VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE BAKALÁŘSKÁ PRÁCE. 2010 Anna Poledňáková

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE BAKALÁŘSKÁ PRÁCE 2010 Anna Poledňáková

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Obor: Mezinárodní obchod Analýza mikrofinančních institucí v Bolívii Bakalářská práce Vypracovala: Anna Poledňáková Vedoucí bakalářské práce: Ing. Petr Pavlík, M.A., CSc.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Analýza mikrofinančních institucí v Bolívii vypracovala samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Praze dne........ Podpis

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé práce panu Ing. Petru Pavlíkovi za pomoc a odborné vedení.

Obsah Seznam zkratek... ii Úvod... iv 1. Mikrofinance obecně...1 1.1. Historie mikrofinancí...1 1.2. Informační asymetrie...3 1.2.1. Riziko nepříznivého výběru...3 1.2.2. Morální hazard...6 1.3. Dotace a financování ze zahraničních zdrojů...8 1.3.1. Dotace...8 1.3.2. Financování ze zahraničních zdrojů...9 1.4. Vývoj mikrofinančních institucí... 12 1.4.1. ROSCA... 13 1.4.2. Mikrofinanční instituce (MFI)... 13 1.4.3. Od mikroúvěru k mikrofinancím... 15 1.5. Proč investovat... 16 2. Počátky mikrofinancí v Bolívii... 18 2.1. Historické souvislosti... 18 2.2. Vývoj MFI v zemi... 20 2.2.1. Systém regulace finančního trhu... 21 2.2.2. Případ BancoSol... 21 2.2.3. Soukromé finanční fondy (FFP)... 23 2.3. Vznik a role apexových organizací při transformaci... 24 2.3.1. Vládní apexové organizace typ I... 24 2.3.2. Vládní apexové organizace typ II... 26 2.3.3. Soukromé apexové organizace... 27 2.4. Mikroúvěrová krize (1998 2001)... 29 2.5. Důsledky krize... 31 3. Aktuální situace... 34 3.1. Současný mikrofinanční sektor Bolívie... 34 3.2. Regulované mikrofinanční instituce... 36 3.2.1. ASOFIN... 37 3.3. Neregulované mikrofinanční instituce (NNO)... 40 3.3.1. FINRURAL... 41 3.4. Současné tendence a výhled do budoucnosti... 43 Závěr... 45 Seznam literatury... 48 Seznam tabulek... 54 Seznam grafů... 55 Seznam příloh... 56 Přílohy... 57 i

Seznam zkratek ADB Asijská rozvojová banka (Asian development bank) ASFI Orgán dohledu nad finančním systémem (Autoridad de supervision del sistema financiero) ASOBAN Sdružení soukromých bank Bolívie (Asociación de Bancos Privados de Bolivia) ASOFIN Sdružení finančních institucí specializovaných na mikrofinance (Asociación de Entidades Financieras Especializadas en Microfinanzas) BDP Bolivijská rozvojová banka (Banco de Desarrollo Productivo) BOL Bolivijský bolivian (Boliviano) CAF Andská rozvojová korporace (Corporación Andina de Fomento) CIRC Informační centrum o úvěrových rizicích (Central de Informacíon de Riesgo Crediticio) CRENF Informační centrum o úvěrových rizicích neregulovaných MFI (Central de Riesgos de Entidades no Fiscalizadas) EBRD Evropská banka pro obnovu a rozvoj (European Bank for Reconstruction and Development) EIB Evropská investiční banka (European Investment Bank) FFP Soukromé finanční fondy (Fondos financieros privados) FINRURAL Sdružení finančních institucí pro rozvoj venkova (Associación de Instituciones Financieras para el Desarrollo Rural) FM Fond pro mikroúvěry (Fondo de Microcrédito) FONDESIF Fond pro vývoj finančního systému a podporu výrobního sektoru (Fondo de Desarrollo del Sistema Financiero y de Apoyo al Sector Productivo) FUNDA PRO Nadace pro výrobu (Fundación Para la Producción) GTZ Společnost pro technickou spolupráci (Geseltschaft für Teschnishe Zusammenarbeit) IDB Meziamerická rozvojová banka (Inter-American Development Bank) IFAD Mezinárodní fond pro zemědělský rozvoj (International Fund for Agricultural Development) IFC Mezinárodní finanční korporace (International Finance Corporation) IPC Internationale Projekt Consult ii

