FYZIOLOGIE BUNĚČ ĚČNÝCH SYSTÉMŮ

Podobné dokumenty
Fyziologie buněčných systémů. A. Kozubík J. Hofmanová

fyziologie buněčných systémů

Fyziologie buněčných systémů. A. Kozubík J. Hofmanová

Fyziologie buněčných systémů. A. Kozubík J. Hofmanová

Zdravotní rizika (význam rovnováh) A. Kozubík

Fyziologie buněčných systémů (proliferace, diferenciace) A. Kozubík

INTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE II

Výzkumný ústav veterinárního lékařství v Brně

Dr. Kissová Jarmila Oddělení klinické hematologie FN Brno

EXTRACELULÁRNÍ SIGNÁLNÍ MOLEKULY

BUNĚČNÁ TRANSFORMACE A NÁDOROVÉ BUŇKY

VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ

SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz

MUDr. Kissová Jarmila, Ph.D. Oddělení klinické hematologie FN Brno

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Fyziologie buněčných systémů (praktické aplikace)

VÝZNAM FYZIOLOGICKÉ OBNOVY BUNĚK V MEDICÍNĚ

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

Vývoj krvetvorby. lení klinické hematologie FN Brno

Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek

PŘENOS SIGNÁLU DO BUŇKY, MEMBRÁNOVÉ RECEPTORY

rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv

Apoptóza Onkogeny. Srbová Martina

Humorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

ANÉMIE CHRONICKÝCH CHOROB

BUNĚČNÝ CYKLUS. OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky. Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí

Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce

TRANSPORT PŘES MEMBRÁNY, MEMBRÁNOVÝ POTENCIÁL, OSMÓZA

Mechanismy hormonální regulace metabolismu. Vladimíra Kvasnicová

Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví

RECEPTORY CYTOKINŮ A PŘENOS SIGNÁLU. Jana Novotná

Úvod do studia biologie kmenových buněk. Jiří Pacherník tel:

Struktura a funkce biomakromolekul

AMPK AMP) Tomáš Kuc era. Ústav lékar ské chemie a klinické biochemie 2. lékar ská fakulta, Univerzita Karlova v Praze

Jan Krejsek. Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět

PROLIFERACE VIABILITA DIFERENCIACE (APOPTÓZA) Změna cytokinetických parametrů odráží efekt použitých modulátorů signálních drah

ADAPTACE = přizpůsobení

Monitorování léků. RNDr. Bohuslava Trnková, ÚKBLD 1. LF UK. ls 1

Lipidy a biologické membrány

PODĚKOVÁNI K DRUHÉMU VYDÁNÍ...7 PŘEDMLUVA К PRVNÍMU VYDÁNI... 8 FARMAKOTERAPIE V OBDOBÍ TĚHOTENSTVÍ

STRUKTURNÍ SKUPINY ADHEZIVNÍCH MOLEKUL

Autophagie a imunitní odpověd. Miroslav Průcha Klinická imunologie Nemocnice Na Homolce, Praha

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA

Játra a imunitní systém

Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR. IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY

histopatologické klasifikace karcinomu prsu

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

Krev. Krevní buňky (formované elementy)

Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

Základní morfogenetické procesy

Deregulace cytokinetiky (možnosti ovlivnění II) (homeostáza, zdraví a regenerace organismu)

Molekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk. Aleš Hampl

Intermediární metabolismus. Vladimíra Kvasnicová

VZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE

Řízení dějů v buňce. Buněčná signalizace - soubor dějů - mají podíl na vzájemné komunikaci buněk

Leukemie a myeloproliferativní onemocnění

Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie

ONKOGENETIKA. Spojuje: - lékařskou genetiku. - buněčnou biologii. - molekulární biologii. - cytogenetiku. - virologii

Regulace metabolických drah na úrovni buňky

HEMOPOESA. Periody krvetvorby, kmenové a progenitorové buňky; regulace hemopoesy. Ústav histologie a embryologie

Regulace enzymových aktivit

Komplementový systém a nespecifická imunita. Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK

CHEMICKÉ ZNAKY ŽIVÝCH SOUSTAV

Toxické látky v potravinách s nebezpečím onkologické aktivace

RNDr K.Roubalová CSc.

