Obsah kurzu Technologie- I.ročník

Technologie - I.ročník Školitelé: Čelákovice Admin, Cintlová Yvona, Šafařík Josef, Hončíková Helena Platnost od 5.11.2012 08:16 do 30.6.2015 08:16 Dokončeno 70% Název předmětu: Technologie I. ročník Zaměření: Obor 33: Truhlář pro výrobu nábytku Vyučující: Josef Šafařík Forma studia: Kombinované Zařazení předmětu do studijního plánu: Povinný kurz Způsob ukončení předmětu: Splnění průběžných testů, ústní zkoušení Kontakt na vyučujícího (email): safarikskola@seznam.cz Konzultační hodiny: dle předchozí dohody Tento kurz již studujete. Obsah kurzu Obsah kurzu Technologie- I.ročník 1. Úvod do předmětu 1.1 Základní technologické pojmy 1.2 Rozdělení technologických operací

1.3 Obsah a sortiment dřevařské prvovýroby 1.4 Ochrana bezpečnost a hygiena práce 2. Způsoby ručního opracování materiálů 2.1 Výběr materiálů, měření, rýsování 2.2 Výběr a příprava nástrojů 2.3 Řezání 2.4 Hoblování 2.5 Vrtání 2.6 Dlabání 2.7 Broušení 2.8 Vykružování 2.9 Opracování jiných materiálů, kovů a plastů 3. Ruční konstrukční spojování 3.1 Spoje kovovými spojovacími prostředky 3.2 Spoje dřevěnými spojovacími prostředky 3.3 Rohové a středové spoje plošných dílců a rámů 3.4 Výroba spárovek 3.5 Příklady v návaznosti na ČSN 4. Technologická příprava dřeva 4.1 Zařízení a pracovní postupy 4.2 Druhy sušáren, vybavení sušáren

4.3 Sušení dřeva umělé a přírodní 4.4 Způsoby měření vlhkosti 4.5 Ochranné napouštěcí roztoky na impregnaci dřeva 4.6 Rozdělení roztoků s ohledem na ekologii 4.7 Tváření a ohýbání dřeva 5. Technologie výroby základních materiálů ze dřeva a na bázi dřeva 5.1 Pilařská výroba - výroba řeziva 5.2 Technologie výroby dýh, laťovek, překližek 5.3 Výroba aglomerovaných materiálů 6. Lepení dřeva, výroba polotovarů, příprava dílců 6.1 Lepení, dýhování 6.2 Úprava dílců fóliemi a lamináty 6.3 Úprava bočních ploch 6.4 Speciální úpravy ploch a bloků 6.5 Tvarování se současným lepením Přihlášen Cintlová Yvona Odhlásit

Jazyk: Kurzy Diskuzní fórum Výsledky testů Certifikáty hledej... Dokončeno 70% Kurz Technologie - I.ročník 2. lekce - Způsoby ručního opracování materiálů Školitelé: Čelákovice Admin, Cintlová Yvona, Šafařík Josef, Hončíková Helena 2. lekce - Způsoby ručního opracování materiálů 2.1 Výběr materiálů, měření, rýsování Výběrem materiálu začíná technologický proces výroby každého výrobku. Pro výběr materiálu na daný výrobek platí kritéria, vztahující se ke druhu výrobku, jakosti materiálu a rozměrům materiálu: a) druh výrobku: podle toho, jakým podmínkám a namáhání bude výrobek vystaven, se vybírá vhodný druh dřeva. b) Jakost materiálu: normy pro výrobky předepisují i jakost použitého materiálu, dovolené vady, například dovolený počet suků na 1m délky, velikost a délku koncových trhlin apod. c) Rozměry materiálu: závisí na rozměrech výrobků a jejich jednotlivých částí. Tyto rozměry jsou předepsány kótami na výrobních výktesech. Měření materiálů - rozměry výrobků a dílců jsou na výkresech kótovány v milimetrech (mm). Značí se: l = délka, b= šířka, h = tloušťka. Délka řeziva je definována jako nejkratší vzdálenost obou čel. Měří a udává se v cm, zaokrouhleno na celá čísla. Tloušťka se měří v mm, ve vzdálenosti 15mm od čela. Šířka řeziva se měří v polovině délky, udává se v celých cm. Řezivo se dodává a eviduje v m 3, ve stejnch jednotká se počítá spotřeva masivního dřeva na výrobek.

Měření konstrukčních desek- konstrukčními deskami rozumíme velkoplošné materiály použíané na plošné dílce (korupusy skříní, stolové desky atd.) délka a šířka všech konstrukčních desek se měří a udává v cm, tloušťka v celých mm. Měřící a rýsovací pomůcky Na měření drážek slouží skládací nebo svinovací metry. Větší vzdálenosti měříme pomocí pásma, kratší pomocí ocelových nebo plastových měřidel. Pokud chceme zjistit přesnou tloušťku materiálu, šířku drážek či průměr a hloubku otvorů, použijeme posuvné měřidlo. Klasické měřidla měří s přesností na desetinu milimetru, digitální na dvě desetiny milimetru. Měření, kreslení a kontrolu úhlů vykonáváme pomocí úhlových měřidel. Úhelník se skládá ze dvou na sebe kolmých ramen, přičemž delší z nich je obvykle vybaveno pravítkem. Pokosník je obdobou úhelníku, jen jeho ramena svírají úhel 45. Nastavovací pokosník má obě ramena pohyblivá a slouží k přenášení libovolných uhlů. Rýsování rozměrů - u řeziva rýsujeme rozměry na pravou stranu desky, protože řezivo bývá po vysušení prohnuté do žlábku a pokládá se levou stranou na pracovní stůl. Rozměry se rýsují silnou měkkou tužkou. Pro rýsování na částečně opracovaných materiálech se místo tužky může použít rejsek nebo truhlářské šídlo. Oblouky a kružnice se rýsují pomocích různých druhů kružidel. narýsované čáry musí být přesné, zřetelné. Chybná čára se označí vlnovkou, která se kreslí přes tuto čáru. Rejsek Veritas jednoduchý Rejsek s milimetrovou stupnicí

Tento rejsek má kruhový nůž, který precizně řeže vlákna.. Můžete plynule přejíždět přes hrany dřeva. Břit je broušený z vnitřní strany. Lze jednoduše přenášet rozměry například ze spodku dlabu můžete jednoduše přenést rozměr na orýsování čepu. Rejsek je opatřen milimetrovou stupnicí 2 150 mm. Kontaktní plocha je z leštěné mosazi. 2.2 Výběr a příprava nástrojů Nástroje a nářadí se podle funkce a použítí při obrábění dřeva rozdělují do několika skupin: - nářadí upevňovací a přidržovací - nástroje obráběcí - nástroje pomocné. Nářadí upevňovací a přidržovací slouží k dokonalému upevnění a upnutí materiálu při obrábění. Nejdůležitější je hoblice, truhlářská ztužidla, kleštiny, lisy, svěráky, dřevěný skřipec.

HOBLICE

TRUHLÁŘSKÁ RYCHLOSVĚRKA KLEŠTINA SVĚRÁK

Nástroje obráběcí oddělují při obrábění část materálu a tím mění jeho rozměry a tvar. Například pily, hoblíky, vrtáky, dláta... HOBlÍK

VRTÁK DO DŘEVA HADOVITÝ DLÁTA Nástroje pomocné pomáhají usnadnit práci s obráběcími nástroji, napomáhají jejich vnikání do materiálu, slouží k údržbě nástrojů. Jsou to například kladiva, šroubováky, kleště, brusy na nástroje atd. Příprava obráběcích nástrojů: Obráběcí nástroje musí být řádně naostřené, musí mít dodrženou správnou geometrii a jejich břity musí mít správný tvar. Nástroje se ostří ručně nebo stojně na speciálních strojích, zvaných ostřičky.

