PŘEHLED TECHNICKÝCH NOREM Z OBLASTI SPOLEHLIVOSTI

Transkript

1 PŘEHLED TECHNICKÝCH NOREM Z OBLASTI SPOLEHLIVOSTI (Stav k ) RNDr. Jaroslav Matějček, CSc., Praha Oborem spolehlivosti se zabývá přibližně 60 technických norem zavedených do ČSN. Vesměs se jedná o normy vypracované technickou komisí IEC TC 56 Spolehlivost, které jsou zpravidla paralelním hlasováním schváleny CENELEC a jakožto průřezové normy jsou (až na výjimky) zaváděny do ČSN překladem. Jsou do nich však zahrnuty i normy ze souvisejících oborů management rizik (ISO TMB Management rizik) a údržba (CEN TC 319). Tyto normy lze podle svého předmětu rozdělit do několika skupin: názvoslovné normy spolehlivosti; normy pro management spolehlivosti; normy pro udržovatelnost zařízení; normy pro odhady hodnot ukazatelů a analýzu spolehlivosti; normy pro ověřování a zjišťování dosažených hodnot ukazatelů spolehlivosti; normy pro zlepšování ukazatelů spolehlivosti; ostatní související normy. Toto dělení není absolutní a některé normy je možné zařadit do několika skupin. Další podrobnosti o citovaných normách lze nalézt na webových stránkách Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví na adrese Vysvětlivky zkratek dokumentů IEC (etap řešení úkolů mezinárodní spolupráce): 1CD, 2CD, 3CD, 4CD první, druhý, třetí a čtvrtý návrh komise CDV návrh komise s hlasováním FDIS konečný návrh mezinárodní normy NÁZVOSLOVNÉ NORMY SPOLEHLIVOSTI ČSN IEC ): 2016 ( ) ČSN IEC 50(191)/ Změna Z1:2003 ( ) ČSN EN 13306: 2011 ( ) MEZINÁRODNÍ ELEKTROTECHNICKÝ SLOVNÍK Část 192: Spolehlivost MEDZINÁRODNÝ ELEKTROTECHNICKÝ SLOVNÍK Kapitola 191: Spoľahlivosť a akosť služieb Změna Z1 ÚDRŽBA Terminologie údržby Základní názvoslovná norma z oboru spolehlivosti. Obsahuje definice pojmů a ekvivalenty termínů z oboru spolehlivosti v 11 jazycích. Slovensky, česky a anglicky je definováno několik set hesel. Tato norma nahrazuje oddíly až normy ČSN IEC 50(191) ( ) ze září 1993, hesla v oddílech až změny ČSN IEC 50(191)/Z1 z dubna 2003 a změnu ČSN IEC 50(191)/Z2 z dubna Zbylé oddíly změny ČSN IEC 50(191)/Z1 budou nahrazeny budoucí normou ČSN IEC (viz popis ČSN IEC 50(191)/Z1). Změna Z1 základní názvoslovné normy z oboru spolehlivosti obsahuje několik změn definic z původní normy ČSN IEC 50(191) a rozsáhlý dodatek obsahující termíny a definice z oboru spolehlivosti elektrizačních soustav a rozvodu elektrické energie. V současné době se připravuje v IEC její přepracování do normy IEC , které je v etapě přípravy FDIS. V této evropské normě jsou specifikovány generické termíny a definice pro technické, administrativní a manažerské oblasti údržby bez ohledu na uvažovaný druh objektu s výjimkou softwaru. Údržba zásadním způsobem přispívá ke spolehlivosti objektu. Jsou tedy nutné správné a oficiální definice, které umožňují uživateli přidružených norem pro údržbu lépe pochopit použité termíny údržby. Tyto termíny mohou být zvlášť důležité při vypracování smluv o údržbě. Norma nahrazuje ČSN EN 13306:2002. V současné době se v CEN/TC 319 připravuje její revize, která je v etapě zpracování připomínek k pren 13306:2016.

2 NÁZVOSLOVNÉ NORMY SPOLEHLIVOSTI ČSN ISO/IEC :1999 ( ) TNI : 2010 INFORMAČNÍ TECHNOLOGIE SLOVNÍK Část 14: Bezporuchovost, udržovatelnost a pohotovost RIZIK Slovník (Pokyn 73) Obsahuje názvosloví z oboru spolehlivosti používané v oboru informačních technologií. Česky a anglicky je definováno cca 42 hesel. Tato norma byla zrušena, ale je stále dostupná v databázi ČSN ONLINE jako zrušená norma. Norma ISO/IEC :1997, která byla do ČSN ISO/IEC :1999 zapracována, dosud zrušena nebyla. Tato technická normalizační informace (ISO Guide 73) obsahuje definice základních termínů z oblasti managementu rizik, která úzce souvisí s oblastí spolehlivosti. NORMY PRO SPOLEHLIVOSTI ČSN EN ed.2: 2015 ( ) ČSN EN : 2005 ( ) ČSN IEC :2003 ( ) 2:2005 ( ) Část 1: Návod pro management a použití Část 2: Směrnice pro management spolehlivosti Část 3-1: Pokyn k použití Techniky analýzy spolehlivosti Metodický pokyn Část 3-2: Pokyn k použití Sběr dat o spolehlivosti z provozu V této části normy IEC je stanoven rámec pro management spolehlivosti. V normě je poskytnut návod pro management spolehlivosti produktů, systémů, procesů nebo služeb zahrnující hardware, software a lidská hlediska nebo kterékoliv spojené kombinace těchto prvků. Je v ní též uveden návod pro plánování a implementaci spolehlivostních činností a technických procesů během životního cyklu, přičemž se berou do úvahy další požadavky, jako jsou požadavky související s bezpečností a životním prostředím. V této normě jsou obsaženy směrnice pro management a jeho technický personál, aby mu napomáhal při optimalizaci spolehlivosti. Je to základní norma celého souboru norem pro management spolehlivosti (norem souboru ČSN EN/IEC (60)300) a současně