Odpovědnost škody zaměstnance zaměstnavateli

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Odpovědnost škody zaměstnance zaměstnavateli Bakalářská práce Autor: Marie SCHÖNBAUEROVÁ Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: prof. JUDr. Petr TRÖSTER Praha Duben, 2013

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Sezimově Ústí dne Marie SCHÖNBAUEROVÁ

3 Poděkování: Tímto bych chtěla poděkovat svému vedoucímu bakalářské práce prof. JUDr. Petru TRÖSTEROVI za jeho odborné rady v oblasti pracovního práva.

4 Anotace: Bakalářská práce se zaobírá rozborem odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli podle zákoníku práce. Objasňuje jednotlivé typy odpovědnosti zaměstnance za škodu a stanovené náhrady. Detailně popisuje způsob řešení škody v resortu Ministerstva obrany ČR. Pro správné pochopení je v bakalářské práci pouţito citací a vzorů z odborné literatury, systému ASPI a nabídek pojišťoven uveřejněných na vlastních webových stránkách pojišťoven. Klíčová slova: Odpovědnost Druhy odpovědnosti Škoda Náhrada Zavinění Nedbalost Annotation: Bachelor thesis covers the analysis of employee liability for damage caused to the employer under the Labour Code. Clarifies the different types of employee liability for damages and set compensation. Describes in detail the method of solution of the damage in the Ministry of Defence. To understand the present thesis used quotes and patterns from the scientific literature, the ASPI and insurence companies offers published on web sites. Key words: Responsibility Types of responsibility Damage Compensation Fault Negligence

5 Obsah Úvod... 6 Zvolené metody zpracování Obecně pojem odpovědnost zaměstnance za škodu Výklad základních pojmů odpovědnostního práva Obecná odpovědnost v pracovním právu Dělení odpovědnosti v pracovním právu Funkce odpovědnosti v pracovním právu Povinnost k odvrácení škody Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů Rozsah náhrady škody Společná ustanovení Rozbor a zásady objasňování škod Předcházením škodám na majetku a zdraví Způsob předcházením škodám Formy předcházením škodám na majetku a zdraví Školení zaměstnanců - bezpečnost práce a péče o zaměstnance Pojištění zaměstnance za způsobenou škodu zaměstnavateli Závěr Seznam pouţité literatury Seznam pouţitých zkratek, schémat, tabulek a příloh Přílohy

6 Úvod Odpovědnost upravuje řadu právních odvětví veřejného i soukromého práva (obchodní právo, občanské právo, trestní právo). Všechna odvětví práva mají rozdílný přístup k odpovědnosti. Pojem odpovědnost patří k nejvíce diskutovaným problémům v oblasti právní teorie. Odpovědnost za škodu patří v právu k nejstarším institutům a je upravena kogentními normami, které zaručují stabilitu, ale i náhradu vzniklé škody. V bakalářské práci je popsána odpovědnost škody způsobené zaměstnavateli dle zákoníku práce. Pracovní právo je právem soukromým. Právním předpisem pracovního práva je zákoník práce zákon č. 262/2006 Sb., ale i další právní předpisy. V odpovědnosti zaměstnance se projevuje určitá flexibilita ve smluvních ujednáních (dohoda o odpovědnosti a hodnoty svěřené k vyúčtování). Naopak proti flexibilitě stojí ochrana, která je zajištěna poţadavkem porušení povinnosti na straně zaměstnance a nezbytného zavinění a limitace náhrady škody zaměstnance. Cílem této bakalářské práce je přehledně popsat odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. Pozornost je věnována obecnému charakteru odpovědnosti v pracovním právu. Detailně rozebírá způsob řešení škod u Ministerstva obrany ČR. Vlastní text bakalářské práce je rozčleněn do čtyř kapitol. Pro správné pochopení a zařazení je část první kapitoly bakalářské práce věnována vysvětlení základních pojmů. Obecná odpovědnost je vysvětlena podle odborné Učebnice pracovního práva M. Běliny a kolektivu 5. doplněného vydání z roku 2012, která popisuje dvě rozdílné koncepce odpovědnosti v pracovním právu. V druhé kapitole práce je popsána povinnost k odvrácení škody zaměstnance a také rozebrána dohoda o odpovědnosti a za jakých podmínek ji lze uzavřít či ukončit dle zákoníku práce. Můţe zaměstnanec odvrátit škodu a za jakých podmínek? Druhy odpovědnosti, jejichţ charakteristika tvoří hlavní část práce, jsou popisovány podle zákona č. 262/2006 Sb. Ve třetí kapitole bakalářské práce je popsán rozsah a způsob náhrady škody, která je zakončena společným ustanovením. Jako příklad jsou uvedeny způsoby a specifika řešení škod v resortu Ministerstva obrany ČR. K dané problematice je pro lepší pochopení pouţito vzorů dokumentů uvedených v příloze. V poslední kapitole nazvané Předcházení škodám na majetku a zdraví jsou nastíněny moţnosti jak se chránit proti škodám a vyzdvihnuty povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance, které nařizuje zákoník práce. Existuje tedy v dnešním rychlém pracovním tempu způsob, jak můţe zaměstnavatel chránit svůj majetek? Co je zaměstnavatel povinen udělat při přijetí nového zaměstnance? Má zaměstnanec šanci se ochránit proti vzniklé sankci? Jak a za jakých podmínek? 6

7 Tímto uceleným přehledem o odpovědnosti zaměstnance za škodu jsou zobecněny důleţité části, popř. jsou doplněny z odborné literatury či aktuálními vzory. Práce tvoří ucelený přehled, který můţe slouţit k širšímu studiu odpovědnosti v pracovním právu. Také můţe slouţit jako příručka pro zaměstnavatele při objasňování škod. Autorka bakalářské práce věří. ţe tento ucelený přehled bude skromným přispěním do studia o odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. Zvolené metody zpracování V první kapitole s názvem Obecně pojem odpovědnost zaměstnance za škodu je pouţita metoda interpretace, tzn. výklad smyslu určitých skutečností z důvodu porozumění základním pojmům pouţívaným v této problematice. V dalších částech první kapitoly je vyuţíváno metody abstrakce při zobecnění odpovědnosti v pracovním právu, jejích typů a funkcí. Ve druhé kapitole je pouţita metoda abstrakce k popsání povinnosti k odvrácení škody. Celá problematika je uvedena na základě konkrétních příkladů, kde jsou pouţity metody indukce. Ve třetí kapitole jsou implementovány metody abstrakce a interpretace pro vysvětlení rozsahu náhrady škody vyplívající ze zákoníku práce, dále je v podkapitole Rozbor a zásady objasňování škod vyuţita metoda interpretace pro vysvětlení základních tezí vnitřních předpisů AČR. V poslední čtvrté kapitole jsou metodou abstrakce vysvětleny způsoby a formy předcházení škodám a k popisu pravidel školení zaměstnanců zaměstnavatelem. V podkapitole Pojištění zaměstnance za způsobenou škodu zaměstnavateli je pouţita metoda interpretace v případě nastínění nabídek komerčních pojišťoven a metoda indukce k zobecnění pravidel pro vyuţití těchto produktů. V závěru bakalářské práce je vyuţita metoda abstrakce k zobecnění konkrétních zjištěných údajů a poznatků. Výsledek této abstrakce je vyuţitelný jako příručka pro konkrétní případy zaměstnavatele a zaměstnance. V bakalářské práci jsou pouţity citace z odborné literatury, které jsou v textu zvýrazněny kurzivou a uvozovkami s příslušnou identifikací v poznámkách pod čarou. 7

