Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Odklony v trestním řízení Studentská vědecká a odborná činnost Kategorie: magisterské studium Autor: Zuzana Zemanová 2014 VII. ročník SVOČ

2 Čestné prohlášení a souhlas s publikací práce Prohlašuji, že jsem práci předkládanou do VII. ročníku Studentské vědecké a odborné činnosti (SVOČ) vypracovala samostatně za použití literatury a zdrojů v ní uvedených. Dále prohlašuji, že práce nebyla ani jako celek, ani z podstatné části dříve publikována, obhájena jako součást bakalářské, diplomové, rigorózní nebo jiné studentské kvalifikační práce a nebyla přihlášena do předchozích ročníků SVOČ či jiné soutěže. Souhlasím s užitím této práce rozšiřováním, rozmnožováním a sdělováním veřejnosti v neomezeném rozsahu pro účely publikace a prezentace PF UK, včetně užití třetími osobami. V Praze dne.. Zuzana Zemanová I.

3 Obsah Úvod... 4 Kapitola 1 Vymezení odklonů... 6 Kapitola 2 Restorativní justice... 8 Kapitola 3 Druhy odklonů Kapitola 4 Odklony v kontextu základních zásad trestního řízení Kapitola 5 Historie institutu odklonu Kapitola 6 Odklony v právní úpravě našich sousedů Slovensko Rakousko Kapitola 7 Limity trestu odnětí svobody a standardního trestního řízení v kontextu odklonů Závěr Seznam použitých zdrojů Knižní zdroje Články Právní předpisy a další prameny práva Internetové zdroje II.

4 ÚVOD Tématem této práce jsou odklony v trestním řízení. Jedná se o instituty trestního práva procesního, které představují možnost vyřídit trestní věc zvláštním alternativním způsobem, a to především v případech, kdy pro spáchání projednávaného trestného činu e xistují nějaké lidsky pochopitelné důvody, které výrazně snižují společenskou škodlivost tohoto činu. Hlavním smyslem těchto institutů je pak zrychlení a zefektivnění trestní justice a rovněž náprava trestným činem narušených společenských vztahů. Vzhledem k omezenému rozsahu této práce však není možné detailně postihnout celé toto téma, které je velice široké. Záměrně je vynechán popis jednotlivých typů odklonů, neboť ten by již výrazně převýšil rozsah této práce. I když se to tak na první pohled nemusí zdát, toto téma je velice aktuální. Je pravdou, že první odklony byly do českého trestního práva zařazeny již počátkem 90. let 1 a poslední změna v této oblasti proběhla již před necelými dvěma lety, kdy byla s účinností od zavedena dohoda o vině a trestu. Tento institut rovněž nevzbuzuje pozornost médií a neprobíhá o něm v současné době žádná vášnivá diskuze. Aktuálnost tohoto tématu je však dána tím, že česká legislativa často ve svých dokumentech zdůrazňuje, že je žádoucí, aby soudy i státní zastupitelství ve vhodných případech odklony využívali co možná nejvíce. 2 To se i daří, neboť odklony jsou poměrně hojně využívány a jsou institutem vítaným nejen u soudců a státních zástupců, ale i u obhájců. Toto téma autorka zvolila předně proto, že je zajímavým institutem, představujícím zmírnění represivního charakteru trestního práva a je naplněním jednoho ze základních trestněprávních principů, kterým je subsidiarita trestní represe. Rovněž i výše zmíněná aktuálnost této problematiky přispěla k rozhodnutí zpracovat v rámci studentské vědecké odborné činnosti právě toto téma. Práce je rozčleněna do sedmi kapitol, které se snaží komplexně popsat předmětnou problematiku. Nejdříve je věnována pozornost vymezení institutu odklonu a jeho právně filosofickým souvislostem. Zde je alespoň zevrubně představena koncepce tzv. restorativní justice, která je východiskem pro celé pojetí odklonů a stanovuje především jejich základní cíle a účely. Dále se autorka pokouší o klasifikaci odklonů, kde jsou jmenovitě zmíněné i konkrétní formy odklonů, které upravuje český trestní řád. V následující kapitole jsou odklony konfrontovány se základními zásadami 1 Prvními odklony bylo podmíněné zastavení trestního stíhání a trestní příkaz, které přinesla novela trestního řádu provedená zákonem č. 292/1993 Sb. účinná od Trestní příkaz pak navíc nebyl úplnou novinkou, neboť jej obsahoval i trestní řád do roku Např. Tisk č. 510 Poslanecké sněmovny volební období , dostupný dne na 4

5 trestního procesu. I přes to, že se jedná o postup, který je pro pachatele vstřícnější, nesmí být využíván na úkor jeho zaručených práv. V předposlední kapitole je nastíněno krátké srovnání s úpravou odklonů v sousedních zemích, konkrétně na Slovensku a v Rakousku. Tyto země byly zvoleny především pro celkovou blízkost jejich právních řádů s právním řádem českým, i proto, že mohou složit a již i sloužili jako inspirace pro možné novelizace naší úpravy. Konečně v závěrečné kapitole se pak autorka vrací k zásadám a účelům těchto institutů, a to v podobě konfrontace odklonů a trestu odnětí svobody. Právě negativní důsledky trestu odnětí svobody jsou argumentem pro zavádění a rozvíjení jednotlivých alternativních způsobů vyřízení trestní věci, tedy odklonů. Cílem této práce pak je poskytnutí základního povědomí o odklonech. Není tedy ambicí autorky poskytnout ucelené pojednání na předmětné téma, ale spíše jen čtenáře s problematikou odklonů seznámit, nastínit jejich obecné pojetí, koncepci a poukázat na některé významné souvislosti a tedy především nastavit základní rámec pro detailní rozpracování tohoto tématu v dalších pracích. 5

