Nástûnné malby na prûãelí Nového purkrabství zámku v âeském Krumlovû

Nástûnné malby na prûãelí Nového purkrabství zámku v âeském Krumlovû Petr PAVELEC Hrad a zámek v âeském Krumlovû pfiedstavuje rozsáhl komplex budov s dlouhou historií a sloïit m stavebním v vojem. PÛvodní hrad byl zaloïen Vítkem z Prãic nûkdy v první polovinû 13. století a od zaãátku 14. století slouïil jako rezidence jedné z rodov ch vûtví VítkovcÛ pánû z RoÏmberka. Ve druhé polovinû 16. století inicioval pfiedposlední roïmbersk vladafi Vilém z RoÏmberka velkorysou pfiestavbu starého gotického hradu na moderní renesanãní palác. V rámci tûchto rozsáhl ch úprav vznikl také prostor druhého zámeckého nádvofií, na kterém byla v roce 1578 vybudována nová úfiední a hospodáfiská budova, tzv. buchalterie, v mlad í literatufie naz vaná Nové purkrabství. 1 Budovu pravdûpodobnû navrhl italsk architekt Baltazar Maggi z Arogna, 2 kter v tomto období pûsobil jako hlavní roïmbersk stavitel. V následujících staletích zmûnila budova nûkolikrát své vyuïití a od roku 1931 je v jejích prostorách umístûn státní archiv a zámecká knihovna. Vnûj í architektonická podoba purkrabství nezaznamenala od doby svého vzniku zásadnûj í zmûnu. Objekt je vybudován jako jednopatrové dvoukfiídlé stavení v severov chodní ãásti druhého zámeckého nádvofií. Objem a v raz budovy jsou charakterizovány rozlehl m prûãelím, ãlenûn m v témûfi pravidelném rytmu fiadou okenních otvorû s profilovan m Ïulov m ostûním. Dominantním prvkem v chodního prûãelí je mohutn kamenn portál s roïmbersk m znakem v klenáku, jímï se otevírá v chodní kfiídlo objektu do prvního hradního nádvofií. Hmota budovy vrcholí strmou sedlovou stfiechou s fiadou tíhl ch, bohatû tvarovan ch renesanãních komínû. Nástûnná malífiská v zdoba byla provedena záhy po stavebním dokonãení budovy. Plochy prûãelí vcelku pokr vá malované kvádrování a patro oddûluje iluzivní fiímsa s motivem zubofiezu. Na fiímse spoãívají iluzivní sloupy, prostfiídané na v chodním kfiídle nikami s fiktivními sochami Stateãnosti (Fortitudo), Mírnosti (Temperantia), Judity, Lukrécie a Vulkána. Hlavice sloupû nesou iluzivní kladí s vysok m fabionem, na nûmï jsou umístûna oválná pole s figurálními v jevy, doprovázená spletí rolwerkov ch ornamentû a groteskních motivû. Iluzivní malba, provedená v edavé chiaroskurové barevnosti, vzbuzuje dojem architektonicky ãlenitého a sochafisky velkoryse zdobeného prûãelí, a tím v raznû obohacuje v zásadû jednodu e koncipovanou architekturu. Jako autor nástûnn ch maleb je v literatufie 3 uvádûn malífi Gabriel de Blonde, kter byl dlouhodobû ãinn ve sluïbách RoÏmberkÛ. Podle dosavadní literatury byly malby na druhém nádvofií restaurovány v letech 1842 1843 a jejich dal í, blíïe nespecifikovanou opravu provedl roku 1908 malífi Ludvík Kuba. 4 Následujících nûkolik desítek let byly na prûãelí provádûny pouze fiemeslné opravy nejvíce po kozen ch partií a teprve v roce 1982 uskuteãnil t m restaurátorû pod vedením akad. mal. Prokopce na fasádû purk- Obr. 1. âesk Krumlov, pûdorys areálu zámku s vyznaãením polohy druhého zámeckého nádvofií ( rafovanû). (Archiv NPÚ ÚOP v âesk ch Budûjovicích) 1 Informace o stavebnû-historickém v voji objektu shrnuje ucelenû Jan MUK, Lubo LANCINGER: âesk Krumlov, stavebnû historick prûzkum areálu zámku, ãp. 59 oblastní archiv a zámecká knihovna, Praha 1990 (strojopis uloïen v archivu Národního památkového ústavu v âesk ch Budûjovicích). Zde je také podrobn seznam dal í literatury a archivních písemn ch, obrazov ch a plánov ch materiálû. 2 Baltazar Maggi je v literatufie jako autor projektu uvádûn zejména na základû komparace s jin mi jeho stavbami, nikoliv podle pfiím ch archivních pramenû. K tomu viz napfiíklad Jarmila KRâÁLOVÁ: Renesanãní stavby Baldassara Maggiho v âechách a na Moravû, Praha 1986, s. 16 20. 3 Emanuel POCHE: Umûlecké památky âech 1, Praha 1977, s. 215. 4 TamtéÏ. 473

Obr. 2. âesk Krumlov, zámek, detail v chodní fasády Nového purkrabství, stav pfied restaurováním. (Foto P. Pavelec) Obr. 3. âesk Krumlov, zámek, detail v chodní fasády Nového purkrabství, stav po restaurování v roce 1998. (Foto P. Pavelec) Obr. 4. âesk Krumlov, zámek, Nové purkrabství, detail autentického fie ení (zvlnûní) hrany iluzivního bosování, stav po restaurování. (Foto archiv NPÚ ÚOP v âesk ch Budûjovicích) Obr. 5. âesk Krumlov, zámek, v chodní fasáda Nového purkrabství, rozsah malífisk ch rekonstrukcí z roku 1998 (vyznaãeno tmavû) a rekonstrukce z roku 1908 (vyznaãeno svûtle). (Foto archiv NPÚ ÚOP v âesk ch Budûjovicích) 2 4 3 5 474

rabství restaurátorsk prûzkum, 5 kter mûl pfiipravit podklady pro plánované restaurování. To se ale nakonec neuskuteãnilo. Ke komplexnímu restaurování do lo teprve v roce 1998. 6 Pfied restaurováním roku 1998 se malby nacházely v havarijním stavu. Vedle defektû zpûsoben ch pfiirozen m stárnutím byly malby a omítky váïnû naru eny vzlínající vlhkostí v pfiízemních partiích prûãelí a dlouhodob m zatékáním v okolí de Èov ch svodû. V dûsledku opakovaného pronikání nadmûrného mnoïství vlhkosti do omítek a následné intenzivní migrace a krystalizace solí, zamrzání a dal ích souvisejících destruktivních procesû do lo v tûchto partiích k rozsáhlému po- kození a ztrátám pûvodních omítek s malbami. Dále byla malífiská v zdoba prûãelí celoplo nû zneãi tûna a na mnoha místech mechanicky po- kozena pfii lokálních zednick ch opravách v minulosti a také v souvislosti s intenzivním turistick m provozem na zámku. VáÏn m zdrojem závad byly i nevhodné technologické postupy uïité pfii restaurování v letech 1842 1843 i 1908. Kne- vyhovujícímu stavu maleb pfiispûla v neposlední fiadû také dlouhodobá absence preventivních