VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Kvalita života pacientů se schizofrenií

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Kvalita života pacientů se schizofrenií Bakalářská práce Autor: Vendula Smolíková Vedoucí: Mgr. Jana Truplová Jihlava 2018

2

3 Abstrakt Tato bakalářská práce je zaměřena na kvalitu života pacientů se schizofrenií. Práce je rozdělena na teoretickou a výzkumnou část. V teoretické části se zabývám kvalitou života, onemocněním schizofrenie etiologií, výskytem, příznaky, průběhem a léčbou. Cílem práce je zjistit, jaká je kvalita života pacientů s onemocněním schizofrenie. Výzkum je prováděn kvalitativní formou, byla použita metoda rozhovoru a dotazníku. Klíčová slova Kvalita života, psychoterapie, psychóza, schizofrenie. Abstract The bachelor thesis is focused on the quality of life of patients with schizophrenia. It is divided into two parts, theoretical part and research project. In the first part I am concerned with the quality of life, the disease of schizophrenia the cause of its inception, occurrence, symptoms, development and treatment. The aim is to discover what quality of life patients with schizophrenia have. The research project was done by qualitative form, I used interviews and questionnaires. Key Words The quality of life, psychotherapy, psychosis, schizophrenia.

4 Poděkování Ráda bych poděkovala Mgr. Janě Truplové za odborné vedení bakalářské práce. Také bych chtěla poděkovat Psychiatrické nemocnici Jihlava a všem respondentům za umožnění výzkumu. V neposlední řadě děkuji své rodině za podporu při studiu.

5 Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne:... Podpis

6 Obsah Úvod Teoretická část Schizofrenie Výskyt Etiologie Průběh onemocnění Příznaky schizofrenie Typy schizofrenie Léčba Předcházení relapsu Rodina a psychiatrické onemocnění Kvalita života Domény zdraví Determinanty zdraví Měření kvality života Život pacienta se schizofrenií Výzkumná část Cíl výzkumu Výzkumné otázky Metodika výzkumu Průběh výzkumu Výsledky výzkumu Diskuze Návrh řešení a doporučení pro praxi Závěr

7 Seznam použité literatury Seznam tabulek

8 Úvod Toto téma jsem si zvolila proto, neboť se onemocnění schizofrenie vyskytuje u nás v rodině Jedná se o závažné duševní onemocnění, které může postihnout kohokoliv z nás. Schizofrenie se považuje za jedno z nejzávažnějších psychotických onemocnění. Lidé se schizofrenií cítí omezení ve svém každodenním životě. V dnešní době lze schizofrenii léčit, ale odstranit předsudky společnosti na toto onemocnění se nedá. Společnost se domnívá, že pacient se schizofrenií je šílenec a k vyléčení nic neexistuje. Tento špatný pohled má nepříjemný dopad také na rodinu nemocného, která žije ve stresu kvůli studu před společností. Pacienti se mnohokrát bojí mluvit o svém onemocnění, proto udávají, že trpí jen depresí a schizofrenii zapírají. Bakalářská práce je členěna na teoretickou a praktickou část. V teoretické části jsem se zaměřila na onemocnění schizofrenií, kde popisuji tento pojem, její příčinu vzniku, průběh a příznaky. Zaměřuji se i na léčbu tohoto onemocnění, farmakoterapii a psychoterapii. V další kapitole vysvětluji pojem kvality života, měření kvality života, domény a determinanty zdraví. V praktické části se zabývám výzkumem bakalářské práce, jako cíl práce jsem si zvolila zmapovat kvalitu života pacientů se schizofrenií. Předpokládám, že respondenti jsou nejvíce omezeni v oblasti společenského života, emocionálního a v oblasti vykonávání denních činností. Proto jsem se ve výzkumné části nejvíce věnovala těmto oblastem. Jako formu výzkumu jsem si zvolila kvalitativní šetření. Při rozhovoru s respondenty, kterým byla diagnostikována schizofrenie, jsme vyplnili standardizovaný dotazník SF- 36. Výzkum jsem prováděla v Psychiatrické nemocnici Jihlava, kde jsem oslovila 5 respondentů. Dalších 6 respondentů jsem oslovila v mém okolí a na sociální síti. 8

9 1 Teoretická část V teoretické části rozebírám pojem schizofrenie, popisuji výskyt této nemoci, etiologii, průběh a příznaky. Dále uvádím typy schizofrenie a její léčbu. V druhé kapitole popisuji pojem kvalita života, determinanty, domény zdraví a života pacienta se schizofrenií. Uvádím zde způsoby měření kvality zdraví. 1.1 Schizofrenie Schizofrenie je závažná duševní choroba, která se projevuje chronickým narušením myšlení a vnímání, poruchou emotivity a osobnostní integrity. Jde o multisystémové poškození mozkových funkcí, z nich vyplývají uvedené psychické projevy. (Vágnerová, 2012, s. 333). Schizofrenie se označuje jako psychotická porucha, která se v psychiatrii definuje jako duševní porucha, kdy jedinec ztrácí kontakt s realitou. Jedná se o patologický stav, kdy dochází ke špatnému vnímání reality. Řadí se mezi nejčastější a nejzávažnější psychotickou poruchu (Fišar a kol., 2009). Je považována za onemocnění s nepříznivou prognózou k úplnému vyléčení kvůli svému chronickému průběhu. Tato duševní choroba se jeví jako trvalé nebo epizodické onemocnění s narůstajícím nebo trvalým defektem. Nemoc se projevuje v akutních psychotických atakách střídajících se s úplnou či neúplnou remisí (Khollová, Přikryl, 2012). Před vznikem schizofrenie je častý výskyt nemorbidních stavů, kdy vznikají odchylky v chování (sociální stažení, afektivní změny). O remisi mluvíme tehdy, když všechny příznaky vymizí. Při znovuobjevení příznaků schizofrenie mluvíme o relapsu (Fišar a kol. 2009). Mezi nejkritičtější období nemoci se považuje 2 5 roků po první epizodě. S každým dalším relapsem přichází zhoršení stavu pacienta. Nemoc postupně ubírá tělu síly, jak po psychické stránce, tak po fyzické. Intelekt a vědomí bývá zachováno, ale v průběhu onemocnění se může vyskytovat kognitivní deficit. Průběh onemocnění je u každého pacienta individuální (Kučerová, 2010; Tsuang 2011). 9