navazuje na normy pro řízení jakosti (souboru ČSN EN ISO 9000). Norma je zavedena překladem a od nahradí dosud platnou ČSN EN :2004, která byla vydána jako dvojjazyčná (česky a anglicky) a dosud zůstává v platnosti. Tato norma navazuje na základní normu pro management spolehlivosti ČSN EN a navazují na ni další normy pro management spolehlivosti. Je v ní zaveden pojem životní cyklus produktu a pojednává se v ní o významných spolehlivostních činnostech a jejich načasování pro efektivní uplatnění ke zlepšení spolehlivosti. Je v ní popsána návaznost jednotlivých etap životního cyklu produktu na příslušné prvky a úkoly programu spolehlivosti pro snadnější přizpůsobení programů spolehlivosti potřebám specifického projektu a je v ní popsán obecný proces využití programů spolehlivosti, který může být začleněn do managementových systémů velkých společností, avšak je možné jej přizpůsobit i pro malé podniky. Metody analýzy spolehlivosti popsané v této normě se používají k předpovědím, přezkoumání a zlepšování bezporuchovosti, pohotovosti a udržovatelnosti objektu. Tyto analýzy se provádějí v etapě koncepce a stanovení požadavků, v etapě návrhu a vývoje a v etapě provozu a údržby na různých úrovních a stupních rozčlenění pro vyhodnocení a stanovení ukazatelů spolehlivosti objektu. Je v ní uveden všeobecný přehled obecně používaných technik analýzy spolehlivosti. Jsou v ní popsány obvyklé metodiky a norma je určena k poskytování informací nezbytných pro výběr nejvhodnějších metod analýzy popsaných v ostatních částech normy ČSN EN/IEC (60) V této normě se poskytují směrnice pro sběr dat, které se vztahují k bezporuchovosti, udržovatelnosti, pohotovosti a zajištěnosti údržby objektů v běžném provozu. Je zaměřena na problémy základní filosofie sběru dat, jako je vzorkování či cenzurování dat a sběr dat v časových oknech. Je v ní též uveden návod týkající se přesnosti a shodnosti dat, technik automatického sběru dat a správcovství dat. Je použitelná bez omezení pro různé objekty, od součástek po systémy a sítě, včetně hardwaru, softwaru a interakcí člověk/stroj. 2

3 NORMY PRO SPOLEHLIVOSTI 3:2005 ( ) 4: 2008 ( ) ČSN IEC :2002 ( ) ČSN IEC :2000 ( ) ČSN IEC : 1997 ( ) ČSN IEC :2001 ( ) Část 3-3: Pokyn k použití Analýza nákladů životního cyklu Část 3-4: Pokyn k použití Pokyny ke specifikaci požadavků na spolehlivost Část 3-5: Návod k použití Podmínky při zkouškách bezporuchovosti a principy statistických testů Část 3-7: Návod k použití Třídění namáháním pro zlepšení bezporuchovosti elektronického hardwaru Část 3: Návod k použití Oddíl 9: Analýza rizika technologických systémů. Část 3-10: Návod k použití Udržovatelnost Analýza nákladů životního cyklu je proces ekonomické analýzy zaměřený na posouzení celkových nákladů na pořízení a vlastnictví, jakož i na vypořádání (likvidaci) produktu. Tato analýza má být nedílnou součástí procesu návrhu, aby mohly být znaky produktu a jeho náklady optimalizovány. V této normě se poskytuje obecný návod pro provádění analýzy nákladů životního cyklu včetně vypracování modelu těchto nákladů a jsou v ní uvedeny názorné příklady. V IEC se připravuje revize (IEC ed.3), která je v etapě CDV. V normě jsou uvedeny pokyny pro specifikování požadovaných ukazatelů spolehlivosti ve specifikacích výrobků spolu se specifikacemi postupů a kritérií ověřování. Tyto pokyny se týkají specifikování kvantitativních i kvalitativních požadavků na bezporuchovost, udržovatelnost a pohotovost, pomáhají zákazníkům užívajícím výrobek zajistit, že dodavatelé splní specifikované požadavky, a pomáhají dodavatelům splnit požadavky zákazníka. Norma byla vydána vyhlášením ve Věstníku ÚNMZ, byl vypracován i její překlad, ale dosud nebyl vydán. S účinností od nahrazuje normu ČSN IEC :1997 (která je v ČSN ON LINE dostupná jako neplatná). Tato norma slouží jako návod pro volbu použitelných norem pro zkušební podmínky a statistickou analýzu. Je to též všeobecný návod k plánování, provádění a analýze dat ze zkoušek bezporuchovosti. Pomocí této normy je uživatel schopen zvolit jiné normy, které jsou vhodné a nezbytné pro plánování, provádění a analyzování dat získaných při specifické zkoušce bezporuchovosti. Tato norma tudíž obsahuje odkazy na statistické nástroje pro analýzu konstantního i nekonstantního parametru proudu poruch a intenzity poruch i jiných ukazatelů, jako je podíl úspěšných pokusů/podíl poruch. Tato norma byla zrušena a byla nahrazena normou ČSN EN :2008, která však byla vydána jen vyhlášením ve Věstníku ÚNMZ. Norma ČSN IEC :2000 je nadále dostupná v ČSN ONLINE jako zrušená. V této normě se poskytují směrnice pro volbu a realizaci technik analýzy rizika, především pro posuzování rizika spojeného s technologickými systémy. Tato norma byla ke dni zrušena a je nahrazena ČSN EN 31010:2011. Tato norma se používá při vypracování a uplatňování programu udržovatelnosti pokrývajícího etapy zahájení, vývoje a provozu výrobku, který je součástí úkolů popsaných v ČSN EN V této normě se poskytuje návod, jak se u těchto úkolů mají brát v úvahu hlediska údržby, aby se dosáhlo optimální udržovatelnosti. Zásady stanovené v této normě lze aplikovat podle požadavků tak, že se program udržovatelnosti přizpůsobí, aby vyhovoval potřebám konkrétního projektu. Je to základní norma pro management udržovatelnosti v příslušných etapách životního cyklu produktu. V IEC se připravuje revize (IEC ed. 2), která je v etapě CD. 3

