Líbivý design průhledných skládaček

Transkript

1 Líbivý design průhledných skládaček Jeden z nejběžnějších typů spotřebitelských obalů jsou skládačky, neboli skládatelné obaly, vyráběné z dobře potiskovatelných lepenek nižší plošné hmotnosti ( m S = g/m -2 ). Tyto obaly již od svého vzniku patří ve své kategorii k obalům nejpopulárnějším z hlediska svého vzhledu i funkce. Vždyť skládačky jsou velmi logisticky výhodné, k výrobcům zboží se dodávají ať už slepené či neslepené ( podle konstrukce ) ve složeném stavu, který oproti velikostně stejným prostorovým obalům zaberou pouze dvacetinu svého objemu, čímž jsou výrazně ušetřené náklady pro dopravu, manipulaci i skladování. Do prostorového tvaru se tyto typy obalů rozkládají až u výrobce zboží, tzn. při plnění. Po naplnění se tyto obaly uzavírají zpravidla konstrukčními prvky klopovým uzávěrem, kompletací u vícedílných skládaček, ale i lepením, přelepem či termoplastickým spojováním. Typy skládaček Skládačky jsou tedy velmi rozšířeným typem obalu, zároveň však patří k obalům na které jsou kladeny stále vyšší nároky z hlediska konstrukčního i grafického designu. V dnešní době je takřka nemožné zmapovat všechny typy konstrukcí se kterými se zákazník setkává. Skládatelné obaly se hojně vyskytují v jednodílných i vícedílných podobách, z důvodu pevnosti mohou mít rozdílný i stejný typ dna a vrcholu. Existují varianty s různými typy zalepovacích i zasouvacích klop, variabilita je pochopitelně i v dalších typech uzavírání. zasouvací či rozkládací skládačky., přiklápěcí víka apod. Průřezy skládaček se zdaleka neomezují jen obdélníkové či čtvercové typy, nechybí ovály či jakékoli jiné polygony. Zatímco před pár lety se spousta výrobců snažila soustředit na víceúhelníkové typy obalů šesti či osmistěny, nyní přichází móda trojúhelníkových průřezů. Doménou však z důvodu logistiky přesto asi vždy budou obaly pravoúhlých průřezů. A jak tyto napohled fádní obaly zviditelnit? Grafikou, materiálem či obojím. V době velkého rozvoje polygrafického průmyslu se u většiny těchto obalů stupňují nároky na grafickou úpravu a její provedení, tedy tisk. Z tohoto důvodu nejčastěji využívanou tiskovou technikou je ofset se kterým jsou dosahovány nyní výsledky ještě před pár lety takřka nemyslitelné. Nechybí však ani ostatní techniky a způsoby zušlechťování jako je např. ražba, lakování, metalizace. Mezi skládačky patří i vrstvené obaly nápojové kartony, které mají navíc i výborné bariérové vlastnosti. Trendy v používaných materiálech Skládatelné obaly již mnoho let nejsou vyráběny pouze z plných lepenek, i když tyto jsou i dnes stále nejrozšířenějším typem materiálu. U náročnějších potisků se používají zvláště lepenky natírané např. bílo bílé, své místo si však drží i materiál nejtradičnější chromonáhrada. Vedle plných lepenek se objevují i lepenky vlnité, třívrstvé s jemnější vlnou mikrovlnou ( E ) a stále častěji i minivlny ( F, O, G ). Právě u minivln dochází Autor: Ing. Jana Žižková jana.zizkova@centrum.cz

2 k experimentálním přímým potiskům ( post print ) ofsetem, podobně jako u klasických plných materiálů. U vrstvených obalů je trendem snižovat hmotnost obalu snižováním tloušťek jednotlivých vrstev, ať už se jedná o karton, PE či hliník. U některých typů těchto kartonů bývá PE nahrazován PP ( Tetra Recart ). Většina obalů z výše uvedených materiálů se vyznačují i vysokou kvalitou potisku. Grafická úprava často sice zobrazuje zabalené zboží, ale neméně často pouze u zákazníka navozuje jen různé emotivní pocity. Ať už z toho či onoho důvodu odtud je jen krok k požadavku trhu vidět zboží v obalu v jeho reálné podobě. Průhledné typy obalů na trhu nejsou nic nového