KfW MFI MNR NAFIBO NNO NPE PAM PMP ROSCA SBEF SIDA SPVS USAID USD WB Německá rozvojová banka (Kreditanstalt für Wiederaufbau) Mikrofinanční instituce (Microfinancial Institution) Národní revoluční hnutí (Movimiento Nacionalista Revolucionario) Nacional Financiera Boliviana Nevládní nezisková organizace Nová ekonomická politika (Nueva Política Económica) Program na podporu a financování venkova (Programa de Apoyo al Microcrédito y Financiamiento Rural) Mikroúvěrový program (Programa de Microcrédito Popular) Rotující spořitelní a úvěrová sdružení (Rotating Savings and Credit Association) Orgán dohledu nad bankami a finančními institucemi (Superintendencia de Bancos y Entidades Financieras) Švédská mezinárodní rozvojová agentura (Swedish International Development Agency) Orgán dohledu nad důchody, cennými papíry a pojišťovnictvím (Superintendencia de Pensiones, Valores y Seguros) Americká agentura pro mezinárodní rozvoj (United States Agency for International Development) Americký dolar (United States Dollar) Světová banka (World Bank) iii

Úvod Boj proti chudobě, přístup ke vzdělání, stop dětské práci a spousta dalších jsou fenoménem dnešní doby. Na účty vlád a neziskových organizací třetích zemí tak formou rozvojové pomoci proudí stovky miliard dolarů, avšak jen malá část zůstane nezpronevěřena. V důsledku zvýhodněných půjček dochází mimo jiné i k redukci domácích vkladů. Úspory jsou ale pro chudé domácnosti klíčové, protože právě úspory jsou jedním z mála nástrojů, který lidem může v budoucnu opravdu pomoci vymanit se z bludného kruhu chudoby. Dalším nástrojem, jemuž se dostalo ohlasu zejména v posledních letech a jehož potenciál je v tomto směru také veliký, jsou mikrofinance. Právě v konfrontaci s neefektivní distribucí rozvojové pomoci jsou mikrofinance stále častěji považovány za účinný prostředek v boji proti chudobě, jenž mikrofinančním institucím (MFI) a investorům dokáže přinést i ekonomický prospěch. Samotné měření dopadu mikrofinancí na boj s chudobou je však velmi komplikované. V této práci se proto zaměřím pouze na to, zda mikrofinanční instituce dokáží zpřístupnit finanční prostředky chudší části obyvatel, segmentu, který by jinak zůstal neobsloužen a přitom se udržet finančně soběstačnými. Jako nástroj vedoucí k potvrzení, či vyvrácení této hypotézy jsem si zvolila analýzu mikrofinančních institucí v Bolívii, v zemi, která má v oblasti mikrofinancování dlouholeté zkušenosti a jež bývá v odborných literaturách často uváděna jako příklad úspěšného rozvoje mikrofinančního trhu. Dále také proto, že jsem v této zemi loni v létě tři měsíce pracovala jako dobrovolnice pro jednu neziskovou organizaci, která se stará o děti z ulice a poprvé v životě jsem tak na vlastní oči viděla, co slova chudoba a těžké životní podmínky opravdu znamenají. Během mého pobytu jsem měla příležitost navštívit i pár tamních MFI a osobně si promluvit s lidmi, jimž mikrofinance opravdu pomohly zlepšit jejich životní situaci. Tato zkušenost byla pro mě obrovským osobním přínosem a stala se mou hlavní motivací, proč bych se chtěla věnovat problematice mikrofinancí i do budoucna. Celá práce se člení na tři kapitoly, z nichž poslední dvě jsou zaměřeny právě na Bolívii. Při analýze vycházím především ze statistických údajů dostupných o jednotlivých institucích v letech 2005 2008 a z konzultací s odborníky. iv