4 NORMY PRO SPOLEHLIVOSTI 11: 2010 ( ) 12:2011 ( ) 14:2005 ( ) 15:2010 ( ) 16:2009 ( ) ČSN IEC 61713: 2001 ( ) Část 3-11: Pokyn k použití Údržba zaměřená na bezporuchovost Část 3-12: Pokyn k použití Integrovaná logistická podpora Část 3-14: Pokyn k použití Údržba a zajištění údržby Část 3-15: Pokyn k použití Inženýrství spolehlivosti systémů Část 3-16: Pokyn k použití Směrnice pro specifikaci služeb zajištění údržby ZAJIŠTĚNÍ SPOLEHLIVOSTI SOFTWARU POMOCÍ PROCESŮ JEHO ŽIVOTNÍHO CYKLU Návod k použití Údržba zaměřená na bezporuchovost (RCM) popsaná v této normě je metoda pro stanovení a volbu takových politik managementu poruch, aby se účinně a efektivně dosáhlo požadované bezpečnosti, pohotovosti a hospodárnosti provozu systémů a zařízení. Do těchto politik se zahrnují činnosti údržby, změny provozu, modifikace návrhu a jiné zásahy prováděné za účelem zmírnění následků poruch. Metoda RCM obsahuje popis rozhodovacího procesu k identifikaci použitelných a efektivních požadavků na preventivní údržbu a/nebo zásahů managementu podle bezpečnostních, provozních a ekonomických následků zjištěných poruch a jejich degradačních mechanismů. Na základě analýzy RCM se posoudí nutnost provádění konkrétních údržbářských úkolů, případně se doporučí změny návrhu či jiné alternativy pro realizaci zlepšení. Maximální přínosy z analýzy RCM lze získat, pokud se tato analýza provádí v etapě návrhu, kdy její výsledky mohou přímo ovlivnit návrh, je však použitelná i v etapě provozu a údržby ke zlepšení údržbářských úkolů a k provedení nezbytných modifikací a jiných alternativ. Úspěšné provozní nasazení objektu do značné míry závisí na efektivním získávání a managementu logistické podpory za účelem dosažení a udržení požadovaných úrovní ukazatelů výkonnosti a uspokojení zákazníka v celém životním cyklu objektu. Náklady na logistickou podporu značnou měrou přispívají k nákladům životního cyklu objektu a je nutné je brát v úvahu při rozhodování o jeho nákupu. Integrovaná logistická podpora popsaná v této normě je metoda managementu, jejíž pomocí mohou být všechny služby logistické podpory požadované zákazníkem sestaveny strukturovaným způsobem a v souladu s daným objektem, což umožňuje optimalizovat jeho řešení, aby bylo přínosem jak pro zákazníka, tak pro dodavatele. V této normě je popsána základní struktura údržby a zajištění údržby, jakož i rozmanité minimální všeobecné praktické postupy, které se mají přitom provádět. Účelem této normy je všeobecně použitelným způsobem v základních rysech popsat procesy a techniky týkající se údržby a zajištění údržby, které jsou nutné k dosažení přiměřené spolehlivosti splňující provozní potřeby zákazníka. V této normě je poskytován obecnější přístup k údržbě a zajištění údržby, než se používá v integrovaném logistickém zajištění (12). Tato norma se věnuje složitým systémům, u kterých je nutné, aby byly údržba a zajištění údržby nastaveny pro specifické situace během etapy návrhu i etapy provozu a údržby. V této části IEC jsou uvedeny návody pro inženýrství spolehlivosti systému a jsou popsány procesy pro dosažení spolehlivosti systému během životního cyklu systému. Tato norma je použitelná na vývoj nových systémů a pro zdokonalování existujících systémů, které zahrnují interakce funkcí systému, sestávajících z hardwaru, softwaru a lidí. Tato norma je rovněž použitelná pro poskytovatele subsystémů a dodavatele produktů, kteří hledají informace o systému a kritéria pro integraci systému. Pro posouzení spolehlivosti systému a ověření výsledků pro dosažení cílů spolehlivosti jsou v ní poskytovány metody a nástroje. V této části normy IEC je popsán rámec pro specifikaci služeb vztažených k zajištěnosti údržby výrobků, systémů a zařízení, které se provádí během etapy provozu a údržby. Účelem této normy je obecně nastínit tvorbu smluv pro služby související se zajištěností údržby a poskytnout směrnice pro management a sledování těchto smluv společností i poskytovatelem služby. Norma je určena k použití širokým spektrem dodavatelů, organizací pro zajištěnost údržby a uživatelů a může být aplikována na všechny typy výrobků, zařízení a systémů (hardware i software). Tato norma obsahuje návod pro provádění procesů životního cyklu softwaru popsaných v ČSN ISO/IEC 12207, na kterou tato norma navazuje, za účelem dosažení takového softwaru, který je bezporuchový a udržovatelný a má dobrou zajištěnost údržby. Tento návod je určen pro podporu normy ČSN IEC , která však byla zrušena a byla nahrazena normou ČSN EN Tato norma je určena nejen odborníkům na software a na spolehlivost, ale i manažerům projektu, odborníkům na jakost a jiným účastníkům projektu, kteří se podílejí na vývoji nebo na používání systémů nebo výrobků obsahujících software. Tato norma bude ke dni zrušena a je nahrazena normou ČSN EN :