Ostřička na pilové řetězy Příprava pil spočívá v rozvedení a naostření zubé. Rozvádění zubů je střídavé vyhýbání zubů doprava a doleva pomocí rozváděcích kleští. Rozvedené zuby rozšiřují řeznou spáru tak, že je v místě zubů širší než tloušťka pilového listu. tím se zamezí svírání pilového listu řezaným materiálem.

Rozváděcí kleště na pilové pásy Příprava hoblíkových želízek spočívá v ostření a obtahování. Ostření se provádí nejčastěji na ležatých brusech vlhčených vodou, příliš otupená nebou zubatá želízka se ostří na otáčivých brusných kotoučích. Na želízko se nesmí příliš tlačit, protože se třením silně zahřívá a břit se může zakalit. Po hrubém nabroušení se želízko obtahuje. Obtahování se provádí na přírodních nebo syntetických brouscích, které se vlhčí buď vodou nebo petrolejem. Ostření vrtáků je velmi náročené, protože se při něm snadno zamění úhel břitu i průměr vrtáku. Osrří se pouze břit. Dláta se ostří podobně jako hoblíková želízka. Pilový řetěz - seřízení, ostření Seřízení omezovacích patek POZNÁMKA: Před zahájením úpravy seřízeni omezovacích patek je nutno upravit napnuti řetězu. Většina pilových řetězů OREGON má na omezovací patce vyraženo číslo, které určuje správné seřízení omezovací patky (v tisícinách palce).

Obr. Seřízení omezovací patky (0,64 mm) 1. Použijte měrku pro správné seřízení omezovacích patek. Kontrolujte správné seřízení omezovacích patek po každém 3-4 ostřeni. 2. Měrku pro seřízení omezovacích patek nasaďte na horní část řetězu tak, aby omezovací patka byla zasunuta ve výřezu měrky. 3. Jestliže omezovací patka vystupuje z měrky, odpilujte plochým pilníkem přesahující část. Nikdy nesnižujte omezovací patky více, než je uvedeno. POZNÁMKÁ: V žádném případě nesnižujte hřbety nárazníků spojovacích a hnacích článků. 4. Při snižováni omezovacích patek pilujte vždy ve směru zevnitř ven.

Obr. Orientace řetězového článku 5. Po snížení omezovacích patek upravte vždy přední část každé omezovací patky do původního tvaru (zaobleného, nebo stupňovitého). U řetězů s nárazníkovými články může dojít k tomu, že pro dokonalé naostření řezacích zubů nebo pro správné snížení omezovacích patek je nutno ostřené zuby nebo snižované omezovací patky posunout k vrcholu vodící lišty, nebo řetěz sejmout z vodící lišty. POZNÁMKA: Při úpravě tvaru omezovacích patek je vhodné chránit břity řezacích zubů měrkou pro seřízení omezovacích patek. Jak ostřit řezací zuby POZNÁMKA: Jestliže ostříte řetěz na pile, je nutno nejprve upravit napnutí řetězu. Nalezněte nejprve přesné pokyny pro ostření Vašeho pilového řetězu (stanovte typ Vašeho pilového řetězu). Jestliže si nejste jisti Vámi stanoveným typem Vašeho pilového řetězu, zeptejte se nejbližšího zástupce fy OREGON. Zkontrolujte a seřiďte omezovací patky.

Ostření řezacích zubů kruhovým pilníkem 1. Přesvědčte se, že 15 nebo 20% průměru pilníku vždy přesahuje hřbet řezacího zubu. Použití správného vodítka je nejjednodušší způsob pro dodržení této polohy pilníku. 2. Pro dodržení správného úhlu ostřeni veďte směrové vodítko vždy tak, aby vyznačené rysky byly rovnoběžné s Vaším řetězem.

3. Nejprve naostřete řezací zuby na jedné straně řetězu, pak naostřete řezací zuby na druhé straně řetězu. 4. Jestliže je poškozena nebo opotřebena chromovaná část na hřbetě nebo boku zubu, je nutno ji zcela odstranit! 5. Délka všech řezacích zubů musí být stejná!

POZNÁMKA: Nepilujte hřbety nárazníků spojovacích a hnacích článku! Zdroj: Oregon - Pokyny pro údržbu a bezpečnost práce Zpracoval: David Gross 2.3 Řezání Řezání pilou je základní způsob dělení dřeva pilovým listem upnutým do rámu nebo vsazeným do rukojeti. Jakost a vzhled obrobené plohy závisí na velikosti zubů. Řezání velkými zuby je sice rychlejší, ale řez je hrubý. Malé zuby řežou jemně a čistě. Pily s jemným ozubením se proto používají k přesnému čistému řezíní. Ozubení se zákldním sklonem (tupoúhlé) má úhel řezu větší než 90 a používá se pro příčné řezání. Ozubení přímé (pravoúhlé) máúhel řezu 90 a používá se k podélnému řezání. Ozubení s předním sklonem (ostroúhlé) má úhel řezu menší než devadesát stupňů a slouží k řezání podél vláken. Druhy pil: Ruční pily používané pro truhlářské práce se podle zúůsobu upevnění pilového listu dělí na rámové a vsazené. Rámové pily: Jsou v truhlářské pryxi nejvíce používané. Pilový list je oběma konci upeněn do rámu. Rám se skládá ze dvou ramen držících piloví list, rukojeti, vyztužovací příčky, motouzu a napínacího kolíku.

Rozlišujeme tyto druhy rámových pil: Rozsečka - je dlouhá 700 mm, má velké zuby a používá se pro příčné i podélné řezání na hrubé rozměry Osazovačka - je kratší, má délku 600-700 mm, má jemné ozubení a používá se pro přesné řezání, například pro řezání ozubů a osazování čepů., Vykružovačka - má pilový list dlouhý 600 mm a široký jen 4 až 10 mm, s jemným ozubením. Používá se k řezání různě zakřivených tvarů. Může být upravena tak, aby se list dal na jednom konci snadno vysadit pro řezání otvorů uvnitř plochy (tzv. vypínačka) - rámová pila osazovačka Vsazené pily: Vsazené pily se používají obvykle na příce,kde nelze použít rámové pily. Mají pilový list vsazený jedním konecem do rukojeti. K těmto pilám patří: čepovka - menší pila s vyztuženým hřbetem. Má rovný pilový list s velmi jemným ozubením a používá se na osahování čepů a na další konstrukční spoje, kde se važaduje přesné řezání ocaska - má širší pilový list na konci mírně zúžený a hrubé ozubení. Používá se k rozřezání velkých ploch děrovka má velmi úzký piloý list zúžený na konci až do špičky. Je určena k řezíní a rozšíření otvorů v ploše a také je vhodná k řezání oblouků do větších ploch svlakovka má krátký pilový list s jemným ozubením vsazený do rukojetí tak, že se dá nastavovat na různou hloubku řezu. Slouží k řezání svlakových drážek pilka na dýhy má list v místě ostří zaoblený do oválného tvaru a velmi malé zuby nožovitě nabroušené, tak, že řeže oboustranně.