8 1 Obecně pojem odpovědnost zaměstnance za škodu 1.1 Výklad základních pojmů odpovědnostního práva Úkolem této kapitoly je stručně a jasně definovat základní pojmy týkající se tématu bakalářské práce s odkazy na citace z odborných literatur, které jsou pouţité v textu. Pracovní právo jako součást soukromého práva je souborem právních norem upravujících společenské vztahy. Upravuje právní vztahy při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Tyto vztahy jsou nazývány pracovněprávními. Pracovněprávní vztahy Pracovněprávní vztahy jsou právem upravené vztahy subjektů, které vznikají v souvislosti s jejich účastí v pracovním procesu, přičemţ v těchto vztazích vystupují subjekty jako nositelé vzájemných subjektivních práv a povinností. Ze zákoníku práce vyplývá, ţe pracovněprávní vztahy vznikají jen se souhlasem fyzické osoby (zaměstnance) a zaměstnavatele. Do pracovněprávního vztahu nesmí být nikdo nucen a vstupovat do něj proti své vůli a v rozporu se svým přesvědčením. V Listině základních práv a svobod jsou stanoveny povinnosti, které je třeba dodrţovat. Účastníci pracovněprávních vztahů si mohou sjednat cokoli, co není v rozporu se zákonem. Zásada co není zakázáno, je dovoleno je obsaţena v článku 2, odst. 4 Ústavy a článku 2 Listiny základních práv a svobod. Moţnost odchýlení se od zákoníku práce však není omezená. Souvisí to s rozlišováním právních norem na kogentní a dispozitivní. Kogentní právní norma obsahuje taková pravidla, která nelze smluvním ujednáním účastníků pracovněprávních vztahů vyloučit ani změnit. Výčet ustanovení, od kterých se lze odchýlit jen ve prospěch zaměstnance, upravuje 363 zákoníku práce. Ostatní právní normy jsou v zásadě tzv. normami dispozitivními, coţ znamená, ţe strany pracovněprávního vztahu mohou odchylnou právní úpravu sjednat dle vlastního uváţení a na základě shodného projevu vůle obou stran. 1 1 NESČÁKOVÁ, Libuše. JAKUBKA, Jaroslav. Zákoník práce 2012 v praxi: komplexní průvodce s řešením problémů. 2. vyd. Praha: Grada, Edice Právo v Praxi. 240 s. ISBN

9 Zaměstnanec Zaměstnancem se můţe stát jedině osoba, která dosáhla 15 let věku a ukončila povinnou školní docházku. Zaměstnavatel Zaměstnavatelem můţe být právnická nebo fyzická osoba, přičemţ způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zaměstnavatel vzniká dovršením 18 let. Základními prvky pracovněprávního vztahu jsou subjekty, obsah a objekt (předmět) pracovněprávního vztahu. Subjekt pracovněprávního vztahu Subjekty pracovněprávních vztahů jsou účastníci, kteří vystupují jako nositelé subjektivních práv a povinností. Je to tedy zaměstnanec a zaměstnavatel. Subjekt musí být deliktně způsobilý. Je-li účastníkem pracovněprávního vztahu stát, jedná a vykonává za něj povinnosti organizační sloţka státu. Jako subjekt vystupuje v pracovněprávních vztazích také odborová organizace. Obsah pracovněprávního vztahu Obsah pracovněprávního vztahu tvoří práva a povinnosti jednoho subjektu strpět negativní následek porušení (povinnost náhrady škody) a právo druhého subjektu poţadovat odčinění vzniku újmy (právo na náhradu škody). Subjekt a jeho chování Chování subjektu je nepostradatelným prvkem odpovědnostní skutkové podstaty. Tento prvek určuje, zda odpovědnostní vztah je vztahem pracovněprávním. Je důleţité, aby zaměstnanec vytvářející činnost při vzniku škody byl v souladu s plněním pracovních úkolů nebo přímo v souvislostí s nimi. Protiprávní chování subjektu Protiprávní chování subjektu je v rozporu s objektivním právem. Následkem protiprávního jednání je zpravidla vznik nějaké újmy nebo porušení právem chráněného zájmu. Jestliţe se jedná o škodu, kterou způsobil zaměstnanec zaměstnavateli, vyjadřuje se 9

10 újma v penězích. Nastává v důsledku jednání, které odporuje právní normě, nebo jako následek na vůli nezávislé objektivní události. Můţe být v některých případech vyloučena, a to v případě nutné obrany, krajní nouze. 2 Zavinění Zavinění je definováno jako vnitřní psychický stav zaměstnance, který se dopustil protiprávního jednání. Zákon rozlišuje dvě základní formy zavinění: nedbalost: vědomá, nevědomá, úmysl. Zavinění z nedbalosti vědomé nastává v okamţiku, kdy zaměstnanec věděl, ţe můţe protiprávním úkonem způsobit škodu, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, ţe ji nezpůsobí. Zavinění z nedbalosti nevědomé nastává v okamţiku, kdy zaměstnanec nevěděl, ţe jde o protiprávní úkon. Zavinění úmyslem nastává v okamţiku, kdy zaměstnanec věděl, ţe můţe způsobit škodu, a chtěl ji způsobit. V pracovním právu je nakládáno s pojmy úmysl a nedbalost takto: Zavinění zaměstnance má nejenom význam pro škodní odpovědnost, ale i pro stanovení způsobu a rozsahu náhrady škody. U úmyslných škod je zpravidla stanovena povinnost k jejich úplné náhradě a pro jejich uplatnění jsou stanoveny delší lhůty. Při posuzování odpovědnosti za škodu je třeba pečlivě zkoumat i moţné zavinění odpovědného vedoucího zaměstnance a poškozeného zaměstnavatele. 3 Míra odpovědnosti zavinění Míra odpovědnosti zavinění vyjadřuje zavinění jednotlivých subjektů vyjadřované zpravidla procentuálně k celkové škodě má vliv na poţadovanou výši náhrady škody. 2 STRÁŢNICKÝ, Jaroslav, JUDr. LETKOVÁ, Renata, JUDr. HORECKÝ, Jan, Mgr. Aktuální manuál pro kaţdou odborovou organizaci. 4. vyd. Praha: Sondy, Edice Paragrafy do kapsy. 100 s. ISBN HLOUŠKOVÁ, Pavla. Odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. [online]. Systém ASPI: , stav k do částky 91/2012 Sb. a 39/2012 Sb. m. s. [ ]. 5 s. LIT6476CZ. Portál vyţadující licenční oprávnění. 10