5 NORMY PRO SPOLEHLIVOSTI ČSN EN 61907: 2010 ( ) ČSN EN 62673: 2014 ( ) ČSN EN 31000: 2010 ( ) ČSN EN 31010: 2011 ( ) Inženýrství spolehlivosti komunikačních sítí Metodika posuzování a zajištění spolehlivosti komunikačních sítí RIZIK Principy a směrnice RIZIK Techniky posuzování rizik Technologie komunikačních sítí (telekomunikačních sítí, Internetu a intranetových sítí) se rychle vyvíjejí, aby poskytovaly výkonné síťové služby, a je nutné, aby při celosvětové komunikaci spolehlivě fungovaly. Spolehlivost je tedy klíčovým faktorem zajištění výkonnosti sítí a funkceschopnosti síťových služeb. Inženýrství spolehlivosti sítí je specifická technická disciplína, která se zabývá rozličnými aplikacemi a rozmístěním základních komunikačních služeb. Tato norma poskytuje generický rámec pro spolehlivost komunikačních sítí. Je v ní popsán vliv atributů spolehlivosti, jako je pohotovost a kvalita služby, na výkonnost sítě. Je návodem pro procesy inženýrství a realizace cílů spolehlivosti sítí. Tato norma je zavedena převzetím originálu a obsahuje národní přílohu s překladem úvodu a kapitol 1, 2 a 3. V této normě je popsána obecná metodika posuzování a zajištění spolehlivosti komunikačních sítí z hlediska životního cyklu sítě. Jsou v ní uvedeny strategie posuzování spolehlivosti sítě a metodika analýzy topologie sítě, hodnocení spolehlivosti cest služby a optimalizace konfigurací sítě s cílem dosáhnout spolehlivostní výkonnosti sítě a spolehlivosti služby. Norma je též zaměřena na strategie zajištění spolehlivosti sítě a metodiku aplikace kontroly zdraví sítě, řízení výpadků sítě a management testovacích případů ke zdokonalení a udržení spolehlivostní výkonnosti sítě v provozu služby sítě. Je vhodná pro poskytovatele síťové služby, návrháře a vývojáře sítí a údržbáře a operátory sítí pro zajištění spolehlivostní výkonnosti sítí a posuzování spolehlivosti služby. Tato norma je zavedena převzetím originálu a obsahuje národní přílohu s překladem úvodu a kapitol 1, 2 a 3. V normě je systematicky a logicky popsán proces managementu rizik a jeho začlenění do celkové strategie, plánování, managementu a politik podniku. Je v ní popsán vztah mezi zásadami pro management rizik, rámcem, pomocí kterého management rizik vzniká, a procesy managementu rizik. Organizace všech typů a velikostí čelí celé řadě rizik, které mohou ovlivnit dosažení jejich cílů. Proces managementu rizika pomáhá při rozhodování tím, že se při něm berou v úvahu nejistoty a možnosti vzniku budoucích událostí nebo okolností (úmyslných nebo neúmyslných) a jejich vlivy na dohodnuté cíle. Tato norma je určena k tomu, aby odrážela aktuální dobré praktiky nebo vývojové koncepce týkající se managementu rizika. Doplňuje normu ISO a poskytuje návod pro volbu a použití systematických technik pro posuzování rizika. V IEC se připravuje revize normy IEC/ISO Ed. 2.0 (je v etapě 3CD). NORMY PRO UDRŽOVATELNOST ZAŘÍZENÍ ČSN IEC 706-1: 1992 ( ) ČSN EN : 2007 ( ) POKYNY K UDRŽOVATELNOSTI ZAŘÍZENÍ Část 1: Oddíl 1, 2 a 3: Úvod, požadavky a program udržovatelnosti UDRŽOVATELNOST ZAŘÍZENÍ Část 2: Požadavky na udržovatelnost a studie udržovatelnosti v etapě návrhu a vývoje Tato norma byla zrušena a je nahrazena normou ČSN IEC : 2001 (viz NORMY PRO SPOLEHLIVOSTI). V této části normy IEC se zkoumají požadavky na udržovatelnost a související parametry návrhu a používání a rozebírají se některé činnosti nutné k dosažení požadovaných znaků udržovatelnosti a jejich vztah k plánování údržby. Tato norma obsahuje úvod do koncepce udržovatelnosti a návod, jak začlenit udržovatelnost do specifikací a smluv a jak se má udržovatelnost považovat za součást procesu návrhu. Popisuje se v ní obecný přístup k dosažení těchto cílů a je v ní ukázáno, jak mají být znaky udržovatelnosti specifikovány v dokumentu s požadavky nebo ve smlouvě. Dále jsou v normě popsány studie udržovatelnosti v etapách předběžného a podrobného návrhu a jejich vztah k jiným úkolům udržovatelnosti a zajištěnosti údržby popsaným v přidružených normách. Jsou do ní též začleněny záležitosti týkající se udržovatelnosti při přezkoumání návrhu. 5