První část se týká mikrofinancí obecně, jaké výzvy vedly ke vzniku prvních mikrofinančních institucí, na jakých principech fungují a jak se jim daří obcházet rizika spojená s informační asymetrií. Zmiňuji se i o Muhammadu Yunusovi a bangladéšské Grameen Bank. Dále se věnuji otázce dotací a finanční soběstačnosti MFI. Poukazuji na možné využití dotací v počáteční fázi programu a na odklon některých finančně soběstačných institucí od nejchudší části potencionálních klientů. Zabývám se i odlišným vnímáním mikrofinancí veřejností. Na co jedni stále nahlíží jako na charitu, druhým se jeví jako efektivní nástroj, jak zhodnotit své investice. Nakonec uvádím stručný přehled o vývoji mikrofinančních institucí doplněný charakteristikou jednotlivých typů MFI, včetně služeb, které nabízí. První kapitola by tak čtenáři měla poskytnout základní informace k lepšímu porozumění dále rozebírané problematiky. V druhé a třetí části se již věnuji pouze Bolívii a snažím se na konkrétním příkladě přiblížit, jak mikrofinancování vlastně v praxi funguje a co je klíčové pro vznik a rozvoj trvale udržitelných MFI. Zdůrazňuji význam finančních regulátorů v průběhu i po procesu jejich transformace v regulované finanční instituce, jehož hlavním cílem bylo překonání finančních omezení nevládních neziskových organizací, které začaly mikroúvěry poskytovat jako první. Analyzuji příčiny, jež vedly k mikroúvěrové krizi v letech 1998 2001 a také vliv této krize na další vývoj mikrofinančního sektoru Bolívie. V poslední části charakterizuji aktuální situaci na bolivijském mikrofinančním trhu. Srovnávám význam regulovaných a neregulovaných MFI v závislosti na počtu klientů a výši jejich hrubého úvěrového portfolia. Vymezuji jejich jednotlivé funkce, podobnosti a odlišnosti a nastiňuji směr jejich pravděpodobného budoucího vývoje. Mikrofinance se pojí s řadou dalších problémů, např. s problematikou genderu. Mikrofinance dávají ženám příležitost stát se ekonomicky aktivními a mají tak velký vliv na posilování jejich postavení ve společnosti. Na toto téma mi bohužel v práci již nezbyl prostor. v

1. Mikrofinance obecně Mikrofinanční instituce umožňují zpřístupnit finanční služby široké vrstvě chudých obyvatel nejen v rozvojových zemích a přináší tak veliký potenciál v boji proti chudobě. 1.1. Historie mikrofinancí Mikrofinance se do povědomí většiny lidí dostaly až v roce 2006, kdy bangladéšský profesor ekonomie a zakladatel bangladéšské Grameen bank, Muhammad Yunus, obdržel Nobelovu cenu za mír. Jejich kořeny však sahají až do 19. století, kdy Friedrich Raiffeisen, tou dobou starosta jedné německé vesnice, založil první družstevní bankovní asociaci. Počátkem 20. století pak došlo k zakládání úvěrových družstev raiffeisenovského modelu po celém světě a tato družstva dala později vzniknout prvním mikrofinančním institucím. 1 Druhá vlna mikrofinancování, která s sebou přinesla řadu inovací, pak přišla až v 70. letech minulého století a je spojována s již zmiňovaným jménem Muhammad Yunus a jeho rodnou zemí Bangladéš. Bangladéš získala nezávislost na Pákistánu v roce 1971. Mezi lety 1973 1974 postihly zemi, zmítanou vojenskými nepokoji a politickými vraždami, silné záplavy, které přinesly hladomor, jehož následkem zemřely desetitisíce lidí. 2 Muhammad Yunus učil v té době zrovna v Chittagong University v jihovýchodní části Bangladéše. Rozčarován hladomorem a neutuchající bídou začal Yunus v roce 1976 se sérií experimentů. Nejprve začal půjčovat peníze ze své vlastní kapsy chudým domácnostem v nedaleké vesničce Jobra. Když zjistil, že i tak malé finanční částky umožní lidem rozjet výdělečný podnik a spolehlivě splácet, rozhodl se přesvědčit centrální banku Bangladéše, aby jeho projekt podpořila. Díky tomu došlo k jeho rozšíření do několika dalších okresů v zemi. V roce 1983 se projekt Grameen bank přetvořil v nezávislou banku, jejíž akcie v současné době z 90 % vlastní její vlastní klienti a zbývajících 10 % je ve vlastnictví vlády. 3 1 Raiffeisen stavební spořitelna a.s. [online]. 2009 [cit. 2010-03-28]. Jaký měli naši předci recept na hospodářskou krizi? Dostupné z WWW: <http://www.rsts.cz/aktuality-a-novinky/tiskove-zpravy/2009/jakymeli-nasi-predci-recept-na-hospodarskou-krizi.aspx>. 2 Bangla 2000 [online]. 2000 [cit. 2010-01-19]. History. Dostupné z WWW: <http://www.bangla2000.com/bangladesh/history.shtm>. 3 Grameen Bank [online]. 1998 [cit. 2010-01-20]. A Short History of Grameen Bank. Dostupné z WWW: <http://www.grameen-info.org/index.php?option=com_content&task=view&id=19&itemid=114>. 1