6 KAPITOLA 1 VYMEZENÍ ODKLONŮ Dle odborné literatury 3 se pod pojmem tzv. odklonu (diversion) již od počátků jeho existence v našem právu chápe odchylka od typického, tradičního průběhu trestního řízení. Toto odchýlení pak může směřovat buď k určitému zkrácenému řízení, anebo k vyřízení věci bez vyslovení viny, případně k odchýlení zcela mimo rámec trestního práva. 4 Nejdůležitějším smyslem a účelem odklonů, i když to trestní řád ani praxe ne úplně reflektují, by mělo být urovnání konfliktu mezi obviněným, poškozeným a státem. Podstatou odklonů není tedy pouze majetkové vyrovnání dotčených subjektů, ale především náprava narušených společenských vztahů. 5 Pachatel by pak v důsledku přímé konfrontace s psychickými, fyzickými i materiálními důsledky svého jednání měl změnit své postoje a chování. 6 Je však pravdou, že tato změna se nedá očekávat u všech pachatelů a řadu z nich konfrontace s poškozeným nijak nezasáhne, nebo budou pachatelé hnutí svědomí pouze předstírat, aby tak dosáhli vyřízení věci právě některým z odklonů. Až poté by mezi účely odklonů mělo následovat omezení nadměrné stigmatizace obviněného. To je významné především u pachatelů, u nichž je trestní stíhání ojedinělým excesem a lze předpokládat, že v budoucnu proti nim již žádné trestní stíhání vedeno nebude. Jedná se tedy o nalezení méně intenzivních, ale dostatečně efektivních forem státního donucení a zabezpečení pomoci obětem trestné činnosti. 7 Až na posledním místě by měla být důvodem pro přijetí odklonů do českého trestního práva procesního snaha o zrychlení vyřizování trestních věcí, a tím i zlevnění řízení, touha najít účinné způsoby vypořádání se s nedostatkem kapacity věznic a efektivní řešení přetíženosti orgánů činných v trestním řízení, především pak soudů. 8 Oproti výše nastíněné hierarchii účelů odklonů je v českém trestním právu jejich koncepce posunuta a odklony jsou u nás především prostředkem řešení přetíženosti orgánů činných v trestním 3 SUCHÝ, O.: Odklon v trestním řízení. Právník, 1991, č. 3, s ŠÁMAL, P. Trestní řád: komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C.H. Beck, Velké komentáře s. ISBN MUSIL, J., V. KRATOCHVÍL a P. ŠÁMAL. Kurs trestního práva: trestní právo procesní. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha: C.H. Beck, s. ISBN MUSIL, J., V. KRATOCHVÍL a P. ŠÁMAL. Kurs trestního práva: trestní právo procesní. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha: C.H. Beck, s. ISBN Šámal, P. a kol. : Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, s SOTOLÁŘ, A. VÁLKOVÁ, H. Trestní spravedlnost na přelomu tisíciletí. Právní rozhledy 1999, č. 12, s

7 řízení, namísto toho, aby byly primárně zaměřeny na zlepšení postavení poškozených. 9 Tento posun je však důsledkem současného velkého problému české justice, kterým je dlouhá doba vyřizování věcí. V oblasti trestního práva je pak tato skutečnost nejvíce tíživá, neboť čím delší doba od spáchání trestného činu do jeho potrestání uplyne, tím menší účinek uložený trest na pachatele má. Rovněž pro poškozeného je takováto situace velmi nepříznivá, neboť se musí stále dokola vracet k nepříjemným vzpomínkám. V neposlední řadě pak postupem času ubývá i důkazních prostředků, nebo dochází k jejich oslabování, což významně ztěžuje práci orgánů činných v trestním řízení. Především se jedná o výpovědi svědků, kdy lidská paměť je značně časově omezena a se zvětšujícím se časovým odstupem bývá čím dál více ov livněna různými vnějšími vlivy. Zrychlení a zjednodušení trestního řízení je tedy s přihlédnutím k těmto skutečnostem jistě prospěšné. Na druhou stranu se ale nesmí jednat o samoúčelné zrychlení řízení bez spojení s nápravou trestným činem narušených vztahů. Dlouhá doba vyřizování trestních věcí pak souvisí především s nynějším neutěšeným stavem v české justici, kde na mnohých místech jsou personální kapacity nedostatečné a soudci jsou zahlceni velkým množstvím případů. Řešením tedy je odbřemenit trestní justici prostřednictvím alternativních způsobů vyřízení, od skutkově jednoduchých nebo bagatelních trestných činů, aby mohla větší pozornost věnovat komplikovanějším případům. 10 Dle názorů odborníků 11 jsou pak právě odklony nejúčinnějším způsobem jak snížit zatížení trestní justice a zrychlit její chod. Oproti materiální dekriminalizaci, která také může být nástrojem odlehčení justice, je předností odklonů skutečnost, že trestnost zakázaného chování zůstává zachována a využití možnosti odklonu nevylučuje provedení řádného trestního řízení v případě, že se v rámci něho nepodaří dosáhnout společensky akceptovatelného řešení. 12 Prosazování těchto alternativních postupů však vždy musí respektovat principy demokracie, rovnosti a zákonnosti ŠČERBA, F. Dohoda o vině a trestu a další prostředky racionalizace trestní justice. Vyd. 1. Praha: Leges, 2012, 14 s. ISBN ŠČERBA, F. Dohoda o vině a trestu a další prostředky racionalizace trestní justice. Vyd. 1. Praha: Leges, 2012, 13 s. ISBN KARABEC, Z. Možnosti sankční politiky. Kriminalistika 2001, č. 3, SOTOLÁŘ, A. DOUBRAVOVÁ, D. K nové rakouské právní úpravě odklonů od standardního trestního řízení a k rakouskému modelu uplatnění mediace v trestních věcech. Právní rozhledy 2000, č. 3, s , s ŠÁMAL, P. Trestní řád: komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C.H. Beck, Velké komentáře s. ISBN

