PLÁN MÍSTNÍHO ÚZEMNÍHO SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY PRO K.Ú. MAŠOVICE ZNOJMA samostatná část Odůvodnění územního plánu Mašovice Pořizovatel: Městský úřad Znojmo, odbor výstavby, oddělení územního plánování Zhotovitel: Ing. Jaroslav Krejčí, Na Svahu 18, 669 02 Znojmo Datum: září 2012
strana 2 z 36 OBSAH: strana 1. Textová část... 3 1.1. Popis řešeného území, širší územní vztahy, struktura PF... 4 1.1.1. Současný stav dokumentace ÚSES... 4 1.2. Přírodní podmínky... 5 1.2.1. Klimatologie... 5 1.2.2. Geologie a geomorfologie... 5 1.2.3. Pedologie... 5 1.2.4. Hydrologie... 6 1.3. Biogeografie - vymezení skupin typů geobiocenů... 6 1.3.1. -2BE Erodované plošiny na spraších v suché oblasti 2. v.s... 6 1.3.2. -2BR Erodované plošiny na kyselých plutonitech v suché oblasti 2. vegetačního stupně... 7 1.3.3. -2BS Erodované plošiny na kyselých metamorfitech v suché oblasti 2. v.s.... 7 1.3.4. -2RE Plošiny na spraších v suché oblasti 2. vegetačního stupně... 8 1.3.5. -2R Výrazná údolí v kyselých plutonitech v suché oblasti 2. v.s... 8 1.3.6. 3BR Erodované plošiny na kyselých plutonitech 3. v.s.... 9 1.3.7. -3BS Erodované plošiny na kyselých metamorf. v suché oblasti 3. v.s.... 10 1.3.8. -3RE Plošiny na spraších v suché oblasti 3. vegetačního stupně... 11 1.3.9. Stručná charakteristika na ZPF... 11 1.4. Popis a analýza aktuálního stavu krajiny... 12 1.4.1. Lesní porosty... 12 1.4.2. Trvalé travní porosty... 12 1.4.3. Břehové a doprovodné porosty vodních toků a ploch... 12 1.4.4. Doprovodná vegetace komunikací... 12 1.4.5. Rozptýlená trvalá vegetace... 12 1.4.6. Zahrady, sady, vinice... 13 1.5. Kostra ekologické stability... 13 1.6. Návaznost na nadregionální a regionální SES, koncepce návrhu MÚSES.... 14 1.6.1. Nadregionální ÚSES... 14 1.6.2. Regionální ÚSES... 14 1.6.3. Místní územní systém ekologické stability... 14 1.6.4. Biocentra a biokoridory... 14 1.6.5. Interakční prvky... 14 1.6.6. Parametry ÚSES... 15 1.7. Skladba dřevin podle (podle Buček, Lacina, doplněno Tichá)... 16 1.8. Doporučená skladba dřevin pro pásové výsadby... 17 1.9. Významné krajinné prvky a ZCHÚ... 18 1.10. Zvláště chráněná území ( 14) zákona č. 114/1992 Sb... 18 1.11. Přírodní památky ( 36) zákona č. 114/1992 Sb... 18 1.12. Národní parky ( 15) ZÁKONA Č. 114/1992 SB... 18 1.12.1. Ptačí oblasti... 18 1.13. Evropsky významné lokality... 18 1.13.1. Evropsky významná lokalita Mašovická střelnice - Kód lokality: CZ0620020... 19 1.13.2. Evropsky významná lokalita Mašovice lom, Kód lokality: CZ0623357... 20 1.13.3. Evropsky významná lokalita Podyjí - Kód lokality: CZ0624096... 21 1.14. Vymezení používaných pojmů.... 22 1.15. Zajištění plné funkce ÚSES... 23 1.15.1. Obecně... 23 2. Tabulková část... 24 2.1. Vysvětlivky k tabulkové části:... 25 2.2. Biocentra... 27 2.3. Biokoridory... 29 2.4. Interakční prvky... 32 2.5. Potřeba plochy pro založení MÚSES na ZPF... 36 Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.
strana 3 z 36 1. TEXTOVÁ ČÁST Zhotovitel: Ing. Jaroslav Krejčí, sídlem: Na Svahu 18, Znojmo, PSČ 669 02, tel/fax: 515225127, email: jarkrejci@volny.cz, Autorizovaný projektant: Ing. Jaroslav Krejčí, sídlem: Na Svahu 18, Znojmo, PSČ 669 02, tel/fax: 515 225127, e mail:jarkrejci@volny.cz, pořadové číslo autorizace České komory architektů: 02 947, IČO: 64437175 Zpracoval: Ing. Jaroslav Krejčí Spolupráce: Ing. arch. Jaroslav Poláček, Pražská 1743/44, Znojmo Pořizovatel a uživatel: MěÚ Znojmo, odbor výstavby, oddělení územního plánování Obecní úřad s rozšířenou působností: Znojmo Pořizující orgán: MěÚ Znojmo, odbor výstavby, oddělení územního plánování Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.
strana 4 z 36 1.1. POPIS ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ, ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY, STRKTRA PF Návrh plánu lokálního systému ekologické stability řeší katastrální území ležící v severní části okresu Znojmo. Celková plocha řešeného území je 1 115,0 ha. Nadmořská výška osciluje v rozpětí od 230 m.n.m.(u hranice k.ú. u Andělského mlýna až po nejvyšší kótu (420 m.n.m.) u Mašoviceké střelnice. Struktura půdního fondu (stav k roku 2011) Sledovaný jev údaj Podíl zemědělské půdy z celkové výměry (%) 62,2 Podíl orné půdy ze zemědělské půdy (%) 93,5 Podíl trvalých travních porostů ze zemědělské půdy (%) 5,0 Podíl zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry (%) 14,7 Podíl vodních ploch z celkové výměry (%) 0,6 Podíl lesů z celkové výměry (%) 22,5 Orná půda - rozloha (ha) 2 649 Chmelnice - rozloha (ha) 2 - Vinice - rozloha (ha) 2 - Zahrady - rozloha (ha) 2 10 Ovocné sady - rozloha (ha) 2 - Trvalé travní porosty - rozloha (ha) 2 35 Lesní půda - rozloha (ha) 2 250 Vodní plochy - rozloha (ha) 2 7 Zastavěné plochy - rozloha (ha) 2 11 Ostatní plochy - rozloha (ha) 2 153 Zemědělská půda - rozloha (ha) 2 694 Celková výměra (ha) 2 1 115 Koeficient ekologické stability 0,37 Z tabulek je patrno, že důležitým krajinným elementem je v řešeném území lesní půda (cca 1/4 území), která vstupuje významně do území na severu Vysoký podíl rozptýlené zeleně je patrný pouze na pokraji hranice s NP Podyjí. Severní část území absentuje dostatek liniových porostů podél několika málo polních cest agrární část území značně destabilizuje a je hlavní příčinou zrychlené vodní eroze. Krajina je v severní části rozsáhlých agrocenóz nedostatečně propojena sítí polních cest, které by plošně rozsáhlé bloky členily a působí tak monotónním dojmem. Naopak velmi stabilní je území charakterizované jako poměrně rozsáhlé území zahrnující hluboký kaňon meandrující řeky Dyje a okolní plošinu, území ležící na přechodu dvou velkých fytogeografických oblastí - hercynské a panonské. Oblast je výjimečná svou biologickou rozmanitostí z hlediska zastoupení typů biotopů, tak i počtem vyskytujících se rostlinných a živočišných druhů 1.1.1. Současný stav dokumentace ÚSES Do roku 2012 byly vypracovány tyto dokumentace: 1. Generel místního ÚSES (1996) 2. Plán místního ÚSES v rámci ÚP Mašovice,,, AGERIS Brno, ing. Draga Kolářová, srpen 2000 3. Obnova ekologické stability zemědělské krajiny na vybraném území kolem NP Podyjí, HYDROEKO, listopad 2008. 4. Věstník MŽP 08/2012- Metodická pomůcka pro vyjasnění kompetencí v problematice územních systémů ekologické stability Hlavní účel plánu lokálního systému ekologické stability pro k.ú. : > Vymezení a návaznost prvků ÚSES na vyšší hierarchický stupeň > Zapracování dokumentace do územního plánu > opatření k ochraně a tvorbě ŽP, zvelebení krajiny a zvýšení její ekologické stability, podpora biodiverzity krajiny) > zachování a tvorba krajinného rázu (podpora strukturálních prvků krajiny a estetických hodnot, jedinečnosti a mnohotvárnosti krajiny Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.