Hlavní inovací, které umožnily expanzivní růst Grameen Bank, byly skupinové úvěry. Mechanizmus, který chudým dlužníkům umožňuje vzájemně ručit jeden za druhého a který je v současné době rozšířen po celém světě. Skupinové úvěry jsou od standardních bankovních smluv pro malé podniky velmi odlišné. Zatímco ve standardním smluvním vztahu nabízí žadatel o úvěr nějakou formu jištění, většina klientů mikrofinančních institucí takové možnosti nemá. Hlavním nástrojem k zajištění úvěru se tak stávají klientovi úzké vazby v rámci jeho komunity. Dobrovolně vytvořené skupiny lidí mezi sebou tedy za individuální úvěry nejen vzájemně ručí, ale na aktivity svých partnerů i pravidelně dohlíží. Původní model Grameen bank se skládá z pěti členů. Úvěr jde nejdříve k prvním dvěma členům, pokud splácení probíhá bez problémů je po 4 6 týdnech poskytnut úvěr druhým dvěma členům a nakonec se úvěr dostane i k pátému členu skupiny. Splatnost úvěrů je většinou jeden rok a splácí se v týdenních intervalech. 4 Postupem času klient dosahuje na stále vyšší a vyšší půjčky, což je také jednou z hlavních motivací, proč by měl řádně splácet. V případě, že se jeden z členů ale přece jenom rozhodne úvěr nesplatit a ostatní také odmítnou za něj dluh splatit, je další půjčka všem členům navždy odepřena. Splátky probíhají veřejně, tedy před zraky všech členů skupiny. Celá skupina tak v případě potíží může demokraticky rozhodnout, jaké kroky proti konkrétním hříšníkům podniknout. Na ty mohou být uvaleny nejrůznější ekonomické a sociální sankce, popřípadě může dojít k jejich trvalému vyloučení ze skupiny. Veřejné splácení je tak vedle skupinových úvěrů dalším z nástrojů, jakým se mikrofinančním institucím daří překonávat obtíže s vymáháním smluvních závazků. Výše uvedený způsob vzájemného ručení je prvotním modelem aplikovaným a později i vyváženým bangladéšskou Grameen Bank. V závislosti na specifických podmínkách každého regionu dochází k modifikaci a neustálé inovaci typů skupinových úvěrů. V dnešní době patří mezi nejznámější metody distribuce úvěrů tzv. vesnické banky (Village Banks) a méně početné solidární skupiny (Solidarity Groups). Vesnické banky tvoří zhruba 15 35 členů, jimž jsou poskytovány úvěry spíše menších finančních obnosů s týdenní periodou splácení a poměrně krátkým úvěrovým cyklem zpravidla několik měsíců. Po několika úspěšných cyklech je vesnické bance 4 Grameen Bank [online]. 1998 [cit. 2010-01-20]. Credit Lending Models. Dostupné z WWW: <http://www.grameen-info.org/index.php?option=com_content&task=view&id=43&itemid=93>. 2

umožněno, aby půjčovala svým vlastním členům z peněz, které oni sami naspoří. V rámci solidárních skupin dosahují klienti na částky vyšší a s delším úvěrovým cyklem, např. 1 rok. Obvyklý počet členů jedné solidární skupiny je 4 8. 5 Často dochází i k poskytování úvěrů individuálních. Jádrem většiny MFI však i nadále zůstávají úvěry skupinové, pomocí kterých se jim daří zmírňovat rizika spojená s informační asymetrií a zpřístupnit tak úvěry většímu počtu obyvatel. 1.2. Informační asymetrie Pojem informační asymetrie popisuje situaci, kdy jeden z účastníků tržního vztahu má více nebo lepší informace než druhá strana. Nedostatek informací o žadatelích o úvěr tak bývá často označována jako hlavní příčina absence formálních úvěrových institucí na trhu a jeho překonání se stalo hlavní výzvou pro vznik MFI. Mezi projevy informační asymetrie patří: riziko nepříznivého výběru (adverse selection) riziko morálního hazardu (moral hazard) Riziko nepříznivého výběru popisuje situaci, kdy se méně žádoucí subjekty trhu podílí na transakcích více než ostatní. K riziku morálního hazardu dochází tehdy, když lépe informovaný subjekt trhu zneužije svého postavení na úkor hůře informovaného subjektu. 6 1.2.1. Riziko nepříznivého výběru 7 Problém vzniká již před poskytnutím úvěru. Poskytovatel, např. banka, disponuje velmi často jen malým množstvím spolehlivých informací o bonitě svého potencionálního klienta a získání dalších informací by pro ni bylo velmi nákladné. Nedostatek informací o žadatelích o úvěr bývá ve vyspělých ekonomikách kompenzován poskytnutím záruky ze strany klienta, avšak obyvatelé rozvojových zemí většinou nemají možnost nabídnout žádný z běžných typů jištění. Banka tak není schopna rozeznat mezi spolehlivými a rizikovými klienty a v důsledku toho ani efektivně stanovit výši úrokové sazby. 5 MyELEN [online]. 2007 [cit. 2010-01-13]. Proces poskytování mikrofinančního úvěru. Dostupné z WWW: <http://www.myelen.com/myelen/pages/static/microfinance/introduction.jsf>. 6 Centrum pro ekonomiku a politiku [online]. 2002 [cit. 2010-03-15]. Asymetrické informace a jejich důsledky pro metodologii ekonomie. Dostupné z WWW: <http://www.cepin.cz/cze/prednaska.php?id=241>. 7 Následující text vychází z Armendáriz, B., Morduch, J.: The Economics of Microfinance, 2005, str. 37-42. 3

