ÚVOD DO PRÁVNÍ TEORIE A PRAXE III.

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra sociální práce ÚVOD DO PRÁVNÍ TEORIE A PRAXE III. STUDIJNÍ TEXT PRO PREZENČNÍ TYP STUDIA JUDr. Alena Prchalová, Ph.D. 2014

2 Obsah: SPRÁVNÍ PRÁVO Základní ustanovení o správním řízení Správní řízení - obecně Příslušnost správních orgánů Doručování Průběh řízení v prvním stupni Účastníci řízení Ustanovení opatrovníka Stádia správního řízení a postup před zahájením řízení Zahájení správního řízení Zjišťování podkladů, zajištění průběhu a účelu řízení Dokazování Zajištění účelu a průběhu řízení Přerušení správního řízení Zastavení správního řízení Rozhodnutí ve věci Rozhodnutí Přezkoumání správních rozhodnutí Řádné opravné prostředky Mimořádné opravné prostředky Přezkoumání rozhodnutí správních orgánů soudy Správní exekuce Úvodní pojmy Exekuce na peněžitá plnění Exekuce na nepeněžitá plnění Stížnosti a opatření obecné povahy Stížnosti Opatření obecné povahy Správní delikty Správní delikty obecně Přestupky

3 TRESTNÍ PRÁVO Základní charakteristika trestního práva hmotného Systém trestního práva Prameny, funkce a zásady trestního práva Působnost trestního práva Trestné činy Skutková podstat trestného činu Trestání trestných činů Skutkové podstaty trestných činů zvláštní část trestního zákona Trestní právo procesní pojem, subjekty, dokazování Trestní řízení Subjekty trestního řízení Obviněný Obhájce Zajištění osoby podezřelého a obviněného Soudní soustava Dokazování Stádia trestního řízení Přípravné řízení Předběžné projednání obžaloby Hlavní líčení Opravné řízení Vykonávací řízení

4 4

5 SPRÁVNÍ PRÁVO 1. ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ O SPRÁVNÍM ŘÍZENÍ Cíl: V této kapitole se seznámíte se základními zásadami činnosti správních orgánů, s jejich příslušností v rámci správního řízení, dále jak se vedou jednotlivé písemnosti, doručováním písemností a především počítání času, aby si každý dokázal spočítat tzv. fikci doručení a lhůtu pro řádný opravný prostředek. Klíčová slova: Správní řízení, zásady, příslušnost, dožádání, spis, protokol, doručování, veřejná vyhláška. Průvodce studiem: Předmětem této kapitoly je seznámit studenty se základními pojmy správního práva se zaměřením na příslušnost správních orgánů, úkony správních orgánů a doručování vč. počítání času. Časová náročnost každá podkapitola opory je počítána v rozsahu 2 3 hodiny, a to dle zájmu o studium dané problematiky SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ - OBECNĚ Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2006, upravuje postup: - orgánů moci výkonné - orgánů územních samosprávných celků - právnických a fyzických osob, jestliže vykonávají působnost v oblasti veřejné správy Správní právo je považováno za ucelené a jednotné odvětví českého práva. Řadí se do práva veřejného. Správní právo je odvětví práva, jehož právní normy upravují společenské vztahy vznikající v oblasti veřejné správy. 5

6 Správní řízení rozlišujeme: obecné zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, jako právní předpis subsidiární tzn. že se podle něj postupuje vždy, není-li zvláštními přepisy stanoveno jinak zvláštní je charakterizován velkým počtem právních předpisů upravujících jak speciální procesní ustanovení, tak hmotné správně právní vztahy (např. předpisy vodohospodářské, stavební, upravující přestupky, o katastru nemovitostí aj.) Prameny správního práva: - normativní právní akty (např. zákony, vyhlášky, vládní nařízení) - normativní smlouvy (např. mezinárodní smlouvy) - soudní a správní precedenty (např. nálezy Ústavního soudu) Zásady správního řízení: 1. zásada legality (zákonnosti) 2. zásada - princip proporcionality (přiměřenosti) 3. zákaz zneužití správního uvážení 4. zásada ochrany dobré víry a oprávněných zájmů 5. zásada souladu s veřejným zájmem 6. zásada preference smírného odstranění rozporů 7. zásada legitimního očekávání 8. zásada materiální pravdy 9. zásada procesní rovnosti a nestrannosti postupů správních orgánů 10. zásada veřejné správy jako služby 11. zásada spolupráce správních orgánů a souladnosti postupů 12. zásada rychlosti a hospodárnosti postupů (procesní ekonomie) 1.2. PŘÍSLUŠNOST SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ A. VĚCNÁ PŘÍSLUŠNOST Určuje typ či druh správního orgánu, který je oprávněn a povinen vést v konkrétním případě správní řízení a vydat příslušné rozhodnutí. Tato příslušnost je stanovena vždy zvláštním právním předpisem. Správní orgány jsou příslušné jednat a rozhodovat pouze ve věcech, které jim byly svěřeny zákonem nebo na základě zákona. Touto příslušností jsou typově stanoveny správní orgány, které mají provádět správní řízení v I. stupni, z čehož lze zároveň odvodit, který orgán bude orgánem odvolacím. B. FUNKČNÍ PŘÍSLUŠNOST Tato příslušnost souvisí s vnitřní dělbou práce příslušného právního orgánu, který provádí správní řízení. 6

7 C. MÍSTNÍ PŘÍSLUŠNOST Místní příslušnost určuje, který z věcně příslušných správních orgánů je oprávněn správní řízení provést. Místní příslušnost je určena: a) místem činnosti v řízeních týkajících se účastníka řízení b) místem, kde se nachází nemovitost v řízeních týkajících se nemovitosti c) místem podnikání v ostatních řízeních týkajících se podnikatelské činnosti účastníka řízení d) místem trvalého pobytu fyzické osoby v ostatních řízeních týkajících se fyzické osoby e) místem sídla právnické v ostatních řízeních týkajících se právnické osoby Pokud by bylo ve správním řízení učiněno podání u orgánu, který není v dané věci věcně nebo místně příslušný, pak musí tento správní orgán podání bezodkladně postoupit usnesením orgánu příslušnému a současně o tom vyrozumět podatele. Pokud by orgán, který není věcně příslušným, provedl správní řízení a vydal příslušné rozhodnutí, pak by bylo toto rozhodnutí nicotné. Nicotnost zjišťuje a rozhodnutím prohlašuje správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který nicotné rozhodnutí vydal. Současná právní úprava zná dva druhy nicotnosti: a) nicotnost zjišťovaná a prohlašovaná nadřízeným správním orgánem - z důvodů absolutní věcné nepříslušnosti, b) nicotnost vyslovovaná soudem (z ostatních důvodů). Pokud je místně příslušných více správních orgánů a nedohodnou-li se jinak, provede řízení ten z nich, u něhož jako prvního byla podána žádost nebo který učinil úkon z moci úřední jako první. V ostatních případech určí místní příslušnost usnesením nejblíže společně nadřízený správní orgán. DOŽÁDÁNÍ Dožádání je institut, který slouží k usnadnění řízení tam, kde je hospodárnější provést určitý úkon v řízení jiným než věcně a místně příslušným správním orgánem. Příslušný správní orgán může usnesením dožádat podřízený nebo nadřízený správní orgán nebo jiný věcně příslušný správní orgán o provedení úkonu, který by sám mohl provést jen s obtížemi nebo s neúčelnými náklady nebo by úkon nemohl provést vůbec. 7

8 Dožádaný orgán provede úkon bez zbytečného odkladu nebo ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení dožádání. Tuto lhůtu může jemu nadřízený orgán na jeho návrh prodloužit, a to o dobu nezbytně nutnou. JEDNACÍ JAZYK V řízení se jedná a písemnosti se vyhotovují v jazyce českém. Účastníci řízení mohou jednat a písemnosti předkládat i v jazyce slovenském. Písemnosti v cizím jazyce předložit v originálním znění a v úředně ověřeném překladu do jazyka českého Neslyšící osoby správní orgán jim ustanoví tlumočníka do českého znakového jazyka, příp. prostředníka, který se s ním dorozumí Osoba hluchoslepá správní orgán ustanoví prostředníka, který je schopen se s ní dorozumět Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, ve kterém se vede jednání, má právo na tlumočníka Odlišná úprava je u příslušníků národnostní menšiny dlouhodobě a trvale žijící na území České republiky mohou jednat a podání činit ve svém jazyce a náklady na tlumočení a překlad písemností nese správní orgán. SPIS, PROTOKOL V každé věci se zakládá spis. Spis obsahuje veškeré písemnosti, které se dané věci týkají např. podání, protokoly, rozhodnutí atd. Přílohou spisu jsou zejména důkazní prostředky. Každý spis je označen spisovou značkou. Nahlížet do spisu mohou účastníci řízení a ty osoby, které prokáží právní zájem nebo jiný vážný důvod. Do spisu je možné nahlížet po celou dobu řízení a také po nabytí právní moci rozhodnutí. Ze spisu je možné si pořizovat výpisy a požadovat po správním orgánu zhotovení kopií spisu nebo jeho části. O jednotlivých úkonech sepisují správní orgány protokol např.: - o ústním jednání - o ústním podání - o výslechu svědka, znalce - provedení důkazu listinou, ohledání 8

9 Každý protokol musí obsahovat zejména tyto náležitosti: - místo, čas sepsání protokolu - označení úkonů, které jsou předmětem zápisu - identifikace přítomných osob - označení správního orgánu sepisujícího protokol a osoby, která za něj jedná vč. její funkce a služebního čísla - vylíčení průběhu jednání - zapsání námitek proti obsahu protokolu - podpis účastníků řízení nebo uvedení důvodu odepření podpisu 1.3. DORUČOVÁNÍ Doručování je důležitý institut pro komunikaci mezi účastníky řízení a správním orgánem. Pro doručování písemností je důležité počítání času, neboť s plynutím času spojuje právo některé závažné právní důsledky. Zásady počítání běhu lhůty: - den rozhodující pro běh lhůty (např. doručení rozhodnutí) se do lhůty nezapočítává (to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin); lhůta se začne počítat ode dne následujícího; pokud připadne poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, má se za to, že posledním dnem lhůty je nejbližší pracovní den; - lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, anebo je-li v tento den podána písemnost adresovaná tomuto správnímu orgánu držiteli poštovní licence Příklad Dne bylo doručeno rozhodnutí. Lhůta pro odvolání je 15 dnů. Lhůta začíná běžet od , patnáctý den lhůty připadá na , což je sobota. V tomto případě se poslední den lhůty posouvá na nejbližší pracovní den, tj. pondělí Tento den je možné podat odvolání na poště k doručení rozhoduje poštovní razítko. Pokud není odvolání podáno nejdéle poslední den lhůty, pak je od následujícího dne, tj. od pravomocné (nabývá právní moci). Správní orgán může zvolit způsob doručení. Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil, a to buď: a) prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky b) sám c) prostřednictvím obecního úřadu či správního úřadu postaveného na roveň obecnímu úřadu 9

10 d) prostřednictvím obecní policie nebo policejního orgánu příslušného podle místa doručení e) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb Druhy doručování A. Doručování prosté U tohoto doručování není nutné, aby doručení písemnosti bylo potvrzenou příjemcem. Tímto způsobem se doručují písemnosti, u kterých není nutný písemný doklad stvrzující, že písemnost je doručena. Dále se toto doručování použije tam, kde zákon nevyžaduje dodání písemnosti do vlastních rukou nebo oprávněná úřední osoba nenařídí doručení do vlastních rukou. B. Doručování doporučeně Použije se u všech písemností, kde má být jejích převzetí potvrzeno příjemcem. Převzetí písemnosti je tedy dokladováno, na dodejce je uvedeno datum převzetí a identifikace osoby, která písemnost převzala. Tímto způsobem jsou doručovány všechny písemnosti, u kterých zákon nevyžaduje dodání do vlastních rukou nebo oprávněná úřední osoba nenařídí doručení do vlastních rukou. C. Doručování do vlastních rukou Písemnost smí převzít pouze adresát uvedený na dodejce, který uvede datum převzetí a vlastnoruční podpis. Tímto způsobem se doručují všechny písemnosti, u kterých zákon vyžaduje dodání do vlastních rukou. Těmito písemnostmi jsou především předvolání a rozhodnutí. D. Doručování do datové schránky Právnické osoby mají povinnost si zřídit datovou schránku. Písemnost, která byla dodána do datové schránky, je doručena okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí oprávněná osoba. Pokud tak neučiní ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se za doručený posledním dnem této lhůty (tzv. fikce doručení). Fyzickým osobám, které nemají datovou schránku, je písemnost doručována na: - adresu pro doručování - elektronickou adresu - adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti - adresu jejího trvalého pobytu - adresu místa podnikání (ve věcech podnikání) - případně kdekoli bude zastižena 10

11 Právnickým osobám je písemnost doručována: - prostřednictvím datové schránky - na adresu pro doručování - elektronickou adresu - na adresu jejího sídla nebo sídla její organizační složky, jíž se řízení týká - na adresu osob, které jsou oprávněny jednat za právnickou osobu před soudem v případě, že na adrese sídla nebo organizační složky nebyl nikdo zastižen (právnická osoba však nemůže žádat o prominutí zmeškání úkonu a odvolávat se na to, že se na adrese jejího sídla či sídla její organizační složky nikdo nezdržuje) Fikce doručení Písemnost je doručena dnem, kdy si adresát písemnost převezme. Pro případy, že si adresát v určité době písemnost nepřevezme, případně si ji odmítne převzít, zde existuje tzv. fikce doručení. 1. Pokud se nepodaří písemnost adresátovi doručit, pak ji orgán, který písemnost doručuje, uloží a toto uložení vč. výzvy o vyzvednutí písemnosti oznámí adresátovi. V případě, že si adresát tuto písemnost nevyzvedl ve lhůtě 10 dnů od výzvy, pak se považuje tento desátý den za den doručení, i když se adresát o obsahu písemnosti nedozvěděl. Poté je písemnost buď vhozena do domovní schránky (pokud tuto možnost správní orgán nevyloučil) nebo je vrácena zpět odesílateli. Adresát může z vážných důvodů (např. dočasná nepřítomnost z důvodu nemoci) požádat o určení neplatnosti doručení, neboť si písemnost nemohl bez svého zavinění v úložní lhůtě vyzvednout. Prokázání vážných důvodů je na straně adresáta. 2. V případě, že adresát je při doručování písemnosti zastižen, avšak odmítne si písemnost převzít nebo neposkytne potřebnou součinnost při doručení, pak se písemnost považuje za doručenou okamžikem, kdy k neúspěšnému doručení došlo. O tomto právním následku musí být adresát poučen. 3. V případech daných zákonem, je možné písemnost doručit veřejnou vyhláškou, které se zveřejňuje na úřední desce. Formu veřejné vyhlášky je možné použít v případech, kdy se jedná: - o osobu neznámého pobytu nebo sídla - o osobu, které se prokazatelně nedaří doručovat - o osobu, která není správnímu orgánu známa - pokud tak stanoví zákon (např. v řízení s velkým počtem účastníků) Veřejná vyhláška je zveřejněna na úřední desce po dobu 15 dnů. Správní orgán má povinnost ji zveřejnit také způsobem umožňujícím dálkový přístup. Na vyhlášce se označí den vyvěšení a den sejmutí. 11

12 Patnáctým dnem se písemnost považuje za doručenou, a to i v případě, že si ji adresát skutečně nepřevzal a tudíž se neseznámil s jejím obsahem. Některé zákony tuto formu doručení vylučují např. zákon o přestupcích. Σ Shrnutí Stručné shrnutí kapitoly 1. Základním zákonem správního řízení je zákon č. 500/2004 Sb. Samotné správní řízení je založeno na základních zásadách, ze kterých musí správní orgány vycházet. Důležitou roli při podání písemnosti na správní orgán hraje i věcná, funkční a místní příslušnost těchto orgánů. Správní orgán je povinen v každé věci založit spis a označit ho spisovou značkou. Další důležitou věcí pro správní řízení je doručování písemností, příp. doručení tzv. fikcí. Otázky a úkoly k procvičení 1. Vyjmenujte prameny správního práva. 2. Jaké znáte základní zásady správního řízení? 3. Podle čeho se určuje místní příslušnost správních orgánů? 4. Co znamená, že je rozhodnutí nicotné? 5. V jakém jazyce vede správní orgán správní řízení a vyhotovuje písemnosti a v jakém jazyce mohou jednat a předkládat písemnosti účastníci řízení? 6. Vyjmenujte základní náležitosti protokolu. 7. Jaké znáte druhy doručování? 8. Co je to tzv. fikce doručení? 9. V jakých případech se doručuje veřejnou vyhláškou? 10. Jaké jsou zásady počítání běhu lhůty? 12

13 2. PRŮBĚH ŘÍZENÍ V PRVNÍM STUPNI Cíl: V této kapitole se seznámíte s účastníky řízení, dále s tím, jakým způsobem je možné správní řízení zahájit, s průběhem správního vč. dokazování a přerušení správního řízení, dále jakými způsoby je možné zajistit účel a průběh řízení a ukončením správního řízení zastavením správního řízení nebo vydáním rozhodnutí ve věci. Klíčová slova: Účastníci řízení, zahájení správního řízení, dokazování, předvolání, předvedení, pořádková pokuta, přerušení a zastavení správního řízení. Průvodce studiem: Předmětem této kapitoly je seznámit studenty jakými způsoby je možné správní řízení zahájit, jaké důkazní prostředky mohou předložit a dále jaké jsou sankce v případě, že účastník řízení maří účel řízení. Dále se studenti naučí, v jakých případech je možné správní řízení přerušit či zastavit a jak správní řízení končí. Časová náročnost každá podkapitola opory je počítána v rozsahu cca 3 hodiny, a to dle zájmu o studium dané problematiky ÚČASTNÍCI ŘÍZENÍ Jedním subjektem ve správním řízení je správní orgán, který správní řízení vede a rozhoduje v něm, a druhým subjektem jsou účastníci řízení. Účastníky řízení jsou v řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby a v řízení z moci úřední dotčené osoby, kterým má rozhodnutí správního orgánu založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají. Dále mohou být účastníky správního řízení další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech, a dále osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon. Za účastníka řízení se v pochybnostech považuje i ten, kdo tvrdí, že je účastníkem řízení, dokud neprokáže opak. Tyto účastníky označujeme za tzv. účastníky vedlejší. O tom, zda osoba je či není účastníkem řízení, vydá správní 13

14 orgán usnesení, jež se oznamuje pouze tomu, o jehož účasti v řízení bylo rozhodováno, a ostatní účastníci se o něm vyrozumí. Toto nebrání dalšímu projednávání a rozhodnutí věci. Proti usnesení je možné podat odvolání. Účastníkem řízení může být fyzická i právnická osoba nebo i subjekt veřejné správy (např. obec v řízení o umístění stavby). Účastníci řízení jsou oprávnění navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí. Mají právo vyjádřit v řízení své stanovisko. Před vydáním rozhodnutí ve věci jim musí být dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Účastník řízení nebo jeho zástupce je povinen předložit na výzvu oprávněné úřední osoby průkaz totožnosti USTANOVENÍ OPATROVNÍKA Pokud účastník řízení nemá procesní způsobilost, musí být zastupován zákonným zástupcem nebo mu správní orgán ustanoví opatrovníka. Správní orgán ustanoví opatrovníka: a) účastníkovi, který nemá zákonného zástupce, nebo ho zákonný zástupce nemůže zastupovat b) osobě, které brání jiná právní překážka činit v řízení úkony c) právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat, nebo kterému lze doručovat d) osobám neznámého pobytu, sídla a osobám, kterým se prokazatelně nedaří doručovat e) osobám, které nejsou známy f) osobám zvlášť těžce zdravotně postiženým, s nimiž se nelze dorozumět přes tlumočníka ani prostředníka g) osobám stiženým přechodnou duševní poruchou, která jim brání samostatně v řízení jednat, je-li to nezbytné k hájení jejich práv (správní orgán rozhoduje na základě lékařského posudku) h) účastníkům, kterým se nepodařilo oznámit zahájení řízení z moci úřední i) účastníkům, o nichž to stanoví zvláštní zákon Nejde-li o účastníka, kterému má být v řízení uložena povinnost nebo odňato právo, pak správní orgán opatrovníka neustanoví a doručuje veřejnou vyhláškou. Opatrovníka ustanovuje usnesením správní orgán a opatrovník je povinen hájit zájmy opatrovance. Tato osoba (opatrovník) je povinna funkci opatrovníka přijmout, pokud jí v tom nebrání závažné důvody. Funkce opatrovníka zaniká, jakmile zastoupený začal být zastupován zákonným zástupcem nebo nabyl procesní způsobilosti anebo pominuly důvody, pro něž byl opatrovník ustanoven. 14