Pila svlakovka

Pilka na dýhy 2.4 Hoblování (Bližší informace v příloze číslo 1) Hoblování je oddělování třísek z plochy dřeva pomocí hoblíku. Hoblováním získává obrobek hladký a rovný povrch, potřebný tvar a přesné rozměry. Pomocí hoblíků vyrovnáváme a uhlazujeme povrch dřeva. Vznikají tak dlouhé ploché třísky - hobliny. Pracovní částí hoblíku je želízko. Některé hoblíky mají před želízkem ještě tzv.. klopku, která slouží na lámání třísky ihned po jejím oddělení želízkem. Jen tak lze dosáhnout hladké plochy a omezit vytrhávání dřevěných vláken. Podle tvaru želízka a úhlu jeho postavení v lůžku rozeznáváme různé druhy hoblíků: Macek - je dlouhý 48 až 55 cm, má želízko s klínem a používáme ho na zarovnávání dlouhých obrobků,

Hladík - je dlouhý 24 cm, nemá klopnu a můžeme s ním hoblovat tlusté a křivé povrchy nebo boční plochy, Klapkař - je stejně velký jako hladík, má však před želízkem klopnu. Používáme ho podobně jako velký hoblík, ale na kratší obrobky, Uběrák - má délku 24cm a užší želízko, které je vybroušené do oblouku. Hoblík slouží k hrubému zarovnání nerovných ploch a na odhoblování větších vrstev dřeva,

Zubák - je stejně velký jako rovnacia, jeho želízko však svírá úhel 70 až 80. Na konci želízka jsou vyfrézované jemné drážky, které na opracované ploše tvoří malé rýhy. Zubák použijeme v případě, že chceme opracovávané plochy zdrsnit, Římsovník - je výrazně užší než ostatní hoblíky, takže s ním můžeme hoblovat polodrážky, drážky, profily apod. Existuje řada dalších speciálních hoblíků, které jsou obvykle jednoúčelové a nepatří k běžnému vybavení dílny. Patří sem např.. drážkovník, polodrážkovník, svlakovník, kocour, člunkař atd. 2.5 Vrtání Vrtáním zhotovujeme do obrobku válcovité otvory kruhového průřezu. Nástrojem je vrták, který se otáčí kolem své osy. Vrtání je v truhlářské praxi velmi častým druhem obrábění za účelem: odstraňování vadných suků, předvrtávání otvorů pro vruty a šrouby, vrtání otvorů pro různá kování vrtání otvorů pro kolíky. Vrtné otvory mohou být průchozí nebo neprůchozí. Mohou mít tvar válcovitý, stupoňovitý, se zahloubením. Před vrtáním je vhodné vyznačit si střed vrtaného otvoru truhlářským šídlem. Další užitečné informace k vrtání naleznete například zde. Druhy vrtáků:

Vhodný vrták se volí podle druhu a účelu vrtaného otvoru. K vrtání do dřeva se používají hlavně tyto druhy vrtáků: truhlářské šídlo a špičák nebozez hadový vrták špulíř šroubovitý vrták Forstnerův vrták - sukovník zátkovník - sukořez záhlubník hrotovník Vrták LEWIS vyroben z chrom-vanadiové oceli, 6-hranná stopka spirála LEWIS pro rychlé odvádění třísky vhodný pro vrtání tvrdého i měkkého dřeva Forstnerův vrták středící hrot, 2 hlavní a 2 naváděcí břity dle DIN 7483 vhodný pro vrtání měkkého dřeva Forstnerův TCT vrták profesionální kvalita, středící hrot, 2 hlavní a 2 naváděcí tvrdokovové břity vhodný pro vrtání tvrdého dřeva, laminovaných, překližkových, dřevotřískových a OSB desek

CV vrták Plochý kopinatý vrták CV vrták extra dlouhý Výstružný vrták Zdroj obrázků vrtáků: http://www.vrtaky-abrasiv.cz/nastroje-na-drevo.htm Vyspravování suků Názorný návod naleznete například zde Zdravé suky, srostlé s okolním dřeve se nevysprvují. Vadné suky, které jsou popraskané, vypadavé nebo nahnilé se spravují - vrtají se a nahradí vlepenou zátkou. Zátky vrtné ze dřeva se vlepují do otvoru tak, aby směr vláken na ploše zátky byl rovnoběžný se směrem vláken na ploše okolního dřeva. 2.6 Dlabání, druhy dlát Dlabáním se rozumí oddělování a vybírání jednotlivých hrubých třísek různé velikosti při zhotovování podélných otvorů - dlabů nebo konstrukčních spojů. Nástrojem k dlabání je dláto a dřevěná palička. Pro dosžení přesných rozměrů dlabaného otvoru dláto zasekáváme na vnitřní straně rysky. Průchozí otvor dlabeme nejdříve z jedné strany asi do poloviny tloušťky obrobku, pak dlabeme z opačné

strany, aby se na protější ploše kolem otvoru nevyštípala vlákana. stejným způsobem dlabeme i rozpory pro čepy nebo pro ozuby. Druhy dlát: Nejdůležitějšími nástrojy k dlabání jsou trulářská dláta - ploché, hraněné, čepovací a duté dláto. Kromě nich se používají speciální dláta k zapouštění závěsů, zadlabávání zámků a řezbářská tvarovaná dláta. Dláto se skládá z kovové čepeli šikmo sbroušené zpravidla pod úhlem 25, která je ukončena trnem pro vsazení do rukojeti ze dřeva nebo z plastu. Hlavní druhy dlát používané v truhlářské výrobě jsou: ploché dláto hraněné dláto čepovací dláto duté dláto zapouštěcí dláto zadlabávací dláto

Rovné dláto Rovné dláto hraněné Úzké duté dláto

rovné dláto bez rukojeti Značená na zapouštěsím dlátu a Duté dláto Narex Celokovová zpouštěcí dláta

dveřních závěsů Přípravek na zapouštění okenních a dláta zn.narex Dvouhrotá a tříhrotá zapouštěcí

Čepovací dláta Zámkové dláto Šikmá dláta

Rohové dláto Dláta rovná jsou dláta s dlouhou a pevnou čepelí, která není po stranách zkosena. Jejich výhodou je velká pevnost, vydrží i silné údery paličkou. Jejich využití je univerzální, zvlášť vhodná jsou pro hrubší práce. Vyráběná v šířkách 3 50 mm. Dláta rovná hraněná jsou dláta, která mají na obou bočních hranách zkosení, které jim umožňuje dostat se i do úzkých a nesnadno přístupných míst. Hraněná dláta se používají zejména na výrobu truhlářských spojů. Jsou dostupná v šířkách 3 50 mm. Dláta dutá jsou vhodná pro vysekávání kulatých nebo zaoblených otvorů nebo zasekávání oblých hran stavebního kování. Vyrábí se v šířkách 5 40 mm. Dláta čepovací /děrovače, děropáče/ jsou silná dláta, určená pro přesné vysekávání truhlářských spojů a pro dlabání do větší hloubky. Čepovací dláto se volí tak, aby jeho šířka odpovídala šířce dlabaného otvoru. Jsou vyráběná v šířkách 2 20 mm. Dláta zapouštěcí /děrovače křížové/ jsou dláta určená k vysekávání otvorů pro okenní a dveřní závěsy. Jsou jednohrotá, dvouhrotá nebo tříhrotá, 1 3 mm silná, 24 34 mm široká. Síla dláta se volí dle síly plechu zakovávaného závěsu.

Dláto zámkové /děrovač zámkový/ je ocelové úzké dláto s dvěma rameny zahnutými do pravého úhle, kde na každém rameni je ostří. Ostří jsou k sobě kolmá. Slouží k zapouštění zámkových mechanismů v jinak nepřístupných místech. Dláta šikmá /kosá/ jsou dláta určená především pro začišťování materiálu v rozích nebo jiných špatně přístupných místech. Jsou pravá nebo levá, zkosení bývá cca 30 stupňů. Jsou vyráběná v šířkách 6 30 mm. Dláta rohová jsou určená k začišťování rohů dlabů či pro přesné pravoúhlé zarovnávání rohů otvorů. Úhel ostří truhlářských dlát je cca 25 30 stupňů, dle tvrdosti opracovávaného materiálu. Čím je materiál měkčí, tím ostřejší úhel brousíme. ZDROJ ke kapitole "Dláta": http://www.truhlarime.cz/naradi/dlata.html 2.7 Broušení Broušení je opravování povrchu materiálu za účelem odstranění nerovnosti po jiných nástrojích a docílení hladkého a čistého povrchu, například před povrchovou úpravou nátěrovými hmotami. Nástrojem jsou brusná zrna, nalepená na papíře či plátně. Brusný papír je označem číslem zrnění, které znamená počet ok síta na ploše jednoho palce čtverečního. Čím větší číslo tím je brusivo jemnější. Pro broušení dřeva a nátěrů se používá zrněné od 20-400. papíry s číslem rznění 20-80 jsou určeny k hrubému broušení papíry s číslem zrnění od 80-120 jsou středně jemné papíry s číslem zrnění od 150-400 jsou jemné Broušení před povrchovou pravou se obvykle provádí dvakrát. Nejdříve se brousí napříč vláken pro vyrovnání plochy a potom se plocha uhladí jemnějším brusným papírem podél vlákna. Broušení se může provádět ručeně nebo strojově. K ručnímu broušení se používá špalík z měkkého dřeva. V malých provozech se často používají ruční elektrické brusky pásové, vibrační, kotoučové. Strojně se brousí na různých typech brusek, především na bruskách pásových, případně válcových a kombinovaných. 2.8 Vykružování