Ta by měla jednak pokrýt očekávané náklady banky spojené s poskytováním úvěrů a také by měla být dosažitelná pro všechny úvěruschopné klienty. Ve snaze kompenzovat riziko nesplacení úvěru, které s sebou přináší rizikoví klienti, by ale banky požadovaly vyšší úrokové sazby od všech. Výsledkem by bylo, že spolehlivější klienti by částečně dotovali ty rizikovější, přičemž nastavení úrokových sazeb příliš vysoko by vedlo k jejich úplnému vytlačení z trhu. Tento jev nazýváme rizikem nepříznivého výběru. V podmínkách individuálních úvěrů tedy banka stanoví výši úrokové sazby minimálně ve výši Ri, pro kterou platí: Ri = k/[q + (1 - q)p] q = podíl spolehlivých klientů, (1 - q) = podíl rizikových klientů p = pravděpodobnost návratnosti investice rizikového klienta, p < 1 k = náklady spojené s poskytnutím půjčky na jednotku měny, např. na každý půjčený dolar Ri = výše úrokové sazby v podmínkách individuálních úvěrů Předpokládáme-li, že když bude rizikovější klient úspěšný vydělá víc než klient spolehlivý a naopak, závisí výše úrokové sazby především na výši pravděpodobnosti úspěchu investic u rizikovější části klientů. Čím je tato pravděpodobnost větší, tím nižší úrokovou sazbu pak banka stanoví. Při výši úrokové sazby Ri by byl úvěr pro mnoho klientů nedostupný. Co nabízí MFI, aneb výhody skupinových úvěrů. 8 Pokud jsou skupiny dlužníků tvořeny dobrovolně, můžeme s jistotou předpokládat, že spolehliví dlužníci si za své společníky vyberou také spolehlivé dlužníky a naopak. Dochází tedy ke vzniku dvou typů skupin potencionálních klientů, jedné spolehlivější a druhé rizikovější. Protože investiční projekty realizované rizikovějšími klienty selhávají častěji, musí rizikoví dlužníci pod tlakem spoluodpovědnosti za resty svých společníků 8 Následující text vychází z Armendáriz, B., Morduch, J.: The Economics of Microfinance, 2005, str. 88-96. 4

také častěji platit, jinak by jim byl další přístup k úvěrům odepřen. Tím dochází k přesunu rizika od banky směrem k rizikovým klientům samotným. Představme si jednoho rizikového jedince žádajícího o úvěr. Pravděpodobnost, že se bance taková investice vrátí bude p. Dále si představme, že utvoříme dvoučlenné skupiny formované pouze rizikovými společníky a budeme předpokládat, že v případě úspěchu investice pouze jednoho z dvojice bude schopen splatit i závazky toho druhého a že pokud X je procento spolehlivých klientů na trhu, potom X je také procento dvojic tvořených ze spolehlivých klientů na trhu. Pravděpodobnost, že banka dostane své peníze zpět se pak zvýší z p na g, kde g = p² + 2p(1 - p). Tedy součet pravděpodobností návratností investic dvojic tvořených jen z rizikových klientů. Jelikož výše úrokové sazby záleží především na pravděpodobnosti úspěchu investic u rizikovější části klientů, může banka v podmínkách skupinových úvěrů své úrokové sazby snížit. Výše uvedené graficky znázorňuje tabulka 1 a tabulka 2. Tabulka 1 Pravděpodobnost návratnosti investice v podmínkách individuálních úvěrů Rizikový klient Pravděpodobnost Návratnost Úspěšná investice p ANO Neúspěšná investice 1- p NE Zdroj: Armendáriz, B., Morduch, J.: The Economics of Microfinance, 2005, str. 37 42. Vlastní zpracování. Tabulka 2 Pravděpodobnost návratnosti investice v podmínkách skupinových úvěrů Dvojice rizikových klientů Pravděpodobnost Návratnost Úspěšná investice Úspěšná investice p² ANO Úspěšná investice Neúspěšná investice p(1-p) ANO Neúspěšná investice Úspěšná investice p(1-p) ANO Neúspěšná investice Neúspěšná investice (1-p)² NE Zdroj: Armendáriz, B., Morduch, J.: The Economics of Microfinance, 2005, str. 88 96.Vlastní zpracování. V podmínkách skupinových úvěrů stanoví tedy banka výši úrokové sazby minimálně ve výši Rs, která je nižší než úroková sazba Ri v podmínkách individuálních úvěrů a pro kterou platí: 5

