3) Membránový transport

Podobné dokumenty
3 a) Fyzikální principy. 5 Chemický potenciál (µ s ) (volná energie na jeden mol: J/mol) * = chemický potenciál roztoku s za standartních podmínek

d) Kanály e) Přenašeče a co-transportéry, mediátory difúze a sekundární aktivní transport f) Intracelulární transport proteinů

TRANSPORT PŘES MEMBRÁNY, MEMBRÁNOVÝ POTENCIÁL, OSMÓZA

Mendělejevova tabulka prvků

Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku

Membránové potenciály

5. Lipidy a biomembrány

MBRO ) Membránový transport

5. Příjem, asimilace a fyziologické dopady anorganického dusíku. 5. Příjem, asimilace a fyziologické dopady anorganického dusíku

pátek, 24. července 15 BUŇKA

BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ

in Cl - Δµ s = RTln(C si /C so ) + zf(e i - E o ) MBR ) Membránový transport

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.:

METABOLISMUS SLOUČENINY S MAKROERGNÍMI VAZBAMI

Vnitřní prostředí organismu. Procento vody v organismu

12. Elektrochemie základní pojmy

MitoSeminář II: Trochu výpočtů v bioenergetice. Souhrn. MUDr. Jan Pláteník, PhD. Ústav lékařské biochemie 1.LF UK

Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie (lipidy, proteiny, sacharidy) Dynamický fluidní model membrány 2008/11

03a-Chemické reakce v živých organizmech FRVŠ 1647/2012

Úvod do biologie rostlin Transport látek TRANSPORT. Krátké, střední, dlouhé vzdálenosti

Eva Benešová. Dýchací řetězec

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc 2008/11. *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

Energetický metabolizmus buňky

Úvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA

umožňují enzymatické systémy živé protoplazmy, nezbytný je kyslík,

Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308

Vakuola. Dutina uvnitř protoplastu, která u dospělých buněk zaujímá 30 až 90 % jejich

Elektrochemický potenciál Standardní vodíková elektroda Oxidačně-redukční potenciály

Obsah vody v rostlinách

Rostlinná cytologie. Přednášející: RNDr. Jindřiška Fišerová, Ph.D. Rostlinná cytologie, Katedra experimentální biologie rostlin PřF UK

Rostlinná buňka jako osmotický systém

Nervová soustává č love ká, neuron r es ení

Tělesné kompartmenty tekutin. Tělesné kompartmenty tekutin. Obecná patofyziologie hospodaření s vodou a elektrolyty.

Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku

Schéma rostlinné buňky

Galvanický článek. Li Rb K Na Be Sr Ca Mg Al Be Mn Zn Cr Fe Cd Co Ni Sn Pb H Sb Bi As CU Hg Ag Pt Au

Buňka. Kristýna Obhlídalová 7.A

Inovace profesní přípravy budoucích učitelů chemie

glukóza *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

Biologické membrány a bioelektrické jevy

Regulace metabolických drah na úrovni buňky

KABELOVÉ VLASTNOSTI BIOLOGICKÝCH VODIČŮ. Helena Uhrová

FOTOSYNTÉZA. soubor chemických reakcí,, probíhaj v rostlinách a sinicích. z CO2 a vody jediný zdroj kyslíku ku pro život na Zemi

4) Reakce rostlin k modrému světlu

Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech

16a. Makroergické sloučeniny

Funkční anatomie ledvin Clearance

10. Minerální výživa rostlin na extrémních půdách

MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK

Lékařská chemie a biochemie modelový vstupní test ke zkoušce

FYZIOLOGIE ROSTLIN VÝŽIVA ROSTLIN 1) AUTOTROFNÍ VÝŽIVA ROSTLIN 2) HETEROTROFNÍ VÝŽIVA ROSTLIN

Zkušební okruhy k přijímací zkoušce do magisterského studijního oboru:

Struktura a funkce biomakromolekul

Teorie transportu plynů a par polymerními membránami. Doc. Ing. Milan Šípek, CSc. Ústav fyzikální chemie VŠCHT Praha

Přednášky z lékařské biofyziky Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v Brně

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů

FOTOSYNTÉZA. Princip, jednotlivé fáze

Fyziologie buňky. RNDr. Zdeňka Chocholoušková, Ph.D.

Průduchy regulace příjmu CO 2

FOTOSYNTÉZA Správná odpověď:

TRANSPORT PŘES BUNEČNÉ MEMBRÁNY

Vodní režim rostlin. Úvod Adaptace, aklimace: rostliny vodní, poikilohydrické (řasy, mechy, lišejníky, kapradiny, vyšší rostliny) a homoiohydrické.