strana 5 z 36 1.2. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY 1.2.1. Klimatologie Klima je teplé (T2) až velmi teplé (T 4), převážné suché, s teplotními sumami za malé vegetační období 2500-2800 C. Pro plošiny je charakteristická zvýšená větrnost, pro vyšší svahové polohy a plošiny příznivý režim minimálních teplot se sníženou náchylností k tvorbě lokálních inverzí, což dokládá vysoký podíl sadu. Údolní dna a úpatí trpí naopak náchylností k tvorbám lokálních inverzí.. 1.2.2. Geologie a geomorfologie Podle geomorfologického členění patří území do celku IIC7 Jevišovická pahorkatina a jejích podcelku IIC-7D Znojemská pahorkatina (okrsek IIC-7B-b Vranovská pahorkatina).. Reliéf sprašových plošin bývá mírné oživen dlouhými mělkými úpady a nečetnými nivami vesměs malých toku. Reliéf je zpestřován nečetnými hliníky a místy i činností ještě aktivních cihelen. Substrát tvoří kombinace spraší a sprašových hlín, směrem do vyšších a vlhčích poloh přecházející v samotné sprašové hlíny a nakonec až v hlíny polygenetické. Typ presto poskytuje velmi homogenní prostředí. V půdním pokryvu dominují černozemě, přecházející směrem do okrajových poloh v hnědozemě. Na torzech teras se nacházejí lehcí kambizemě, na predkvartérních výchozech typické, bohatší i kyselejší kambizemě a pararendziny. V nivách jsou fluvizemě a glejové fluvizemě, často karbonátové. 1.2.3. Pedologie Převážnou část půd představují hnědozemě a hnědé půdy zastoupené zhruba stejným dílem. Zbytek ploch tvoří z části půdy nivní půdy a mělké hnědé půdy. Nejlepšími půdami katastru jsou hnědozemě na spraši, které místy překrývají jiné horniny. Dle bonitace zemědělských půd se v řešeném území nejčastěji vyskytují tyto hlavní půdní jednotky: HPJ 08 Černozemě, hnědozemě i slabě oglejené, vždy však erodované, převážně na spraších, zpravidla ve vyšší svažitosti; středně těžké HPJ 10 Hnědozemě (typické, černozemí), včetně slabě oglejených forem na spraši; středně těžké s těžší spodinou, s příznivým vodním režimem HPJ 12 Hnědozemě, případně hnědé půdy nasycené a hnědé půdy illimerizované, včetně slabě oglejených forem na svahových hlínách; středně těžké s těžší spodinou; vláhové poměry jsou příznivé, ve spodině se projevuje místy převlhčení HPJ 29 Hnědé půdy, hnědé půdy kyselé a jejich slabě oglejené formy převážně na rulách, žulách a svorech a na výlevných kyselých horninách; středně těžké až lehčí, mírně štěrkovité, většinou s dobrými vláhovými poměry HPJ 37 Mělké hnědé půdy na všech horninách; lehké, v ornici většinou středně štěrkovité až kamenité, v hloubce 0,3 m silně kamenité až pevná hornina; výsušné půdy (kromě vlhkých oblastí) HPJ 42 Hnědozemě oglejené na sprašových hlínách; středně těžké, bez štěrku, náchylné k dočasnému zamokření HPJ 46 Hnědozemě illimerizované oglejené a illimerizované půdy oglejené na svahových hlínách se sprašovou příměsí; středně těžké, až středně štěrkovité nebo slabě kamenité, náchylné k dočasnému zamokření HPJ 56 Nivní půdy na nivních uloženinách; středně těžké, s příznivými vláhovými poměry HPJ 58 Nivní půdy glejové na nivních uloženinách; středně těžké, vláhové poměry méně příznivé, po odvodnění příznivé Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.
strana 6 z 36 1.2.4. Hydrologie Podle hydrologické rajonizace celé zájmové území spadá do rajonu R53 oblasti vltavsko - dunajské elevace. Řešené území je odvodňováno do povodí: řeky Dyje - id. vodního toku (CEVT) 414030160 Mašovický potok. - id. vodního toku 412390000600 Gránický potok. - id. vodního toku 411830000300 Potoky byly upraveny pro potřeby intenzivního zemědělského využívání krajiny. Hydrologicky i ekologicky je nezanedbatelná nádrž Mašovický kamenolom. Kamenolom patří mezi evropsky významné lokality, které registruje národního seznam Natura. V lomu žije kriticky ohrožený druh čolka dravého je to jediné místo v České republice, kde se tento obojživelník stále nachází. 1.3. BIOGEOGRAFIE - VYMEZENÍ SKPIN TYPŮ GEOBIOCENŮ Z hlediska vyšší biogeografického členění lze řešené území, na základě trvalých ekologických podmínek zařadit do bioregionů, biochor a skupin typů geobiocénů (). Z hlediska vyššího biogeografického členění lze řešené území, na základě trvalých ekologických podmínek zařadit do provincií, bioregionů, biochor.a skupin typů geobiocénů. Charakteristika biochor byla převzata dle Biogeografického členění České republiky, Culek 1996, Enigma Praha. Řešené území se nachází v Jevišovického biogeografickém regionu č. 1.23. Bioregiony jsou reprezentovány těmito biochorami : -2BE Erodované plošiny na spraších v suché oblasti 2. v.s -2BR Erodované plošiny na kyselých plutonitech v suché oblasti 2. v.s. -2BS Erodované plošiny na kyselých metamorfitech v suché oblasti 2. v.s. -2RE Plošiny na spraších v suché oblasti 2. v.s. -2R Výrazná údolí v kyselých plutonitech v suché oblasti 2. v.s 3BR Erodované plošiny na kyselých plutonitech 3. v.s. -3BS Erodované plošiny na kyselých metamorf. v suché oblasti 3. v.s. -3RE Plošiny na spraších v suché oblasti 3. v.s. 1.3.1. -2BE Erodované plošiny na spraších v suché oblasti 2. v.s Reliéf je tvořen plošinami a údolními svahy rozrušenými stržovou erozí a izolovanými výstupy skalního podloží (ojediněle s nápadnějšími skalními útvary). Substrát tvoří spraše a sprašové hlíny s ostrůvky deluviálních a deluviofluviálních hlín a s úzkými pásy fluviálních sedimentů úzkých niv. Kontrastní prvky tvoří obnažený starší podklad tvořený pleistocénními štěrkopísky, neogenními jíly a písky, pestrou škálou permokarbonských sedimentů, ortorulami, pararulami, migmatity a amfibolity, žulami a granodiority. V půdním pokryvu dominují černozemě, přecházející směrem do okrajových poloh v hnědozemě. Na torzech teras se nacházejí lehčí kambizemě, na předkvartérních výchozech typické, bohatší i kyselejší kambizemě a pararendziny. V nivách jsou fluvizemě a glejové fluvizemě, často karbonátové. Klima je teplé (T2) až velmi teplé (T 4), převážně suché, s teplotními sumami za malé vegetační období 2500-2800 C. Pro plošiny je charakteristická zvýšená větrnost, pro vyšší svahové polohy a plošiny příznivý režim minimálních teplot se sníženou náchylností k tvorbě lokálních inverzí, což dokládá vysoký podíl sadů. Údolní dna a úpatí trpí naopak náchylností k tvorbám lokálních inverzí. Vegetace: Dubohabřiny jsou hercynské černýšové (Melampyro nemorosi- Carpinetum), které na sklonech jižního kvadrantu střídají fragmenty teplomilných mochnových doubrav (Potentillo albae- Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.