Rs = k/[q + (1 - q)g] q = podíl dvojic tvořených ze spolehlivých klientů (1 - q) = podíl dvojic tvořených z rizikových klientů g = pravděpodobnost návratnosti investice dvojice tvořené z rizikových klientů, p < g < 1 k = náklady spojené s poskytnutím půjčky na jednotku měny, např. na každý půjčený dolar Rs = výše úrokové sazby v podmínkách skupinových úvěrů Kouzlo skupinových úvěrů tkví právě v tom, že rozlišují rizikové klienty od spolehlivých, i když banka sama zůstává v nevědomosti o tom, kdo je rizikový a kdo ne. Banka pak může snížit své úrokové sazby všem klientů a tak riziko nepříznivého výběru vlastně obchází. Nižší úrokové sazby umožňují zpřístupnit úvěry většímu počtu obyvatel. 1.2.2. Morální hazard 9 Další kritické okamžiky nastávají při poskytnutí a splácení individuálních úvěrů. Poskytovatel úvěru si totiž nemůže být nikdy zcela jist, zda klienti využijí veškeré své finanční prostředky tak, aby učinili svůj investiční projekt co nejúspěšnějším. Banky také nedokáží odhadnout, zda klient bude ochotný úvěr bance splácet. Tyto jevy nazýváme riziky morálního hazardu a dělíme je na: a) morální hazard ex ante, b) morální hazard ex post. Pojem morální hazard ex ante se vztahuje k situaci, kdy dlužník již obdržel úvěr, ale výnos z jeho investice zatím realizován nebyl. Od této chvíle záleží jen na dlužníkovi, jak s poskytnutými finančními prostředky naloží a věřitel nemůže jeho chování nijak ovlivnit. V situaci, kdy tedy dlužník nedisponuje žádným druhem jištění a kdy ho banka nedokáže nijak donutit, aby při realizaci své investice vynakládal patřičné úsilí, bude pravděpodobnost jeho neúspěchu velmi vysoká. Při tom každý neúspěch při realizaci investice se projeví jako ztráta finančních prostředků věřitele, neboť dlužník nedisponuje žádným druhem jištění, který by mu mohl být zabaven. Za takových podmínek nebude žádná racionálně uvažující banka úvěry poskytovat. 9 Následující text vychází z Armendáriz, B., Morduch, J.: The Economics of Microfinance, 2005, str. 43-47. 6

Výraz ex post odkazuje na problémy, které se objeví po poskytnutí úvěru. Jde o jev, kdy dlužník již vypůjčené prostředky investoval, avšak není ochotný bance splácet, a to i v případě, že jeho investiční projekt byl úspěšný. Taková situace nastává, když věřitel není schopen plně pozorovat, jak si dlužník při plnění vede, anebo když věřitel není schopen splacení po dlužníkovi vymoci. Dlužník pak může tvrdit, že jeho investiční projekt selhal, i když byl úspěšný. Za takových podmínek a v případě neexistence záruky ze strany dlužníka, nemá poskytování úvěrů pro banku opět žádný smysl. Co nabízí MFI, aneb další výhody skupinových úvěrů Skupinové úvěry obchází morální hazard tím, že přimějí dlužníky sledovat investiční projekty, které si k realizaci vybrali jejich kolegové a umožňují uvalit sankce na ty, jejichž projekty jsou příliš rizikové. To znamená, že každý, kdo bude vykazovat malé úsilí při realizaci své investice a bude ohrožovat úspěšnost celé skupiny, bude náležitě potrestán. Dlužníkům, kteří mají potíže se splácením, tak bývá odepřen nejen přístup k dalším finančním prostředkům, ale např. i přístup na náboženské a společenské akce pořádané v rámci komunit. 10 Skupinové úvěry jsou tedy pod hrozbou ekonomických a sociálních sankcí schopné prosadit vzájemné monitorování mezi dlužníky, čímž snižují rizika neplnění jejich závazků a neúspěšnosti jejich investic. Je nutné si ale uvědomit, že jejich použití v řídce osídlených oblastech, kde o sobě klienti nedisponují téměř žádnými informacemi a kde se o sociálních sankcích nedá ani hovořit může mít zcela odlišný efekt. Zmíněná rizika, tedy rizika nepříznivého výběru a morálního hazardu jsou tím hůře eliminovatelná, čím slabší je smluvní vymahatelnost v konkrétních regionech. Její posílení by určitě vedlo ke zlepšení situace na trhu. Částečné řešení informační asymetrie nabízí také systém schopný průběžně shromažďovat a hodnotit informace o klientech. Tzv. úvěrová byra, která pomáhají předcházet nebezpečí, že by si klient začal půjčovat od více institucí najednou, vznikla již například v Bolívii, Peru a Guatemale. 10 Armendáriz, B., Morduch, J.: The Economics of Microfinance, 2005, str. 98-99. 7