10 V akutní atace (znovuvzplanutí nemoci) vzniká obraz porušeného vnímání, myšlení, emotivity a dalších psychických pochodů v mozku. V mysli vznikají paradoxy, ale ty pacient nevnímá a nechápe. Tyto paradoxy vnímá mozek jako zcela normální (Kučerová, 2010). Během ataky žije pacient ve svém světě plných halucinací, tudíž za svoje činy není odpovědný (Honzák, 2014). Při každém relapsu (opětovné objevení příznaků) dochází k patofyziologickým procesům v centrální nervové soustavě, které vedou k celkovému zhoršení stavu (Papežová a kol., 2014). Během remise pacient nepociťuje žádné příznaky nemoci. V době remise je schopný žít plně svůj život a za své činy být odpovědný. Zvládá chodit do práce nebo studovat (Honzák, 2014). Zjistilo se, že počet relapsů souvisí s úbytkem šedé hmoty v kůře mozkové. Díky novým technologiím se dozvídáme stále více informací o této chorobě, kdy dochází k morfologickým změnám v mozku. Jedná se hlavně o změny v čelním laloku a levé hemisféře (Bankovská Motlová, Španiel, 2013) Výskyt Schizofrenie se vykytuje častěji u mužů, propuká obvykle kolem dvaceti let (Kučerová, 2010), naopak Orel (2012) tvrdí, že se vyskytuje stejně často u žen a mužů, avšak u žen se projevuje o několik let později. U mužů mezi 15. a 25. rokem, u žen později mezi 25. a 35. rokem. V České republice onemocní schizofrenií kolem 1 % obyvatel, nejčastěji se uděluje III. stupeň invalidity. Ročně se uděluje kolem 8000 invalidit pro schizofrenní onemocnění (Khollová, Přikryl, 2012) Etiologie Etiologie tohoto onemocnění je neznámá. Lze předpokládat, že vznik onemocnění je ovlivněn mnoha faktory a vzájemným působením. Mezi tyto faktory lze zařadit genetickou dědičnost, vývojové změny a faktory prostředí, které tuto diagnózu vyvolávají. Za nejsilnější faktor lze považovat rodinnou anamnézu (Vágnerová, 2012). Jak tvrdí Fišar (2009) riziko vzniku schizofrenie souvisí s podílem genetické výbavy sdílené s osobou, u které se projevila. Rodinný výskyt je poměrně malý. 81 % pacientů nemělo výskyt u rodičů a 60 % nemělo postižení touto chorobou až do druhé generace. 10

11 Na účast genetických faktorů ukazují výsledky výzkumů u dvojčat. Onemocnění se vyskytuje více u adoptovaných dětí s genetickou zátěží až ve 22 % (Pěč, Probstová, 2014). Schizofrenie se může objevit v souvislosti se zatěžující situací. Většinou se jedná o stresovou událost, například: smrt v rodině, pracovní vytíženost, přestěhování, těžká životní situace nebo rodinné problémy. Mezi spouštěče schizofrenie se řadí i drogy (marihuana, halucinogenní látky nebo amfetaminy) Zdá se, že pro vznik schizofrenie je zapotřebí více momentů, vulnerability (dispozice pacienta) a spouštěče (stres, drogy) (Vágnerová, 2012). Jestliže oba rodiče trpí schizofrenií, jejich děti onemocní schizofrenií se 40% pravděpodobností. Až 80 % schizofreniků nemá mezi svými příbuznými nikoho s onemocněním schizofrenie. (Práško, Látalová a kol., 2013). Mortalita u pacientů s tímto onemocněním je zvýšená, hrozí zde větší riziko suicidia. Proč je vyšší mortalita, to přesně nevíme, některé hypotézy hovoří o nezdravém životním stylu a horší somatické péče, která je pacientům se schizofrenií poskytována. (Práško, Látalová a kol., 2013, str. 348). Neurovývojová hypotéza Většina odborníků připisuje vznik schizofrenie neurovývojovým vadám. Weinberger (1995) stanovil hypotézu vzniku schizofrenie, kdy je možné, že pacienti prodělali v prenatálním období špatný vývoj centrální nervové soustavy během druhého trimestru. Bylo prokázáno, že při komplikacích v těhotenství a při porodu se zvyšuje riziko vzniku schizofrenie z důvodů poškození mozku. Naopak vliv virové nákazy v těhotenství se na riziku vzniku choroby odráží v malém měřítku (Práško, Látalová a kol., 2013) Průběh onemocnění Onemocnění začíná většinou prodromy (změny povahy, sociální stažení) v rané dospělosti nebo v pubertě. Po akutní epizodě bývá další průběh u každého pacienta jiný. Vývoj schizofrenie je velmi různorodý. Jedna třetina nemocných se uzdraví, u druhé třetiny dochází ke střídání relapsů a remisí. Zbytek pacientů se potýká s chronickým 11

12 zhoršením. U dvou třetin schizofreniků má nemoc tendenci přecházet do chronického stádia a zkracuje nemocným délku života. Většina pacientů s touto diagnózou se nikdy nevrátí zpět do školy či práce (Orel, 2012) Příznaky schizofrenie Příznaky lze rozdělit na pozitivní a negativní a kognitivní deficit. Příznaky jsou různorodé, týkají se myšlení, vnímání, chování a emocí (Práško, Látalová a kol., 2013) Mezi pozitivní příznaky řadíme: halucinace, bludy, pocit ovlivňování a pronásledování a poruchu myšlení. halucinace porucha vnímání, nejčastěji slyšení hlasů a vlastních myšlenek, vkládání, odnímání a vysílání myšlenek, bludy porucha myšlení, bludy paranoidní, pocit pronásledování a kontrolování, objevují se neologismy (individuálně vymyšlený výraz, jehož smysl může nebo nemusí být ostatním zřejmý) a inkoherence (porucha myšlení a řeči člověk neudrží téma, projev postrádá logiku a strukturu), porucha chování ztráta zájmů, vznik apatie a negativismu, voskové ohebnosti a stuporu (Orel, 2012). Do negativních příznaků patří: útlum vůle, oploštění emotivity, ztráta motivace a prožívání radosti, sociální stažení, ochuzení myšlení a řeči (Honzák, 2014). Svoboda (2015) uvádí, že za neschopnost se o sebe postarat a za míru nízké úrovně kvality života bývají zodpovědné negativní příznaky. Kognitivní deficit je již přítomen před začátkem této choroby. Způsobuje narušení poznávacích schopností. Nejvíce bývá poškozena paměť, pozornost, schopnost plánovat a řešit úkoly. Velkou škálu poškození vykazuje paměť, která souvisí s učením nových věcí, nemocný má velký problém s verbálním učením. Bývá často přítomna také deprese, hlavně v začátcích onemocnění, kdy je součástí psychotické ataky. Až 10 % nemocných se schizofrenní poruchou spáchá suicidium (Svoboda a kol. 2015). 12

13 1.1.5 Typy schizofrenie Typy schizofrenie se dělí podle souboru dominujících příznaků na několik klinických forem: F20.0 Paranoidní schizofrenie F20.1 Hebefrenní schizofrenie F20.2 Katatonní schizofrenie F20.3 Nediferencovaná schizofrenie F20.5 Reziduální schizofrenie F20.6 Simplexní schizofrenie F20.4 Postpsychotická deprese (Svoboda a kol., 2015). Paranoidní schizofrenie Jedná se o nejběžnější formu. Objevují se paranoidní bludy, které provází poruchy vnímání a sluchové halucinace. Lidé často pociťují pocit ohrožení a často si myslí, že jsou někým pronásledováni. Hebefrenní schizofrenie Tato forma je obvykle diagnostikována v dospívání a u mladých lidí. Manifestuje se nepředvídatelné chování, nevhodné emoce a porucha myšlení, která souvisí s inkoherentní řečí. U pacientů můžeme spatřit manýrismus, ale nedominují zde bludy ani halucinace. Katatonní schizofrenie U pacientů převládá porucha psychomotoriky, projevující se zvýšenou hybností a neklidem nebo naopak sníženou hybností. Tělo a končetiny obvykle setrvávají v nastavených polohách, kdy je zvýšený tonus svalů. Taková strnulost může trvat i delší dobu. Mezi závažný projev se řadí katatonní stupor, kdy pacient zaujímá nepřirozené pozice. Simplexní schizofrenie U této formy postupně dochází ke ztrátě zájmů a společenského života. Dochází až k poklesu sociální a pracovní výkonnosti. Přichází změny chování, lhostejnost, ztráta 13