11 Škoda způsobená zaměstnavateli Škoda způsobená zaměstnavateli je souhrn ztrát, které vzniknou činností zaměstnance porušením pracovních povinností. Při určování pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru je třeba vţdy vycházet především z pracovní smlouvy, ze sjednaného druhu práce a příp. z pracovního řádu. Škoda je částka vyjadřující cenu sníţení majetku, která je vyčíslena v korunách. Škodu lze charakterizovat jako majetkovou újmu vyčíslitelnou v penězích a újmy na zdraví téţ jako odčinění fyzické bolesti, popř. zhoršení společenského uplatnění pracovníka, tj. jako satisfakce. 4 Škodní událost Škodní událost není v ţádném právním předpise definována. Znamená v podstatě skutečnost, která škodu způsobí, neboli kterou předpis spojuje s odpovědností za její výsledek, tedy za škodu a s ní spojenou povinnost k její náhradě. Škodní událost má svůj okamţik vzniku, který se musí shodovat s okamţikem vzniku škody nebo jejího zjištění. Škodní událost je tedy protiprávní úkon spočívající v lidském chování (konání nebo opomenutí) nebo událost, kterou byla škoda způsobena. Vznik škodní události a okamţik vzniku škody mají význam pro běh lhůt, během nichţ musí být právo na náhradu škody uplatněno a zajištěna příčinná souvislost mezi škodní událostí a nastalou škodou. Odpovědnost a odpovědnostní vztah V jednoduchosti lze říci, ţe odpovědnost je povinností nést následky svého protiprávního jednání, a to nejen z hlediska právního, ale také morálního. Subjekt je tedy povinen splnit porušenou povinnost, popř. odpovědnostní povinnost, a to buď dobrovolně, nebo pod nátlakem, tedy s pouţitím státního donucení. Odpovědnostní vztah vzniká jen tehdy, pokud v důsledku protiprávního jednání vznikne škoda. Tento logický vztah příčiny a následku, který musí existovat mezi protiprávností a škodou, je označen jako příčina souvislost (kauzální nexus). 5 Příčinná souvislost (kauzální nexus) je vztah mezi uvedeným jednáním a jeho následkem. V případě soudních sporů týkajících se odpovědnosti zaměstnance za škodu judikatura často zdůrazňuje její důleţitost, a to např. i v případech, 4 BĚLINA, Miroslav et al. Pracovní právo. 5. přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, Edice Právnické učebnice. 640 s. ISBN STRÁŢNICKÝ, Jaroslav, JUDr. LETKOVÁ, Renata, JUDr. HORECKÝ, Jan, Mgr. Aktuální manuál pro kaţdou odborovou organizaci. 4. vyd. Praha: Sondy, Edice Paragrafy do kapsy. 100 s. ISBN

12 kdy se obviněný zaměstnanec snaţí dokázat existenci relevantních okolností, jejichţ uznání by mohlo dopomoci ke stanovení niţší míry jeho zavinění. V takovém případě musí zaměstnanec prokázat, ţe tyto okolnosti ke způsobení škody skutečně vedly, tedy ne pouze ţe to bylo teoreticky moţné. 6 Objekt odpovědnostního vztahu Objekt odpovědnostního vztahu je základním pracovněprávním vztahem, který byl porušen chováním subjektu. Pojistná událost Pojistnou událostí je vznik povinnosti pojištěného nahradit vzniklou škodu. Pokud o náhradě této škody rozhoduje příslušný orgán, platí, ţe pojistná událost nastala teprve dnem, kdy rozhodnutí tohoto orgánu nabylo právní moci. Krajní nouze Krajní nouze je stav hrozícího nebezpečí. Např. zaměstnavateli hrozí škoda (vytopení kanceláře). V dané situaci není důleţité, zda tento stav vznikl ţivelně (povodně, počasí, bouřka, oheň) nebo s přispěním člověka. Zaměstnanci odvracející nebezpečí např. při vyklízení kanceláří, kde se nachází výpočetní technika, elektrické rozvody a jiné technické zařízení, tím tedy brání vzniku dalšímu případnému zničení vybavení kanceláří. V dané situaci se nešlo zachovat jinak. V tomto případě jejich jednání na základě okolností vylučuje protiprávnost a nezakládá odpovědnost za škodu. Nutná obrana Jednání v nutné obraně musí směřovat proto protiprávnímu útoku na chráněné vztahy. Takový útok můţe být pouze aktivním chováním lidským jednáním. Můţe směřovat nejen proti zdraví, majetku a občanské cti jednotlivce. Tento útok musí také přímo hrozit nebo být zřetelně nepřiměřené povaze a nebezpečí útoku. 6 Usnesení Krajského soudu v Ostravě. [online]. Systém ASPI: 2009, [ ]. 262 s. Sp. zn. 16 Co 131/98, SR č. 10/1998. Portál vyţadující licenční oprávnění. 12

13 Ušlý zisk Ušlý zisk představuje hodnotu, o kterou se majetek škodou stiţeného subjektu mohl rozšířit, kdyby škoda nenastala. Objasňující funkcionář Objasňující funkcionář a jeho nadřízení ve své působnosti soustavně sledují plnění povinností a úkolů při hospodaření s majetkem a předcházení škodám a zda se škody vzniklé u vojenského útvaru nebo organizačního útvaru MO stanoveným způsobem a včas evidují a objasňují. Současně plnění těchto povinností a úkolů hodnotí pololetně a ročně v rozborech škod, na jejichţ podkladě stanovují a činí potřebná opatření k odstranění zjištěných nedostatků a ke zvýšení ochrany majetku státu. Služební orgány Sluţební orgány jsou povinny kontrolovat, zda se škody vzniklé u jim podřízených útvarů stanoveným způsobem a včas evidují a řeší. Dále kontrolují, zda s osobami, se kterými je nutno uzavřít dohody o odpovědnosti, se tyto dohody řádným způsobem uzavírají. Zjistí-li závady, hlásí je bez zbytečného odkladu příslušným sluţebním orgánům. Odborné orgány útvarů Odborné orgány útvarů a zařízení organizačních útvarů MO jsou povinny dbát o to, aby všechny škody vzniklé na majetku státu, které spadají do jejich materiálové působnosti, byly ve stanovené lhůtě uveřejněny v rozkaze objasňujícího funkcionáře a řádně objasněny; spolupracovat při objasňování škod, určovat jejich výši a upřesňovat ji, není-li známa před uveřejněním škody v rozkaze objasňujícího funkcionáře; zpracovat specifikaci škody ve smyslu vnitřních předpisů. Pracovní podmínky Pracovní podmínky jsou souhrnem všech skutečností, které přímo či nepřímo souvisí s pracovním procesem a mohou ovlivňovat tělesné a duševní vlastnosti a schopnosti člověka a jeho motivaci při pracovním procesu. 13