CZ.1.07/2.2.00/ Obecný metabolismus. Energetický metabolismus (obecně) (1).

Bílkoviny a rostlinná buňka

Schéma epitelu a jeho základní složky

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

Síra. Deficience síry: řepka. - 0,2-0,5% SH, nedostatek při poklesu obsahu síranů pod 0,01% SH

Oxidace a redukce. Hoření = slučování s kyslíkem = oxidace. 2 Mg + O 2 2 MgO S + O 2 SO 2. Redukce = odebrání kyslíku

10) Reakce rostlin k abiotickému stresu

Katabolismus - jak budeme postupovat

BUNĚČNÉ JÁDRO FYZIOLOGIE BUŇKY JADÉRKO ENDOPLASMATICKÉ RETIKULUM (ER)

Úvod do koroze. (kapitola, která bude společná všem korozním laboratorním pracím a kterou studenti musí znát bez ohledu na to, jakou práci dělají)

Anorganické látky v buňkách - seminář. Petr Tůma některé slidy převzaty od V. Kvasnicové

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka Téma: buňka stavba Ročník: 1.

4. Eukarya. - plastidy, mitochondrie, cytoskelet, vakuola

Vodní režim rostlin. Obsah vody, RWC, vodní potenciál a jeho komponenty: Adaptace, aklimace: rostliny vodní, poikilohydrické (řasy, mechy,

Pro zředěné roztoky za konstantní teploty T je osmotický tlak úměrný molární koncentraci

Oxidace proteinů, tuků a cukrů jako zdroj energie v živých organismech

Základy fyziologie. X31ZLE Základy lékařské elektroniky Jan Havlík Katedra teorie obvodů

4) Reakce rostlin k abiotickému stresu

Oxidace a redukce. Objev kyslíku nový prvek, vyvrácení flogistonové teorie. Hoření = slučování s kyslíkem = oxidace. 2 Mg + O 2 2 MgO S + O 2 SO 2

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Program kursu Rostlinná buňka

FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA Základní funkce buněk: PROKARYOTICKÁ BUŇKA. Funkce zajišťují základní životní projevy buněk: EUKARYOTICKÁ BUŇKA

Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat

Plasma a většina extracelulární

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky.

Membránový transport příručka pro učitele

Glykolýza Glukoneogeneze Regulace. Alice Skoumalová

BIOMEMBRÁNY. Sára Jechová, leden 2014

Nauka o materiálu. Přednáška č.10 Difuze v tuhých látkách, fáze a fázové přeměny

Regulace metabolizmu lipidů

MEMBRÁNOVÝ TRANSPORT

Každá molekula kyslíku kterou právě dýcháme vznikla někdy v nějaké rostlině. Každý atom uhlíku našeho těla byl kdysi včleněn fotosyntézou do nějaké

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

Transkript:

MBR1 2016 3) Membránový transport a) Fyzikální principy b) Regulace pohybu roztoků membránami a jejich transportéry c) Pumpy 1

Prokaryotická buňka Eukaryotická buňka 2

Pohyb vody první reakce klidných či dormantních semen 3 Hydratace buněk a pletiv je jednou z prvních reakcí, které se odehrávají při imbibici semen. Rozvoj oboru membránového transportu klonování, techniky patch-clamp

a) Fyzikální principy 4 Hnací silou pohybu molekul v roztoku nebo plynné fázi je gradient a jeho potenciální energie. Molekuly jsou v neustálém pohybu - difúze

Difúze je spontánní proces a splňuje Fickův zákon. 5 Probíhá buď z jednoho místa na druhé, nebo přes membránu. Rychlost, kterou se molekuly pohybují, závisí na jejich velikosti, na velikosti koncentračního gradientu, viskozitě média a teplotě. Tento vztah je vyjádřen rovnicí: J s = D s (ΔC s /Δx) J s rychlost difúze molekuly roztoku s D s difúzní koeficient Molekuly se pohybují ve směru koncentračního gradientu (z místa o vyšší koncentraci těchto molekul do míst o nižší koncentraci = ve směru růstu). ΔC s /Δx koncentrační gradient = rozdíl v koncentracích ΔC s mezi dvěma body Δx. Gradient je směr růstu! D s pro ionty: 10-9 m 2 s -1 D s pro větší molekuly: 10-11 - 10-10 m 2 s -1

Chemický potenciál (µ s ) (volná energie na jeden mol: J/mol) 6 (energetické změny spojené se změnou počtu částic jednotlivých složek) µ s = µ s* + RTlnC s + z s FE + V s P µ s * = chemický potenciál roztoku s za standartních podmínek RTlnC s = koncentrační složka, zahrnující koncentraci C roztoku s v molech na litr při standartním tlaku R, T = absolutní teplota z s FE = elektrická složka, z = náboj roztoku s (0 pro nenabitý roztok, +1, +2 nebo -1, -2 v závislosti na valenci kationtů či aniontů), F = Faradayova konstanta = množství náboje v jednom molu elektronů, E = elektrický potenciál roztoku vztažen k uzemnění V s P = složka hydrostatického tlaku, zahrnuje parciální molární objem V a tlak P.