14 vůle a oplošťují se emoce. Emoce jsou nepřiměřené k dané situaci. Postupně se objevuje apatie, hypoaktivita a chudá neverbální řeč (Práško, Látalová a kol., 2013) Reziduální schizofrenie Jedná se o chronický stav, který přetrvává po akutních příznacích ataky. Projevuje se hlavně podivínstvím, pacienti se zanedbávají a nejeví zájem o okolí. Nediferencovaná schizofrenie Neodpovídá žádným z výše uvedeným typům schizofrenie. Zahrnuje se sem více forem příznaků, nelze rozhodnout, která je převažující (Svoboda a kol., 2015) Léčba Léčba je založena na psychofarmakologické léčbě a nefarmakologické terapii. Farmakoterapií se snižují příznaky psychózy a preventivně působí proti vzniku relapsu. Psychofarmaka ovlivňují zejména systém dopaminu v mozku, má se za to, že psychóza je způsobena dopaminovou deregulací (Bankovská Motlová, Španiel, 2013). Při akutní fázi schizofrenie je nutná hospitalizace. Elektrošoková léčba se indikuje při nezvladatelném neklidu a u těžkých stavů (Honzák, 2014). Při kvalitní dlouhodobé léčbě a rehabilitaci se může stav pacienta dlouhodobě zlepšit. Samotná farmakoterapie má vliv na pozitivní příznaky. Kognitivní a společenské fungování, kvalitu života a redukci sebevraždy má na starosti psychoterapie (Pěč, Probstová, 2009). Psychoterapie Pacienti se učí redukovat stres, posílit sociální a interpersonální intervence. Důraz je kladen i na spolupráci pacienta s rodinou při rodinné terapii. Pacienti se účastní pracovních rehabilitací, kdy nacvičují dovednosti a zvládání příznaků nemoci. Cílem podpůrné terapie je posílení psychologických obran, navázání terapeutického vztahu a vytvoření stability duševního života. Terapie se zaměřuje hlavně na realitu a spolupráci rodiny s pacientem. Nesmíme opomenout udržovací terapii, která slouží jako prevence vzniku relapsu (Mohr, 2012). 14

15 Antipsychotika Léčba antipsychotiky je u pacientů tím nejdůležitějším, tyto léky potlačují příznaky úzkosti a dochází ke zklidnění pacienta. Důležité je jejich pravidelné užívání, při pravidelném užívání se pochod myšlenek uspořádává, halucinace a bludy ustupují (Svoboda a kol., 2015). Častá praxe je, že pacienti neberou medikaci pravidelně nebo vůbec. Za úspěšnou léčbu se považuje minimálně 80 % z doporučené dávky. Vynechávání léků může vést ke vzniku stresu. Při denním či týdenním vynechání léků vede k rozvoji psychotických příznaků. Vynechávání několikaměsíční dávky se rozvíjí relaps a často je nutná hospitalizace. Problém s neužíváním léků se řeší depotními antipsychotiky. Léčba antipsychotiky trvá delší dobu, důležité je sledovat zdravotní stav pacienta (Češková, Mayerová, 2014). Klasická antipsychotika (antipsychotika I. generace) Mají silný tlumivý účinek a navíc mají velký výskyt nežádoucích účinků. (Tisercin, Haloperidol). Příznivě ovlivňují pozitivní příznaky. Mohou vznikat vedlejší neurologické účinky svalové napětí, nízká pohyblivost paží, chudá mimika v obličeji, dokonce může docházet ke slinění (Svoboda a kol., 2015). Atypická antipsychotika (antipsychotika II. generace) V dnešní době se preferují antipsychotika druhé generace, která mají méně neurologických nežádoucích účinků a příznivě ovlivňují negativní příznaky. Pacienti je lépe snáší, zlepšují jejich kvalitu života. Na trhu se objevuje široké spektrum těchto antipsychotik (risperidon, olazapin, klozapin, amisulpridu). Avšak i u těchto antipsychotik se objevují vedlejší účinky zvýšení hormonu prolaktinu dochází u užívání risperidonu a amisulpridu. Klozapin a olan zapin zvyšují hmotnost a jsou spojovány s rizikem vzniku diabetu mellitu druhého typu (Svoboda a kol., 2015) Předcházení relapsu Faktem je, že při předcházení relapsů se snižují patofyziologické změny v centrální nervové soustavě, tímto se předchází zhoršení stavu pacienta. Změny prohlubují deficit v sociální sféře a může docházet ke špatné odpovědi na léčebnou terapii (Bankovská Motlová, Španiel, 2013). 15

16 V této problematice nám může pomoci český originální telemetrický vynález, který monitoruje časné příznaky pomocí programu ITAREPS (Information Technology Aided Relapse Prevention Program). Jednou týdně pacient a jeho rodina vyplní pomocí textových zpráv na mobilním telefonu dotazník časných varovných příznaků relapsu. Odpovědi jsou zpracovány a v případě, že se jedná o příznak relapsu, program pošle automatickou varovnou zprávu do ové schránky ambulantního psychiatra. Včasné odhalení příznaků relapsů a následná farmakoterapie umožňuje odvrátit vzplanutí schizofrenie (Španiel, 2006) Rodina a psychiatrické onemocnění Při vzniku psychiatrické choroby pociťují důsledky onemocnění také členové rodiny. Záleží na různých faktorech, jak se důsledky nemoci projeví na rodině. Týká se to vztahu rodiny a nemocného, o jakou poruchu se jedná, jaká je prognóza onemocnění nebo naopak záleží na tom, jak se členové rodiny zachovají k nemocnému. U této situace je rodina hlavním zdrojem podpory nemocného. Většina nemocných žije u své rodiny a průzkumy ukazují, že podpora rodiny může ovlivnit vývoj poruchy. Pro rodinu je společenské tabu mluvit o psychiatrické nemoci. Často dochází ke společenské izolaci od přátel a známých. O duševně nemocného člena rodiny je třeba se starat. Vše se odvíjí od stavu nemocného, jeho péče o sebe samotného, samostatnosti a potřeb. Role rodiny se během vzniku onemocnění změní, změní se vztahy v rodině a vztahy s okolím. Bývá těžké zkombinovat školu nebo práci s péčí o nemocného. Rodina se musí přizpůsobit této změně (Pěč, Probstová, 2014). 1.2 Kvalita života Je těžké definovat koncept kvality života, doposud nemá přesnou definici, proto zde uvádím několik interpretací definic kvality života. Gurková (2011) uvádí, že posouzení kvality života je velice individuální a zahrnuje několik oblastí. Lze ji chápat jako širokou škálu různorodých aspektů života od fyzických funkcí až po dosahování životních cílů a prožívání štěstí. Díky tomu můžeme hodnotit kvalitu života jako subjektivní, individuální a komplexní. Pojem kvalita života (Quality of life, QOL) se nejčastěji definuje jako subjektivní posouzení životní situace, vyznačuje se jako míra spokojenosti s možnostmi, které jsou 16

