Zprávy VZDĚLÁVÁNÍ SLUCHOVĚ POSTIŽENÝCH Zpráva z mezinárodní konference Ve dnech 6. a 7. prosince 2006 přivítalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT) ve své zasedací místnosti celou řadu odborníků, zabývajících se problematikou edukace sluchově postižených. Konala se zde mezinárodní konference s názvem Vzdělávání sluchově postižených. Její organizátoři - odbor speciálního vzdělávání a institucionální výchovy MŠMT pojali tuto konferenci jako příležitost ke srovnání koncepcí a modelů vzdělávání sluchově postižených. Proto i příspěvky jednotlivých referujících se zabývaly především posuny a trendy ve vzdělávání, a to až po jejich projekci. V úvodu konference seznámila Alena Keblová z odboru speciálního vzdělávání a institucionální výchovy MŠMT přítomné se zásadními změnami, kterými prošlo vzdělávání sluchově postižených v letech 1990 až 2006 v České republice. Toto období se vyznačuje zejména dvěma fenomény: integrací zdravotně postižených, tedy i sluchové postižených, do běžných škol a právem sluchové postižených na vzdělávání prostřednictvím a pomocí znakového jazyka. Během šestnácti let se možnosti vzdělávání sluchově postižených (SP) v mnohém posunuly pozitivním směrem. Byly zřízeny nové školy pro sluchově postižené (například soukromá mateřská škola a dvě soukromé střední školy), vytvořeny podmínky pro bilingvální metodu vzdělávání, vzdělávací nabídka na sekundárním stupni byla rozšířena o nové maturitní i nematuritní obory vhodné pro přípravu sluchově postižených, byly vydány odborné publikace se surdopedickou problematikou, včetně učebnic a učebních textů pro žáky a metodických materiálů pro učitele, a to na různých nosičích. Významným vývojem prošla i odborná a pedagogická připravenost učitelů žáků se sluchovým postižením, sluchově postiženým byly vytvořeny podmínky pro vysokoškolské studium apod. Po úvodním referátu vystoupili pedagogové Karin Johnsson a Christian Ôrn ze švédské školy Silviaskolan v městě Hässleholm. Posluchače seznámili s organizací školství pro žáky se sluchovým postižením ve své zemi: Zhruba z 10 tisíc těžce sluchově postižených žáků (SP) je jich většina integrována do běžných škol mezi slyšící. Speciální školu pro SP navštěvuje jen přes 500 žáků. Šest škol (jedna z nich je pro hluchoslepé děti) vzdělává žáky ve znakovém jazyce a pět škol se specializuje na vzdělávání v mluvené švédštině s využitím technických pomůcek. Ve Švédsku neexistují internátní školy, žáci do školy každodenně dojíždějí nebo jsou ubytovaní v místní rodině. Pro srovnání uvádím některé údaje ze Statistické ročenky školství 2005/2006 v ČR: V uvedeném školním roce navštěvovalo mateřské školy 216 dětí se sluchovým
postižením, z toho 83 sluchově postižených dětí v běžných mateřských školách; základní vzdělání plnilo 1319 sluchově postižených, z toho 565 žáků v běžných základních školách. Ve středních školách se připravovalo na budoucí zaměstnání či ke studiu na vysokých školách celkem 510 žáků, z toho 109 žáků v běžných středních školách." Situaci sluchové postižených ve Švédsku ještě více přiblížila další referující, neslyšící Maria Hermanson, vyučující švédský, anglický a znakový jazyk na škole Birgittaskolan ve městě Orebro. Na rozdíl od školy Silviaskolan, kde je primárním komunikačním prostředkem švédský jazyk, je škola Birgittaskolan zaměřena bilingválně. Prvním jazykem žáků je většinou znakový jazyk, ale škola používá i mluvený jazyk. Děti jsou rozdělovány do tříd podle preferovaného druhu komunikace (dle přání vlastního, ale i rodičů). Povinná školní docházka sluchově postižených žáků trvá deset let, velký důraz je kladen na výuku jazyků. Děti se učí švédský znakový, švédský i anglický jazyk. Filozofií švédských bilingválních škol je, že se zde společně učí žáci neslyšící, nedoslýchaví i žáci s kochleárním implantátem, vyučujícími jsou jak slyšící, tak neslyšící učitelé. Žádná z českých škol pro sluchové postižené neuplatňuje pouze a jedině bijingvální model. V našich podmínkách se dosud jedná především o třídy s