15 2.2. STÁDIA SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ A POSTUP PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ Ve správním řízení rozlišujeme tyto stádia: 1. zahájení správního řízení 2. zjišťování podkladů, zajištění průběhu a účelu řízení 3. vydání správního rozhodnutí 4. přezkoumání správního rozhodnutí 5. výkon správního rozhodnutí Před zahájením správního řízení má správní orgán povinnost přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. Správní orgán je povinen sdělit tomu, kdo podnět podal, do 30 dnů ode dne obdržení podnětu, zda řízení zahájil nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední (ex offo), případně že podnět postoupil jinému příslušnému správnímu orgánu. Správní orgán řízení nezahájí a usnesením ho odloží, a to v případě, že: a) vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí, nebo z něj nelze jistit, kdo jej učinil, nebo b) bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není věcně příslušný žádný správní orgán ZAHÁJENÍ SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ Správní řízení je možné zahájit dvěma způsoby: 1. na návrh účastníka řízení 2. z moci úřední (ex offo) K 1) Řízení je zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. Pokud je řízení zahájeno na návrh účastníka řízení (např. žádost o přijetí na školu). Žádost musí obsahovat náležitosti dané správním řádem údaje o osobě, která činí podání, jaké věci se týká a co navrhuje. Nemá-li žádost předepsané náležitosti, pak správní orgán vyzve žadatele, aby v přiměřené lhůtě odstranil nedostatky, a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě. Zároveň může řízení přerušit. Pro posouzení podání není rozhodující jeho forma, nýbrž obsah. K 2) Řízení je zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení účastníkovi doručením oznámení (např. řízení o uložení pokuty). Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. 15

16 Před zahájením řízení je správní orgán oprávněn požadovat vysvětlení od každého, kdo by mohl přispět k objasnění skutečností odůvodňujících především zahájení řízení z moci úřední a zjišťovat důkazy, je-li důvodná obava, že by později nemohly být provedeny. V případě zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu (zákaz litispendence) jednou (překážka věci rozhodnuté rei iudicatae) ZJIŠŤOVÁNÍ PODKLADŮ, ZAJIŠTĚNÍ PRŮBĚHU A ÚČELU ŘÍZENÍ Podklady pro vydání rozhodnutí jsou zejména: - návrhy účastníků - důkazy - skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti - podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci - skutečnosti obecně známé Poklady opatřuje správní orgán. Účastníci řízení jsou povinni poskytovat správnímu orgánu potřebnou součinnost. Správní orgán hodnotí důkazy podle své úvahy a pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo DOKAZOVÁNÍ Správní orgán je povinen vyhledávat, provádět a zajišťovat důkazy a hodnotit je dle svého uvážení. K provedení dokazování lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a neporušují zásadu legality. Pokud je důkaz prováděn ústní formou, pak je o něm sepsán protokol, který se zakládá do spisu. Účastníci řízení jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán provede důkazy potřebné ke zjištění stavu věci. Správní řád uvádí, které důkazy je možné v rámci správního řízení provést. Jde však pouze o demonstrativní výčet důkazních prostředků, takže je možné provést i další důkazy. Důkazní prostředky, které uvádí správní řád, jsou: - důkaz listinou - důkaz ohledáním - důkaz svědeckou výpovědí - důkaz znaleckým posudkem 16

17 A. DŮKAZ LISTINOU Listiny dělíme na soukromé a veřejné. S listinou veřejnou je spojena vyvratitelné domněnka pravosti a správnosti listiny. Jedná se např. o listiny, které vydaly soudy ČR, státní orgány, orgány územních samosprávných celků atd. Pravost úředních razítek a podpisů na veřejných listinách vydaných orgány cizích států musí být ověřena příslušnými orgány, pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak. V případě, že je pro zjištění věci důležitá jakákoliv listina, kterou nemá správní orgán k dispozici, může vydat usnesení, na jehož základě je kdokoliv, kdo a takovou listinu u sebe, povinnost přeložit ji správnímu orgánu. Pokud to připouští zvláštní zákon, pak je možné předložení listiny nahradit čestným prohlášením účastníka nebo svědeckou výpovědí. Důkaz listinou se provede tak, že se při ústním jednání listina přečte nebo sdělí její obsah. V ostatních případech se učiní záznam do spisu. B. DŮKAZ OHLEDÁNÍM Jedná se o prohlídku věci, a to jak movité, tak nemovité. Věc je předložena správnímu orgánu, ale pokud tento postup není možný, pak je provedeno ohledání na místě samém (hovoříme o tzv. místním šetření). Stejně jako u důkazu listinou je každý, kdo má věc u sebe, která by přispěla ke zjištění stavu věci, je povinen přeložit ji správnímu orgánu nebo strpět její ohledání na místě. Správní orgán může k ohledání přizvat nestranné osoby. Správní orgán o tom vydá usnesení. C. DŮKAZ SVĚDECKOU VÝPOVĚDÍ Správní orgán může kohokoliv, kdo není účastníkem řízení, vyslechnout jako svědka. Předtím ho poučí o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet. Výpověď může odepřít jen ten, kdo by jí způsobil sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt. Před samotnou svědeckou výpovědí má správní orgán tzv. poučovací povinnost, kdy je povinen svědka poučit o důvodech, pro které nesmí být vyslýchán, o právu odepřít výpověď, o jeho povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi. Pokud by svědek úmyslně podal nepravdivou nebo neúplnou výpověď ve správním řízení nebo by úmyslně uvedl nepravdivý údaj v čestném prohlášení u správního orgánu, pak by se dopustil přestupku podle 21 odst. 1 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění, a mohla by mu být uložena pokuta až do Kč. Svědek je vyslýchán při ústním jednání, o čemž je sepsán protokol. Správní orgán je povinen o tomto uvědomit všechny účastníky řízení a ti jsou oprávněni během ústního jednání klást svědkovi otázky. 17

18 D. DŮKAZ ZNALECKÝM POSUDKEM Ve výjimečných případech, kdy závisí rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které nemá ani správní orgán a ani nelze posouzení těchto skutečností opatřit od jiného správního orgánu, pak ustanoví správní orgán usnesením znalce. Tomuto znalci uloží, aby ve stanovené lhůtě vypracoval písemný posudek, který správní orgán použije ve správním řízení jako důkazní prostředek. Současně může správní orgán také znalce vyslechnout. Seznamy znalců jsou vedeny krajskými soudy ZAJIŠTĚNÍ ÚČELU A PRŮBĚHU ŘÍZENÍ K tomu, aby správní orgán zajistil řádný průběh a účel správního řízení, slouží řada institutů, které v případě nutnosti může využít. Jedná se o tyto instituty: - předvolání - předvedení - předběžné opatření - pořádková pokuta - vykázání z místa konání úkonu - záruka za splnění povinnosti A. PŘEDVOLÁNÍ V případě, že je nutná k provedení úkonu ve správním řízení osobní účast konkrétní osoby, pak správní orgán tuto osobu předvolá. Předvolání musí být učiněno písemně a doručeno druhé straně do vlastních rukou s dostatečným, zpravidla nejméně pětidenním předstihem. Předvolání musí obsahovat kdo, kdy, kam, v jaké věci a z jakého důvodu se má dostavit a jaké jsou právní následky v případě, že se nedostaví. Pokud se dotyčná osoba nemůže dostavit ze závažných v určenou dobu na dané místo, pak je povinna bezodkladně se správnímu orgánu omluvit a uvést důvody nedostavení se. Správní orgán bude tohoto ustanovení využívat nejčastěji ve vztahu k účastníkům řízení a svědků, ale může předvolat i kohokoliv jiného, je-li to k provedení úkonu nezbytně nutné. B. PŘEDVEDENÍ Zajišťovacího institutu předvedení je možné použít v případě, že účastník řízení či svědek byl správním orgánem řádně předvolán a na předvolání se bez náležité omluvy nebo bez dostatečných důvodů nedostavil, může správní orgán dotyčnou osobu nechat předvést. 18

19 O předvedení vydá správní orgán písemné usnesení, na jehož základě bude příslušná osoba předvedena Policií ČR nebo jiným ozbrojeným sborem. V řízení před orgány obcí zajišťuje předvedení i obecní policie. C. PŘEDBĚŽNÉ OPATŘENÍ Předběžné opatření slouží především k tomu, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků nebo pokud je obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce. Jedná se o rychlou a účinnou ochranu, aby nedošlo ke zmaření účelu řízení ještě před vydáním rozhodnutí. Předběžným opatřením správní orgán konkrétní osobě přikáže něco vykonat, něčeho se zdržet, něco strpět anebo zajistí věc důležitou pro řízení či pozdější exekuci. O předběžném opatření lze rozhodnout z moci úřední nebo na základě žádosti účastníka řízení, a to formou rozhodnutí, proti kterému je možné podat odvolání, které má však odkladný účinek. Pokud je rozhodováno o předběžné otázce na základě žádosti účastníka řízení, pak musí být rozhodnuto do 10 dnů. Vzhledem k tomu, že se jedná o institut dočasný, je předběžné opatření zrušeno rozhodnutím bezodkladně poté, co pominul důvod, pro který bylo nařízeno. Pokud toto správní orgán neučiní, pak pozbývá účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků. D. POŘÁDKOVÁ POKUTA Správní orgán může svým rozhodnutím uložit ve správním řízení jakékoli fyzické osobě, která některým z taxativně vymezených způsobů naruší účel, nebo průběh řízení, pořádkovou pokutu. Např. se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu, navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek, neuposlechne pokynu úřední osoby, učiní hrubě urážlivé podání. Jedná se o fakultativní užití, záleží na správním orgánu, zda se rozhodne v případě naplnění skutkové podstaty, pokutu uložit či ne. Správní orgán může formou autoremedury pravomocně uloženou pokutu snížit nebo prominout. Pokutu je možné uložit až do výše Kč, a to formou rozhodnutí, proti kterému je možné podat odvolání, jenž má odkladný účinek. Pořádkovou pokutu vybírá ten správní orgán, který ji uložil. Příjem z pořádkových pokut je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost správního orgánu, který pokutu uložil. E. VYKÁZÁNÍ Z MÍSTA KONÁNÍ ÚKONU V případech, kdy dochází k rušení pořádku při ústním jednání nebo při ohledání na místě, může správní orgán po předchozím upozornění toho, kdo svým nepřístojným chováním tento stav způsobuje, vykázat z místa konání úkonu. Nelze však vykázat osobu, která má k prostoru, kde úkon probíhá (např. ohledání nemovitosti), vlastnické nebo užívací právo. 19

20 O vykázání rozhoduje správní orgán usnesením, které se vyhlašuje ústně a je ihned vykonatelné. F. ZÁRUKA ZA SPLNĚNÍ POVINNOSTI Správní orgán může na požádání účastníka přijmout nebo v případech stanovených zvláštním zákonem účastníkovi uložit povinnost složit peněžitou nebo nepeněžitou záruku za splnění povinnosti, která mu může být v řízení uložena. Její výše či hodnota nesmí být v nápadném nepoměru k rozsahu povinnosti, kterou zajišťuje. Záruku správní orgán vrátí v případě, že uložená povinnost byla splněna nebo v řízení nebyla uložena. Pokud uložená povinnost nebyla ve stanovené lhůtě splněna, pak peněžitá záruka propadá a u nepeněžité záruky rozhodne správní orgán o uspokojení pohledávky jejím prodejem PŘERUŠENÍ SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ Správní řád obsahuje výčet důvodů, ve kterých správní orgán může svým usnesením přerušit dříve zahájené probíhající správní řízení: a) správní orgán vyzývá žadatele k odstranění nedostatků žádosti b) správní orgán vyzývá účastníka řízení k zaplacení příslušného správního poplatku, který je spojen s určitým úkonem v řízení a s určením lhůty k jeho zaplacení c) probíhá řízení o předběžné otázce nebo jsou v souvislosti s řešením předběžné otázky činěny další správní úkony d) ustanovuje-li se opatrovník procesně nezpůsobilému účastníkovi e) stanoví-li tak zvláštní zákon Tento institut má za následek stavění procesních lhůt. Lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci přestává běžet již dnem, kdy nastal některý důvod pro přerušení správního řízení. Neskončí však dříve než 15 dnů ode dne, kdy přerušení řízení skončilo. V době přerušeného správního řízení správní orgán nenařizuje ústní jednání, neprovádí dokazování ani nevydává rozhodnutí ve věci. Řízení je správní orgán povinen přerušit v případě, kdy o to požádá žadatel. Pokud je žadatelů více, pak je nutné mít jejich souhlas. Žadatel má na přerušení správního řízení právní nárok. Po dobu přerušení řízení je povinností správního orgánu monitorovat situaci a v okamžiku, kdy zjistí, že odpadl důvod, pro který bylo řízení přerušeno, nebo uplynula lhůta, kterou určil ve svém usnesení, v řízení pokračuje a účastníky řízení o tom vhodným způsobem vyrozumí. 20

21 2.6. ZASTAVENÍ SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ Zastavení řízení na rozdíl od přerušení řízení vede k ukončení řízení ještě před vydáním rozhodnutí ve věci samé. Zákon stanoví taxativní výčet důvodů, kdy správní orgán svým usnesením zastaví správní řízení. Rozlišuje důvody zastavení řízení o žádosti a důvody zastavení řízení vedeného z moci úřední. Na rozdíl od institutu přerušení řízení, kdy je ve většině případů na zvážení správního orgánu, zda řízení přeruší, nepřipouští úprava zastavení řízení žádný prostor pro správní uvážení a pokud nastane některý z důvodů, které stanovuje zákon, je povinností správního orgánu řízení zastavit. Důvody zastavení správního řízení: a) zpětvzetí žádosti, b) podání zjevně právně nepřípustné žádosti, c) neodstranění podstatných vad žádosti ve lhůtě, kterou stanovil správní orgán, d) nezaplacení příslušného správního poplatku ve lhůtě, kterou stanovil správní orgán, e) situace, kdy se o téže žádosti vede řízení u jiného správního orgánu, f) ve stanovených případech, smrt nebo zánik žadatele, zánik věci či práva, kterého se řízení týká, g) žádost se stala zjevně bezpředmětnou, h) z dalších důvodů stanovených zákonem. Ve všech těchto případech vydá správní orgán usnesení o zastavení řízení, jež oznámí všem účastníkům řízení, kteří proti němu mohou podat odvolání. Řízení vedené z moci úřední zastaví správní orgán usnesením, které se pouze poznamená do spisu v případě, kdy o téže věci bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu již před zahájením tohoto správního řízení nebo jestliže odpadl důvod řízení, zejména jestliže účastník zemřel či zanikl, zanikla věc nebo právo, jehož se řízení týká. Shrnutí Stručné shrnutí kapitoly 2. Správní řízení se zahajuje na základě žádosti nebo z moci úřední (ex offo). V případě, že účastník správního řízení nemá procesní způsobilost, pak musí být zastoupení zákonným zástupcem nebo mu musí být ustanoven opatrovník. Důležitou věcí v průběhu správního řízení je dokazování, a to např. listinou, ohledáním, svědeckou výpovědí, znaleckým posudkem. Správní orgán může použít k zajištění účelu a průběhu řízení např. předvolání či předvedení konkrétní osoby, může uložit pořádkovou pokutu až do výše Kč. Správní řízení je možné z důvodů uvedených v zákoně přerušit nebo zastavit. 21

22 Otázky a úkoly k procvičení 1. Kdo může být účastníkem řízení? 2. V jakých případech správní orgán ustanoví opatrovníka? 3. Vyjmenujte stádia správního řízení. 4. Jaké jsou dva základní způsoby zahájení správního řízení? 5. Vyjmenujte důkazní prostředky dle správního řádu a jednotlivě je popište. 6. Vyjmenujte instituty, pomocí kterých zajišťuje správní orgán účel a průběh řízení, a popište je. 7. V jakých případech a jakou formou může a musí správní orgán správní řízení přerušit? 8. Z jakých důvodů a jakou formou správní orgán správní řízení zastaví? 22

23 3. ROZHODNUTÍ VE VĚCI Cíl: V této kapitole se seznámíte jakou formou a v jakých lhůtách se vydává rozhodnutí ve věci, kterým se ukončuje správní řízení. Dále jaké rozeznáváme řádné a mimořádné opravné prostředky, včetně lhůt pro jejich podání, a pochopíte pojmy právní moc a vykonatelnost rozhodnutí. Klíčová slova: Rozhodnutí, usnesení, příkaz, opravné prostředky, právní moc, vykonatelnost. Průvodce studiem: Předmětem této kapitoly je seznámit studenty s tím, jakým způsobem končí správní řízení, v jakých lhůtách je správní orgán vydat rozhodnutí ve věci, jaký je rozdíl mezi usnesením, rozhodnutím a příkazem. Dále se studenti naučí spočítat si lhůtu pro podání řádných a mimořádných opravných prostředků a nabytí právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí. Časová náročnost každá podkapitola opory je počítána v rozsahu 2 3 hodiny, a to dle zájmu o studium dané problematiky ROZHODNUTÍ Rozlišujeme: - správní rozhodnutí meritorní (ve věci rozhodnutí, příkaz) - správní rozhodnutí procesní (usnesení) Rozhodnutí ve věci - je to rozhodnutí, kterým správní orgán zakládá, mění či ruší práva a povinnosti účastníků nebo jím správní orgán autoritativně prohlašuje, že konkrétně určený účastník taková práva či povinnosti má či nikoli. Takovéto rozhodnutí ve věci může potom mít formu ROZHODNUTÍ nebo PŘÍKAZU. Naproti tomu USNESENÍ je druh rozhodnutí nově vytvořený pro případy, kdy správní orgán rozhoduje o procesních otázkách. Rozhodnutí je tedy určeno jen pro rozhodnutí ve věci a o procesních otázkách typu přerušení, zastavení, vyloučení pro podjatost, změně příslušnosti, předvedení je rozhodováno usnesením. 23

24 Rozhodnutí je jednostranným aktem vydaným ve správním řízení vykonavatelem veřejné správy, které je v souladu s právními předpisy a mezinárodními smlouvami. Každé rozhodnutí musí mít formální a obsahové náležitosti. Formální náležitostí rozhodnutí je jeho písemná forma - kromě výjimek stanových zákonem. Ve výjimečných případech se rozhodnutí pouze vyhlásí a do spisu se učiní záznam. Pokud o to účastník řízení požádá, pak se mu vydá písemné potvrzení. Pokud probíhá tzv. řízení na místě, pak se rozhodnutí sice vyhlašuje ústně, ale dodatečně se doručí účastníkům řízení jeho písemné vyhotovení. V těch případech, kdy správní orgán zcela vyhoví žádosti o přiznání práva, jehož existence se osvědčuje dokladem (stanoveno zákonem), pak je možné vydat místo písemného rozhodnutí pouze doklad. K obsahovým náležitostem rozhodnutí patří: 1. výroková část, 2. odůvodnění, 3. poučení účastníků. Výroková část Obsahuje jeden nebo více výroků. Ve výrokové části se uvede předmět řízení, právní ustanovení, dle kterých bylo rozhodováno a účastníci řízení. Dále lhůta ke splnění uložené povinnosti a vyloučení odkladného účinku odvolání. Při ukládání sankce za správní delikt také popis skutku, a to tak, aby ho nebylo možné zaměnit s jiným jednáním. Zvláštní právní předpisy mohou stanovit ještě další požadavky na obsah výroku správního rozhodnutí. Odůvodnění Uvedou se zde důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Poučení účastníků Uvede se, zda je možné se proti rozhodnutí odvolat, v jaké lhůtě, od kdy se lhůta počítá, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se podává. Pokud odvolání (rozklad) nemá odkladný účinek, musí být toto v poučení uvedeno. 24

25 Pokud správní orgán uvede poučení účastníků nesprávné nebo neúplné, pak toto nemůže být účastníkům na újmu. Běžná lhůta pro podání odvolání či rozkladu je 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí (pokud zvláštní zákon nestanoví jinak), avšak v případě nesprávného či neúplného poučení lze řádný opravný prostředek podat do 15 dnů ode dne oznámení opravného usnesení (pokud bylo vydáno), nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Dále se v písemném vyhotovení rozhodnutí uvedou další formální náležitosti: - označení rozhodnutí nebo jiné označení stanovené zákonem (např. usnesení, příkaz, exekuční výzva apod.) - označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal - číslo jednací - datum vyhotovení - otisk úředního razítka - jméno, příjmení, funkce, služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby - jména a příjmení všech účastníků řízení Lhůty pro vydávání rozhodnutí Rozhodnutí je vydáno okamžikem, kdy: 1 správní orgán předal stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení (nebo provedl jiný úkon k doručení). Toto se vyznačuje na stejnopise rozhodnutí nebo zásilce slovy Vypraveno dne:, 2 ústním vyhlášením rozhodnutí, pokud se účastník vzdá nároku na doručení jeho písemného vyhotovení, 3 vyvěšením veřejné vyhlášky na úřední desce, 4 poznamenáním usnesení do spisu v případě, že se pouze poznamenávají do spisu. Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí v těchto zákonem stanovených lhůtách: bezodkladně, nelze-li vydat rozhodnutí bezodkladně, pak nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, třicetidenní lhůtu lze prodloužit o dalších 30 dnů z důvodů některých procesních průtahů např. nařízení ústního jednání, místní šetření, předvolání, předvedení, doručování veřejnou vyhláškou nebo jde-li o zvlášť složitý případ, v případě dožádání, zpracování znaleckého posudku nebo doručování do ciziny lze prodloužit lhůtu o dobu trvání těchto úkonů. Nedodržení výše uvedených lhůt se nemůže dovolávat ten účastník, který je způsobil. 25