17 právě pro člověka podstatné. Definována je tak, jak ji vnímá sám jednotlivec (Dušek, Večeřová-Procházková, 2015). Je charakterizována dynamicky, to znamená, že v různých životních situacích můžeme pojem kvality života hodnotit jinak, tedy kvalitu života hodnotíme z hlediska životní události či etapy (Hudáková, Majerníková, 2013). Kvalita života je velmi úzce spojena s prostředím, ve kterém lidé žijí a s jejich potřebami a požadavky. Je chápána jako výsledek působení různých faktorů: sociálních, ekonomických, zdravotních a environmentálních, které se navzájem ovlivňují. Můžeme sem zařadit i otázky osobní svobody, pocitu užitečnosti a subjektivní hodnocení vlastního života. Definování kvality života je interdisciplinární problém a jeho řešení vyžaduje syntézu z hledisek filozofie, ekonomie, sociologie, politologie, ekologie, psychologie a dalších jiných vědeckých disciplín. Souvisí to také s rozdílnými pohledy jedinců i v závislosti na finančních podmínkách, kultuře, náboženském vyznání a geografické oblasti (Dvořáčková, 2012). Koncept kvality života v psychologii můžeme chápat za mnohorozměrný, subjektivní a měřitelný. Považujeme ho za kladný ukazatel celkového stavu nemocného, který hodnotí celkový stav zaměřený na zdravotní a psychosociální intervence (Dvořáčková, 2012) Domény zdraví Při výzkumu dochází často k dělení pojmu kvalita života na menší části, kdy se začínají používat pojmy domény, činitelé, ukazatelé. Tyto pojmy jsou jen synonymy a pro účely měření se nejčastěji používá pojem doména. Kvalita života se v ošetřovatelství nejčastěji rozděluje do 5 domén: tělesná pohoda, psychická pohoda, sociální vztahy, somatické aspekty související s onemocněním a léčbou, spiritualita (Gurková, 2011). 17

18 1.2.2 Determinanty zdraví Determinanty jsou faktory, vzájemně se ovlivňující a společně působící na zdravotní stav člověka. Determinanty ovlivňují člověka záporně či kladně. Lze je rozdělit: životní styl (50 60 %), genetické předpoklady (10 15 %), socioekonomické faktory a životní prostředí (20 25 %), úroveň a dostupnost zdravotní péče (10 15 % ) (Marková, 2012) Měření kvality života Výzkum kvality života v systému zdravotní péče započal v 70. letech 20. století. Kvalita života se stala významným ukazatelem v kategorii klinických studií hodnotících efektivnost terapie. Od 80. let se začal používat nový pojem kvalita života související se zdravím (HRQoL, Health Related Quality of Life). Tento koncept byl vytvořen pro účely ekonomických a klinických studií. Postupně byly tvořeny různé generické a specifické nástroje (dotazníky) pro měření kvality života. (Gurková, 2011). V současnosti je široký výběr různých nástrojů pro měření HRQoL. Nejčastěji používané nástroje popíši níže: WHOQOL-BREF dotazník je zkrácenou verzi dotazníku WHOQOL-100, používá se pro potřeby klinické praxe. Obsahuje 26 položek, složených do 4 oblastí. Položky jsou hodnocené od 1 do 5, vyšší číslo znamená vyšší kvalitu života v dané oblasti. Hodnotí se oblasti fyzického zdraví, psychického zdraví, sociálních vztahů a prostředí. SIP dotazník má široké spektrum použití, využívá se bez ohledu na závažnost a typ onemocnění nebo jiné další aspekty. Obsahuje 136 položek, týkajících se denních aktivit, které jsou rozděleny do 12 oblastí, jedná se o spánek, odpočinek, emoce, péče o tělo, pohyb, péče o domácnost, mobilita, sociální interakce, komunikace, práce, rekreace a stravování. 18

19 NHP nástroj se používá na měření tělesného, sociálního a psychického distresu. Autoři tohoto nástroje vycházejí ze SIP, ale zaměřuje se více na změny v emočním prožitku než na denní aktivity. Obsahuje 38 položek, rozdělených do 6 subškál. European Quality of Life Questionnaire Version EQ-5D, tento generický nástroj je výsledkem mezinárodní spolupráce v rámci Evropy. Hodnotí zdravotní stav ve dvou ukazatelích subjektivní a objektivní. Dotazník SF-36 byl vytvořen kolektivem Ware et al. (1992), jehož cílem bylo zhodnotit všeobecné koncepty související se zdravím. Využívá se v klinické praxi, ve výzkumných studiích a při zjišťování statistických údajů o zdravotním stavu obyvatelstva. Obsahuje 36 položek, které se týkají fyzického a psychického zdraví. Dotazník je vhodný ke zjištění kvality života u onemocnění, jako je schizofrenie, rakovina prsu, deprese nebo astma. Dotazník obsahuje 36 položek, rozdělený do 8 dimenzí. Dotazník má i zjednodušenou verzi, která obsahuje pouze 12 položek (Gurková, 2011) Život pacienta se schizofrenií Lidé se schizofrenií mají společné to, cítí omezení ve svém každodenním životě. Velký vliv na onemocnění má vývoj nepříznivých životních událostí, například finanční situace, dlouhodobá hospitalizace v psychiatrickém zařízení nebo sociální deficit. Pacienti mají menší sociální síť než ostatní lidé, v tomto důsledku nemohou spoléhat na pomoc od druhých lidí (Pěč, Probstová, 2009). Veřejnost si často neuvědomuje, že schizofrenici mají svá přání a cíle jako ostatní. Přejí si být zdrávi, mít dobré bydlení, dobré vztahy s rodinou nebo partnerem, dobře ohodnocenou práci nebo uznání druhých. Během onemocnění dochází k úbytku schopnosti vykonávat aktivity spojené s běžným životem. Úbytek postupuje od složitějších dovedností až k aktivitám běžných denního života: nakupování, vaření, úklid domácnosti a užívání léků. V těžších stádiích chybí základní aktivity denního života: umytí se, oblékání, stravování, vyprazdňování se, chůze či vstávání z postele nebo křesla. 19

20 Řada lidí v důsledku svého onemocnění pociťuje obavy z nejistého očekávání do budoucna. Do jaké míry se život pacient kvůli onemocnění změní, závisí na fázi jeho života a na jeho životních cílech. Většina lidí nemocných psychickou poruchou se snaží z velké části vlastními silami, nebo s podporou okolí rodinou či profesionální pomoci. Jednotlivé výzkumy poukazují na to, že pacientova potřeba podpory a péče je rozmanitá a rozsáhlá. Důležité je zajistit naplnění potřeb, čím více nenaplněných potřeb lidé s psychickými omezeními mají, tím nižší kvalitu života pociťují (Pěč, Probstová, 2009). 2 Výzkumná část Ve výzkumné části popisuji průběh výzkumu, metodiku a průběh výzkumu. Zde uvádím výzkumné otázky. Výsledky výzkumu jsem zpracovala pomocí tabulek a uvedla jsem odpovědi respondentů na dané otázky. Dále uvádím charakteristiku respondentů. 2.1 Cíl výzkumu Cílem této bakalářské práce je zmapovat kvalitu života u pacientů se schizofrenií. 2.2 Výzkumné otázky Při jakých činnostech Vás omezují zdravotní a emocionální potíže? a) Do jaké míry jste omezeni kvůli nemoci při denních činnostech? 2. Jak často a do jaké míry brání Vaše zdravotní a emocionální potíže společenskému životu? 3. Jak hodnotíte svoji kvalitu života? Jak hodnotíte svoje zdraví? 2.3 Metodika výzkumu Při výzkumu jsem použila metodu rozhovoru. Při rozhovoru s respondenty jsme společně vyplnili generický dotazník SF-36 (Příloha 1). Dotazník se skládá z 36 otázek rozdělených do 8 dimenzí (fyzické omezení, bolest, zdraví a vitalita, sociální sféra, emoční a duševní problémy). Výzkumu se zúčastnilo 11 respondentů. Celkem 6 žen a 5 mužů. Výzkum jsem prováděla s 5 respondenty v Psychiatrické nemocnici Jihlava. Dalších 6 respondentů jsem sehnala z mého okolí a na sociální síti. 20