14 Pracovní prostředí Pracovní prostředí je soubor materiálních podmínek (faktorů), za kterých je vykonávána práce. Svou kvalitou, kvantitou a dobou působení mohou nepříznivě ovlivnit zdravotní stav. Pracoviště Pracoviště je část prostoru v pracovním prostředí vymezená určitému zaměstnanci nebo skupině zaměstnanců pro trvalou nebo občasnou práci. 1.2 Obecná odpovědnost v pracovním právu Při prostudování odborné literatury lze dospět k rozdílným názorům na definici odpovědnosti v pracovním právu. Učebnice pracovního práva M. Běliny a kolektivu 5. doplněného vydání z roku 2012 popisuje dvě rozdílné koncepce odpovědnosti v pracovním právu. První popisuje V. Knapp, kdy odpovědnost povaţuje za hrozbu sankcí. Vychází z toho, ţe se odpovídá za splněné povinnosti, tedy ten, kdo je povinen, odpovídá za to, ţe svou povinnost splní, a nikoli teprve ex post za to, ţe nesplnil. 7 Podle V. Knappa odpovědnost vzniká současně se vznikem povinnosti a trvá spolu s ní latentně aţ do porušení povinností, kdy se latentní povinnost aktivizuje. Naopak definice odpovědnosti v pracovním právu dle Š. Luby uvádí: není moţné souhlasit s chápáním odpovědnosti jako hrozby sankcí. V takovém případě by totiţ odpovědnost přestala být tím, za co se všeobecně pokládá a čím je v trestním právu, tj. následkem porušení právního vztahu. V důsledku by to znamenalo, ţe by odpovědnost ztratila všechnu represivní, reparační i satisfakční povahu a zůstala by jí jen povaha a funkce prevence. 8 Určitým kompromisem mezi dvěma výše uvedenými koncepcemi je názor M. Kalenské. Je zaloţen na odpovědnosti jakoţto právní kategorii, která má dvě fáze. První fáze nastává během primární povinnosti, kdy působí preventivně ochranně potencionální sankce za její porušení. Druhá fáze nastupuje při nesplnění primární povinnosti a projeví se 7 BĚLINA, Miroslav et al. Pracovní právo. 5. přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, Edice Právnické učebnice. 640 s. ISBN BĚLINA, Miroslav et al. Pracovní právo. 5. přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, Edice Právnické učebnice. 640 s. ISBN

15 zpravidla vznikem sankční povinnosti (uloţení sankce) nebo sankčního vztahu. 9 Všeobecně lze tedy na základě rozdílných názorů a definicí říci, ţe samotná odpovědnost je velmi rozsáhlý pojem, kde samotná pracovněprávní odpovědnost je zvláštní kvalifikovaný druh povinnosti, jejíţ vznik jako sekundární povinnost předpokládá porušení primární právní povinnosti. Odpovědnost není ve všech právních oblastech upravena a chápána stejně. 10 Odpovědnost je povinností nést následky svého protiprávního jednání, a to nejen z hlediska právního, ale také morálního. Subjekt je tedy povinen splnit porušenou povinnost, popř. odpovědnostní povinnost, a to buď dobrovolně, nebo pod nátlakem, tedy s pouţitím státního donucení, čímţ se tato odpovědnost odlišuje od odpovědnosti morální. V obecné odpovědnosti za škodu musí být splněno několik podmínek: porušení pracovních povinností, zavinění na straně zaměstnance, vznik v penězích vyjádřitelné škody zaměstnavateli a příčinná souvislost mezi výše uvedenými skutečnostmi. Předpokladem pro posuzování odpovědnosti subjektů za škodu podle pracovněprávních předpisů je existence pracovněprávního vztahu. Je třeba připomenout, ţe pracovněprávní úprava odpovědnosti za škodu je odlišná od občanskoprávní úpravy. Odpovědnost zaměstnance za škodu nemůţe vzniknout, jestliţe se nedopustil porušení právních předpisů. Např. jestliţe k majetkové újmě došlo v důsledku působení vyšší moci nebo jako důsledek ekonomického rizika při podnikání, nelze tuto škodu přenášet na zaměstnance. Porušení povinností se lze dopustit protiprávním jednáním nebo opomenutím. S odpovědností zaměstnance za škodu je spojeno jednání, kterým způsobil škodu proti dobrým mravům. V kaţdém případě musí jít o jednání úmyslné. Toho se zaměstnanec můţe dopustit i tehdy, pokud jinak neporušil své právní povinnosti. Dobré mravy charakterizoval Ústavní soud ČR jako souhrn etických, obecně uznávaných a zachovaných zásad, jejichţ dodrţování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby kaţdé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti BĚLINA, Miroslav et al. Pracovní právo. 5. přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, Edice Právnické učebnice. 640 s. ISBN BĚLINA, Miroslav et al. Pracovní právo. 5. přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, Edice Právnické učebnice. 640 s. ISBN NESČÁKOVÁ, Libuše. JAKUBKA, Jaroslav. Zákoník práce 2012 v praxi: komplexní průvodce s řešením problémů. 2. vyd. Praha: Grada, Edice Právo v Praxi. 240 s. ISBN

16 Je tedy vţdy nezbytné posoudit, zda došlo ke škodě v rámci pracovních úkolů a v přímé souvislosti s plnění pracovních úkolů podle 273 a 274 zákoníku práce. Odpovědnostní povinnost můţe směřovat k dění něčeho (dare), k jednání (facere), k opomenutí (omittere) nebo k snášení něčeho (pati) odpovědným subjektem. Nejčastěji se vyskytují případy, kdy je odpovědný subjekt povinen něco dát, většinou se jedná o náhradu škody v penězích. 1.3 Dělení odpovědnosti v pracovním právu Odpovědnost vystupuje v právu jako důsledek porušení právní povinnosti. Za základní klasifikaci druhů odpovědnosti povaţuje Učebnice pracovního práva M. Běliny a kolektivu 5. doplněného vydání z roku 2012 druhů odpovědnosti členění podle jednotlivých právních odvětí. Je tedy třeba aplikovat občanskoprávní normy, trestněprávní normy, pracovní apod. Kromě toho ovšem můţeme klasifikovat druhy odpovědnosti i v rámci jednoho právního odvětí, stejně jako v právní literatuře pouţívá třídění druhů odpovědnosti, které má nadodvětvovou platnost. Odpovědnost je moţné takovým způsobem třídit na hmotnou odpovědnost a jinou neţ hmotnou odpovědnost. Hmotná odpovědnost pak bývá tříděna na odpovědnost za škodu a další druhy hmotné odpovědnosti podle specifik jednotlivých právních odvětí. 12 Koncepce aktivní odpovědnosti vychází z myšlenky, ţe odpovědnost vzniká jiţ se vznikem primární právní odpovědnosti. Je chápána jako odpovědný vztah k náleţitému plnění právních povinností. Současně je s ní spojena hrozba sankce pro případ nesplnění povinnosti. Koncepce pasivní právní odpovědnosti vychází z toho, ţe právní odpovědnost vzniká aţ v důsledku porušení primární právní povinnosti. Je s ní spojen vznik odvozeného odpovědnostního vztahu. Subjekty odpovědnosti v pracovním právu jsou totoţné se subjekty primárního pracovněprávního vztahu. Obsahem je povinnost jednoho subjektu strpět negativní následek porušení (povinnost nahradit škodu) a právo druhého subjektu poţadovat odčinění vzniklé újmy (právo na náhradu škody). Objektem je ochrana základního narušeného pracovněprávního vztahu a odstranění následků jeho porušení. Porušením právní povinnosti vzniká objektivní stav protiprávnost. 12 BĚLINA, Miroslav et al. Pracovní právo. 5. přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, Edice Právnické učebnice. 640 s. ISBN