Vykružováním rozumíme zhotovování různých pravidelných nebo nepravidelných oblouků a zaakřivení s použitím více druhů nástrojů. Tvar a rozměry se rýsují podle výkresu nebo podle šablony. Vnější obvody narýsovaného tvaru se vyřezaávají vykružovačkou, vnitřní obvody děrovkou. Vykroužená plocha se začišťuje. Nástroj pro začištění se volí dle velikosti zakřivení: obliny s velmi mírným zakřivením se přehoblují klopkařem nebo člunkařem, hodně zakřivené a nepravidelné části se opravují rašplí, pilníkem nebo škrabkou. konečné vyhlazení se provádí brusným papírem - zrnění 80-120 2.9 Opracování jiných materiálů, kovů a plastů Pracoviště pro opravobání kovů je obvykle vybaveno pevným stolem s kovovou konsrukcí, popmůckami pro měření, rýsování a nástroji pro obrábění kovů. Na stole je připevněn stolový svěrák, do kterého se při obrábění upínají kovové součásti. K měření a rýsování se používají kovové metry a pravítka, posuvná měřítka, úhloměry, rýsovací jehly, kružítka a důlčíky.kovové součásti se obrábějí řezáním, stříháním, pilováním, vrtáním, zahlubováním, děravěním, ohýváním, vyklepáváním. Řezání se provádí ruční rámovou pilou s kovovým rámem. Stříháním se dělí tenké materiály - plechy a to nůžkami na plech ručními, stolními nebo elektrickými Pilování se provádí pilníky Vrtání - používají se šroubovité vrtáky upnuté do ruční elektrické vrtačky Zahlubování otvorů pro zápustné hlavy nýtů a šroubů se provádí kuželovým záhlubníkem podobně jako u dřeva. děrováním se zhotovují malé otvory v tenkém materiálu - plechu pomocí průbojníku. Ohýbání malých tenkých součástí pomocí hran svěráku nebo kovadliny a kladiva. Větší součásti se ohývají pomocí různých přípravků, trubky se ohýbají v ohýbačkách, Vyklepáváním se varují plechy pomocí kladívka nebo paličky z tvrdé pryže apod.

Víceúčelová ohýbačka Další zajímavé informace, včetně videoukázek naleznete na : http://www.rucni-obrabeni.cz/prace.php Přihlášen Cintlová Yvona Odhlásit Jazyk:

Kurzy Diskuzní fórum Výsledky testů Certifikáty hledej... Dokončeno 70% Kurz Technologie - I.ročník 3. lekce - Ruční konstrukční spojování Školitelé: Čelákovice Admin, Cintlová Yvona, Šafařík Josef, Hončíková Helena 3. lekce - Ruční konstrukční spojování Obsah lekce: 3.1 Spoje kovovými spojovacími prostředky 3.2 Spoje dřevěnými spojovacími prostředky 3.3 Rohové a středové spoje plošných dílců a rámů 3.4 Výroba spárovek Klasifikace konstrukčních spojů: Konstrukční spoje rozdělujeme: 1. Podle použitých spojovacích prostředků na: spoje nelepené - jsou rozebíratelné, vytvořené pomocí mechanických spojovacích prvků (hřebíky, sponky, šrouby, vruty, spojovací kování) spoje lepené - vytvořené buď pouhým lepením, nebo pomocí dalších vložených prvků (kolíky, pera, lamely apod. Jsou rozebíratelné. 2. Podle způsobu spojování: spoje plošné - slouží k rozšíření nebo prodloužení materiálu (obkládání stěn, výroba spárovky) spoje rámové - rohové nebo středové spoje vlysů (rámové dveře, okenní rámy atd.)

rohové a středové spoje plošných dílců - spojování dílců z konstrukčních desek (korpusů skříní, zásuvek) 3.1 Spoje kovovými spojovacími prostředky SPOJOVÁNÍ HŘEBÍKY V truhlářské výrobě se kovové hřebíky používají k připevňování zad skříněk, ken zásuvek, zpevňovacích růžků pod sokly skříní, ke zpevnění některých konstrukčních spojů např. přeplátováním.

Každý hřebík je charakterizován tvarem hlavy, dříku a špičky. Rozměry hřebíku se vyjadřují dvojčíslem ( 1,6 x 40 ). První číslo udává průměr dříku a druhé délku hřebíku. Podstatou hřebíkového spoje je tření mezi dřevem a zatlučeným hřebíkem. Aby se toto tření zvýšilo mají některé hřebíky pod hlavou rýhovaný dřík a ostrou špičku. Především záleží na hloubce zatlučení hřebíku a struktuře vláken kolem dříku. Při zatloukání hřebíku je nejvhodnější truhlářské kladivo, které má rovnou plosku, aby se hřebíky pod jeho údery neohýbali. Při zatloukání s kladivo drží na konci násady a úder se vede kolmo na hlavu hřebíku. Základní pokyny pro spojování pomocí hřebíků : Rozměry hřebíků zvolte podle tloušťky přibíjeného dílu.při přibíjení tenkého materiálu na tlustý má bít délka hřebíku asi trojnásobkem tloušťky přibíjeného dílu. Několik dostatečně dlouhých hřebíku vytvoří pevnější spoj než větší počet hřebíku kratších. Pevný spoj vytvoříte šikmým zatlučením hřebíku, především do čelního dřeva. Hřebíky zatloukejte v přiměřené vzdálenosti od okrajů dřeva. Hřebíky, které jsou špatně zatlučené vytahujeme pomocí štípacích kleští. Hřebík příliš nesvírejte, aby se nepřeštípl. Pod klešti si přiložte destičku ( z důvodu nepoškození dřeva ). SPOJOVÁNÍ VRUTY Spojování pomocí vrutů poskytuje větší pevnost než spoj s hřebíky. Další výhodou je, že spoj je rozebíratelný. Vruty se vyrábí nejčastěji z oceli nebo z mosazi. Mají hlavu se zářezem pro šroubovák, válcový krček a závit. Označují se podobně jako hřebíky ( 5x30 ). Hlava vrtů je nejčastěji půlkulatá nebo zápustná.

K zašroubování a uvolnění vrutů používáme šroubovák. Správný šroubovák vybereme podle velikosti zářezu na hlavě vrutu. Šířka šroubováku má být stejná nebo nepatrně menší než je hlava vrutu. Jeho tloušťka se má rovnat šířce drážky. Je-li šroubovák volný poškozuje zářez vrutu. Před zašroubováním vrutu je nutné vyvrtat pro vrut díru. Průměr díry by musí být menší, než je průměr dříku vrutu. Vrut poté drží pevně ve dřevě. Základní pokyny pro spojování vruty : Používejte jen šroubováky správné velikosti. Pevně si upněte materiál. Šroubovák používejte pouze ke šroubování, nepoužívejte ho jako páčidle nebo dláto. Dbejte na kolmé postavení vrutu i šroubováku. Pracujte citem, hlavně při dotahování vrutu. SPOJOVÁNÍ SPONKAMI Sponky se používají k připevnění tenkých konstrukčních desek, ke zpevnění rohových rámů, především v čalounické výrobě. Aby se snadno zarážely, mají sbroušené nožky. Nožky sbroušené směrem dovnitře se při zarážení sbíhají, nožky sbroušené směrem ven se rozbíhají a tím zvyšují pevnost spojení.