6 NORMY PRO UDRŽOVATELNOST ZAŘÍZENÍ ČSN EN : 2007 ( ) ČSN EN : 2009 ( ) ČSN IEC 706-6: 1996 ( ) ČSN EN 13269: 2007 ( ) ČSN EN 13460: 2009 ( ) ČSN EN 15331:2012 ( ) UDRŽOVATELNOST ZAŘÍZENÍ Část 3: Ověřování a sběr, analýza a prezentace údajů UDRŽOVATELNOST ZAŘÍZENÍ Část 5: Testovatelnost a diagnostické zkoušení POKYNY K UDRŽOVATELNOSTI ZAŘÍZENÍ Část 6: Oddíl 9: Statistické metody pro hodnocení udržovatelnosti ÚDRŽBA Směrnice pro vypracování smluv o údržbě ÚDRŽBA Dokumentace pro údržbu KRITÉRIA PRO NÁVRH, A ŘÍZENÍ SLUŽEB ÚDRŽBY BUDOV V této části normy IEC jsou popsány různé aspekty ověřování nutné k zajištění, že byly splněny specifikované požadavky na udržovatelnost objektu, a jsou v ní uvedeny vhodné postupy a zkušební metody. Zatímco ověřování udržovatelnosti jako takové má být povinnou součástí jakéhokoliv programu udržovatelnosti, pro zajištění celkové nákladové efektivnosti je nutné pro každý jednotlivý případ zvolit vhodnou metodu. Tato norma se též zaměřuje na sběr, analýzu a prezentaci dat týkajících se udržovatelnosti, která mohou být požadována během návrhu a při jeho dokončení a během výroby a provozu objektu. Testovatelnost je důležitou základní vlastností provozu a údržby systému nebo zařízení a má značný vliv na jeho pohotovost a udržovatelnost. Diagnostické zkoušení lze provádět ručně nebo pomocí testovacího zařízení s různým stupněm automatizace. Optimální návrh testovatelnosti vyžaduje těsnou spolupráci mezi organizacemi zajišťujícími návrh, provoz a údržbu. V této normě je kladen důraz na různá hlediska testovatelnosti a diagnostického zkoušení a na jejich včasnou koordinaci. Cílem této normy je zajistit, aby nezbytné předpoklady týkající se testovatelnosti produktů byly vymezeny v přípravných etapách vývoje, aby je formuloval zákazník a aby byly implementovány, dokumentovány a ověřovány během vývoje. Jsou v ní uvedeny též metody pro realizaci a posuzování testovatelnosti jako nedílné součásti návrhu produktu. Tato norma byla zrušena a je nahrazena normou ČSN EN V této normě je uvedena směrnice pro vypracování smluv na údržbářské práce. Tato norma se může aplikovat na celý rozsah údržbářských služeb včetně plánování, managementu a řízení a je použitelná pro všechny typy objektů. Účelem této normy je podporovat přeshraniční i vnitrostátní vztahy mezi společností a dodavatelem údržby a vytvářet jasné rozhraní mezi nimi při zajišťování služeb údržby, zlepšit kvalitu smluv o údržbě tak, aby byly minimalizovány spory, věnovat pozornost službám údržby a stanovit volitelné možnosti jejich poskytování, pomoci a poradit při vypracování návrhů a projednávání smluv o údržbě a při specifikování opatření v případě sporu, stanovit typy smluv o údržbě a vypracovat doporučení pro přidělování práv a povinností mezi smluvními stranami včetně rizik, jakož i zjednodušit vzájemné porovnávání smluv o údržbě. Norma obsahuje všeobecné směrnice pro technickou dokumentaci, která musí být pro zajištění údržby dodávána s objektem před jeho uvedením do provozu, a pro dokumentaci informací, které musejí být pro splnění požadavků na údržbu zavedeny v etapě provozu. Je v ní uveden seznam základních dokumentů pro údržbu a jsou podány informace o možném obsahu každého dokumentu. V informativních přílohách je popsána dokumentace pro údržbu s ohledem na funkce údržby, které jsou součástí systému řízení kvality daného podniku. Nahrazuje normu ČSN EN 13460:2003. Budovy se liší od jiných objektů nutností udržovat hodnotu majetku po celou dobu. Je možné, že během života budovy bude docházet ke změnám jejího zamýšleného použití, za údržbu je zodpovědný větší počet osob a doba života a tudíž i údržby je dlouhá (desítky let). Za těchto okolností je obtížné předpovědět jak dobu života, tak rozsah údržby. Účelem údržby budov je zajistit využití majetku udržováním jeho majetkové hodnoty a výchozích technických charakteristik v přijatelných mezích po celou dobu jeho života při současném podporování technických modifikací a modifikací, jak je zvolil provozovatel nebo jak je požaduje zákon. V této evropské normě jsou uvedena obecná kritéria a obecné metody plánování, managementu a řízení údržby budov a jejich okolí v závislosti na cílech jejich vlastníků a uživatelů a na požadované kvality údržby. Norma ČSN EN byla vydána vyhlášením ve Věstníku ÚNMZ a nahrazuje (již neplatnou) ČSN P CEN/TS 15331:2006 vydanou překladem. 6