strana 7 z 36 Quercetum), na výstupech krystalinika teplomilných acidofilních břekových doubrav (Sorbo torminalis- Quercetum), příp. i kručinkových doubrav (Genisto pilosae-quercetum). Nivy potoků náležejí většinou do střemchových jasenin (Pruno-Fraxinetum). Na odlesněných místech se objevují acidofilní teplomilné trávníky svazu Bromion, na krystaliniku Koelerio-Phleion phleoidis, vzácně i drnových stepí svazu Festucion valesiacae. : *2BD3x (85), 2BC3x (9), *2AB3x (2), *2BC5a (4). 1.3.2. -2BR Erodované plošiny na kyselých plutonitech v suché oblasti 2. vegetačního stupně Reliéf vykazuje charakteristické znaky plutonických pahorkatin. Převládá poněkud tvrdší modelace terénu a povrch vrcholových plošin je zpestřen pahorky vystupujícími nad základní úroveň. Okrajové svahy segmentů vyzdvižených nad okolní terén jsou rozčleněny velkým množstvím krátkých subparalelních, většinou suchých údolí. Substrát tvoří podrcené biotitické žuly prekambrického stáří s žílami odolnějších aplitů a pegmatitů. Skalní horniny jsou místy překryty deluviofluviálními a deluviálními sedimenty, ostrůvky spraší a neogenních sedimentů. V půdním pokryvu dominují písčito-kamenité kambizemě, převážně kyselé, s malými ostrůvky rankerů a litozemí. V hlinitějších úsecích se vyskytují na polích hnědozemě a černozemě, v lesích luvizemě. Klima je teplé (T2) až mírně teplé (MT11), suché až mírně suché, s teplotními sumami za malé vegetační období 2400-2700 C. Jedná se většinou o území vyvýšená nad okolní terén, což se projevuje v příznivém režimu minimálních teplot a dlouhé bezmrazé periodě. Větší větrnost některých segmentů je vyvažována velkou lesnatostí. Vegetace: Potenciální vegetaci severních svahů tvoří bikové doubravy (Luzulo albidae- Quercetum), na plošinách se však vyskytují i větší plochy společenstev acidofilních kostřavových doubrav (Festuca ovina-quercus petraea spol.), snad odpovídajících subasociaci Luzulo albidae- Quercetum genistietosum tinctoriae var. Campanulosum persicifoliae dle Moravce (1998). Humóznější úpatí kryjí hercynské dubohabřiny (asociace Melampyro nemorosi-carpinetum). Na malých konvexních plochách jsou teplomilné břekové doubravy (Sorbo torminalis-quercetum) a v okolí skalek s jižní expozicí i kručinkové doubravy (Genisto pilosae-quercetum). Na odlesněných místech lze předpokládat vegetaci teplomilných trávníků svazu Koelerio-Phleion phleoidis (s vřesovišti), na mezických stanovištích ovsíkové louky svazu Arrhenatherion a na vlhkých místech svazu Calthion. : *1AB2 (3), *1AB3 (8), *2AB2 (5), *2A3 (3), *2AB3x (60), 2B3x (11), 3AB3x 10). 1.3.3. -2BS Erodované plošiny na kyselých metamorfitech v suché oblasti 2. v.s. Plošinaté pahorkatiny tohoto typu jsou v terénu výrazněji vymezeny pouze proti údolním zářezům, jinde jsou vůči okolním typům ohraničeny pouze změnou substrátu nebo vegetačního stupně bez nápadnější změny reliéfu. Představují dominantní reliéfový typ ve východní části Jevišovického bioregionu (1.23). V terénu se střídají měkce modelované úseky plošin, časti izolovaných, táhlých mírných svahů zvlněných úpady s pestřejšími segmenty s kratšími strmými svahy.. Typické jsou malé opuštěné kamenolomy. Substrát tvoří pestrá mozaika hornin sestávající z ortorul, pararul, migmatitů, svorů, granulitů a granulitových rul s ojedinělými vložkami amfibolitů a hadců (1.23). Četné jsou pokryvy deluviálních a deluviofluviálních hlinitopísčitých až hlinitokamenitých sedimentů ve splachových depresích. Vyskytují se i ostrůvky spraší, sprašových hlín a miocénních sedimentů. kázka příbojové facie svrchní křídy je chráněna v Českobrodském bioregionu v PP Lom u Radimi. V půdním pokryvu se střídají kambizemě (vesměs typické) na skalních horninách a na hlinitých pokryvech typické i hnědozemní černozemě (zejm. v 1.5.) nebo hnědozemě (zejm. v 1.23). Časté jsou i přechody mezi půdami. Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.
strana 8 z 36 Klima je teplé (T2) až mírně teplé (MT11), suché (1.13) až mírně suché, s teplotními sumami za malé vegetační období 2400-2700 C. Vyvýšené části jsou nadprůměrně exponovány účinkům větru, v údolích lze předpokládat sklony k častější tvorbě lokálních inverzí, na strmějších svazích (Radim, Vinný vrch) se slabě projevuje i expoziční klima. Vegetace: Potenciální vegetaci tvoří bikové doubravy (Luzulo albidae-quercetum), na malých konvexních plochách lze předpokládat i teplomilné doubravy svazu Quercion petraeae, a to především břekové doubravy (Sorbo torminalis-quercetum). Humóznější úpatí hostí hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum). V malých potočních nivách se vyskytují nejčastěji bažinné olšiny (Carici acutiformis-alnetum). Na extrémních odlesněných stanovištích lze předpokládat vegetaci teplomilných trávníků svazu Koelerio-Phleion phleoidis, na mezických stanovištích ovsíkové louky svazu Arrhenatherion a na vlhkých místech svazu Calthion. : D: *2AB-B2 (4), *2AB3x (50), *2B3x (38), 3AB3x (5).K: 2BC5a (3). 1.3.4. -2RE Plošiny na spraších v suché oblasti 2. vegetačního stupně Reliéf je velmi monotónní, tvořený sprašovými plošinami a je nepatrně zpestřený mělkými dlouhými úpady a ojedinělými malými nivami zpravidla autochtonních toků. Substrát tvoří vápnité spraše a okrajově sem zasahují z podloží křídové sedimenty. V nivách jsou splachové hlinité sedimenty. Půdy: Převažují hnědozemě s ostrovy hnědozemních černozemí. Půdy mají převážně tmavě šedou barvu. Klima je relativně teplé a srážkově podprůměrné (T2). Na plošinách jsou podmínky pro rozvoj větrné eroze, ale teplotní přízemní inverze jsou pouze středně silné, významné jsou však regionální inverze v nížinách. Vegetace: Varianta hercynská (1.23): Základní typ potenciální přirozené vegetace tvoří hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum), které na lokálně teplejších polohách mohou doprovázet středoevropské mochnové doubravy (Potentillo albae- Quercetum). V potočních nivách lze předpokládat olšové jaseniny (Pruno-Fraxinetum). Na odlesněných plochách se mohou objevit teplomilné trávníky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, v nivách vegetace svazu Calthion. Varianta panonská (4.1): Základní typ potenciální přirozené vegetace tvoří panonské prvosenkové dubohabřiny (Primulo veris-carpinetum), které na chladnějších polohách a vlhčích půdách přecházejí do hercynských černýšových dubohabřin (Melampyro- Carpinetum). : *2BD3x (98), 2C5a (2). 1.3.5. -2R Výrazná údolí v kyselých plutonitech v suché oblasti 2. v.s Typ se nachází při teplém a suchém jihovýchodním okraji Hercynika, na kontaktu Jevišovického bioregionu (1.23) se severopanonskou podprovincií. Je tvořen celkem 3 segmenty, jedním větším a dvěma menšími, s průměrnou plochou 6,8 km2 a celkovou plochou 20,4 km2. Reliéf je představován výraznými údolími, hlubokými na Dyji nad Znojmem 100-150 m, jinde kolem 50 m. Údolí Dyje je tvořeno zaklesnutými meandry, je značně skalnaté, s balvanitými a strmými svahy a holými sutěmi. Profil svahů je konvexně-konkávní i konvexní. Boční údolí směřující z okolních plošin se na krátkých úsecích rychle zahlubují na úroveň hlavního toku, jsou strmá, skalnatá a na dně s balvanitými akumulacemi a peřejemi. Ostatní údolí tohoto typu jsou nepoměrně mírnější co do rozměrů i pestrosti a členitosti reliéfu. Substrát tvoří především biotitické a zbřidličnatělé biotitické žuly Dyjského masívu, málo významné jsou vložky aplitů a biotit-amfibolických křemenných dioritů. Fluviální a zejména Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.