26 Oznamování rozhodnutí účastníkům řízení: 1. doručením stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí do vlastních rukou 2. ústním vyhlášením Oznamuje-li správní orgán rozhodnutí ústním vyhlášením, je řádně doručeno okamžikem ústního vyhlášení pouze v případech, že se účastník vzdal nároku na doručení písemného vyhotovení. Jinak je řádně oznámeno až okamžikem doručení tohoto písemného vyhotovení. Ochrana před nečinností V případě, že rozhodnutí není vydáno v zákonné lhůtě, pak nadřízený správní orgán učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti, a to jakmile se o tom dozví. Nadřízený správní orgán může: - přikázat nečinnému správnímu orgánu, aby ve stanovené lhůtě učinil potřebná opatření ke zjednání nápravy nebo vydal rozhodnutí, - usnesením převezme věc a rozhodne namísto nečinného správního orgánu, - usnesením pověří jiný správní orgán vedením řízení, - usnesením přiměřeně prodlouží zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí, lze-li předpokládat, že správní orgán v této prodloužené lhůtě vydá rozhodnutí ve věci a je-li to pro účastníky řízení výhodnější. Ochranu jednotlivce před nečinností také poskytuje zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, který upravuje tzv. žalobu proti nečinnosti správního orgánu. Touto žalobou se může ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Žalovaným je správní orgán, který má povinnost vydat příslušné rozhodnutí či osvědčení. Žalobu lze podat nejpozději do 1 roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení a pokud taková lhůta stanovená není, tak ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon. Žaloba musí kromě obecných náležitostí obsahovat: - označení věci, v níž se žalobce ochrany proti nečinnosti domáhá, - vylíčení rozhodujících skutečností, - označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, - návrh výroku rozsudku. Pokud je návrh důvodný, pak soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu. 26

27 Pokud žaloba není důvodná, pak ji soud zamítne. Ve správním soudnictví rozhodují příslušné krajské soudy a Nejvyšší správní soud. Platnost, právní moc, účinnost a vykonatelnost rozhodnutí A. Platnost rozhodnutí Platnost znamená, že správní orgán již projevil svou vůli navenek a je tedy svým správním rozhodnutím vázán. Často se spojuje pojem platnost rozhodnutí s termínem vydání rozhodnutí. Správní rozhodnutí bylo vydáno, a tudíž je platné. B. Právní moc rozhodnutí Právní moc rozhodnutí znamená, že ho již nelze měnit prostřednictvím řádných opravných prostředků. Poté je závazné pro účastníky řízení a pro všechny správní orgány. Usnesení, které se pouze poznamenává do spisu, nabývá právní moci již svým poznamenáním do spisu. Příkaz se svává pravomocným, pokud proti němu nebyl v zákonné lhůtě podán odpor. V případě vydání dokladu, nabývá správní rozhodnutí právní moci dnem převzetí dokladu účastníkem. C. Účinnost rozhodnutí Správní rozhodnutí již vyvolává zamýšlené právní důsledky navenek. D. Vykonatelnost rozhodnutí V případě, že v rozhodnutí byla uložena lhůta pro plnění povinnosti, pak může být v případě nesplnění povinnosti ve stanovené lhůtě tato povinnost vynucena veřejnou mocí. V případě, že správní rozhodnutí neukládá povinnost plnění, pak se rozumí vykonatelností jeho účinnost. Vykonatelnost rozhodnutí tedy nastává okamžikem, - kdy se po jeho oznámení proti němu již nelze odvolat či podat rozklad a - pokud byla v rozhodnutí stanovena lhůta k plnění a ta již uplynula. Pokud je však v rozhodnutí vyloučen tzv. odkladný účinek odvolání či rozkladu, pak se stává rozhodnutí vykonatelným již okamžikem svého oznámení či uplynutím lhůty k plnění. V tomto případě je dříve vykonatelné než pravomocné. Hovoříme o tzv. předběžně vykonatelném správním rozhodnutí. 27

28 S výše uvedenými vlastnostmi rozhodnutí souvisí institut doložka právní moci a doložka vykonatelnosti. Správní orgán opatří doložkou právní moci a doložkou vykonatelnosti: - písemné vyhotovení rozhodnutí, které zůstává součástí spisu. Toto učiní správní orgán, který rozhodl v posledním stupni. Zároveň vyznačí den vyhlášení tohoto rozhodnutí nebo den, kdy byla písemnost předána k doručení, - stejnopis rozhodnutí, který byl účastníku doručen, a to na požádání tohoto účastníka. NÁKLADY ŘÍZENÍ Náklady řízení se rozumí zejména: - hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, - správní poplatek, - ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, - náklady důkazů, - tlumočné, - odměna za zastupování. Rozhodnutí ve věci nákladů řízení může být ve výrokové části (jak další výrok) jiného rozhodnutí nebo může být vydáno samostatným rozhodnutím. Nárok na náhradu nákladů musí být u správního orgánu uplatněn do 8 dnů poté, co vznikly, jinak nárok zaniká. Povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou uloží správní orgán účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti (v případech hodných zvláštního zřetele lze výši paušální částky snížit). Výši paušální částky stanoví prováděcí právní předpis a náhradu nákladů vybírá správní orgán, který je uložil. 3.2 PŘEZKOUMÁNÍ SPRÁVNÍCH ROZHODNUTÍ Opravné prostředky dělíme na: řádné mimořádné 28

29 ŘÁDNÉ OPRAVNÉ PROSTŘEDKY odvolání rozklad V případě, že rozhodnutí ještě nenabylo právní moci, je možné proti němu podat v zákonné lhůtě řádný opravný prostředek. A. ODVOLÁNÍ Pro podání odvolání stanoví správní řád lhůta 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Zvláštní právní předpisy mohou stanovit lhůtu jinou (zpravidla je kratší). Odvolání je možné podat několika způsoby: - písemně, - ústně do protokolu. Odvolání se podává u správního orgánu, který správní rozhodnutí napadené odvoláním vydal. Pokud je více účastníků řízení, pak je správní orgán vyrozumí o podaném odvolání a současně je vyzve, aby se k obsahu podání ve stanovené lhůtě vyjádřili, a dle potřeby doplní řízení provedením nově navržených důkazů. Dle příslušného ustanovení správního řádu lze k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů přihlédnout jen tehdy, jestliže jde o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Odvolání může být: 1 včasné bylo podáno v zákonné lhůtě, 2 nepřípustné bylo podáno, ačkoliv se účastník řízení práva na odvolání do protokolu vzdal, 3 opožděné bylo podáno po uplynutí zákonné lhůty. Avšak i nepřípustné či opožděné odvolání je orgán I. stupně povinen postoupit odvolacímu orgánu, který zpravidla zjišťuje, zda nejsou dány důvody z hlediska mimořádných opravných prostředků. Při podání odvolání k instančně vyššímu orgánu existuje nejdříve možnost tzv. autoremedury. Je to postup, kdy správní orgán první instance, který napadené rozhodnutí vydal, může o odvolání rozhodnout sám. Může ho zrušit nebo změnit, pokud odvolání v plném rozsahu vyhoví a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím všichni, kterých se to týká, vyslovili souhlas. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání. 29

30 V případě, že správní orgán nerozhodne formou autoremedury, je povinen nejdéle do 30 dnů ode dne, kdy mu odvolání došlo, postoupit ho i s výsledky doplněného řízení a se spisovým materiálem odvolacímu orgánu (správní orgán II. stupně). V případě nepřípustného nebo opožděného odvolání předá spis odvolacímu správnímu orgánu do 10 dnů. Pro vyřízení odvolání odvolacím správním orgánem platí stejné lhůty jako pro vydání rozhodnutí v I. stupni. Postup odvolacího správního orgánu Pokud zákon nestanoví jinak, pak je odvolacím správním orgánem neblíže nadřízený správní orgán. Odvolací orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení u orgánu I. stupně s právními předpisy, a to jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak je tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. Odvolací správní orgán nemůže změnit napadené rozhodnutí v neprospěch odvolatele, ledaže odvolání podal také jiný účastník, jehož zájmy nejsou shodné, anebo je napadené rozhodnutí v rozporu s právními předpisy nebo jiným veřejným zájmem. Pokud odvolací správní orgán učiní závěr, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, pak: napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a řízení zastaví napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí orgánu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí; v odůvodnění rozhodnutí vysloví odvolací správní orgán právní názor, jímž je orgán I. stupně při novém projednání věci vázán; proti novému rozhodnutí lze podat odvolání napadené rozhodnutí nebo jeho část změní odvolání vyhoví a sám rozhodne ve věci Pokud nenastane důvod pro výše uvedený postup, pak odvolací správní orgán odvolání zamítne a rozhodnutí orgánu prvního stupně potvrdí. Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu se nelze dále odvolat. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu je v právní moci, jestliže bylo oznámeno všem odvolatelům a účastníkům řízení. Pokud vzal odvolatel podané odvolání zpět, pak je řízení o odvolání zastaveno dnem zpětvzetí odvolání. B. ROZKLAD Rozklad směřuje proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad, ministr, státní tajemník ministerstva nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu v prvním stupni. O rozkladu rozhoduje ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu. Návrh na rozhodnutí předkládá rozkladová komise sestavená z odborníků teorie a praxe. Předsedu a ostatní členy rozkladové komise jmenuje ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu. Rozkladová komise má nejméně 5 členů. 30

31 Stejně jako odvolání se podává rozklad ve lhůtě do 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. V řízení o rozkladu lze: rozhodnutí zrušit nebo změnit, pokud se tím plně vyhoví rozkladu a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím všichni, jichž se to týká, vyslovili souhlas, rozklad zamítnout. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný žádný opravný prostředek MIMOŘÁDNÉ OPRAVNÉ PROSTŘEDKY obnova řízení přezkumné řízení V případě, že rozhodnutí již nabylo právní moci, je možné ho napadnout některým z mimořádných opravných prostředků. A. OBNOVA ŘÍZENÍ Obnovu řízení je možné zahájit na žádost účastníka nebo z moci úřední. Důvody pro obnovu řízení na žádost účastníka: a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno. Další podmínkou pro obnovu řízení je, že tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Návrh se podává u správního orgánu, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Lhůty pro obnovu řízení: subjektivní - v délce tří měsíců, která běží ode dne, kdy se účastník dozvěděl o důvodech obnovy, objektivní - v délce tří let, která běží od právní moci rozhodnutí. Po jejím uplynutí nelze návrh na obnovu řízení podat ani nelze obnovu nařídit. 31

32 Řízení má 2 stadia: 1. řízení o povolení obnovy řízení, resp. nařízení obnovy řízení správním orgánem, tj. obnovovací řízení, 2. nové řízení ve věci, tj. řízené obnovené. Nejprve je vydáno rozhodnutí, kterým se obnova řízení na žádost povoluje nebo zamítá. Proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání. V případě, že se obnova řízení na žádost povolí nebo z moci úřední nařídí, pak probíhá nové řízení, ve které je vydáno nové rozhodnutí ve věci. Novým rozhodnutím ve věci se původní rozhodnutí ruší. Protože nové rozhodnutí ve věci je prvoinstančním rozhodnutím, lze se proti němu odvolat. B. PŘEZKUMNÉ ŘÍZENÍ Jedná se spíše o dozorčí prostředek, na který není na rozdíl od obnovy řízení právní nárok. Pokud podá účastník řízení podnět k přezkoumání správního rozhodnutí, záleží zcela na úvaze správního orgánu, zda podnětu vyhoví a přezkumné řízení zahájí. Správní orgány přezkoumávají z moci úřední pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. Také účastník řízení může dát podnět pro vedení přezkumného řízení, ale pokud správní orgán neshledá důvody k jeho zahájení, sdělí tuto skutečnost s uvedením důvodů do 30 dnů podateli. Důvodem přezkoumání rozhodnutí je tedy jeho nezákonnost. Rozhodnutí přezkoumává instančně nadřízený správní orgán správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal. I zde přichází v úvahu autoremedura. Usnesení o zahájení přezkumného řízení lze vydat: - nejdéle do 2 měsíce ode dne, kdy se příslušný správní orgán o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděl - nejpozději do 1 roku od právní moci rozhodnutí ve věci Výsledkem přezkumného řízení může být: - změna rozhodnutí - zrušení rozhodnutí - zrušení rozhodnutí a vrácení věci správnímu orgánu, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno - zastavení řízení (usnesení se pouze poznamená do spisu) Účinky rozhodnutí v přezkumném rozhodnutí: - nastávají ode dne právní moci přezkoumávaného rozhodnutí (ex tunc) - nastávají ode dne právní moci nového rozhodnutí (ex nunc) 32

33 Od jakého okamžiku nastanou účinky rozhodnutí, záleží na úvaze správního orgánu, který toto rozhodnutí přezkoumává. Proti rozhodnutí vydanému v přezkumném řízení lze podat odvolání, příp. rozklad PŘEZKOUMÁNÍ ROZHODNUTÍ SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ SOUDY Zákon č. 150/2002 Sb., který nabyl účinnosti , zavedl nový systém správního soudnictví. Ve správním soudnictví rozhodují krajské soudy, a to prostřednictvím tzv. specializovaných senátů a specializovaných samosoudců, a dále v případech stanovených zákonem Nejvyšší správní soud se sídlem v Brně. Příslušnost krajských soudů Místně příslušný je soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni. Ve věcech důchodového pojištění a úrazového pojištění je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště, popř., v jehož obvodu se zdržuje. Ochrany svých práv se žalobou proti správnímu orgánu nemůže domoci ten, kdo ve správním řízení proti rozhodnutí správního orgánu nevyčerpal všechny řádné opravné prostředky. Řízení u soudu se zahajuje podáním žaloby nebo návrhu, a to do 2 měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem. Pravomoc soudů Soudy ve správním soudnictví rozhodují o: a) žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, b) ochraně proti nečinnosti správního orgánu, c) ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu, d) kompetenčních žalobách, e) ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského referenda, f) ve věcech politických stran a politických hnutí, g) zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem. Proti rozhodnutí krajského soudu je přípustná kasační stížnost, o níž rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost musí být podána do 2 týdnů po doručení rozhodnutí. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem. To neplatí, 33

34 má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Z působnosti soudního řádu správního je vyloučeno soudní přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů ve věcech soukromého práva. Tyto případy jsou řešeny v rámci tzv. obecného soudnictví a pamatuje na ně občanský soudní řád v části páté. Nejvyšší správní soud zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že se usnáší na tzv. zásadních usneseních, na stanoviscích a dále, že rozhoduje o kasačních stížnostech. V rámci správního soudnictví sleduje a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí soudů. Kromě přezkoumání správního rozhodnutí v rámci správního soudnictví je možné také přezkoumat tato rozhodnutí v rámci ústavního soudnictví. Jedná se o možnost podání ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu, a to účastníkem takového řízení, když tento účastník tvrdí, že takovým rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Základním předpokladem ústavní stížnosti je, že účastník vyčerpal všechny opravné prostředky, a to jak řádné, tak mimořádné, vyjma obnovy řízení. Tuto stížnost lze podat do 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli pro ochranu jeho práva poskytuje. Stěžovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Ústavní soud rozhodne o ústavní stížnosti tzv. nálezem, a pokud stěžovateli vyhoví, potom zruší rozhodnutí správního orgánu. Rozhodnutí Ústavního soudu je konečné a není proti němu možný žádný další opravný prostředek. Σ Shrnutí Stručné shrnutí kapitoly 3. Rozhodnutí je buď formou rozhodnutí ve věci, nebo procesní rozhodnutí formou usnesení. Rozhodnutí má 3 náležitosti výrok, odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Rozhodnutí musí být vydáno v zákonných lhůtách. Vlastností rozhodnutí je právní moc, účinnost a jeho vykonatelnost. Proti rozhodnutí je možné využít řádných (odvolání, rozklad) a mimořádných (obnova řízení, přezkoumání rozhodnutí) opravných prostředků. Záleží na tom, zda je či není rozhodnutí v právní moci. K podání těchto opravných prostředků jsou zákonem stanovené lhůty. Po vyčerpání opravných prostředků je možné využít institutu správního soudnictví a rozhodnutí nechat přezkoumat příslušným soudem (krajským soudem nebo Nejvyšším správním soudem). 34

35 Otázky a úkoly k procvičení 1. Jaké znáte druhy rozhodnutí? 2. Vyjmenujte náležitosti rozhodnutí. 3. Jaké jsou lhůty pro vydání rozhodnutí? 4. Uveďte rozdíl mezi vydáním a oznámením rozhodnutí. 5. Jaké jsou způsoby ochrany před nečinností správního orgánu? 6. Vysvětlete rozdíl mezi právní mocí a vykonatelností rozhodnutí. 7. Jaké znáte náklady řízení? 8. Vyjmenujte a popište řádné opravné prostředky. 9. Vyjmenujte a popište mimořádné opravné prostředky. 10. Jaká je pravomoc soudů v rámci správního soudnictví? 11. Za jakých podmínek a v jaké lhůtě je možné dát přezkoumat správní rozhodnutí Ústavním soudem? 35

36 4. SPRÁVNÍ EXEKUCE Cíl: V této kapitole se seznámíte s právní úpravou exekuce ve správním řádu, jakým způsobem je možné exekuci provést a co je to exekuční titul. Klíčová slova: Exekuce, exekuční titul, exekuční příkaz, peněžité a nepeněžité plnění, námitky Průvodce studiem: Předmětem této kapitoly je seznámit studenty s tím, jakým způsobem je možné vymáhat plnění uložené rozhodnutím, kdo je k tomuto vymáhání oprávněn a jaký opravný prostředek je možné podat proti usnesení exekučního správního orgánu. Dále studenti pochopí, co je exekučním titulem. Časová náročnost každá podkapitola opory je počítána v rozsahu cca 2 hodiny, a to dle zájmu o studium dané problematiky ÚVODNÍ POJMY Pokud správní orgán uložil v rámci správního řízení splnění povinnosti a tato nebyla ve stanovené lhůtě dobrovolně splněna, pak může přistoupit k vymáhání splnění uložené povinnosti, a to správní exekucí. Správní exekuce představuje závěrečné stadium celého správního řízení. Základní podmínkou pro správní exekuci je existence tzv. exekučního titulu. Exekučním titulem může být: vykonatelné správní rozhodnutí, vykonatelný smír. Exekučním správním orgánem je správní orgán, který je podle správního řádu nebo zvláštního zákona oprávněn k exekuci. Exekuční titul u exekučního správního orgánu uplatňuje (oprávněný subjekt): správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo který schválil smír, osoba oprávněná z exekučního titulu. 36

37 Tyto subjekty mohou o provedení exekuce požádat také soud nebo soudního exekutora. Povinný je ten, jemuž byla tzv. exekučním titulem uložena povinnost plnění a on tuto povinnost v určené lhůtě dobrovolně nesplní. Exekuce může být na peněžitá plnění či nepeněžitá plnění. 4.2 EXEKUCE NA PENĚŽITÁ PLNĚNÍ Exekučním správním orgánem je: - obecný správce daně místně příslušný podle zvláštního zákona (daňový řád) nebo správní orgán, který sám vydal v prvním stupni nebo schválil exekuční titul, - obecní úřad nebo krajský úřad, je-li také správním orgánem, který sám vydal v prvním stupni nebo schválil exekuční titul. Správní řád však neobsahuje vlastní právní úpravu na správní exekuci na peněžitá plnění. Pro exekuci, vybírání a evidenci peněžitých plnění se uplatní postup pro správu daní. Daňová exekuce se nařizuje vydáním exekučního příkazu a lze ji provést těmito způsoby: srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb, přikázáním jiné peněžité pohledávky, postižením jiných majetkových práv, prodejem movitých věci, prodejem nemovitostí. 4.3 EXEKUCE NA NEPENĚŽITÁ PLNĚNÍ Exekučním správním orgánem je: - správní orgán, který sám vydal v prvním stupni nebo schválil exekuční titul, je-li orgánem moci výkonné, - obecní úřad nebo krajský úřad, pokud sám vydal v prvním stupni nebo schválil exekuční titul, - obecní úřad obce s rozšířenou působností, pokud jej o to požádá správní orgán mající sídlo v jeho správním obvodu, který sám vydal v prvním stupni nebo schválil exekuční titul. 37

38 Lhůty: - exekuční správní orgán může exekuci nařídit nejpozději do 5 let a provádět ji nejpozději do 10 let poté, co měla být povinnost splněna dobrovolně. Po uplynutí lhůt nastává prekluze práva vymáhat nepeněžité povinnosti. Správní orgán zpravidla před nařízením exekuce vyzve povinného exekuční výzvou k dodatečnému splnění nepeněžité povinnosti a určí náhradní lhůtu, ve které má být splněna. Exekuční výzva má podobu usnesení a není možné se proti ní odvolat. Je to poslední lhůta, ve které může povinný dobrovolně splnit svoji povinnost. V případě, že se tak nestane, pak oprávněný přistoupí k samotnému provedení exekuce. Samotná správní exekuce se nařizuje exekučním příkazem, který je usnesením, proti kterému se nelze odvolat. Způsoby provedení exekuce: náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění, přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění, zejména vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo ukládáním donucovacích pokut. Ze závažných důvodů může exekuční správní orgán usnesením odložit nebo přerušit provedení exekuce. Těmito důvody je zejména: - požádá-li povinný o posečkání splnění povinnosti a lze-li z jeho chování mít důvodně za to, že splní svoji povinnost nejpozději ve stejné lhůtě, v jaké může být provedena exekuce a nehrozí-li, že účel exekuce tím bude zmařen, nebo - bez požádání, šetří-li se skutečnosti rozhodné pro zastavení exekuce. Z důvodů uvedených ve správním řádu může také exekuční správní orgán prováděnou exekuci na žádost nebo z moci úřední usnesením zastavit. Proti tomuto usnesení není možné se odvolat. Důvody k zastavení exekuce: - po nařízení exekuce povinnost zanikla, - po nařízení exekuce zaniklo právo provádět exekuci nebo byl zrušen exekuční titul, který je podkladem pro exekuci, - o zastavení exekuce požádal ten, na jehož žádost podle 110 písm. b) a c) byla exekuce nařízení, - průběh exekuce ukazuje, že by její pokračování bylo spojeno s mimořádnými nebo nepoměrnými obtížemi, 38