Příklad sponek ke spojování lišt a rámečků SPOJENÍ ŠROUBY Šrouby se v truhlářské výrobě používají ke speciálním účelúm pro demontovatelné spoje. Jsou obvykle součástí dvoudílného spojovacího prvku, druhým dílem je matice. Jednodílné spojovací šrouby (konfirmát) jsou speciální šrouby na spojování korpusových dílců skříní. Otvory pro tyto šrouby se vrtají speciálními stupňovitými vrtáky. konfirmát stupňovitý vrták - Šrouby s válcovou maticí slouží například ke spojíné dna a půdy s boky skříně, nohy stolu s luby apod. Matice nemá vnější závit a vkládá se do vyvrtaného otvoru. - Spojovací šrouby dvoudílné se používaje ke spojení skříňových korpůsu do sestavy. Skládají se ze dvou částí, obě části mají stejné hlavy. - Kombinované vruty a šrouby se uplatňují přo spojování neh menších stolků se stolovou deskou, noh s rámem tvořícím základ lůžkového nábytku atd. 3.2 Spoje dřevěnými spojovacími prostředky

Kolíkové spoje patří k nejčastějším způsobům konstrukčního spojování ve výrobě nábytku. Vyrábějí se z tvrdéo dřeva, nejčastěji bukového. Mají povrch hladký nebo rýhovaný s podélnými či spirálovými rýhami. Pevnost kolíkového spoje je ovlivněna vlhkostí kolíků a dílsců, těsností spojení, rozměry kolíku a počtem kolíků ve spoji. Aby plochy spojované kolíky na sebě těsně dosedaly, musí být otvory pro kolíky na každé straně o 1mm hlubší, než je délka kolíku. Tato vůle se nazývá technologická spára. Průměr kolíků se volí podle tloušťky spojovaných materiálů. Do tlouštťky 16mm se používají kolíky o průměru 6 mm, při tloušťkách materiálů od 16-19 mm kolíky o průměru 8 mm a pro tlustší materiály jsou určeny kolíky o průměrech 10-12 mm. Spojování vloženými pery Pera se používají méně než kolíky. Pužívají se více k plošnému spojení než k rohovému. Pero se zhotovuje nejčastěji z překližky nebo masivního dřeva. Tloušťky per jsou 3,5,7 mm. Šířka obvykle 35 mm. Drážky do pera se zhotovují ručně hoblíkem drážkovníkem, častěji se však frézují. V hloubce drážky se nechává technologická spára 1 mm na obou stranách.

Lamely Otvory pro lamely se frézují delší než je lamela. Při montáži lze tedy lamelu v drážce posunout a tím přesně osadit dílce k sobě. Lamely mají oválný tvar. Zhotovují se obvykle z překližky v různých velikostech. Pužívají se k plošnému i rohovému spojení. Fréza na lamelové spoje: Zdroj obrázku: http://www.vseprodrevo.cz/i.axd?s=3756.jpg&h=500&w=1000&v= 3.3 Rohové a středové spoje plošných dílců a rámů Jedním z největších omezení, kterým musí čelit každý, kdo pracuje se dřevem, je velikost a délka kusů dřeva, jež lze na trhu získat. Tyto parametry jsou určeny rozměry stromů rozřezaných na řezivo, dýhy apod. Řemeslníci vyvíjeli po staletí různé způsoby, jak co nejlépe spojovat kusy dřeva dohromady. Výsledkem je zpravidla zvětšení celkové délky, průřezu či spojení prvků dřevěné konstrukce. Spojení umožňuje větší všestrannost použití dřeva. Vlastnosti, které se spojením dvou kusů dřeva zlepší, závisejí velkou měrou na tom, jaký druh spojení se použije. Třeba že existuje mnoho různých spojů, lze je všechny rozdělit

do několika málo skupin. Tato záložka nabízí informace o nejčastěji používaných druzích spojů, které lze rozdělit do tří základních skupin: Šířkové, rohové či příčné spoje Středové, rámové spoje Podélné spoje Různé spoje nabízejí obrovské množství různých řešení, jak spojit dva nebo více kusů dřeva a dát jim vlastnosti, jaké by jinak nezískaly. Kromě toho, že přinášejí vlastní estetické a užitné hodnoty, představují spoje současně hold umu a zručnosti řemeslníků, kteří je v minulosti vymysleli. Šířkové spoje Tento druh spojů slouží ke zvětšení šířky kusu dřeva. Šířkové spoje se dělí do dvou základních skupin. První tvoří spoje dvou kusů dřeva, které při spojování ohoblujeme a natřeme lepidlem a slepíme na tupo. Do druhé skupiny patří spoje, jejichž pevnost je dále zvětšena pery, drážkami nebo čepy. Spoje náležející do druhé z uvedených skupin se volí, pokud je cílem zvětšit odolnost materiálu proti možným namáháním. Jestliže se ke spojení použijí kovové součástky, nazývají se kovové spojky. Ty se používají zpravidla při stavbě domů. spoje vložené na pero a drážku

spoje na vlastní pero a drážku Výklad pro Rámové spoje - spojení vlysů na čep a rozpor naleznete zde Výklad pro spojení vlysů na čep a dlab naleznete zde

Další informace naleznete: http://prace-se-drevem.spibi.cz/drevo-spoje.html 3.4 Výroba spárovek Spárovky a jejich vlastnosti Spárovka je přírodní materiál, který je slepený lepidlem na přírodní bázi. Lepí se z lamel různých tloušťek a délek. K lepení se používá disperzních a polyuretanových lepidel. Tyto deskové materiály se používají jako polotovar pro výrobu dřevěných schodišť, masivních podlah, interiérového nábytku, pracovních desek, kuchyňských desek, parapetních desek, stolových noh a kuchyňských doplňků. Technické vlastnosti spárovky Spárovky se dále dělí podle kvality: kvalita AB - obě strany pěkně čisté, bez suků a defektů kvalita AC - jedna strana čistá, druhá strana s možnými menšími suky kvalita BC - oboustranně jaderné bez výraznějších vad kvalita CC - s drobnými vadami-očka a zamodrání, oboustranně barevné jádro

kvalita CD Spárovky jsou obvykle dodávány ve dvou provedeních: Průběžné spárovky (fix): dlouhé lamely po celé délce desky Nastavované spáovky (cink): nekonečný vlysy, kratší lamely napojované Spárovky podle typu dřeviny Spárové desky lze také charakterizovat podle typu dřeviny, ze které se vyrábí: z listnatých stromů - javor, buk, dub, jasan, višeň, ořech a habr z jehličnatých stromů spárovka smrk, borovice z exotických dřevin Hevea, Iroko, Mahagon, Teak, spárovka buk Buková spárovka má světložlutou narůžovělou barvu. Jde o tvrdé a těžké dřevo. spárovka dub Dubová spárovka je velmi oblíbená v nábytkářství a pro výrobu dveří. Podlaháři jí také používají pro výrobu podlah. Pro výrobu dubové spárovky se dováží řezivo z oblastí lužních lesů Jižní Moravy a Východních Čech. Jde o řezivo takřka bezsuké. spárovka smrk Spárovka smrková je slepenec smrkových lamel. Je vhodná na výrobu interiérového nábytku, polic a poliček. Tyto polotovary lze také použít na obklady stěn a stropů. Při ošetření zátěžovým lakem je smrková spárovka vhodná i na podstupně schodů. spárovka borovice Na výrobu borovicové spárovky se dováží borové řezivo ze severovýchodní Sibiře. Spárovka se vyrábí z průběžných lamel, nebo z délkově napojovaných lamel. spárovka iroko Spárovka s exotického dřeva iroko se vyznačuje svou žlutohnědou až tmavě hnědou barvou. Díky své tvrdosti se používá jako stavební dřevo. Je vhodná pro venkovní použití. Zdroj: http://www.heveawood.cz/cz/odborne-clanky-a-informace/sparovky-a-jejich-vlastnosti/ Priloha_1_hobliky.ppt