1.3. Dotace a financování ze zahraničních zdrojů O zpřístupnění úvěrů většímu počtu obyvatel se v minulosti snažily i dotované státní banky, avšak o jejich úspěších se dá mluvit jen zřídka. Státní dotace bankám sice umožnily výrazně snížit úrokové sazby, ale v mnoha případech měly za následek vysoké procento nesplacených úvěrů. Na tržní úrokovou sazbu můžeme totiž nahlížet také jako na selektivní mechanizmus a tak právě ti, kteří jsou ochotni za úvěr náležitě zaplatit disponují většinou projekty nejnadějnějšími na úspěch. Nízké úrokové sazby státem dotovaných státních bank také často vedly k úplnému vytlačení neformálních dodavatelů úvěrů z trhu, což lze v situaci, kdy vysoké úrokové sazby odráží náklady spojené s poskytováním úvěru považovat za spíše negativní. 1.3.1. Dotace Tyto zkušenosti zapříčinily, že MFI začaly hledat inspiraci více v soukromém sektoru. Paradoxně ale většina mikrofinančních programů dotace využívá. Nejnadějnějším se však jeví jejich využití pouze v počáteční fázi a při realizaci úspor z rozsahu a nabytí zkušeností by se měl program stát postupně finančně soběstačným a udržet si růst nezávisle na podpoře dárců či vládních dotací. Toho je možné dosáhnout například mobilizací kapitálu, emitováním dluhopisů či získáním prostředků z komerčních zdrojů. 11 Mikrofinance tedy narozdíl od státem dotovaných státních bank nabízí opravdový potenciál, jak přinést prospěch většímu počtu chudých potencionálních klientů a také dosáhnout finanční soběstačnosti, případně generovat zisky. Z údajů zveřejněných v Microbanking bulletin č. 19 z prosince 2009 vyplývá, že z celkového počtu 1084 mikrofinančních institucí, které zpřístupnily svá data, je finančně soběstačných asi 51 %. 12 Je nutné si ale uvědomit, že instituce, které poskytly k vyhodnocení své údaje, se řadí mezi ty nejúspěšnější a jejich management je k dosažení finanční soběstačnosti silně motivován. 11 Armendáriz, B., Morduch, J.: The Economics of Microfinance, 2005, str. 16. 12 Microfinance Information Exchange (MIX). Microbanking Bulletin, December 2009 (Issue No. 19). 2009. [online]. [cit. 2010-02-12]. Dostupné z WWW: <http://www.themix.org/sites/default/files/mbb%2019%20- %20December%202009_0.pdf>. 8

Otázka dotací je však mnohem komplikovanější. Jen malá část MFI generujících zisky totiž dosáhne i na ty nejchudší obyvatele bez neustálého přílivu dotací. Dotace MFI umožňují stanovit nižší úrokové sazby a tak zpřístupnit úvěry širší vrstvě zpravidla chudších potencionálních klientů. Na druhou stranu žádná MFI si nedokáže zajistit neustálý příliv dotací a musí čelit tzv. hrozbě únavy dárců (donor fatigue). Všechny MFI by tak měly mít připravenou reálnou dlouhodobou strategii, jak se udržet životaschopnými, i kdyby došlo k přerušení, či úplnému zastavení přílivu dotací. V takovém případě se využívání dotací naopak jeví spíše jako pozitivní a to obzvláště pro instituce kladoucí důraz na svou sociální misi. 1.3.2. Financování ze zahraničních zdrojů MFI obecně závisí na třech typech finančních prostředků: a) vlastní prostředky: To mohou být dotace, dary nebo pro vyspělejší MFI i vlastní kapitál, b) dluhové financování: Buď formou půjčky, nebo pro vyspělejší MFI i ve formě emise dluhových cenných papírů, c) vklady klientů: Mobilizace kapitálu je umožněna pouze vyspělým a regulovaným MFI, které mohou ukládat úspory od veřejnosti. 13 I když valnou většinu finančních zdrojů mnoha MFI představují zdroje domácí, nabízí silně expanzivní sektor velké příležitosti i pro zahraniční investory. 13 CGAP. The International Funding of Microfinance Institutions : An Overview. 2007. [online]. [cit. 2010-02-22]. Dostupné z WWW: <http://www.microfinancegateway.org/gm/document-1.9.34599/16.pdf>. 9