8 KAPITOLA 2 RESTORATIVNÍ JUSTICE Odklony velice úzce souvisí s koncepcí tzv. restorativní, neboli obnovující, justice, která se stala jejich teoretickým základem a vychází z ní principy, na nichž jsou odklony postaveny. Tato koncepce vznikla v první polovině 80. let 20. století, kdy dochází k rozvoji myšlenek, které opouští pojetí, dle něhož je výkon trestní spravedlnosti výhradně v rukou státu a čím dál více se prosazovala snaha svěřit ji po dlouhých staletích zpět do dispozice oběti, pachatele a jejich sociálního společenství. 14 Příčinou zřejmě bylo zjištění, že právní systém, kde je výhradním vykonavatelem trestní spravedlnosti stát, tedy systém typický pro Českou republiku, má nepochybně své přednosti, ale stále více byly patrné jeho limity a nedostatky. 15 Základem této koncepce je představa, že trestný čin je především konfliktem mezi jednotlivci, z čehož vyplývá, že jej lze efektivně řešit jen v případě, kdy se na řešení budou aktivně podílet všechny dotčené subjekty. 16 Restorativní justici lze pak definovat jako soubor postulátů, cílů a metod, které charakterizují určitý přístup k řešení problematiky zločinnosti. Jde o takové pojetí trestní justice, ve kterém jsou hojně zastoupeny prvky zdůrazňující práva oběti a jejich ochranu, mimosoudní projednávání trestní věci, aj. 17 Nespornými výhodami této koncepce je, že její metody jsou výrazně levnější rychlejší a ve vhodných případech mnohem efektivnější než resocializační metody realizované v systému současné převažující retributivní, tedy odplatné, justice, které spočívají především ve formě trestu odnětí svobody. 18 Dalším argumentem ve prospěch této koncepce je skutečnost, že v rámci retributivní justice je v trestním řízení poškozeným věnována pozornost jen okrajově a často se jim nedostane dostatečně efektivní pomoci. 19 Zatímco restorativní přístupy staví oběť trestného činu na první místo a dbají na dosažení maximálního odškodnění. 14 VÁLKOVÁ, H. SOTOLÁŘ, A. Restorativní justice trestní politika pro 21. století? Trestní právo 2000, č. 1, s ZEHR, H. Úvod do restorativní justice. Praha: Sdružení pro probaci a mediaci v justici, překlad Hasmanová a Ouředníčková. 4 s. ISBN VÁLKOVÁ, H. SOTOLÁŘ, A. Restorativní justice trestní politika pro 21. století? Trestní právo 2000, č. 1, s KARABEC, Z. Možnosti sankční politiky. Kriminalistika 2001, č. 3, KARABEC, Z. Možnosti sankční politiky. Kriminalistika 2001, č. 3, SOTOLÁŘ, A. VÁLKOVÁ, H. Trestní spravedlnost na přelomu tisíciletí. Právní rozhledy 1999, č. 12, s

9 Naopak mezi argumenty proti uvedené koncepci zaznívá, že tento přístup je možné aplikovat jen na méně závažné případy. U velké části pachatelů pak není možné očekávat, že pochopí podstatu restorativní justice a její metody budou vnímat spíše jako projev určité slabosti či bezradnosti společnosti. Navíc se často poukazuje na to, že úplné obnovení vztahů narušených trestným činem není příliš reálné. 20 Jistá úskalí přestavuje také přístup poškozených k této koncepci. Řada z nich má za to, že cílem tohoto přístupu je přimět je, aby pachatelům bez dalšího odpustili výměnou za to, že jim bude nahrazena vzniklá újma a že dosažení náhrady této újmy jiným postupem zdlouhavá a výrazně složitější KARABEC, Z. Možnosti sankční politiky. Kriminalistika 2001, č. 3, ZEHR, H. Úvod do restorativní justice. Praha: Sdružení pro probaci a mediaci v justici, překlad Hasmanová a Ouředníčková. 4, 7 s. ISBN

10 KAPITOLA 3 DRUHY ODKLONŮ I když pod označením odklony najdeme v odborné literatuře převážně odklony od trestního řízení, je možné jejich pojetí rozšířit a dívat se na ně v dvojím smyslu. Jednak ve smyslu procesněprávním a jednak ve smyslu hmotněprávním. 22 Hmotněprávní odklony představují alternativu k trestu odnětí svobody a jejich aplikace nemá žádný vliv na řízení, ve kterém jsou uloženy. Jedná se tedy o tresty nahrazující ve vhodných případech trest odnětí svobody a patří mezi ně peněžitý trest, trest obecně prospěšných prací, trest domácího vězení a trest odnětí svobody podmíněně odložený na zkušební dobu. U všech těchto alternativních trestů platí, že pokud nejsou splněny stanovené podmínky, následuje jejich přeměna na nepodmíněný trest odnětí svobody, který je vždy stanoven jako trest náhradní a který je svou délkou úměrný nevykonanému alternativnímu trestu. Procesněprávní odklony mohou mít dvě formy. V prvé řadě se jedná o procesněprávní odklony v širším smyslu, tedy o odklonění zcela mimo rámec trestního práva. Při jejich aplikaci se věc vyřídí jinak než v trestním řízení, například bude postoupena k přestupkovému. Druhou formou jsou pak procesněprávní odklony v užším smyslu, označované také jako alternativní způsoby trestního řízení, které představují odklonění od standardního trestního řízení k vyřízení věci jednodušším způsobem. Tyto alternativní způsoby trestního řízení pak můžeme dále ještě rozdělit na ty, jejichž aplikace je spojena s vyslovením viny a mají v podstatě podobu odsuzujícího rozsudku, kterými je trestní příkaz a dohoda o vině a trestu, a ty, které s vyslovením viny spojeny nejsou, těmi je podmíněné zastavení trestního stíhání, narovnání, odstoupení od trestního stíhání mladistvého, podmíněné odložení návrhu na potrestání a odložení návrhu na potrestání po schválení narovnání. Procesní odklony, které nejsou spojeny s vyslovením viny, se od zbývajících odklonů liší především tím, že při jejich aplikaci nedochází k odsouzení obviněného za stíhaný čin, ale jeho trestní stíhání je buď bez dalšího, nebo se stanovením zkušební doby zastaveno a je sankcionován pouze povinnostmi ve vztahu k poškozenému případně dobrovolně převzatými závazky. Specifickou povahu má dohoda o vině a trestu. Ta spočívá především v tom, že končí odsuzujícím rozsudkem, kterým může být uložen jakýkoli trest, včetně nepodmíněného trestu odnětí 22 Kromě této kapitoly, pokud je v této práci použit termín odklon, je tím myšlen odklon v procesněprávním smyslu. 10

11 svobody, který není omezen svou výší, jako je tomu u trestního příkazu. 23 Někteří autoři 24 však ani dohodu o vině a trestu, ani trestní příkaz za odklon nepovažují. Argumentují při tom tvrzením, že imanentním znakem odklonu je rozhodnutí o zastavení trestního stíhání. Autorka této práce se však domnívá, že oba tyto instituty je třeba mezi odklony zařadit, neboť u nich převažují znaky s ostatními odklony společné. Pojítkem je především to, že slouží ke zrychlení a zjednodušení trestního řízení. Dohoda o vině a trestu pak navíc výrazně posiluje postavení poškozeného, což je rovněž významným znakem odklonů. Pro tento názor dále svědčí i obsah Doporučení Rady Evropy, 25 které v rámci možných zjednodušujících alternativních institutů výslovně předvídá písemné i dohadovací trestní řízení. 23 Trestním příkazem lze dle 314e TŘ uložit toliko trest odnětí svobody do jednoho roku a pouze podmíněně odložený. 24 ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Vyd. 1. Praha: Leges, 2011, s. 60 ISBN Doporučení Rady Evropy č. 2/87/18 přijaté dne Výborem ministrů Rady Evropy 11