Kurz Technologie - I.ročník 4. lekce - Technologická příprava dřeva Školitelé: Čelákovice Admin, Cintlová Yvona, Šafařík Josef, Hončíková Helena 4.lekce - Technologická příprava dřeva OBSAH LEKCE: Zařízení a pracovní postupy Druhy sušáren, vybavní sušáren Umělé a přírodní sušní dřeva Způsoby měření vlhkosti Ochranné napouštěcí roztoky na impregnaci dřeva Tváření a ohýbání dřeva Zařízení a pracovní postupy Přípravou dřeva rozumíme technologickou úpravu dřeva a jeho ochranu před znehodnocením. Vysoušením na určitou vlhkost upravujeme dřevo zpravidla před jeho zpracováním na konečné výrobky, jako nábytek, okna, dveře, stavební dřevěné konstrukce apod. Hydrotermická úprava se využívá před zpracovnáním dýhárenské kulatiny na dýhy, před ohýbáním dřevěných hranolků při výrobě ohýbaného nábytku nebo pro barevné zušlechtění dřeva. SUŠENÍ DŘEVA Účelem sušení je odstranění přebytečné vlhkosti ze dřeva odpařením do okoního prostředí. Je to nutná podmínka k tomu, aby dřevo získalo vlastnosti potřebné pro další zpracovnání a požadované ve výrobku. Přirozené sušení využívá k odpařování vlhkosti atmosférický vzduch s jeho přirozeným prouděním.je energeticky nenáročné, avšak zdlouhavé, protože závisí na klimatických podmínkách. Umělé sušení prováděné v sušárnách je náročnější a nákladnějí, sušení však trvá kratší dobu. Podle toho, jakým způsobem se přenáší teplo ze sušícího prostředí do materiálu, rozlišujeme sušení teplovzdušné, přehřátou parou, dielektrické, kontaktní atd. Nejpoužívanější je sušení teplovzdušné. HYDROMETRICKÁ ÚPRAVA DŘEVA

Pojem hydrometrická úprava se rozumí účinek vlhka a tepla na dřevo za účeem změny jeho fyzikálně mechanických, technologických a užitných vlastnosí. Hlavní důvody plastifikace jsou: 1) zpracovatelské - především plastifikace dřeva, například dočasné změkčení dřeva před zpracováním. Vlivem plastifikace se snižuje řezný odpor a zvyšuje se schopnost tvarování dřeva. 2) estetické, tj. zbarvení dřeva na tmavší odstín, barevná egalizace a zvýraznění kresby dřeva. Dosahuje se tak lepšího vzhledu zejména bukového dřeva. Plastifikace dřeva: Cílem plastifikace je dosažení dočasných nebo trvalých změn fyzikálně mechanických vlastností potřebných pro další zpracování. Jsou to hlavně změny pevnosti, vyrovnání růstových napětí a sterilizce dřeva (zničení škůdců, zárodků ve dřevě). Podleplastifikačního prostředí, které na dřevo působí, rozlišujeme plastifikaci: a) hydrotermickou úpravou = působením vodní páry nebo horké vody b) chemickou = působením chemických látek, především plynného nebo kapalného čpavku, nebo amoniakální (čpavkové) vody. c) plastifikaci energií s vysokým kmitočtem = pomocí vysokofrekvenčního proudu nebo ultrazvuku. Technologické podmínky plastifikace a) Druh dřeviny b) Vlhkost c) Rozměry materiálu a) Druh dřeviny Nejvhodnějšími dřevinami pro plastifikaci a tvarování jsou tvrdé listnaté dřeviny roztroušeně pórovité nebo kruhovitě pórovité. Z domácích dřevin jsou to tedy především buk, jasan, dub, ale i javor, ořech, akát, třešeň, bříza. Buk s podílem reakčního dřeva má kromě malého množství pentózanů také malý podíl ligninu. V plastifikovaném stavě se vyznačuje výbornou ohýbatelností. Nicméně plastifikovat a tvarovat se dají všechny dřeviny, to znamená i jehličnaté, které mají ovšem podstatně nižší možnosti deformace. Jehličnaté dřeviny se vyznačují výraznými letokruhy a šířkovými rozdíly jarního a letního dřeva, což znamená rozdílnou hustotou mezi jarním a letním dřevem. Další nevýhodou jehličnatého dřeva je větší obsah ligninu (obr. 2), který je v procesu plastifikace klíčový a menším podílem pentózanů. Tyto charakteristiky jehličnatého dřeva se jeví jako méně vhodné. Obecně se plastifikují a tvarují spíše tvrdé dřeviny. b) Vlhkost Vlhkost dřeva pro plastifikaci se pro jednotlivé způsoby plastifikace liší. Pro klasickou metodu pařením je to vlhkost odpovídající MH. Obecně lze říci, že vlhkost je jeden

z nejdůležitějších parametrů. Vlhkost se při jednotlivých metodách plastifikace výrazně projevuje. Je důležitá jako plastifikační činidlo. c) Rozměry materiálu Dobu plastifikace ovlivňuje příčný průřez hranolku resp. vzdálenost mezi obvodem a středem hranolku. Se zvětšováním vzdálenosti se bude doba plastifikace prodlužovat. SHRNUTÍ: Plastifikace (teplota a tlak) dočasně změní skupenství dřeva. To umožní materiál délkově stlačit, dojde k posunu vnitřní struktury dřeva. Po skončení působení tlaku zůstane zachován určitý podíl deformace. Použití ohýbacího dřeva Použití ohýbacího dřeva umožní tvorbu různých zaoblených tvarů, mnohdy zcela neřešitelných běžnými truhlářskými postupy. Toto dřevo snadno naohýbáte i podle předem připravených šablon. Ušetříte tím spoustu času a peněz, když je potřeba vyrobit tvary, které by byly běžnou truhlářskou technologií složité a někdy i nemožné. Pro ilustraci udělat na liště uzel je velmi snadné. Ohýbací dřevo zefektivní výrobu ve smyslu úspory času při tvorbě složitých ohybů. Velkou roli zde hraje estetičnost a pohledová stránka výrobku, neboť je to dřevo čisté, odpadá všelijaké viditelné délkové napojování. V neposlední řadě otevírá obrovský prostor pro kreativitu a tvůrčí práci při navrhování nejen atypického nábytku, ale i celých interiérů, různých tvarů schodišť, v designérství, v modelářství, dále pak ve výstavnictví, kde se velmi rychle a jednoduše realizuje výstavní stánek s originální konstrukcí z ohýbacího dřeva, což má velký vliv na upoutání pozornosti z pohledu návštěvníků výstavy. Ohýbací dřevo lze použít i jako pomůcku při tvorbě různých zakřivených šablon pro další výrobu atd. Další významnou vlastností ohýbacího dřeva je využití jeho schopnosti tlumit vibrace (násady na kladiva a palice), dále pak jako tlumící úchopová madla u strojů s vibracemi a vzhledem k jeho akustickým vlastnostem lze ho použít k tlumení zvuku. Toto dřevo je převážně používáno při výrobě schodišť, nábytku, modelů, tvorbě interiéru a sice jako: madla na schodišťová zábradlí obloukových a spirálových tvarů nákližky (hrany) kulatých, oválných a různě zakřivených desek stolů a nábytkových ploch soklové, podlahové lemovací lišty u zakřivených zdí a kulatých sloupů zasklívací lišty ve dveřích, oknech atd. konstrukční tvarové lišty obloukové rámy Pro venkovní použití je toto dřevo nevhodné! Důvod: při změně vlhkosti se ohýbací dřevo délkově pohybuje v rozmezí ± 1%