7 Biologické molekuly: příspěvky V a P jsou malé µ s = µ s* + RTlnC s + z s FE Ionty, nabité molekuly Elektrochemický potenciál Pro nenabitý roztok je elektrická složka z s FE = 0 µ s = µ s* + RTlnC s

Hnací silou difúze roztoku do a ven z buňky je rozdíl mezi chemickým potenciálem uvnitř buňky a chemickým potenciálem externího roztoku 8 Pasivní pohyb se děje ve směru gradientu chemického potenciálu = ve směru růstu. Stabilní stav Aktivní pohyb proti směru gradientu chemického potenciálu = proti směru růstu.

9 Pro nenabité roztoky: Rovnice gradientu chemického potenciálu: Δµ s = (µ s* + RTlnC si ) - (µ s* + RTlnC so ) i = vnitřek buňky o = externí roztok Δµ s = RTln(C si /C so ) Hnací síla difúze nenabitého roztoku s je velikost rozdílu jeho koncentrace přes membránu. Znaménko produktu rovnice označuje směr pohybu roztoku s: záporné znaménko ukazuje, že roztok má tendenci difundovat do buňky ve směru (down) chemického gradientu.

Pro nabitý roztok je chemický potenciál: 10 µ s = µ s* + RTlnC s + z s FE + V s P Rovnice gradientu elektrochemického potenciálu pro nabitý roztok: Δµ s = (µ s* + RTlnC si + z s FE i ) - (µ s* + RTlnC so + z s FE o ) Δµ s = RTln(C si /C so ) + zf(e i - E o ) V m - membránový potenciál (membránové elektrické napětí) Pohyb nabitého roztoku reaguje na dvě nezávislé síly: rozdíl v koncentraci přes membránu a membránový potenciál.

Vývoj membránového potenciálu 11 Membrána více permeabilní pro K + než Cl - K + i Cl - difundují ve směru koncentračního gradientu (tedy z vyšší koncentrace do nižší) z části A do části B, ale K + difunduje přes membránu rychleji než Cl -. Rozdíl v náboji přes membránu Rozdíl v elektrickém napětí

Rovnice gradientu elektrochemického potenciálu pro nabitý roztok: 12 Δµ s = RTln(C si /C so ) + zf(e i - E o ) Rovnováha mezi vnitřkem a vnějškem buňky: gradient elektrochem. potenciálu Δµ s = 0. RTln(C si /C so ) = - zf(e i - E o ) Rozdíl v elektrickém potenciálu: ΔE ΔE = (RTln(C so /C si )/z s F Pro monovalentní kationty a 25 o C : z = +1 ΔE = 59 mv log (C so /C si ) Nernstova rovnice

b) Regulace pohybu roztoků membránami a jejich transportéry 13 Lipofilní (hydrofobní) molekuly Pohybují se do té doby, dokud existuje gradient chemického potenciálu. Molekuly neprocházející membránou Nutnost transportních proteinů

Transportní proteiny - střídavé bloky hydrofobních a hydrofilních aminokyselin. 14 ATPáza H + -ATPáza Hydrofobní aminokyseliny dovolují překlenout fosfolipidovou dvojvrstvu membrány Hydrofilní domény ponořené do cytozolu, lumenu organel nebo vnějšku buňky

Prostá difúze roztoky se pohybuji volně přes PM ve směru gradientu elektrochemického potenciálu (ve směru koncentračním spádu) 15 Usnadněná difúze roztoky pohybují se ve směru gradientu elektrochemického potenciálu, ale vyžadují pro svůj transport přítomnost membránových transportérů: kanály a přenašeče

Pohyb roztoků proti gradientu jejich elektrochemického potenciálu = aktivní transport vyžadující buněčnou energii 16 Primární aktivní transport hydrolyzován ATP nebo pyrofosfát k uvolnění energie požadované pro vytvoření gradientu pumpy Sekundární aktivní transport umožněn iontovým gradientem založeným primárním aktivním transportem co-transportéry: symportéry, antiportéry

c) Pumpy Transportují roztoky proti elektrochemickému gradientu. Vážou se k roztokům, které mají transportovat a hydrolyzují ATP nebo pyrofosfát jako zdroj energie. 17 ATP-syntáza (F-typ ATPázy) ATPáza hydrolyzující pyrofosfát ATPáza hydrolyzující ATP Transportují roztoky rychlostí 10 nebo 100 molekul nebo iontů/sek.