vyfukované či vstřikované plastové obaly, blister nebo skin pack obaly atd. V posledních letech však nastává invaze obalů z tuhých plastů. Ty se nejprve uplatňovaly jako velkoobjemové, zvláště pro automobilový průmysl různé typy přepravek, beden či boxpalet ( většinou z komůrkového PP ), nyní se pevné plastové folie hojně vyskytují i ve spotřebitelských skládačkách. Na rozdíl od těch velkoobjemových je jejich největší předností právě průhlednost, často spojená s velmi atraktivním vícebarevným tiskem. Výroba obalů z tuhých plastů začíná vyvzorkováním na plotru Konstrukční návrh se neliší od návrhu klasické skládačky. Obal, který se může vyznačovat stejnou variabilitou tvarů jako lepenkové obaly je navrhován v klasických CAD systémech ArtiosCAD, EngView Package Designer, Impact, Verpack, Kasemake atd. K prvním odlišnostem dochází až při vyvzorkování na plotru. Zde nedochází k problémům ve vyříznutí obalu, ale spíše v jeho linkách ohybu. Plast na rozdíl od lepenky má značnou tvarovou paměť i vyšší tuhost, při uzavření obalu bývá síla zpětného pružení mnohem větší. Linky mohou být případně i naříznuté, tím je ohyb snažší, ale od tohoto způsobu se ustupuje nejen z důvodu menší tloušťky materiálu a tím snížené pevnosti, ale především z důvodu estetických. Při složením do prostorového tvaru jsou tyto linky často velmi viditelné, bílé. Především z těchto důvodů se u plastových skládaček upřednostňuje rýhování. Rylky jsou vyrýhované rozdílným přítlakem nebo jiným speciálním způsobem, obvykle na plotrech s oscilačními noži.firma Aristo pro své plotry vyvinula řešení Infra Crease TM, kde se při rylování materiál kontrolovaně změkčuje pomocí infračerveného světla. Tento způsob lze použít nejen při vzorkování skládaček, ale i u dalších plastových materiálů až do tloušťky 10 mm. Autor: Ing. Jana Žižková jana.zizkova@centrum.cz

3 Technologie výroby plastových skládaček I zde na první pohled je výroba identická, ve skutečnosti tomu však není. Klasické i plastové skládačky jsou vysekávané planžetovým nástrojem. Skládačky z lepenek nižší plošné hmotnosti mohou být podobně jako některé etikety i vysekávané rotačním způsobem pomocí vysekávacích plechů upnutých na magnetickém válci, většinou však bývají vysekávané na lisech horizontálních nebo příklopových. Vzhledem k vyšším objemům výroby těchto obalů výsek často probíhá na in line automatech se zakomponovanými horizontálními lisy. Plastové skládačky mají objemy většinou podstatně nižší, výsek může probíhat na stejných strojích, častěji jsou však upřednostňovány pomalejší příklopové lisy. Výsekové planžety ( raznice ) jsou sice dodávány stejnými výrobci, rylovací nože však mají o něco vyšší výšku. Stejně jako u vyvzorkování i při výseku je tedy největším problémem vytvoření ohybových linek. Tyto lze vytvářet za studena i za tepla. Technologie za tepla je ovlivněna teplotním rozsahem používaných materiálů. U plastových skládaček jsou nejpoužívanějšími materiály PET, PVC a PP. Na rozdíl od výroby lepenkových skládaček se u plastových prakticky nepoužívá protitlaková příprava ( pertinax, kanálky, vyfrézovaný plech ). Novinkou ve vytváření kvalitních rylek je patentovaná japonská technologie SmartKrease vhodná právě pro transparentní obaly z PP a PET. Zde se jedná o technologii používanou v kombinaci s teplotou ( nahřátí desky ). Obaly vyrýhované touto metodou se velice snadno skládají, je eliminována tvarová paměť plastu na nezbytné minimum. Při složení do prostorového tvaru jsou rylky prakticky neviditelné. Skládání, spojování S kvalitním ohybem souvisí další zpracovatelské postupy, tedy složení a spojování skládaček do prostorového tvaru.průmyslové spojování