7 NORMY PRO UDRŽOVATELNOST ZAŘÍZENÍ ČSN EN 15341: 2010 ( ) ČSN EN 15628:2015 ( ) ČSN EN 16646:2015 ( ) ÚDRŽBA Klíčové indikátory výkonnosti údržby ÚDRŽBA Kvalifikace pracovníků údržby ÚDRŽBA Údržba v rámci managementu fyzického majetku V této normě jsou specifikovány klíčové indikátory údržby pro management zajištění údržby při dosahování vynikající kvality údržby a využití technických prostředků konkurenčním způsobem. Většina těchto indikátorů se uplatňuje u veškerého průmyslového a zajišťujícího vybavení, jako jsou budovy, infrastruktura, doprava, distribuce, sítě atd. Tyto indikátory se mají používat k měření stavu, porovnávání (s použitím interních a externích srovnávacích zkoušek), diagnóze (analýze silných a slabých stránek), identifikaci a vymezení cílů, které se mají dosáhnout, plánování zlepšovacích zásahů a k neustálému měření změn výkonnosti údržby v čase. V důsledku rostoucího rozsahu a zvyšující se složitosti údržby v evropském průmyslu byly pro pracovníky údržby v různých členských státech vypracovány velmi různorodé profesní profily. V této evropské normě jsou specifikovány požadavky, jako jsou kompetence, základní znalosti, jakož i základní a cílové kvalifikace. Tyto požadavky se doporučují k získání specifické kvalifikace a k zajištění vysoce kvalifikovaných odborných pracovníků v různých funkcích a/nebo pozicích v údržbě. V této evropské normě je specifikována kvalifikace pracovníků s ohledem na úkoly, které mají být vykonávány v kontextu údržby podniku, infrastruktury a výrobních systémů. Je do ní začleněna údržba výrobních zařízení a budov v podobě technických hledisek služeb. Tato norma je pokynem pro specifikaci znalostí, dovedností a kompetencí požadovaných pro kvalifikaci pracovníků údržby. Tato norma byla zapracována překladem a nahrazuje TNI CEN/TR ( ) z dubna 2010, která byla zrušena. V této normě se uvádí management fyzického majetku jako základní rámec údržbářských úkonů. Je v ní uveden též vztah mezi strategickým plánem a systémem managementu údržby organizace a jsou v ní popsány vztahy mezi procesy údržby a všemi ostatními procesy managementu fyzického majetku. Je zaměřena na roli a důležitost údržby v systému managementu fyzického majetku během celého životního cyklu objektu. Norma obsahuje návod a doporučení pro údržbu v rámci managementu fyzického majetku. Tuto evropskou normu lze používat u výrobních organizací všech velikostí. NORMY PRO ODHADY HODNOT UKAZATELŮ A ANALÝZU SPOLEHLIVOSTI ČSN IEC 60319: 2000 ( ) ČSN EN 60812: 2007 ( ) PREZENTACE A SPECIFIKACE DAT o bezporuchovosti elektronických součástek TECHNIKY ANALÝZY BEZPORUCHOVOSTI SYSTÉMŮ Postup analýzy způsobů a důsledků poruch (FMEA) V této normě je uveden návod pro sběr a prezentaci dat nutných k pochopení charakteristik bezporuchovosti součástek. Je v ní též uveden návod pro uživatele součástek zaměřený na způsob, jakým mají výrobcům součástek specifikovat své požadavky na bezporuchovost. Dodržování takového návodu nutí k přesnosti a úplnosti podávání zpráv a může zlepšit jakost sledovaných objektů a jejich částí. Taková prezentace usnadňuje výměnu informací o bezporuchovosti mezi všemi zainteresovanými stranami a umožňuje porovnávat údaje o bezporuchovosti různých typů součástek od různých výrobců. V této normě je popsána analýza způsobů a důsledků poruch (FMEA) a analýza způsobů, důsledků a kritičnosti poruch (FMECA) a je v ní uveden návod, jak se tyto analýzy mohou používat. K tomuto účelu jsou v ní popsány procedurální kroky nutné k provedení analýzy, jsou v ní stanoveny vhodné termíny, předpoklady, ukazatele kritičnosti a způsoby poruch, jakož i základní principy metody. Dále jsou v ní uvedeny příklady nezbytných pracovních listů nebo jiných tabulkových formulářů. Všechny obecné kvalitativní úvahy uvedené pro analýzu FMEA lze aplikovat na analýzu FMECA, která je rozšířením analýzy FMEA. Analýza FMEA je jednou ze základních technik analýzy spolehlivosti systémů. V IEC se připravuje revize (IEC ed. 3), která je v etapě CD. 7

8 NORMY PRO ODHADY HODNOT UKAZATELŮ A ANALÝZU SPOLEHLIVOSTI ČSN EN 61025: 2007 ( ) ČSN EN 61078: 2007 ( ) ČSN EN 61160: 2006 ( ) ČSN EN 61165: 2007 ( ) ČSN EN 61703: 2002 ( ) ČSN EN ed.2: 2012 ( ) ANALÝZA STROMU PORUCHOVÝCH STAVŮ (FTA) TECHNIKY ANALÝZY Blokový diagram bezporuchovosti a booleovské metody PŘEZKOUMÁNÍ NÁVRHU POUŽITÍ MARKOVOVÝCH TECHNIK MATEMATICKÉ VÝRAZY pro ukazatele bezporuchovosti, pohotovosti, udržovatelnosti a zajištěnosti údržby ELEKTRICKÉ SOUČÁSTKY Bezporuchovost Referenční podmínky pro intenzity poruch a modely namáhání pro přepočty Analýza stromu poruchových stavů (FTA) popsaná v této normě se zabývá identifikací a analýzou podmínek a faktorů, které způsobují nebo mohou potenciálně způsobit výskyt nebo přispívat k výskytu specifikované vrcholové události. Při analýze FTA je touto událostí obvykle porucha, poruchový stav nebo zhoršené fungování systému, snížení bezpečnosti nebo zhoršení jiných důležitých provozních atributů. FTA se často uplatňuje při analýze bezpečnosti systémů, jako jsou dopravní systémy, elektrárny nebo jakékoliv jiné systémy, u kterých se vyžaduje vyhodnocení bezpečnosti jejich provozu. Analýzu stromu poruchových stavů lze též použít pro analýzu pohotovosti a udržovatelnosti. V normě je popsán jak kvalitativní, tak kvantitativní