17 V pracovním právu, stejně jako i v jiných právních odvětvích, lze rozlišovat několik druhů odpovědnosti. V této podkapitole jsou tyto základní druhy vymezeny a zařazeny do pracovněprávní odpovědnosti za škodu. Základními druhy pracovněprávní odpovědnosti jsou: subjektivní a objektivní odpovědnost: Subjektivní odpovědnost neboli odpovědnost za zavinění je typická zejména v případě odpovědnosti zaměstnance za škodu. Objektivní odpovědnost neboli odpovědnost bez ohledu na zavinění se typicky uplatňuje v případě odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci. individuální a kolektivní odpovědnost: Jinak lze také říci odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách. dohoda o odpovědnosti: Dohoda o odpovědnosti je zaloţena na určitém hmotném plnění, tedy povinnosti strpět určité krácení majetkových nároků. 1.4 Funkce odpovědnosti v pracovním právu Pracovněprávní odpovědnost plní funkci zajištění realizace právních nároků v závislosti na postavení subjektů pracovněprávních vztahů. Jedná se především o funkce preventivně výchovnou, reparační (příp. satisfakční u újmy na zdraví) a sankční. Tyto funkce se překrývají a vzájemně doplňují. Preventivně výchovná funkce je základní funkcí, která se uplatňuje v pracovním právu a zákoník práce z ní vychází. Škodám nebo jejich následkům je lépe předcházet (příp. pokud k nim došlo, snaţit se, aby dál nenarůstaly), neţ je potom sloţitě nahrazovat v penězích, příp. navracet do předešlého stavu, přičemţ je nutné vzít také v úvahu, ţe ne všechnu škodu lze skutečně nahradit (jedná se např. o tzv. nemajetkovou újmu). Cílem této funkce je působit preventivně na zaměstnance i na zaměstnavatele tak, aby dodrţovali své povinnosti vyplývající z pracovněprávních předpisů a aby si uvědomili, jakým jednáním jim vznikla pracovněprávní odpovědnost, a tak se vyvarovali jejímu dalšímu vzniku. Reparační funkce pracovněprávní odpovědnosti zejména za škodu vyjadřuje přenesení u majetku subjektů pracovněprávního vztahu uvedením v předešlý stav, popř. náhradou v penězích. 17

18 Sankční neboli represivní funkce spočívá v postihu subjektu za jeho protiprávní chování tím, ţe mu ukládá povinnost snášet nepříznivé důsledky stanovené jako sankce za jeho protiprávní chování. 18

19 2 Povinnost k odvrácení škody Zákoník práce ukládá zaměstnancům povinnost pracovat a počínat si tak, aby nezpůsobili škodu. Hrozí-li škoda, je zaměstnanec povinen upozornit vedoucího zaměstnance na moţnou hrozící škodu a pokusit se zabránit hrozící škodě. Zaměstnavatel můţe poţadovat, aby se zaměstnanec podílel na náhradě škody, která byla zaměstnavateli způsobena, a to s přihlédnutím k rozsahu a okolnostem případu, pokud ji není moţno nahradit jinak. Předpokladem této odpovědnosti tedy je: vznik škody, porušení povinnosti upozornit na moţnou hrozící škodu, souvislost mezi vznikem škody a porušením povinnosti, zavinění zaměstnance, které musí být ve formě vědomé nedbalosti, skutkový jev, ţe škodu není moţno uhradit jinak. Při obecné odpovědnosti odpovídá zaměstnanec za škodu, jen pokud mu zaměstnavatel prokáţe zavinění. Tím se odlišuje obecná odpovědnost od specifických případů odpovědnosti. U odpovědnosti za škodu podle zákoníku práce lze rozlišit, zda je škoda způsobená úmyslně nebo z nedbalosti. Zaměstnanec odpovídá i za škodu způsobenou ve stavu, do kterého se vlastní vinou uvedl a kdy není schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky. Např. jde o škodu způsobenou ve stavu opilosti. S povinností odvrácení škody je úzce spjata prevenční povinnost, kterou občanský zákoník ukládá kaţdému v pracovněprávnímu vztahu dodrţovat. Kaţdý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku, přírodě a ţivotním prostředí, znamená to, ţe je povinen zachovávat takový stupeň pozornosti, který lze po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně poţadovat a který lze objektivně posoudit. Je způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na ţivotě, zdraví či majetku. 13 Jestliţe zaměstnanec svou prevenční povinnost příkladně plnil a při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozícího ţivotu nebo zdraví způsobil škodu, pak za takovou škodu neodpovídá, pokud tento stav úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem. Např. zaměstnanec zjistil, ţe v budově hoří. Přivolal 13 MPSV ČR. Náhrada škody a předcházením škodám. [online]. Systém ASPI: , stav k do částky 2/2013 Sb. a 1/2013 Sb. m. s. [ ]. 2 s. LIT25472CZ. Portál vyţadující licenční oprávnění. 19

20 hasičskou záchrannou sluţbu a sám se snaţil z dosahu poţáru odnést počítačové vybavení. Přitom poškodil jeden monitor, tím ţe spadl na zem. Za škodu zaměstnanec nebude odpovídat. Specifikem této vzniklé škody je, ţe se nejedná o povinnost hradit vzniklou škodu, ale pouze povinnost přispět k úhradě vzniklé škody. Na zaměstnavateli je, zda tento příspěvek bude poţadovat. Musí přihlíţet k tomu, co bránilo zaměstnanci splnit svoji povinnost, jaký je společenský význam škody a jaký má zaměstnanec osobní a majetkový poměr ke škodě. Výše náhrady škody v tomto případě odpovědnosti nesmí přesáhnout částku trojnásobku průměrného měsíčního výdělku dotyčného zaměstnance. 2.1 Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách Odpovědnost zaměstnance za schodek na svěřených hodnotách, který je zaměstnanec povinen vyúčtovat podle zákoníku práce, je zvláštním druhem pracovněprávní odpovědnosti za škodu. Odpovědnost vznikne, prokáţe-li zaměstnavatel, ţe uzavřel se zaměstnancem platnou dohodu o odpovědnosti a ţe na hotovosti, ceninách, zboţí, zásobách materiálu nebo jiných hodnotách, které zaměstnanci svěřil k vyúčtování, vznikl schodek. Schodkem se rozumí rozdíl mezi skutečným stavem hodnot a údaji účetní evidence. Zaměstnavatel není povinen prokazovat vznik škody zaměstnance, odpovědnost je dána na základě odpovědnosti za výsledek. Dohodou o odpovědnosti přejímá zaměstnanec odpovědnost za schodek na jakýchkoli dalších hodnotách, které mu budou zaměstnavatelem svěřeny kdykoli po uzavření této dohody, půjde-li o hodnoty, jeţ jsou způsobilé být předmětem dohody o odpovědnosti (tj. hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu a s nimiţ má zaměstnanec moţnost nakládat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny. 14 Dohodou o odpovědnosti přejímá zaměstnanec odpovědnost za schodek na kterémkoli pracovišti, v kterékoli funkci s touto odpovědností. Pro platnost dohody není důleţité, jakou funkci a na jakém pracovišti, popřípadě v jakém kolektivu zaměstnanec zastává. Zaměstnanec odpovídá za schodek v kterékoli funkci, na kterémkoli pracovišti, ale zásadně podle původní dohody o odpovědnosti. Dohodu o odpovědnosti můţe platně uzavřít jen zaměstnanec, který dosáhl věku 18 let. Zákoník práce vyţaduje pro uzavření této dohody písemnou formu. Pokud není dohoda 14 PUTNA, Mojmír. Dohody o hmotné odpovědnosti podle nového Zákoníku práce. [online]. Systém ASPI: , stav k do částky 2/2013 Sb. a 1/2013 Sb. m. s. [ ]. 3 s. LIT28774CZ. Portál vyţadující licenční oprávnění. 20