39 - se zjistí, že exekuce byla nařízena k vymožení neexistující povinnosti nebo vůči neexistujícímu povinnému, - provedení exekuce je nepřípustné, protože po jejím nařízení nastal jiný důvod vyplývající ze zvláštního zákona nebo stavu věci, pro který nelze exekuci provést. Povinný je dále povinen zaplatit exekuční náklady. Tuto povinnost mu uloží exekuční správní orgán rozhodnutím. Náhrada exekučních nákladů spočívá v úhradě paušální částky ve výši Kč a v náhradě hotových výdajů vzniklých při provádění exekuce. Exekuční náklady vybírá a jejich exekuci provádí podle zvláštního zákona exekuční správní orgán, který jejich náhradu uložil. Proti usnesením nebo jiným úkonům exekučního správního orgánu se sice nelze odvolat, ale povinný nebo jiná osoba, které z tohoto úkonu vyplývá povinnost, může podat námitky. Tyto námitky však již nemohou napadat věcnou správnost ani zákonnost exekučního titulu. Možnost podat námitky není omezena žádnou lhůtou, ale není možné je podat, pokud usnesení bylo již vykonáno nebo jiný úkon již byl proveden. O námitkách rozhoduje exekuční správní orgán. Proti rozhodnutí o námitkách se nelze odvolat. Shrnutí Stručné shrnutí kapitoly 4. Pokud není splněna povinnost uložená v rozhodnutí, pak je možné si splnění povinnosti vynutit. Výkon rozhodnutí se provádí formou exekuce, a to na peněžité či nepeněžité plnění. Základní podmínkou je, že musí existovat tzv. exekuční titul. Exekuční správní orgán uloží povinnému zaplatit náklady exekuce. Exekuce je nařízena formou usnesení, proti kterému je možné podat námitky. Otázky a úkoly k procvičení 1. Vysvětlete pojem exekuční titul? 2. Vysvětlete rozdíl mezi oprávněným a povinným. 3. Jakými způsoby lze provést exekuci na peněžitá plnění? 4. Jaká je lhůta k nařízení a provedení exekuce? 5. Jakými způsoby lze provést exekuci na nepeněžitá plnění? 6. Uveďte důvody k zastavení exekuce. 7. Co jsou to exekuční náklady? 8. Co je opravným prostředkem proti usnesení exekučního správního orgánu? 39

40 5. STÍŽNOSTI A OPATŘENÍ OBECNÉ POVAHY Cíl: V této kapitole zjistíte, v jakých případech a na koho můžete podat stížnost podle správního řádu a dále se seznámíte s novým právním pojmem, a to je opatření obecné povahy. Klíčová slova: Stížnost, opatření obecné povahy, veřejná vyhláška, námitky Průvodce studiem: Předmětem této kapitoly je seznámit studenty s tím, v jakých případech a na koho mohou podat stížnost, v jaké lhůtě je příslušný správní orgán povinen stížnost vyřídit a zda je povinen o způsobu vyřízení informovat stěžovatele. Dále bude studentům vysvětlen pojem opatření obecné povahy, kdo toto opatření vydává a jaké je možné uplatnit opravné prostředky proti tomuto opatření. Časová náročnost každá podkapitola opory je počítána v rozsahu cca 2 hodiny, a to dle zájmu o studium dané problematiky STÍŽNOSTI Stížnosti jsou upraveny v 175 správního řádu. Na správní orgány mají právo se obracet dotčené osoby se stížnostmi proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu. Stížnost je možné podat písemně nebo ústně. V případě podání ústní stížnosti, kterou nelze vyřídit ihned, o ní sepíše správní orgán písemný záznam. Stížnost se podává u toho správního orgánu, který vede řízení. Tento správní orgán je povinen tuto stížnost prošetřit a může i případně vyslechnout stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje a další osoby, které mohou přispět k objasnění věci. 40

41 Lhůta k vyřízení stížnosti Stížnost musí být vyřízena do 60 dnů ode dne jejího doručení správnímu orgánu, který je příslušný k jejímu vyřízení. Stěžovatel musí být vyrozuměn v této lhůtě o vyřízení stížnosti. Tuto zákonnou lhůtu lze překročit jen tehdy, pokud v jejím průběhu nelze zajistit podklady potřebné pro vyřízení stížnosti. Stížnost může být shledána: - důvodnou - částečně důvodnou - nedůvodnou Pokud byla stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, pak je správní orgán povinen bezodkladně učinit nezbytná opatření k nápravě. O výsledku šetření stížnosti a opatřeních přijatých k nápravě učiní správní orgán záznam do spisu, a pokud o to stěžovatel požádal, pak ho o výsledku stížnosti vyrozumí. Pokud by měl stěžovatel za to, že stížnost nebyla příslušným správním orgánem řádně vyřízena, může požádat nadřízený správní orgán, aby způsob vyřízení stížnosti přešetřil. 5.2 OPATŘENÍ OBECNÉ POVAHY Opatření obecné povahy je jednou z forem činnosti veřejné správy. Opatřením obecné povahy se rozumí takový závazný právní akt orgánu veřejné správy, který není právním předpisem, ani rozhodnutím. Takovýto akt v sobě zahrnuje prvky obou těchto skupin. Opatření obecné povahy se bude vydávat všude tam, kde zvláštní zákon ukládá vydat závazné opatření obecné povahy. Formou opatření obecné povahy se činí takové úkony jako např. uzavření veřejných prostranství, opatření při krizových situacích, stanovení objížděk v silniční dopravě, stanovení režimu řízení dopravního provozu prostřednictvím dopravních značek, podle stavebního zákona - zásady územního rozvoje, územní plán, vymezení zastavěného území, regulační plán, územní opatření o stavební uzávěře, územní opatření o asanaci území atd. Režim vydávání opatření obecné povahy 1 Řízení o vydání opatření obecné povahy se zahajuje z moci úřední. Návrh opatření obecné povahy s odůvodněním správní orgán doručí veřejnou vyhláškou, kterou vyvěsí na své úřední desce a na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se má opatření obecné povahy týkat, a vyzve dotčené osoby, aby 41

42 k návrhu podávaly připomínky nebo námitky. Návrh musí být zveřejněn nejméně po dobu 15 dnů. 2 Řízení o opatření obecné povahy je písemné, pokud zvláštní zákon nestanoví nebo správní orgán neurčí, že je řízení spojeno s veřejným projednáním návrhu. V tomto případě je správní orgán povinen oznámit na své úřední desce nejméně 15 dnů před veřejným projednáním dobu a místo konání. Lhůtu k podání písemných připomínek k návrhu stanoví správní orgán. Pokud se ovšem koná veřejné projednání návrhu, pak platí, že připomínky je třeba uplatnit nejpozději při tomto projednání. Správní orgán je povinen se těmito připomínkami zabývat a vypořádat se s nimi v odůvodnění opatření obecné povahy. Zvláštní režim platí pro vlastníky nemovitostí. Vlastníci dotčených nemovitostí mohou podat proti návrhu písemné odůvodněné námitky ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho zveřejnění. 3. Samotné opatření obecné povahy se vyhotovuje písemně a musí být odůvodněno, dále musí obsahovat označení správního orgánu, který ho vydal, datum vyhotovení, spisovou značku nebo číslo jednací, jméno, příjmení, funkci a podpis příslušné oprávněné úřední osoby. Opatření obecné povahy se oznamuje opět veřejnou vyhláškou. Ta se zveřejní na úřední desce stejným způsobem, jako u návrhu na opatření obecné povahy. Toto opatření pak nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení veřejné vyhlášky. Nejdříve může nabýt účinnosti dnem vyvěšení. Samotné opatření obecné povahy nemůže stanovit povinnosti, ale může u povinností, které jsou stanoveny zákonem, určit jejich rozsah. 4. Pro opatření obecné povahy také platí zvláštní pravidla pro jeho přezkoumání. Jednou z možností jsou námitky, o nichž se rozhoduje v rámci samotného opatření obecné povahy. Proti tomuto opatření nelze podat odvolání ani rozklad. V úvahu by mohla přicházet pouze obnova řízení nebo přezkumné řízení. Usnesení o zahájení přezkumného řízení lze vydat až do 3 let od účinnosti opatření. Opatření obecné povahy je také přezkoumatelné ve správním soudnictví. 42

43 Shrnutí Stručné shrnutí kapitoly 5. Je možné podat stížnost na nevhodné chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu. Stížnost je možné podat ústně nebo písemně a musí být příslušným správním orgánem vyřízena do 60 dnů od jejího doručení. Zároveň musí být stěžovatel vyrozuměn o vyřízení stížnosti. Jednou z forem činnosti veřejné správy je také opatření obecné povahy, které není ani rozhodnutí ani právním předpisem. Zvláštní zákon ukládá, v kterých případech je možné vydat toto opatření. Návrh opatření se doručuje veřejnou vyhláškou, proti které je možné podat námitky nebo připomínky. Samotné opatření se také vydává formou veřejné vyhlášky. Proti opatření obecné povahy není možné podat odvolání, ale je možné využít např. obnovy řízení, přezkumného řízení příp. jeho přezkoumání v rámci správního soudnictví. Otázky a úkoly k procvičení 1. Proti čemu je možné podat stížnost v rámci správního řádu? 2. Jaká je lhůta k vyřízení stížnosti? 3. Jaký může být výsledek řešené stížnosti a kdo o něm bude informován? 4. Co rozumíte pod pojmem opatření obecné povahy? 5. Jakým způsobem se oznamuje návrh a poté již samotné opatření obecné povahy? 6. Jaké znáte možnosti opravných prostředků proti opatření obecné povahy. 43

44 6. SPRÁVNÍ DELIKTY Cíl: V této kapitole se seznámíte s tím, v jakých případech a kdo může spáchat správní delikt a jaké sankce mohou být uloženy. Klíčová slova: Správní delikt, přestupky, sankce, napomenutí, pokuta, blokové řízení, příkazní řízení Průvodce studiem: Předmětem této kapitoly je seznámit studenty s tím, že za protiprávní jednání může být uložena příslušná sankce. Dále se studenti seznámí s druhy sankcí a s lhůtami, ve kterých je možné sankce uložit, a pochopí rozdíl mezi správním řízením, blokovým a příkazním řízením. Časová náročnost každá podkapitola opory je počítána v rozsahu 2 3 hodiny, a to dle zájmu o studium dané problematiky SPRÁVNÍ DELIKTY OBECNĚ Správněprávní odpovědnost vzniká tehdy, když dojde k narušení společenských vztahů chráněných správním právem. Za základ správněprávní odpovědnosti je považováno protiprávní jednání subjektů správního práva. Druhy správních delitků: a) přestupky b) jiné správní delikty fyzických osob postihované na základě zavinění správní delikty pracovníků právnických osob správní delikty fyzických osob, jejichž postih je vyňat ze zákona o přestupcích c) správní delikty právnických osob a fyzických osob postihované bez ohledu na zavinění sankcí je téměř vždy peněžitý trest, pokuta (např. s porušením předepsaných povinností podle zákona o ochraně spotřebitele, při nakládání s odpady apod.) 44

45 d) správní disciplinární delikty jedná se o postih osob, které jsou ve zvláštních právních vztazích k určité instituci a jsou vybaveny zvláštními právy a povinnostmi, např. porušení zákona o služebním poměru příslušníků Policie ČR e) správní pořádkové delikty, spočívají v tom, že odpovědný subjekt nesplní povinnost procesní, kterou mu ukládá právní předpis. Správní orgán uložením sankce splnění příslušné povinnosti vynucuje. Jako sankci lze uložit pořádkovou pokutu PŘESTUPKY Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích, nebo v jiném zákoně. Ke znakům, které charakterizují skutkové podstaty přestupků, patří: a) objekt, což jsou společenské vztahy, proti kterým směřuje protiprávní a společensky nebezpečné jednání, b) objektivní stránka, která je určena protiprávním jednáním, jeho škodlivým následkem a příčinným vztahem mezi jednáním a následkem, c) subjekt, kterým může být pouze fyzická osoba, d) subjektivní stránka každého deliktu je představována zejména zaviněním, přičemž k odpovědnosti za přestupek stačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění Za přestupek není odpovědný, kdo v době jeho spáchání nedovršil patnáctý rok svého věku. Za přestupek není odpovědný, kdo pro duševní poruchu v době jeho spáchání nemohl rozpoznat, že jde o porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem, nebo nemohl ovládat své jednání. Odpovědnosti se však nezbavuje ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl, byť i z nedbalosti, požitím alkoholu nebo užitím jiné návykové látky. Za porušení povinnosti uložené právnické osobě odpovídá podle tohoto zákona ten, kdo za právnickou osobu jednal nebo měl jednat, a jde-li o jednání na příkaz, ten kdo dal k jednání příkaz. Přestupek mladistvého nelze projednat v příkazním řízení a nelze za něj uložit zákaz pobytu. Horní hranice pokuty se u mladistvých snižuje na polovinu, přičemž však nesmí být vyšší než Kč. V blokovém řízení nelze uložit mladistvému pokutu vyšší než 500 Kč; pokutu až do výše Kč lze uložit mladistvému, 45

46 pokud tento zákon nebo zvláštní zákon připouští v blokovém řízení uložit pokutu vyšší než Kč. Zákaz činnosti lze mladistvému uložit nejdéle na dobu jednoho roku, nebránilli by výkon této sankce jeho přípravě na povolání. Přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok; nelze jej též projednat, popřípadě uloženou sankci nebo její zbytek vykonat, vztahuje-li se na přestupek amnestie. Řízení o přestupcích Je zvláštním druhem správního řízení. Správní orgány se ve svém postupu musí v prvé řadě řídit speciální procesní úpravou v zákoně o přestupcích a teprve potom mohou podpůrně využít správní řád. Obce si mohou pro projednávání přestupků zřídit komise. V řízení o přestupku jsou účastníky řízení: a) obviněný z přestupku, b) poškozený, pokud jde o projednávání náhrady majetkové škody způsobené přestupkem, c) vlastník věci, která může být zabrána nebo byla zabrána, v části řízení týkající se zabrání věci, d) navrhovatel, na jehož návrh bylo zahájeno řízení o přestupku. V řízení o přestupku je vydáno rozhodnutí ve věci (pokud není řízení zastaveno), proti kterému je možné podat odvolání. Rozhodnutí o přestupku je možné nechat přezkoumat soudem. Sankce za přestupek a) napomenutí - je nejmírnější sankcí a má morální povahu b) pokuta - lze ji uložit samostatně nebo společně s jinou sankcí s výjimkou napomenutí c) zákaz činnosti - je sankcí omezující povahy, lze ho uložit nejdéle na dva roky d) propadnutí věci - lze uložit pokud věc náleží pachateli a za podmínky, že tato věc byla přestupkem získána či nabyta za věc přestupkem získanou e) zákaz pobytu - lze uložit jen za přestupky uvedené ve zvláštní části zákona o přestupcích nebo v jiném zákoně, a to na dobu 46

47 nejdéle tří měsíců za předpokladů uvedených v zákoně o přestupcích Dále je možné uložit ochranná opatření. Ochrannými opatřeními jsou: a) omezující opatření - spočívá v zákazu navštěvovat určená veřejně přístupná místa a místnosti, v nichž se podávají alkoholické nápoje nebo se konají veřejné tělovýchovné, sportovní nebo kulturní podniky, b) zabrání věci - vlastníkem zabrané věci se stává stát. Přestupek se projednává ve správním řízení, sankci za přestupek je však možné uložit i v blokovém či příkazním řízení. Blokové řízení Přestupek lze projednat v blokovém řízení, jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí pouze domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit. Proti uložení blokové pokuty se nelze odvolat. V blokovém řízení lze uložit pokutu max. do výše Kč, pokud jiný zákon nepovoluje uložit pokutu vyšší. Nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, vydá se mu blok na pokutu na místě nezaplacenou s poučením o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty. Převzetí tohoto bloku pachatel přestupku potvrdí. Příkazní řízení Příkaz o uložení napomenutí nebo pokuty, může správní orgán vydat bez dalšího řízení, pokud toto nebylo vyřešeno v rámci blokového řízení. Tento příkaz má stejné náležitosti jako rozhodnutí, oznamuje se vždy písemně, obviněný může proti příkazu podat odpor do 15 dnů ode dne jeho doručení. Přestupek mladistvého nelze projednat v příkazním řízení. Po podání odporu se příkaz ruší a proběhne správní řízení s vydání rozhodnutí a možností podání odvolání. V příkazním řízení je možné uložit pokutu max. do výše Kč. Amnestii ve věcech přestupků uděluje vláda ČR usnesením, které vyhlašuje ve Sbírce zákonů. 47

48 Σ Shrnutí Stručné shrnutí kapitoly 6. Pokud dojde k narušení společenský vztahů chráněných správním právem, pak vzniká správněprávní odpovědnost. Přestupky jsou upraveny v zákoně č. 200/1990 Sb. Za přestupek není odpovědný ten, kdo v době jeho spáchání nedovršil patnáctý rok svého věku. Přestupek je možné projednat v řízení bokovém, správním nebo příkazním. Za přestupek je možné uložit napomenutí, pokutu, zákaz činnosti, propadnutí věci, zákaz pobytu. Dále je možné uložit ochranná opatření, tj. omezující opatření a zabrání věci. Otázky a úkoly k procvičení 1. Jaké znáte druhy správních deliktů? 2. V jakých řízeních může být uložena příslušná sankce za přestupek? 3. Jaké znáte druhy sankcí za přestupek? 4. Jaký je rozdíl mezi správním řízením a příkazním řízením? 5. Jaký opravný prostředek je možný podat proti rozhodnutí v příkazním řízení? 6. Jaká je lhůta k projednání přestupku? 7. Kdo není odpovědný za přestupek? 8. Kdo a jakým způsobem uděluje amnestii ve věcech přestupků? Testové otázky 1. Na úřadě se jedná a písemnosti se vyhotovují v jazyce: a) českém b) českém i slovenském c) jakémkoliv dle účastníka řízení 2. Adresát si odmítne převzít doručovanou písemnost. Písemnost je doručena: a) dnem, kdy k neúspěšnému doručení došlo b) dnem vrácení písemnosti příslušnému správnímu úřadu c) písemnost není doručena 3. O ustanovení opatrovníka správní orgán rozhoduje: a) usnesením b) obecně závaznou vyhláškou c) nařízením 48

49 4. Správní řízení se zahajuje: a) Pouze na návrh účastníka b) Na návrh účastníka nebo z podnětu správního orgánu c) Pouze z podnětu správního orgánu 5. Při přerušení správního řízení se vydává: a) usnesení b) rozhodnutí ve věci c) příkaz 6. Zákonné náležitosti rozhodnutí jsou: a) záhlaví, výrok a poučení b) výrok, odůvodnění a poučení c) datum, odůvodnění a podpis 7. Řádným opravným prostředkem je: a) obnova řízení b) odvolání c) přezkumné řízení 8. Exekučním titulem není: a) vykonatelné rozhodnutí b) nepravomocné rozhodnutí c) vykonatelný smír 9. Stížnost podle správního řádu je příslušný správní orgán povinen vyřídit do: a) 1 týdne od doručení stížnosti b) 15 dnů od doručení stížnosti c) 60 dnů od doručení stížnosti 10. Opatření obecné povahy se oznamuje: a) zákonem b) veřejnou vyhláškou c) nařízením vlády Doporučená literatura Skulová, S. a kol. Správní právo procesní část. 2. vyd. doplněné. Brno: Tribun EU s. r. o., ISBN Zákon č. 500/2004 Sb., o přestupcích, v platném znění. Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění. Zákon č. 200/2000 Sb., o přestupcích, v platném znění. 49

50 TRESTNÍ PRÁVO 7. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA TRESTNÍHO PRÁVA HMOTNÉHO Cíl: Cílem této kapitoly je seznámení s rozdělením trestního práva, jeho postavení v právním systému. Pro správné zařazení trestního práva v právním systému je nezbytné provedení rozdělení práva na soukromé a veřejné. Klíčová slova: Právo soukromé, právo veřejné, odvětví práva, trestní právo hmotné, trestní právo procesní, prameny trestního práva, trestný čin, skutková podstata trestného činu, trest, zásady trestního práva. Průvodce studiem: Předmětem této kapitoly je seznámit studenty s tím, že co je to protiprávní trestný čin, jaké znaky má skutková podstata trestného činu a jaké tresty mohou být za trestné činy uloženy. V závěru kapitoly se poté provedeno rozdělení jednotlivých skutkových podstat a trestných činů tak jak je uvedeno ve zvláštní části trestního zákona. Časová náročnost kapitoly opory je počítána v rozsahu 4 5 hodin, a to dle zájmu o studium dané problematiky. Systém práva Právní řád Právo veřejné Právo soukromé 50

51 7.1. SYSTÉM TRESTNÍHO PRÁVA Trestní právo je jedním ze základních odvětví veřejného práva. Trestní právo je v demokratických státech pojímáno jako nejzazší prostředek (tzv. ultima ratio) právní regulace a sociální kontroly společnosti. Použití prostředků trestního práva (hmotného i procesního) totiž představuje nejzávažnější zásahy do práv jednotlivce, a proto musí být používány pouze v případech, v nichž prostředky jiných právních odvětví jsou nedostatečné nebo selhávají.. Právo veřejné Ústavní právo Trestní právo Správní právo Finanční právo Právo životního prostředí Trestní právo chrání práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob, zájmy společnosti a státní zřízení České republiky. Rozdělení trestního práva: - trestní právo hmotné - trestní právo procesní Hmotněprávní trestní právo stanoví, co je trestným činem a jaký trest lze za něj uložit. Trestní právo procesní upravuje procedurální postup trestních orgánů v trestních věcech. 51