Jak obrábět a řezat hoblování: je třeba dávat pozor na směr vláken a dřevo neopracovávat proti jejich směru řezání: lze řezat a brousit jako normální dřevo frézování: v případě frézování tenké lišty je třeba je třeba tuto lištu upnout k vodítku, neboť má snahu vibrovat, jinými slovy se lišta vlastně snaží uhnout nástroji Pokud je vlhkost dřeva vyšší jak 12%, je nutné před obráběním dřevo vysušit, protože při opracování vlhkého dřeva by se mírně vytrhávala vlákna Je nutné vědět, že ohýbací dřevo se při vysoušení mírně délkově zkracuje. Z toho tedy plyne, že: nezakracovat ohýbací dřevo na přesné délky před dalším skladováním dbát na to, že před lepením by neměla vlhkost přesáhnout 10%. Např.: pokud by byly lišty zvlhčeny (pro ohýbání) a po jejich ohnutí se mají lepit, musí se nejprve vysušit. Teprve pak je lze lepit, či jinak upevňovat a to nejlépe v zafixovaném přesném tvaru (šablona atd.). V případě madel na zábradlí se madlo po ohnutí provizorně uchytí na zábradlí a nechá se samovolně vyschnout. Pak je s ním možno provádět jakékoliv úpravy a následně montáž napevno. Vlhkost dřeva

Ohýbací dřevo se nesmí namočit do vody! Proces vlhčení je velmi jednoduchý. Ohýbací dřevo (po opracování v rovném stavu) umístíme do prostředí, kde je vysoká vzdušná vlhkost a ponecháme ho zde určitou dobu v závislosti na tloušťce dřeva. Za tuto dobu si dřevo do sebe samo natáhne vlhkost. Optimální vlhkost je 15-18%. Provizorní a nejjednodušší vytvoření vlhkého prostoru: K vytvoření takového prostoru nejjednodušším způsobem potřebujeme: igelit (fólie v roli), papírové kartony ze starých krabic (vlnitá lepenka) a polystyren. Na podlahu položíme kartony na délku, o něco málo delší než je lišta, kterou potřebujeme zvlhčit. Kartony polijeme vodou, aby se řádně namočily (vodou nešetřit). Z polystyrenu nařežeme pásky ca. 2x2 cm, které položíme příčně na namočené kartony po ca. 50cm, jako proklady. Na tyto polystyrénové pásky položíme ohýbací dřevo tak, aby se nedotýkalo namočených kartónů. Na toto dřevo položíme opět polystyrénové pásky a celé to přetáhneme igelitovou fólií a zamezíme přístupu okolního vzduchu (přitisknout k podlaze). V takto vytvořeném prostoru si ohýbací dřevo samo natáhne do sebe vlhkost a tím se dosáhne dokonalého provlhčení v celém průřezu. Tento proces trvá ca. 2-10 dní, v závislosti na tloušťce dřeva. Pozor: slabší profily ohýbacího dřeva se při vlhčení mohou prověsit vlastní tíhou, tzn. pokud je mezi proklady velká vzdálenost, hrozí kontakt dřeva s vodou. Následující obrázek znázorňuje jednoduchý proces vlhčení: Plastifikace dýhárenské kulatiny Dýhárenskou kulatinu je důležité skladovat, kvůli uchování její jakosti. Skladuje se na skládkách, kde se provádí ochrana vodním postřikem nebo ve vodních bazénech. Tam má kulatina nejlepší ochranu, protože je úplně ponořená.

Ke zpracování se kulatina krátí na špalky kotoučovými nebo řetězovými pilami. Špalky pro lupání dlouhé asi 1,3-2,5 m pro krájení 2-7 m. Podélné dělení záleží na druhu dřeviny a její kresby. Je to jednoduché dělení, dělení na polovinu, na čtvrtiny a dělení na párové prizmy u velkých průměrů. Prizmy se krájejí na radiální dýhy. Vyrobené dýhy se musí vysušit, protože mají vysokou vlhkost. Suší se v sušárnách válečkových nebo pásových. Některé druhy se suší přirozeně v krytých prostorech za normální teploty. Vysušené se třídí na listy bez vad, na listy s vadami a na podformátní kousky. Upravují se na nich vady přelepením trhlin nebo vlepením záplat. Podformální kousky dýh se upravují do pravoúhlých tvarů. Krájené dýhy se skládají do svazků. Jsou uskladněny bez přístupu denního světla, aby nezměnily barvu působením slunečního záření. Ukládají se na sebe bez prokladů. Svazky krájených dýh se oddělují podložkami z konstrukčních desek. TEPELNÁ ÚPRAVA PRED LOUPÁNÍM DÝH Při výrobe dýh je důležitá hladkost a nepřerušenost jejich povrchu. Jednotlivé části dřeva, které vytváří letokruhy, se snaží, když jsou loupáním odříznuty, vyrovnat. Na vnější(roztažené) straně vzniká napětí, které je tím vetší, čím vetší je pružnost dřeva(modul pružnosti), tlouštka loupané dýhy a čím menší je prů mer výřezu. Aby list dýhy zůstal rovný a nevrátil se po odříznutí nožem do původní polohy, je nutno zvýšit jeho plastičnost a snížit jeho tvrdost. Dř evo musí být,,změkčeno. Tvárnost a plastičnost ovlivňují zejména: pórovitost dřevních pletiv - čím je větší, tím je dřevo tvárnější vlhkost dřeva - čím je vyšší, je dřevo tvárnější teplota dřeva - při vysokých teplotách se tvárnost zvyšuje, zejména se současným zvyšováním vlhkosti. Hlavní cíle a účel plastifikace: dočasné snížení tlakové pevnosti dřeva v príčném(tangenciálním a radiálním) směru (asi o 40%), pricemž dochází k vyrovnání pevnosti v obou směrech zvýšení neformovatelnosti dreva (až o 30%) eliminace vnitřních růstových pnutí a tím zmenšení deformace kroucení dýh, případne i výrobku z nich. Rů stová pnutí podstatně ovlivnují stanovení režimu hydrotermické úpravy dřeva. Při manipulaci čerstvé nebo nedostatecně hydrotermicky upravené kulatiny se na přícném řezu okamžite objevují čelní praskliny, které se velmi rychle rozširují od středu k obvodu. Podobně v dýhách, vyrobených z takovéto kulatiny, při paření vznikají praskliny v takovém rozsahu, že jsou v některých řrípadech nepoužitelné. dosažení pevnosti v tahu napříč vláken (tj.zvýšení soudržnosti a pevnosti dýh) snížení počtu trhlin po noži a dosažení vysoké hladkosti povrchu dýh odstranění průsvitu (transparentnosti) dýh dosažení rovnomerného zbarvení dýh dosažení rovnomerné tlouštky dýh Tepelná úprava dřeva se musí provádet pouze v určitých hranicích teploty a doby trvání. maximální vyrovnání pevnosti v tlaku v tangenciálním a radiálním směru u tvrdých listnatých dřevin pri teplotě kolem 90 C u jehličnatých kolem 70 C u některých listnáčů kolem 45 C SUŠENÍ A SKLADOVÁNÍ DŘEVA