restaurátorsk ch zásahû, které, v pfiípadû Ïe jsou provedeny vãas, mohou v raznû zpomalit proces stárnutí a degradace maleb. Velmi komplikovan m technologick m a zejména metodick m problémem byla vzájemná propojenost originálních renesanãních maleb s rekonstrukcemi a retu emi pocházejícími z následn ch restaurování. Restaurátorské práce zaãaly komplexním prûzkumem, kter mûl za úkol vyhodnotit detailnû stav, sloïení a rozsah originální omítky s malbou a míru a kvalitu druhotn ch zásahû. Dále bylo cílem prûzkumu rozpoznat v tvarné, technické a technologické prostfiedky související s realizací pûvodní malby i historick ch oprav. Jednalo se zejména o rozpoznání techniky pûvodní malby, identifikaci tzv. denních dílû, ryt ch pfiedkreseb, kompoziãních rozvrhû a podobnû. Poznatky byly zji Èovány laboratorním vyhodnocením odebran ch vzorkû nebo vizuálnû pfiímo na fasádû a zakreslovány do fotografick ch plánû. Informace získané pfii vstupním prûzkumu byly posléze je tû upfiesàovány v prûbûhu restaurování. Koncepce vlastního restaurování vycházela zejména z integrity památky, tj. její fyzikální, historické a estetické celistvosti. 7 To znamená, Ïe vedle originální malby byly respektovány ve znaãném rozsahu také doplàky z mlad ích oprav fasády. Práce byly zamûfieny na restaurování originální renesanãní vrstvy a v místech, kde se originál nedochoval, byly zachovány a restaurovány funkãní rekonstrukce z 19. a poãátku 20. století. Mlad í rekonstrukce, pfiemalby a retu e byly také respektovány, pfiípadnû oslabeny nebo retu- ovány v ude tam, kde do lo k jejich nevratnému spojení s originálem, kter by pfii jejich odstraàování mohl b t ohroïen. V devastovan ch pfiízemních partiích byly odstranûny zbytky nesoudrïn ch a nesourod ch omítek, realizovány nové omítky a do nich technikou al fresco provedeny rekonstrukce iluzivního kvádrování. Pfii rekonstrukcích bylo dbáno na to, aby barevnost a rukopis rekonstrukcí plynule navázaly na pûvodní renesanãní malby i respektované historické opravy. 8 V prûbûhu restaurátorského prûzkumu a procesu restaurování pfii bezprostfiedním kontaktu spa- mátkou se podafiilo objasnit nûkteré otázky, t kající se v tvarné stránky a techniky pûvodních maleb i jejich historick ch oprav, a bylo také moïné upfiesnit nebo zcela novû interpretovat nûkteré související otázky umûleckohistorické. V sledky prûzkumû potvrdily, Ïe malby na prûãelí vznikly v návaznosti na stavební dokonãení objektu v roce 1578, neboè byly provádûny souãasnû s omítáním technikou al fresco, tedy do vlhké omítky. Pouze v pfiípadû severního kfiídla je nutné ponûkud korigovat text roïmberského archiváfie, hovofiícího o z gruntu vybudovaném stavení. 9 Na prûãelí severního kfiídla se totiï pod omítkou s freskovou malbou nachází star í omítková vrstva s nûkolika vápenn mi nátûry. Tato stratigrafická situace dokládá, Ïe v pfiízemí severního kfiídla existuje zdivo star ího objektu, zahrnuté patrnû do novû vystavûné budovy. Postup prací pfii freskové v zdobû odpovídal praxi tehdy bûïné v jihoãesk ch podmínkách. Podklad pro freskovou malbu nebyl provádûn sloïit m vrstven m zpûsobem jádrová omítka arriccio intonaco jak ho popisuje klasická literatura. Na zdivo, u svisl ch stûn z lomového kamene a u fabionové fiímsy z cihlov ch dílcû, byla nanesena pouze jedna vrstva omítky a její povrch byl je tû za vlhka opatfien hust m vápenn m nátûrem, kter po zavadnutí malífii zatónovali ed m lazurním nátûrem. Následnû byl do omítky vyryt základní rozvrh vertikál a horizontál bosování. Základní kresbu ornamentû a figurálních v jevû provedli malífii pomocí perforovan ch kartonû nebo pauz a zãásti patrnû i bez nich. UÏití kartonû ãi pauz dokládají v omítce dochované otvory po hfiebech, jimiï byly pfiipevàovány. Následovala ãerná tûtcová kresba s lavírovan m stínováním a nasazování svûtel vápennou bûlobou. Jako pigment ãerné barvy bylo pouïito dfievûné uhlí. Takto bylo postupnû v denních dílech pokryto malbou celé prûãelí severního i jiïního kfiídla. Oproti renesanãním nástûnn m malbám na tfietím a ãtvrtém zámeckém nádvofií, které byly v baroku zakryty novou omítkou nebo zabíleny 10 ana poãátku 20. století opût odkryty a restaurovány, byly malby na druhém nádvofií prezentovány pravdûpodobnû nepfietrïitû po celou dobu své existence. Tuto skuteãnost lze vysvûtlit tím, Ïe prûãelí budovy nebylo nikdy podstatnûji stavebnû upravováno a snad zde svou roli sehrál i pfiirozen tradicionalismus majitelû zámku. Pfiímo na fasádû dokládá tuto skuteãnost absence obvykl ch zásekû (pekování), které se provádûly na star ch omítkách pfied jejich zakrytím. Na nûkter ch místech byly malby opatfieny pekováním teprve pfii mlad ích opravách. Dokladem o nepfietrïité prezentaci maleb je také nález nápisu JOHANES MILLER 1699 den 2 MARZ, vyrytého v omítce s malbou v prostoru koutové pavlaãe na severní fasádû purkrabství. Nebylo sice dosud zji tûno, zda se nápis vztahuje k opravû maleb, nebo ke stavební úpravû, ãi zda jde o pfiíleïitostn nápis (graffiti) bez vztahu k historii maleb. V kaïdém pfiípadû ale tento nález dokládá, Ïe v uvedeném roce nebyly malby zakryty mlad í omítkou. DÛleÏit poznatek vypl vá také ze stratigrafické situace v okolí koutové pavlaãe. Podle archivních pramenû 11 byla pavlaã v roce 1725 opravována a prodluïována na prûãelí v chodního kfiídla. V místech, kde do lo pfii uveden ch úpravách k poru ení pûvodní malby, byla pfii prûzkumu zji tûna lokální rekonstrukce maleb v technice al fresco, která do- 5 Petr PROKOPEC a kol.: Restaurátorská zpráva prûzkum, Praha 1982 (strojopis je uloïen v archivu NPÚ ÚOP v âesk ch Budûjovicích pod ã. 320). 