strana 9 z 36 deluviofluviální a deluviální sedimenty jsou v údolí Dyje zastoupeny málo, v menších segmentech se naopak objevují i spraše. V půdním pokryvu se střídají rankery, převážně kyselé kambizemě a litozemě, v údolních dnech fluvizemě. Půdy mají okrovou barvu, jsou typicky drobně štěrkovité a vysýchavé. Klima je mírně teplé (MT11) až teplé (T2), mírně suché s teplotními sumami za malé vegetační období 2400-2800 C. V údolích se projevuje expoziční klima, polohy chráněné před ochlazujícím prouděním a sklon k tvorbě teplotních inverzí a mlh. Vegetace: Přirozenou potenciální vegetaci tvoří kyselejší typy hercynské dubohabřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum), které na konvexních tvarech doplňují teplomilné doubravy svazu Quercion petraeae, a to především břekové doubravy (Sorbo torminalis-quercetum) nebo doubravy s kručinkou chlupatou (Genisto pilosae-quercetum), na svazích severního kvadrantu acidofilní bikové doubravy (Luzulo albidae-quercetum petraeae). Ojedinělá bezlesá místa hostí vegetaci svazu Geranion sanguinei, vzácně i fragmenty vegetace skal svazu Alysso-Festucion pallentis a skalních stepí svazu Festucion valesiacae. Nivy tvoří porosty asociace Stellario-Alnetum glutinosae, podél menších bočních přítoků i Carici remotae-fraxinetum. Na březích řek jsou charakteristické poříční rákosiny (svaz Phalaridion), v řekách vegetace svazu Batrachion fluitantis. Louky by zřejmě náležely do svazu Alopecurion pratensis. : K: *1AB1 (4), *1AB2 (10), *2AB0 (1), *2A-AB1 (8), *2AB2x (10), *2AB3x (33), *2B3x (8), *2BC3x (5), 3AB1 (2), 3AB3 (8), 3BC3 (5), *3BC5a (4), *3BC7a (1), *3BC8a (1). 1.3.6. 3BR Erodované plošiny na kyselých plutonitech 3. v.s. Reliéf je tvořen do různé míry tektonicky zdviženou plochou pahorkatinou, do které se zařízly vodní toky a vytvořily mělká údolí oddělující plochá temena. Tato údolí v rámci typu jsou hluboká do 60 m. Typické je mělké balvanité údolí Šembery v Posázavském bioregionu (1.22). Na plošinách místy vystupují odolná jádra hornin a tvoří tak malé balvanité pahorky (ruware). Roztroušené žulové balvany patří k typickým znakům tohoto typu (např. PP Klepec v Posázavském bioregionu, Obří postele v Železnohorském bioregionu). V balvanech se ojediněle vyvinuly i skalní mísy. Pokud se nerozpukaná jádra vyskytují v údolích, jsou zde údolí zúžená a na svazích vystupují skály. Typické jsou opuštěné drobné kamenolomy se zatopeným dnem (např. PP Lom na Plachtě v Posázavském bioregionu) a ojedinělé aktivní velkolomy (např. u Chvaletic). Lokálně se zde nacházejí zbytky prehistorických i středověkých hradišť. Substrátem jsou variské (prvohorní) granity (žuly) a nejkyselejší formy granodioritů, které díky svému mládí již nebyly vrásněním podstatněji rozdrceny. Proto mohou tvořit velké balvany a při těžbě lze získat velké kompaktní bloky. Tyto horniny se při zvětrávání rozpadají na žokovité balvany a hrubý písek až drobný štěrk. Půdy mimo les jsou mírně kyselé typické kambizemě, někde se střídající s typickými kambizeměmi a na plošinách s mírně kyselými pseudoglejovými kambizeměmi. V jehličnatých kulturách jsou udávány silně kyselé kambizemě, dystrické kambizemě i kambizemě podzolované, v listnatých lesích jsou však uváděny typické kambizemě. Na výchozech skalek se vyvíjejí rankery a zcela maloplošně i litozemě. Půdy jsou převážně lehké hlinitopísčité, vysýchavé a mají světle béžovou barvu. Klima je mírně teplé a ve 3. vegetačním stupni srážkově slabě až silně podprůměrné (MT9, MT10, MT11, v Železnohorském a Jevišovickém bioregionu údajně je i teplá oblast T2). Jsou zde podmínky pro tvorbu přízemních teplotních inverzí na plošinách a výraznějších inverzí v údolích. Zvláště na strmých svazích údolí se projevuje expoziční klima, nejteplejší jsou jihozápadní, nejchladnější severovýchodní svahy. Vlivem kyselých půd však rozdíly ve vegetaci nejsou příliš markantní. Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.
strana 10 z 36 Vegetace: Varianta hercynská základní (1.20, 1.22, 1.49): Kostru potenciální přirozené vegetace tvoří acidofilní bikové bučiny (Luzulo-Fagetum), které na jižních svazích přecházejí v acidofilní bikové doubravy (Luzulo albidae-quercetum petraeae) a na úpatích v chudší hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum). Podél vodních toků jsou pravděpodobně ptačincové olšiny (Stellario-Alnetum glutinosae), na lesních prameništích ostřicové jaseniny (Carici remotae-fraxinetum). Na odlesněných místech lze očekávat ovsíkové louky (svaz Arrhenatherion), na extrémnějších kyselých suchých stanovištích i krátkostéblé trávníky svazu Violion caninae, v potočních nivách vlhké louky svazu Calthion. Varianta podyjská (1.23): Na svazích jižního kvadrantu se mohou v malých plochách vyskytovat břekové doubravy (Sorbo torminalis-quercetum) a na sprašových překryvech na plošinách lze očekávat i mochnové doubravy (Potentillo albae-quercetum). : D: *3AB1-2 (3), *3AB3 (62), 3B3 (24).K: 2AB1-2 (5), *2B4 (+), 3B-BC5b (3), *3BC5a (3). Pozn. 2AB1-2 a 2B4 se vyskytují jen v 1.23. 1.3.7. -3BS Erodované plošiny na kyselých metamorf. v suché oblasti 3. v.s. Reliéf je velmi plochý, převažují rozsáhlé zcela mírně zvlněné plošiny, které pouze u okrajů jsou rozčleněny zařezávajícími se toky. Plošiny jsou zpravidla bez nápadnějších pahorků, jediné zpestření reliéfu tvoří malá údolí. Výrazná údolí v typu prakticky chybí, jejich hloubka dosahuje zpravidla pouze do 40 m a jen výjimečně jsou se skalami (např. údolí Gránického potoka). Substrát je velmi monotónní, tvoří jej velké celky ortorul, pararul, žulorul a migmatitů, které se od sebe navzájem liší jen málo. Ojedinělé bazičtější vložky tvoří amfibolity a erlány, ale ty se na povrchu prakticky neprojevují, neboť jsou překryty zvětralinami okolních hornin. Pouze u Lukova a Podmolí se nacházejí svory. Všechny tyto horniny se rozpadají na ostrohranné kameny a hlinitokamenité zvětraliny. Místy se na povrchu plošin zachovaly fragmenty neogenních písků a na závětrných východních svazích malé závěje sprašových hlín až spraší. Převážná část povrchu je však tvořena hlinitokamenitými zvětralinami skalního podloží, které ale vystupuje pouze ojediněle. Půdy jsou též poměrně monotónní. Zcela dominují mírně kyselé kambizemě, v plochých sníženinách na plošinách přecházející v kambizemě pseudoglejové a lokálně i v gleje, které se nacházejí i podél malých potoků. Na úpatích svahů, hlubších zvětralinách a sprašových závějích jsou udávány luvizemě, pod jehličnatými kulturami na plošinách kambizemě podzolované. Zcela vzácně se na svazích vyskytují rankery a litozemě jsou výjimečnými unikáty. Podél větších toků jsou vyvinuty glejové fluvizemě. Půdy mají světle hnědou barvu. Klima je mírně teplé (MT11, MT9) a srážkově podprůměrné, zvláště v zimě, kdy zde přitom panují poměrně silné mrazy. Tento stav je do určité míry dán i plochým reliéfem s možností tvorby plošně rozsáhlých přízemních teplotních inverzí v noci a v zimě. Segmenty jsou mírně ovlivněny fohnovým prouděním za Alpami, které podporuje rozkolísanost teplot a suchost klimatu. Na odlesněných plošinách jsou podmínky pro vznik silného přízemního větru. Expoziční klima se projevuje pouze na vzácných strmějších svazích. Nejteplejší jsou pak jihozápadní a nejchladnější severovýchodní svahy. Vegetace: Hercynské dubohabřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum) s jedlí zde výrazně dominují, místy je vegetace na jižních svazích doplněná i o teplomilné břekové doubravy (Sorbo torminalis-quercetum). Podél větších potoků se vyskytují olšové luhy (Stellario-Alnetum glutinosae), na prameništích jasanové luhy (Carici remotae-fraxinetum), na místech s déle stagnující vodou i bažinné olšiny (Carici acutiformis-alnetum). Mimo les na prudších svazích jsou i acidofilní trávníky svazu Koelerio-Phleion phleoidis.. : 2AB2x (3), *3AB1-2 (1), *3AB3 (55), *3B3 (30), 3A1 (+), 3BC3 (2), 3B4 (6), 3BC5a (3). Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.