21 2.4 Průběh výzkumu Před zahájením výzkumu v Psychiatrické nemocnici Jihlava byl získán souhlas s výzkumem (Příloha 2). V tomto zařízení výzkum probíhal od ledna 2018 do března Mimo toto zařízení jsem prováděla výzkum s respondenty na předem domluvených schůzkách od listopadu 2017 do února Výzkum byl prováděn v plné anonymitě a se souhlasem všech respondentů. 2.5 Výsledky výzkumu Tabulka 1 Věk a pohlaví respondentů Respondent Věk Pohlaví A 40 Žena B 57 Muž C 31 Žena D 55 Muž E 61 Žena F 25 Žena G 49 Žena H 19 Žena I 20 Muž J 26 Muž K 32 Muž Celkem 11 respondentů u žen od 19 do 61 let. 6 žen a 5 mužů. Věk mužů se pohyboval od 20 do 57 let, 21

22 Charakteristika respondentů Respondent A Žena, 40 let, vdaná, bydlí v domě s manželem a dvěma dětmi. Střední škola dokončena, dříve pracovala jako vedoucí v prádelně. Teď invalidní důchod III. stupně. Trápí ji špatný spánek, cítí se pořád unavená a smutná, má velice špatnou náladu. Nezvládá se sama obléct a vykoupat. Při denních činnostech potřebuje výpomoc.s rodinou má dobrý vztah, ale chybí jí přátelé. Nevídá se s nimi kvůli své špatné náladě. V nemocnici hospitalizovaná kvůli 3. pokusu o sebevraždu. Pacientka dochází na elektrošokovou léčbu, která jí pomáhá. Respondent B Muž, 57 let, rozveden, děti žádné nemá. Střední školu nedokončil kvůli psychickým problémům. Dříve pracoval jako lesní dělník. Bydlí sám v domě se zahradou. Momentálně po třetí hospitalizovaný v psychiatrické nemocnici slyšel hlasy v podvědomí, ale neovlivňovaly ho. Neudržel pozornost, jeho stav se zhoršoval, pokus o sebevraždu - sousedi mu zavolali záchranku. Náladu má špatnou, těší se domů, až bude pracovat na zahradě. Zvládá všechny denní činnosti bez pomoci druhých. Obává se budoucnosti, neví, co bude. Bojí se, že bude mít špatnou náladu. V nemocnici přemýšlí, co změnit ve svém životě, aby se cítil lépe. S rodinou a s přáteli se moc nestýká, povídá si se sousedy, má s nimi dobrý vztah. Dokáže se o sebe postarat sám. Respondent C Žena, 31 let, bydlí v bytě s manželem a 2 dětmi. Vyučena jako kuchař/číšník. Pracuje v místě bydliště v restauraci. Schizofrenie u ní začala v 17-ti letech. Myslí si, že to začalo s problémy ve škole, kouřila a pila alkohol. Teď problémy neudává, schizofrenii má kompenzovanou. Léky užívá, svoji nemoc si uvědomuje. Přála by si, aby nemoc znovu nepropukla. Zvládá se starat o svoji rodinu v plné míře. S přáteli a s rodinou se vídá pravidelně, problémy nemá. Momentálně s manželem plánují třetí dítě. Respondent D Muž, 55let, svobodný, bezdětný. Základní vzdělání, střední školu nedokončil kvůli schizofrenii. Žije v bytě sám, uvaří si, vypere, zvládá nakupování. Pomoc druhých nepotřebuje. Bratr trpí schizofrenií také. Má velice špatnou náladu, cítí se být na vše 22

23 sám. Spánek dobrý. Alkoholový abusus, respondent ví, že se na léky pít nemá. Trpí zrakovou halucinací. Měl myšlenky na sebevraždu. Momentálně hospitalizovaný v psychiatrické nemocnici pro zhoršení stavu. Pobírá III. stupeň invalidního důchodu. V nemocnici přemýšlí o své budoucnosti, plánuje si denní rozvrh, potřebuje mít vše naplánované, aby neměl špatné myšlenky a špatnou náladu. Respondent E Žena, 61 let, 6 dětí. V rodinném domě žije s manželem a 3 dětmi. Zbytek dětí již žije se svoji rodinou. Hospitalizována byla 3x. Momentálně má schizofrenii v remisi. O respondentku se stará její dcera, pomáhá jí s koupáním, s vařením, uklízením. Respondentka uvádí, že je línější, nechce se jí nic dělat, celý den leží u televize. Ale rodina se jí snaží zapojit do denních činností, domlouvají jí. Do koupelny chodí až pod nátlakem rodiny. Pobývá často doma, ven nechodí, jen k lékaři. Setkává se jen se členy rodiny doma. Schizofrenií trpí i její dvojvaječné dvojče. Respondent F Žena, 25 let, vdaná, 1 dítě. S manželem žije v bytě. Střední vzdělání, pracuje jako fotografka. V životě problémy neměla, po narození dcery měla deprese, cítila se na vše sama, muž jí nepomáhal s dítětem ani s domácností. Později se nemohla ani o dítě starat, zavolala na pomoc svoji matku, ta ji dovedla k lékaři. Respondentka se sebepoškozovala, nejedla. Trpěla halucinacemi, myslela si, že jí dítě chtějí ukrást zloději. Respondentka uvádí, že byla pronásledována, proto se skrývala doma. Vycházela málokdy z bytu. V současnosti se cítí mnohem lépe, medikaci užívá. Respondent G Žena, 49 let, vdaná, 3 děti. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. Momentálně na pracovní neschopnosti, jinak pracuje v bance. S problémy se potýkala delší dobu, potom kvůli zdravotním problémům musela přestat pracovat. Při pracovní neschopnosti se zhoršila nálada, slyšela hlasy, které ji naváděly k sebevraždě. Dcerou odvezena do Psychiatrické nemocnice Jihlava. Svoji diagnózu si uvědomuje, cítí, že se změnila. Už se těší do práce. S rodinou se stýká, obává se, že se s ní přestane bavit kvůli psychickým problémům. Obává se, že přišla i o kamarádky. Nemá na nic náladu, nejraději by ležela. K práci se musí nutit, nemá motivaci něco dělat. Manžel se stará o domácnost. 23