Takahashi K & Yamanaka S. Cell 126, 2006,

Senescence v rozvoji a léčbě nádorů. Řezáčová Martina

růstu a buněčného dělění

LÉKAŘSKÁ BIOLOGIE B52 volitelný předmět pro 4. ročník

Úloha mastných kyselin a. v modulaci smrti nádorových. Přednáška RNDr. Alena Vaculová, Ph.D.

III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT

Nádorové kmenové buňky - CSCs (Cancer stem cells)

M A T U R I T N Í T É M A T A

2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

Hematologie. Nauka o krvi Klinická hematologie Laboratorní hematologie. -Transfuzní lékařství - imunohematologie. Vladimír Divoký

Tyranovec královský Onychorhynchus coronatus SIGNALIZACE BUNĚČNÁ. B10, 2015/2016 Ivan Literák

Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS

Virus Epsteina a Barrové

Urychlení úpravy krvetvorby poškozené cytostatickou terapií (5-fluorouracil a cisplatina) p.o. aplikací IMUNORu

MUDr Zdeněk Pospíšil

(Vývojová biologie) Embryologie. Jiří Pacherník

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE

Text zpracovala Mgr. Taťána Štosová, Ph.D PŘÍRODNÍ LÁTKY

Lenka Fialová kařské biochemie 1. LF UK. Mastné kyseliny (MK) v přírodě více než 100 mastných kyselin. většinou sudý počet uhlíků a lineární řetězec

Přehled regresivních změn

Jaké máme leukémie? Akutní myeloidní leukémie (AML) Akutní lymfoblastická leukémie (ALL) Chronické leukémie, myelodysplastický syndrom,

Beličková 1, J Veselá 1, E Stará 1, Z Zemanová 2, A Jonášová 2, J Čermák 1

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů

ť Á Á Í í ř ř

Zhoubné nádory druhá nejčastější příčina úmrtí v rozvinutých zemích. Imunologické a genetické metody: Zlepšování dg. Zlepšování prognostiky

Mendělejevova tabulka prvků

Kultivace bun k in vitro

Příspěvek k hodnocení prognostického potenciálu indexu proliferace a apoptózy plazmatických buněk u mnohočetného myelomu

Transkript:

FYZIOLOGIE BUNĚČ ĚČNÝCH SYSTÉMŮ Doc. RNDr. Kozubík Alois, CSc. - Doc. RNDr. Hofmanová Jiřina, ina, CSc.

SYLABUS pro studenty 4. ročníku fyziologie živočichů a obecné zoologie,, mol. biologie, chemie životního prostřed edí a ekotoxikologie, výběrov rová přednáška pro doktorandy - Stručný úvod do teorie systémů - Negativní a pozitivní zpětná vazba - Základní pojmy, parametry cytokinetiky (proliferace, diferenciace, apoptóza) - Typy buněčných populací - Kmenové a diferencované kompartmenty. Totipotentní, pluripotentní, progenitorové, komitované diferencované buněčné populace - Autokrinní, parakrinní a endokrinní regulace - Buněčný cyklus a jeho regulace - Faktory ovlivňující buněčné dělení, cytokiny, růstové faktory a inhibitory, jejich specifita a rovnováha jejich působení - Struktura plasmatické membrány a její funkce v regulaci buněčné proliferace a diferenciace - Vysoce nenasycené mastné kyseliny a eikosanoidy - Transdukce signálů a exprese genetické informace - Úloha fosfolipidových komponet v transdukci signálů růst modulujících látek - Mechanismus účinku hormonů a tkáňových mediátorů ( cytokiny a "chalony"). - Regulace proliferace, diferenciace, apoptózy

Krvetvorný systém m a jeho funkce Hemopoéza ( lymfopoéza za, myelopoéza za, erytropoéza za, megakaryocytopoéza ) Funkce diferencovaných krevních elementů - monocyty, makrofágy - fagocytóza; T B lymfocyty - imunita Membránov nové rozpoznávac vací systémy buněk k imunitní soustava Tvorba protilátek tek ( mechanismus a dynamika vzniku, příprava p prava monoklonáln lních protilátek tek ) Sekreční a regulační funkce buněk k imunitního systému Vztah imunitního systému k další ším m fyziologickým funkcím m ( zánětu z apod.) Homeostáza za, zdraví a nemoc Organismus jako hierarchický systém, spolupůsoben sobení nervové,, endokrinní a humoráln lní soustavy Příklady systémových reakcí jako jsou stres, zánět z t apod. a jejich význam z hlediska zdraví a nemoci Škodlivé faktory vnější šího prostřed edí a jejich vliv na zdraví lidské populace