12 KAPITOLA 4 ODKLONY V KONTEXTU ZÁKLADNÍCH ZÁSAD TRESTNÍHO ŘÍZENÍ Vzhledem k tomu, že v důsledku aplikace odklonů je trestní řízení do značné míry modifikováno, může se na první pohled zdát, že tímto postupem mohou být některá práva obviněného dotčena, především pak právo na spravedlivý proces. Úprava odklonů by tedy i přes svou výhodnost, jak pro obviněného tak pro poškozeného, měla vždy respektovat základní práva všech stran. Alternativní způsob vyřízení věci tedy nikdy nesmí být aplikován na úkor ničích práv. 26 Použití odklonu rovněž nesmí vylučovat možnost obviněného dosáhnout standardního projednání své věci. 27 Spravedlivé řízení pak zahrnuje především požadavek, aby bylo procesně bezvadné, tedy aby k vyřízení věci došlo za použití spravedlivých, ale zároveň i účinných metod. 28 Aby bylo zajištěno právo obviněného na projednání trestní věci před soudem, a tím realizováno právo na spravedlivý proces, musí obviněný k aplikaci odklonů svobodně a dobrovolně udělit souhlas. 29 Případně se může vůči nim bránit podáním opravného prostředku, jako je tomu u trestního příkazu, kde se souhlas obviněného nevyžaduje. 30 Navíc je obviněný oprávněn podat proti rozhodnutí o odklonu opravný prostředek i v případě, kdy s takovým vyřízením věci souhlasil. K zachování práva obviněného na spravedlivý proces slouží dále skutečnost, že rozhodnutí o odklonu znamená překážku rei iudicatae. Zajišťuje tedy obviněnému právní jistotu a ochranu před novým trestním stíháním pro týž skutek ve smyslu zásady ne bis in idem. 31 Odklony rovněž nijak neporušují ani zásadu presumpce neviny, zakotvené v čl. 40 Listiny 32 nebo v 2 odst. 2 TŘ 33. U odklonů, které nejsou spojené s vyslovením viny, není porušení této zásady možné ze samotné povahy těchto institutů. U těch, v rámci kterých se vina vyslovuje, je pak presumpce neviny zachována buď tím, že obviněný s takovým postupem vysloví souhlas, nebo je 26 Šámal, P. a kol. : Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, s ŠÁMAL, P. Trestní řád: komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C.H. Beck, Velké komentáře s. ISBN RIZMAN, ŠÁMAL, SOTOLÁŘ: K problematice zvláštních alternativních druhů trestního řízení. Trestní právo č. 12. s ŠÁMAL, P. Trestní řád: komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C.H. Beck, Velké komentáře s. ISBN Blíže viz kapitolu 4.2 Trestní příkaz. 31 HASCH K.: Některé otázky související s podmíněným zastavením trestního stíhání a schválení narovnání jako překážky věci rozhodnuté podle 11 odst. 1 písm. f) TR. Ř., Trestní právo, 1996, č. 3, s Zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky 33 Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) 12

13 možné se podáním opravného prostředku domoci projednání věci ve standardním trestním řízení, kde musí být tato zásada plně respektována. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že práva obviněného, především pak právo na spravedlivý proces, jsou obviněnému i v rámci řízení o odklonech zachována. I když zachování většiny zásad je třeba při aplikaci odklonů dovozovat především ze souhlasu obviněného s tímto postupem, jednu základní zásadu odklony naplňují ze samé své podstaty. Touto zásadou je subsidiarita trestní represe, která je jednou z nejvýznamnějších zásad trestního práva. Hlavním účelem odklonů je totiž vyřídit věc mimo hlavní líčení některým z alternativních způsobů, ať jsou motivace pro jejich zavedení a používání jakékoliv, přičemž se dává přednost dohodě dotčených stran před autoritativním rozhodnutím státního orgánu. Odklony tedy vytváří možnost potlačit represivní přístup posuzování trestné činnosti. Represivní povaha trestního práva by se tak měla projevit jen v krajních případech, kdy nepřichází v úvahu jiné řešení. 34 Odklony svou povahou rovněž ctí a naplňují princip, podle něhož má být obviněný souzen v přiměřené lhůtě, neboť zrychlení trestního řízení je jedním z hlavních smyslů odklonů. Rychlost řízení však nesmí odůvodňovat obětování lidských práv a svobod v zájmu státu v jeho boji s kriminalitou SOTOLÁŘ, A. DOUBRAVOVÁ, D. K nové rakouské právní úpravě odklonů od standardního trestního řízení a k rakouskému modelu uplatnění mediace v trestních věcech. Právní rozhledy 2000, č. 3, s , s ŠÁMAL, P. Trestní řád: komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C.H. Beck, Velké komentáře s. ISBN