6 Malby restaurovali Josef a Petr Novotní, restaurátorská zpráva je uloïena v archivu NPÚ ÚOP v âesk ch Budûjovicích. Informace o prûzkumu maleb, restaurování a v tvarném, technickém a technologickém charakteru malífiské v zdoby, které jsou obsaïeny v tomto textu, ãerpá autor z v e uvedené restaurátorské zprávy. 7 Etick kodex a zásady pro praxi restaurování v tvarn ch dûl vydala Asociace restaurátorû a spoleãnost Re art Praha, Praha 1991, s. 8. 8 Na zpevnûní barevné vrstvy a omítky byl pouïit materiál firmy SAX Tiefgrund W, k injektáïím materiál LEDAN, omítkové doplàky byly provádûny maltou pfiipravovanou na místû z písku, ha eného vápna a podílu bílého cementu. V pfiízemních partiích byly lokálnû v jádru provedeny omítky sanaãní. Retu e byly provádûny akvarelem a kaseinovou temperou s pouïitím pigmentû Schmincke. Pfii freskov ch rekonstrukcích byla pouïita vápenná bûloba a ãern Fe3O4. 9 Václav B EZAN (ed. J. PÁNEK): Îivoty posledních RoÏmberkÛ 1, Praha 1985, s. 371. 10 Jarmila KRâÁLOVÁ: Renesanãní nástûnné malby zámku v âeském Krumlovû, in: Umûní 16, 1968, s. 358. 11 J. MUK, L. LANCINGER, cit. v pozn. 1, s. 6. 475

kládá, Ïe pfii opravû pavlaãe v roce 1725 se na fasádû stále uplatàovala renesanãní malífiská v zdoba. V tomto pfiípadû jde také o nejstar í známou opravu maleb na druhém nádvofií. Dal ím dokladem o nepfietrïité prezentaci maleb je akvarel s námûtem zámecké gardy od Josefa Langweila z roku 1836, na nûmï je vidût ãást fasády druhého nádvofií s renesanãní malífiskou v zdobou. V letech 1842 1843 byly malby restaurovány. Dosud ale nebylo známo nic o tom, kdo a jak m zpûsobem restaurování provádûl. Restaurátorsk prûzkum z roku 1998 a soubûïnû probíhající v zkum archivních pramenû pfiinesly v této vûci nové informace. Z dochovan ch písemn ch pramenû vypl vá, 12 Ïe roku 1842 byly malby na nádvofií v tak patném stavu, Ïe majitel zámku, kníïe Jan Adam ze Schwarzenberka, nafiídil jejich restaurování. Práce byly ukonãeny v roce 1843 a za jejich realizaci bylo zaplaceno malífii Flathovi 165 zl. konvenãní mûny. Malífi Flath byl doposud témûfi neznámou osobou. Slovník v tvarn ch umûlcû uvádí, 13 Ïe Franti ek Flath, kníïecí schwarzenbersk malífi (1750 1834), provedl roku 1786 rûzné práce v zámeãku âerveném Dvofie u âeského Krumlova a Ïe ve stejném zámeãku maloval v letech 1839 a 1846 stejnojmenn malífi, snad syn uvedeného Flatha. Tolik heslo ve slovníku. Po smrti Franti ka Flatha star ího roku 1834 v âeském Krumlovû skuteãnû Ïil a pracoval malífi stejného jména, titulovan jako kníïecí nebo mûstsk malífi, nûkdy také jako malífi pokojû. Podle matriãních záznamû 14 se narodil 1788 v Tfieboni a pozdûji bydlel v Krumlovû, kde mûl se Ïenou Annou Flathovou pût dûtí. Zatím se nepodafiilo s jistotou prokázat, Ïe byl synem Franti ka Flatha star ího, kterého uvádí citovan slovník v tvarn ch umûlcû, je to ale velmi pravdûpodobné. Stejnû tak je pravdûpodobné, Ïe Franti ek Flath mlad í je totoïn s malífiem Flathem, kter v letech 1842 1843 restauroval malby na fasádách purkrabství. Pfii restaurování maleb na druhém nádvofií postupoval malífi Flath (patrnû s pomocníky) rûznû podle stavu malované fasády. V nejvíce po kozen ch pfiízemních partiích provedl novou omítku, kterou zãásti nanesl na obnaïené zdivo a zãásti jí pfiekryl zbytky renesanãní omítky s malbami. Na této omítce rekonstruoval kaseinovou technikou al secco kvádrovou bosáï. Pfii rekonstrukci ale nerespektoval pfiesnû pûvodní renesanãní rozvrh bosování a oproti mûkké a svûtle edavé barevnosti originálu provedl rekonstrukci bosování v tmavû ed ch aï ãern ch barvách. Od originálu se odch lil také v dûleïitém tvarovém detailu bosování. Renesanãní malífii totiï patrnû ve snaze pfiiblíïit iluzivní bosáï reáln m, kamenicky hrubûji opracovan m kvádrûm opatfiili hrany fiktivních bos malovan mi oblouãky. 15 Tohoto detailu si Flath pfii restaurování buì nev iml, nebo ho nepokládal za dûleïit, a hrany iluzivních kvádrû vyznaãil pfiím mi tvrd mi liniemi. V partiích nad kordonovou fiímsou, kde byla pûvodní omítka s malbou relativnû dobfie dochovaná, Flath originál vcelku pfiemaloval a v plo e fabionové fiímsy se omezil na lokální retu e a plo nou fixaci originálu. FixáÏ na bázi oleje ale v následujících letech pûvodní malbu znaãnû po kodila. Povrch malby v raznû ztmavl a pfiíli n m pnutím fixáïe postupnû docházelo k odpr skávání a odpadávání povrchu omítky s originální barevnou vrstvou. Dosavadní literatura uvádûla bez odkazu na zdroj informace, Ïe v roce 1908 restauroval malby na prûãelí purkrabství L. Kuba. 16 Pfii restaurování a souvisejícím umûleckohistorickém v zkumu roku 1998 bylo potfiebné tuto informaci ovûfiit a souãasnû vymezit rozsah a charakter restaurátorského zásahu z roku 1908. Ludvík Kuba ve své autobiografii uvádí bez udání data a dal ích podrobností, Ïe na krumlovském gardeplacu obnovil za lého Vulkána. 17 Podle této informace bylo moïné usuzovat, Ïe práce L. Kuby zahrnovala pouze obnovu figury Vulkána na pravé stranû v chodního prûãelí budovy. Omezen rozsah a v - e uvedenou dataci restaurování potvrdily posléze záznamy nalezené v Kubovû pozûstalosti. V ruãnû psaném pfiehledu pfiíjmû za rok 1908 si L. Kuba poznamenal, Ïe mu kníïecí úfiad stavitelsk v âeském Krumlovû vyplatil dne 13. ãervence 200 korun za pfiemalování Vulkána na nádvofií I. Na jiném místû si ke stejnému datu pfiipsal: Vulkán, Tempera, Krumlov. 