24 Respondent H Žena, 19 let, studentka vysoké školy, žije s přítelem v bytě. Od své rodiny odešla, protože jí rodina nerozuměla. Živí ji přítel. Díky svému příteli může studovat školu, podporuje ji psychicky. Onemocnění ji začalo před rokem, moc to nezvládala, nedokázala se s tím srovnat, že trpí nějakou nemocí. Styděla se za sebe. Pomohl ji přítel, kterého si našla v léčebně. Moc přátel nemá, má ráda, když je sama. K lékaři dochází pravidelně, medikaci užívá. Jako cíl si dala dostudovat školu. Respondent I Muž, 20 let, svobodný, střední vzdělání s maturitou. Schizofrenie vznikla v době, když se mu rodiče rozvedli. Vznik nemoci připisuje rozvodu. Cítil se za rozvod rodičů vinný, neměl se komu svěřit s problémy. Domácí činnosti nevykonává, ale zvládl by je. Slyšel hlas, který ho obviňoval z rozvodu rodičů. Má dobrou partu kamarádů, která mu teď pomáhá. Zjistil, že je homosexuál, rodiče se s tím nemohou srovnat, ale on se cítí skvěle. Respondent J Muž, 26 let, svobodný, bydlí s rodiči a dvěma bratry v bytě. Střední školu dokončil. Vystřídal hodně zaměstnání, nedokázal je vykonávat. Mívá horší nálady, v minulosti měl halucinace, 2x se pokusil o sebevraždu, nechtěl dál žít, myslel si, že je k ničemu. Doma neví, co bude dál a co má dělat. Párkrát navštívil Vor v Jihlavě, ale nebavilo ho to. S kamarády se stýká, pár jich kvůli nemoci i ztratil. Bojí se, že se na něj lidé v okolí dívají jako na blázna. Momentálně má rád samotu. Čeká ho operace páteře z předchozích úrazů, proto je ve stresu a psychicky se na ně připravuje. Respondent K Muž, 32 let, bydlí v domě s manželkou a dvouročním synem. Vystudoval jen základní školu. Pobírá invalidní důchod, chodí na příležitostné brigády, stará se doma o syna. Manželka pracuje. Doma zvládá všechny činnosti. V minulosti hospitalizován v psychiatrické nemocnici, proč v nemocnici byl, neví. Trpěl jen špatnou náladou. Byl agresivní na svoji rodinu a okolí. Dříve bral drogy, kouří marihuanu. Medikaci 24

25 momentálně nebere, říká, že je v pořádku. Psychiatra navštěvuje. Uvědomuje si, že ztratil kontakt se svoji matkou a některými přáteli. Pro větší přehlednost jsem otázky z dotazníku upravila do tabulek, kdy se čísla otázek změnila. Otázka č. 1: Řekl (a) byste, že Vaše zdraví je celkově? Tabulka 2 Subjektivní hodnocení zdraví Výtečné Velmi dobré Dobré Docela dobré Špatné Tato tabulka popisuje subjektivní hodnocení zdraví respondentů. 2 respondenti hodnotí své zdraví jako špatné, žádný z respondentů neoznačil odpověď docela dobré, 3 za dobré, 1 za velmi dobré a 2 respondenti označili své zdraví za výtečné. Otázka č. 2: Jak byste hodnotil (a) své zdraví dnes ve srovnání se stavem před rokem? Tabulka 3 Subjektivní hodnocení zdraví dnes ve srovnání se stavem před rokem Mnohem lepší Poněkud lepší Přibližně stejné Poněkud horší Mnohem horší Tabulka 3 popisuje subjektivní zdraví dnes ve srovnání se stavem před rokem, 3 respondenti hodnotí, že jejich zdraví je mnohem horší než před rokem, 2 poněkud horší, 3 respondenti hodnotí své zdraví přibližně stejné, 1 poněkud lepší a žádný z respondentů neoznačil své zdraví za mnohem lepší. 25

26 Otázka č. 3 se týká činností během typického dne. Omezuje Vaše zdraví nyní tyto činnosti? Jestliže ano, do jaké míry? Tabulka 4 Činnosti Činnost Ano, Ano, omezuje Ne, vůbec omezuje hodně neomezuje trochu Běh, náročný sport Středně namáhavé sporty Zvedání nebo nošení běžného nákupu Vyjít po schodech několik pater Vyjít po schodech jedno patro Předklon, shýbání, poklek Chůze asi jeden kilometr Chůze po ulici sto metrů Chůze po ulici desítek metrů Koupání, oblékání bez cizí pomoci Tabulka 4 znázorňuje zvládání činností během dne. Respondenti uvádí, jak hodně je omezuje zdraví při zvládání činností. Další 4 otázky se týkají problémů vzniklých při běžné denní činnosti v posledních 4 týdnech kvůli zdravotním potížím. Otázka č. 4 Zkrátil se čas, který jste věnoval(a) práci nebo jiné činnosti kvůli zdravotním potížím? Tabulka 5 Zkrácení času při práci kvůli zdravotním potížím Ano Ne

27 Tabulka 5 znázorňuje zkrácení času při práci. 4 respondenti uvádí, že se čas zkrátil při vykonávání práce a 7 jich odpovídá, že ne. Otázka č. 5 Udělal(a) jste méně než jste chtěl(a) kvůli zdravotním potížím? Tabulka 6 Dělání méně práce kvůli zdravotním potížím Ano Ne 3 8 Tabulka 6 udává ovlivnění respondentů při práci, kdy vykonali méně práce, než chtěli. 3 respondenti odpovídají, že ano. 8 jich odpovídá, že ne. Otázka č. 6 Byl(a) jste omezen(a) v druhu práce nebo jiných činnosti kvůli zdravotním potížím? Tabulka 7 Omezení činností kvůli zdravotním potížím Ano Ne 2 9 Tabulka 7 popisuje omezení činností kvůli zdravotním potížím. 2 respondenti uvádí, že jejich zdraví omezuje vykonávání činností a 9 odpovídá, že ne. Otázka č.7 Měl (a) jste potíže při práci nebo jiných činnostech (například musel(a) jste vynaložit zvláštní úsilí) kvůli zdravotním potížím? Tabulka 8 Potíže při práci, činnostech kvůli zdravotním potížím Ano Ne 3 8 Tabulka 8 popisuje potíže při práci kvůli zdravotním potížím. 3 respondenti mají potíže při práci a 8 respondentů neuvádí problémy při práci. Další 3 otázky se týkají problémů vzniklých při běžné denní činnosti v posledních 4 týdnech kvůli emocionálním potížím (např. deprese, úzkost). 27

28 Otázka č. 8 Zkrátil se čas, který jste věnoval(a) práci nebo jiné činnosti? Tabulka 9 Zkrácení času při práci kvůli emocionálním potížím Ano Ne 9 2 Tabulka 9 popisuje zkrácení času při vykonávání činností kvůli emocionálním potížím, 9 respondentů uvádí, že se čas zkrátil a 2 ne. Otázka č. 9 Udělal(a) jste méně, než jste chtěl(a)? Tabulka 10 Dělání méně práce kvůli emocionálním potížím Ano Ne 10 1 Tabulka 10 popisuje to, zda respondenti udělají méně práce kvůli emocionálním potížím. 10 jich uvádí, že ano a 1 ne. Otázka č. 10 Byl(a) jste při práci nebo jiných činnostech méně pozorný(á) než obvykle? Tabulka 11 Pozornost u práce kvůli emocionálním potížím Ano Ne 6 5 Tabulka 11 popisuje pozornost respondentů u práce, jestli respondenti byli méně pozorní než obvykle. 6 jich odpovídá, že ano a 5 ne. Otázka č. 11 Uveďte do jaké míry bránily Vaše zdravotní nebo emocionální potíže Vašemu normálnímu společenskému životu v rodině, mezi přáteli, sousedy nebo v širší společnosti v posledních 4 týdnech. Tabulka 12 Společenský život v posledních 4 týdnech Vůbec ne Trochu Mírně Poměrně dost Velmi silně Tabulka 12 znázorňuje společenský život, zda-li zdravotní či emocionální potíže bránily společenskému životu v rodině nebo mezi přáteli. 1 respondent odpovídá vůbec ne, 1 28