14 KAPITOLA 5 HISTORIE INSTITUTU ODKLONU V počátcích prosazování alternativ v trestním řízení byly odklony chápány pouze jako alternativa k trestnímu řízení před soudem, kdy se dává přednost neformálnímu vyřízení trestní věci mimosoudními prostředky, tedy především upuštěním od trestního stíhání. 36 Takto chápe odklony už JUDr. Suchý, který je ve svém článku ze samého počátku 90. let 37 popisuje jako odchýlení od trestního řízení, ale i od soudního projednání jako takového. Až později dochází k posunu pojmového vymezení odklonů a objevuje se pojetí odklonu jako zjednodušeného trestního řízení. 38 V našem trestním právu se alternativní způsoby řešení trestních věcí začaly prosazovat v devadesátých letech 20. století. Bylo však nutné zajistit, aby v rámci těchto postupů, byl vyvážen zájmem na adekvátním projednání trestného činu a na zachování lidských práv a právních záruk všech zainteresovaných osob. 39 Prvním počinem v této oblasti bylo zakotvení podmíněného zastavení trestního stíhání a trestního příkazu. 40 Zásadní význam v této oblasti mělo Doporučení Rady Evropy 41, týkající se zjednodušení trestního procesu. V tomto dokumentu bylo doporučeno pět forem odklonů v trestním řízení. Těmito formami jsou podmíněné zastavení trestního stíhání či odložení věci, zkrácené písemné řízení, které má v našem trestním řádu podobu trestního příkazu, narovnání či podobná forma mediace, zjednodušené řízení, a konečně uznání viny s dohadovacím řízením, které bylo promítnuto do institutu dohody o vině a trestu. 42 Právní úprava odklonů byla již od svého počátku velice zdařilá. Svědčí o tom skutečnost, že novelizacemi trestních předpisů zůstala téměř nedotčená. 43 Výrazněji se 36 RŮŽIČKA, M., F. PÚRY a J. ZEZULOVÁ. Poškozený a adhezní řízení v České republice. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2007, xxix, 551 s. ISBN ; KUCHTA, J. ZEZULOVÁ, J. K vybraným problémům alternativních způsobů řízení v českém trestním právu. Časopis pro právní vědu a praxi 1997, č. 4, s SUCHÝ, O.: Odklon v trestním řízení. Právník, 1991, č. 3, s RŮŽIČKA, M., F. PÚRY a J. ZEZULOVÁ. Poškozený a adhezní řízení v České republice. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2007, xxix, 551 s. ISBN ; KUCHTA, J. ZEZULOVÁ, J. K vybraným problémům alternativních způsobů řízení v českém trestním právu. Časopis pro právní vědu a praxi 1997, č. 4, s ŠÁMAL, P. Trestní řád: komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C.H. Beck, Velké komentáře s. ISBN Novelou trestního řádu z roku 1993, konkrétně zákonem č. 292/1993 Sb. 41 Doporučení Rady Evropy č. 2/87/18, které bylo Výborem ministrů Rady Evropy přijato dne Dnes již český trestní řád obsahuje všechny tyto formy alternativního vyřízení trestní věci. 43 STRNADOVÁ, L. Odklony ve světle zákona č. 265/2001 Sb. Trestní právo 2001, č. 11, s

15 jich dotkla až novela z roku , a to navíc pouze v těch místech, kde praxe do té doby spatřovala jisté nedostatky. Institutu podmíněného zastavení trestního stíhání se tato novela dotkla především v oblasti terminologie. O něco více bylo touto novelou zasaženo narovnání, kde došlo v podstatě jen k jediné, i když výrazné změně, která se týká rozšíření orgánů činných v trestním řízení oprávněných o schválení narovnání rozhodovat o státního zástupce. V dílčích otázkách se pak zmíněná novela dotkla rovněž i trestního příkazu, například rozšířením okruhu trestů, které je možné tímto způsobem uložit, či zakotvení poučovací povinnosti ohledně podání odporu proti trestnímu příkazu. 45 K dalším změnám výraznějším změnám v této oblasti pak došlo novelami z roku Důsledkem první z těchto novel bylo zavedení kategorie přečinu. Tím došlo k podstatnému rozšíření možnosti aplikace některých odklonů, které byly dříve vázány pouze na trestní sazbu i na všechny nedbalostní trestní činy bez ohledu na výši trestu, které za jejich spáchání hrozí. Poslední změnu pak přinesl zákon č. 193/2012 Sb., kterým byla zavedena dohoda o vině a trestu a byl rozšířen institut podmíněného zastavení trestního stíhání, kdy je nově umožněno, aby se obviněný dobrovolně zdržel určité činnosti, v souvislosti s níž se trestného činu dopustil nebo aby složil ve prospěch státu peněžitou částku na pomoc obětem trestné činnosti. 44 Novela provedená zákonem č. 265/2001 Sb. 45 STRNADOVÁ, L. Odklony ve světle zákona č. 265/2001 Sb. Trestní právo 2001, č. 11, s Novely byly provedené zákonem č. 41/2009 Sb., který reagoval na novelu trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. 15

16 KAPITOLA 6 ODKLONY V PRÁVNÍ ÚPRAVĚ NAŠICH SOUSEDŮ Vzhledem k tomu, že i v trestním právu sousedních zemí nalezneme úpravu odklonů, je jistě vhodné, věnovat pár slov i jejich úpravě. Jedná se však o problematiku poměrně širokou, která by vydala na samostatnou práci. Proto s přihlédnutím k omezenému rozsahu této práce, jsou zde popsány pouze úpravy Slovenska a Rakouska, z nichž je pak pozornost věnována jen vybraným institutům. Polská a Německá úprava odklonů je vynechána i vzhledem k tomu, že se od té naší liší pouze v ne příliš podstatných detailech. Slovenská úprava byla zařazena proto, že její institut dohody o vině a trestu byl značnou inspirací pro úpravu tohoto institutu i v našem právu. Rakouský model je pak zmíněn jako inspirace pro možné změny našeho trestního řádu de lege ferenda. 6.1 SLOVENSKO Stejně jako v českém trestním právu procesním, i na Slovensku jsou odklony pojímány jako odklony od standardního průběhu trestního řízení. Tyto odklony představují specifické procesní postupy, které jsou využívány v případech, které jsou skutkově a právně jednodušší a rovněž u méně závažných trestných činů. Slovenský trestní řád nabízí šest typů odklonů, který mi jsou: podmíněné zastavení trestního stíhání, podmíněné zastavení trestního stíhání spolupracujícího obviněného, smír, fakultativní zastavení trestního stíhání, řízení o dohodě o vině a trestu a trestní příkaz. 47 Úprava jednotlivých odklonů se oproti české úpravě příliš neliší. Snad jen s výjimkou zvláštního případu podmíněného zastavení trestního stíhání v případě spolupracujícího obviněného, který v naší úpravě nenalezneme. Z pohledu českého trestního práva je však poměrně významná úprava dohody o vině a trestu. Tento institut, na rozdíl od slovenské úpravy 48, je v našem právu naprostou novinkou. Díky blízkosti českého a slovenského práva ale můžeme dle vývoje na Slovensku usuzovat i na vývoj u nás a můžeme se tak snadno vyvarovat případných chyb. 47 ŠIMOVČEK, I. Trestné právo procesné. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, s. ISBN Na Slovensku byl zaveden zákonem č. 301/2005 Z. z. která nabyla účinnosti