200 K. 18 Kuba se sice opakovanû zmiàuje pouze o postavû Vulkána, restaurátorsk prûzkum ale pfiesvûdãivû prokázal, Ïe rozsah prací byl ponûkud vût í. Dokládá to situace omítkové a barevné vrstvy v okolí postavy. Podklad malby Vulkána tvofií nekvalitní, nedostateãnû pojená omítka s hrub m povrchem, kter se v raznû odli uje od pûvodní kletované renesanãní omítky. Tato hrubá omítka pfiechází bez pfieru ení na partie v bezprostfiedním okolí Vulkána a za roh na plochu malého prûãelí proti Hrádku. Charakter malby vãetnû postavy Vulkána na této omítce je rovnûï stejnorod. Malba je provedená technikou al secco mastnou temperou v tmavû ed ch aï ãern ch tónech. Její v tvarná kvalita je ale nestejnorodá. Postava Vulkána je v tvarnû dobfie zvládnutá a sv m v razem a formálním pojetím se nenásilnû pfiipojuje k vedlej- ím renesanãním figurám. Pfied její rekonstrukcí si L. Kuba nepochybnû opauzoval nebo pfiekreslil zbytky pûvodní renesanãní figury, neboè jak v dal ím textu ukáïeme postava Vulkána namalovaná Ludvíkem Kubou se ve v em podstatném shoduje s Vulkánem ze série grafick ch listû, podle nichï vznikly i vedlej í postavy Lukrécie a Judity. Rekonstrukce ornamentální v zdoby fiímsy nedosahuje v tvarné kvality Vulkána a tvarem i rukopisem se zjevnû odli uje od originálu. Je aï zaráïející, Ïe se vynikající malífi a jinak mimofiádnû chápav a citliv restaurátor Ludvík Kuba 19 spokojil s tímto v sledkem. Je ale moïné, Ïe Kuba namaloval pouze Vulkána, jak si posléze poznamenal, a navazující ornamenty rekonstruoval jeho pomocník. Zásah Ludvíka Kuby byl poslední známou opravou maleb na fasádû purkrabství. Ikonografii nástûnn ch maleb na druhém nádvofií se dûkladnûji vûnovala pouze Jarmila Krãálová v rámci rozsáhlej í studie o renesanãních nástûnn ch malbách v areálu krumlovského zámku. 20 Struãn popis maleb uvádí také Albert Ilg 21 aautofii F. Mare a Sedláãek v nevydaném soupisu památek âeského Krumlova. 22 Krãálová zjistila, Ïe k postavû Temperancie pouïil malífi jako pfiedlohu grafick list Virgila Solise ze série osmi ctností 12 Státní oblastní archiv TfieboÀ, poboãka âesk Krumlov (Vs âk, zn. I A 6 B beta 2 a I). 13 Prokop TOMAN: Nov slovník âeskoslovensk ch v tvarn ch umûlcû I, Praha 1993, s. 225. 14 Státní oblastní archiv TfieboÀ, Matriky zemfiel ch a pokfitûn ch pfii kostele sv. Víta v âeském Krumlovû. 15 Tento detail byl doloïen také u iluzivní bosáïe na tfietím a ãtvrtém zámeckém nádvofií pfii restaurování v roce 1997 a u malífiské v zdoby interiéru loïnice osobního sluhy Viléma z RoÏmberka, která je souãástí tzv. roïmbersk ch pokojû na zámku v âeském Krumlovû. K tomu viz restaurátorské zprávy archivované u NPÚ ÚOP v âesk ch Budûjovicích. 16 E. POCHE, cit. v pozn. 3, s. 215. 17 Ludvík KUBA: Zaschlá paleta, Praha 1958, s. 264. 18 Polabské muzeum v Podûbradech, Kabinet pro studium Ïivota a díla Ludvíka Kuby, pozûstalost L. Kuby pofi. ã. 65/99. Na tento zdroj informace upozornila autora dr. Nováková a záznamy v Kubovû pozûstalosti ochotnû vyhledala Mgr. M. K. Prchalová z Polabského muzea. 19 V roce 1900 restauroval L. Kuba na objednávku stejného vlastníka stfiedovûké nástûnné malby v sakristii kostela v Hosínû na âeskobudûjovicku. Pfii této práci prokázal mimofiádné a ve své dobû v jimeãné porozumûní a cit pro problémy restaurování. K tomu viz Petr PAVELEC: Nástûnné malby v kostele sv. Petra a Pavla v Hosínû, in: Zprávy památkové péãe 56, 1996, ã. 3, s. 77 84. 20 J. KRâÁLOVÁ, cit. v pozn. 10, s. 357 379. 21 Albert ILG: Kunsttopographische Mittheilungen aus den fürstlich Schwarzenbergischen Besitzungen in Südböhmen, III, MdkkCC, NF XVII, 1891, s. 29 38. 22 Strojopis nûmeckého pfiekladu je archivován ve Státním oblastním archivu TfieboÀ, poboãka âesk Krumlov. 476

a Vulkána, Lukrécii a Juditu namaloval podle grafick ch listû Jana a Adriaena CollaertÛ. Autorka také zãásti identifikovala figurální scénky v ováln ch polích na fabionové fiímse jako v jevy z Ovidiov ch Promûn. Na v chodním kfiídle budovy urãila tfii z pûti v jevû: Diana promûàuje Aktaiona v jelena poté, co ji pfiistihl pfii koupeli, Drak hubí Kadmovy druhy, Kadmos zabíjí draka pramene Areova. Na severním úseku fabionové fiímsy urãila Krãálová tfii z celkového poãtu sedmi v jevû: Apollon s mrtv m Pythonem, Meleagros pfiedávající Atalantû hlavu kalydonského kance, Fortuna ujíïdûjící po vlnách. Jeden v jev oznaãila jako tûïko rozlu titeln a zb vající tfii ve své studii neuvádí. Pro tfii scénky z historie Kadmovy, obrázek Apollona s Pythonem a Meleagra s Atalantou poslouïily podle zji tûní Krãálové jako vzor dfievofiezy Virgila Solise k Ovidiov m Promûnám aornamentální v zdoba fiímsy byla odvozena z grafické ornamentiky Cornelise Florise a Cornelise Bose. Detailnûj ímu porovnávání grafick ch pfiedloh s malbami se Krãálová nevûnovala a Ïádná z v e uveden ch grafik nebyla dosud publikována. Pfii bezprostfiedním kontaktu s malbami bûhem restaurování v roce 1998 bylo moïné závûry J. Krãálové ovûfiit a v nûkter ch pfiípadech také roz ífiit. Zásadním nov m poznatkem restaurátorského prûzkumu, ze kterého je nutné pfii kaïdé dal í ikonografické i formální anal ze vycházet, je skuteãnost, Ïe ornamentální i figurální malby fabionu se dochovaly v autentickém stavu. Není proto tfieba se obávat, Ïe by identifikace jednotliv ch v jevû byla problematizována zavádûjícími retu emi ãi rekonstrukcemi z minul ch restaurátorsk ch zásahû. Ani pfiemalby figur v nikách nejsou kromû Kubovy rekonstrukce Vulkána tak závaïné, Ïe by zásadnû komplikovaly formální a ikonografická urãení. Na severním kfiídle objektu, v úseku fabionové fiímsy, je úplnû nalevo v kruhovém medailonu namalovaná nahá postava neurãitého pohlaví. Pravou ruku má vztyãenou a v pfiedloktí okfiídlenou, levá ruka je pfiitahována k zemi neurãit m kulovit m pfiedmûtem s násadou. Krãálová tuto postavu ve své studii neuvádí, Albert Ilg a Mare se Sedláãkem ji interpretují patrnû jako Ganyméda. 