29 trochu, 3 respondenti uvádí, že mírně, 2 poměrně dost a 4 respondenti uvádí, že velmi silně. Otázka č. 12 Jak velké bolesti jste měl(a) v posledních 4 týdnech Tabulka 13 Bolesti v posledních 4 týdnech Žádné Velmi mírné Mírné Střední Silné Velmi silné Tabulka 13 popisuje bolesti v posledních 4 týdnech. 6 respondentů uvádí, že neměli žádné bolesti, 2 velmi mírné, 1 respondent označil odpověď mírné, žádný z nich neoznačil odpověď střední, 1 respondent označil odpověď silné a velmi silné bolesti míval jeden respondent. Otázka č. 13 Do jaké míry Vám bolesti bránily v práci (v zaměstnání i doma) v posledních 4 týdnech? Tabulka 14 Bolesti při práci v posledních 4 týdnech Vůbec ne Trochu Mírně Poměrně dost Velmi silně Tabulka 14 popisuje, do jaké míry bránily bolesti v práci, 6 respondentů uvedlo odpověď vůbec ne, 3 trochu, žádný z nich neudává odpověď mírně, 1 respondent udává odpověď poměrně dost a 1 velmi silně. 29

30 Následující otázky se týkají pocitů a nálad v posledních 4 týdnech Otázka č. 14 Jak často v minulých 4 týdnech jste cítila tyto pocity? Tabulka 15 Pocity Pocit Pořád Většinou Dost často Občas Málokdy Nikdy Plný(á) elánu Pocit nervozity Pocit deprese Pocit klidu a pohody Plný(á) energie Pesimismus, smutek Pocit vyčerpání Pocit být šťastný(á) Pocit únavy Tabulka 15 znázorňuje, jak často v minulých 4 týdnech respondenti cítili vyjmenované pocity. Další otázka se týká společenského života, jak často za poslední týden bránily emocionální či zdravotní potíže styku s přáteli, rodinou. 30

31 Otázka č. 15 Jak často v posledním týdnu bránily Vaše zdravotní nebo emocionální obtíže Vašemu společenskému životu? Tabulka 16 Společenský život v posledním týdnu Pořád Většinu času Občas Málokdy Nikdy Tabulka 16 popisuje četnost, kdy emocionální nebo zdravotní potíže bránily společenskému životu. 5 respondentů odpovídá, že pořád, 2 většinu času, 2 občas. 2 respondenti uvádí odpověď málokdy a žádný z nich neudal odpověď nikdy. Následující 3 otázky se týkají subjektivního hodnocení zdraví. Zvolená odpověď má, co nejlépe vystihovat do jaké míry platí každé z následujících prohlášení. Otázka č. 16 Zdá se, že onemocním (jakoukoliv nemocí) poněkud snadněji než jiní lidé Tabulka 17 Subjektivní hodnocení snadnějšího onemocnění Určitě ano Většinou ano Nejsem si jist(a) Většinou ne Určitě ne Tabulka 17 vyjadřuje snadnější onemocnění. 2 respondenti uvádí, že určitě ano, většinou ano označují 3 respondenti, 3 respondenti si nebyli jisti. Většinou ano odpovídají 3 respondenti a žádných z nich neznačí odpověď určitě ne. Otázka č. 17 Jsem stejně zdráv(a) jako kdokoliv jiný Tabulka 18 Subjektivní hodnocení zdraví Určitě ano Většinou ano Nejsem si jist(a) Většinou ne Určitě ne Tabulka 18 znázorňuje odpovědi na tvrzení, zda-li se respondenti cítí stejně zdrávi jako kdokoliv jiný. 1 respondent uvádí, že určitě ano, 4 většinou ano, žádný z nich neuvedí odpověď nejsem si jist(a). odpověď většinou ne uvádí 2 respondenti, určitě ne uvádí 4. 31

32 Otázka č. 18 Očekávám, že se mé zdraví zhorší Tabulka 19 Očekávání, že se zdraví zhorší Určitě ano Většinou ano nejsem si jist(a) Většinou ne Určitě ne V tabulce 19 respondenti odpovídali na tvrzení, jestli očekávají zhoršení jejich zdraví. 2 respondenti odpověděli určitě ano, žádných z nich neoznačil odpověď většinou ano, 4 uvedli, že si nejsou jisti. 3 respondenti uvedli, že většinou ne a 2 uvedli odpověď určitě ne. Otázka č. 19 Mé zdraví je perfektní Tabulka 20 Subjektivní hodnocení zdraví, že zdraví je perfektní Určitě ano Většinou ano Nejsem si jist(a) Většinou ne Určitě ne Tabulka 20 znázorňuje odpovědi na tvrzení, že zdraví respondentů je perfektní. 3 respondenti souhlasí s odpovědí určitě ano, 5 většinou ano, 3 většinou ne a žádný z respondentů nesouhlasil s odpovědí určitě ne. 2.6 Diskuze Cílem bakalářské práce bylo zmapovat, jaká je kvalita života pacientů se schizofrenií. Stanovila jsem si tři výzkumné otázky. Výzkumná otázka č. 1 Při jakých činnostech Vás omezují zdravotní a emocionální potíže? Do jaké míry jste omezeni kvůli nemoci při denních činnostech? Respondenti A, E uvádí, že potřebují pomoc při každodenních činnostech, nezvládají je sami vykonávat, jedná se o sebepéči, vaření, úklid a nákup. Respondenti B, C, D, F, H, I, J, K zvládají denní činnosti bez problémů. Respondentka G uvádí, že by něco ráda dělala, ale nemoc jí to nedovolí, ale snaží se. V domácnosti ji zastupuje manžel. Respondentka chodí ráda nakupovat. Tři respondenti, kteří mají těžší průběh onemocnění, mají velké problémy s vykonáváním denních činností. Očekávala jsem 32

33 větší vliv schizofrenie na provádění denních činností. Pomoc při denních činností potřebují jen 3 respondenti. Otázky 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9 a 10 souvisí s první výzkumnou otázkou. Tři respondenti uvedli, že jejich emoce omezují hodně činnost jako je koupání nebo oblékání, 1 respondent uvedl, že trochu. U další činnosti 6 respondentů uvedlo, že jsou hodně omezováni při vyjití schodů několika pater, 5 jich uvedlo, že je to omezuje trochu. U jednoduché činnosti jako je nošení nebo zvedání běžného nákupu 2 respondenti uvedli, že jejich zdraví omezuje tuto činnost hodně, 1 uvedl, že trochu. Ač se jedná o jednoduchou činnost, tak tito respondenti mají problémy. Při středně namáhavých sportů jsou omezováni celkem 4 respondenti, 1 je omezován trochu. U otázky jestli se zkrátil čas při vykonávání různých činností, kvůli emocionálnímu stavu respondenta, 9 respondentů z 11 uvedlo, že ano. 10 z 11 respondentů udělá méně činností než by chtělo. Menší pozornost u práce uvádí 6 respondentů. Je zde jasný velký vliv emocionálního stavu při práci, kdy emoční stav pacienta ovlivňuje. Při zdravotních potížích se zkrátil čas u vykonávání práce u 4 respondentů z 11, méně práce vykonali, než chtěli celkem 3 respondenti. Pocit omezení kvůli zdravotním potížím pocítili celkem 2 respondenti z celkového počtu 11 a větší úsilí museli při práci vynaložit 3 respondenti. Respondenti jsou při práci více omezováni emocionálními potížemi, než zdravotními. Je patrné, že větší problém jim dělá momentální emoční stav. Při vykonávání denních činností, jsou respondenti ovlivňováni průběhem svého onemocnění, záleží, v jaké fázi choroby se nachází. Výzkumná otázka č. 2 Jak často a do jaké míry brání Vaše zdravotní a emocionální potíže společenskému životu? Odpovězeno v otázce č. 11 a 15. Na otázku do jaké míry brání zdravotní a emocionální potíže společenskému životu uvádí 1 respondent vůbec ne, 1 respondent uvedl, že trochu, 3 respondenti uvedli mírně, poměrně dost uvedli celkem 2 respondenti a velmi silně uvedli 4 respondenti. 33