52 7.2. PRAMENY, FUNKCE A ZÁSADY TRESTNÍHO PRÁVA Základní prameny trestního práva Ústava České republiky, ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ústavní zákon č. 2/1993, Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Mezinárodní smlouvy. Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů. Trestní zákoník se dělí na: - obecnou část, která upravuje podmínky trestní odpovědnosti a ukládání sankcí a - část zvláštní, která popisuje jednotlivé skutkové podstaty trestných činů. Funkce odvětví trestního práva ochranná funkce - představuje vlastní ochranu společnosti před kriminalitou, tj. ochranu společnosti před nebezpečnými činy fyzických osob, regulativní funkce spočívá ve stanovení podmínek trestní odpovědnosti, podmínek ukládání trestů a ochranných opatření pachatelům trestných činů preventivní funkce znamená funkci předcházení trestné činnosti, generálně a individuálně preventivní působení na pachatele, represivní funkce směřuje k ochrannému cíli výlučně individuálním působením na pachatele, opírá se o donucovací formy, jak zabránit v páchání trestné činnosti. Zásady trestního práva zásada zákonnosti trestní právo vychází ze zákonné úpravy, (Ústava, ústavní zákony, zákony a obecně závazné předpisy), zákaz retroaktivity, zásada humanismu při ukládání sankcí se musí přihlížet i k lidské důstojnosti a přiměřenosti trestu, - zásada subsidiarity trestní represe, zásada odpovědnosti za zavinění trestní právo je založeno na subjektivní odpovědnosti, tj. na zavinění, zásada individuální odpovědnosti fyzických osob za spáchaný čin lze trestat pouze člověka jako jedince za vlastní jednání. 52

53 7.3. PŮSOBNOST TRESTNÍHO PRÁVA Působnost v trestním právu Působností trestněprávních norem rozumíme okruh společenských vztahů, na které se právní normy vztahují, personální, časové a místní vymezení podmínek, za kterých se uplatňují. Druhy působností - časová působnost určuje, jaké znění zákona se použije při posuzování trestnosti činu a ukládání trestu, s časovou působností souvisí i zásada zákazu retroaktivního účinku trestněprávní normy. Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá dle zákona účinného v okamžik spáchání trestného činu. I zde existuje výjimka z pravidla, kdy v případě existence nové právní úpravy se bude posuzovat, zda nová právní úprava nebude pro pachatele činu příznivější. - místní působnost vymezuje teritorium, na kterém normy trestního práva působí a případy, které se zřetelem k místu budou řešeny dle trestní normy ČR obecná zásada - podle trestní normy ČR se posuzuje trestnost činu, který byl spáchán na území ČR, přičemž nezáleží na státní příslušnosti pachatele - může jim být jak občan ČR, tak cizí státní příslušník nebo osoba bez státní příslušnosti. územím ČR se rozumí celé území uvnitř státních hranic, vzdušný prostor nad státním územím a prostor pod povrchem státního území. - věcná působnost vymezuje okruh společenských zájmů, chráněných trestním právem, vymezuje okruh subjektů, na které právní úprava dopadá, vymezuje okruh subjektů vyjmutých z této úpravy TRESTNÉ ČINY Jen trestní zákon vymezuje trestné činy a stanoví trestní sankce, které lze za jejich spáchání uložit. Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. 53

54 Trestný čin Základním pojmem trestního práva je trestný čin. Definice trestného činu je uvedena v 13 odst. 1 TZ a vymezuje trestný čin jako protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Z výše uvedeného vyplývá pro naplnění znaků trestného činu: a) protiprávnost tj. rozpor s právní normou v rámci právního řádu b) další znaky uvedené v trestním zákoně, tj. formální znaky trestného činu Základem trestní odpovědnosti je tedy vlastní spáchání trestného činu, čímž vzniká povinnost strpět sankce stanovené trestním zákonem. Trestným činem podle trestního zákoníku je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Trestný čin spáchaný mladistvým se nazývá proviněním. Znaky uvedenými v trestním zákoně, popřípadě v jiném zákoně, jsou: znaky skutkové podstaty trestného činu (objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka, protiprávnost) a stanovený věk a příčetnost. Kategorie trestných deliktů (dle 14 TZ): a) přečiny, kam řadíme všechny nedbalostní trestné činy a úmyslné trestné činy, u kterých je stanoven trest odnětí svobody s horní hranicí do pěti let, b) zločiny, jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny; zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. Trestné činy nejsou jediným druhem protispolečenských činů, protispolečenská jednání můžeme rozdělit podle jejich závažnosti a) trestné činy, b) správní delikty fyzických osob, c) občanskoprávní (civilněprávní) delikty d) jiné společensky nežádoucí činy se škodlivými důsledky. Trestní odpovědnost také dopadá na stádia trestné činnosti přípravu zvlášť závažného zločinu, pokus trestného činu, spolupachatelství, nebo účastenství na trestném činu ve formě organizátorství, návodu a pomoci. 54

55 Ke vzniku trestní odpovědnosti vyžaduje trestní zákon naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu. Hovoříme o dokonání trestného činu. Trestní zákoník však připouští trestní postih i v případě, že chybí jeden z těchto znaků následek. Jedná se o přípravu k trestnému činu a pokus o trestný čin. Příprava je trestná podle trestní sazby stanovené na zvlášť závažný zločin, k němuž směřovala, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného. Zvláštním případem jsou trestné činy trvajících delší dobu: 1 pokračování v trestném činu ( 116) 2 trestné činy hromadné (kolektivní) 3 trestné činy ( 170) Z hlediska trestního hmotného práva pro pokračování v trestné činnosti a trestné činy hromadné a trvající platí, že tyto trestné činy mají být posuzovány jako jeden skutek a jeden trestný čin. Trestným činem není čin, který sice naplňuje formální znaky některého trestného činu podle trestního zákoníku, trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Některé takové případy jsou uvedeny v trestním zákoně: - nutná obrana, tedy čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem; o nutnou obranu nejde, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku, - krajní nouze, tedy čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem; o krajní nouzi nejde, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet, - trestný čin nespáchá, kdo jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy, o nichž tato osoba může bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou činem dotčeny, - trestný čin nespáchá, kdo v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl v době svého rozhodování o dalším postupu, vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce společensky prospěšnou činnost, kterou ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestním zákonem, nelze-li společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak, - oprávněné použití zbraně, tedy skutečnost, kdy někdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem. 55

56 Trestně odpovědný není také ten, kdo v době spáchání trestného činu nedovršil patnáctého roku věku, Trestně odpovědný také není ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání trestného činu nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání SKUTKOVÁ PODSTAT TRESTNÉHO ČINU Skutková podstata trestného činu Skutková podstata trestného činu představuje souhrn objektivních a subjektivních znaků (resp. skupin znaků, složek), které určují jednotlivé druhy trestných činů a odlišují je tak navzájem. Význam vymezení skutkové podstaty je v přesném vymezení podmínek trestní odpovědnosti, které je provedeno specifikací znaků trestného činu. Struktura a znaky skutkové podstaty trestného činu objekt - chráněné zájmy (hodnoty) společnosti, proti nimž směřuje trestný čin, majetek, zdraví, apod., objektivní stránka - způsob provedení činu a jeho následky (jednání, následek a příčinný vztah mezi jednáním a následkem), subjekt pachatelem trestného činu, pokud ze zákona nevyplývá něco jiného, může být kdokoli, kdo je trestně odpovědný, subjektivní stránka - charakterizuje vnitřní, psychický vztah pachatele k protiprávnímu jednání, protiprávnost. Objekt Objektivní stránka Protiprávnost subjekt Subjektivní stránka 56

57 Trestným činem je čin protiprávní a společensky škodlivý, který odpovídá znakům určité skutkové podstaty. Každý znak se zkoumá zvlášť. Pro podřazení vykonaného skutku je proto naplnění všech zákonných znaků. V případě absence i jediného z nich, nedochází tak k naplnění formální stránky trestného činu a toto jednání nelze považovat za trestný čin. Objekt trestného činu Pro označení zájmů a hodnot chráněných trestním právem se užívá označení právní statek. Objektem mohou být společenské vztahy (právní vztahy, např. práva věcná), společenské zájmy a hodnoty, chráněné trestním zákonem. Obecný objekt souhrn nejdůležitějších zájmů, hodnot a vztahů, které chrání trestní zákon. Druhový objekt vytvoření členění dle společných druhových rysů chráněných zájmů. Jednotlivé druhové rysy pak vyjadřuje jejich členění do jednotlivých hlav trestního zákona. Individuální objekt označuje jednotlivý zájem, je nezbytně znakem skutkové podstaty každého trestného činu. Některé trestné činy mají ještě hmotný předmět útoku (mimo objekt), kterým mohou být lidé nebo věci. Pro právní kvalifikaci trestného činu pak je důležité vymezení právě objektu trestného činu. Objektivní stránka trestného činu Objektivní stránky Obligatorní znaky Fakultativní znaky Obligatorní znaky znaky, které musí být v každé skutkové podstatě trestného činu jednání, škodlivý následek trestného činu, příčinný vztah mezi jednáním a škodlivým následkem. Jednání pojem ve smyslu trestního práva projev vůle. Projevem vůle může být vlastní jednání (konání), ale také nekonání (opomenutí). Trestněprávní pojem jednání zahrnuje vůli pachatele. Pomíjí tak fyzickou stránku jednání. Škodlivý následek porušení nebo ohrožení hodnot (objektu trestného činu), chráněných právem (trestním právem) Následky členíme na hlavní a vedlejší (vznik následku spočívající v porušení práva nebo pouze následek spočívající v ohrožení práva). 57

58 Následek následek jako znak skutkové podstaty těžší následek závažnější (kvalifikovaná skutková podstata) škodlivý následek zvlášť těžký a těžko napravitelný následek. U majetkových trestných činů je členění následku (škody) škoda nikoli nepatrná škoda nikoli malá větší škoda značná škoda škoda velkého rozsahu. Příčinná souvislost mezi jednáním a následkem Příčinný vztah mezi jednáním a následkem je obligatorním znakem skutkové podstaty. Příčinou je každý jev, bez něhož by jiný jev nebo situace nenastala nebo by k ní nedošlo tak, jak k ní došlo. Tedy musí dojít k následku a musí k němu dojít v návaznosti na jednání pachatele, na základě jednání pachatele musí dojít ke vzniku následku. Oddělením těchto dvou pojmů a rozdělením tohoto propojení by nemohlo dojít k naplnění podmínky trestnosti spáchaného činu. Fakultativní znaky objektivní stránky Fakultativnost spočívá v tom, že tyto znaky nemusí mít všechny skutkové podstaty trestných činů. Fakultativním znakem může být Místo spáchání trestného činu, Hmotný předmět útoku, Doba spáchání činu, Prostředek ke spáchání trestného činu, Způsob spáchání trestného činu. Subjekt (pachatel) trestného činu Pachatel trestného činu je trestně odpovědná osoba, která svým jednáním naplnila všechny znaky trestného činu, bezprostředně spáchala trestný čin. Za pachatele je považován i osoba, která se účastnila trestného činu, pachatel přípravy nebo pokusu, jsou-li trestné, nebo spolupachatel. 58

59 Fyzická osoba může být pachatelem, jestliže v době spáchání trestného činu byla příčetná dovršila 15. rok věku je rozumově a mravně vyspělá, jde-li o mladistvého pachatele provinění podmínky příčetnost, fyzická osoba, starší patnácti let, musí být splněny současně Příčetnost znamená způsobilost fyzické osoby být pachatelem trestného činu, pokud závisí na duševních schopnostech pachatele. schopnost rozpoznávací - schopnost pachatele chápat význam svého činu pro společnost, rozpoznat protiprávnost schopnost ovládací - schopnost ovládat své jednání Pachatel není pro nepříčetnost trestně odpovědný, kdo pro duševní poruchu nemohl v době činu rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání. Nepříčetnost fyzické osoby: a) trpí duševní poruchou - tzv. biologické kritérium nepříčetnosti (duševní poruchy vyplývajíc z duševní nemoci, hluboká porucha vědomí, mentální retardace, těžká sociální porucha osobnosti nebo jiná těžká duševní nebo sexuální odchylka), b) je zbaven schopnosti rozpoznat protiprávnost činu nebo ovládnout své jednání, c) ztráta rozpoznávací nebo ovládací schopnosti je důsledkem duševní poruchy, d) duševní porucha a ztráta rozpoznávací nebo ovládací schopnosti u postižené osoby jsou dány v době činu. Zmenšená příčetnost Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu měl podstatně sníženou schopnost rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, je zmenšeně příčetný ( 27). obě schopnosti jsou pouze výrazně, podstatně, zásadně oslabeny není považována za polehčující okolnost byl-li trestný čin spáchán ve stavu zmenšené příčetnosti, pachatel je trestně odpovědný (odpovědnost za TČ spáchané pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky návykovou látkou je alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování) 59

60 Věk pachatele Trestní odpovědnost fyzické osoby začíná dnem, který následuje po dni 15. narozenin. Za osobu mladistvého se považuje osoba, která v době spáchání trestného činu dovršila 15. a nepřekročila 18. rok svého věku. Další věkové hranice významné v trestním právu: osoba dovršila 12. rok a je mladší než 15 let pokročilý lidský věk tzv. relativní trestní odpovědnost tzv. nepřímý pachatel, což znamená, že osoba úmyslně užije ke spáchání svého trestného činu jinou osobu jako živý nástroj, která není trestně odpovědná Spolupachatelství O spolupachatelství se jedná, když je trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním 2 či více osob. Každá z nich odpovídá jako by TČ spáchala sama a spolupachatelé odpovídají za celý následek společného jednání bez ohledu, např. na okolnost, jaké konkrétní dílčí zranění bylo způsobeno konkrétním dílčím útokem toho kterého pachatele, jaké bez ohledu na okolnost, že byl rozdíl v intenzitě jednání jednotlivých spolupachatelů. Subjektivní stránka trestného činu Patří sem zavinění, motiv, záměr pachatele nebo jeho cíl. Zavinění je vnitřní, psychický vztah pachatele k poruše k ohrožení objektu trestného činu vyvolaný pachatelovým jednáním uvedeným v trestním zákoně. Formy zavinění: o zavinění úmyslné o zavinění nedbalostní přímý Úmysl nepřímý 60

61 vědomá Nedbalost nevědomá Úmysl přímý - pachatel věděl, že způsobem uvedeným v trestním zákoně poruší nebo ohrozí zájem chráněný trestním zákonem a chtěl takové porušení nebo ohrožení způsobit. Úmysl nepřímý - pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem a pro případ, že je způsobí, s tím byl srozuměn. Nedbalost vědomá - pachatel věděl, že může způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. Nedbalost nevědomá - pachatel nevěděl, že svým jednáním může porušit či ohrozit chráněný zájem, ačkoliv o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Motiv nebo pohnutka - představuje vnitřní podnět, který vedl pachatele k vlastnímu rozhodnutí spáchat konkrétní trestný čin. Pohnutka nemusí být v zákoně výslovně vyjádřena, ale dá se vyvodit. Při rozhodování o vině a trestu je důležitá (např. spáchání trestného činu ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky je přitěžující okolností). Záměr - představuje činnost pachatele k dosažení určitého cíle, který si stanovil. Cíl znamená všechno, co chtěl pachatel svým jednáním vyvolat, čeho chtěl dosáhnout a co je právně podstatné. Trestní zákon připouští však trestní postih i v případě, že chybí následek. Jedná se o přípravu k trestnému činu a pokus o spáchání trestného činu. 61

62 Příprava trestného činu je v trestním zákoně vymezená jako jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu, zejména v jeho organizování, opatřování prostředků. Pokus trestného činu je jednáním, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu, kterého se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, ale k jeho dokonání nedošlo. Třídění skutkových podstat trestných činů - podle závažnosti základní kvalifikované privilegované - podle vyjádření v trestním předpisu popisné odkazovací blanketní. Trestní odpovědnost Základem trestní odpovědnosti je spáchání trestného činu. Pouze v případě spáchání trestného činu může být podezřelý obviněn a obviněný obžalován z trestného činu a postaven před soud. Trestní sankce lze ukládat pachateli trestného činu jen na základě trestního zákona. Musí být přiměřené spáchanému trestnému činu (ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobním, rodinným a majetkovým poměrům pachatele) TRESTÁNÍ TRESTNÝCH ČINŮ Trestní sankce: - tresty, - ochranná opatření. Tresty jsou ukládány pachatelům trestných činů na základě trestního zákona. Trest ukládá soud. Trestem rozumíme právní důsledek trestného činu. Trest za spáchaný trestný čin je trestem soudním, pokud soud uzná vinu pachatele. Ochranná opatření ukládá trestní soud pachateli trestného činu nebo činu jinak trestnému, ochranná opatření směřují k ochraně společnosti. Je to trestní sankce, která má především ochrannou funkci. Druhy: ochranné léčení, (jestliže pachatel spáchal trestný čin pod vlivem návykové látky, ve stavu vyvolaném duševní poruchou, apod.), 62

63 zabezpečovací detence (pro pachatele, kteří spáchali pod vlivem návykové látky zvlášť závažný zločin, apod.) zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty (představuje ochranné opatření majetkové povahy, v případě, že věc je přímým nebo nepřímým výnosem trestného činu, apod.) ochranná výchova. Účelem trestu v našem trestním zákoně je ochrana společnosti před pachateli trestných činů, zabránění odsouzeným v dalším páchání trestné činnosti a jejich výchova k tomu, aby nadále vedli řádný život a tak výchovně působit i na ostatní členy společnosti. Výkonem trestu nesmí být ponížena lidská důstojnost. Druhy trestů Jednou ze základních zásad trestního řízení je, že obžalovanému lze uložit jen tresty uvedené v trestním zákoně. Výčet trestů v něm uvedených nelze žádným způsobem rozšiřovat. Trestání trestných činů vychází z ústavní zásady zakotvená v Listině základních práv a svobod čl. 39 a 52 trestního zákona jen zákon může stanovit jaké jednání je trestným činem a jaký trest, případně i jiné újmy na právech nebo majetku je možno za jeho spáchání uložit. Výčet trestů je obsažen v 52 trestního zákona: a) odnětí svobody, b) domácí vězení, c) obecně prospěšné práce, d) propadnutí majetku, e) peněžitý trest, f) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, g) zákaz činnosti, h) zákaz pobytu, i) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, j) ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání, k) ztrátu vojenské hodnosti, l) vyhoštění. Trestem odnětí svobody se rozumí, nestanoví-li trestní zákon jinak, a) nepodmíněný trest odnětí svobody, b) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, c) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem. Zvláštním typem trestu odnětí svobody je výjimečný trest, čímž se rozumí jednak trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí. Výjimečný trest může být uložen jen za zvlášť závažný zločin, u něhož to trestní zákon dovoluje. 63

64 Trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let může soud uložit pouze tehdy, jestliže závažnost zvlášť závažného zločinu je velmi vysoká nebo možnost nápravy pachatele je obzvláště ztížena. Za jeden trestný čin lze uložit vedle sebe i více druhů trestů, jsou-li k tomu splněný zákonem stanovené podmínky (lze tedy např. vedle sebe uložit trest odnětí svobody a trest zákazu činnosti). Některé tresty však kombinovat nelze (např. propadnutí majetku a peněžitý trest nebo obecně prospěšné práce a odnětí svobody). Pokud soud odsuzuje obžalovaného za spáchání více trestných činů, tresty se nesčítají, ale trest se ukládá podle trestní sazby uvedené u nejpřísněji postihovaného trestného činu. Ke skutečnosti, že se obžalovaný dopustil více trestných činů, se přihlédne pouze jako k přitěžující okolnosti. Soud ale v odůvodněných případech má možnost v případě vícečinného souběhu několika trestných činů zvednout horní hranici nejpřísněji postižitelného trestného činu o třetinu a trest uložit v rámci takto zvýšené trestní sazby. Trest odnětí svobody Je to trest, který je ukládán za spáchání trestného činu a který lze uložit za kterýkoliv z trestných činů. Trestní sazba je zákonem stanovována u každého trestného činu zvlášť. Byl-li obžalovaný během trestního stíhání ve vazbě, doba ve vazbě strávená se mu započte do celkové výměry uloženého trestu. Odnětí svobody může být podmíněné či nepodmíněné. Podmíněně lze odložit výkon trestu nepřevyšujícího tři roky, jestliže, vzhledem k osobě pachatele a okolnostem trestného činu, lze předpokládat, že účelu trestu bude dosaženo i bez výkonu trestu. Výkon trestu lze takto podmíněně odložit na jeden rok až pět let a obžalovanému lze na tuto dobu stanovit i některé omezující podmínky (např. nahradit způsobenou škodu, zdržet se požívání alkoholu, atd.). Považuje-li to soud za nutné, může nad obviněným vyslovit i dohled probačního úředníka, který tak bude odsouzeného pravidelně kontrolovat. Pokud ve zkušební době odsouzený nežije řádně a neplní uložené podmínky, rozhodne soud, že odsouzený trest vykoná v příslušné věznici. Nepodmíněný trest odnětí svobody odsouzený bezprostředně po právní moci rozsudku musí vykonat v příslušné věznici. Zákon zná celkem čtyři typy věznice podle přísnosti režimu. 64