17 Tento typ odklonu je velmi specifický především v tom, že se dohadovacího řízení účastní několik subjektů, jejichž cílem je dosáhnutí konsenzu mezi jeho účastníky. Druhá zvláštnost pak spočívá v obsahu a povaze samotné dohody. Podmínkou uzavření dohody ve slovenské úpravě je skutečnost, že se obviněný ke spáchanému skutku dozná, uzná svou vinu, souhlasí s navrženým trestem a jsou splněny i všechny další zákonné podmínky. Uzavřenou dohodu musí vždy schválit soud, který neprovádí žádné dokazování, ale jen ověřuje, zda jsou splněny zákonné podmínky pro tento postup. Soud však není obsahem dohody nijak vázán a má oprávnění celou dohodu odmítnout. Předpokladem pro řízení o dohodě o vině a trestu je rovněž skutečnost, že výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují závěr, že skutek je trestným činem, že jej spáchal obviněný a že doznání učiněné obviněným je pravdivé. Vyřešení trestní věci dohodou o vině a trestu přitom není omezeno žádným okruhem trestných činů a její uzavření a schválení tedy přichází v úvahu u přečinů i zločinů. 49 Z výše uvedeného je tedy jasné, že česká úprava se slovenskou nechala inspirovat téměř doslovně. Zatím ale nemůžeme zcela objektivně říci, zda je tento fakt pozitivem nebo nikoli. 6.2 RAKOUSKO Rovněž v rakouském právním řádu se od konce minulého století projevují snahy nahradit standardní trestní řízení ve vhodných případech odklony. 50 I zde je možné odklony aplikovat v přípravném řízení nebo v řízení před soudem, a to až do meritorního rozhodnutí a obdobně jako v našem právu je preferováno, aby se tento postup aplikoval především ve fázi před sdělením obvinění. 51 Základními podmínkami pro aplikaci odklonů je, že trestný čin nepatří do příslušnosti soudu s přísedícími nebo porotního soudu, vinu nelze považovat za těžkou a čin neměl za následek smrt člověka. Je rovněž nutné, aby skutkový stav věci byl dostatečně objasněn. Aplikace odklonů pak přichází v úvahu jen vůči osobě, která je sice důvodně podezřelá ze spáchání trestného činu, ale její potrestání není považováno za nezbytné. 52 Odklony je možné využít v případech, kdy obviněný zaplatil peněžní částku ve prospěch státu, vykonal obecně prospěšné práce, splnil podmínky probační doby či došlo k mimosoudnímu 49 ŠIMOVČEK, I. Trestné právo procesné. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, s. ISBN Odklony se v rakouském právu plně uplatňují od novely trestního řádu z roku 1999, provedené spolkovým zákonem č. 55 BGBl. 51 SOTOLÁŘ, A. DOUBRAVOVÁ, D. K nové rakouské právní úpravě odklonů od standardního trestního řízení a k rakouskému modelu uplatnění mediace v trestních věcech. Právní rozhledy 2000, č. 3, s , s SOTOLÁŘ, A. DOUBRAVOVÁ, D. K nové rakouské právní úpravě odklonů od standardního trestního řízení a k rakouskému modelu uplatnění mediace v trestních věcech. Právní rozhledy 2000, č. 3, s , s

18 narovnání. 53 Pokud obviněný neplní uložené povinnosti řádně a včas, zahájí se v této věci trestní řízení, případně se v trestním řízení bude pokračovat. 54 Zvláštním, a pro české trestní právo jistě inspirativním, institutem je odklon vázaný na vykonání obecně prospěšných prací. 55 Ke konečnému zastavení řízení v tomto případě dochází v případě, kdy obviněný po určitou dobu vykonával bezplatně obecně prospěšné práce. Stanovená doba nesmí překročit šest měsíců a rozsah prací nesmí činit celkem více než 240 hodin. I v rámci tohoto odklonu může být obviněnému rovněž uloženo, aby poškozenému odčinil následky, které svým trestným jednáním způsobil. Navíc tento odklon může být spojen i s probačním dohledem. 56 Do budoucna by tedy bylo jistě vhodné zvážit, zda o do českého trestního řádu nezavést možnost uložit v rámci rozhodnutí o aplikaci odklonu obecně prospěšné práce, nebo jejich aplikaci vykonáním takových prací podmínit. Dle názoru autorky by se tím ještě více posílil výchovný efekt těchto institutů. U bohatších obviněných, by tato povinnost představovala citelnější zásah než povinnost mající peněžitou povahu. U méně majetných by pak vykonání obecně prospěšných prací mohla nahradit povinnost složit určitou peněžitou částku na obecně prospěšné účely. Rovněž by se v důsledku aplikace tohoto postupu oslabilo nazírání na odklony jako na způsob, jak se ze spáchaného trestného činu vykoupit a odklony by mohly být více vnímány jako určitý typ sankce. Takovýto přístup především ze strany veřejnosti je pak velice žádoucí. 53 Blíže viz SOTOLÁŘ, A. DOUBRAVOVÁ, D. K nové rakouské právní úpravě odklonů od standardního trestního řízení a k rakouskému modelu uplatnění mediace v trestních věcech. Právní rozhledy 2000, č. 3, s , s SOTOLÁŘ, A. DOUBRAVOVÁ, D. K nové rakouské právní úpravě odklonů od standardního trestního řízení a k rakouskému modelu uplatnění mediace v trestních věcech. Právní rozhledy 2000, č. 3, s , s K možnému zavedení tohoto institutu i do českého právního řádu viz kapitolu 6 Pohled na odklony de lege ferenda. 56 SOTOLÁŘ, A. DOUBRAVOVÁ, D. K nové rakouské právní úpravě odklonů od standardního trestního řízení a k rakouskému modelu uplatnění mediace v trestních věcech. Právní rozhledy 2000, č. 3, s , s