21 uzavřena písemně, je neplatná. Další náleţitostí této formy dohody je podpis umístěný na konci textu dohody, teprve vlastnoručním podpisem potvrzuje zaměstnanec, ţe rozumí všem podmínkám uvedeným v dohodě. Vlastnoruční podpis dohody nelze nahradit mechanickými prostředky (razítka statutárního orgánu zaměstnavatele). Dohoda také musí obsahovat závazek zaměstnance převzít odpovědnost za hodnoty, které mu zaměstnavatel svěří a které je zaměstnavatel povinen vyúčtovat. Dohoda bývá typicky uzavírána v souvislosti se svěřenou hotovostí, ceninami, zboţím, zásobami, pokladní hotovostí nebo uskladněným zboţím. V této situaci jsou splněny podmínky obratu nebo oběhu i osobní dispozice. Dohoda o odpovědnosti musí kromě označení smluvních stran obsahovat především určení hodnot, které budou zaměstnanci svěřeny, a závazek zaměstnance stanovující odpovědnost za případný schodek na těchto hodnotách, závazek zaměstnavatele a také můţe vytvořit zaměstnanci podmínky umoţňující řádné hospodaření se svěřenými hodnotami. Dohoda o odpovědnosti často vyuţívaná v praxi bývá specifikována pro zaměstnance vykonávajícího pracovní činnost na pracovišti s více zaměstnanci, kteří mají taktéţ uzavřenou dohodu o odpovědnosti. Příkladem takového pracoviště je prodejna s více zaměstnanci. Kaţdý zaměstnanec má podepsanou svoji dohodu, dle judikatury je nutnost podepsat dohodu se všemi pracovníky, kteří mají přístup k hodnotám a disponují s nimi. Pokud je uzavřena dohoda, a to bez ohledu na to, zda se jedná o jednoho nebo více zaměstnanců, v jejich zájmu musí být provedena inventarizace podle 254 zákoníku práce Sb. Tato inventarizace musí být provedena i v případě, ţe dochází k zániku dohody, nebo při převedení zaměstnance na jinou pracovní pozici, při jeho přeloţení a při skončení pracovního poměru. Dohodu není moţné uzavřít např. ve vztahu k vybavení kanceláře zaměstnance nebo k výrobnímu prostředku, se kterým zaměstnanec pracuje, tyto předměty nepodléhají obratu peněz. Dohodu také není moţné uzavřít v případě, kdy je zboţí vyskládáno na regálech a nabízeno zákazníkům, kteří k němu mají fyzický přístup. Za těchto okolností není dodrţena podmínka osobní dispozice se svěřenými hodnotami. Zaměstnanec, který uzavřel dohodu o odpovědnosti, od ní můţe odstoupit. Důvody odstoupení od smlouvy jsou: vykonává-li jinou práci, je-li převeden na jinou pracovní pozici, pokud zaměstnavatel neodstranil závady, na které zaměstnanec písemně upozorňoval a které mu bránily v hospodaření se svěřenými hodnotami. 21

22 Lhůta na doručení o písemném upozornění neodstranění pracovních podmínek je 15 kalendářních dnů. Dohoda o odpovědnosti zaniká dnem, kdy bylo odstoupení od této dohody doručeno zaměstnavateli, pokud není v odstoupení uveden den pozdější. 2.2 Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů je dalším typem odpovědnosti zaměstnance za škodu, upraveným v 255 a 256 zákoníku práce Sb. V řadě aspektů se podobá odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách. Jestliţe u této náhrady škody zaměstnanec neprokáţe, ţe škodu nezavinil, musí ji nahradit v plné výši. V této odpovědnosti musí vzniknout škoda, která spočívá ve ztrátě svěřeného předmětu. Zaměstnanec musí mít od zaměstnavatele písemné potvrzení o převzetí předmětu. Musí tedy vzniknout škoda ve formě ztráty svěřené věci, přičemţ zaměstnavatel musí mít podepsanou se zaměstnancem dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí (např. zaměstnavatel svěřil zaměstnanci nástroje, ochranné pracovní pomůcky, mobilní telefonní přístroj). Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů se nemůţe týkat takových předmětů nebo věcí, jako je automobil či vybavení kanceláře. U těchto předmětů není moţné zajistit úplnou osobní dispozici zaměstnance. Aby zaměstnanec mohl nést odpovědnost za ztrátu, musí mít moţnost se svěřenými předměty po celou dobu svěření osobně disponovat. Předpokladem odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů je také výlučné pouţívání předmětu zaměstnancem a jeho moţnost zabezpečit jeho nepřetrţitou ochranu. Pokud hodnota svěřené věci přesahuje Kč, nestačí k zaloţení odpovědnosti za svěřený předmět jen převzetí na základě písemného potvrzení. Zákoník práce vyţaduje pro vznik popisovaného typu odpovědnosti uzavření dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů. Tato dohoda musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Zaměstnanec můţe tuto dohodu uzavřít nejdříve v den, kdy dosáhl věku 18 let. Od uzavření dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů můţe zaměstnanec odstoupit v případě, ţe mu zaměstnavatel nevytvořil podmínky k zajištění ochraně svěřených předmětů proti jejich ztrátě. Zákoník práce předepisuje pro odstoupení od dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů písemnou formu, ale nedodrţení nezpůsobuje neplatnost. Odstoupení 22