strana 11 z 36 1.3.8. -3RE Plošiny na spraších v suché oblasti 3. vegetačního stupně Reliéf sprašových plošin bývá mírně oživen dlouhými mělkými úpady a nečetnými nivami vesměs malých toků. Reliéf je zpestřován nečetnými hliníky a místy i činností ještě aktivních cihelen. Substrát tvoří kombinace spraší a sprašových hlín, směrem do vyšších a vlhčích poloh přecházející v samotné sprašové hlíny a nakonec až v hlíny polygenetické. Typ přesto poskytuje velmi homogenní prostředí. Půdní pokryv je tvořen pravými hnědozeměmi. Maloplošně se vyskytují kambizemě (převážně typické), vázané na vystupující podložní horniny. Klima je většinou mírně teplé (MT10, MT11 i MT9 a MT5), mírně suché, s teplotními sumami za malé vegetační období 2400-2600 oc. Sklon k tvorbě lokálních inverzí a větrnost klimatu se odvíjejí od rozdělení poloh jednotlivých segmentů na vhloubenou a vypouklou část reliéfu. Vegetace: Potenciální vegetaci tvoří plošně rozšířené hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum). Podél větších potoků se vyskytují olšové jaseniny (Pruno- Fraxinetum), na prameništích jasanové luhy (Carici remotae-fraxinetum), na místech s déle stagnující vodou i bažinné olšiny svazu Alnion glutinosae. Na odlesněných místech jsou nejčastější luční porosty svazu Arrhenatherion, v potočních nivách vlhké louky svazu Calthion. : *3B3 (96), 3BC5a (4). 1.3.9. Stručná charakteristika na ZPF Legenda ke kódu : Vegetační stupeň : 1. Trofická řada : 2. místo kódu místo kódu 1. dubový VS 2. bukodubový VS 3. dubobukový VS 4. bukový VS 5. jedlobukový VS 6. smrkodubojedlový VS 7. smrkový VS 8. klečový VS 9. alpinský VS A - oligotrofní (chudé živinami) AB - hemioligotrofní (polochudé živinami) B - mezotrofní (středně bohaté živinami) BC - meminitrofní (polobohaté dusíkem) BD - hemialkalofilní (polobohaté vápníkem) C - nitrifilní (bohaté dusíkem) CD - nitrialkalofilní (bohaté dusíkem a vápníkem) D - alkalofilní (bohaté vápníkem) Hydrická řada : 3. místo kódu 1 - půdy suché 2 - půdy omezené řady 3 - půdy normální řady 4 - půdy zamokření řady 5 - půdy mokré řady Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.
strana 12 z 36 1.4. POPIS A ANALÝZA AKTÁLNÍHO STAV KRAJINY Krajinný ráz je určován prudkými přechodem Znojemské pahorkatiny z okrsku IIC-7D-i Citonická plošina do říčního kaňonu řeky Dyje. Protože podíl dochovaných pozitivních hodnot kulturní krajiny a ekologicky cenných krajinných struktur je na části území nadprůměrný, je část území součástí NP Podyjí. V odlesněném území, v agrární části území chybí především alejové výsadby u polních cest. Ve vztahu k ekologické stabilitě krajiny mají zásadní význam pouze trvalé vegetační formace. Dělíme je na: 1. lesní porosty, 2. trvalé travní porosty (louky, pastviny, stepi, lada), 3. břehové a doprovodné porosty vodních toků a ploch, 4. doprovodnou vegetaci komunikací, 5. rozptýlenou trvalou vegetaci, 6. zahrady, sady a vinice, 1.4.1. Lesní porosty Charakter lesů v území lze členit na část severní a jižní V severní části jsou lesy omezeny na malé fragmenty zarůstající strže po úvozových cestách v členitějším reliéfu a malé remízky u vodních toků či uprostřed polí. Vzácněji se objevují středně velké lesní celky na kontaktu se sousedními biochorami. Hlavními dřevinami jsou borovice a smrk, z listnáčů dub, dále se uplatňují akát, modřín, místy habr. V jižní části území lesy náleží k rozsáhlým lesním komplexům Podyjí. Hlavními dřevinami jsou dub, borovice (zejm. v Podyjí), podružné jsou smrk a akát (lesní okraje, malé a středně velké lesy). Místy se zachovaly zbytky teplomilných doubrav s hodnotným podrostem Většina lesů typu v národním parku Podyjí je chráněna II. zónou, okrajově sem zasahuje i I. zóna z údolí Dyje. 1.4.2. Trvalé travní porosty V severní části travní porosty reprezentují malé obhospodařované louky ve vlhčích úpadech, nebo jen postagrární a postindustriální lada. V jižní části jsou travní porosty tvořeny ostrovy v zemědělské krajině. Cenná jsou xerotermní acidofilní společenstva bývalých pastvin, chráněná I. zónou NP Podyjí a acidofilní a xerofilní společenstva vřesovišť. 1.4.3. Břehové a doprovodné porosty vodních toků a ploch Dominantní,z hlediska hydrologického je v řešeném území Gránický potok a Mašovický potok. V kontextu systému ekologické stability se vždy jedná o významné trasy migrace a příp. dalších pohybů (v rámci denní aktivity) živočišných i rostlinných organismů. 1.4.4. Doprovodná vegetace komunikací Doprovodnou vegetací komunikací rozumíme vegetační pásy liniového charakteru, lemující v řešeném území silnice a polní cesty. Jejich ekologický význam bývá rozličný, podstatná je u nich zejména krajinotvorná hodnota. Někdy mohou mít i důležitou funkci v protierozní ochraně. Z hlediska ÚSES jsou použitelné zejména jako interakční prvky. Doprovodná vegetace polních cest v katastru je tvořena převážně ruderalizovanými travobylinnými pásy, místy se zbytky ovocných dřevin, které již dožívají a je nutné je začít postupně nahrazovat. 1.4.5. Rozptýlená trvalá vegetace Jedná se zejména o dřevinná doprovodné a liniové porosty podél polních cest, o relativně malých výměrách, situovaných převážně na kultuře ostatní plochy. Tyto struktury jsou zastoupeny výhradně na jižní části katastru. Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.
strana 13 z 36 1.4.6. Zahrady, sady, vinice Sady vytvářejí pouze menší plochy v zázemí sídel a jednotlivých usedlostí. 1.5. KOSTRA EKOLOGICKÉ STABILITY V řešeném území byly provedeny terénní průzkumy, vyhodnocena ekologická stabilita a na jejich základě vymezena kostra ekologické stability. Pro vyhodnocení KES byla použita 6-ti stupňová klasifikace: Stupeň ekologické stability jednotlivých typů aktuálního stavu ploch. K základnímu hodnocení byla použita následující klasifikace: Stupeň ekologické stability Typická společenstva, ekosystémy kód charakteristika 0 výrazně nestabilní, bez uzavřená zástavba, průmyslové plochy, kolejiště bez vegetace, přiroz. ekolog. vazeb odkaliště, skládky odpadků, vodní plochy zaklenuté 1 velmi málo ekologicky stabilní orná půda, chmelnice, vinice, intenzivní sady orané, vodní toky silně znečištěné 2 málo ekologicky stabilní intenzivní louky a pastviny, zatravněné sady, lada ruderální, vody středně znečištěné se zpevněním břehů, lesy degradované, zeleň v centrech intravilánů a u staveb, liniová vegetace ruderální a plevelná 3 středně ekologicky stabilní louky, pastviny polokultutní, zatravněné maloplošné sady, zahrady s doprovodnou vegetací, lada s podílem ruderální a plevelné vegetace, vodní plochy a toky mírně narušené, lesy s nepůvodními monokulturami, plochy vyhrazené zeleně v intravilánech, liniová 4 ekologicky velmi stabilní 5 ekologicky nejstabilnější společenstva s malým podílem rumerálních a plevelných druhů louky, pastviny extenzivní s přirozenými druhy, nehnojené, hospodářsky zanedbané, postagrární lada, opuštěné lomy, pískovny, zemníky, rybníky s přirozenými společenstvy, lesy polokulturní a kulturní, s příměsí původních dřevin, též monokultury původních dřevin, liniová společenstva bez rumerálních a plevelných druhů, soubory přirozených společenstev na urbanizovaných plochách louky, pastviny přírodní subalpinské a vysokohorské, mokřady všeho druhu se zachovalými společenstvy, lesy přírodní a přirozené Velká část území je zalesněna. V souvislých lesích je vysoký podíl smíšených a monokulturních jehličnatých porostů. V odlesněné části území na sever a severu od obce převažují agrocenózy monokulturních porostů náročných zemědělských plodin na velkých scelených honech bez drobných struktur alejí a mezí. V členitém území kolem obce se dochovalo drobnější členění ploch, záhumenky s liniovými výsadbami ovocných stromů meze. V části agrární krajiny je kostra ES nedostačující. Možnost zvýšení ES je dána mimo jiné nutností ochrany půdy proti erozi a potřebou zpřístupnění pozemků novými (obnovenými) polními cestami. Kostra ekologické stability řešeného území je tvořena (plošně a ekologicky vzato) zejména Kostra ekologické stability řešeného území je tvořena (plošně a ekologicky) zejména: 1. Nivou a lesním celkem na S území Gránické údolí 2. Mašovická střelnice - polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích 3. Mašovice lom revitalizovaný lom po ukončení těžby 4. Niva toku Mašovického potoka 5. Území NP Podyjí se všemi strukturami krajinných prvků 6. Lokality Šafářka.- druhově bohatá trávobylinná lada s teplomilnou vegetací Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.