tímto modelem vzdělávání, vychází se tak především ze vzdělávacích potřeb žáků a přání jejich rodičů. Z výsledků různých výzkumů vyplývá, že na našich školách pro sluchově postižené převažuje model totální komunikace. Tématem příspěvku paní Radany Koňaříkové byly zkušenosti s vyučováním na škole A. C. Moller ve městě Heimdal na severu Norska. Škola zahrnuje mateřskou školu, základní školu, vývojové a školící středisko. Vzdělávání v základní škole trvá deset let a navštěvují ji žáci neslyšící, nedoslýchaví i žáci s kochleárním implantátem. Ve školním roce 2006/07 je zapsáno 36 stálých žáků a 84 žáků integrovaných v běžných školách. Ti navštěvují zdejší školu v krátkodobých pobytech, které se konají dvakrát ročně vždy po dobu 14 dní. Žáci tak mají možnost osvojit si znakový jazyk a seznámit se se sluchově postiženými vrstevníky. Od 1. do 4. třídy se pobytů zúčastňují i rodiče, kteří bydlí s dítětem v hotelu a během výuky se účastní kurzů znakového jazyka ve vývojovém a školícím středisku. Tato instituce pořádá kurzy znakového jazyka pro sluchově postižené i širší veřejnost, vytváří výukové materiály, spolupracuje s běžnými školami, ve kterých se vzdělávají žáci se sluchovým postižením. Jednou ze součástí střediska je i oddělení tlumočníků znakového jazyka. Základy znakového jazyka musí ovládat všichni zaměstnanci školy A. C. Moller a jeho znalost je povinná pro všechny žáky. Také náš školský zákon umožňuje prodloužit základní vzdělávání zdravotně postiženým žákům, tedy i žákům se sluchovým postižením, na deset let.
V průběhu konference vystoupili také hosté z Německa. Ředitel Obchodní akademie pro mládež se sluchovým postižením při Sluchovém a jazykovém centru v Neckargemůndu na jihu Německa pan Gunter Erbe seznámil přítomné s historií školy, ale i současnou koncepcí této jediné obchodní akademie pro SP v Německu. Tříleté studium je zakončeno odbornou maturitou, kvalifikací, jejíž úroveň odpovídá tzv. mittlerem Abschluss, tzn. je na úrovni Realschule. Certifikátem je vysvědčení o absolvování odborné školy. Komunikační metody ve škole se přizpůsobují stupni sluchového postižení studentů, převažuje orální komunikace podporovaná znaky. Škola v Neckargemůndu přes jedenáct let úzce spolupracuje s pražským gymnáziem pro sluchově postižené v Ječné ulici. Studenti se účastní společných projektů a výměnných pobytů. Již čtyři gymnazisté využili možnost absolvovat studijní rok na německé obchodní akademii. Profesorka Annette Leonhardt z mnichovské univerzity vystoupila s prezentací výsledků výzkumu, který prováděla v letech 2001 až 2004 na téma Děti s kochleárním implantátem (KI) neslyšících rodičů. V současnosti je v Německu již přes 80 neslyšících rodin" s implantovanými dětmi. Hlavními motivy rodičů pro zavedení KI je dát dítěti více šancí do života, umožnit mu docházku do školy v místě bydliště a snadnější osvojení si mluvené řeči. Rodiče při rozhodování zohledňují i skutečnost, že klasicky" neslyšících dětí ubývá a v některých školách pro neslyšící převažují děti s kombinovanými vadami. Domnívají se, že výuka v takové škole neumožňuje plně rozvinout potenciál jejich dětí. Ze vzorku 18 dětí navštěvovaly v době výzkumu (rok až devět let po implantaci) čtyři děti běžnou MŠ, dvě děti integrační třídy, dvě děti MŠ pro neslyšící a deset dětí ZŠ pro neslyšící. Většina rodičů je s KI u svého dítěte spokojena, uvítali by však více informací. Také Česká republika má s kochleárními implantacemi bohaté zkušenosti. První implantace v Československu byla provedena v lednu 1987, kdy byl na ORL klinice na Karlově náměstí implantován československý kochleární implantát vyvinutý v Laboratoři elektronických smyslových náhrad ohluchlému dospělému pacientovi. Operace KI dětem se provádějí od roku 1993 ve Fakultní nemocnici v Praze-Motole, kdy byly implantovány tři ohluchlé děti. V roce 1996 zde bylo zřízeno Centrum kochleárních implantaci u dětí, které se jako jediné pracoviště v České republice zabývá problematikou kochleárních implantaci u dětí a mladistvých do 18 let. Velmi zásadní je pooperační rehabilitace, na které se podílejí pracovníci Centra KI, odborníci příslušného Speciálně pedagogického centra při škole pro sluchově postižené a samozřejmě i rodiče dětí. Počet dětí s implantátem se stále zvyšuje, naopak jejich věk se snižuje. V souvislosti s touto skutečností budou muset rehabilitační programy měnit své metody a nově formulovat své prognózy. ID