Doporučen ená literatura Cell Physiology Source Book, ed.. N. Sperelakis Academic Press Inc., 1995 B. Alberts et al.: Molecular Biology of the Cell,, 3 rd edition, Garland Publish. Inc., New York 1994 Biochemie, B., Voet,, J.G. Voetová: Victoria Publishing,, Praha, 1990 Molecular Cell biology,, J.E. Darnell: Eds. Darnell, Lodish,, Baltimore, 2 nd edition, Scientific American Books Inc., New York 1990 J. Neuwirt,, E. Nečas: Kmenové buňky a krevní choroby, Avicenum Praha 1981 Základy buněč ěčné biologie úvod do molekulárn rní biologie buňky ky,, B. Alberts,, D. Bray,, A, Johnson,, J. Lewis,, M. Raff,, K. Roberts,, P. Walter, Espero Publishing,, (orig( orig.. 1998) Klinická imunologie,, J. Krejsek,, O. Kopecký, Nucleus HK, 2004 ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ J. Vácha: V Problém m normálnosti v biologii a lékal kařství, Avicenum,, Praha 1980 J. Šterzl: Imunitní systém m a jeho fyziologické funkce, Čs. Imunol.. Společnost, Praha 1993

množstv ství informace (kvantita) využitelnost informace (kvalita) čas Moudrost člověka lze měřit podle starostlivosti, s níž myslí na věci budoucí nebo na konec. G. Ch. Lichtenberg

organismální, tkáňová buněčná molekulová studium na jednotlivých úrovních organizace systému

VÝZKUMNÉ CÍLE A OBLASTI PRAKTICKÉHO VYUŽITÍ INICIAČNÍ (INITIATION) POPULACE NORMÁLNÍCH (NETRANSFORMOVANÝCH) BUNĚK ONKOGENEZE fáze: PODPŮRNÁ (PROMOTION) cell signalling (cytokiny vs. eikosanoidy) klinická data, matematické analýzy, experimentální ověření POPULACE TRANSFORMOVANÝCH BUNĚK PROGRESIVNÍ FÁZE (PROGRESSION) ONKOTERAPIE

Typy regulací růstu a buněčných funkcí) 1) Hormonáln lní (endokrinní) ) regulace Regulátor hormon je produkován buňkami žláz s vnit řní sekrecí do krevního řečiště. Ovliv ňuje funkce buněk, které mohou být značně vzdálenyod míst syntézy hormonu. Hormon je tedy produkován za účelem kontroly činnosti buněk než těch, které jej produkují 2) Parakrinní regulace Mechanismus působení spočívá v tom, že růstový faktor (regulátor) tkáňový mediátor (regulátor místního působení) je syntetizován jedním typem buněk, poté je transportován do extracelulárního prostoru a ovlivňuje f-ce buněk v nejbližším okolí. (často jediná možnost vzhledem k velmi krátkému poločasu rozpadu) 3) Autokrinní regulace je možná tehdy, jestliže jsou buňky schopny jak syntetizovat tak i reagovat na určitý (růstový) regulátor. Pozn.: autokrinní model je součástí konceptu vysvětlujícího abnormální regulaci nádorového růstu. Předpokládá, že nádorově změněné buňky produkují stimulační růstové faktory v nadměrném množství, na které samy odpovídají. Tak se autostimulují ve smyslu aktivace proliferace.

Apoptóza za: programovaná buněč ěčná smrt, nevede k zánětuz Nekróza: Proliferace: je ekvivalentem buněč ěčného dělení ( tzn. zvýšen ení počtu kvalitativně totožných buněk) Diferenciace: rozrůzňování buněk (vznik kvalitativně odlišných buněk) Růst neprogramovaná buněč ěčná smrt, je příčinou p zánětuz (odlišný průběh h biochemických reakcí,, rozdíln lná morfologie) zvětšen ení objemu buňky, buněč ěčné populace (tkáně nebo organismu). Je důsledkemd sledkem: a) zvětšen ení velikosti buněk k při p i zachování konstantní velikosti populace b) zvětšen ení počtu buněk k (proliferace) bez změn n v objemu buněk c) zvýšen ení počtu buněk k i jejich objemu d) odumírání apoptózou nebo nekrózou