strana 14 z 36 1.6. NÁVAZNOST NA NADREGIONÁLNÍ A REGIONÁLNÍ SES, KONCEPCE NÁVRH MÚSES. Pro řešené území není v současné době platná žádná územně plánovací dokumentace vydaná krajem. Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje (dále jen ZÚR JMK), které byly Zastupitelstvem Jihomoravského kraje vydány dne 22.9.2011 usnesením č. 1552/11/Z 25., byly rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21.6.2012, který nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení, zrušeny. Tato dokumentace nevymezovala v řešeném území plochy pro Územní systém ekologické stability na regionální ani nadregionální úrovni. V souvislosti s výše citovaným zrušením ZÚR JMK byl, jako jev č.118 Jiné záměry orgánů veřejné správy, předán pro aktualizaci Územně analytických podkladů ORP Znojmo materiál Koncepční vymezení prvků R a NR ÚSES, který byl poskytnut dle dohody všech sedmi věcně a územně příslušných orgánů ochrany přírody. Součástí poskytovaného údaje o území je textová část (metodické zásady pro aplikaci v procesu územního plánování). Tento materiál rovněž nevymezuje v řešeném území žádné plochy pro Územní systém ekologické stability na regionální ani nadregionální úrovni. 1.6.1. NADREGIONÁLNÍ ÚSES Nadregionální územní systém ekologické stability je vymezen dle Koncepčního vymezení regionálního a nadregionálního územního systému ekologické stability (odvětvový podklad orgánů ochrany přírody) ze srpna roku 2012. V k.ú. je zastoupen jedním prvkem nadregionálním biocentrem NRBC07 Údolí Dyje. 1.6.2. REGIONÁLNÍ ÚSES Regionální územní systém ekologické stability je vymezen dle Koncepčního vymezení regionálního a nadregionálního územního systému ekologické stability (odvětvový podklad orgánů ochrany přírody) ze srpna roku 2012.. V k.ú. není zastoupen žádným prvkem. 1.6.3. MÍSTNÍ ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY 1.6.4. Biocentra a biokoridory Plán MÚSES navazuje na sousední generely MÚSES Bezkov, Citonice, Znojmo-město, Znojmo-Hradište, Podmolí. Místní systém ekologické stability pro řešené území na ZPF a PPFl sestává celkem z 37 prvků, podrobněji popsaných v tabulkové části plánu. MÚSES je v řešeném území reprezentován třemi souvislými větvemi biokoridorů. První větev K01 v suché řadě (ekosystém lesní) přichází od jihu z nadregionálního biocentra NRBC07 Údolí Dyje do katastru Bezkov do biocentra V Háji. Koridor je vymezen k založení, vloženo je biocentrum C03 (ekosystém lesní). Další dvě větve procházejí ve směru východ západ po Gránickém údolí na severu katastru. Větve reprezentují vodní (koridor K04 s vloženým biocentrem C02) a mezofilně hájovou řadu /koridor K02-K03 s vloženým biocentrem C01). Čtvrtá větev je vymezena částí na orné a částí na lese, kde propojuje na východě katastru z nadregionálního biocentra NRBC07 Údolí Dyje směr do Gránického údolí. Vloženo je biocentrum C04 v prostoru Mašovického lomu, navazující na NRBC07. 1.6.5. Interakční prvky Funkci interakčních prvků budou plnit doprovodná vegetace vodotečí, komunikací, protierozní meze a další přírodě blízké formace. Ostatní, rovněž důležité prvky pro zachování krajinných hodnot v území je nutné navrhovat při řešení komplexních pozemkových úprav. Systém Tyto požadavky byly také zpracovány v dokumentu: Obnova ekologické stability zemědělské krajiny na vybraném území kolem NP Podyjí, HYDROEKO, listopad 2008. K zabezpečení dalších důležitých funkcí v krajině (např. funkce protierozní, vodohospodářské, estetické apod.) je tato síť doplněna o interakční prvky. Mezi významné interakční prvky zde patří travnaté sady, břehové porosty a křovinatá společenstva na mezích. Navržená síť interakčních prvků je součástí návrhu plánu ÚSES. Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.
strana 15 z 36 1.6.6. PARAMETRY ÚSES Limitující parametry biocenter a biokoridorů vychází z metodických principů vymezování ÚSES a jsou v rámci plánu ÚSES konkretizovány autorizovaným projektantem ÚSES, tj. odborně způsobilou osobou. Níže uvedené limitující parametry, dříve tzv. minimální prostorové parametry, byly převzaty z Věstníku MŽP 08/2012 - Metodická pomůcka pro vyjasnění kompetencí v problematice územních systémů ekologické stability Limitující velikosti biocenter Biocentra místního (lokálního) významu Minimální velikost činí 0,5 ha, 1 ha, 3 ha až 6 ha v závislosti na m parametru a cílových reprezentativních ekosystémech biocentra. Lesní a luční ekosystémy: 3 ha Ekosystémy mokřadů a stepních lad: 1 ha Skalní ekosystémy: 0,5 ha Kombinovaná lesní biocentra reprezentující dvě : 6 ha Biocentra regionálního významu Minimální velikost činí 10 ha, 20 ha, 30 ha, 40 ha až 60 ha v závislosti na m parametru a cílových ekosystémech biocentra. Lesní ekosystémy 1. a 2. vegetačního stupně, tvrdého luhu a přírodní ekosystémy 8. a 9. vegetačního stupně: 30 ha Lesní ekosystémy 3. a 4. vegetačního stupně: 20 ha Lesní ekosystémy 5. vegetačního stupně: 25 ha Lesní ekosystémy 6. a 7. vegetačního stupně: 40 ha Lesní ekosystémy olšin a měkkého luhu, ekosystémy mokřadů a stepních lad: 10 ha Skalní ekosystémy: 5 ha V případě holosečného způsobu hospodaření se minimální velikost lesních biocenter zdvojnásobuje. oligotrofních stanovišť (troficky chudých) je možné minimální velikost zmenšit o 5 ha, maximálně o 10 ha, a to diferencovaně u lesních biocenter 1. až 7. vegetačního stupně. Optimální výměra lesního biocentra regionálního významu vesměs překračuje (z důvodů ochrany genofondu autochtonních dřevin) minimální doporučenou výměru genové základny lesních dřevin, tj. 100 ha. Biocentra nadregionálního významu Minimální velikost reprezentativního biocentra činí 1000 ha a více ha, a to v závislosti na cílových ekosystémech biocentra. Rozloha jádrového území se předpokládá cca 300 ha, protože by mělo zahrnovat celou škálu typických ekosystémů daného bioregionu. unikátních nadregionálních biocenter není stanoven limitující parametr, ale je nutné stanovit optimální rozlohu individuálně. Rozloha vychází z aktuálního stavu unikátních ekosystémů, pro které bylo biocentrum vymezeno. Limitující šířky biokoridorů Biokoridory místního (lokálního) významu Minimální šířka činí 15 až 20 m terestrických ekosystémů, a to diferencovaně podle typů cílových ekosystémů. Lesní ekosystémy: 15 m Ekosystémy mokřadů: 20 m Ekosystémy stepních lad: 10 m Biokoridory regionálního významu Minimální šířka činí 20 m, 40 m a 50 m terestrických ekosystémů, a to diferencovaně podle typů cílových ekosystémů. Lesní ekosystémy a ekosystémy mokřadů: 40 m Luční ekosystémy: 50 m Ekosystémy stepních lad: 20 m Biokoridory nadregionálního významu Nadregionální biokoridory nemají dosud stanovenu limitující šířku. Vždy se jedná o složený biokoridor, kde minimální šířka pouze orientačně vychází z minimální šířky regionálního biokoridoru příslušného typu. Limitující délky biokoridorů Biokoridory místního (lokálního) významu Maximální délka činí 2000 m. Biokoridory regionálního významu Maximální délka činí 500 m, 700 m a 1000 m, a to diferencovaně podle typů cílových ekosystémů. Maximální vzdálenosti dvou regionálních biocenter je 8 km, a to za předpokladu alespoň 11 vložených mezilehlých místních (lokálních) biocenter. Lesní ekosystémy, luční ekosystémy 5. až 9. vegetačního stupně: 700 m Mokřadní ekosystémy: 1000 m Ekosystémy stepních lad, luční ekosystémy 1. až 4. vegetačního stupně: 500 m Biokoridory nadregionálního významu Maximální délka vychází orientačně z délek regionálních biokoridorů. Maximální délka činí 500 m až 700 m mezi vloženými biocentry místní (lokální) hierarchické úrovně, a to diferencovaně podle typů cílových ekosystémů. Do nadregionálního biokoridoru musí být ve vzdálenostech maximálně 5 až 8 km vkládána regionální biocentra, a to diferencovaně dle typů cílových ekosystémů. Maximální vzdálenost dvou nadregionálních biocenter není stanovena. Nadregionální a regionální biokoridory mohou být složené. složených biokoridorů se do velmi dlouhého biokoridoru vždy vkládají biocentra místní (lokální) hierarchické úrovně (po 500 m, 700 m, 1000 m), popř. regionální biocentra (po 5 až 8 km). Vzdálenosti vložených biocenter jsou uvedeny v předcházejících odstavcích. Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.