65 Věznice: - věznice s dohledem, - věznice s dozorem, - věznice s ostrahou, - věznice se zvýšenou ostrahou. O zařazení obžalovaného do konkrétního typu věznice rozhoduje soud. Zánik trestnosti a trestu Trestní zákoník upravuje důvody zániku trestní odpovědnosti. Jedná se o okolnosti, které nastanou po spáchání trestného činu, ale dříve než je o něm pravomocně rozhodnuto, a které způsobují jednou provždy zánik práva státu na potrestání pachatele. Vůči pachateli tedy nemohou být vyvozovány důsledky, které jinak vyplývají ze spáchání trestného činu. Důvody účinná lítost, promlčení trestního stíhání. zánik trestnosti přípravy, zánik trestnosti pokusu, zánik trestnosti účastenství, smrt pachatele (upraveno pouze v trestním řádu), milost prezidenta republiky. Účinná lítost - Zánik trestnosti z důvodu účinné lítosti nastává pouze u trestných činů uvedených v 33 trestního zákoníku. V souladu s účelem účinné lítosti jsou zde taxativně uvedeny trestné činy, jejichž škodlivé následky jsou tak těžké, že jim je třeba zabránit i za cenu beztrestnosti pachatele. Účinná lítost spočívá v tom, že pachatel vlastní aktivní činností dobrovolně zamezí nebo napraví škodlivý následek trestného činu, anebo v době, kdy škodlivému následku činu může být ještě zabráněno, učiní o trestném činu dobrovolné oznámení 1 státnímu zástupci, 2 policejnímu orgánu, nebo 3 voják může místo toho učinit oznámení veliteli nebo náčelníku. Promlčení trestního stíhání trestnost činu zaniká uplynutím doby stanovené zákonem. 65

66 Důvody promlčení hmotněprávní tj. uplynutím času postupně slábne, až docela zaniká potřeba trestu, nebezpečnost činu se zmenšuje, negativní reakce společenského vědomí slábne, pachatele, který nespáchal další čin lze považovat za napraveného, takže není třeba ukládat trest, procesní tj. nastávají potíže s dokazováním, neboť uplynutí času oslabuje sílu důkazů, důkazy pozbývají spolehlivosti nebo je již není možné opatřit. Promlčecí doba je odstupňována podle závažnosti trestného činu (rozhodující je druh a výše sazby trestu) a činí: 3 roky, 5 let, 10 let, 15 let, 20 let, některé nejzávažnější trestné činy se nepromlčují. Promlčení výkonu trestu Po uplynutí promlčecí doby nelze uložený trest vykonat. Promlčecí doba je upravena podle druhu a výše uloženého trestu od 5 do 20 let. Promlčecí doba začíná běžet právní mocí rozsudku, nebo při podmíněném odsouzení, právní mocí rozhodnutí, že se trest vykoná. Promlčení výkonu trestu nelze použít u ochranných opatření. Zahlazení odsouzení Soud zahladí odsouzení, pokud jsou splněny obě následující podmínky: trest byl vykonán, prominut, anebo jeho výkon promlčen a odsouzený vedl po výkonu, prominutí anebo promlčení jeho výkonu, řádný život nepřetržitě nejméně po dobu stanovenou v zákoně. Na odsouzeného se hledí, jako by nebyl odsouzen, zahlazené odsouzení se neuvádí ve výpisu z evidence Rejstříku trestů. Zahlazené odsouzení se však vykazuje v opise z evidence Rejstříku trestů. 66

67 7.7. SKUTKOVÉ PODSTATY TRESTNÝCH ČINŮ ZVLÁŠTNÍ ČÁST TRESTNÍHO ZÁKONA Ustanovení zvláštní části trestního zákona konkretizují obecný pojem trestného činu, vymezují jednotlivé skutkové podstaty a stanoví příslušné sankce za jejich spáchání. Jednotlivé trestné činy jsou popsány svými typickými znaky, kterými se navzájem odlišují. Zvláštní část trestního zákona je rozčleněna na 13 hlav: Hlava I. Trestné činy proti životu a zdraví Ochrana života a zdraví patří k základním hodnotám chráněným trestním právem. Trestní právo poskytuje ochranu proti úmyslným útokům proti životu a zdraví i proti nedbalostnímu jednání ohrožujícímu nebo porušujícímu život nebo zdraví. Trestné činy proti životu - trestný čin vraždy,(euthanasie usmrcení na žádost není v našem právním řádu zakotvena), trestný čin zabití, trestný čin vraždy novorozeného dítěte matkou, trestný čin usmrcení z nedbalosti, účast na sebevraždě. Trestné činy proti zdraví - těžké ublížení na zdraví, ublížení na zdraví, ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky, těžké ublížení na zdraví z nedbalosti, ublížení na zdraví z nedbalosti. Trestné činy ohrožující život nebo zdraví - trestný čin mučení nebo jiné nelidské zacházení, trestný čin neposkytnutí pomoci, neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku, trestný čin šíření nakažlivé lidské nemoci, šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti, ohrožení pohlavní nemocí, ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty, ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti, trestný čin rvačky. Trestné činy proti těhotenství ženy - nedovolené přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy, nedovolené přerušení těhotenství se souhlasem těhotné ženy, pomoc těhotné ženě k umělému přerušení těhotenství, svádění těhotné ženy k umělému přerušení těhotenství. Trestné činy související s neoprávněným nakládáním s lidskými tkáněmi, lidským embryem a lidským genomem neoprávněné odebrání tkání a orgánů, nedovolené nakládání s tkáněmi a orgány, odběr tkáně, orgánu a provedení transplantace za úplatu, Nedovolené nakládání s lidským embryem a lidským genomem. 67

68 Hlava II. Trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství Trestněprávní ochrana nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí je zaručené v čl. 7 čl. 20 Listiny. Trestné činy proti svobodě - obchodování s lidmi, svěření dítěte do moci jiného (závazek vyplývající pro ČR z úmluvy o právech dítěte), zbavení osobní svobody, omezování osobní svobody, zavlečení, loupež, braní rukojmí (Mezinárodní úmluva proti braní rukojmí), vydírání, trestný čin omezování svobody vyznání, trestný čin útisku, porušování domovní svobody, porušování svobody sdružování a shromažďování. Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství - neoprávněného nakládání s osobními údaji, poškození cizích práv, porušení tajemství dopravovaných zpráv, porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí, trestný čin pomluvy. Hlava III. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti V této hlavě jsou upraveny všechny sexuální trestné činy (s důrazem na ochranu zejména žen a dětí), dále trestné činy proti lidské důstojnosti. Trestné činy - znásilnění, sexuálního nátlaku, pohlavního zneužití, soulož mezi příbuznými, kuplířství, prostituce ohrožující mravní vývoj dětí, šíření pornografie, výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií, zneužití dítěte k výrobě pornografie, účast na pornografickém představení, navazování nedovolených kontaktů s dítětem. Hlava IV. Trestné činy proti rodině a dětem Ochrana rodiny a dětí je upravena nyní nově v občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) a vychází z Listiny základních práv a svobod a dalších mezinárodních dokumentů a úmluv. Trestné činy - dvojího manželství, opuštění dítěte nebo svěřené osoby, zanedbání povinné výživy, týrání svěřené osoby, týrání osoby žijící ve společném obydlí, únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou, ohrožování výchovy dítěte, svádění k pohlavnímu styku, podávání alkoholu dítěti. Hlava V. Trestné činy proti majetku Ochrana majetku je součástí ochrany osobnosti. Právo vlastnit patří mezi základní lidská práva, proto trestní zákon poskytuje ochranu majetku bez ohledu na druh a formu vlastnictví. Mimo vlastnictví jsou touto hlavou chráněna i jiná majetková práva a nerušené držení a užívání věci. Trestné činy - krádeže, zpronevěry, neoprávněného užívání cizí věci, neoprávněný zásah do práva domu, bytu nebo nebytového prostoru, podvodu, 68

69 pojistného podvodu, úvěrového podvodu, dotačního podvodu, provozování nepoctivých her a sázek, podílnictví, podílnictví z nedbalosti, legalizace výnosů z trestné činnosti, legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti, lichvy, zatajení věci, porušení povinnosti při správě cizího majetku, porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti, poškození věřitele, zvýhodnění věřitele, způsobení úpadku, porušení povinnosti v insolvenčním řízení, pletichy v insolvenčním řízení, porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku, poškození cizí věci, zneužívání vlastnictví, neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací, opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat, poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti. Hlava VI. Trestné činy hospodářské Jde o trestné činy, které jsou směrovány zejména proti hospodářské soustavě, hospodářské kázni, ochraně měny. Objektem trestní úpravy je společenský zájem na ochraně hospodářské soustavy založené na principech tržní ekonomiky, tržně ekonomických vztahů a rovnosti všech forem a druhů vlastnictví. Trestné činy proti měně a platebním prostředkům - padělání a pozměňování peněz, neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, udávání padělaných a pozměněných peněz, výroba a držení padělatelského náčiní, neoprávněná výroba peněz, ohrožování oběhu tuzemských peněz. Trestné činy daňové, poplatkové a devizové - krácení daně, poplatku a podobné povinné platby, neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby, nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení, porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží, padělání a pozměnění předmětů k označení zboží pro daňové účely a předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti, padělání a pozměňování známek, porušení zákazů v době nouzového stavu v devizovém hospodářství. Trestné činy proti závazným pravidlům tržní ekonomiky porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, neoprávněné vydání cenného papíru, manipulace s kurzem investičních nástrojů, neoprávněné podnikání, neoprávněné provozování loterie a podobné sázkové hry, poškozování spotřebitele, zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, zneužití informace a postavení v obchodním styku, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži, pletichy při veřejné dražbě, vystavení nepravdivého potvrzení a zprávy, poškození finančních zájmů Evropských společenství, porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou, porušení předpisů o kontrole 69

70 vývozu zboží a technologií dvojího užití, porušení povinností při vývozu zboží a technologií dvojího užití, zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně vývozu zboží a technologií dvojího užití, provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence, porušení povinnosti v souvislosti s vydáním povolení a licence pro zahraniční obchod s vojenským materiálem, zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně zahraničního obchodu s vojenským materiálem. Trestné činy proti průmyslovým právům a proti autorskému právu - porušení práv k ochranné známce a jiným označením, porušení chráněných průmyslových práv, porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi, padělání a napodobení díla výtvarného umění. Hlava VII. Trestné činy obecně nebezpečné Jsou to taková společensky nežádoucí jednání, se kterými je spojeno nebezpečí pro život nebo zdraví více lidí nebo nebezpečí škody velkého rozsahu na cizím majetku (např. požár, povodeň, výbuch, ). Trestné činy obecně ohrožující - obecné ohrožení, obecné ohrožení z nedbalosti, ohrožení pod vlivem návykové látky, porušení povinnosti při hrozivé tísni, poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení, poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti, poškození geodetického bodu, nedovoleného ozbrojování, vývoj, výroba a držení zakázaných bojových prostředků, nedovolená výroba a držení radioaktivní látky a vysoce nebezpečné látky, nedovolená výroba a držení jaderného materiálu a zvláštního štěpného materiálu, nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu, nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku, výroba a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu, šíření toxikomanie, výroba a jiné nakládání s látkami s hormonálním účinkem. Trestné činy ohrožující vzdušný dopravní prostředek, civilní plavidlo a pevnou plošinu - získání kontroly nad vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou, ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku a civilního plavidla, zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny. Hlava VIII. Trestné činy proti životnímu prostředí Tato úprava představuje zájem na ochraně životního prostředí jako základního životního prostoru člověka a živočichů. Za životní prostředí považujeme ovzduší, vodu, půdu, přírodu obecně. Zařazením těchto skutkových podstat trestných činů plní Česká republika mezinárodní závazky. 70

71 Trestné činy poškození a ohrožení životního prostředí, poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti, poškození vodního zdroje, poškození lesa, neoprávněné vypuštění znečišťujících látek, neoprávněné nakládání s odpady, neoprávněná výroba a jiné nakládání s látkami poškozujícími ozonovou vrstvu, neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami, neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami z nedbalosti, poškození chráněných částí přírody, týrání zvířat, zanedbání péče o zvíře z nedbalosti, pytláctví, neoprávněná výroba, držení a jiné nakládání s léčivy a jinými látkami ovlivňujícími užitkovost hospodářských zvířat, šíření nakažlivé nemoci zvířat, šíření nakažlivé nemoci a škůdce užitkových rostlin. Hlava IX. Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci Tato ustanovení chrání především základy suverénního demokratického právního státu, tj. jeho ústavní zřízení, bezpečnost a obranyschopnost. V určitém rozsahu poskytuje ochranu i cizímu státu či mezinárodní organizaci. Většinou se jedná o různorodé násilné útoky na následující zákonem chráněné zájmy: ústavní zřízení, samostatnost, územní celistvost, bezpečnost a obranyschopnost K dokonání těchto trestných činů se zásadně nevyžaduje poškození uvedených zájmů. Pachatelem může být kdokoliv, kromě trestného činu vlastizrady, kterého se může dopustit pouze občan České republiky. Všechny trestné činy v tomto oddílu musí být spáchány úmyslně. Trestné činy proti základům České republiky, cizího státu a mezinárodní organizace - vlastizrada, rozvracení republiky, teror, sabotáž, zneužití zastupování státu a mezinárodní organizace. Trestné činnosti proti bezpečnosti České republiky, cizího státu a mezinárodní organizace - vyzvědačství, ohrožení utajované informace, ohrožení utajované informace z nedbalosti. Trestné činy proti obraně státu - spolupráce s nepřítelem, válečná zrada, služba v cizích ozbrojených silách, porušení osobní a věcné povinnosti pro obranu státu. Hlava X. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných Tyto trestné činy chrání činnost státních orgánů a orgánů samosprávy, nerušené a bezporuchové fungování a důsledné uplatňování zákonnosti. Z této úpravy následně vychází také ochrana obecných zájmů, práv a svobod jednotlivců. 71

72 Trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby násilí proti orgánu veřejné moci, vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci, násilí proti úřední osobě, vyhrožování s cílem působit na úřední osobu, přisvojení pravomoci úřadu. Trestné činy úředních osob zneužití pravomoci úřední osoby, maření úkolu úřední osoby z nedbalosti. Trestné činy úplatkářství - přijetí úplatku, podplácení, nepřímé úplatkářství. Jiná rušení činnosti orgánu veřejné moci zasahování do nezávislosti soudu, pohrdání soudem, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, osvobození vězně, násilné překročení státní hranice, organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice, napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky, neoprávněnému zaměstnávání cizinců, porušení předpisů o mezinárodních letech, vzpoura vězňů, křivé obvinění, křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek, křivé tlumočení, padělání a pozměňování veřejné listiny, nedovolená výroba a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka, padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu, maření přípravy a průběhu voleb a referenda. Trestné činy narušující soužití lidí - násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, nebezpečné vyhrožování, nebezpečné pronásledování, hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. Jiná rušení veřejného pořádku - šíření poplašné zprávy, výtržnictví, hanobení lidských ostatků, opilství. Organizovaná zločinecká skupina - účast na organizované zločinecké skupině. Další formy - podněcování k trestnému činu, schvalování trestného činu, nadržování, nepřekažení trestného činu, neoznámení trestného činu. Hlava XI. Trestné činy proti branné povinnosti Jde o trestné činy, které spočívají v porušení nebo nesplnění povinnosti a úkolů při plnění zájmů státu na plnění odvodní povinnosti, nastoupení služby v ozbrojených silách, apod. Trestné činy maření způsobilosti k službě, neplnění odvodní povinnosti, obcházení branné povinnosti, nenastoupení služby v ozbrojených silách, nenastoupení mimořádné služby v ozbrojených silách nenastoupení mimořádné služby v ozbrojených silách z nedbalosti. 72

73 Hlava XII. Trestné činy vojenské Ochrana vztahů, které plynou ze zvláštností úkolů a organizace ozbrojených sil, ochrana armády, pořádku a kázně v ní stanovené. Postihují jen nejzávažnější případy narušení vnitřních vztahů v ozbrojených silách a bezpečnostních sborech, protože méně závažné činy, které nedosahují potřebného stupně nebezpečnosti pro společnost, jsou řešeny v rámci kázeňské pravomoci nadřízených orgánů. Trestných činů vojenských se proto mohou dopustit pouze vojáci. Vojákem podle trestního zákona rozumíme: voják v činné službě, osoba, která se povoláním k zvláštní službě stala příslušníkem ozbrojených sil, voják mimo činnou službu, je-li ve služebním stejnokroji, nebo válečný zajatec. Trestné činy proti vojenské podřízenosti a cti - neuposlechnutí rozkazu, neuposlechnutí rozkazu z nedbalosti, zprotivení a donucení k porušení vojenské povinnosti, urážka mezi vojáky, urážka mezi vojáky násilím nebo pohrůžkou násilí, urážka vojáka stejné hodnosti násilím nebo pohrůžkou násilí, násilí vůči nadřízenému, porušování práv a chráněných zájmů vojáků stejné hodnosti, porušování práv a chráněných zájmů vojáků podřízených nebo s nižší hodností. Trestné činy proti povinnosti konat vojenskou službu - vyhýbání se výkonu služby, vyhýbání se výkonu služby z nedbalosti, zběhnutí, svémocné odloučení. Trestné činy proti povinnostem strážní, dozorčí nebo jiné služby vyhýbání se výkonu strážní, dozorčí a jiné služby, porušování povinností strážní služby, porušení povinnosti dozorčí nebo jiné služby, porušení povinnosti služby při obraně vzdušného prostoru. Trestné činy ohrožující bojeschopnost ozbrojených sil - ohrožování morálního stavu vojáků, porušení služební povinnosti vojáka, zbabělost před nepřítelem, nesplnění bojového úkolu, opuštění vojenského materiálu, vydání vojáků a vojenského materiálu nepříteli. Trestné činy proti služebním povinnostem příslušníků bezpečnostních sborů porušení služební povinnosti příslušníka bezpečnostního sboru. Hlava XIII. Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy Ustanovení této hlavy jsou provedením mezinárodních závazků České republiky, tj. závazek stíhat jednání, které mezinárodní právo označuje jako zločiny proti lidskosti, míru a válečné zločiny a závazky vyplývající z Úmluvy proti mučení. 73

74 Trestné činy proti lidskosti - genocidium, útok proti lidskosti, apartheid a diskriminace skupiny lidí, založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka, projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka, popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. Trestné činy proti míru a válečné trestné činy - agrese, příprava útočné války, podněcování útočné války, styky ohrožující mír, porušení mezinárodních sankcí, používání zakázaného bojového prostředku a nedovolené vedení boje, válečná krutost, perzekuce obyvatelstva, plenění v prostoru válečných operací, zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků, zneužití vlajky a příměří, ublížení parlamentáři. Σ Shrnutí Stručné shrnutí kapitoly 7. Trestní právo je jedním ze základních odvětví veřejného práva. Trestní právo je v demokratických státech pojímáno jako nejzazší prostředek (tzv. ultima ratio) právní regulace. Trestným činem je čin protiprávní a společensky škodlivý, který odpovídá znakům určité skutkové podstaty. Skutková podstata trestného činu představuje souhrn objektivních a subjektivních znaků (resp. skupin znaků, složek), které určují jednotlivé druhy trestných činů a odlišují je tak navzájem. Význam vymezení skutkové podstaty je v přesném vymezení podmínek trestní odpovědnosti, které je provedeno specifikací znaků trestného činu. Účelem trestu v našem trestním zákoně je ochrana společnosti před pachateli trestných činů, zabránění odsouzeným v dalším páchání trestné činnosti a jejich výchova k tomu, aby nadále vedli řádný život a tak výchovně působit i na ostatní členy společnosti. Otázky a úkoly k procvičení 1. Proveďte začlenění trestního práva do právního řádu a členění trestního práva včetně jeho charakteristiky. 2. Co je to skutková podstat trestného činu, její znaky? 3. Co je to trestný čin? 4. Jaké znáte druhy trestů? 5. Co obsahuje zvláštní část trestního zákona? Testové otázky 1. Mezi odvětví práva veřejného nepatří a) Trestní právo b) Právo finanční c) Právo pracovní 74

75 2. Časová působnost trestního práva znamená a) Použití práva ve znění platném v době spáchání trestného činu b) Použití práva ve znění platném v době, kdy je trestný čin projednáván před soudem c) Použití práva ve znění, které si obviněný zvolí 3. Trestný čin a) Jednání pachatele a vznik škody b) Protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v trestním zákoně c) Každý čin, který je označen za trestný, orgány Policie ČR 4. Trestní delikty dělíme na a) Přestupky a zločiny b) Delikty a zločiny c) Přečiny a zločiny 5. Trestní odpovědnost fyzické osoby začíná a) Dosažením zletilosti b) Dokončením školní docházky c) Dosažením věku patnácti let 6. Důvodem zániku trestnosti je a) Projev lítosti nad spáchaným trestným činem b) Účinná lítost c) Zaplacení pokuty 75