TYPY PROLIFERUJÍCÍ expandující, neopouštějí populaci, množí se populace coby zdroj buněk pro jiné populace c. konstantní tranzitní populace ve které se buňky pomnoží c. konstantní TYPY BUNĚČ ĚČNÝCH POPULACÍ NÁDOR K. B. BLASTY KRVE podle Gilberta a Lajthy (1965) TYPY NEPROLIFERUJÍCÍ B. C.N.S. OOCYTY metamyelocyty k. d. ery. gran. stacionárn rní c. konstantní stále ubývá typ průchozí (tranzitní) c. konstantní

T a b u lka 1 D ě le n í b u n ě čn ý ch p o p u la cí p o d le in ten zity o b n o vy u d o sp ě lé m yši 1. S ta tick é p o p u la ce b ez zn á m ek o b n o v y b ěh em ž iv o ta : n eu ro n y v še ch typ ů srd ečn í sv alo v é b u ň k y o d o n to b lasty S erto lih o b u ň k y 2. V elm i p o m a lu se o b n o v u jíc í b u n ěčn é p o p u la ce: B ěh em ž iv o ta se o b n o v í jen č ást p o p u lace: h lad k é sv alo v é b u ň k y g lio v é b u ň k y o steo c yty b u ň k y led v in n ých tu b u lů b u ň k y d řen ě n a d led v in ek h lav n í b u ň k y ž alu d ečn í sliz n ice in tersticiáln í b u ň k y L e yd ig o v y b u ň k y h n ěd é tu k o v é tk á n ě 3. R y ch le se o b n o v u jící b u n ěčn é p o p u la ce: A. N e p říliš rych le s e o b n o v u jící p o p u lace. P o p u la ce, k te rá se b ěh e m ž iv o ta z cela o b n o v í, ale z a d o b u d elší n ež 3 0 d n í: h ep ato c yty a lito ráln í b u ň k y e p itelo v á v ýstelk a d ých acíh o trak tu b u ň k y slin n ých ž láz b u ň k y p an k reatu b u ň k y v k ů ře n ad led v in ek p arietáln í b u ň k y ž alu d ečn í sliz n ice p o jiv o v é b u ň k y v k ů ž i B. V elm i rych le se o b n o v u jící b u n ěčn é p o p u lac e. V še ch n y se o b n o v í z a d o b u k ra tší n ež 3 0 d n í: stře v n í ep itel k rv etv o rn é b u ň k y, p re k u rso ry k rev n ích b u n ěk e p id erm is k o rn ea ep itelo v á v ýstelk a ú stn í d u tin y a eso fa g u p o v rch o v ý ep ite l ž alu d ečn í sliz n ice sem in ifern í ep ite lo v á tk áň C. B u ň k y n ád o ro v é

MODELY: Buňky tzv. intenzívn vně proliferujících ch populací (zejména b. krvetvorné a b. střevn evních epitelů). a buňky nádorovn dorové

Polyklonální charakter kostních buněk Přirovnání kmenové buňky ke stromu: a kmenová buňka v embryonální době b kmenová buňka v dospělosti b a

Seznam používaných zkratek kmenových buněk: BFU-E - CFU-BL - CFU-C - (GM-CFC) CFU-E - CFU-Meg Meg- CFU-S - (CFU - GEMM) DCPC burst forming unit - erythroid (jednotka vytvářej ející explozivně vznikající kolonie erytroidní řady). Velmi nezralá kmenová buňka erytroidní řady. colony forming cell - B - lymfocyte (buňka vytvářej ející kolonie lymfocytů B). colony forming unit - culture (jednotky vytvářej ející kolonie v kultuře). Kmenová buňka bílé řady, v poslední době stále častěji používan vaná zkratka GM-CFC granulocyty macrophage-colony colony forming cell (buňka vutvářej ející kolonie pro granulocyty a makrofágy gy). colony forming unit - erythroid (jednotka vutvářej ející kolonie erytroidní řady.). Kmenová buňka erytroidní řady colonyolony forming unit - megakaryocyte (jednotka vytvářej ející kolonie megakaryocytů). Kmenová buňka erytroidní řady. colony forming unit - spleen (jednotka vytvářej ející kolonie ve lsezině). Nejběžnější používan vaná zkratka pro hemopoetickou pluripotentní kmenovou buňku. diffusion chamber progenitor cell (kemnová progenitorová buňka proliferující v difúzn zních komůrk rkách.)