Z českých odborníků jako první vystoupil Václav Chmelíř, zástupce ředitele školy pro sluchově postižené v Praze, Holečkové ulici. Svůj příspěvek zaměřil především na historii vzdělávání sluchově postižených. První škola pro sluchově postižené v českých zemích byla založena roku 1786 jako 5. ústav pro hluchoněmé v Evropě a byla to právě škola, která nakonec nalezla útočiště v účelově postavené školní budově v Holečkově ulici. V den konání konference oslavila škola své 220. výročí. Při vzdělávání sluchově postižených žáků v této škole se v průběhu let uplatnila celá škála vzdělávacích metod. Začátkem 90. let 20. století začali v jedné ze součástí - základní škole - uplatňovat, jako první v ČR, bilingvální model vzdělávání. S bilingválním přístupem ve vzdělávání sluchově postižených těsně souvisí problematika znakového jazyka. Jeho význam pro vzdělávání zejména neslyšících a nezbytnost příslušného výzkumu pro zlepšení gramotnosti neslyšících v psané češtině zdůraznila ve svém příspěvku profesorka Alena Macurová z Ústavu českého jazyka a teorie komunikace na FF UK. Čeština je pro většinu neslyšících až druhým jazykem, který se učí jako cizí jazyk. Její výuka má probíhat v mateřském, tedy znakovém, jazyce. Podle Aleny Macurové by měl být znakový jazyk uznán jako první jazyk neslyšících, přičemž češtinu by se neslyšící děti učily jako druhý jazyk. Tomu by rovněž měla být přizpůsobena i maturita z jazyka. Macurová vyjádřila obavu, že v opačném případě už žádný neslyšící u nás nedosáhne úplného středoškolského vzdělání s maturitou. Na téma navázala Iva Jungwirthová, psycholožka Střediska rané péče Tamtam, která zdůraznila, jak je důležité, aby rodiče s malými neslyšícími dětmi začali hned po zjištění sluchové vady používat znakový jazyk, i pokud uvažují o KI. Děti, se kterými rodiče začali včas komunikovat ve znakovém jazyce, se kognitivně i komunikačně rozvíjejí zcela shodně se slyšícími dětmi stejného věku. Po implantaci, podle zkušeností Ivy Jungwirthové, hodné dětí začíná preferovat známá slova před znaky a jejich mluvená řeč se může rychle rozvinout na dobrou úroveň. K tomuto lze dodat, že odborníci z Centra KI v Praze pravidelně publikují výsledky pokroků u operovaných dětí. Zásadními faktory jsou zlepšení procesu vnímání a osvojování mluveného jazyka. U většiny dětí operovaných před třetím rokem života se vyvine mluvený jazyk do té míry, že jsou schopny úspěšně komunikovat se slyšícími. Tento stav je dosažen přibližně po pěti letech. Výsledky u dětí operovaných po pátém roce života se jeví zpravidla jako méně slibné, Předmětem bohaté diskuse byl příspěvek Jiřího Langra z katedry speciální pedagogiky PedF UP v Olomouci o výsledcích výzkumného šetření, které bylo provedeno ve školách pro sluchově postižené v České republice v letech 2004 až 2005. Cílem šetření byl popis aktuální úrovně odborného vzdělání pedagogických i nepedagogických pracovníků škol pro m
sluchově postižené ve znakovém jazyce. Výsledky šetření byly zveřejněny následné v časopise Speciální pedagogika č. 3 z roku 2006, kde se s nimi mohou všichni zájemci seznámit v plném znění. Několik příspěvků bylo věnováno problematice pomůcek k výuce sluchově postižených. Ředitelka Federace rodičů a přátel sluchově postižených Jana Fenclová s Radkou Myslivečkovou, učitelkou v Bilingvální mateřské škole PIPAN, představily didaktický materiál Medvídek Čumáček" pro vzdělávání dětí s těžkým sluchovým postižením. V současné době vychází další pomůcka pro děti předškolního věku - nové interaktivní CD. Pomůcku vyvíjejí v rámci dotovaných projektů. Lektorka z FF UK Lenka Okrouhlíková