19 KAPITOLA 7 LIMITY TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY A STANDARDNÍHO TRESTNÍHO ŘÍZENÍ V KONTEXTU ODKLONŮ Dle obecných názorů je oddělení odsouzených od zbytku společnosti a jejich umístění do uzavřeného vězeňského zařízení považováno za nejpřísnější druh trestu. 57 Je tedy jasné, že takováto izolace bude společností velice žádanou reakcí na spáchání trestného činu. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že takovýmto vytržením pachatelů ze společnosti se stává z lidí, kteří by mohli produktivně pracovat, ekonomická zátěž. Příčinou je, že jsou vytrženi z rodinných a případně i pracovních vazeb, čímž jsou rovněž postiženi i rodinní příslušníci, kteří žádný trestný čin nespáchali. Navíc kontaktem pachatele s kriminálním prostředím věznice se výrazně zvyšuje riziko, že po propuštění bude obviněný v páchání trestné činnosti pokračovat, a to mnohdy i jiným způsobem, který se ve vězení přiučili, neboť již nenajde společenské uplatnění. Společnost je tedy aplikací tohoto přístupu postižena v podstatě hned třikrát. Poprvé spácháním trestného činu, podruhé tím, že se musí o odsouzeného ve vězeňském zařízení postarat a potřetí tím, že se výrazně zvyšuje riziko, že odsouzený bude trestnou činnost p áchat i nadále nebo se mu po návratu z vězeňského zařízení již nepodaří plně se začlenit zpět do společnosti a bude závislý na finanční pomoci státu. Dalším problémem souvisejícím s trestem odnětí svobody je skutečnost, že u opakovaně uvězněných osob přestává být toto vyloučení trestem. Je tomu tak proto, že po několikerém uvěznění se pachatel přizpůsobí vězeňskému prostředí, přijme svou roli vězně a přestane umístění do takového zařízení vnímat negativně. V důsledku toho se stane, že se odsouzení mají ve vězeňském zařízení ze svého pohledu lépe než na svobodě, neboť ve vězení mají přátele, zajištěnou stravu a svou postel. Zatímco v běžném životě jsou většinou nezaměstnaní, nebo mají práci jen příležitostně a často se potýkají s problémy s bydlením. Řada opakovaně odsouzených má ve vězení i vážené postavení, ale na svobodě jsou odpadem společnosti. V neposlední řadě hraje jistě roli i to, že ve vězení mají nastavený určitý řád. Vědí, jak se chovat a co za to očekávat. Zato na svobodě jsou často bezradní. Určité stigma přináší již první odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Obviněný, pak většinou již nemůže najít zaměstnání a jeho sociální zázemí je narušené. V takovém případě většinou není schopen splnit své závazky a velice často se uchyluje k recidivě trestné činnosti. Další výkon trestu odnětí svobody má pak na odsouzené zřídka výchovný a preventivní účinek, kdy poskytuje 57 KARABEC, Z. Možnosti sankční politiky. Kriminalistika 2001, č. 3,

20 spíše další podněty k pokračování v kriminální kariéře. 58 V těchto případech je pak jistě na místě položit si otázku, zda má vůbec ještě smysl, takovéto osoby uvězňovat, neboť pro ně uvěznění již žádný trest nepředstavuje a spíše ještě zhoršuje jejich společenské vyloučení. Vzhledem k výše uvedenému by tedy trestní sankce v podobě uvěznění pachatele měla mít místo jen v takových případech, kdy skutečně neexistuje jiné přijatelné řešení a nepřichází v úvahu využití jiných postupů. 59 Ať již v podobě odklonů nebo alternativních trestů. Odklony pak reagují ještě na jeden negativní jev, který je spojen se standardním projednáním trestní věci, zvláště pak při projednávání trestního stíhání osoby, která již má určitou kriminální minulost. V těchto řízeních se obvinění často omezují pouze na pasivní účast a v drtivé většině případů si vůbec neuvědomí všechny skutečné důsledky svého jednání. Mnohdy je ani průběh řízení ani uložený trest nijak výrazně nemotivuje k životu bez konfliktu se zákonem. 60 Často pak dochází ke zcela opačnému efektu, kdy se obviněný cítí rozhodnutím o své vině a uloženým trestem ukřivděn a sám sebe vnímá jako oběť trestního řízení, dle jeho názoru nespravedlivého. V neposlední řadě je problémem i fakt, že s činností justičních orgánů jsou ve společnosti spojena dvě očekávání. Na jedné straně veřejnost předpokládá, že justice bude spravedlivá, ale současně požaduje, aby byla výkonná a rychlá. 61 V této situaci existují tři způsoby, jak řešit tyto protichůdné tendence. Prvním způsobem je zvýšení kapacity orgánů činných v trestním řízení. Druhým je snížení počtu věcí projednávaných soudy, a to cestou dekriminalizace, depenalizace a rozšířením možnosti ukládání alternativních trestů. A konečně třetí možností je zkrácení trestního řízení zaváděním zjednodušených typů řízení a zefektivnění standardních procesních postupů. Uvedené metody lze pochopitelně rovněž navzájem kombinovat, čehož také stát využívá. Důležité však je si uvědomit, že všechny mají své limity. 62 Na všechny tyto negativní důsledky standardního trestního řízení a trestu odnětí svobody se tedy stát snaží reagovat jednak prosazováním restorativních přístupů a rovněž i rozvíjením možností aplikace odklonů, jejichž hlavním cílem je tyto negativa zcela eliminovat, nebo je alespoň zmírňovat. 58 SOTOLÁŘ, A. DOUBRAVOVÁ, D. K nové rakouské právní úpravě odklonů od standardního trestního řízení a k rakouskému modelu uplatnění mediace v trestních věcech. Právní rozhledy 2000, č. 3, s , s SOTOLÁŘ, A. VÁLKOVÁ, H. Trestní spravedlnost na přelomu tisíciletí. Právní rozhledy 1999, č. 12, s SOTOLÁŘ, A. VÁLKOVÁ, H. Trestní spravedlnost na přelomu tisíciletí. Právní rozhledy 1999, č. 12, s SOTOLÁŘ, A. VÁLKOVÁ, H. Trestní spravedlnost na přelomu tisíciletí. Právní rozhledy 1999, č. 12, s SOTOLÁŘ, A. VÁLKOVÁ, H. Trestní spravedlnost na přelomu tisíciletí. Právní rozhledy 1999, č. 12, s