strana 16 z 36 1.7. SKLADBA DŘEVIN PODLE (PODLE BČEK, LACINA, DOPLNĚNO TICHÁ) Vegetační stupe)ň (m n.m. 1.dubový (do 300(500)) 2.bukodubový (200-400) 3.dubobukový (300-500) Půdní a vlhkostní poměry Rašeliniště bo, břp, kruš, jal, vruš, Písky, skalní ostrohy Dbz, dbl, bo, vřes, genpil, bř, kruš, jal, bo, Jihlav ad, bř, jal, Chudší až středně botá stanoviště, Botá až živná stanoviště Lužní lesy, potoční nivy Řady obocené vodou A AB B BC,BD C CD D Stagn. Proudící Pdbl, js, díjlp í (lužní), jlv, jsú, Dbz, bk, střh, svída, Jal dbš, cer, lpv (lesostepní), jlp (lesostepní), jvb (skalní), břek, mah, všk, ptzob, ržb, ržp, ržš, ržcorymbifera, mandl, klok, dřš, tř, jab, hr, líska, sko, skč, skp, cratox, euver, jal, trn, řešetl, tavp, tpb (lesostepní), tuš, hb, kal, lpm, dřín, cratmon, střh, svída, eueu, jlp,jř, Pěstovaná osk, ruj, js man, ržb, Pěstované: jvtat, ruj, js man, boč, dbl, dbš, cer, js, db, lpm, lpv (lesostepní) jlp (lesostepní), jvm, jvb, břek, malebka, dřín, líska, cratox, cratmon, trn, tuš, lonxyl, euver, eueu, ptzob, všk, ržš, ržg, svída, řešetl, dřš, tř, sko, skp,skč, srstka, jal, jab, hru, střh, tpos, tpb (lesostepní), jíva, muk, jř, tavp, klok, kal, Pěstované: oskeruše, md, much jvb (lužní), lpv (lužní)vrbí, tpč, tpb (lužní), tpš, tpos, oll, kruš, rbč, jíva, vrpo, vrna, vr3m, vrpl, vrko, hb, kal, lpm, dřín, cratmon, střh, svída, eueu, jlp, jř, jvb dbl, js, lpv (lužní), jlp(lužní), jlv, tpč, tpš, tpos, tpb (lužní), vrbí, vrkř, vrč, jlv, oll, eueu, střh, kruš, rbč, jíva, vrpo, vrna, vr3m, vrpl, vrko, jř, svída, kal, 4.bukový (dubojehličnatý) ((300)400-700(800)) 5.jedlobukový (600-900) vr5m bo, jal, bl, břp, kruš, vruš, vr5m bo, bř, jal, Bo, bř, jř, sm, dbl, jal, Bo, bř, jal, Bk, dbz, jvk, jlv, jlh, tis,, břečtan, cratcal Dbjehl: dbl, jd, bo, sm, md, bk, js, hb, kruš, eueu, euver, ptzob, jab, hru, dřš, tř, dřín, řešetl, sko, skp, skč, cratmon, břek, tavp, klok, tuš, Liniová spol: trn, ržš, cratox, líska, jř, pěst sm, jd, md, bo, much, svída Bk: bk, dbz, dbš, db, md, js, jd, jvk, jvm, lpv, js, hb, lonxy, srstka, much, dřš, tř, dřín, sko, skp, skč, cratmon, eueu, euver, ptzob, břek, tavp, klok, svída, jlh, trn, ob, cratcal, lonxyl, tpos, jíva,, bzh, muk, jř, lpm, srstka, bzh, rba, rža, jal, střh, jřm, tis, kal, jlh dbl, js, eueu, tpb (lužní), tpč, vruš, vrpo, vrlý, vrhl, svída, rbč, vrko, oll, olš, vrkř, tpos, jvk, jlh, vrna, vr3m, jíva, střh, krušina, žid, jř, lpv (lužní), kal, 6.smrkojedlobukový (900-1200) 7.smrkový(1100-1350) 8.klečový(nad 1300) bl, kleč, bo, břp, břtr, jal, kruš, vruš, sm, md, bo jíva, vrsí, b kleč, sm, m vruť, bzh bk, jd, sm, md, jvk, lpv, js, jlh, lonnig, eueu, vrsl, Liniová spol.: bř, jvk, sm, líska, ržš Pěst. ve vsích a alejích: lp, jv, jlm, js, jř, md, tř, bk, jd, sm, md, jř, jvk, js, lonig, lonxyl, rža, srstka, ribes alp, tpos, vrsl, kruš, střh, střs, jal, jíva, bzh, muk, jřm, tis, olz, vrpo, vrlý, vrhl olš, olz, vrkř, jíva, vrlý, vrhl, oll, tpos, střh, žid, vrna, vr3m, jř, bk, jvk, jř, rbs, rba, vrsl, lonig, bř, břp, břk, jal, střs, lmb, kleč, vruš, zh, oll, olš, olz, střs, jř, muk, d, lmb jř, jřs, lonig, břp, břk, olz, vrd(krk.), vrší (Jes.), vrla, vrby(krk.a Jes.), jals, střs, rbs, vruš, vrsí, Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.