Pumpy hydrolyzující ATP 18 P-typ ATPázy V-typ ATPázy ABC transportéry Inhibovány vanadatem Necitlivé k vanadatu Inhibovány vanadatem

P-typ ATPázy 19 Cytozolické domény váží a hydrolyzují ATP a uvolněná energie řídí pohyb roztoků přes membránu. Po hydrolýze ATP vznikají fosforylované meziprodukty. Gradient náboje Změna V m Hyperpolarizace Depolarizace Fosforylace ATPázy ve stavu E1 vede k vazbě H + na jedné straně membrány a vede ke vzniku stavu E2. E2 má nižší afinitu k H + => uvolnění H + i anorganického P na druhé straně membrány. Hydrolýza P z E2 => vznik E1 stavu. Elektrochemický gradient protonů se nazývá protonová hnací síla (proton motive force - pmf)

Plazmamembránová (PM) H + -ATPáza - na Mg závislá P-typ ATPáza 20 Jeden proton H + je pumpován ven z cytozolu za jednu molekulu ATP Funkcí PM H + pumpy je udržování cytozolického ph na 7,3 7,5. Optimum pro fungování PM H + pumpy je 6,6 Akumulace H + v cytozolu vede k aktivaci pumpy

PM H + -ATPáza je regulována prostřednictvím enzymové aktivity spíše než genovou expresí 21 Arabidopsis PM H + -ATPáza: 11 genů C-terminální regulační autoinhibiční doména (Thr; fosforylační místo) 2 geny jsou exprimovány ve všech buňkách. Individuální buňky exprimují mnohonásobné izoformy těchto genů. Aktivita H + pumpy je regulována prostřednictvím aktivity proteinu 14-3-3. Aktivitu H + pumpy stimuluje houbový toxin fusicoccin.

Ca 2+ -ATPáza reguluje hladinu cytozolického vápníku (50 200 nm) 22 Pumpuje Ca 2+ z cytozolu do vakuoly nebo dalších organel P-ATPáza; vyskytuje se ve všech membránách, včetně chloroplastů a mitochondrií. ATP-binding doména Hydrolýza ATP Ca 2+ -ATPázou je doprovázena transportem dvou iontů Ca 2+ přes membránu. N-terminální doména váže calmodulin (Ca 2+ senzor) => inhibice pumpování Ca 2+

V-typ ATPázy 23 Příbuzné ATPázám typu F složitá multisubjednotková struktura Arabidopsis V-ATPázy: 13 subjednotek kódovaných 27 geny; tonoplast a endomembrány Velké množství kombinací Pumpují 3 H + / 1 hydrolyzovaný ATP Chybí v chloroplastech a mitochondriích. V-ATPázy okyselují vakuolu => + náboj balancován akumulací organických aniontů (malát, oxalát) a anorganických aniontů (Cl - ).

H + pumpující pyrofosfatázy (H + -PP) 24 Funkční H + -PP - homodimer, 80 kda; vakuola, Golgiho aparát, multivezikulární tělíska, plazmatická membrána Rostliny 2 typy H + -PPázy Typ I aktivovány cytozolickým K +, inhibovány Ca 2+ Typ II silně aktivovány Ca 2+, necitlivé k K + Proč existují dva typy H + pump na tonoplastu rostlinných buněk: V-ATPázy + H + -PP? Využítí velkého množství pyrofosfátu v rostlinných buňkách (mm) produkován během syntézy ADP-glukózy a uridin-difosfátu (UDP)-glukózy V-ATPázy a H + -PPázy - okyselování vakuoly => udržování tonoplastového V m okolo 20-30 mv

ABC transportéry 25 ATP-Binding Casette transportéty - ATPázy P-typu: hydrolyzují ATP a transportují různé organické molekuly; vakuola, plazmatická membrána 2 základní strukturní elementy: Integrální domény Nukleotid-binding smyčky (zapojeny v hydrolýze ATP) Transport antokyanů, katabolitů chlorofylu, protihoubových látek, auxinů, vosků Akumulace metabolitů a xenobiotických molekul ve vakuole (syntetické herbicidy) (glutation; GST glutation transferáza)