T.M.Dexter and M.Moore STEM CELL COMPARTMENT PROGENITOR CELL COMPARTMENT MATURE ( END( END ) CELL COMPARTMENT Pre-T cells Eos-CSF T-cells Pluripotent Self- renewing Stem Cells CFU-S IL-3 (HCGF) CFC-Mix Eos-CFC BPA BFU-E GM-CSF s GM-CFC Meg-CSF s Epo CFU-E Eosinophils RBC Neutrophils Macrophages IL-3 (HCGF) Meg-CFC MCGF Megakaryocy tes/ Platelets Bas-CFC Basophils/Mast cells SELF-RENEWAL CAPACITY Pre-B cells B-cells DIFFERENTIATION AND DEVELOPMENT Fig. 1. The structure of the hemopoietic system

Kompartmenty funkčně nebo prostorově oddělené soubory prvků (složek). Důsledek kompartmentace: (existence jednotlivých kompartmentů) prvky (např. látky nebo buňky) jsou nerovnoměrně rozděleny. Příklady: všechny membránami ohraničené struktury mají (z hlediska rozdělení látek) své vnitřní prostředí a selektivně akumulují nebo zadržují určité látky proti koncentračnímu spádu. Už tímto prostým faktem jsou některé reakce umožněny, jiným může být zabráněno. Tato protientropická distribuce molekul v bu ňce směřující proti neuspořádanosti má velký význam pro buněčný metabolismus a regulace. Umožňuje ji právě existence buněčných membrán jeden ze základů biologických systémů Bude rozvedeno později

Pluripotentní buňka již neschopná vytvořit slezinnou kolonii 1 Hematopoetické buňky kostní dřen eně 100 % 50 % 0 % CFU-S - BFU-E - CFU-E - CFU-C - CFU-eozinofilů - CFU-Meg - CFU-makrofágů 2 - CFU-BL 3 - CFU-TL 3 erytroblasty - myelocyty - megakaryocyty Přestup do krve Pluripotentní buňky Morfologicky rozpoznatelné buňky Proliferující buňky Neproliferující buňky Obr. 8. Schéma kvantitativního zastoupení různých prekurzorů krevních buněk v krvetvorné tkáni. 1 Podle Gregorové a Henkelmana (1977); 2 podle MacVittieho a Porvaznika (1978); 3 nejsou odvozeny od CFU-S.

POČET BUNĚK V POPULACI optimální rozsah regulace diferenciace zánik buněk (smrt apoptózou) produkce buněk (intenzita dělení - proliferace) zvýšené riziko vzniku nádorových onemocnění tolerovaná hranice regulovaného rozmezí homeostázy na tkáňové úrovni

úbytek buněk (nekróza, apoptóza) přírůstek buněk (intenzita dělení) základní stav ( normalita )) před ovlivněním m buněčné populace nová úroveň rovnováhy (vysoký obrat buň.. populace) cytotoxické působení regenerativní zvýšení úrovně buněčného dělení mitogenní stimulace hyperplazie (vznik nádorového onemocnění) + - rovnovážný ný stav nerovnovážný ný stav hranice (limity): zvýšen ení rizika optimáln lního rozmezí optimum optimáln lního rozmezí nevratného poškozen kození

treatment: proliferace regulační podněty,atd.... 0 diferenciace apoptóza modelové s ys témy in vitro, buňky liš ící s e růs tovou s trategií, pacient VÝSTUPY

+ - t0 tx% differentiation? apoptosis proliferation (necrosis) time (t)

Rovnováha (homeostáza) výsledek působení mnohočetných zpětných vazeb

FAKTORY SPECIFICKÉ - růst + FAKTORY NESPECIFICKÉ jádro (DNA) membrána cytosol

REGULACE NORMÁLNÍHO RŮSTU INHIBICE Startovací stimulátorová síla (odpověď vše nebo nic) Nesspecifické faktory kumulace katabolitů vyčerp erpání živin transmem.pot. E m -70 aža -90 mv limitní konc.. Na + /K +, Ca 2+, Mg 2+ snížen ení cgmp~10-8 -10-12 mol.l -1 intracel. zvýšen ení camp 10-2 -10-5 mol.l -1 extr. katabolické steroidy interferon katecholaminy,, adrenalin některé mitostat.. hormony ACTH některé prostaglandiny inh.. myeloidní leukémie inh. epid.. karcinomu, ascitu inh. lymfomu, melanomu epidermáln lní,, intestináln lní inh. FGRF, MCIF inh.. Atd. BSC-1, BHK-1 inh spec. inhibitory-chalony spec. endogenní inhibitory Startovací inhibitorová síla (odpověď vše nebo nic) R Ů S T STIMULACE spec. intracel. stim.. proteiny spec. růstovr stové faktory růstové proteiny, kondic.m.média poietiny, CSF lektiny (A, conc.. A) somatomediny některé prostaglandiny EGF, FGF, NGF, MSA atd. některé hormony - mitogenní inzulín, serotonín hydrokortizon, noradrenalin anbolické steroidy zvýšen ení cgmp 10-3 -10-6 mol.l -1 extr. snížen ení camp pod 10-8 mol.l -1 i.c. dodání Ca 2+ nad 1,8 mv transmem. pot. E m -10 aža -70 mv proteázy zy, trypsinizace dodání živin odstránění katabolitů Poly- Oligo- Mono- Mono- Oligo- Poly- Nesspecifické faktory 1A Schematické znázornění stimulace a inhibice růstu specifickými a nespecifickými faktory. Převaha pozitivního nebo negativního signálu rozhoduje o výsledné stimulaci nebo inhibiciů závisí na metaboluické a růstové aktivitě buněk, typu buněk a dalších podmínkách - viz text. Specifické růstové účinky vnějšího prostředí buněk zahajují specifické růstové faktory (specifick0 stimul8tory) a specifické endogenní inhibitory (chalony). CSF-kolonie stimulující faktor, EGF-epiderm epidermální růstový faktor, FGF-fibroblastový růstový faktor, NGF-nervový růstový r faktor, MSA-multiplikaci sti- mulující aktivita, camp-cyklický 3 5 -guanosinmonofosfát, BSC-1, BHK-1, MCIF, FGRF-specifick specifické inhibitory daných buněč ěčných linií.

úbytek buněk (nekróza, apoptóza) přírůstek buněk (intenzita dělení) základní stav ( normalita )) před ovlivněním m buněčné populace nová úroveň rovnováhy (vysoký obrat buň.. populace) cytotoxické působení regenerativní zvýšení úrovně buněčného dělení mitogenní stimulace hyperplazie (vznik nádorového onemocnění) + - rovnovážný ný stav nerovnovážný ný stav hranice (limity): zvýšen ení rizika optimáln lního rozmezí optimum optimáln lního rozmezí nevratného poškozen kození

POČET BUNĚK V POPULACI optimální rozsah regulace diferenciace zánik buněk (smrt apoptózou) produkce buněk (intenzita dělení - proliferace) zvýšené riziko vzniku nádorových onemocnění tolerovaná hranice regulovaného rozmezí homeostázy na tkáňové úrovni

růstové signály receptory cykliny CDKs regulátory transkripce molekuly signálové transdukce p27 p21 p16 p15 molekuly zesilovací kaskády

CSF-1 c-fms? nucleus mrna tyr e.g.u-pa, JE, KC β actin, fibronectin R (β) hck, frg fos, jun, myc G1 cyclins DNAsynthesis tyr-p receptor substrates e.g. PI-3 kinase phospholipids other effectors e.g. RAF-1 kinase?? G proteins (ras/gap?) DAG PKC phospholipases PKC? Fluid-phase pinocytosis? Na+ H+ Glucose Na+ K+

Oncogenes Tyrosine kinase abl met erb ret B2/neu sea fes/fps src fgr trk fyn yes kit lck Nuclear fos jun myb myc ski Growth factor fgf-5 sis hst int-2 Receptor bek erb B fkg fms mas ros G protein rab ras ral Serine kinase mil/raf pks mos raf pim-1 rel Growth factor Receptor Transducer Effector 2nd messenger Target Regulatory proteins RNA/protein synthesis DNA synthesis Receptor Receptor Receptor Receptor Receptor tyrosine kinase G protein PLCγ DG IP 3 G protein PLA 2 Na + /H - antiport Arachidonate [Ca 2+ ] i PKC PK (?) PG TX Calmodulin [ph] i? G protein Adenylylcyclase camp PKA MEMBRANE CYTOSOL NUCLEUS According to: G.Powis: TiPS; 12: 188-194, 1991

Epigeneticky působp sobící faktory, které mohou modulovat rychlost dělend lení, diferenciaci anebo zánik z buněk Faktory, které mohou ovlivnit cytokinetiku změnami ------------------------------------------------------------------------------ 1) exprese anebo funkce molekul zapojených v přenosu p signálů přímo regulujících ch proliferaci, diferenciaci a buněč ěčnou smrt (apopt( apoptózou), včetně exprese protoonkogenů a nádorovn dorově-supresorových genů ---------------------------------------------------------------------------------------------- 2) signálů,, které tyto funkce ovlivňuj ují do určit ité míry nepřímo mo, jako jsou inhibice mezibuněč ěčných spojení,, ovlivnění funkce enzymů reparujících ch DNA, metylace DNA apod.

Modulace cytokinetiky látkami tukové povahy Lipidy a zejména jejich složky vysoce nenasycené kyseliny (PUFA), včetnv etně jejich metabolitů eikosanoidů, patří mezi významné epigeneticky působp sobící faktory schopné ovlivnit jak dělend lení a zánik z normáln lních, ale i transformovaných buněč ěčných populací,, tak proces maligní transformace.

Hlavní mechanismy působenp sobení PUFAs 1) přímé ovlivnění aktivity transkripčních faktorů regulujících ch expresi genů významných z hlediska cytokinetiky 2) produkce eikosanoidů působících ch na přenos p signálů cytokinů a imunitní systém 3) produkce reaktivních kyslíkových kových metabolitů vznikajících ch peroxidací lipidů.

Význam rovnováhy v přísunu p prekursorových PUFAs a v produkci jednotlivých jejich metabolitů

PROLIFERACE n - 6 n - 3 n - 9 KONCENTRACE MASTNÝCH KYSELIN D.G.Cornwell and N.Morisaki, Free Radicals in Biology. Vol.6, 1984

PROLIFERACE PEROXIDACE LIPIDŮ n - 6 n - 3 n - 9 KONCENTRACE MASTNÝCH KYSELIN D.G.Cornwell and N.Morisaki, Free Radicals in Biology. Vol.6, 1984

PROLIFERACE PROSTAGLANDINY n - 6 KONCENTRACE MASTNÝCH KYSELIN D.G.Cornwell and N.Morisaki, Free Radicals in Biology. Vol.6, 1984

MEMBRANE PHOSPHOLIPIDS PLA 2 COOH CYCLOOXYGENASES EPOXYGENASES (P450) LIPOXYGENASES PGG 2 LTA 4 PGH 2 EPOXYACIDS, DIOLS, etc. OH LTB 4 LTC 4 TXA 2 PGI 2 PGD 2 PGE 2 TXB 2 O PGE 2 : COOH C 5 H 11 LTC 4 : S COOH CH 2 CH CO NH CH 2 COOH NH COCH 2 CH 2 CHCOOH NH 2 LTD 4 LTE 4 LTF 4 OH OH

Arachidonic acid: metabolic pathways and its possible modulations INDOMETHACIN DICLOPHENAC MEMBRANE PHOSPHOLIPIDS ARACHIDONIC ACID ETYA abbreviations: ETYA = 5,8,11,14 -eicosatetraynoic acid ESC = esculetin NDGA = nordihydroguaiaretic acid FLAP = 5-lipoxygenase activating protein 9-HE = 9-hydroxyellipticin HETEs = hydroxyeicosatetraenoic acids HPETEs = hydroperoxyeicosatetraenoic acids EETs = epoxyeicosatrienoic acids SKF525A = proadifen CYCLOOXYGENASES 12-LIPOXYGENASE 12-HETEs 12-HPETEs SKF525A, 9-HE NDGA ESC PROSTAGLANDINS THROMBOXANES PROSTACYCLINS P450-MONOOXYGENASES FLAP 5-LIPOXYGENASE LEUKOTRIENES EETs HETEs DIOLS MK - 886 (15-LIPOXYGENASE)

growth factors hormones receptor PLA 2 + PLA 2 P AA According to: A. Sellmayer et al.: Prostaglandins, Leukotrienes and Essential Fatty Acids ; 57: 353-357, 1997. cyclooxygenases lipoxygenases CP450 monooxygenases eicosanoids -ion channel activity - guanylate cyclase - adenylate cyclase - protein kinase C - protein kinase A - tyrosine kinase - MAP kinase - G-proteins transcription factors gene expression cell growth

Opakování matka moudrosti

Schémata - fólie