strana 17 z 36 1.8. DOPORČENÁ SKLADBA DŘEVIN PRO PÁSOVÉ VÝSADBY Vegetační stupeň (m n.m.) 1.dubový (do 300(500)) 2.bukodubový (200-400) 3.dubobukový (300-500) 4.bukový (dubojehličnatý) ((300)400-700(800)) 5.jedlobukový (600-900) 6.smrkojedlobu kový (900-1200) 7.smrko vý(1100-1350) klečový (nad 1300) Půdní a vlhkostní poměry Kategorie Rašeliniště Písky, skalní ostrohy Chudší až středně botá stanoviště Botá až živná stanoviště A, AB, B BC, BD, C,CD, D S bo, břp, bo, bř, dbl, dbz, jř, dbl, dbz, dbš, cer, js, lpv, lpm, tř, jab, hru, jř, tpb, tpos, SK jlp, jvb, hb, břek, muk, mal, střh, cratox, cratmon, jal, řešetl, dřín, K kruš, jal, kruš, jal, vřes, líska, ržpo, ržš, ržb, klok, svída, eueu, euver, vruš, všk, ptzob, mandl, sko, skč, skp, dřš, trn, tavp, tuš, kal, oskeruše, moruše, kašt, jvtat, jřpr, much S bo, břp, bo, dbl, dbz, bř, jř, dbl, dbz, dbš, lpv, lpm, jlv, js, jvm, bk, tř, jab, hru, jř, tpb, tpos, SK jlp, jvb, hb, břek, muk, mal, střh, cratox, cratmon, řešetl, dřín, jíva, K kruš, jal, kruš, jal, vřes líska, ržpo, ržš, ržg, ržb, klok, svída, eueu, vruš, euver, všk, ptzob, mandl, sko, skč, skp, dřš, trn, S SK K bo, jd, břp jal, vruš, vr5m, bo, dbl, dbz, jd, bř, jř kruš, jal, vřes, tavp, tuš, kal, lonxyl, srstka, jal, hedera, oskeruše, moruše, kašt, jvtat, much, boč, md bk, dbz, dbl, dbš, cer, lpv, lpm, jlp, jlv, jlh, js, jvm, jvk, tř, jab, hru, jř,tpb, tpos, jvb, hb, břek, malebka, střh, cratox, cratmon, řešetl, dřín, jíva, muk, tis, cratcal líska, ržpo, ržš, ržg, klok, svída, eueu, euver, všk, ptzob, mandl, sko, skč, skp, dřš, trn, tavp, tuš, kal, lonxyl, srstka, hedera, much, kašt, jřpr, Lužní lesy, potoční nivy, řady obocené vodou dbl, js, jsú, jlv, lpv, lpm, vrbí, tpč, tpb, tpš, tpos, oll, db, jř, jlp, jvb, cratmon, dřín, střh, jíva, vrpo, vr3m, vrpl, vrko, líska, vrna, rbč, svída, kal, eueu dbl, js, jlv, lpv, vrbí, vrkř, vrč, tpč, tpb, tpš, tpos, oll, db, jř jlp, jvb, cratmon, dřín, střh, jíva, vrpo, vr3m, vrpl, vrko, líska, vrna, rbč, svída, kal, eueu dbl, js, jlp, jlv, jlh, lpv, vrbí, vrkř, vrč, tpč, tpb, tpš, tpos, oll, db, jř jvb, cratmon, dřín, střh, jíva, vrpo, vr3m, vrpl, vrko, kruš, vrna, rbč, svída, kal, eueu S bo, bobl, bo, dbl, bř, dbl, dbz, dbš, jd, bo, sm, md, bk, js, jvk, jvm, lpv, břpýř, lpm, jlh, db, jř, tř, jab, hru, tpos, SK břek, muk,cratmon, cratcal, cratox, dřín, střh, tis, vrlý, vrhl, vr3m, jíva, střh K S kruš jal, vruš, vr5m bo, bobl, břpýř, jal, bo, bř, jř, sm, jd, dbl, líska, lonxyl, srstka, dřš, sko, skp, skč, eueu, euver, ptzob, tavp, klok, svída, kruš, řešetl, tuš, kal, trn, jíva, bzh, jřm, rba, rža, ržš, hedera, much, jřpr, bk, jd, sm, md, jvm, jvk, lpv, lpm, js, jlh, bř, tpos, dbl, js, tpb, tpč, oll, olš, vrkř, jvk, jlh, jř, lpv Eueu, svída, rbč, vruš, vrpo, vrko, vrna, kruš, kal, oll, olš, vrkř, tpos, jvk, jlh, js, jř, lpv SK cratox, cratcal, líska, jíva, muk, střh, tis, vr3m, jíva, střh, vrlý, vrhl K kruš, jal, vruš, vr5m jal, trn, lonxyl, lonig, eueu, vrsl, rža, ržš, srstka, rba, jřm, kal, bzh, md, tř, jřpr kruš, olz, vrpo, vrna, kal, S bobl, bo, bo,sm, jd, bř bk, jd, sm, md, jř, jvk, js, tpos olš, vrkř, oll, js, tpos, jř břp, SK střh, jíva, muk, tis, jíva, vrlý, vrhl, střh, vr3m K kleč, jal, břtr, kruš, vruš jal, lonig, lonxyl, rža, srstka, rba, vrsl, kruš, střs, bzh, jřm, limba olz, vrna, rbs, rba,. S bo, jř, sm, md, bo, bk, jvk, j ř, bř, břp, oll, olš, jřp, bř, SK vrsl, vruš, jíva, muk, břk K rbs, rba, lonig, střs, k leč, vrsí, bzh, olz, střs, rbs S SK limba, sm, md, lmb, jř, břp břk, vruš, K kleč,olz, jřs, lonig, vrd, vrší, vrla p, vrby, střs, rbs, vrsí, vruť, bzh, jals limba Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.
strana 18 z 36 1.9. VÝZNAMNÉ KRAJINNÉ PRVKY A ZCHÚ Významný krajinný prvek (VKP) vyjmenované zákonem č. 114/1992 Sb. v 3 písm.b) jsou zákona obecně lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy a dále jiné části krajiny, které příslušný orgán ochrany přírody zaregistruje podle 6 zákona (zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, atd.). 1.10. ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ ( 14) ZÁKONA Č. 114/1992 SB V současnosti nejsou evidovány ani navrhovány nové ZCHÚ. 1.11. PŘÍRODNÍ PAMÁTKY ( 36) ZÁKONA Č. 114/1992 SB V současnosti je evidována Přírodní památka Šafářka, evidovaná v ÚSOP kód 2024. Příslušný orgán ochrany přírody Krajský úřad Jihomoravského kraje. PP Šafářka je vyhlášena na území: p.č. 736 - část o výměře 1,2966 ha pastvina a p.č. 737 - část o výměře 0,7575 ha les Celková výměra přírodní památky tvoří 2,0541 ha. Předmětem ochrany v přírodní památce je přirozená teplomilná vegetace extenzívně obhospodařované louky. Nejvýznamnějším druhem území je silně ohrožený vstavač obecný, který se zde nacházel ve stovkách exemplářů. Z dalších druhů se zde vyskytují např. kostřava červená, pavinec modrý, pupava obecná, úložník klasnatý. Z chráněných druhů živočichů zde žiji např. slepýš křehký, koroptev polní, ťuhýk obecný. Přežití celého společenstva je vázáno na citlivé obhospodařování louky, především kosení. 1.12. NÁRODNÍ PARKY ( 15) ZÁKONA Č. 114/1992 SB Část území katastru leží Národním parku Podyjí. Národní park byl vyhlášen ke dni 1. července 1991 nařízením vlády ČR č. 164/1991 Sb. K zajištění ochrany přírody na území NP Podyjí a jeho ochranného pásma byla zřízena Správa NP Podyjí. 1.12.1. PTAČÍ OBLASTI Část území katastru leží v ptačí oblast CZ0621032 Podyjí. Území se nachází na jihu Moravy při hranicích s Rakouskem a je ohraničeno obcemi Vranov nad Dyjí, Lukov, Znojmo a Hnanice. Navrhovaná ptačí oblast zahrnuje Národní park Podyjí a přilehlé okolí mimo národní park. Území má rozlohu 19 km na délku a 2-9 km na šířku. 1.13. EVROPSKY VÝZNAMNÉ LOKALITY Evropsky významná lokalita (EVL) je jedním typem chráněných území v rámci soustavy NATRA 2000. Termín evropsky významná lokalita je českým ekvivalentem anglického Sites of Community Importance (SCI). V rámci těchto lokalit jsou chráněny evropsky významná stanoviště a evropsky významné druhy. Evropsky významná stanoviště a evropsky významné druhy jsou vyjmenovány v přílohách směrnice O stanovištích (92/43/EHS), seznam evropsky významných stanovišť a druhů vyskytujících se v ČR je vyjmenován ve vyhlášce MŽP 166/2005 Sb (viz). Evropsky významná lokalita je legislativně podložena v zákoně O ochraně přírody a krajiny (114/1992), který implementuje evropskou směrnici O stanovištích (92/43/EHS). Evropsky významná lokalita je zařazena nařízením vlády ČR do tzv. národního seznamu. Po schválení Evropskou Komisí je zapsána do tzv. evropského seznamu. Jako EVL jsou také chráněny sporné lokality. V katastru jsou vymezeny tyto Evropsky významné lokality: Evropsky významná lokalita Mašovická střelnice - Kód lokality: CZ0620020 Evropsky významná lokalita Mašovice lom, Kód lokality: CZ0623357 Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.
strana 19 z 36 1.13.1. Evropsky významná lokalita Mašovická střelnice - Kód lokality: CZ0620020 Kód lokality: CZ0624106 Biogeografická oblast: kontinentální Rozloha lokality: 77,5301 ha Navrhovaná kategorie zvláště chráněného území: PP Typy přírodních stanovišť: (symbol * označuje prioritní typy přírodních stanovišť) 6210* - Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco-Brometalia), význačná naleziště vstavačovitých - prioritní stanoviště 6210 - Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco-Brometalia) Kraj: Jihomoravský kraj Katastrální území: Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.
strana 20 z 36 1.13.2. Evropsky významná lokalita Mašovice lom, Kód lokality: CZ0623357 Kód lokality: CZ0623357 Biogeografická oblast: kontinentální Rozloha lokality: 10,1388 ha Navrhovaná kategorie zvláště chráněného území: PP Druhy: (symbol * označuje prioritní druhy) čolek dravý (Triturus carnifex) Kraj: Jihomoravský kraj Katastrální území: Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú.