MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2016 MICHAELA NĚMCOVÁ

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Hygiena získávání mléka a jeho kvalita Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. Dr. Ing. Zdeněk Havlíček Vypracoval: Michaela Němcová Brno 2016

3 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Hygiena získávání mléka a jeho kvalita vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb.,o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:.... podpis

4 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

5 Poděkování Chtěla bych tímto poděkovat vedoucímu své bakalářské práce Doc. Dr. Ing. Zdeňku Havlíčkovi za jeho odborné vedení a cenné rady při zpracování této bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat rodičům za umožnění mého studia na VŠ a svému partnerovi za podporu v průběhu celého studia.

6 Abstrakt Tato závěrečná práce se zabývá problematikou hygieny získávání mléka a jeho kvalitou. Tyto dva pojmy spolu velmi úzce souvisí, a pokud chceme produkovat kvalitní mléko, je nezbytné se zabývat jak správným zacházením s mlékem během a po dojení, odpovídající sanitací a dodržování hygienických požadavků, tak také správnými zootechnickými zásadami. Úvodní část mé práce je zaměřena na chov dojnic, způsoby jejich ustájení, výživy a jejich reprodukční cyklus. Následuje proces dojení, přehled typů dojíren a problematika robotizovaného a vícečetného dojení. Dále tato práce popisuje zacházení s mlékem po nadojení a také jakost mléka a její jednotlivé parametry. Věnuji se zde také mastitidám, jako nejrozšířenějšímu onemocnění dojnic. Poslední velká kapitola mé práce se zaobírá hygienou a sanitací v podstatě všeho, co přijde do styku s dojnicí, jejím vemenem, nebo samotným mlékem, protože to je pro výslednou kvalitu mléka naprosto stěžejní. Klíčová slova: mléko, hygiena, kvalita, dojení Abstract This final work deals with the hygiene of the milk and its quality. These two concepts are closely related, and when we want producing quality milk, it is necessary to examine how the right treatment with milk during and after milking, adequate sanitation and hygiene compliance requirements, as well as right zootechnical principles. The introductory part of my work is focused on dairy farming, ways of their stabling, feeding, and their reproductive cycle. Following the milking process, overview of the types of milking parlors and robotic and multiple milking. This work describes the handling of milk after milking and milk quality and its various parameters. This part deals with mastitis as well as the widely disease of dairy cows. The last big chapter of my thesis deals with hygiene and sanitation basically anything that comes into contact with the cow, the udder or the milk itself, because it is the quality of the resulting milk absolutely crucial. Keywords: milk, hygiene, quality, milking

7 Obsah 1 ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Chov dojnic Reprodukční cyklus Období stání nasucho Období po otelení Období reprodukce Produkční období Ustájení Vazné ustájení Volné ustájení Výživa Dojení Hygiena dojení Očista struků Desinfekce struků Zásady dobré praxe při dojení Čekárny u dojíren Typy dojíren Rybinové dojírny Tandemové dojírny Paralelní dojírny Rotační dojírny Dojírny s rychlým výstupem... 26

8 3.2.5 Robotizované dojení Princip dojicích robotů Pohyb krav při využití robotizace Souhrn Vícečetné dojení Výhody a nevýhody dojení 3x denně Souhrn Manipulace s mlékem po nadojení Filtrace mléka Tlaková filtrace rukávcovými filtry Filtrace plochými filtry Chlazení mléka Skladování mléka Syrové mléko Požadavky na syrové mléko Jakost mléka Chemické složení Fyzikální vlastnosti Smyslové vlastnosti Mikrobiologická jakost Hygienická jakost Nemoci ovlivňující kvalitu mléka Mastitida Příčiny výskytu mastitid Typy mastitid Terapie mastitid... 38

9 Prevence mastitid Ketóza Poruchy metabolismu selenu Hygiena Hygiena zemědělských podniků určených k produkci mléka Požadavky na prostory a vybavení Technologie chovu Mikroklima stájí Hygiena sběru a přepravy mléka Základní hygienické požadavky na dojírny a mléčnice Sanitace Hygiena personálu Hygiena dojicího zařízení, prostoru a pomůcek Sanitační přípravky Postup sanitace ZÁVĚR SEZNAM ZKRATEK SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 48

10 1 ÚVOD Mléko, je sekret mléčné žlázy savců určený k výživě mláďat. Má také velmi důležité uplatnění ve výživě člověka, což lze předpokládat mimo jiné i ze stále se zvyšující spotřeby mléka a mléčných výrobků. V České republice je tato spotřeba cca 240 kg na jednoho obyvatele za rok. Mléko obsahuje širokou řadu pro nás významných látek, jako jsou plnohodnotné bílkoviny, dobře stravitelný mléčný tuk, ochranné imunoglobuliny, vitaminy nebo důležité minerální látky, mezi které se řadí například vápník a fosfor. V této práci se zabývám výhradně kravským mlékem a jeho hygienicky správným získáváním. Jsou zde popsány v podstatě všechny vlivy, které mohou působit na kvalitu syrového mléka. Kvalita mléka je souhrnný pojem, který zahrnuje jednotlivé jakostní parametry a charakteristiky, jako je chemické složení, fyzikální vlastnosti, mikrobiologická jakost, hygienická jakost, vlivy okolního prostředí, genetické předpoklady dojnice a další. Pokud chceme dosáhnout produkce vysoce kvalitního mléka, je nutné začít již u prvovýroby. Je nezbytné, aby měly dojnice odpovídající výživu jakostními krmivy, dále je důležité nepodcenit ustájení, vybrat vhodnou technologii jak pro ustájení, tak pro systém dojení, který je pro danou farmu nejvhodnější, snažit se minimalizovat stres u dojnic, dodržovat preventivní opatření proti vzniku mastitid. Samozřejmostí je dodržování správné zootechniky, adekvátního chování zaměstnanců a dojičů ke kravám během dojení i jakékoliv manipulace s dojnicemi. V jednotlivých kapitolách jsou také obsaženy správné postupy při procesu získávání mléka a další manipulaci s ním. V této práci jsou popsány jednotlivé hygienické požadavky na celý podnik určený pro produkci mléka, požadavky na dojírny a mléčnice, vybavení provozu, hygienicky správné zacházení s mlékem a jeho skladování, také sanitační pokyny, postupy, přípravky a další. 10

11 2 CÍL PRÁCE Cílem této práce je zpracovat pomocí dostupných literárních zdrojů přehled o možnostech a hygienických zásadách procesu získávání mléka. Dále popsat jednotlivé faktory dojení působící na kvalitu mléka a zpracovat přehled správných hygienických zásad a preventivních opatření pro zabezpečení dobrého zdravotního stavu mléčné žlázy dojnice v době laktaci i stání na sucho. 11

12 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Chov dojnic Reprodukční cyklus Ideální délka reprodukčního cyklu dojnice je jeden rok. Během tohoto roku proběhnou čtyři fyziologické fáze. Podle fáze mezidobí a také podle věku mají dojnice rozdílné požadavky. Především prvotelky potřebují dostat přídavek živin při první laktaci z důvodu dokončování růstu (LOUDA, 1994). Podle stádia reprodukčního cyklu dělíme krávy ve stádě do několika skupin. Na krávy produkční, krávy v období stání na sucho a krávy v období telení. Další skupinou jsou vysokobřezí jalovice, které mají požadavky na ustájení a výživu stejné jako krávy stojící na sucho. Při větších stádech tvoří samostatnou skupinu (BRESTENSKÝ, 2006) Období stání nasucho Tato fáze začíná zaprahnutím dojnice a končí jejím převedením do porodny. Je to období, kdy je dokončován růst plodu a organismus dojnice se plně připravuje na další laktaci (LOUDA, 1994). Tato fáze trvá přibližně osm týdnů. První dny jsou pro krávu stresující, díky změnám, které probíhají při zaprahování. Zbytek tohoto období představuje čas odpočinku a přípravy na další fázi. Kondice krav stojících nasucho by se ideálně neměla měnit. Během této fáze si dojnice projdou dvěma skupinami krmení. Před otelením se jim začíná přidávat jadrné krmivo (HULSEN, 2005) Období po otelení V závislosti na typu ustájení se kráva převádí do porodny, porodního kotce různě dlouho před porodem. Při klasickém ustájení dochází k převádění krav cca dní před porodem, při volném ustájení je to asi 3 dny předem. Jsou doporučovány spíše individuální porodní kotce. Ty vyžadují plochu 9 m 2 na jednu krávu a lze je i jednoduše zhotovit z lehkých zábran. Jakmile dojnice porodí, odvedou se od telat do společného poporodního kotce a získává se od nich mlezivo, také je vyšetřován zdravotní stav mléčné žlázy. Po 10 až 14 dnech se dojnice mohou převést do další sekce. 12

13 Období reprodukce Dochází k zapouštění plemenic, probíhá vzestup laktace. Při menším počtu krav dochází v tomto období ke slučování s krávami v cyklu dalším. Při větším počtu krav v případě volného ustájení dochází k tvorbě skupin dle fází reprodukčního cyklu a výše užitkovosti Produkční období Období laktace. Zde je velmi důležitá racionální fázová výživa jadrnými krmivy. Během produkčního a reprodukčního období je třeba se v případě volného ustájení vyhnout jakýmkoliv přesunům zvířat v jednotlivých sekcích. Krmných míst musí být stejný počet jako zvířat. Cílem chovatele je dosáhnout vyrovnaného průběhu laktační křivky (LOUDA, 1994) Ustájení Vazné ustájení Tento systém chovu lze v dnešní době považovat za překonaný. Mezi jeho hlavní nevýhody patří nedostatečný prostor pro jednu dojnici, nízká efektivita práce, nízká úroveň welfare, špatná světelnost stájí a další. Tento technologický způsob je již využíván pouze v některých drobnochovech, často v kombinaci s pastvou. Většina vazných stájí je nahrazována novými systémy volného ustájení skotu Volné ustájení Dnes je tento systém jednoznačně prosazován. Zajišťuje menší pracnost, větší spokojenost zvířat, s čímž souvisí větší čistota jak dojnic, tak vemene, lepší zdravotní stav i reprodukční ukazatele. Tato technologie vyhovuje požadavkům welfare a je ekonomičtější z hlediska tržní produkce mléka. Je zde možnost stelivového i bezstelivového způsobu ustájení, dále kombinace s výběhovým i pastevním systémem chovu. Boxové ustájení V objektu jsou vyhrazena boxová lože sloužící pro odpočinek dojnic. Jsou odděleny zábranami, šířka boxů je 110 až 125 cm a délka 210 až 250 cm. Krmné a napájecí žlaby 13

14 jsou od boxů odděleny krmištěm. Mezi boxy musí být hnojná chodba umožňující pohyb zvířat o minimální šířce 230 cm a mezi boxy a krmištěm 280 až 330 cm. Stelivové boxové ustájení spočívá v nastýlání boxových loží, nejčastěji slámou, nebo jinou podestýlkou. Na jednu dojnici podle stavu lože a mrvy připadá asi 2 kg slámy na den. Bezstelivové boxové ustájení požaduje sice vyšší náklady, jejich výhodou je ale jednodušší a levnější provoz. Boxové lože je vybaveno pryžovou nebo plastovou matrací. Musí být měkká, zdravotně nezávadná, neklouzavá a snadno čistitelná. Kombinované boxové ustájení V praxi se jedná v podstatě o vazné ustájení, ale bez úvazu. Krátké stání o délce 145 až 170 cm je vybaveno ložem, krmným žlabem, napáječkou. Kotcové ustájení Tato technologie je používána buď na ploché podlaze, nebo na spádované podlaze s vysokou podestýlkou. Tento systém již není příliš využíván. Jsou zde velké nevýhody z hlediska znečištění zvířat, vysoké pracovní náročnosti nebo četnosti poranění. Se systémem ustájení v kotcích s vysokou podestýlkou na podlaze se spádem 6 8% jsou dobré zkušenosti spíše s ustájením telat, jalovic nebo výkrmového skotu, než u vysoce užitkových dojnic. Ustájení s hlubokou podestýlkou Pro spoustu chovatelů se jedná stále o vysoko funkční technologii. I tato má ovšem svá rizika. Efektivita tohoto ustájení je dána především kvalitou a množstvím podestýlky, kvalitou mikroklimatu a počtem zvířat. Nastýlá se denně asi 7 kg steliva na dojnici a cyklus odklizu podestýlky je delší než 3 měsíce. Je nutné velmi dobré odvětrávání, které lze zajistit pouze v otevřených přístřeškových stájích. Tato technologie je vhodná pro vysokoužitková stáda ve specifických podmínkách, pro kategorie krav stojících na sucho, před otelením a krátce po otelení. Je doporučeno využití této technologie ve více prostorovém objektu s oddělenými loži a krmištěm (LOUDA, 1994) Výživa Výživa a složení krmné dávky jsou faktorem, který má přímý vliv na užitkovost krávy, její dobrý zdravotní stav a jakost mléka. Toto tvrzení vyplývá již z toho, že změna 14

15 krmné dávky má vliv na složení mastných kyselin v mléčném tuku, a to už během dvou dní. Jakékoliv změny týkající se krmení, ať už v množství či složení, by měly probíhat postupně, aby si na ně dojnice mohla adekvátně navyknout a nedocházelo u ní ke stresu nebo poklesu mléčné užitkovosti. Základem krmné dávky dojnic jsou objemná krmiva, buď konzervovaná, například siláž či seno, nebo čerstvá v podobě zelené píce a pastvy. Obvykle jsou zkrmována v množství 50 90% ze sušiny krmné dávky a nejčastěji jsou používány siláže a to kukuřičné, v kombinaci s travními, jetelotravními nebo vojtěškovými. Levnou variantou a významných zdrojem objemné píce v letním období může být pastva, která je pro krávy nejpřirozenější (SAMKOVÁ et al., 2012). Pastva ovšem na straně druhé vyžaduje odpovídající péči, jako je hnojení, přisévání, sekání nedopasků, kontrola oplocení. Další komplikací je organizační náročnost, kterou pastva dojnic vyžaduje. Vysokoužitkové krávy je potřeba i během pastvy přikrmovat krmivy bohatšími na sušinu a energii. Na podzim by se měla doba pastvy zkracovat a postupně přecházet na zimní krmnou dávku, aby nedošlo k poklesu užitkovosti. Krmení v zimě se zakládá především na kvalitních statkových krmivech (seno, senáž, siláž, cukrovka, řepa) a jadrných krmivech. Pro zchutnění krmiv pro vysokoužitkové krávy je vhodná melasa, lněné semínko, řepka nebo sója (LOUDA, 1994). Je nutné, aby krmná dávka dojnice byla pestrá, vyrovnaná a nutričně dieteticky a především hygienicky stabilní. Špatná hygienická jakost krmiv má stále větší negativní dopad jak na zdraví zvířat, tak na mléčné složky. Dojnice jsou schopny přeměnit 30, výjimečně až 50% přijatých živin na mléčné složky. Z toho důvodu je potřeba si uvědomit, že krmiva jsou součástí potravinového řetězce a pro zajištění bezpečných potravin pro člověka jako konzumenta je logické věnovat stejnou pozornost nejen procesu získávání, ošetřování a skladování mléka, ale také technologii sklizně, skladování, konzervace krmiv a jejich využití v krmných směsích, aby nedocházelo k narušení fyziologických procesů trávení (MAREŠ a kol. autorů, 2009). 3.2 Dojení U většiny velkých stád dojnic zabírá dojení asi polovinu času z celkové potřeby práce. Díky moderní dojicí technice lze dosáhnout vysoké produktivity. Mléčná užitkovost a dobrý zdravotní stav mléčné žlázy dojnic závisí mj. na technologické kázni 15

16 při dojení. Měly by být slazeny požadavky krav, stroje i dojiče. Aby docházelo k odpovídajícímu dojení a dobré produktivitě práce, je nutné dodržovat několik následujících bodů: adekvátní chovné podmínky klidné zacházení se zvířaty optimální dojicí technika klidný vstup a výstup krav z dojírny šetrné nepřerušované dojení kontrola vemene Práce dojiče není příliš fyzicky namáhavá, ovšem při rychlé výměně zvířat nebo skupin je náročná spíše psychicky. Dojič pracuje ve vzpřímené poloze, kdy má stojící krávy ve výšce očí. Dojírna by měla být uzpůsobena tak, aby mohl dojič snadno provést vizuální kontrolu vemene, očištění, kontrolu dojicího stroje a zařízení (URBAN 1997). Chovatelské zásady v dojírně: dostatečné světlo v dojírně jak pro krávy, tak pro dojiče snížení hlučnosti v prostoru dojírny a čekárny do 70dB eliminovat zápach v dojírně a čekárně eliminovat výskyt much modrá barva na stěnách optimální teplota v zimě teplo, v létě chladno. V zimě teplota okolo 10 C aby byla teplota únosná pro dojiče a nezamrzly přístroje dostatečné větrání bez průvanu (DOLEŽAL, STANĚK, 2015) Vlastní dojení Samotné dojení by mělo probíhat v čistém klidném prostředí bez stresu. Mělo by probíhat pravidelně ve stejnou dobu, výjimkou jsou systémy AMS, u kterých si kráva sama určuje, kdy přijde na dojení. Dojení by mělo být zahájeno nejdéle do 1 minuty po toaletě vemene. Stimulací struků je vyvolán reflex spouštění mléka, kdy dochází k přenosu nervového vzruchu do hypofýzy. Odtud je uvolňován hormon oxytocin způsobující smršťování myoepiteliálních buněk mléčné žlázy a mléko je tak vytlačováno do mléčných kanálků a mlékojemů. Následuje nasazení strukových násadců, které by nemělo být delší než 7 až 12s, v případě že nedošlo ke spuštění ejekce mléka, provede dojič masáž vemene rukou bez sundání strukových násadců. Doba jednoho dojení by 16

17 neměla být delší než 6 až 8 minut. To je doba působení hormonu oxytocinu. Pokud dojicí stroj není vybaven automatickým snímáním dojících souprav, je potřeba dbát na to, aby nedocházelo k předojování. Zhoršuje se tak kondice hrotu struku a také se zvyšuje pravděpodobnost poškození tkáně struku a rozvoj mastitid, které jsou způsobeny nesprávným dojením. Dojicí souprava se snímána až po přerušení podtlaku, doporučený podtlak během dojení v podstrukové komoře činí 32 až 40 kpa. Rychlost pulzace a pulzačního poměru je závislá na průtoku mléka. Automatický systém dojení Výhodou je úspora práce dojičů a vícečetné dojení bez zvyšování pracovních nákladů. U konvenčního systému dojení závisí úspěch dojení na dojiči. Špatné zacházení dojičů s krávami způsobuje až 70% vzestup reziduálního mléka u krav. Zatímco u automatického systému dojení je s krávami zacházeno vždy stejně a každé dojení a postup při něm je pro dojnici předvídatelné, čímž se snižuje množství stresových faktorů a dochází ke zvýšení produkce o 2 7%. Důvodem stagnující mléčné produkce při využití AMS může být nepravidelností intervalů mezi dojeními a selhání nasazení strukových násadců (SAMKOVÁ et al., 2012) Hygiena dojení Úkony spojené s hygienou struků a vemene patří k nedůležitějším krokům při dojení. Důkladná očista i desinfekce struků pomáhá redukovat škodlivé patogeny. Znečištěná vemena jsou hlavním zdrojem nežádoucích bakterií včetně E. coli, Klebsiella, Listeria aj. Snížením počtu mikroorganismů přebývajících na povrchu struků a vemene se podstatně snižuje riziko výskytu mastitid. S nižším počtem infekcí a bakterií na povrchu vemene bude i nižší počet mikroorganismů v mléce (DOLEŽAL, STANĚK, 2015). Vemeno může být infikováno buď kontagiózními mikroorganismy, které se vyskytují na kůži krávy a jsou přenášeny z krávy na krávu při dojení, nebo environmentálními mikroorganismy, které se vyskytují především v boxech a podestýlce ( HULSEN, 2005). Dojení musí probíhat v hygienických podmínkách. Je nutné dodržovat několik následujících pravidel. Před zahájením dojení musí být vemeno, jeho přilehlé části a struky čisté. 17

18 U jednotlivých dojnic musí být u mléka zkontrolovány organoleptické případně fyzikálně chemické abnormality. Pokud mléko tyto abnormality vykazuje, nesmí být použito k lidské spotřebě. Tato kontrola je prováděna dojičem, případně jinou metodou poskytující podobné výsledky. Mléko zvířat vykazujících známky choroby vemene nesmí být použito k lidské spotřebě jinak, než dle pokynů veterinárního lékaře. Identifikace zvířat léčených, nebo v ochranné lhůtě. Mléko od těchto krav nesmí být z důvodu přenosu reziduí do konce ochranné lhůty použito k lidské spotřebě. Koupele nebo postřiky struků mohou být použity pouze po schválení příslušným orgánem ÚSKVBL a to způsobem, který nezanechává nepřijatelné hladiny reziduí v mléce (DOLEŽAL, STANĚK, 2015). Zdraví struků může být narušeno špatným hygienickým nebo technologickým postupem. Je zde riziko tvorby otlaků nebo odřenin na konci struků v případě, když se krávy dojí příliš dlouho, dochází k předojování, vysokému podtlaku nebo je špatně seřízen pulzátor. Také strukový násadec nemusí vhodně pasovat, z důvodu abnormálního tvaru struku. Vždy je potřeba, aby byl dojicí stroj řádně připraven a seřízen, a také kontrolovat struky po sejmutí dojicího stroje. Měly by být suché, nemělo by docházet k žádnému krvácení nebo odřeninám kůže, ani zvýšené přecitlivělosti nebo překrvenosti konce struku (HULSEN, 2005) Očista struků Součástí tohoto kroku je také kontrola příznaků klinické mastitidy u každé dojnice. Tato kontrola je prováděna posouzením vemene a oddojením prvních střiků. Rozlišujeme 3 typy očisty/toalety mléčné žlázy suchá, polosuchá a mokrá. Suchá toaleta používá se při suchém a čistém stání dojnic. Jedná se pouze o mechanickou očistu vemene suchou textilní nebo papírovou utěrkou. U tohoto typu toalety může docházet ke zvýšenému výskytu koliformních bakterií v mléce. Polosuchá toaleta tento typ očisty je považován za nejefektivnější z hlediska omezení mikrobiální kontaminace struků. Provádí se u málo znečištěných mléčných žláz. Po oddojení prvních střiků mléka se provádí očista základny struků, struků samotných 18

19 a hlavně hrotů struků. Tato očista se provádí jednorázovou textilní nebo papírovou utěrkou, která je namočená v desinfekčním roztoku a vyždímaná. Mokrá toaleta používá se při silním znečištění vemene. Omývá se základna struků a struky samotné utěrkou smáčenou ve vodě o teplotě asi 45 C z vědra nebo hadicového postřikovače. Následuje oddojení prvních střiků, osušení struků nejlépe jednorázovou utěrkou předem smočenou v desinfekčním roztoku a dočištění ústí strukového kanálku Desinfekce struků Desinfekce struků před dojením predipping Predipping se používá z důvodu minimalizace bakteriální kontaminace povrchu struků a redukci nových infekcí. Provádí se po očištění a osušení vemene. Desinfekční prostředek se aplikuje buď přímo desinfektorem, nebo otěrem utěrkou smočenou v desinfekčním roztoku. Desinfekční přípravky obsahují vedle germicidních látek i malé množství látek zvláčňujících, které mohou zabránit oděrkám struků. Predipping má značný efekt z hlediska mikrobiologické kvality mléka a v prevenci nových intramamárních infekcí. Desinfekce struků po dojení postdipping Tento úkon je běžně používanou metodou prevence mastitid a snížení PSB v bazénových vzorcích mléka. Princip spočívá v opláchnutí vrstvičky mléka ze struku, která se tam vytvořila během dojení a jejím nahrazením desinfekční látkou. Toto zbytkové mléko totiž představuje živiny pro bakterie. Zároveň desinfekce vytvoří ochranný film v době, kdy je strukový svěrač ještě otevřený a tak zabraňuje prostupu patogenních zárodků do strukového kanálku. Proto je nutné desinfekci provést ihned po skončení dojení. Pozdější desinfekce již nemá takový účinek. Postdipping je prováděn buď ponořením struků do desinfekčního prostředku, nebo postřikem struků desinfekčním prostředkem. Správná aplikace by měla pokrýt 80 až 90% struku. Postdippingové desinfekční přípravky: Bezbariérové rychle a spolehlivě hubí mikroorganismy a chrání tím struk bezprostředně po dojení. 19

20 Bariérové obsahují komponenty vytvářející prodyšnou polymerovou vrstvu chránící struk delší dobu. Brání průniku patogenů na kůži struku i do strukového kanálku v čase mezi dojeními. Důležité jsou i alternativně přidávané látky v těchto přípravcích, jako třeba kyselina mléčná, která pomáhá při obnově obranyschopnosti kůže. Požadavky na dojnice, prostředí, personál i postupy vystihují platné evropské předpisy NAŘÍZENÍ EP A RADY (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin příloha I. a NAŘÍZENÍ EP A RADY (ES) č. 853/2004 stanovující zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu, příloha III. oddíl IX., kapitola I. požadavky na výrobu mléka (SAMKOVÁ et al., 2012) Zásady dobré praxe při dojení Adekvátní chování ke kravám Pro někoho banální věc, ovšem je to jedna z nejdůležitějších v zootechnické praxi. Především k prvotelkám je nutné přistupovat s maximálním klidem a trpělivostí, aby měly možnost se adaptovat na neznámou operaci ve svém životě, tedy dojení. Při převádění a jiné manipulaci s krávami v čekárně nebo dojírně nesmí docházet k hrubému zacházení ani ke křiku. Příprava na začátek dojení Prvním krokem je důkladná osobní hygiena pracovníků. Řádné omytí rukou, používání rukavic během dojení, eliminace výskytu kožních problémů u dojičů, čistý pracovní oděv. Dále hygiena pomůcek a zařízení přicházejících do styku s mlékem dle sanitačních pokynů. Výběr vhodných utěrek V současnosti máme na výběr mezi papírovými a textilními. Ze zkušeností mnohaletých i světových producentů mléka je vyvozeno, že nejlépe očistí a osuší struky bavlněné utěrky. Výhodnější jsou také menší náklady. Nutností je dokonalé vyprání a desinfekce před použitím. Posouzení zdravotního stavu vemene a struků 20

21 Ošetření drobných zranění, dojič by si měl také všímat neobvyklých projevů v chování dojnice. Důležité je rozhodnout jaký způsob hygieny je třeba konkrétně uplatnit v závislosti na stupni znečištění. Optimální osvětlení vemene Nedílnou součástí je perfektní osvětlení vemene, díky němuž může dojič správně posoudit zdravotní stav struků a vemene a také rozsah znečištění. Doporučená intenzita osvětlení se udává minimálně 400 luxů v místě styku ruky dojiče s vemenem a 200 luxů v místě pracovní chodby. Vyhodnocení intenzity osvětlení v dojírně se provádí ambulantním luxmetrem. Správný odstřik mléka Další správnou zásadou, kterou je nutno dodržovat, je odstříknutí mléka do předem určené nádoby, pánvičky, hrníčku. Nikdy nesmí docházet k odstřiku mléka na podlahu, do ruky dojiče nebo do čisté utěrky. Zvyšuje se tím riziko další kontaminace. Příprava mokré toalety s desinfekcí Vhodná nádoba s vlažnou až teplou vodou s přídavkem desinfekčního prostředku, na omytí či otření zcela znečištěných struků. Očista vemene Dokonalá očista vemene je prováděna po dobu 10 až 20 sekund. Očistit se musí všechny struky po celé délce, včetně sousedních partií vemene. Očista je prováděna vlhkou utěrkou. Utěrka nesmí být mokrá, ale měla by zůstat pouze vlhká po namočení do desinfekčního roztoku a následném vyždímání. Sprchování vemene, nebo jinými slovy mokré toaletě, se snažíme co nejvíce vyhnout, a používáme ji pouze ve výjimečných a nejnutnějších případech naprosto znečištěného vemene. Sprchování struků a vemene je největším zdrojem mastitid a nárůstu mikroorganismů v mléce. Tato operace je důležitá i díky tomu, že stimulací vemene při očistě dochází k zahájení vylučování oxytocinu, což je nezbytné pro ejekci mléka a tím pádem pro celý proces dojení. Očista struků Není doporučeno vysušovat a očišťovat celé vemeno, kvůli neefektivnímu způsobu a zvýšení možnosti kontaminace jednotlivých struků. Ošetřovat by se tedy měly pouze struky a jejich sousední partie. Nejvíce mikroorganismů se soustřeďuje v oblasti 21

22 strukového kanálku na koncích struků. Proto je důležité této části věnovat při očistě největší pozornost. Při očistě by se měly utírat jednotlivé struky, ústí strukového kanálku, směrem nahoru k základu struku. Zabránit styku ruky s vemenem po očistě vemene Po předchozí očistě vemene je potřeba vyloučit styk ruky s vemenem, aby nedošlo ke zpětné kontaminaci. Zásadně se nesmí dotýkat s vemenem před nasazením strukových násadců. Čistota dojicího zařízení K hygieně dojení patří také neodmyslitelně i hygiena dojicího zařízení. Je nutné udržovat stroje mimo dosah jakékoliv znečištěné plochy a v průběhu vlastního dojení zamezit i minimálnímu znečištění zařízení po přechozí krávě. Novější typy dojicích zařízení jsou vybaveny funkcí průběžného čištění a proplachu, což nám snižuje působení lidského faktoru a možné riziko přenosu patogenů. Nasazení strukových násadců Je potřeba kontrolovat aby nedocházelo ke kontaktu strukových násadců s podlahou, výkaly. Nasazení strukových násadců vyžaduje jistou dávku šikovnosti a praxe. Ze základní operace se může díky nedostatečnému umu dojiče stát problém. Kontrola dojicího zařízení V průběhu dojení je nutné hlídat správnou polohu dojicí soupravy a také průtok mléka. Pokud došlo ke špatnému nasazení nástavců, jsou krávy neklidné. Také může dojít k výraznému pohybu strukových násadců doprovázenému pískavými zvuky. Sejmutí dojicí soupravy Dojič zrakem, případně pohmatem posoudí, zda došlo k dokonalému vydojení všech částí vemene. U mnoha dojíren je snímání soupravy řízeno automaticky na základě poklesu průtoku mléka. U systémů kde je vyžadováno manuální sejmutí dojicí soupravy, je při snímání nutné přerušit podtlak a teprve poté sejmout dojicí soupravu. Desinfekce struků po dojení Struky se co nejvíce ponoří do nádoby s desinfekcí. Je nutné desinfekci v nádobách často měnit, vzhledem k rychlé ztrátě účinnosti. V současnosti nalezneme na trhu celou 22

23 řadu desinfekčních přípravků, mohou se lišit obsahem desinfekčních látek i obsahem dalších účinných látek, které mohou zajišťovat hydrataci pokožky struku a také obsahem barvicí složky, která je klíčová pro kontrolu práce dojičů. Označení krav Krávy nemocné, léčené, s poraněným vemenem a zhoršeným zdravím je nutné mít na dojírně prokazatelně označené. Praktické je využití různobarevných pásků na nohy. Snižuje se tím riziko zařazení mléka od těchto krav do dodávky. Všechna ošetření vemene musí být evidována v provozní dokumentaci v dojírně. Mléko od podezřelých krav je nutné kvalitativně a mikrobiologicky vyšetřit v laboratoři. Odchod z dojírny Je nutné zajistit poklidný a plynulý odchod krav z dojírny. Vzhledem k rychlosti uzavírání strukového kanálku by měl být systém nastaven tak, aby krávy po dojení co nejdéle stály a nedocházelo tak ke znečištění ještě neuzavřeného strukového kanálku při ležení. Je vhodné, aby se krávy po dojení napily a přešly k založenému krmivu (DOLEŽAL, STANĚK, 2015) Čekárny u dojíren Tyto prostory jsou nezbytnou součástí každého typu dojíren. Umožňují plynulý nástup dojnic do dojírny a tím lepší využití času. Každá kráva by zde měla mít k dispozici 1,4 až 1,5 m 2. Podlahy jsou buď celoroštové se štěrbinovými panely, nebo ploché s betonovým či živičným povrchem se sklonem 3% do kanalizačních výpustí a s možností splachování vodou. V oblibě jsou také čekárny se sklonem podlahy až 8%. Zvířata se řadí směrem k dojírně a dochází k častějšímu kálení před vlastním dojením. Stěny čekáren mají být omyvatelné do výšky aspoň 1,8 m. Důležitá je dobrá organizace práce při přesunech zvířat, nejlepší je instalace mechanického naháněče obsluhovaným z dojírny, nebo kruhové čekárny, kdy se hrazení pohybuje radiálně podle ubývajícího počtu zvířat. Vhodné je také využití čekárny v létě k eliminaci tepelného stresu zabudováním skrápěčů, případně ventilátorů (BOUŠKA 2006) Typy dojíren V současné době máme nejčastěji možnost se setkat s těmito typy dojíren: rybinové, paralelní, autotandemové a rotační. Rozhodujícím faktorem při výběru dojírny je pro 23

24 chovatele cena náhradních dílů, spolehlivost servisu nebo reference. Jednotlivé typy dojíren se liší v průchodnosti, spolehlivosti, šetrnosti vydojování atd. Hlediska sloužící k optimálnímu výběru dojírny: celkový výkon dojírny (průchodnost) celkový nezbytný počet dojičů jednoduchost dojicí rutiny četnost dojení jednoduchost konstrukce dojírny možnost desinfekce struků před dojením Rybinové dojírny U tohoto typu dojíren můžeme ušetřit pracovní čas, při využití kapacity nad 2 x 4 dojicích stání. Tím, že dojnice stojí šikmo, tak od sebe nejsou vemena příliš vzdálená a zkracuje se cesta dojiče za krávami. Díky jejich oboustrannému postavení podle pracovní chodby v úhlu 37 až 40 se pracovníkům také zlepšuje přehled o zvířatech. Šířka každého dojicího stání je 140 až 150 cm (DOLEŽAL, STANĚK, 2015). V tomto typu dojíren si dobře navykají prvotelky, pokud se již jako vysokobřezí jalovice účastní procesů spojených s dojením, jako je příhon, očista a manipulace s vemenem, hluk v dojírně apod. V rybinové dojírně většinou poslední skupina nebývá plně obsazena a tak se pro fixaci krav stojících na posledním místě používá výsuvná tyč. Dříve se problémy s větším počtem stání řešily tak, že se pro větší stáda používaly stacionární dojírny se stáními rozdělenými do 4 skupin a uspořádanými do kosočtverce polygonové dojírny, nebo s rozdělením do 3 skupin a uspořádané do trojúhelníka trigonové dojírny. U nás se tento systém příliš neuplatnil (BOUŠKA 2006) Tandemové dojírny U tohoto typu vstupují krávy na dojicí místa jednotlivě, až po opuštění daného místa krávou předchozí. Každá kráva má tedy svůj vlastní čas pobytu na dojicím místě a od vstupu na místo až po jeho opuštění není ostatními zvířaty vyrušována. Dojič má dobrý přehled o každé krávě v celé její délce. Tyto dojírny mohou být obsluhovány manuálně, poloautomaticky nebo automaticky. U manuální verze ovlivňuje dojič výměnu zvířat otevíráním a zavíráním branek. Poloautomatická verze spočívá ve využití ovládacího 24

25 tlačítka propojeného přes vakuový válec pro řízení vstupu a výstupu zvířat dojičem. Plně automatická verze ovládá vstup a výstup zvířat pomocí snímání dojicího zařízení. V důsledku automatizace tato verze zvyšuje výkonnost a snižuje psychickou i fyzickou zátěž na dojiče. Musíme ale počítat s vyššími náklady zhruba o 20% v důsledku využití automatiky. Ekonomicky výhodné jsou tandemové dojírny se stáními 2 x 3 do stavu 40 krav a se stáními 2 x 4 do stavu okolo 100 krav. Výkonnost autotandemové dojírny 2 x 3 odpovídá rybinové dojírně 2 x Paralelní dojírny Principem této dojírny je vstup krav do dojírny, kde se dále řadí vedle sebe do 90 úhlu k ose chodby dojiče. Tento typ dojírny, nazývaný také side by side, je při malé kapacitě velmi výhodní díky minimální potřebě obestavěné plochy. Dalšími výhodami jsou kratší přechody dojiče, kratší potrubí, lepší bezpečnost práce. Tento typ je vhodný pro vysoké koncentrace dojnic, při minimální konfiguraci 2 x 12 nebo 2 x 16 dojicích stání. V chovatelsky vyspělých státech je tento typ oblíbený a běžnou praxí jsou i dojírny s 2 x 20 nebo 2 x 48 dojicích míst. Nevýhodou u tohoto typu může být problém u nově zařazených krav, které jsou hierarchicky níže a jsou atakovány výše postavenými sousedními krávami Rotační dojírny Typ dojírny, jehož výkonnost, jednoduchá údržba a snadnost obsluhy nebyla zatím překonána. Rototandem dojnice zaujímají svá vyhrazená místa po obvodu kruhu. Projektovány jsou obvykle pro 6 až 16 dojnic. Dojič má dobrý přehled o krávě. Náročné řešení co se týče využití plochy pro jeden kus. Rotorybina dojnice zaujímají místa v poloze šikmo vedle sebe. Jedná se o úspornou dojírnu s velkou výkonností a kapacitou 18 až 60 dojnic. Rotoradiál dojnice zaujímají místa kolmo ke směru pohybu rotační plošiny. Výhodou je dobré využití prostoru. Tento typ může mít kapacitu i pro více než 60 dojnic (DOLEŽAL, STANĚK, 2015). 25

26 Dojírny s rychlým výstupem Tyto dojírny se vyvinuly díky snaze snížit časové ztráty při výměně skupin dojnic ve velkých stacionárních dojírnách, především u dlouhých dojíren rybinových a paralelních. Nástup dojnic na dojicí stání je řízen. První dojnice musí jít až na nejvzdálenější stání a hrudí uvolní zábranu stání vedlejšího. Další dojnice pak nastupují vždy vedle předchozí. Rozdíl oproti tradičním dojírnám spočívá v tom, že čelní zábrana je pohyblivá a po vydojení poslední dojnice se zvedne. Dojnice čelně odchází do přeháněcí chodby a na volná stání může hned nastoupit další skupina. Úspora času u dojíren 2 x 14 činí asi 5 až 7%, tudíž u stáda s počtem krav 250 kusů je celkové dojení kratší zhruba o 17 minut. U počtu stání 2 x 10 rybinových dojíren nebo 2 x 12 paralelních dojíren je úspora zanedbatelná. Nevýhodou těchto dojíren je velký cenový rozdíl mezi standartním typem a verzí s rychlým výstupem. Dále také větší nárok na zastavěnou plochu dojírny. Proto musí každý chovatel zvážit efektivnost této investice (BOUŠKA 2006) Robotizované dojení Robotizace již pronikla do mnoha odvětví, zemědělství nevyjímaje. Vývoj dojícího robota probíhal od 70. let, první prototypy byly testovány koncem 80. let. Vývoj dojicího robota je motivován sociálními zájmy. Nahrazuje tak denní rutinní práci mnoha dojičů (URBAN, 1997) Princip dojicích robotů Tento způsob získávání mléka spočívá v tom, že se krávy rozhodují samy, kdy přijdou k dojení. Většinou jsou nalákány na jadrná krmiva předkládaní v dojicím boxu. Dojicí robot je schopný zastat tyto úkony: identifikace zvířat, aktivace systému vyhledávání struků pomocí kamery nebo laseru, čištění struků, odstříknutí vemene, zkouška kvality mléka z každé čtvrti vemene, vyšetření na mastitidu, měření aktivity s prognózou říje, nasazení dojicího stroje, dojení, dodojení, sejmutí dojicího stroje, zpracování a přenos dat o každém dojení, jako je doba dojení, rychlost dojení, množství nadojeného mléka apod. Vzhledem k tomu že robot pracuje s živým zvířetem, je zde několik požadavků na exteriérové a fyziologické vlastnosti dojnic. Do těchto požadavků patří pravidelnost vemene, pravidelné a správně postavené struky. Dojnice musí být dojitelná ve všech čtvrtích vemene. U tohoto způsobu dojení je správný management stáje a vedení stáda důležitějších než u jiných, protože veškeré nedostatky se vymstí 26

27 daleko silněji než u jiných způsobů. Je nutné jednat velmi rychle a operativně a správně reagovat na sebemenší podněty nebo symptomy nedostatečnosti. Počet dojicích robotů pro daný chov se udává obvykle jedno robotické rameno pro 50 až 65 dojnic. Ovšem dlouhodobě je potřeba počítat s nárůstem užitkovosti ve stádě a následně s problémem průchodnosti dojicích stání díky prodloužení doby dojení a snížení počtu obsloužených krav za 24 hodin Pohyb krav při využití robotizace Ve stájích se zavedeným systémem robotizovaného dojení, se uplatňuje systém jak volného, tak řízeného pohybu krav. Systém volného pohybu krav spočívá v tom, že krávy navštěvují robotické dojicí stání podle svých potřeb. Zde se ale většinou 8 až 12% krav nedostaví v přijatelném intervalu 12 až 14 hodin a jsou poté zaměstnanci stáje vyhledávány a přesunuty na dojicí stání. Druhý model spočívá ve využití systému řízeného pohybu krav. Tento systém krávě umožňuje průchod z prostoru krmiště do stáje s boxovými loži. Aby kráva mohla přejít ze stáje do prostoru krmiště a ke krmnému stolu, musí projít robotem. Zde je využito moderních technologických prvků v podobě selekčních branek, které krávě umožní průchod pouze tehdy, pokud byla podojena v přijatelném časovém intervalu. Dojicí robot může být pro zkušeného chovatele obrovským zdrojem informací. Můžeme monitorovat počet návštěv dojicího zařízení, počet nezdařených pokusů, počet odmítnutí, hmotnost krav, hlášení o kravách, které nebyly podojeny déle než po předem stanoveném období, dojivost krav, teplotu mléka, obsah SB, dobu dojení a jeho rychlost, kvalitu mléka, a další. Použitelnost v našich běžných podmínkách je limitována hlavně vysokými pořizovacími náklady a specifickými požadavky na exteriérovou a užitkovostní uniformitu zvířat, což pro velká stáda není příliš reálné. Robotizace dojení ovšem přináší i řadu výhod, jako je prokazatelně vyšší dojivost o 10 až 15%, zlepšení kontroly užitkovosti a zvýšení produktivity práce. Celkový efekt robotizovaného dojení je velmi závislý na tom, jak se krávy snaží přicházet do dojicího boxu. Problémy mohou nastat u prvotelek, které potřebují asistenci ošetřovatelů při navykání na tento systém dojení. Většina robotů je totiž naprogramována tak, že pokud kráva přichází do dojicího boxu dříve než má naprogramováno, robot jí dojení odepře. Pravidelná návštěva dojicích 27

28 robotu je otázkou dobrého zdravotního stavu paznehtů, perfektního stájového prostředí, dobré krmitelnosti krav. Kvalita vedení farmy plně souvisí s kvalitou chovatele a jeho schopností odhadnout rizika, nemoci aj. a následně na ně pružně reagovat. Minimálním cílem těchto farem je, aby nepoklesl nádoj v důsledku málo četných návštěv a krávy chodily do dojicího boxu alespoň 2x za den. Ze zkušeností předních evropských farem vyplývá četnost návštěv 2,5 až 2,7x za den. U vysokoužitkových krav může četnost stoupnout až na 3x za den, jsou případy, u kterých to může být i 4x. Naopak nízkoužitkové krávy mohou mít četnost i menší než 2x denně (DOLEŽAL, STANĚK, 2015) Souhrn Úspěch robotizovaného dojení závisí na tom, zda si dojnice osvojí robota natolik, aby si chodili samovolně a pravidelně na dojení, žrádlo, odpočinek a další. Nezbytný je také špičkový celkový management provozu a organizace práce (HULSEN, 2011). Robotizované dojení kromě zvýšení mléčné užitkovosti také vytváří předpoklady pro zlepšení celkového zdravotního stavu dojnic, díky sledování hmotnosti dojnice, včasné automatické detekci mastitidy, zvýšené teploty mléka nebo dojnice, zlepšení ukazatelů plodnosti a další. Denně jsou shromažďovány veškeré informace o jednotlivých dojnicích, díky čemuž je možné upravovat režimy dojení i krmení. Výhodou je to, že management může pracovat na úrovni jednotlivé dojnice. Mléčné roboty přispívají k individuálnímu a přesnému vedení evidence o jednotlivých dojnicích ve směru zlepšení kontroly dojivosti, včasné detekce říje a tím pádem i zvýšení procenta zabřezávání při inseminaci. Z hlediska zemědělského podniku je přínos mléčných robotů jasný. Význam má jak v ulehčení práce a úspoře času, tak především dodává informace, které lze využít k dosažení vyšší dojivosti a efektivnosti chovu ( KIC, NEHASILOVÁ 1997) Vícečetné dojení Výhody a nevýhody dojení 3x denně V podmínkách českých chovů bylo zjištěno, že čím vyšší užitkovost stáda, tím je efekt vícečetného dojení větší (DOLEŽAL et al., 1999). Při využití vícečetného dojení dochází ke zvýšení užitkovosti u vysokoužitkových dojnic o 12 až 18%. Ze studií vyplývá, že tento způsob dojení je vhodný pouze u stád s užitkovostí nad litrů (DOLEŽAL, STANĚK, 2015). Při častějším dojení se zlepšuje zdraví mléčné žlázy a to 28

29 za předpokladu, že intervaly dojení jsou pravidelné. Při příliš krátkém intervalu dochází ke zvýšení počtu somatických buněk v mléce, protože mají struky příliš málo času na zotavení. Správné nejsou ani příliš dlouhé intervaly (více než 14 hodin) z důvodu nepříznivého vlivu na obranné síly vemena (HULSEN, 2011). Z výsledků analýz vyplývá, že při vícečetném dojení se snižuje obsah somatických buněk v mléce a to v některých případech až o 24%. Podstatný je také rozdíl v počtu dnů onemocnění mléčné žlázy. Díky tomu, že je vemeno vydojováno 3x denně, jsou častěji vyplavovány patogenní zárodky a tím dochází k rychlejší normalizaci stavu. Z tohoto tvrzení vyplývá i důležitý efekt častějšího vydojování mastitidních krav, které jsou běžně dojeny 2x denně. Zkrácení doby vyléčení těchto krav o více než 3 dny má velký ekonomický efekt (DOLEŽAL et al., 1999). Snižuje se obsah složek mléka. Snižuje se hmotnost dojnic o 50 až 80 kg (DOLEŽAL, STANĚK, 2015). Tento úbytek hmotnosti může signalizovat, že zvýšený příjem sušiny při vícečetném dojení je v důsledku zvýšené dojivosti nedostačující na stoupající energetické nároky. Je tedy nutné změnit metodiku techniky krmení těchto dojnic. Byl zaznamenán i zhoršený zdravotní stav končetin a paznehtů (DOLEŽAL et al., 1999). Zvyšuje se servis perioda o 5 až 7 dní. Zvyšují se náklady o 8 až 20% na 1 kg mléka. Je totiž nutné zavést odlišnou organizaci práce, přizpůsobit průchodnost dojírny, zkrátit cesty, přizpůsobit velikost skupin, náročnost pro zaměstnance (DOLEŽAL, STANĚK, 2015) Souhrn V chovatelsky vyspělých zemích dochází k vzestupu trendu vícečetného dojení. Zvýšení laktace o 15 18% má v tuzemských podmínkách efekt až při užitkovosti stáda vyšší než litrů. Je nutné zvážit všechna pozitiva i negativa. Na straně pozitiv je to zvýšení užitkovosti, zlepšení zdravotního stavu mléčné žlázy nebo zkrácená doba léčení. Negativní stránkou je zvýšení pracnosti, prodloužení servis periody, větší četnost výskytu onemocnění končetin, zhoršení tělesné kondice, vyšší spotřeba krmiv, vyšší spotřeba energie, technologické vody apod. (DOLEŽAL et al., 1999). 3.3 Manipulace s mlékem po nadojení Po nadojení kvalitního mléka je nutno syrové mléko ošetřit, aby nedošlo k pomnožení nežádoucích mikroorganismů během skladování. Toto ošetření zajišťujeme filtrací a chlazením (SAMKOVÁ et al. 2012). Zabraňujeme tím tak také možné kontaminaci 29

30 mléka, převážně fyzikální, což je způsobeno cizími předměty, zbytky steliva, prameny vlasů, různými kousky plastů, dřeva a jiné. Další možnost kontaminace je biologická, kdy dochází k rozvoji nežádoucích mikrobiálních kultur, které lze částečně zamezit správným chlazením mléka a také chemická kontaminace. Zde se jedná převážně o výskyt různých reziduí saponátů, pesticidů, antibiotik. Chemické kontaminaci lze zamezit pomocí dodržování správné hygieny a předepsaných postupů sanitace, což je dále rozvedeno v poslední kapitole (SOLCAN et al., 2015) Filtrace mléka Mléko se čistí bezprostředně po dojení, odstraňujeme tak možné kontaminanty uvedeny výše. (BALABÁNOVÁ et al. 2015). Čím dříve se tyto nečistoty z mléka odstraní, tím méně mikroorganismů se z nich může do mléka vyplavit. Toto čištění probíhá pomocí filtrace nebo cezení. Používají se mléčné filtry zachycující mechanické nečistoty mléka. Filtry mohou být různých tvarů i materiálů, vkládají se do dojicího potrubí, nebo před vtokem do chladicí nádrže. (SAMKOVÁ et al. 2012). Pro správnou funkci filtrů, je nutné vyměnění filtračních vložek vždy při podezření na jejich znečištění, dle doporučení výrobce. Většinou to bývá po nadojení určitého množství mléka, 350 nebo 500 l mléka. Pokud by k výměně nedošlo, může se vyčerpat absorbční schopnost filtru (DOLEŽAL, STANĚK, 2015). Je nutné také nepřekračovat filtrační kapacitu z důvodu zpomalení rychlosti zachycenými nečistotami a vyššího tlaku na filtr, což usnadní zpětné pronikání nečistot do mléka (BALABÁNOVÁ et al. 2015). Filtrace probíhá ve velkoplošných nebo průtočných filtrech (DOLEŽAL, STANĚK, 2015). Používají se kovové filtry, které jsou opakovaně použitelné, nebo plošné a rukávové filtry z netkané textilie, které jsou použity jednorázově, nebo je nutné prát sterilizovat (BALABÁNOVÁ et al. 2015) Tlaková filtrace rukávcovými filtry Tyto filtry jsou součástí moderního dojicího zařízení. Jsou namontované na mléčné dopravní potrubí bezprostředně za čerpadlo. Jedná se o kovové, rukávové filtry. Mléko přes filtr protéká díky tlaku z mléčného čerpadla Filtrace plochými filtry Jedná se spíše o zastaralý způsob filtrace. Filtrační zařízení je umístěno nad úchovnými chladícími nádržemi, nebo v hrdle chladících tanků. Ploché filtry jsou 30

31 uloženy na filtračním roštu. Mléko protéká přes filtr samospádem. Tento typ filtrů se může kombinovat s cezením přes plachetky, které se v případě zanesení nečistotami musí v průběhu dojení měnit. Tyto plachetky se perou, vyvařují a žehlí (SAMKOVÁ et al. 2012) Chlazení mléka Účelem zchlazení, je zachovat původní jakost mléka a zabránit rozvoji kontaminujících mikroorganismů do okamžiku zpracování nebo spotřeby mléka. Chlazení mléka, zajišťujeme pomocí chladícího zařízení. Po nadojení má mléko teplotu cca 33 C a je nutné ho co nejrychleji vychladit na teplotu předepsanou legislativou a to nejpozději do 150 minut po nadojení. Chlazení je započato od začátku dojení. V případě, že je mléko sváženo každý den, musí být ihned zchlazeno na teplotu nejvýše 8 C, v případě obdenního svozu na teplotu nejvýše 6 C (BALABÁNOVÁ et al. 2015). Nedoporučuje se mísit zchlazené a nezchlazené mléko (DOLEŽAL, STANĚK, 2015). Během přepravy mléka nesmí teplota překročit 10 C. Zchlazení pod 4 C je nežádoucí, protože může docházet k namrzání mléka na stěny nádrže, tím pádem ke změně fyzikálních vlastností kaseinových micel a zhoršené kysací schopnosti mléka. (SAMKOVÁ et al. 2012), Po zchlazení se mléko skladuje v nádržích, horizontálních nebo vertikálních tancích. Tyto tanky bývají nejčastěji součástí chladícího zařízení. (DOLEŽAL, STANĚK, 2015). Jedná se o nerezové duplikátorové nádrže. Duplikátor je naplněn chladícím médiem. V těchto nádržích nebo tancích jsou rotační míchadla, která brání vrstvení mléka a usnadňují převod tepla při chlazení. Moderní zařízení jsou již vybavena technologickými procesory, které řídí režim chlazení mléka i sanitaci těchto zařízení (SAMKOVÁ et al. 2012) Skladování mléka Mléko je bezprostředně po nadojení uchováno na čistém místě, které je navrženo tak, aby zabránilo jeho kontaminaci. Chlazení a skladování probíhá v mléčnici, která je oddělená od dojírny a stájových prostor (BALABÁNOVÁ et al. 2015). Teplota skladovaného mléka nesmí přesáhnout 9 C. Tento požadavek je platný při okolní teplotě od 5 C do stanovené provozní teploty. Průměrná teplota mléka v intervalech mezi chlazením by neměla být vyšší než 5 C u nádrží pro dvojí dojení. Je nutné, aby nádrž na mléko byla opatřena tepelnou izolací natolik účinnou, že průměrná teplota mléka o počáteční hodnotě 4 C nesmí stoupnout o více než 1 C za 4 hodiny při stanovené 31

32 provozní teplotě (DOLEŽAL, STANĚK, 2015). Úschovné nádrže jsou rizikovým místem, kde může potenciálně dojít ke kontaminaci, při nedodržení hygieny. Vzhledem k tomu, že se zde mléko zdržuje delší dobu, je zde také mnohem větší pravděpodobnost pomnožení mikroorganismů. Obecně platí to, že čím déle se mléko chladí, tím více mikroorganismů se v něm pomnoží. K rozvoji psychrotrofních mikroorganismů dochází i při chladničkových teplotách, proto je nutné mléko co nejdříve odvézt ke zpracovateli (SAMKOVÁ et al. 2012). 3.4 Syrové mléko Požadavky na syrové mléko Musí být získáváno zdravých zvířat, nevykazujících žádné příznaky nakažlivé choroby přenosné na člověka. Krávy musí být v dobrém zdravotním stavu, nevykazující známky chorob, bez příznaků infekce pohlavního ústrojí doprovázeného výtokem či enteritidou s průjmem, horečkou nebo viditelným zánětem vemene. Nesmí vykazovat žádné známky poranění vemene, které by mohlo mít vliv na kvalitu mléka. Těmto zvířatům nesmí být podávány nepovolené látky nebo přípravky a nesmí být léčena ani v ochranné lhůtě. Mléko vyřazené z dodávek mlezivo a přechodné mléko (do pěti dnů po otelení) - mléko od krav s denní dojivostí pod 2l - mléko z prvních střiků - mléko od nemocných a léčených krav - mléko s příměsí krve - mléko od krav se zjevným zraněním vemene - smyslově změněné mléko - vyřazení krav s tvarovými nebo funkčními vadami struků (DOLEŽAL, STANĚK, 2015) Jakost mléka Hlavním parametrem kvality a množství nadojeného mléka jsou podmínky okolního prostředí. Do jisté míry toto může být ovlivněno i genetickými předpoklady dojnic. Rozhodujícím činitelem je výživa dojnic a péče ošetřovatelů. Mezi další činitele můžeme zařadit věk dojnice, její zdravotní stav, průběh laktace, mikroklima a způsob ustájení, dodržování správných zoohygienických zásad při práci se zvířaty a při procesu získávání 32