prezentovala interaktivní CD Lexikografie českého znakového jazyka. Jiří Langer v rámci svého příspěvku Přínos elektronických pomůcek a slovníků znakového jazyka představil nový slovník pojmů znakového jazyka pro oblast tělesné výchovy a sportu na elektronickém nosiči. Slovníky znakového jazyka zpracované na CD nebo DVD nosičích jsou ideální pomůckou pro všechny, kteří se chtějí naučit znakový jazyk, zejména jednotlivé znaky. Na rozdíl od tištěných slovníků, ve kterých jsou znaky znázorněny pouze staticky, umožňuje multimediální povaha elektronických slovníků znakového jazyka kombinovat textová a obrazová sdělení (v podobě obrázků a videoklipů). Interpretace znaků pomocí digitalizovaných filmových klipů je dynamická a umožňuje tak věrně zachytit průběh znaku. Do budoucna se jako výzva pro tvůrce elektronických multimediálních slovníků jeví zavedení funkce oboustranného překladu, tedy nejen z českého do znakového jazyka, ale i naopak. Výše uvedený slovník pojmů pro oblast tělesné výchovy a sportu již tuto funkci nabízí. V závěru konference zazněly příspěvky na téma možnosti vzdělávání žáků se sluchovým postižením na sekundárním stupni. Byly doprovázeny bohatou filmovou projekcí, a proto informace vyznívá velmi stručně: Vedoucí střediska praktického vyučování Středního odborného učiliště pro sluchově postižené v Hradci Králové Helena Urbanová představila obory kuchař a truhlář, ve kterých žáci školy dosáhli významných úspěchů v mezinárodních soutěžích. Především o novém dvouletém nástavbovém oboru Hotelnictví a turismus a dalších maturitních oborech, které rozšířily vzdělávací nabídku střední školy pro sluchově postižené v Praze, Holečkově ulici, hovořila Jitka Králová, zástupkyně ředitele. V současné době škola otvírá i nový rekvalifikační kurz Studená kuchyně. Jako poslední z přednášejících vystoupili ředitel základní školy pro sluchově postižené v Ostravě Pavel Němec se zástupcem Liborem Suchoňem o sportovních hrách sluchově postižených žáků a jejich významu, který zdaleka přesahuje sportovní hledisko. Jde i o jedinou příležitost žáků všech škol pro SP ke vzájemnému
setkání. Sportovní hry pro sluchové postižené žáky se konaly poprvé v roce 1965, v pořadatelství se střídají jednotlivé školy. Nejlepší sportovci jednotlivých škol měří své síly v lehké atletice a v plavání. Družstva dívek soupeří v basketbalu, chlapci hrají malou kopanou. Své sportovní hry má i mládež ze všech středních škol pro sluchově postižené. Kladem konference byla velmi konkrétní a otevřená vystoupení v různých okruzích. Účastníci konference se rozcházeli s vědomím, že sice byl učiněn ve vzdělávání sluchově postižených pokrok, ale že existují i slabá místa a problémy, jejichž řešení zasluhují větší pozornost celé společnosti. Po celou dobu konference bylo zajištěno dumočení do českého a švédského znakového jazyka. Přínosem pro účastníky bylo, že hned na zahájení konference obdrželi sborník přednášených příspěvků, který se pro mnohé může stát cenným zdrojem inspirace pro další tvůrčí pedagogickou práci. Literatura: HOLMANOVÁ, J. Vady a poruchy sluchu z hlediska klinické logopedie. In ŠKODOVÁ, E.; JEDLIČKA, I., a kol. Klinická logopedie. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-546-6. Statistická ročenka školství 2005/2006. Výkonové ukazatele. Praha: ÚIV, 2006. ISBN 80-211-0509-7. VYMLÁTILOVÁ, E. Problematika sluchových vad z hlediska klinické psychologie. In ŠKODOVÁ, E.; JEDLIČKA, I., a kol. Klinická logopedie. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-546-6. Kristina Kratochvílová FRANTIŠEK BAKULE, český pedagog tělesně postižených dětí (18.5. 1877-15.1. 1957) Připomínka jeho nového pohledu na výchovu Nesmíte se ničeho bát a nesmíte říkat, že to nepůjde. Všechno musíte dokázat, třeba s velkým vypětím, ale dokážete všechno." (Faucher, F., 1999, s. 11) Před 130 lety se narodil manželům Bakulovým v Lidmovicích u Vodňan syn František, budoucí pedagog, novátor, člověk, který ve své době zásadním způsobem přebudoval vztahy mezi učitelem a žákem. BB