Zahraniční financování bylo dlouhou dobu dominantou rozvojových institucí jako charitativních organizací, nadací a nevládních organizací. Ty poskytují granty či dotace, které jsou často doprovázeny také technickou pomocí. Sociálně odpovědní investoři, pro něž je důležitá také finanční návratnost investice se připojili později a jako poslední i čistě komerční investoři. 14 Schéma 1 Jednotlivé typy zahraničních investorů/dárců Rozvojové instituce...sociálně zodpovědní investoři...komerční investoři Soukromí dárci, (Nadace, NNO,..) Rozvojové agentury Soukromé osoby, Institucionální investoři Granty Mikrofinanční investiční fondy MFI MFI MFI MFI MFI Zdroj: CGAP. The International Funding of Microfinance Institutions : An Overview. 2007. [online]. [cit. 2010-02-22]. Dostupné z WWW: <http://www.microfinancegateway.org/gm/document- 1.9.34599/16.pdf>. Schéma 1 zobrazuje pouze subjekty, jejichž prostřednictvím finanční prostředky mikrofinančním institucím skutečně tečou. Klíčovým subjektem finančního zprostředkování jsou v mnoha případech vládní orgány, které stanoví regulační a kontrolní rámec a které samy jsou zdrojem financí pro některé výše uvedené typy investorů/dárců. Na mikrofinance se tak stále více přestává nahlížet jako na charitu. Na významu nabývají specializované investiční fondy a velké banky jako Citigroup, Deutsche Bank, Morgan Stanley a Société Générale. Nicméně k největším investorům v oblasti mikrofinancování stále patří veřejné obchodně-investiční agentury jako Evropská investiční banka (EIB), Německá rozvojová banka (KfW) a Mezinárodní finanční korporace skupiny Světové banky (IFC). Silné argumenty však znějí i na podporu tradičních veřejných dárců jako 14 CGAP. The International Funding of Microfinance Institutions : An Overview. 2007. [online]. [cit. 2010-02-22]. Dostupné z WWW: <http://www.microfinancegateway.org/gm/document-1.9.34599/16.pdf>. 10

Švédská mezinárodní rozvojová agentura (SIDA) či Americká agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID). Ty totiž poskytují nejen finanční, ale i technickou pomoc a školení a nesoustřeďují se pouze na ty nejvyspělejší MFI. 15 Tabulka 3 a graf 1 nám znázorňují odkud, a kam proudí finanční prostředky. Mezi šest největších financovatelů MFI na světě patří tři multilaterální agentury Asijská rozvojová banka (ADB), Světová banka (WB) a Mezinárodní fond pro zemědělský rozvoj (IFAD) a tři rozvojové finanční instituce KfW, IFC a Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD), kteří společně zodpovídají za více než 50 % z celkových 12 miliard amerických dolarů, které do MFI směřují. 16 Tabulka 3 Šest největších financovatelů MFI na světě Název Typ instituce Asijská rozvojová banka Multilaterální agentura % celkových poskytovaných finanční zdrojů do MFI celosvětově > 10% Německá rozvojová banka Světová banka Mezinárodní fond pro zemědělský rozvoj Mezinárodní finanční korporace Evropská banka pro obnovu a rozvoj Rozvojová finanční instituce Multilaterální agentura Multilaterální agentura Rozvojová finanční instituce Rozvojová finanční instituce Všech 6 celkem: 6 to 10 % 6 to 10 % 6 to 10 % 6 to 10 % 6 to 10 % ~ 52% Zdroj: CGAP. Who is Funding Microfinance? 2008. [online]. [cit. 2010-02-22]. Dostupné z WWW: <http://www.cgap.org/gm/document-1.9.7448/2008%20funder%20surveyresource%20presentation%20final.pdf>. 15 Forbes [online]. 2007 [cit. 2010-02-16]. The Changing Face Of Microfinance Funding. Dostupné z WWW: <http://www.forbes.com/2007/12/20/elizabeth-littlefield-microfinance-bizcz_el_1220littlefield.html>. 16 CGAP. Who is Funding Microfinance? 2008. [online]. [cit. 2010-02-22]. Dostupné z WWW: <http://www.cgap.org/gm/document-1.9.7448/2008%20funder%20surveyresource%20presentation%20final.pdf>. 11