23 můţe být formou ústní, ale je doporučeno tento právní úkon udělat písemnou formou. Dohoda o odpovědnosti za ztrátu na svěřených věcí zaniká ukončením pracovního poměru. Pokud byl zaměstnanci na základě dohody o svěření předmětů svěřen předmět, který zaměstnanec ztratil, odpovídá zaměstnavateli za škodu způsobenou ztrátou. Na základě popisovaného typu odpovědnosti odpovídá právě a jen za ztrátu svěřeného předmětu a nikoli za jeho poškození či znehodnocení. Jestliţe zaměstnanec předmět neztratí, ale poničí jej, nemůţe odpovídat za jeho ztrátu. Zaměstnavatel ale můţe poţadovat od zaměstnance náhradu škody. Jestliţe zaměstnanec ztratí svěřený předmět, předpokládá se odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, tedy i zavinění. Na základě ztráty svěřeného předmětu zaměstnavatel můţe poţadovat náhradu škody. Pokud se prokáţe, ţe ztráta vznikla nezaviněním (částečně nebo zcela) zaměstnance, je zaměstnanec zproštěn odpovědnosti úplně nebo jen částečně. Na závěr je nutné zmínit se o škodě podle ustanovení 184 zákoníku práce 65/1965 Sb., který uţ není platný. Byl nahrazen zákoníkem práce 262/2006 Sb. Upravoval tzv. škodu vyrobení zmetku (dále jen vadný výrobek). Nový zákoník práce škodu způsobenou vadnou prací neupravuje. Kdyţ zaměstnanec vyrobil z nedbalosti vadný výrobek, byl povinen nahradit zaměstnavateli náklady vyloţené na materiál a mzdy, popřípadě na nutné opravy vadného výrobku i stroje, jestliţe ho při výrobě vadného výrobku poškodil do částky rovnající se polovině jeho průměrného měsíčního výdělku. Pokud zaměstnanci po oznámení o vyrobení vadného výrobku nebylo uloţeno, aby zastavil práci, neměl povinnost k náhradě škody takto vzniklé. Jestliţe vyrobení vadného výrobku vzniklo chybou na straně zaměstnance, kterou je moţné omluvit, zaměstnavatel můţe náhradu škody přiměřeně sníţit, avšak výše této náhrady musí činit nejméně jednu třetinu skutečné škody. Přesáhla-li škoda polovinu průměrného měsíčního výdělku zaměstnance, musí výše náhrady činit nejméně částku rovnající se jedné šestině jeho průměrného měsíčního výdělku. 23

24 3 Rozsah náhrady škody Zákoník práce předepisuje postup při uplatňování práva na náhradu škody. Výši poţadované škody určuje zaměstnavatel se zřetelem k pravidlům daným v zákoníku práce. Výši poţadované náhrady škody je zaměstnavatel povinen zaměstnanci písemně oznámit a se zaměstnancem ji projednat zpravidla do jednoho měsíce od dne, kdy škoda vznikla a kdy bylo zjištěno, ţe za ni zaměstnanec odpovídá. V rámci tohoto projednání můţe dojít k písemné dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem ohledně výše škody a způsobu její úhrady. Nadřízený orgán určuje výši škody v případě, ţe škodu způsobil vedoucí zaměstnanec, který je statutárním orgánem, příp. jeho zástupce. Současná pracovněprávní úprava jiţ neukládá povinnost zaměstnavateli škodu na zaměstnanci vymáhat. Je tedy pouze na rozhodnutí zaměstnavatele, zda vůbec, příp. v jaké výši, bude náhradu škody na zaměstnanci poţadovat. Zaměstnavatel je povinen při určování výše škody vycházet z ceny v době poškození věci. 15 Pokud zaměstnavatel dojde k závěru, ţe mu v důsledku zaviněného chování zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s tím vznikla škoda v určité výši, tak by zaměstnavatel v první řadě měl tuto skutečnost oznámit zaměstnanci. Avšak nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy zaměstnavatel zjistil škodnou událost a ţe zaměstnanec za ni odpovídá. Zaměstnavatel po oznámení vzniku škody zaměstnanci s ním musí projednat výši náhrady škody. Zaměstnavatel je povinen projednat výši poţadované škody a způsob její náhrady i s odborovou organizací. Zákoník práce v tomto případě stanovuje výjimku pro výši škody, kdy částka nepřesáhla Kč, to zaměstnavatel povinnost projednat výši škody s odborovou organizací nemá. Zaměstnavatel bude směřovat především k tomu, aby zaměstnanec uznal, ţe za škodu odpovídá, a vznikl mu tedy vůči zaměstnavateli dluh, aby byla uzavřena dohoda o způsobu náhrady škody. Tato dohoda musí být podle zákoníku práce uzavřena písemně, jinak je neplatná. 16 V kolektivní smlouvě ale můţe být dohodnuto, ţe bude zaměstnavatel s odborovou organizací projednávat kaţdý případ odpovědnosti zaměstnance za škodu bez hlediska výši škody. Zaměstnavatel musí k projednání 15 HLOUŠKOVÁ, Pavla. Odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. [online]. Systém ASPI: , stav k do částky 91/2012 Sb. a 39/2012 Sb. m. s. [ ]. 5 s. LIT6476CZ. Portál vyţadující licenční oprávnění STRÁŢNICKÝ, Jaroslav, JUDr. LETKOVÁ, Renata, JUDr. HORECKÝ, Jan, Mgr. Aktuální manuál pro kaţdou odborovou organizaci. 4. vyd. Praha: Sondy, Edice Paragrafy do kapsy. 100 s. ISBN

25 odpovědnosti zaměstnance za škodu s odborovou organizací přistoupit ještě před tím, neţ samotného zaměstnance vyzve k uznání své odpovědnosti a nahrazení škody. Opačný postup by zcela vylučoval smysl a význam této povinnosti zaměstnavatele. Pro dosaţení vyšší právní jistoty lze doporučit, aby podrobnější pravidla pro jednání o výši poţadované náhrady škody stanovila kolektivní smlouva. Při jednání se samotným zaměstnancem bude zaměstnavatel směřovat především k tomu, aby zaměstnanec uznal, ţe za škodu odpovídá, a vznikl mu tedy vůči zaměstnavateli dluh, a aby byla uzavřena dohoda o způsobu náhrady škody. Tato dohoda musí být podle zákoníku práce uzavřena písemně, jinak je neplatná. 17 K podepsání uznání dluhu zaloţeného v důsledku odpovědnosti za škodu nemůţe být zaměstnanec nucen a zaměstnavatel nemá ţádný způsob, jak k podepsání uznání dluhu zaměstnance donutit. Pokud zaměstnanec s podepsáním dluhu souhlasí, musí být dluh zaměstnancem uznán co do důvodu a výše. V listině musí být uvedeno, jak vysoký dluh zaměstnance uznává a souvislost s vznikem škody. Pokud jde o způsob náhrady škody, rozeznávají se dva základní uvedení v předešlý stav a poskytnutí peněţité náhrady. 18 Zákoník práce určuje, ţe pokud se jedná o obecnou odpovědnost, zaměstnanec je povinen nahradit škodu v penězích nebo napravit v předešlý stav (např. oprava poškozené věci). Pokud není moţné nahradit škodu nápravou, musí zaměstnanec nahradit škodu peněţitou náhradou. Rozsah náhrady škody se u kaţdého zaměstnance posuzuje zcela samostatně podle ustanovení 257 zákoníku práce Sb. Zaměstnanec, který odpovídá za škodu podle ustanovení 250, je zavázán kompenzovat zaměstnavateli skutečnou škodu v penězích, jestliţe neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Na zaměstnavateli záleţí, jestli bude vymáhat škodu či ne. V praxi to znamená, ţe zaměstnavatel se rozhodne, zda bude vyţadovat náhradu škody. Tím však není vyřešena vlastní otázka vypořádání vzniklé škody v účetní evidenci zaměstnavatele. 19 Přestoţe zaměstnavatel zaměstnanci škodu odpustí, nemůţe si ji odepsat v nákladech, ale aţ po zdanění ze zisku. Toto platí také pro vztah škola ţák nebo student a pro vztahy právnická fyzická osoba, na jejichţ pracovištích se uskutečňuje praktické vyučování, při kterém dojde ke škodě. Pokud je škoda způsobená z nedbalosti, 17 STRÁŢNICKÝ, Jaroslav, JUDr. LETKOVÁ, Renata, JUDr. HORECKÝ, Jan, Mgr. Aktuální manuál pro kaţdou odborovou organizaci. 4. vyd. Praha: Sondy, Edice Paragrafy do kapsy. 100 s. ISBN HLOUŠKOVÁ, Pavla. Odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. [online]. Systém ASPI: , stav k do částky 91/2012 Sb. a 39/2012 Sb. m. s. [ ]. 5 s. LIT6476CZ. Portál vyţadující licenční oprávnění STRÁŢNICKÝ, Jaroslav, JUDr. LETKOVÁ, Renata, JUDr. HORECKÝ, Jan, Mgr. Aktuální manuál pro kaţdou odborovou organizaci. 4. vyd. Praha: Sondy, Edice Paragrafy do kapsy. 100 s. ISBN