přístup k analýze FTA. Jsou v ní podrobně popsány kroky při provádění analýzy FTA od vymezení základních principů, přes identifikaci vhodných předpokladů, událostí a způsobů poruch, až po identifikaci a popis obecně používaných značek. Pro analýzu spolehlivosti jsou k dispozici různé analytické metody, jednou z nich je metoda blokového diagramu bezporuchovosti (RBD). Blokový diagram bezporuchovosti je obrazová reprezentace bezporuchovosti systému. Znázorňuje logické spojení (funkčních) součástí potřebných pro úspěšný provoz systému. Technika modelování RBD se má používat především u systémů bez opravy a v případech, kdy nezáleží na pořadí vzniku poruch. V této normě jsou popsány postupy pro modelování spolehlivosti systému a pro použití modelu za účelem výpočtu jeho ukazatelů bezporuchovosti a pohotovosti. Již vyšla norma IEC 61078:2016, která však dosud nebyla zavedena do ČSN. V této normě jsou uvedena doporučení pro praktické provádění postupů přezkoumání návrhu jako prostředku pro ověření, že byly splněny požadavky na vstupy pro návrh, a pro stimulaci zlepšování procesu. Přezkoumání návrhu usnadňuje posouzení stavu návrhu vzhledem ke vstupním požadavkům, umožňuje identifikovat příležitosti ke zlepšování a vede manažera návrhu k vhodným opatřením. Urychluje vyzrávání produktu snížením doby potřebné k ustálení podrobností návrhu a umožňuje, aby realizace produktu postupovala bez častých přerušení. V této normě jsou poskytovány směrnice pro plánování a provádění přezkoumání návrhu a specifické podrobnosti týkající se příspěvků odborníků v oboru bezporuchovosti, udržovatelnosti, zajištěnosti údržby, pohotovosti a bezpečnosti. Je v ní popsáno vhodné složení týmu pro přezkoumání návrhu a pravomoci a odpovědnosti jeho členů. Záměrem je, aby tato norma byla aplikována především během etapy návrhu a vývoje v životním cyklu produktu jako účinný nástroj jeho managementu spolehlivosti. V této normě je uveden návod pro aplikaci Markovových technik k modelování a analýze systému a k odhadu ukazatelů bezporuchovosti, pohotovosti, udržovatelnosti a bezpečnosti. Tato norma je použitelná ve všech průmyslových odvětvích, ve kterých je nutné analyzovat systémy, které vykazují chování závislé na stavu. V normě je definována základní terminologie a jsou v ní stanoveny značky používané při Markovových technikách. Vedle základních pravidel pro konstrukci, reprezentaci a použití Markovových technik jsou v ní popsány i předpoklady a omezení tohoto přístupu. Tato norma obsahuje matematické výrazy umožňující kvantifikovat ukazatele bezporuchovosti, pohotovosti, udržovatelnosti a zajištěnosti údržby popsané v ČSN IEC 50(191). Tato norma je základem pro většinu statistických výpočtů hodnot ukazatelů používaných v oboru spolehlivosti a odvolává se na ni mnoho norem z tohoto oboru. V IEC se připravuje revize (IEC ed. 3), která je v etapě FDIS. Norma obsahuje nezbytné základy pro předpověď bezporuchovosti zejména elektronických zařízení pomocí výpočtu bezporuchovosti součástek. V normě jsou specifikovány referenční podmínky a matematické modely závislosti intenzity poruch součástek na namáhání, což umožňuje přepočítat hodnoty ukazatele bezporuchovosti (většinou intenzity poruch či parametru proudu poruch) zjištěné za určitých podmínek prostředí a provozního namáhání na hodnoty stejného ukazatele za jiných provozních podmínek prostředí a namáhání. Na základě takto zjištěných hodnot ukazatele bezporuchovosti jednotlivých součástek lze předpovědět bezporuchovost celého systému v daném provozním prostředí. 8

9 NORMY PRO ODHADY HODNOT UKAZATELŮ A ANALÝZU SPOLEHLIVOSTI ČSN IEC 61710: 2014 ( ) ČSN IEC 61882: 2002 ( ) ČSN IEC 62198: 2014 ( ) ČSN EN 62308: 2007 ( ) ČSN EN 62309: 2005 ( ) ČSN EN 62347: 2007 ( ) MOCNINOVÝ MODEL Testy dobré shody a metody odhadu parametrů STUDIE NEBEZPEČÍ A PROVOZUSCHOPNOSTI (studie HAZOP) Pokyn k použití RIZIKA PROJEKTU Směrnice pro použití BEZPORUCHOVOST ZAŘÍZENÍ Metody posuzování bezporuchovosti SPOLEHLIVOST PRODUKTŮ OBSAHUJÍCÍCH OPAKOVANĚ POUŽITÉ DÍLY Požadavky na funkčnost a zkoušky NÁVOD PRO SPECIFIKACE SPOLEHLIVOSTI SYSTÉMŮ V normě je popsán mocninový model, který je jedním z nejpoužívanějších modelů pro popis bezporuchovosti opravovaných objektů, a jsou v ní uvedeny pokyny pro jeho použití. Jsou v ní uvedeny postupy pro odhad parametrů mocninového modelu a pro test dobré shody dat s tímto modelem. Tento postup poskytuje konfidenční intervaly parametru proudu poruch a předpovědní intervaly délky doby do budoucích poruch. HAZOP je strukturovaná a systematická technika zkoumání daného systému s cílem zjistit potenciální nebezpečí v systému a potenciální problémy s provozuschopností systému, které pravděpodobně povedou k neshodným produktům. V normě je uveden návod k použití této techniky, včetně