23 Ten b vá v renesanãním umûní zobrazován v doprovodu orla-jupitera s rozepjat mi kfiídly a mívá pfii sobû mal vinn dïbánek jako pfiedznamenání jeho role ãí níka bohû. Kfiídla i kulovit pfiedmût, kter by mohl b t dïbánkem, se vyskytují také u v e uvedené figury. Jde ale o podobnost pouze zdánlivou. O pravém v znamu této postavy nás pouãuje klasick spis renesanãního ikonografa Caesara Ripy. 24 V jeho Iconologii je vyobrazena Ïenská postava se vztyãenou okfiídlenou rukou a s druhou rukou pfiitahovanou k zemi velk m kamenem. Ripa tento obraz vykládá jako alegorii Chudoby. Kfiídla na vztyãené pravé ruce symbolizují rozlet lidského ducha, kter je v dûsledku chudoby, vyjádfiené kamenem v druhé ruce alegorické postavy, brzdûn a stahován k zemi. RipÛv spis byl v Itálii vydán roku 1602, tedy dvacet ãtyfii let po dokonãení malífiské v zdoby purkrabství, autor v nûm ale shrnuje a kodifikuje jiï star í a ustálené pfiedstavy. V Ripovû Iconologii je Chudoba zobrazena jako Ïena, na jin ch vyobrazeních ale stejn obsah tlumoãí postava muïská. 25 V âechách je toto téma pomûrnû vzácné, shodou okolností se ale stejn námût objevuje v areálu renesanãního letohrádku Kratochvíle, kter, stejnû jako budovu purkrabství v Krumlovû, nechal v letech 1583 1589 vybudovat Vilém z RoÏmberka. Alegorie Chudoby je na Kratochvíli zobrazená ve tukovém reliéfu v interiéru renesanãní vily a pak je tû jednou na nástûnné malbû na západní ohradní zdi areálu. Grafickou pfiedlohu krumlovského obrazu se zatím nepodafiilo dohledat, je ale moïné, Ïe v pfiípadû jednodu ích námûtû, jako je tento, pracovali malífii bez pfiedloh a pouze volnû pozmûàovali jednou nauãené nebo odpozorované v jevy. V dal ím kruhovém medailonu napravo od alegorie Chudoby je zobrazena bohynû osudu Fortuna ( tûstûna). Bohynû stojí jednou nohou na kouli, která je atributem nestálosti a náhody, nûkdy ale také symbolizuje svût, nad nímï se její moc rozprostírá. V rukou pfiidrïuje plachtu, do níï se opírá vítr a uná í bohyni po vlnách. Ve stfiedovûku byla Fortuna obvykle zobrazována s otáãejícím se kolem symbolem nestálosti. Atribut koule, motiv mofie a napnuté plachty, inspirovan Horatiov mi Ódami, se objevuje aï v renesanci. V dal ím medailonu je umístûn v jev z Ovidiov ch Promûn, pfiedstavující Meleagra, jak pfiedává Atalantû hlavu kalydonského kance. Pfiedlohou zde mohl b t dfievofiez Virgila Solise z vydání Promûn z roku 1563, 26 jak 23 MARE, SEDLÁâEK, cit. v pozn. 22; A. ILG, cit. v pozn. 21. Autofii jsou v popise maleb znaãnû struãní a uvádûjí pouze v ãet alegorick ch a mytologick ch postav bez jejich lokace na fasádû. Proto není jisté, zda jako Ganyméda interpretují právû postavu s okfiídlenou rukou v levé ãásti severního úseku fabionové fiímsy. Je to ale pravdûpodobné, protoïe u ostatních scén toto urãení nepfiipadá v úvahu. 24 Caesare RIPA: Iconologia II., Torino 1991 (podle vydání z roku 1618), s. 123. 25 Arthur HENKEL, Albrecht SCHÖNE: Emblemata, Handbuch zur Sinnbildkunst des XVI. und XVII. Jahrhundert, Stuttgart 1967, s. 1021. 6 7 Obr. 6. âesk Krumlov, zámek, Alegorie Chudoby, nástûnná malba na severní fasádû Nového purkrabství, stav po restaurování v roce 1998. (Foto P. Pavelec) Obr. 7. Alegorie Chudoby, Caesare Ripa, Iconologia, 1618. 477

uvádí J. Krãálová. Grafika se ale od malby na stûnû odli uje v mnoha dûleïit ch detailech, a proto je moïné, Ïe se malífi Solisovy ilustrace drïel pouze volnû, nebo mûl k dispozici jinou, dosud neznámou pfiedlohu. V následujícím medailonu je znázornûna stojící postava, která má v pravé ruce meã a v levé drïí za vlasy uèatou hlavu. Pozadí obrázku tvofií neurãit terén a pás oblohy. Krãálová ani Ilg a Mare se Sedláãkem tento v jev nepopisují. Patrnû jde o zobrazení triumfujícího Davida s hlavou Goliá ovou. Grafickou pfiedlohu se zatím nepodafiilo dohledat. V medailonu napravo od Goliá e (?) je vyobrazen Apollon s mrtv m pythonsk m drakem. I zde mohla poslouïit jako pfiedloha ilustrace k Promûnám, 27 jak uvádí Krãálová. Podobnû jako v pfiípadû obrázku Atalanty a Meleagra tlumoãí malba SolisÛv dfievofiez pouze volnû. BlíÏ má ke krumlovskému obrázku SolisÛv samostatn grafick list s t mï námûtem. 28 I zde se ale objevují nûkteré odli - nosti a je moïné, Ïe byl pouïit je tû jin, dosud neznám grafick list. Námûtem následující scénky je únos Europy. Krãálová tento v jev nepopisuje, uvádûjí jej ale Mare se Sedláãkem a pfied nimi Albert Ilg. Obrázek je sice v souãasné dobû fragmentární, pfii konfrontaci se Solisovou ilustrací k Promûnám 29 jej ale lze bezpeãnû urãit. Jupiter v podobû b ka plave po mofiské hladinû a na svém hfibetû uná í Europu, dceru krále Agénora. Malba v medailonu je pouze v sekem ponûkud v pravnûj í Solisovy ilustrace vynechává dvû postavy pfiihlíïející únosu ze bfiehu, a li í se i v nûkter ch nepodstatn ch detailech, jako je umístûní vlajícího závoje Europy nebo pohyb její levé ruky. Dal í v jev fiadila Krãálová mezi tûïko rozlu titelné. Je zde zobrazen muï, kter visí na vûtvi stromu a zezadu jej probodává dlouh m kopím jezdec na koni. Od muïe ve vûtvích odjíïdí kûà s prázdn m sedlem. Krãálová naznaãila, Ïe by scéna mohla pfiedstavovat zabití Absolona. Pochybovala ale o tom, Ïe by mezi mytologické scény mohl b t zafiazen v jev starozákonní. Bez ohledu na souvislost s ostatními obrazy je zfiejmé, Ïe scéna skuteãnû znázoràuje smrt Absolona. Obrázek na fiímse je drobn a v detailech zjednodu en. Porovnáme-li jej v ak s textem Starého zákona a dobov mi grafick mi listy, které pfiipadají v úvahu jako moïné pfiedlohy, je tato atribuce mimo pochybnost. Biblick text popisuje Absolonovu smrt takto: Absolon narazil na Davidovy sluïebníky, a jak ujíïdûl..., vbûhl mezek pod vûtvoví velikého posvátného stromu a on v tom stromû uvázl hlavou, takïe se ocitl mezi nebem a zemí; mezek, na nûmï jel, bûïel dál... Joáb... popadl tfii o tûpy a vrazil je Absolonovi do srdce. 