34 Na otázku jak často bránily zdravotní a emocionální obtíže společenskému životu odpovědělo 5 respondentů, že pořád, většinu času označili 2 respondenti, občas 2 respondenti, málokdy také 2 a žádný z respondentů neoznačil odpověď nikdy. Dále jsem se respondentů doptávala na bližší okolnosti jejich společenského života. Respondent A: Uvedla, že vztahy s rodinou má dobré. Chybí ji přátelé, nestýká se s nimi kvůli své špatné náladě. Respondent B: S rodinou se nestýkám, ztratili o mě zájem. Vedle sebe mám dobré sousedy, s nimi si povídám přes plot, ti mi zavolali záchranku Respondent C: K rodině se nechtěla respondentka moc vyjadřovat, řekla, že vše dobrý. S rodinou se vidí pravidelně. Respondent D: Na otázku Co rodina a přátelé? odpovídá, že dobrý, s rodinou se setkává často. Respondent E: Kamarádky nemá kvůli psychickým obtížím, setkává se jen s rodinou, co s ní žije doma. O okolí ztratila zájem. Respondent F: odpověděl: Bez problémů. Respondent G: Má obavu, že ztratí své kamarádky, kvůli své nemoci. Respondent H: Stydí se za sebe, kamarádky moc nemá. Je vděčná svému příteli. Její přítel je momentálně i nejlepší kamarád. Respondent I: Vztahy se všemi má dobré, žádné problémy nevidí. Respondent K: Ztratil kontakt se svou matkou a některými přáteli. Uvědomuje si to, že se choval v minulosti špatně. Proto ho asi opustili přátelé a matka. 34

35 Respondenti zde uvádí své sociální interakce s přáteli nebo s rodinou. Respondenti by neměli být sami na řešení problémů ve svém životě. Aby se předcházelo zhoršení stavu, měli by cítit podporu okolí. Ve výzkumu (Okpokoro, Samspson, 2014) poukázal na to, že celek jako rodina, sníží zátěž a stres na jednotlivé členy rodiny tak, že se budou společně vyrovnávat s problémovými situacemi a řešit je. Snížení stresových vnějších podnětů z okolí může vést ke zlepšení výsledků léčby. Na základě průzkumů provedených v letech 2006 a 2011 autoři zjistili významné rozdíly v sociálním fungování mezi zdravými respondenty a respondenty, kteří trpí schizofrenií. Ve velké části je ovlivňuje samotná nemoc a příznaky onemocněn (Almerie, 2015). Výzkumná otázka č. 3 Jak hodnotíte svoji kvalitu života? Jak hodnotíte svoje zdraví? Tato otázka je klíčová s cílem bakalářské práce. Každého respondenta jsem se zeptala na tuto výzkumnou otázku, jejich odpovědi jsou zaznamenány. Respondent A: Hodnotí svoji kvalitu jako špatnou, kvůli psychickým problémům. Cítí se na vše sama, ztratila přátele. Necítí z okolí podporu. Cítí se pořád unavená, nezvládá nic dělat. Respondent B: Svoji kvalitu života hodnotí jako nízkou, říká: Kvůli nemoci jsem ztratil ženu, cítím se sám. Nikoho si najít nemohu, bojím se své nemoci, bojím se, že bych zase někoho ztratil. Respondent C: Respondentka si myslí, že se její kvalita života zlepšuje. Udává se všemi dobrý stav. Mívá dobrou náladu, nemá strach z ničeho. Cítí se dobře Respondent D: Kvůli nemoci nedokončil školu, proto si myslí, že jeho život hodně ovlivňuje nemoc, kterou trpí. Přál by si toto onemocnění nemít. Kvůli špatné náladě nic nezvládá. Nejradši bych tu nemoc neměl. Svoji kvalitu života hodnotím jako mizernou. Respondent E: Svoji kvalitu života udává pacientka za horší, cítí, že je línější. Nechce se jí nic dělat. Nemůže se přinutit. 35

36 Respondent F: Kvalita života je dobrá. Myslím si, že se mám celkem dobře. Stále vzpomínám na svoji minulost, i když nechci. Snažím se, aby moje dcerka vyrůstala, co nejlépe. Respondent G: Kvůli svému stavu jsem nemohla pracovat, ani chodit mezi lidi. Nemohla jsem se stýkat například s mýma kamarádkama. Cítím se k ničemu, nemám náladu na nic, myslím si, že život kvalitní nemám. Chybí ji přátelé a kamarádi. Respondent H: Život označila za ne moc dobrý Uvádí, že život má těžký, snaží se všechny překážky v životě přejít. Mrzí ji, že rodina nepochopila její problémy, myslí si, že je blázen, což jí mrzí. Respondent I: Moje kvalita života je celkem dobrá. Život se snažím žít, co nejlépe. Respondent J: Svoji kvalitu života uvedl za velmi špatnou. Bojí se budoucnosti. Kvalitu života uvedl za nízkou kvůli tomu, že nemůže najít práci. Přijde si zbytečný. Respondent K: Uvádí, že kvalitu života má špatnou. Z důvodů financí, rodiny. Vliv schizofrenie je na kvalitu života velmi velký, jak ukazuje studie Normana a kol., (2001), autor této studie zkoumal vliv schizofrenie na kvalitu života. Ukázalo se, že negativní a pozitivní příznaky ovlivňují ve velké míře výši kvality života Naopak Fitzgerald a kol. (2001) dokázal, že subjektivně hodnocena životní spokojenost nesouvisí s negativními a pozitivními symptomy, ale koreluje s depresivními příznaky. Výsledky mého zkoumání spíše odpovídají výsledkům Fitzeralda. Kdy respondenti vysvětlují svoji nízkou kvalitu života za následek dlouhodobé špatné náladě. Celkem 8 respondentů označilo svoji kvalitu života za nízkou. Zbylí 3 respondenti hodnotí za dobrou. Respondenti často uvádí nízkou kvalitu života kvůli své nemoci. Vnímají to, že jsou unaveni nebo mají špatnou náladu. Jako další nejčastější faktor uvádí sociální deficit, chybí jim přátelé. Své zdraví hodnotí respondenti v otázce č. 1, 2, 16, 17,18 a 19. V první otázce hodnotí své zdraví 3 respondenti jako výtečné, velmi dobře také 3 respondenti, za dobré 3 respondenti, žádný z respondentů neoznačil odpověď docela dobré a 2 označili odpověď 36