76 8. TRESTNÍ PRÁVO PROCESNÍ POJEM, SUBJEKTY, DOKAZOVÁNÍ Cíl: V této kapitole se dozvíte, co je předmětem a úkolem trestního řízení, jaké subjekty se na trestním řízení podílejí a dále bude popsána soustava soudů, jejich složení a působnost, vazba a důkazní prostředky. Klíčová slova: Trestní řízení, soudy, pravomoc a příslušnost, podezřelý, obviněný, obžalovaný, odsouzený, poškozený, zúčastněná osoba, vazba, rekognice, konfrontace. Průvodce studiem: Předmětem této kapitoly je seznámit studenty se základními pojmy z trestního práva procesního se zaměřením na pravomoc a příslušnost soudů a subjekty trestního řízení, zejména se zaměřením na obviněného a obhájce, na jejich práva a povinnosti. Dále se studenti seznámí s tím, jakým způsobem je možné zajistit podezřelého a obviněného se zaměřením na druhy vazby. Poté budou popsány důkazní prostředky. Časová náročnost každá podkapitola opory je počítána v rozsahu 3 4 hodiny, a to dle zájmu o studium dané problematiky. 8.1 TRESTNÍ ŘÍZENÍ Trestní řízení představuje zákonem upravený postup orgánů činných v trestním řízení, popř. i jiných osob zúčastěných na trestním řízení, jehož úkolem je zjistit, zda se trestný čin stal, zjistit pachatele a uložit mu podle zákona trest nebo ochranné opatření. Dalším úkolem je pak působit k předcházení a zamezování trestné činnosti. Úkolem trestního řízení je též zajistit, aby nikdo nevinný nebyl trestně stíhán, či dokonce odsouzen. V trestním řízení se promítá činnost osob zúčastněných na trestním řízení. Jedná se např. o obviněného, obhájce, poškozeného, svědka, znalce či zájmové 76

77 sdružení občanů. Vztahy mezi těmito osobami a orgány činnými v trestním řízení označujeme jako trestněprocesní. Předmětem trestního řízení je zjištění skutku, rozhodnutí o něm a výkon tohoto rozhodnutí. Základním zákonem trestního řízení je zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v platném znění. Protože tento zákon je účinný již přes 50 let, musel být několikrát novelizován. 8.2 SUBJEKTY TRESTNÍHO ŘÍZENÍ Subjekty trestního řízení jsou především státní orgány, fyzické a právnické osoby, které mají a vykonávají vlastním jménem vliv na průběh trestního řízení, a kterým zákon k prosazení tohoto vlivu poskytuje určitá procesní práva, popř. jim ukládá určité povinnosti. Subjekty trestního řízení jsou zejména: 1. orgány činné v trestním řízení soud, státní zástupce, policejní orgán (policejními orgány jsou např. útvary Policie České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, pověřené orgány Vězeňské služby České republiky, pověřené orgány Bezpečnostní informační služby, pověřené orgány Vojenského zpravodajství atd. řeší trestné činy spáchané vždy v příslušném odvětví. 2. osoba, proti níž se ve trestní řízení rozlišuje se dle stadia trestního řízení, ve kterém se nachází podezřelý (osoba, která byla zadržena a zatím jí nebylo sděleno obvinění), obviněný (podezřelé osobě bylo sděleno obvinění z konkrétního trestného činu), obžalovaný (po nařízení hlavního líčení), odsouzený (byl vydání odsuzující rozsudek, který nabyl právní moci). 3. obhájce v trestním řízení může být obhájcem pouze advokát. 4. poškozený ten, kterému bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková nebo nemajetková újma, ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil. Má nárok na náhradu škody, která mu byla tímto trestným činem způsobena. Poškozený se může dát zastupovat zmocněncem. 5. zúčastněná osoba ten, jehož věc nebo jiná majetková hodnota byla zabrána nebo podle návrhu má být zabrána. Má právo činit návrhy a podávat opravné prostředky. Zúčastněná osoba se může dát zastupovat zmocněncem. 77

78 6. pomocné osoby zapisovatel, vyšší soudní úředník, probační úředník, tlumočník. Stranou v trestním řízení je ten, proti kterému se vede trestní řízení, zúčastněná osoba, poškozený a v řízení před soudem též státní zástupce. Strany jsou pak oprávněny před soudem: uplatňovat nebo podporovat obžalobu (státní zástupce, poškozený, zúčastněná osoba), proti obžalobě sebe nebo jiné se obhajovat (obviněný). Je-li některý subjekt označen za stranu, pak má maximum práv: právo nahlížet do spisů, právo účastnit se na úkonech, právo při těchto úkonech vystupovat a činit návrhy, právo vyjádřit se k věci, právo být přítomen při hlavním líčení a veřejném zasedání, podávat opravné prostředky OBVINĚNÝ Osoba, proti které bylo zahájeno trestní stíhání. Práva obviněného: vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není povinen vypovídat, může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky, zvolit si obhájce a radit se s ním (nesmí se s ním však radit v průběhu svého výslechu o tom, jak odpovědět na již položenou otázku), ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody může mluvit se svým obhájcem bez přítomnosti třetí osoby, při nedostatku prostředků na obhajobu má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu, být poučen o svých právech. 78

79 OBHÁJCE Obhájcem může být jen advokát. Je zástupcem osoby, proti které se vede trestní řízení. Jeho úkolem je: poskytovat obviněnému kvalifikovanou právní pomoc, využívat k hájení jeho zájmů prostředky a způsoby obhajoby uvedené v zákoně, sledovat, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu snižují, činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky, nahlížet do spisů, zúčastnit se vyšetřovacích úkonů. Obhájce může být: zvolený - obviněný pověří obhajobou jím zvoleného obhájce a udělí mu plnou moc ke svému zastupování. Může si zvolit z advokátů toho, o kterém se domnívá, že bude nejlépe hájit jeho zájmy. Obviněnému může zvolit obhájce i jeho příbuzný v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner, druh a zúčastněná osoba; ustanovený - pokud si obviněný sám nezvolí obhájce a dle zákona ho mít musí, pak je mu přidělen (ex offo). Náklady spojené s obhajobou nese stát. V nejzávažnějších případech uvedených v zákoně musí mít obviněný obhájce. 8.3 ZAJIŠTĚNÍ OSOBY PODEZŘELÉHO A OBVINĚNÉHO Pro dosažení účelu trestního řízení je potřebná především přítomnost obviněného (u výslechů, při hlavním líčení, výkonu rozhodnutí apod.). Ta se zajišťuje předvoláním, předvedením, zadržením, příkazem k zatčení a vazbou. Účast podezřelého se zajišťuje zadržením a možností žádat podání vysvětlení. Předvolání je procesní úkon, kterým si orgán činný v trestním řízení obstarává přítomnost obviněného k procesnímu úkonu. Děje se zpravidla písemnou formou a doručí se obviněnému do vlastních rukou s upozorněním, že bude předveden, nedostaví-li se bez dostatečné omluvy a dále že mu může být uložena pořádková pokuta. Předvedení pokud se nedostaví obviněný, který byl řádně předvolán, k výslechu bez dostatečné omluvy, pak může být předveden. Na následky nedostavení se musí být v předvolání upozorněn. Výjimečně je možno předvést 79

80 obviněného i bez předchozího předvolání, jestliže je to nutné k úspěšnému provedení trestního řízení, zejména když se skrývá nebo nemá stálé bydliště. Pořádková pokuta může být uložena tomu, kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo kdo se k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu chová urážlivě nebo kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány dle zákona. Pořádková pokuta může být uložena až do výše Kč. Zadržení lze použít vůči obviněnému a vůči osobě podezřelé ze spáchání trestného činu, a to v případě, že je zde dán některý z důvodů vazby. Policejní orgán, který provedl zadržení, zadrženou osobu vyslechne a o výslechu sepíše protokol, v němž označí místo, čas a bližší okolnosti zadržení a uvede osobní údaje zadržené osoby, jakož i podstatné důvody zadržení. Nepropustí-li policejní orgán zadrženou osobu na svobodu, předá státnímu zástupci protokol o jejím výslechu se záznamem o sdělení obvinění a další důkazní materiál tak, aby státní zástupce mohl popřípadě podat návrh na vzetí zadržené osoby do vazby. Zadržená osoba má obdobná práva jako obviněný. Má právo zvolit si obhájce a radit se s ním již v průběhu zadržení, má právo požadovat, aby obhájce byl přítomen již při jejím výslechu. Není-li obhájce ve lhůtě 48 hodin, tj. do doby odevzdání zadržené osoby soudci dosažitelný, je možné provést výslech bez jeho účasti. Nemá však právo nahlížet do spisu a právo žádat, aby jí byl ustanoven obhájce, má však právo nevypovídat. Je-li dostatečně odůvodněna obava zakládající některý z důvodů vazby a nelzeli obviněného předvolat, předvést nebo zadržet a zajistit tak jeho přítomnost při výslechu, vydá v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce a v řízení před soudem předseda senátu příkaz k zatčení obviněného. Vazba Vazba je procesní úkon, kterým se osoba obviněného zajišťuje pro účely trestního řízení a výkonu trestu. Jejím účelem je též zabránit obviněnému, aby mařil a ztěžoval provádění důkazů, vyhýbal se trestnímu řízení nebo trestu, popřípadě zabránit dokonání trestného činu nebo novému trestnému činu. Vazba má vždy jen zajišťovací funkci. Orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyřizovat vazební věci přednostně s největším urychlením. Obsahem vazby je omezení osobní svobody. O vazbě rozhoduje soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Ve výkonu vazby nesmí být ponižována lidská důstojnost obviněného a tento 80

81 nesmí být podrobován fyzickému ani psychickému nátlaku. Výkon vazby zajišťuje vězeňská služba ve vazební věznici. Vzít do vazby lze pouze osobu, které bylo sděleno obvinění. Obviněný může být vzat do vazby, jestliže jsou zde skutečnosti, které odůvodňují obavu: a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se vyhnul trestnímu stíhání nebo trestu, zejména nelze-li jeho totožnost ihned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest (tzv. vazba útěková), b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání (tzv. vazba koluzní), c) že bude pokračovat v trestné činnosti, pro kterou je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval, nebo kterým hrozil (tzv. vazba předstižná). A dále, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný. Vazba v přípravném řízení a v řízení před soudem smí trvat jen nezbytně nutnou dobu. Celková doba vazby v trestním řízení je daná zákonem. Vazba pro obavu z útěku nebo pokračování v trestné činnosti může být nahrazena: a) zárukou zájmového sdružení občanů nebo důvěryhodné osoby schopné příznivě ovlivňovat chování obviněného, že se obviněný na vyzvání dostaví k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, a že vždy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu, b) písemným slibem obviněného, že povede řádný život, nedopustí se další trestné činnosti, na vyzvání se dostaví k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu a splní povinnosti a dodrží omezení, které se mu uloží, c) dohledem probačního úředníka nad obviněným. 81

82 8.4 SOUDNÍ SOUSTAVA Soudnictví v trestních věcech vykonávají: Příslušnost soudů: 1. Věcná 1. okresní soudy (v Praze obvodní soudy, v Brně městské soudy), 2. krajské soudy (v Praze městské soudy), 3. vrchní soudy (Praha, Olomouc), 4. Nejvyšší soud (Brno). - řízení v prvním stupni koná okresní soud, jestliže zákon nestanoví něco jiného - krajský soud koná řízení v prvním stupni o trestných činech, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně 5 let, nebo pokud za ně lze uložit výjimečný trest a v dalších vyjmenovaných případech, např. o trestných činech zabití, vraždy novorozeného dítěte matkou, neoprávněného odebrání tkání a orgánů, sabotáže, vyzvědačství, spolupráce s nepřítelem, plenění v prostoru válečných operací atd. 2. Místní - řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán, - pokud není možné místo činu zjistit nebo pokud byl trestný čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, - jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu vyšel čin najevo. 8.5 DOKAZOVÁNÍ V trestním řízení je nezbytné dokazovat zejména: a. zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin, b. zda tento skutek spáchal obviněný, případně z jakých pohnutek, c. podstatné okolnosti, mající vliv na posouzení povahy a závažnosti činu, d. podstatné okolnosti k posouzení osobních poměrů pachatele, e. podstatné okolnosti umožňující stanovení následku, výše škody způsobené trestným činem a bezdůvodného obohacení, f. okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání. Dokazování se provádí ve všech stadiích trestního řízení. 82

83 V přípravném řízení je třeba provést neodkladné a neopakovatelné úkony. Ve stadiu hlavního líčení leží hlavní těžiště dokazování. Zde se důkazy provádějí, k návrhu stran i důkazy nové, které dosud provedeny nebyly, jestliže to soud považuje za potřebné. V odvolacím řízení je možno rovněž provádět dokazování výjimečně, pokud je toho třeba, aby soud mohl o odvolání rozhodnout a pokud se tím nenahrazuje činnost soudu prvního stupně. Důkazní prostředky Mezi důkazní prostředky patří: výslech obviněného a obžalovaného, výslech svědka, výslech znalce a znalecký posudek, ohledání osoby a věci, důkazy věcné a listinné, rekognice, konfrontace, vyšetřovací pokus, rekonstrukce, prověrka na místě a další. 1. Výpověď obviněného Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu a k důkazům o nich. Není povinen vypovídat a k podání výpovědi nesmí být žádným způsobem donucován. Zajistit přítomnost obviněného lze předvoláním nebo předvedením. Obviněnému se vždy umožní, aby nejdříve sám souvisle vylíčil skutečnosti, které jsou důležité z hlediska předmětu obvinění. Poté jsou mu kladeny otázky. 2. Výslech svědka Každý je povinen se dostavit na předvolání a vypovídat jako svědek o tom, co je mu známo o trestném činu a o pachateli nebo o okolnostech důležitých pro trestní řízení. Právo odepřít výpověď jako svědek má příbuzný obviněného v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu nebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní. Svědek má nárok na svědečné. 3. Znalecký posudek Je-li k objasnění některých skutečností třeba odborných znalostí, pak si vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže je posouzení otázky složité, pak si přibere znalce v oboru, který v dané věci 83

84 vypracuje znalecký posudek. Zpravidla je vypracován písemně. Poté stačí, aby se při výslechu na něj odvolal a stvrdil ho. Pokud nebyl vypracován písemně, pak ho nadiktuje znalec při výslechu do protokolu. Znalec má nárok na znalečné. 4. Ohledání Ohledání se koná, pokud mají být přímým pozorováním objasněny skutečnosti důležité pro trestní řízení. K ohledání se zpravidla přibere znalec. Druhy ohledání: - prohlídka těla a jiné podobné úkony, - prohlídka a pitva mrtvoly a její exhumace, - vyšetření duševního stavu, - ohledání věci. 5. Věcné a listinné důkazy Mezi věcné důkazy patří předměty, kterými nebo na kterých byl trestný čin spáchán, dále jiné předměty, které prokazují nebo vyvracejí dokazovanou skutečnost, jakož i stopy trestného činu. Listinnými důkazy jsou listiny, které svým obsahem prokazují nebo vyvracejí trestněprávně dokazovanou skutečnost, vztahující se k trestnému činu nebo k obviněnému. 6. Konfrontace Cílem konfrontace je odstranit rozpory v předchozích výpovědích obviněného a svědka nebo spoluobviněných. Svědek může být postaven obviněnému nebo jinému svědkovi tváří v tvář. Konfrontace se provádí zásadně jen v řízení před soudem. Utajovaný svědek nemůže být konfrontován. Nejdříve musí být každá z osob vyslechnuta, o její výpovědi musí být sepsán protokol. Při konfrontaci se vyslýchaná osoba vyzve, aby druhé osobě vypověděla v přímé řeči své tvrzení o okolnostech, v nichž výpovědi konfrontovaných osob nesouhlasí. Osoby si mohou vzájemně klást otázky jen se souhlasem vyslýchajícího. 7. Rekognice Spočívá v tom, že podezřelý, obviněný nebo svědek znovu poznává a tím ztotožňuje konkrétní osobu či věc. Podezřelý, obviněný nebo svědek, kteří mají poznat osobu nebo věc se před rekognicí vyslechnou o okolnostech, 84

85 za nichž osobu nebo věc vnímali, a o znacích nebo zvláštnostech, podle nichž by bylo možno osobu nebo věc poznat. Osoba nebo věc, která má být poznána, jim nesmí být před rekognicí ukázána. Osoba je ukázána mezi třemi dalšími osobami, které se výrazně neodlišují. Rekognici je možné provést i podle fotografií. Má-li být poznána věc, ukáže se ve skupině věcí pokud možno stejného druhu. Po provedení rekognice se podezřelý, obviněný nebo svědek vyslechnou znovu, je-li třeba odstranit rozpor mezi jejich výpovědí a výsledky rekognice. 8. Vyšetřovací pokus Je to prostředek, jímž se v uměle vytvořených nebo obměňovaných podmínkách prověřují nebo upřesňují skutečnosti zjištěné v trestním řízení, popřípadě zjištěny nové skutečnosti důležité pro trestní řízení. K vyšetřovacímu pokusu se přistoupí jen tehdy, nelze-li účelu dosáhnout jinak. K vyšetřovacímu pokusu musí být přibrána alespoň jedna na věci nezúčastněná osoba. 9. Rekonstrukce Jedná se o důkazní prostředek, má-li být obnovením situace a okolnosti, za kterých byl trestný čin spáchán nebo které k němu mají podstatný vztah prověřena výpověď podezřelého, obviněného, spoluobviněného, poškozeného nebo svědka, jestliže jiné důkazy provedené v trestním řízení nepostačují k objasnění věci. 10. Prověrka na místě Koná se, je-li zapotřebí za osobní přítomnosti podezřelého, obviněného nebo svědka doplnit nebo upřesnit údaje důležité pro trestní řízení, které se vztahují k určitému místu. 85

86 Shrnutí Stručné shrnutí kapitoly 8. Základním zákonem pro trestní řízení je zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním. Zákon stanoví, ve kterých případech musí mít obviněný obhájce a že pokud si ho sám nezvolí, tak je mu ustanoven. U obviněného platí zásada presumpce neviny, a to až do pravomocného odsuzujícího rozsudku. Ve všech stádiích trestního řízení probíhá dokazování. Nejčastějšími důkazními prostředky jsou výslech obviněného, svědků či listinné důkazy. Zvláštními způsoby dokazování pak jsou konfrontace, rekognice, vyšetřovací pokus, rekonstrukce a prověrka na místě. Otázky a úkoly k procvičení 1. Vysvětlete pojem trestní řízení a co je jeho úkolem? 2. Vyjmenujte subjekty trestního řízení. 3. Jaká práva má obviněný? 4. Co je úkolem obhájce? 5. Jaké znáte druhy zajištění podezřelého a obviněného? 6. Vyjmenujte druhy vazby. 7. Vyjmenujte druhy soudů. 8. Popište věcnou a místní příslušnost soudů. 9. Vyjmenujte a popište důkazní prostředky. 86

87 9. STÁDIA TRESTNÍHO ŘÍZENÍ Cíl: Tato kapitola se zabývá jednotlivými stadii trestního řízení a jejich popisem. Klíčová slova: Trestní řízení, soudy, pravomoc a příslušnost, podezřelý, obviněný, obžalovaný, odsouzený, poškozený, zúčastněná osoba, vazba, rekognice, konfrontace. Průvodce studiem: Předmětem této kapitoly je především seznámit studenty s jednotlivými stádii trestního řízení tak, aby pochopili, jak následují za sebou a co je obsahem jednotlivých stádií. Dále se naučí řádné a mimořádné opravné prostředky, které jsou velmi důležitou součástí rozhodovacího procesu. Časová náročnost každá podkapitola opory je počítána v rozsahu 3 4 hodiny, a to dle zájmu o studium dané problematiky. Platná právní úprava rozeznává následující stádia trestního řízení: a. přípravné řízení, b. předběžné projednání obžaloby, c. hlavní líčení, d. opravné řízení, e. vykonávací řízení. 9.1 PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ Přípravné řízení začíná sepsáním záznamů o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, pak se jím rozumí úsek od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, postoupení věci jinému orgánu nebo zastavení trestního stíhání anebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby. 87

88 Cílem přípravného řízení je prověřit podezření ze spáchání trestného činu a opatřit podklad pro podání obžaloby, nebo není-li důvod pro podání obžaloby, slouží jako podklad pro jiné rozhodnutí státního zástupce ve věci samé. Trestní stíhání se zahájí, nasvědčují-li prověřováním zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, pokud je skončeno prověřování a objasňování a není důvod dočasného odložení trestního stíhání. Existuje tedy důvod k zahájení trestního stíhání a je zde odůvodněný předpoklad, že pachatel je znám. Zahájit trestní stíhání může policejní orgán, případně státní zástupce. Zahajuje se sdělením obvinění formou usnesení o zahájení trestního stíhání. Zahájení trestního stíhání nastává okamžikem, kdy je opis usnesení o zahájení trestního stíhání doručen obviněnému, a to vlastních rukou, dále státnímu zástupci a obhájci. Obsah usnesení o zahájení trestního stíhání: a. popis skutku, ze kterého je osoba obviněna, aby nemohl být zaměněn s jiným, b. zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, c. označení obviněného, d. odůvodnění usnesení zde je třeba přesně označit skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání. Dále probíhá vyšetřování - vyhledání důkazů k objasnění skutku nutných k rozhodnutí o vině, včetně pachatele a následku trestního činu. Úkony, které policejní orgány učinily dle zákona před zahájením trestního stíhání, již nemusejí opakovat. Dokazování se vždy musí týkat skutku, pro který bylo sděleno obvinění. Policejní orgán musí poskytnout obviněnému plnou možnost uplatnění jeho práv, může připustit účast obviněného na vyšetřovacích úkonech, obhájce má být přítomen při všech vyšetřovacích úkonech (pokud oznámí, že se chce zúčastnit, musí mu být včas předem sdělen čas, místo, druh úkonu atd.). Obviněný má možnost vyhledat, předložit nebo navrhnout provedení důkazu. Dozor nad vyšetřováním vykonává státní zástupce. Obviněný a poškozený mají právo kdykoliv v průběhu přípravného řízení žádat státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy v přípravném řízení nebo závady v postupu policejních orgánu. 88