21 ZÁVĚR Cílem této práce bylo seznámit čtenáře s koncepcí odklonů a nastínit některé jejich hlavní trestně procesní souvislosti. K tomuto cíli lze shrnout následující. Z toho, co bylo v této práci popsáno, můžeme soudit, že odklony jsou instituty velice užitečné, žádoucí a jsou v trestním řádu již nezastupitelné. Především vzhledem k tomu, že jednotlivé odklony zůstávají následnými novelizacemi trestního řádu téměř nedočtené a i u našich sousedů nalezneme úpravu velice obdobnou, můžeme soudit, že se jedná o instituty zdařilé, které si již v praxi nalezly své pevné místo. Tyto instituty představují zvláštní alternativní způsob vyřízení trestní věci. Jsou tedy jakýmsi možným privilegiem, které soud nebo státní zástupce může, ale nemusí obviněnému poskytnout. Jejich pojetí vychází především z konceptu tzv. restorativní justice, která se stala myšlenkovým základem pro úpravu odklonů. Díky tomu je ústřední postavou odklonů poškozený. Jsou to totiž právě jeho zájmy, které v rámci aplikace odklonů dostávají přednost před zájmem státu na odsouzení a potrestání pachatele. Jak ale bylo vidět v kapitole věnující se kategorizaci odklonů, můžeme tyto instituty pojímat i šířeji a v takovém případě pak tento princip zdaleka u všech odklonů nenalezneme. Přesto je však třeba i tyto ostatní alternativy mezi odklony zařadit. Nespornou výhodu však odklon představují i pro pachatele. Jejich aplikace totiž není spojena se stigmatem krminálníka a jsou tak účinně eliminovány negativní důsledky, které by jinak odsouzení a uvěznění pachatele představovalo nejen pro pachatele samotného, ale i pro jeho rodinu a v konečném důsledku i celou společnost. Jak již bylo uvedeno v úvodu této práce, její omezený rozsah nedává možnost zabývat se tímto tématem podrobněji. Jedná se však o téma aktuální, zajímavé a velice rozsáhlé, čímž dává velký prostor pro další budoucí práce. Vzhledem k tomu, že zde nebyla téměř žádná pozornost věnována konkrétním typům odklonů, je právě jejich úprava jistě podnětným tématem pro další odborné práce. 21

22 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ KNIŽNÍ ZDROJE JELÍNEK, Jiří. Trestní právo procesní. 3. aktualiz. a dopl. vyd. podle stavu k včetně změn vyplývajících ze zákona č. 45/2013 Sb. Praha: Leges, 2013, ISBN MUSIL, J., V. KRATOCHVÍL a P. ŠÁMAL. Kurs trestního práva: trestní právo procesní. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha: C.H. Beck, ISBN ŠÁMAL, P. A KOL. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005 ŠÁMAL, P. Trestní řád: komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C.H. Beck, Velké komentáře. ISBN ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Vyd. 1. Praha: Leges, 2011, ISBN ŠČERBA, F. Dohoda o vině a trestu a další prostředky racionalizace trestní justice. Vyd. 1. Praha: Leges, 2012, ISBN ŠIMOVČEK, I. Trestné právo procesné. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, ISBN ZEHR, H. Úvod do restorativní justice. Praha: Sdružení pro probaci a mediaci v justici, překlad Hasmanová a Ouředníčková. ISBN ČLÁNKY HASCH K.: Některé otázky související s podmíněným zastavením trestního stíhání a schválení narovnání jako překážky věci rozhodnuté podle 11 odst. 1 písm. f) TR. Ř., Trestní právo, 1996, č. 3, s KARABEC, Z. Možnosti sankční politiky. Kriminalistika 2001, č. 3, RIZMAN, ŠÁMAL, SOTOLÁŘ: K problematice zvláštních alternativních druhů trestního řízení. Trestní právo č. 12. s. 2 6 RŮŽIČKA, M., F. PÚRY a J. ZEZULOVÁ. Poškozený a adhezní řízení v České republice. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2007, xxix, 551 s. ISBN ; KUCHTA, J. ZEZULOVÁ, J. K vybraným problémům 22

23 alternativních způsobů řízení v českém trestním právu. Časopis pro právní vědu a praxi 1997, č. 4, s SOTOLÁŘ, A. DOUBRAVOVÁ, D. K nové rakouské právní úpravě odklonů od standardního trestního řízení a k rakouskému modelu uplatnění mediace v trestních věcech. Právní rozhledy 2000, č. 3, s , s. 92 SOTOLÁŘ, A. VÁLKOVÁ, H. Trestní spravedlnost na přelomu tisíciletí. Právní rozhledy 1999, č. 12, s STRNADOVÁ, L. Odklony ve světle zákona č. 265/2001 Sb. Trestní právo 2001, č. 11, s. 2 6 SUCHÝ, O.: Odklon v trestním řízení. Právník, 1991, č. 3, s VÁLKOVÁ, H. SOTOLÁŘ, A. Restorativní justice trestní politika pro 21. století? Trestní právo 2000, č. 1, s PRÁVNÍ PŘEDPISY A DALŠÍ PRAMENY PRÁVA Doporučení Rady Evropy č. 2/87/18 přijaté dne Výborem ministrů Rady Evropy Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) Zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky Zákon č. 301/2005 Z. z., Trestný poriadok Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník INTERNETOVÉ ZDROJE

24 ANOTACE Tato práce se zabývá tématem odklonů v trestním řízení, a to konkrétně základním vymezení tohoto pojmu a některými jeho významnými souvislostmi. Jedná se o instituty trestního práva procesního, které slouží k vyřízení trestní věci jinak než ve standardním řízení. Ve většině případů při jejich aplikaci nedochází k odsouzení, nebo k němu dochází jinak než v hlavním líčení. Náš trestní řád zná několik druhů odklonů. Tyto alternativní postupy velice úzce souvisí s konceptem tzv. restorativní justice. Ta upřednostňuje nápravu vztahů s poškozeným před odsouzením a potrestáním pachatele. Ústřední postavou odklonů je tak poškozený. Při aplikaci odklonu tedy stát ustupuje od požadavku zásadně trestat pachatele trestných činů za předpokladu, že budou zcela vyrovnány jeho závazky vůči poškozenému. Zásadní myšlenkou je, že pokud pachatel napraví negativní důsledky svého činu, klesá tím výrazně společenská škodlivost činu. ABSTRACT This thesis deals with problem of diversion in criminal proceedings, particularly with basic explanation of the term and with some significant association. Diversions are part of criminal proceeding, which are used to handle criminal cases in a different way than the standard proceeding. Usually there is no convictions, but if there is any, it s not impose in standard trial. Czech criminal procedure contains several kinds of diversions. Those alternative approaches are close related to a concept of so called restorative justice. Restorative justice prefers corrections of relations with victim over conviction. The victim is the most important role in this process. The state relieves the requirement of punishing the criminal in case when all commitments to the victim are settled. If the criminal corrects negative consequences of here deed, it significantly decreases social harmfulness of the crime, which is the main thought of the restorative justice. 24