v některých případech může opět probíhat na konvenčních zařízení, bez další úpravy. Ovšem tyto způsoby se týkají spíše méně estetických způsobů spojování jako je sešívání. Vzhledem k tomu, že hovoříme o čistě plastových obalech jedním z používaným způsobem spojování přířezů je termoplastické spojování, např. vysokofrekvenčním způsobem. Většina plastových skládaček je však spojováno lepením a zde se již pochopitelně s mnohými odlišnostmi setkáváme. Lepidlo lze nanášet za tepla i studena. Plnou funkčnost zajišťuje i lepení běžnými tavnými lepidly (hotmelty ), toto lepení má však svá úskalí z hlediska estetické funkce obalu. Slep bývá viditelný a po čase vlivem působení prostředí tato lepidla často dokonce žloutnou, čímž bývá jinak perfektní vzhled skládačky značně narušen. Mnohem elegantnějším řešením je používání speciálních polymerních lepidel na plastový povrch. Při svaření materiálu dochází k narušení struktury plastu a jeho mezimolekulárních vazeb, zároveň se část složky lepidla odpařuje. Nesporným kladem těchto lepidel je, že nezanechávají žádnou barevnou stopu. Dalším poněkud revolučním způsobem nanášení lepidla je metoda plasma treat. Ošetření plasmou již několik let někteří výrobci plastových obalů používají, ale trochu jiným způsobem a za jiným účelem. Plasty mají nízkou povrchovou energii a právě tato vlastnost vede ke špatné adhezi barev, nátěrových hmot či lepidel s povrchem polymeru. Aby docházelo k optimální adhezi je třeba povrchovou energii zvýšit, což lze realizovat různými způsoby koronovou úpravou, plamenem či plasmou. A právě úprava plasmou se velmi osvědčuje při lepení plastových skládaček. Tryska ionizujícím zářením molekulárně naruší povrch plastu v místě předpokládaného slepu, narušením povrchu se optimalizuje následná adheze lepidla. Takto upravenou plastovou skládačku lze lepit obdobně jako lepenkovou. I zde lepidlo na narušeném povrchu v podstatě zakotvuje stejně jako v mikropórech papíru. Potisk a zušlechťování V potisku plastových skládaček podobně jako u lepenkových skládatelných obalů dominuje ofset. Zdaleka se nejedná o jedinou používanou techniku. Zvláště při zvýšených nárocích na Autor: Ing. Jana Žižková jana.zizkova@centrum.cz

4 přenos silnější vrstvy barvy ( zvláště metalické ) či laku se upřednostňuje sítotisk. Při vyšších výrobních sériích potisku z rolí se používá hlubotisk, kterým se dosahuje vysoké kvality i u těch nejnáročnějších grafických návrhů. Jeden z nejznámějších výrobců plastových skládaček firma Stäger Verpackungen používá i digitální tisk. Firma je jedním z průkopníků plastových skládaček, nabízí je již od roku Tato společnost je vůbec novátorem na poli plastových obalů, jen na okraj, v roce 1986 jako první začala extruzí zpracovávat PET. Folie se vedle těchto často vícebarevných tisků i zušlechťují. Velice efektní spojení je spojení plastu s metalickou folií. Dalším trendem u dražších obalů je plastová skládačka s ražbou. Na plast lze nástrojem razit různé typy folií s rozličnými efekty perleťové folie, hologramy, zlaté či stříbrné folie. Výrobci se vůbec hodně zhlédli v metalických efektech na foliových skládačkách. Pokud se nepoužívá ražba často se přímými metalickými barvami alespoň tiskne. Design, který oslovuje Jedním z veteránů vedle Stäger Verpackungen je i firma HLP Packaging Products, která při výseku používá již uvedenou technologii SmartKrease. Tuto technologii ocení zvláště zákazníci, kteří si přejí mít u skládačky skládatelné dvoubodově lepené dno pro automaty. U běžně rýhovaných plastových skládaček se právě paměť materiálu zde projevuje nejvíce. Tato firma se soustřeďuje na velice atraktivní transparentní obaly pro