89 9.2 PŘEDBĚŽNÉ PROJEDNÁNÍ OBŽALOBY Předběžné projednání obžaloby je upraveno v hlavě dvanácté trestního řádu, kde jsou uvedeny důvody tohoto projednání, způsob a rozhodnutí. Cílem předběžného projednání obžaloby je, aby došlo k řádnému přezkoumání obžaloby podle jejího obsahu za situace, kdy není možno na základě podané obžaloby nařídit hlavní líčení. Toto stádium trestního řízení má mimo jiné zabránit tomu, aby trestní věc nebyla projednávána před soudem za situace, kdy obžaloba takové projednání neumožňuje, a to např. proto, že věc patří do příslušnosti jiného soudu, že skutek, který je předmětem obžaloby, bude třeba posuzovat podle jiného ustanovení trestního zákona, než podle kterého jej posuzuje obžaloba atd. Nejprve obžalobu podanou u soudu přezkoumá ji předseda senátu a podle jejího obsahu a obsahu spisu posoudí, zda je ji nutno předběžné projednat v zasedání senátu nebo zda může nařídit o ní hlavní líčení. Předběžné projednání obžaloby se koná v neveřejném zasedání, přičemž soud přezkoumá obžalobu ze všech hledisek, tedy zejména, je-li obžaloba opodstatněna a je-li důkazní materiál, na něž se obžaloba odvolává, úplný. Dospěje-li soud k závěru po předběžném projednání obžaloby, že obžaloba trpí vadami, vrátí ji státnímu zástupci k odstranění těchto vad. Dále může soud rozhodnout, že postoupí věc jinému orgánu (např. zjistí, že se nejedná o trestný čin, ale o přestupek), trestní stíhání přeruší, zastaví atd. 9.3 HLAVNÍ LÍČENÍ Hlavní líčení je jedním z nejdůležitějších stádií trestního řízení, neboť zde se rozhoduje o vině a trestu obviněného. V hlavním líčení vrcholí celé trestní řízení, předcházející stádia jsou vlastně jen přípravou na soudní proces konaný ve formě hlavního líčení. Do stádia hlavního líčení je soustředěno dokazování v trestním řízení, přičemž provádění důkazů a jejich hodnocení je nejdůležitější součástí hlavního líčení. Hlavní líčení je ovládáno principem veřejnosti (jen výjimečně může být veřejnost vyloučena), což je základním předpokladem výchovného účinku hlavního líčení a širokým uplatněním zásady ústnosti. Teprve podaná obžaloba, resp. její žalobní návrh, vymezením skutku a osoby obviněného rozhodujícím způsobem předurčuje průběh hlavního líčení a meze rozhodování soudu. Hlavní líčení koná jak senát, tak samosoudce. Hlavní líčení se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu, zapisovatele a státního zástupce. Tyto osoby se v průběhu konání hlavního líčení vůbec nemohou vzdálit z jednací síně. 89

90 Jestliže předseda senátu nechá doručit obžalobu, tak pak už nemůže rozhodnout o nařízení předběžného projednání obžaloby. Předseda senátu dá opis obžaloby doručit: 1. procesním stranám (obžalovanému, poškozenému, zúčastněné osobě), kromě státního zástupce, který obžalobu k soudu podal a má ji tak již k dispozici. Obžalovanému je nutno opis obžaloby doručit vždy do vlastních rukou, přičemž náhradní doručení obžaloby není přípustné; 2. dalším osobám (obhájci obžalovaného, zákonnému zástupci obžalovaného, orgánu pověřenému péčí o mládež v řízení proti mladistvým). Hlavní líčení řídí a dokazování provádí předseda senátu. Provedení jednotlivého důkazu může uložit i státnímu zástupci. Osoby, které ruší pořádek, může předseda senátu z jednací síně vykázat. Hlavní líčení zahájí předseda senátu sdělením věci, která bude projednávána. Poté zjistí přítomnost předvolaných osob a zjistí jejich totožnost. Státní zástupce přednese obžalobu. Předseda senátu se dotáže poškozeného, zda navrhuje, aby byla obžalovanému uložena povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích. Po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného vyslechne předseda senátu obžalovaného k obsahu obžaloby a případně i k uplatněnému nároku na náhradu škody. Pak předseda senátu provede další důkazy výslechy svědků (musí dbát, aby nevyslechnutý svědek nebyl přítomen při výslechu obžalovaného a jiných svědků), listinné důkazy, znalecký posudek atd. Státní zástupce, obžalovaný, jeho obhájce a zákonný zástupce, zúčastněná osoba, poškozený a jejich zmocněnci mohou se souhlasem předsedy senátu klást vyslýchaným otázky. Po provedení všech důkazů zjistí předseda senátu, zda strany nečiní návrhy na doplnění dokazování. Pokud není dalších důkazů, pak prohlásí předseda senátu dokazování za skončené a udělí slovo k závěrečným řečem. Nejprve hovoří státní zástupce, poté poškozený, zúčastněná osoba, obhájce obžalovaného, příp. obžalovaný. Na závěr udělí předseda senátu obžalovanému poslední slovo. Během tohoto projevu nesmějí být obžalovanému ani soudem, ani nikým jiným kladeny otázky. Pokud se v průběhu hlavního líčení objeví překážka, pro kterou nelze hlavní líčení provést nebo v něm pokračovat, pak soud hlavní líčení odročí. Stanoví den, kdy se bude konat další hlavní líčení, případně je hlavní líčení odročeno na neurčito. 90

91 Rozhodnutí soudu v hlavním líčení Soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Smí přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány v hlavním líčení. Věc může soud vrátit státnímu zástupci k došetření, může věc postoupit jinému orgánu k rozhodnutí, trestní stíhání zastavit, trestní stíhání podmíněně zastavit a schválit narovnání, přerušit trestní stíhání nebo rozhodnout rozsudkem, zda se obžalovaný uznává vinným nebo zda se obžaloby zprošťuje. Soud zprostí obžalovaného obžaloby, jestliže: 1) nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obalovaný stíhán, 2) v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, 3) nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný, 4) obžalovaný není pro nepříčetnost trestně odpovědný, 5) trestnost činu zanikla. Rozhodnutí soudu se vždy vyhlásí veřejně. Formy rozhodnutí: 1) rozsudek 2) usnesení 3) trestní příkaz 1. ROZSUDEK Je základním a nejčastějším způsobem meritorního rozhodnutí soudu v hlavním líčení. Soud rozsudkem rozhodne, když neshledá důvod k učinění jiných rozhodnutí v hlavním líčení. Zákon rozlišuje dva základní typy rozsudku: a. rozsudek odsuzující, tj. takový, kterým se obviněný uznává vinným, přičemž není relevantní, zda je mu současně uložen trest či nikoliv. Povahu odsuzujícího rozsudku má tak i rozsudek, kterým bylo upuštěno od potrestání, b. rozsudek zprošťující - soud obžalovaného zprostí obžaloby, jestliže na základě důkazů předložených v hlavním líčení státním zástupcem a případně doplněných soudem o nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán (stačí, když jsou o existenci skutku pochybnosti), o v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem - tento zprošťující důvod se užije též v případech, kdy skutek je jiným protiprávním činem (např. přestupkem), avšak příslušný správní 91

92 o o o orgán by již nemohl jej projednat, a to zejména z důvodu jeho promlčení, nebylo prokázáno, že žalovaný skutek spáchal obžalovaný - je sice jisté, že se stal žalovaný skutek a že tento je trestným činem, ale není jistota v tom, zda jeho pachatelem je právě žalovaný, obžalovaný není pro nepříčetnost trestně odpovědný - je prokázáno, že se stal skutek, který spáchal obžalovaný, skutek vykazuje znaky trestného činu až na to, že obžalovaný není příčetný, zanikla trestnost činu - tento zprošťující důvod se uplatní např. při zániku nebezpečnosti trestného činu pro společnost, v případech účinné lítosti. Náležitosti rozsudku: úvodní část státní znak, označení rozsudek, Jménem republiky, označení soudu, jména a příjmení soudců, označení obžalovaného, den a místo vyhlášení rozsudku výrok vlastní rozhodnutí soudu o vině či nevině, uložení trestu, skutek musí být popsán přesně, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem, příp. výrok o uložení ochranného opatření či náhradě škody odůvodnění popsány důkazy, o které se soud při svém rozhodování opíral, proč nebylo vyhověno dalším navrhovaným důkazům, právní úvaha, kterou se soud řídil při posuzování viny a ukládání výše trestu poučení o opravném prostředku o možnosti podat odvolání, příp. dovolání, lhůta, do kdy je možné opravný prostředek podat a ke komu 2. USNESENÍ Usnesení musí obsahovat: označení orgánu, o jehož rozhodnutí jde, den a místo rozhodnutí, výrok s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito, odůvodnění (pokud zákon nestanoví něco jiného), poučení o opravném prostředku (stížnost). Usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět. Dále se oznámí státnímu zástupci. Toto se učiní buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit nebo doručením opisu usnesení. 92

93 3. TRESTNÍ PŘÍKAZ Samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. Trestním příkazem lze uložit: trest odnětí svobody do 1 roku s podmíněným odkladem jeho výkonu, domácí vězení do 1 roku, trest obecně prospěšných prací, trest zákazu činnosti do 5 let, peněžitý trest, trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, vyhoštění do 5 let, zákaz pobytu do 5 let, trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce do 5 let. Trestním příkazem nelze zprostit obžaloby a má povahu odsuzujícího rozsudku. Náležitosti trestního příkazu: označení soudu, který trestní příkaz vydal, den a místo vydání trestního příkazu, označení obviněného, výrok o vině a uloženém trestu, výrok o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, poučení o právu podat odpor. Trestní příkaz se doručuje obviněnému, jeho obhájci, státnímu zástupci a příp. poškozenému. Trestní příkaz se nevyhlašuje, je vydán jen v písemném vyhotovení bez nařízení jakéhokoli typu zasedání. V případě podání odporu se trestní příkaz ruší a samosoudce nařídí hlavní líčení. 93

94 Právní moc rozhodnutí Rozhodnutí je v právní moci, pokud proti němu nelze podat řádný opravný prostředek opravný prostředek se nepřipouští, nebylo ve lhůtě podáno, opravného prostředku se oprávněné osoby vzdaly nebo ho vzaly zpět, opravný prostředek byl zamítnut. U rozsudku je možné podat odvolání, u trestního příkazu odpor a u usnesení stížnost. Platí zásada ne bis in idem = nikdo nemůže být opětovně stíhán pro týž skutek, pro nějž byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby, nebo o němž bylo pravomocně rozhodnuto jiným meritorním rozhodnutím, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno. Vykonatelnost rozhodnutí Je to vlastnost rozhodnutí, která znamená, že obsah rozhodnutí je třeba splnit, a nestane-li se tak dobrovolně, může být splnění rozhodnutí na povinném vynuceno. 9.4 OPRAVNÉ ŘÍZENÍ Oprávněné osoby se mohou domáhat přezkoumání určitého rozhodnutí a dosáhnout zrušení rozhodnutí, nahrazení rozhodnutí novým nebo nového projednání věci. Druhy opravných prostředků: 1. Řádné opravné prostředky - směřují proti nepravomocnému rozhodnutí a) stížnost proti usnesení b) odvolání proti rozhodnutí c) odpor proti trestnímu příkazu 2. Mimořádné opravné prostředky - směřují proti pravomocnému rozhodnutí (bez ohledu na to, zda bylo již vykonáno či ne) a) dovolání b) stížnost pro porušení zákona c) obnova řízení 94

95 A. ODVOLÁNÍ Předmětem odvolání může být každý nepravomocný rozsudek soudu 1. stupně. Rozsudek může napadnout osoba oprávněná: - pro nesprávnost některého jeho výroku, - pro skutečnost, že některý z výroků nebyl učiněn, - pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí Odvolání může podat: 1. státní zástupce - jediná osoba, která může podat odvolání v neprospěch obžalovaného, 2. obžalovaný, 3. zúčastněná osoba, 4. poškozený. Ve prospěch obžalovaného mohou podat odvolání také příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do 8 dnů od doručení opisu rozsudku. O odvolání proti rozsudku okresního soudu rozhoduje nadřízený krajský soud a o odvolání proti rozsudku krajského soudu jako soudu prvního stupně rozhoduje nadřízený vrchní soud. Způsoby rozhodnutí o podaném odvolání: 1. Odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné; 2. Odvolací soud napadený rozsudek nebo jeho část zruší a věc předloží k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který je společně nadřízený soudu prvního stupně a soudu, jenž je podle něj příslušný; věc postoupí jinému orgánu; trestní stíhání zastaví nebo přeruší; 3. Trestní stíhání zastaví; 4. Odvolací soud zruší napadený rozsudek a věc vrátí zpět soudu I. stupně, ten věc opětovně projedná a rozhodne na podkladě původní obžaloby v hlavním líčení (zrušení a vrácení nastává pouze při velmi závažné vadě). 95

96 B. DOVOLÁNÍ Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Dovolání lze podat pouze z taxativně vymezených důvodů v 265b trestního řádu. Z jiných důvodů není dovolání přípustné. Pouze v případě trestu odnětí svobody na doživotí lze podat odvolání i z jiných důvodů. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud. Dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v I. stupni, a to do 2 měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Lhůta je zachování, i pokud bylo dovolání podáno v této lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve II. stupni. V dovolání musí být kromě obecných náležitostí uvedeno: - proti kterému rozhodnutí a kdo je činí - který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá - čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na příslušné zákonné ustanovení Rozhodnutí dovolacího soudu: - dovolání odmítne - dovolání zamítne - zruší napadené rozhodnutí a vrátí ho soudu II. stupně k novému projednání a rozhodnutí nebo sám ve věci rozhodne Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. C. STÍŽNOST PRO PORUŠENÍ ZÁKONA Proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu není stížnost pro porušení zákona přípustná. Ministr spravedlnosti je povinen ve stížnosti pro porušení zákona uvést, zda ji podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona: - zamítne, - vysloví rozsudkem, že napadeným rozhodnutí nebo jeho částí nebo že v řízení, jež takovému rozhodnutí předcházelo, byl porušen zákon. 96

97 Pokud byl porušen zákon v neprospěch obviněného, pak Nejvyšší soud napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší. Pokud je nutné po zrušení rozhodnutí nebo jeho části učinit nové rozhodnutí, pak Nejvyšší soud přikáže orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud při zrušení napadeného rozhodnutí může také sám hned rozhodnout ve věci. Jestliže Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. D. OBNOVA ŘÍZENÍ Obnovu řízení je možné podat proti pravomocnému rozhodnutí soudu., Obnovu řízení je možné podat pouze za podmínek (důvodů) stanovených v 278 trestního řádu Obnova řízení se skládá ze 2 částí: 1. Řízení o návrhu na povolení obnovy (soud o něm rozhoduje ve veřejném zasedání), proti rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy je přípustná stížnost, pouze zkoumá, jsou-li zákonné podmínky pro obnovu; 2. Řízení po povolení obnovy v případě, že návrhu soud vyhoví, napadené rozhodnutí zruší a koná se nové řízení ve věci. O obnově řízení rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v 1. stupni VYKONÁVACÍ ŘÍZENÍ Jedná se o výkon trestu odnětí svobody, výkon trestu domácího vězení, výkon trestu obecně prospěšných prací, peněžitého trestu, propadnutí majetku, zákazu činnosti, zákazu pobytu, vyhoštění, zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Dále také např. výkon ochranného léčení, zabezpečovací detence či vymáhání pořádkové pokuty. Rozhodnutí vykonává a výkon rozhodnutí zařizuje ten orgán, který rozhodnutí učinil. V řízení před soudem rozhodnutí senátu vykonává nebo výkon rozhodnutí zařizuje předseda senátu. Cílem vykonávacího řízení je zajistit, aby soudní rozhodnutí bylo ze strany povinných osob plněno. Např. je-li rozsudkem uložen trest odnětí svobody, tak předseda senátu nařídí jeho výkon tím, že určí termín k nástupu výkonu trestu. 97

98 Milost V určitém, konkrétním případě (konkrétní osoba), může prezident republiky udělit milost, shledá-li žádost o milost dostatečně důvodnou, a to na základě práva daného mu Ústavou. V tomto právu není nikomu odpovědný. Nejčastěji se uděluje milost v případě těžké nemoci nebo stáří. Abolice = nařízení, aby se trestní stíhání nezahajovalo, nebo se v již zahájeném trestním stíhání nepokračovalo. Agraciace = prominutí nebo zmírnění pravomocně uloženého trestu (u mladistvého trestního opatření). Rehabilitace = zahlazení odsouzení, ale i náhrada způsobené morální a materiální újmy spojené s odsouzením. Amnestie Jedná se o kolektivní zmírňování a odpouštění trestů. Uděluje ji rovněž prezident republiky. Vztahuje se vždy na trestné činy spáchané přede dnem vyhlášení amnestie. Jedná se většinou o tresty s nižší mírou společenské nebezpečnosti a trestné činy spáchané z nedbalosti. Prezident se zde neobrací k jednomu určitému pachateli, ale vyjadřuje určité pravidlo, podle kterého musí soudy přezkoumat, na koho se takové ustanovení vztahuje a na koho nikoliv. Amnestie bývá vyhlašována u příležitosti volby prezidenta, významného státního svátku apod. Σ Shrnutí Stručné shrnutí kapitoly 9. V rámci trestního řízení rozlišujeme 5 stádií: přípravné řízení, předběžné projednání obžaloby, hlavní líčení, opravné řízení a vykonávací řízení. Každé stádium má svá pravidla a je pro trestní řízení významné. Důležitým prvkem je zajišťování důkazů a jejich následné provedení před soudem. Pro strany jsou také velmi důležité opravné prostředky. A to opravné prostředky řádné, které směřují proti nepravomocnému rozhodnutí stížnost, odvolání, odpor, a opravné prostředky mimořádné, které směřují proti již pravomocnému rozhodnutí dovolání, stížnost pro porušení zákona, obnova řízení. Prezident republiky může udělit milost nebo amnestii. 98

99 Otázky a úkoly k procvičení 1. Vyjmenujte stádia trestního řízení. 2. Popište hlavní význam jednotlivých stádií trestního řízení. 3. Vyjmenujte opravné prostředky a určete, proti jakému rozhodnutí směřují. 4. Jaká je lhůta pro podání odvolání a dovolání? 5. Kdo může podat odvolání? 6. Jakými způsoby může soud rozhodnout o odvolání? 7. K jakému soudu se podává dovolání? 8. Kdo je oprávněn podat stížnost pro porušení zákona? 9. Z jakých částí se skládá obnova řízení? 10. Co je cílem vykonávacího řízení? 11. Charakterizujete pojmy milost a amnestie. Testové otázky 1. Obhájcem v trestním řízení může být: a) jakákoliv osoba s právnickým vzděláním b) pouze advokát c) advokát nebo notář 2. Obviněným je: a) osoba podezřelá b) osoba zatčená c) osoba, proti které bylo zahájeno trestní stíhání 3. Pořádková pokuta může být dle trestního řádu uložena až do výše: a) Kč b) Kč c) Kč 4. Vrchní soud nemá sídlo: a) v Praze b) v Olomouci c) v Brně 5. Stádiem trestního řízení není: a) předběžné projednání obžaloby b) vykonávací řízení c) zadržovací řízení 99

100 6. Proti trestnímu příkazu je možné podat: a) odvolání b) odpor c) dovolání 7. Mezi řádné opravné prostředky nepatří: a) stížnost b) dovolání c) odpor 8. Mezi mimořádné opravné prostředky patří: a) odvolání b) stížnost pro porušení zákona c) stížnost 9. Stížnost pro porušení zákona může podat: a) ministr vnitra b) předseda vlády ČR c) ministra spravedlnosti 10. Milost uděluje: a) předseda Poslanecké sněmovny ČR b) předseda vlády ČR c) prezident republiky Doporučená literatura JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmorné. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Leges s.r.o., ISBN JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges s.r.o., ISBN NETT, A., DRAŠTÍK, A., ZEZULOVÁ, J., FRIŠTÁK, M. Trestní právo procesní. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, ISBN Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění. Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, v platném znění. 100

101 Vysvětlivky k používaným symbolům Cíle Na začátku kapitol naleznete formulované cíle. Jejich prostřednictvím získáte přehled o tom, co budete po nastudování příslušného tématu umět, znát, co budete schopni používat. Průvodce studiem Prostřednictvím průvodce vás autor provází textem, předkládá důležité informace ke studiu a vložený průvodce vás informuje o časovém prostoru vhodném k efektivnímu studiu. Část pro zájemce Upozorňuje na rozšířené učivo nad základní a informuje o možnosti jeho prohloubení. Σ Shrnutí kapitoly Klíčové body pro opakování a signalizace k opakovanému studiu částí, kterým nerozumíte. Testy a otázky Prověřte, do jaké míry jste učivo pochopili, zapamatovali si podstatné informace a pojmy. Je to informace, zda jste splnili v úvodu kapitol stanovené cíle. Věnujte jim maximální pozornost! Pojmy k zapamatování Klíčové pojmy, které umíte vysvětlit, aplikovat, odborné termíny, které bezpečně znáte a používáte. Vracejte se k nim po prostudování následujících kapitol, jen opakováním je fixujete v paměti. Úkoly k zamyšlení Prostor pro bilanci a aplikaci nabytých znalostí a dovedností, pro seberealizaci, aktivitu a tvořivost. Často bývá součástí zkoušky. Příklad Konkretizace problematiky v praxi, v realitě. Je inspirací pro rozvedení poznatků na dalších praktických aplikacích. Literatura Použitá literatura ve studijním materiálu, typy pro doplnění a rozšíření základních poznatků nabytých studiem opory. 101