30 Témûfi doslova tuto scénu tlumoãí dfievofiez Virgila Solise z roku 1565. 31 Absolon se na nûm zachytává ve vûtvích stromu a mezek pokraãuje v bûhu. Ne zcela jasná pasáï textu, podle níï zabil Joáb Absolona tfiemi o tûpy najednou, je zde rozvedena tak, Ïe do Absolona vráïejí o tûpy tfii jezdci. Od krumlovského obrazu se ale li í v mnoha dûleïit ch detailech. BliÏ í krumlovskému v jevu je biblická ilustrace Tobiá e Stimmera z roku 1576, 32 na níï, stejnû jako v Krumlovû, vniká do Absolona pouze jeden o tûp a mezek je jiï vzdálen. StimmerÛv obrázek je ale opaãnû orientovan a li í i v dal ích detailech. Jako pfiímá pfiedloha krumlovskému malífii mohl poslouïit dfievofiez Josta Ammana, 33 kter se ve v em podstatném shoduje s obrazem na fiímse. Je zde jezdec s kopím, které vniká do zad Absolona, Absolon ve vûtvích s meãem pfii levém boku i AbsolonÛv mezek, kter v bûhu obrací hlavu ke svému pánovi. Dal í medailon s figurálním v jevem je umístûn v koutû na okraji v chodního kfiídla budovy. Tento v jev dosud unikal pozornosti badatelû. V kruhovém poli je vyobrazen muï na nízkém ãlunu odpichující se dlouh m bidlem. Pozadí scénky tvofií klidná vodní hladina a oblaãné nebe. V echny atributy v jevu, loìka s muïskou postavou, bidlo a chmurná vodní hladina, nasvûdãují tomu, Ïe je zde zobrazen Charon, m tick pfievozník du í pfies fieku Styx. Pfiíbuzná zobrazení se v regionu nedochovala a pfiípadná grafická pfiedloha zûstává zatím neznámá. Dále napravo je v oválném rámu v jev Kadmos zabíjí draka u pramene Areova, kter, jak zjistila Krãálová, témûfi doslova tlumoãí dfievofiez Virgila Solise z Promûn. Nejasn ale i nadále zûstává sousední v jev. Je na nûm znázornûn muï sedící u jednoduchého stolku. Stolek stojí na dláïdûné podlaze a v pozadí obrazu je situována neurãitá stylizovaná architektura. MuÏ má ruce poloïené na stole, snad hnûte nakupenou hlínu, a otáãí se za sebe, kde je na kvádrovém podstavci umístûna jakási nádoba s polootevfien m víkem. Krãálová se domnívala, Ïe námût obrázku byl zkreslen pfiemalbou pfii pfiedcházejícím restaurování a Ïe pûvodnû v jev pfiedstavoval Aktaiona, kter pohledem do vody zji Èuje svou promûnu v jelena. Nyní je ale zfiejmé, Ïe obrázek se dochoval v autentickém stavu, bez ru- 26 The illustrated Bartsch, vol. 19 (part 1), New York 1987, s. 496. 27 TamtéÏ, s. 497. 28 TamtéÏ, s. 450. 29 TamtéÏ, s. 480. 30 Bible, ekumenick pfieklad, Praha 1984, 2. kniha Samuelova 18, 9 14. 8 9 14 10 11 12 13 15 16 478

31 Biblische Figuren dess Alten Testaments, gantz künstlich gerissen. Durch den weitberümpten Vergilium Solis, Maler und Kunststecher zu Nürnberg. 1565. Getruckt zu Franckfurt am Mayn, in: The illustrated Bartsch, vol. 19, New York 1987, s. 311. 32 Neue Künstliche Figuren Biblischer Historien, grundlich von Tobia Stimmer gerissen..., Zu Basel bei Thoma Gwarin. Anno 1576, in: The illustrated Bartsch, vol. 19 (Part 2), New York 1988, s. 189. 33 Biblia, Das isst die gantze heylige Schrifft Teutsch. D. Mart. Luther..., Getruckt zu Frankfurt am Mayn, 1565, in: The illustrated Bartsch, vol. 20 (Part 1), New York 1985, s. 275. Obr. 8. âesk Krumlov, zámek, Únos Europy, nástûnná malba na severní fasádû Nového purkrabství, stav po restaurování v roce 1998. (Foto P. Pavelec) Obr. 9. Únos Europy, dfievofiez Virgila Solise z Ovidiov ch Promûn, 1563. Obr. 10. âesk Krumlov, zámek, Zabití Absolona, nástûnná malba na severní fasádû Nového purkrabství, stav po restaurování v roce 1998. (Foto P. Pavelec) Obr. 11. Zabití Absolona, dfievofiez Josta Ammana, 1565. Obr. 12. âesk Krumlov, zámek, Kadmos zabíjí draka u pramene Areova, nástûnná malba na v chodní fasádû Nového purkrabství, stav po restaurování v roce 1998. (Foto P. Pavelec) Obr. 13. Kadmos zabíjí draka u pramene Areova, dfievofiez Virgila Solise z Ovidiov ch Promûn, 1563. Obr. 14. âesk Krumlov, zámek, dosud neidentifikovan v jev na v chodní fasádû Nového purkrabství, stav po restaurování v roce 1998. Pokud by nûkdo ze ãtenáfiû zobrazen motiv identifikoval, sdûlte to prosím autorovi nebo redakci. (Foto P. Pavelec) Obr. 15. âesk Krumlov, zámek, ornamentální maska, nástûnná malba na severní fasádû Nového purkrabství, stav po restaurování v roce 1998. (Foto P. Pavelec) Obr. 16. Ornamentální maska, mûdiryt Hanse Sebalda Behama. 479

17 18 19 iv ch retu í a pfiemaleb, a je tedy nutné vycházet z toho, co se bezprostfiednû ukazuje. Zobrazení Aktaiona nepfiichází po tomto zji tûní v úvahu a jiná ikonografická urãení se nenabízejí. U posledních dvou obrázkû zûstávají v platnosti zji tûní J. Krãálové. Je zde zobrazen drak poïírající Kadmovy druhy a Diana promûàující Aktaiona v jelena za trest, Ïe ji pfiistihl pfii koupeli. Jako vzor k obûma obrázkûm poslouïily ilustrace Virgila Solise k Promûnám. Malífi se od nich odch lil pouze v nepodstatn ch detailech a s ohledem na obdéln tvar obrazov ch polí fabionu roz ífiil ponûkud pûvodnû sevfienûj í proporce Solisov ch ilustrací. Ve své studii se J. Krãálová vûnovala také postavám v nikách na v chodním kfiídle purkrabství. Autorka uvádí, Ïe k postavû Temperancie poslou- Ïila jako vzor figura ze série ctností od V. Solise, zatímco jako pfiedlohy k postavám Judity, Lukrécie a Vulkána pouïil renesanãní malífi grafiky Jana a Adriaena CollaertÛ. V echny tyto postavy mûl pak beze zmûn pfienést na stûnu, pfiizdobiv jen hladké niky pfiedlohy rolverkov mi ozdobami. Ke zji tûním J. Krãálové je po restaurování v roce 1998 moïné pfiipojit nûkolik poznámek: Pro postavu Temperancie poslouïil jako vzor skuteãnû grafick list Virgila Solise. Figura vybraná ze série osmi ctností ale není umístûna v nice, n brï v krajinû, a V. Solis vyhotovil dvû totoïné, pouze zrcadlovû situované postavy. Atribut Temperancie, pes s miskou, je na grafickém listu situován vedle nohou alegorické postavy, na stûnû jej v ak malífi z prostorov ch a kompoziãních dûvodû umístil za postavu Temperancie. 