kosmetické, potravinářské a další spotřebitelská průmyslová odvětví.obaly jsou potištěny většinou vícebarevně často s velmi fotorealistickým vzhledem. Obaly z PET, PVC i PP mají dokonale čistý antistatický povrch a jsou velmi odolné vůči poškrábání. U většiny obalů je zachována tradiční pravoúhlá konstrukce, obal je zatraktivněn svou transparentností v kombinaci s kvalitním potiskem. Většina těchto obalů slouží k různým typům presentace, z tohoto důvodu bývá konstrukce často doplněna o eurozávěsy. Vedle vysekávaných obalů má HLP Packaging Products ve svém nabídkovém portfoliu i transparentní vinuté obaly či kombidózy. Tedy obaly s válcovým trupem krabice a s nasazovacím či vsazovacím víkem. V nabídce nechybí pochopitelně ani obaly typu blister či skin pack. Střízlivě elegantní transparentní obaly nabízí i Seufert Transparente Verpackungen GmbH. Jejich produkce získala i mnoho mezinárodních cen a ocenění (DuPont Awards for Packaging, Messe Poznan, Deutscher Verpackungs-Preis atd. ) Obaly jsou převážně z PET a PVC v tloušťkách od 150 do 450 mikronů. Pro ruční balení a plnění jsou linky ohybu dělány rýhováním za studena či perforací, pro automaty se používají soft rylky zhotovené vysokofrekvenčně nebo speciální typ rýhování Smart Line. Jak je zřejmé ve výrobě plastových skládaček jednoznačně vede PET a PVC, PP je tentokrát trochu na okraji zájmu. Přesto právě u tohoto materiálu a u těchto typů obalů lze setkat i s velmi environmentálně příznivou inovací. Již několik let je nabízen materiál Priplak, který doposud používali zvláště výrobci display, nyní tento materiál začínají zvolna oceňovat i výrobci plastových skládaček. Jednou z výhod Priplak je jeho nízká hmotnost i při vyšších tloušťkách materiálu a dobrá potiskovatelnost i UV barvami. Autor: Ing. Jana Žižková jana.zizkova@centrum.cz

5 Umocnění vzhledu vizuálními efekty Dalším vývojovým trendem, kterým se výroba plastů ubírá je použití lentikulárních folií ve výrobě plastových skládaček. Na povrchu PET či PVC folie jsou vylisovány pásy s oblými tvary lineárních čoček. Díky této struktuře při změně úhlu pohybu vnímáme pouze určité části plochy, která je potištěna v tenkých proužcích. Tímto způsobem lze dosáhnout prostorových či kinematických vjemů. Při různém natočení se mění barva či typ obrazu. Obraz se nemusí měnit problikáváním jedné sekvence v druhou, ale lze použít i větší množství sekvencí a tím dosáhnout např. plynulosti pohybu. Lentikulár tedy není nic nového, ale v poslední době se jedná o velmi oblíbený nástroj v oblasti reklamy, DTP studií apod. A odtud je jen krok k použití potištěné lentikulární folie ve výrobě skládatelných obalů. Obaly jsou netradiční, velmi atraktivní, ale hodí se spíše k tzv. promotion obalům, jejich cena je pro větší série poněkud vyšší. Plasty jako konkurent konvenčních skládaček? Proč jsou tedy plastové skládačky stále více populárními? Svým způsobem za to částečně může kvalita potisku u běžných obalů. Je tak vysoká, že běžný spotřebitel má chuť konfrontovat vizuální vjem s reálným zbožím. Další roli hraje perfektní vzhled, který se mnohem hůře poškodí, navíc i při omaku, lze tento typ obalu snadno omýt. Hladkost, transparentnost i vyšší životnost povrchu často vede i k opakovanému použití či k následnému sekundárnímu využití obalu. Exklusivita vzhledu je na druhé straně pochopitelně vyvážena i zápory, především zvýšenými nároky na zpracování a pochopitelně i vyšší cenou produktu. Z těchto důvodů tedy vyplývá závěr, že konkurent ano, ale jen v omezené oblasti produkce. Globálně se výrobci lepenkových skládaček určitě bát ohrožení ze strany tuhých plastů nemusí. Autor: Ing. Jana Žižková jana.zizkova@centrum.cz