26 nesmí výše náhrady přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyř a půl násobku jeho průměrného měsíčního výdělku. Jestliţe škoda byla způsobena úmyslně, tak tato výhrada neplatí (v opilosti, nebo po zneuţití jiných návykových látek). Zaměstnavatel pak můţe ţádat po zaměstnanci podle 257 odstavce 2 a 3 náhradu ušlého výdělku. Podle 257 odstavce 5, odpovídá-li za škodu více zaměstnanců, tak kaţdý z nich hradí přiměřenou část škody podle míry zavinění. Při určení výše náhrady škody podle 251 se přihlíţí zejména k okolnostem, které bránily povinnosti, a k významu škody pro zaměstnavatele. Výše náhrady škody však nesmí přesáhnout částku rovnající se trojnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance. 20 V zákoníku práce je stanoveno, kdo odpovídá za schodek na svěřených nebo za ztrátu svěřených předmětů. Pokud zaměstnavatel podepsal dohodu o odpovědnosti na svěřených hodnotách nebo předmětech a dojde ke schodku (ke ztrátě), je zaměstnanec povinen zaplatit náhradu v plné výši. Pokud ale na pracovišti byla sepsána společná dohoda o odpovědnosti, tak se určuje podíl zaměstnanců podle jejich dosaţení hrubých výdělků. Vedoucímu zaměstnanci a jeho zástupci se určuje výše náhrady škody z dvojnásobné výše hrubých výdělků. Při společné odpovědnosti zaměstnanců nesmí překročit výše náhrady škody částku rovnající se jejich průměrnému měsíčnímu výdělku před vznikem škody. Pokud zaměstnanci nemohou odškodnit zaměstnavatele dle předchozího ustanovení, jsou povinni uhradit zbytek vedoucí a jeho zástupce dle jejich dosaţených hrubých výdělků. Pokud se ale zjistí při společné odpovědnosti, ţe škodu zavinil jeden ze zaměstnanců, hradí tento schodek zaměstnanec do své míry zavinění. Zbývající část hradí všichni společně podle ustanovení zákoníku práce 260 odstavce 1 a 2. Moţnosti, jakým způsobem uhradit škodu zaměstnavateli, jsou např. sráţky ze mzdy nebo pokud se jedná o škodu niţšího rázu, můţe být hrazena v celé výši poţadované zaměstnavatelem. Sráţky ze mzdy plní dvě funkce: uhrazovací, zajišťovací. Účelem zajišťovací funkce je uhrazení vzniklé pohledávky zaměstnavatele u zaměstnance. Dohoda o sráţkách musí být písemná, v opačném případě je neplatná. Zároveň by měla obsahovat souhlas zaměstnance se sraţením určité dohodnuté částky z jeho 20 KOCOUREK, Jiří. Zákoník práce. Právní stav k vyd. Praha: Eurounion, s. ISBN

27 výplaty a také důvod sráţky. Obsahem dohody by měl zejména souhlas zaměstnance se sraţením nebo opakovaným sraţením určité dohodnuté částky z jeho mzdy nebo platu a případně i důvod provádění těchto sráţek. Tato dohoda můţe být uzavřena jen k zajištění a za účelem uhrazení jiţ vzniklého a existujícího dluhu. Dohodu není moţné uzavřít předem pro účely případné náhrady škody, která by mohla vzniknout v budoucnu. 21 Pokud se zaměstnavatel rozhodne poţadovat na zaměstnanci náhradu škody a zaměstnanec bude mít za to, ţe jsou zde důvody zvláštního zřetele hodné, můţe se obrátit na soud, který, pokud tyto důvody uzná, můţe náhradu škody přiměřeně sníţit. Právním předpisem však není stanoveno, co jsou to důvody zvláštního zřetele hodné, a bude tedy záviset na rozhodnutí soudu, k jakým důvodům bude při rozhodování o výši škody přihlíţet. Toto právo se nazývá tzv. moderační (zmírňovací). 3.1 Společná ustanovení Zákoník práce popisuje a ustanovuje, kdy je zaměstnanec postiţen duševní poruchou, kdy není schopen ovládnout své chování, a tedy nemůţe posoudit následky, které způsobil. Pokud ale zaměstnanec má duševní poruchu, v důsledku které není sám schopen činit právní úkony a která není krátkodobého jednorázového charakteru, můţe soud zaměstnance zbavit způsobilosti k právním úkonům a tím i odpovědnosti za vzniklou škodu. Jestliţe zaměstnanec není schopen jen k některým právním úkonům, soud stanoví ve svém rozhodnutí rozsah omezení. Zaměstnanec odpovídá za škodu v případě, ţe je stiţen duševní poruchou, ale je schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. Přitom není rozhodující, zda je jeho duševní porucha trvalého rázu či nikoli. Lze hovořit o zaměstnancově plné schopnosti rozpoznávací a ovládací. Posouzení těchto schopností zaměstnance je věcí kaţdého konkrétního případu. 22 Zaměstnanec odpovídá za škodu, pokud se vlastní vinou zbaví rozpoznávacích a ovládacích schopností a v tomto stavu způsobí škodu. Např. zaměstnanec poţije alkohol takovým způsobem, ţe nastane účinek neodpovídající běţné situaci, stejně tak pokud zaměstnanec poţije omamné a psychotropní látky. S odpovědností zaměstnance za škodu je 21 STRÁŢNICKÝ, Jaroslav, JUDr. LETKOVÁ, Renata, JUDr. HORECKÝ, Jan, Mgr. Aktuální manuál pro kaţdou odborovou organizaci. 4. vyd. Praha: Sondy, Edice Paragrafy do kapsy. 100 s. ISBN KOBLIHA, Ivan. ELISCHER, David. HOCHMAN, Josef. HUNJAN KOBLIHOVÁ, Radka. TULÁČEK, Jan. Náhrada škody podle občanského a obchodního zákoníku, zákoníku práce v oblasti průmyslového vlastnictví a podle autorského zákona. 1. vyd. Praha: Leges, Edice Praktik. 390 s. ISBN