34 Postavy Judity, Lukrécie a Vulkána odpovídají figurám z grafick ch listû Adriaena a Jana CollaertÛ, 35 umístûn ch v jednoduch ch nikách. Postavu Judity pfievzal krumlovsk malífi témûfi beze zmûn a oproti pfiedloze pouze ponûkud obohatil a rozvlnil draperii, spofie zakr vající nahou postavu Lukrécie. Ponûkud sloïitûj í je situace v pfiípadû Vulkána. Jak bylo v e uvedeno, postavu Vulkána rekonstruoval v roce 1908 Ludvík Kuba. Obnoven Vulkán se ale ve v em dûleïitém shoduje s Vulkánem ze stejné série grafik bratfií CollaertÛ jako vedlej í Lukrécie a Judita. Tuto situaci je moïné interpretovat dvojím zpûsobem. Buì mûl Ludvík Kuba pfii rekonstrukci Vulkána k dispozici pûvodní grafickou pfiedlohu, nebo, jak jsme jiï v e naznaãili, si opauzoval ãi zakreslil zbytky pûvodní malby a podle nich provedl rekonstrukci, coï se zdá pravdûpodobnûj í. Grafická pfiedloha k postavû Fortitudo zûstává i nadále neznámá. Pokud jde o bohatou ornamentální v zdobu fabionu, je moïné, jak uvádí J. Krãálová, Ïe je odvozena z ornamentiky Cornelise Florise a Cornelise Bose. Inspiraãní zdroje a kála vzorníkû a pfiedloh byly ale patrnû rozmanitûj í, jak dokládá napfiíklad maska s ornamenty na severním úseku fabionu, shodná s grafikou Hanse Sebalda Behama. 36 V citované studii naznaãila J. Krãálová 37 moïnou interpretaci ikonografického programu maleb na fasádû purkrabství. Autorka uvádí, Ïe vzhledem k tomu, Ïe se na stûnû objevují v jevy z antické mytologie i scény a postavy ze Starého zákona, mohly by malby b t jedním z dokladû v renesanci znaãnû roz ífieného novoplatonského my lení, v nûmï jsou antické báje chápány jako ilustrace ãi pfiedobrazy biblick ch pfiíbûhû. Podobnû Vulkán a Lukrécie spolu se starozákonní Juditou jsou vybrány do souboru s alegoriemi Síly a Umírnûnosti ne náhodou, n brï pro hlub í obrazn smysl: snad mûly v duchu humanistû novoplatonského smûru ilustrovat náboïensko morální pravdy, tedy obû kardinální ctnosti. 38 Krãálová zvaïovala tuto ikonografickou interpretaci pouze jako hypotetickou a souãasn stav poznání maleb na fasádû purkrabství ji pfiíli nepodporuje. Pokud jde o figurální scénky v medailonech fabionu, prezen- Obr. 17. âesk Krumlov, zámek, Fortitudo, nástûnná malba na v chodní fasádû Nového purkrabství, stav po restaurování v roce 1998. (Foto P. Pavelec) Obr. 18. âesk Krumlov, zámek, Temperantia, nástûnná malba na v chodní fasádû Nového purkrabství, stav po restaurování v roce 1998. (Foto P. Pavelec) Obr. 19. Temperantia, mûdiryt Virgila Solise. tuje se zde velmi pestrá smûs námûtû alegorie Chudoby, antická bohynû Fortuna, mytologické a starozákonní scény jejichï vzájemná v znamová spojitost je nepravdûpodobná, respektive krajnû spekulativní. Pozornosti neujde ani skuteãnost, Ïe fiazení scén z jediného tematicky souvisejícího celku, Ovidiov ch Promûn, je nesouvislé a nerespektuje chronologii vyprávûní, a to jak pfii obvyklém ãtení zleva doprava, tak ani obrácenû. Zará- Ïející je také zjevná nesourodost grafick ch pfiedloh, coï platí zejména o postavách v nikách na 34 The illustrated Bartsch, vol. 19, New York 1987, s. 485. 35 VídeÀ, Albertina, HB 74.2, s. 74. 36 The illustrated Bartsch, vol. 15, New York 1978, s. 118. 37 J. KRâÁLOVÁ, cit. v pozn. 10. 38 TamtéÏ, s. 376. 39 V. B EZAN, cit. v pozn. 9. 40 Viz napfiíklad Jan MÜLLER: Nové poznatky o renesanãní nástûnné malbû na zámku v âeském Krumlovû, in: Opera historica 3, Sborník katedry historie Pedagogické fakulty Jihoãeské univerzity v âesk ch Budûjovicích, 1993, s. 379 384; t Ï: Zámecká sídla. Lidé a lidiãky v zámku a podzámãí, in: kol. aut.: Dvory velmoïû s erbem rûïe, Praha 1997, s. 34, 262. 41 V. B EZAN, cit. v pozn. 9, s. 371. 480

v chodním prûãelí, kde Temperancie je pfievzata od V. Solise, Judita, Lukrécie a Vulkán od J. a A. CollaertÛ a Fortitudo od dosud neznámého autora. Pfiitom jak Solis, tak Collaertové, ale i jiní soudobí autofii vytvofiili kompletní série ctností, nefiestí i narativních cyklû, podle nichï bylo moïné bez dal ích úprav sestavovat a kombinovat rûzné ikonografické programy. V úvahu je také nutné vzít fakt, Ïe z doby renesanãních úprav krumlovského zámku se nedochovaly Ïádné pfiímé doklady o komponování ikonografick ch programû, a to i pfies relativnû velké mnoïství jin ch písemn ch pramenû. DÛleÏité je v této souvislosti svûdectví roïmberského archiváfie a knihovníka Václava Bfiezana, kter si ãasto velmi podrobnû v ímal událostí souvisejících s umûleck m a intelektuálním Ïivotem na rezidenci posledních RoÏmberkÛ. 39 Nikde ale neuvedl ani nenaznaãil, Ïe by umûlecká v zdoba novû vybudovan ch objektû mûla tlumoãit nûjak závaïn obsah, kter by mûl dokonce pfiím vztah k Ïivotním datûm, osudûm ãi pfiáním posledních RoÏmberkÛ, jak o tom ãasto spekuluje umûleckohistorická literatura. 