Jak již bylo řečeno, nelze čerstvé dřevo ihned po pořezání použít ke zhotovení jakéhokoliv výrobku. Vlhké dřevo podléhá při dodatečném vysoušení tvarovým i rozměrovým změnám a je rovněž snadno napadnutelné biologickými škůdci a špatně k němu přilnou nátěry. Při sušení se ze dřeva odstraňuje přebytečná voda co nejrychleji a nejúsporněji na hodnotu vlhkosti odpovídající hodnotě vlhkosti prostředí, ve kterém bude výrobek používán. Dřevo skladujeme a sušíme současně, protože od chvíle skácení stromu do jeho zpracování má dřevo snahu si udržet stav vlhkostní rovnováhy s okolním prostředím. Dřevo uložené ve vodě, nebo dřevo dokonale impregnované tvoří výjimku. Čerstvě pokácené dřevo má průměrnou absolutní vlhkost asi 60-100%. Lehká dřeva mají vyšší vlhkost, těžká dřeva mají nižší vlhkost. U lehkého dřeva je značný rozdíl mezi vlhkostí jádra a vlhkostí běli. Např. u borovice je vlhkost jádra 30-40% a vlhkost běli 100-120%. U těžkých dřevin je tento rozdíl malý. Např. dub má vlhkost jádra 50-80% a vlhkost běli 70-80%. Voda se nejrychleji odpařuje z plochy příčného řezu. Zde se také nejdříve vytvoří výsušné trhliny a vznikají vhodné podmínky pro napadení dřevokaznými houbami. Proto je již v této fázi vhodná ochrana čel nátěry. Na skládkách výřezy ukládáme tak, aby byly izolovány od půdní vlhkosti. Následuje odvoz k dalšímu zpracování. Řezivo i palivo získáváme nejčastěji v nevysušeném stavu. Sušení paliva není tak složité, jako sušení řeziva. Postačuje zabránění přístupu vody do hrání a rozřezání na vhodné délky polen, aby mohlo dřevo přirozeným způsobem dostatečné vyschnout. Vznik trhlin a deformací v palivovém dřevě není důležitý. Závadou by mohl být výskyt dřevokazných hub při pomalém vysoušení, protože dřevo rozložené houbami má nižší výhřevnost. Sušení řeziva je třeba věnovat patřičnou pozornost. Pokud se dřevo bude sušit příliš rychle, nezabráníme deformacím a znehodnocení. Naopak při příliš pomalém sušení může dojít k napadení a znehodnocení dřeva dřevokaznými houbami a plísněmi. Dřevo lze sušit přirozeným nebo umělým způsobem. Přirozené sušení řeziva Přirozené sušení dřeva spočívá v pozvolném vysoušení řeziva v přírodních podmínkách bez nároků na jinou energii. Řezivo poskládáme podle určitých pravidel do hrání (viz. dále), které jsou zastřešeny nebo umístěny pod přístřeškem, kterým může proudit vzduch. Doba sušení je závislá na dřevině, tlouštce řeziva, na počáteční a konečné vlhkosti, na teplotě a na vlhkosti a rychlosti proudícího vzduchu. Rychleji vysychá měkké dřevo a řezivo s menší tloušťkou. V našich podmínkách dosahujeme konečné vlhkosti kolem 15%. Předpokládaná doba sušení je od několika měsíců do tří let. Místo přirozeného sušení musí být na suchém pozemku s případně odvedenou spodní vodou a ze všech stran musí být přístup větrům. Povrchová vrstva humusu musí být odstraněna a nahrazena štěrkem nebo jiným vodopropustným materiálem Řezivo se skládá do hrání. Hráně (viz. obrázek)stavíme na podstavcích vysokých asi 40 cm, na které umístíme podklady ze zdravého dřeva tak, aby spodní desky byly alespoň 50 cm nad zemí. Tím je zajištěno

proudění vzduchu v hráni. Řezivo klademe kolmo na poklady ve vzdálenosti asi 4 cm zvětšující se od středu. Na první vrstvu řeziva se kladou prokladky o rozměrech asi 2x 4 cm na svislici nad základy. Druhou vrstvu řeziva klademe tak, aby mezery byly na svislici nad mezerami v první vrstvě. Mezi deskami necháváme mezery široké 3-8 cm. Aby se zabránilo deformaci řeziva, je nutné prokladky umístit přesně nad sebou. Prokladky se vyrábí ze suchého a zdravého dřeva. Mokré a nezdravé prokladky mohou řezivo nakazit dřevokaznými houbami. U jehličnatého řeziva je klademe nad středy podstavců, u listnatého je pokládáme v menších rozestupech i mezi podstavci. Hráně stavíme široké max. 2 metry, dlouhé od 3 do 6 metrů a vysoké max. 6 metrů. Hotová hráň se musí zastřešit. K tomuto účelu je výhodné použít různé plechy nebo konstrukce s plechy a plasty. Střecha chrání dřevo před deštěm, sněhem a sluncem. Průběh sušení se kontroluje pomocí vlhkostních vzorků, vyříznutých ze středové části řeziva asi 1,5 cm nad zemí. Vypočítá se jejich hmotnost na konci sušení. Kontrola sušení spočívá ve vážení vlhkostních vzorků. Výše popsaný způsob sušení řeziva je nejpoužívanější, protože je nejlevnější. V praxi se obvykle nejprve dřevo suší přirozeným způsobem a poté (je- li to nutné) se uměle dosouší v sušárnách. Umělé sušení řeziva Umělé sušení se provádí nejčastěji v teplovzdušných komorových sušárnách, v nichž je řezivo po dobu sušení v klidu. Sušárny mohou být stálým vybavením závodu (zděné sušárny) nebo celokovové přenosné. Malé přenosné sušárny mají kapacitu asi 6 m3, velkokapacitní sušárny až 100 m3. Doba sušení řeziva tloušťky 25 mm z 60 % na 6% vlhkosti trvá od 21 do 39 hodin. Při umělém sušení se řezivo nejprve ohřívá, teplota zvolna stoupá a vzduch se podle potřeby zvlhčuje. Nesmí být příliš vlhký. Po důkladném prohřátí řeziva se vlhkost vzduchu v sušárně zmenšuje a teplota se zvyšuje na 90-100 C (ve vysokoteplotních sušárnách až na 130 C). Po dosažení konečné vlhkosti se řezivo postupně ochlazuje na teplotu venkovního vzduchu, popř. na

teplotu o 25 C vyšší. Po skončení tohoto procesu musí být řezivo několik dnů uskladněno v uzavřených vytápěných skladech. Kurz Technologie - I.ročník 5. lekce - Technologie výroby základních materiálů ze dřeva a na bázi dřeva Školitelé: Čelákovice Admin, Cintlová Yvona, Šafařík Josef, Hončíková Helena 5. lekce - Technologie výroby základních materiálů ze dřeva a na bázi dřeva Dřevařskou výrobu rozdělujeme na: Dřevařská prvovýroba Dřevařská druhovýroba Dřevařská prvovýroba zahrnuje prvotní zpracování dřeva. Realizuje se v těch oborech dřevařského průmyslu, které zpracovávají surové dřevo, nebo dřevní odpad. Patří sem pilařská výroba, výroba dýh, výroba překližek, výroba dřevotřískových a dřevovláknitých desek. Dřevařská druhovýroba zahrnuje druhotné zpracování dřeva. Uskutečňuje se v oborech, které zpracovávají dřevařské polotovary na konečné výrobky. Do této skupiny patří výroba nábytku, stavebně truhlářská výroba, výroba dřevěných konstrukcí, dřevěných staveb, výroba zápalek, hudebních nástrojů, hraček atd. Sortiment dřevařské prvovýroby Pilařská výroba Pilařská výroba se u nás vyznačuje největší spotřebou dřevní hmoty. Hlavním produktem je řezivo -hranoly, pražce, účelové přířezy aj. Odřezky, hobliny, štěpky, piliny aj. jsou cennou surovinou pro obor aglomerované výroby a v určitém rozsahu se používají jako palivo pro výrobu elektrické energie a tepla v elektrárnách. Pilařská výroba je v ČR charakteristická nadbytečnými kapacitami, které lze odhadnout na cca 20 procent.