40 Naopak Bfiezan bezprostfiednû a nekomplikovanû vnímal a zaznamenával pouze estetickou funkci nov ch staveb ozdoben ch malbami, kdyï napsal: hrad Krumlov star, nepofiádn, úzk, tmav a nevesel... roz ífiil, pfieformoval /Vilém z RoÏmberka/, v zpûsob vesel a prostrann vystavûti dal... Dále konkrétnû o budovách na druhém nádvofií uvedl: V dolej ím place naskrze z gruntu krásné stavení /nové purkrabství/... Item na zámku... velmi ozdobn Hrádek a vûï pfii tom okrouhlá, krásná a spanilá, jíï rovné tím zpûsobem a poloïením v âechách nenachází se. 41 V echny tyto skuteãnosti nasvûdãují spí e tomu, Ïe pfii v zdobû purkrabství se dopfiedu nepoãítalo s konkrétním ikonografick m programem. Skuteãnost mohla b t taková, Ïe malífiská v zdoba vznikla pomûrnû rychle v návaznosti na stavební dokonãení budovy a malífii pfiitom uïívali grafické pfiedlohy, které mûli pohotovû k dispozici buì z vlastních zdrojû, nebo ze zámeck ch sbírek, a to patrnû ãasto v tematicky i autorsky neuspofiádané a nekompletní podobû. Je moïné, Ïe pfii jejich v bûru rozhodovaly spí e poïadavky kompoziãní a prostorové a svou roli snad sehrála i spontánní rozhodnutí provádûjících malífiû, podnícená spí e radostí z malování a zálibou ve zdobnosti neï ikonologick mi spekulacemi. RoÏmbersk vladafi jako objednavatel v zdoby nebo jím povûfien dvorsk úfiedník se mohl omezit na obecné vymezení tematiky, dané dobovû oblíben mi alegoriemi a biblick mi ãi antick mi námûty bez konkrétní a pfiedem promy lené obsahové souvislosti. Hlavní dûraz mohl b t kladen na 20 21 22 23 Obr. 20. âesk Krumlov, zámek, Lukrécie, nástûnná malba na v chodní fasádû Nového purkrabství, stav po restaurování v roce 1998. (Foto P. Pavelec) Obr. 21. Lukrécie, dfievofiez J. a A. CollaertÛ. Obr. 22. âesk Krumlov, zámek, Vulkán, nástûnná malba na v chodní fasádû Nového purkrabství, stav po restaurování v roce 1998. (Foto P. Pavelec) Obr. 23. Vulkán, dfievofiez J. a A. CollaertÛ. 481

estetick dojem a zejména na relativnû levnou a rychlou iluzi honosné, architektonicky a sochafisky bohatû utváfiené fasády po vzoru italsk ch renesanãních palácû, pfiiãemï fiktivní architektonickou dekoraci fasády navrhl pravdûpodobnû samotn architekt. Otázkou i nadále zûstává autorství maleb na prûãelí purkrabství. Jako autor b vá v literatufie uvádûn Gabriel de Blonde, 42 ov em bez jednoznaãné opory v písemn ch pramenech. Jedin m dûvodem k pfiipsání maleb Blondemu je skuteãnost, Ïe v roce 1577, tedy v dobû dokonãování budovy purkrabství, pûsobil na krumlovském zámku. Pracoval pravdûpodobnû na malífiské v zdobû tzv. roïmbersk ch pokojû, i kdyï ani to není úplnû jisté. 43 Ve stejné dobû ale na zámku prokazatelnû pracovali na blíïe neurãen ch malbách nejménû dva malífii z nedalek ch Prachatic, z nichï jeden byl ebestián Hájek. Druh prachatick malífi zûstává neznám. 44 Malby v roïmbersk ch pokojích se dochovaly z velké ãásti do souãasnosti 24 25 a lze je srovnat s malífiskou v zdobou purkrabství. Posoudit lze i dílo ebestiána Hájka, jehoï signované malby se dochovaly na prûãelí Sytrova domu v Prachaticích. Z takzvan ch roïmbersk ch pokojû je pro potfieby komparace dûleïit pfiedev ím druh pokoj, v nûmï se kromû ornamentálních dekorací dochovaly i figurální v jevy s námûty Lot a jeho dcery, Jákob zápasí s andûlem, JákobÛv sen, Uzdravení slepého otce Tobiá em, Bakchus a Ceres. Svou v tvarnou úrovní patfií tyto malby k nejkvalitnûj- ím na krumlovském zámku a svûdãí o vyspûlém, stylovû man risticky orientovaném autorovi. Postavy z jeho obrazû jsou tíhlé, mûkce tvarované a ladné v pohybech. Graciézní obrazy v roïmberském pokoji se v ak v raznû odli ují od maleb na fasádû purkrabství. I jejich autor ovládal suverénnû malífiské fiemeslo. Zjemnûlost a umûfienost mistra roïmbersk ch pokojû ov em nahrazuje neklidnou energickou malbou. Figury v nikách jsou robustní a zobrazené v pevn ch postojích. Minia- Obr. 24. âesk Krumlov, zámek, Nové purkrabství, detail grotesky na fabionové fiímse, stav pfied restaurováním. (Foto archiv NPÚ ÚOP v âesk ch Budûjovicích) Obr. 25. âesk Krumlov, zámek, Nové purkrabství, detail grotesky na fabionové fiímse, stav po restaurování v roce 1998. (Foto archiv NPÚ ÚOP v âesk ch Budûjovicích) turní postavy v medailonech jsou vykreslené rychlou, ale pfiesvûdãivû zvládnutou zkratkou, rostlinná ornamentika je rozbujelá a její zoomorfní i fantaskní sloïka smûfiuje ãasto k v razové nadsázce a karikatufie. Uvedené srovnání naznaãuje, Ïe malby v roïmbersk ch pokojích a na fasádû purkrabství nejsou dílem stejného malífie a lze-li na základû v e zmínûného archivního záznamu pfiipsat s urãitou mírou pravdûpodobnosti malby v roïmbersk ch pokojích Gabrielu de Blonde, pak jeho autorství na purkrabství je nutné vylouãit. Malífiská v zdoba purkrabství se neshoduje ani s malbami ebestiána Hájka na fasádû tzv. Sytrova domu v Prachaticích. Hájkovy malífiské schopnosti jsou oproti autorovi maleb na purkrabství zfietelnû slab í. Ornamentika postrádá motivické bohatství i spontánní a pfiesvûdãivû zvládnutou tendenci k nadsázce a omezuje se vût inou na jednoduché rolwerkové motivy. Figury malované ebestiánem Hájkem jsou tuhé v postojích a zahalené draperiemi, v jejichï záhybech je tû vzdálenû doznívá pozdnû gotick láman sloh, u maleb na purkrabství jiï dávno pfiekonan ãistû renesanãním cítûním. Z uveden ch srovnání vypl vá následující: Je-li autorem maleb v roïmbersk ch pokojích Gabriel de Blonde, pak je jeho autorství na fasádû purkrabství nepravdûpodobné. Stejnû nepravdûpodobné je, Ïe by autorem byl prachatick malífi ebestián Hájek. Je proto nutné konstatovat, Ïe autor maleb na fasádû purkrabství zûstává prozatím neznám. 42 E. POCHE, cit. v pozn. 3, s. 215. 43 J. KRâÁLOVÁ, cit. v pozn. 10, s. 358, 369, 370. Na s. 358 cituje autorka archivní pramen z roku 1577, uvádûjící, Ïe v nové svûtnici (tedy pravdûpodobnû v jednom z tzv. roïmbersk ch pokojû) pracuje mistr Gabriel. Na základû této zprávy a vzhledem ke skuteãnosti, Ïe v âeském Krumlovû v této dobû prokazatelnû pob val, jsou figurální malby v roïmbersk ch pokojích pfiipisovány malífii Gabrielovi de Blonde. 44 TamtéÏ, s. 358. Viz také Václav STAR : Prachatice a Jan Neuman, Prachatice 1997, s. 35. 482