definic, přípravy, pracovních porad HAZOP, výsledné dokumentace a dalšího postupu včetně širokého souboru příkladů. Již vyšla revidovaná norma IEC 61882:2016, která bude zavedena do ČSN překladem v nejbližší době. V této normě se poskytují principy a generické směrnice pro řízení rizika a nejistoty v projektech. Především je popsán systematický přístup k řízení rizika v projektech založený na ISO Management rizik - Principy a směrnice. Je poskytován návod pro řízení rizika v projektech, rámec a organizační požadavky pro implementaci managementu rizika a pro proces provádění efektivního managementu rizika. V této normě se poskytují směrnice používané systematicky a důsledně k řízení rizik v projektu. Je v ní ukázáno, jak jsou tyto obecné principy a směrnice používány k řízení nejistoty v projektech. Tato norma je platná pro jednotlivce i organizace, které se zabývají kteroukoli etapou nebo všemi etapami životního cyklu projektů. Může být použita i pro dílčí projekty a soubory vzájemně souvisejících projektů a programů. Norma je zavedena překladem a nahrazuje ČSN IEC ze srpna V této normě je popsáno použití tří přístupů k posuzování bezporuchovosti: analýzy podobnosti, analýzy životnosti a předpovědí pomocí příručky. Výsledky takového posuzování jsou určeny k použití jako vstupy pro rozhodování v časných etapách návrhu zařízení, jako je volba architektury systému, i pro obchodní rozhodování, jako je odhad nákladů na záruky nebo nákladů na údržbu. Tyto výsledky mohou být dále použity jako počáteční odhad vstupu například do analýzy bezpečnosti nebo do analýzy FTA. Moderní elektronické součástky a objekty jsou málo poruchové, takže je odhadování a ověřování jejich bezporuchovosti zkoušením velmi obtížné a jediným způsobem získání počátečního odhadu bezporuchovosti jsou tudíž často data z provozu předchozích obdobných objektů. Metoda založená na datech o předchozích objektech nazývaná princip podobnosti je moderní alternativou klasické, ale nyní již zastaralé předpovědi pomocí příručky. Většina dílů moderních produktů je vyrobena se střední dobou života mnohem delší, než uživatel potřebuje, takže jsou produkty a jejich díly likvidovány, přestože jsou stále ještě použitelné. Moderní produkty jsou méně poruchové a současně stále rychleji a více zastarávají. K řešení tohoto problému se zavádí norma, která utvrdí zákazníky a výrobce, že mohou mít produkty vyrobené s použitím dílů, které již byly dříve použity, bez poklesu spolehlivosti. Tyto díly musejí splňovat vysoká přejímací kritéria, aby mohly být kvalifikovány jako stejně dobré jako nové. Takový postup je přínosný jak pro výrobce, tak pro zákazníka. V této normě je uveden návod na vypracování specifikací spolehlivosti systémů. Je v ní uveden proces hodnocení systému a postup stanovení požadavků na spolehlivost systémů. Proces vývoje specifikace systému představuje stanovení funkcí potřebných ke splnění specifického cíle. V normě je zdůrazněna důležitost uvádění spolehlivosti ve specifikaci systému pomocí funkcí. Pro provoz generického systému je popsán proces stanovení funkcí potřebných ke splnění cíle spolehlivosti systému. Pro provoz specifického systému je zaveden pojem provozní profil, aby se stanovily požadavky na funkce vykonávané v určitém prostředí, které se vztahuje k provozu specifického systému. Kroky postupu a procesy stanovení požadavků na spolehlivost systémů jsou uvedeny spolu s použitelnými příklady. 9

10 NORMY PRO ODHADY HODNOT UKAZATELŮ A ANALÝZU SPOLEHLIVOSTI ČSN EN 62402: 2009 ( ) ČSN EN 62502: 2011 ( ) ČSN EN 62508: 2011 ( ) ČSN EN 62551: 2013 ČSN EN 62628: 2013 ČSN EN 62740: 2015 ( ) ZASTARÁVÁNÍ Pokyn k použití TECHNIKY ANALÝZY Analýza stromu událostí (ETA) Návod pro lidská hlediska spolehlivosti TECHNIKY ANALÝZY Techniky Petriho sítí NÁVOD PRO SOFTWA- ROVÁ HLEDISKA SPO- LEHLIVOSTI ANALÝZA KOŘENO- VÝCH PŘÍČIN (RCA) Všechny produkty technicky či morálně zastarávají. Zastarávání má vliv na všechny etapy jejich života, je nevyhnutelné a nelze mu zabránit, ale předem promyšlené a pečlivé plánování může minimalizovat jeho dopad a potenciálně vysoké náklady na něj vynaložené. Cílem managementu zastarávání je zajistit, aby bylo zastarávání řízeno jako nedílná součást návrhu, vývoje, výroby a podpory v provozu za účelem minimalizace nákladů a škodlivého dopadu během celého životního cyklu výrobku. Management zastarávání je zásadně důležitý pro dosažení optimální nákladové efektivnosti během životního cyklu produktu. Účelem této normy je poskytnout návod pro plánování nákladově efektivního procesu managementu zastarávání, který pomáhá snížit náklady životního cyklu produktu. V této normě jsou specifikovány základní principy analýzy stromu událostí a je v ní uveden návod pro modelování následků iniciační události, jakož i pro kvalitativní a kvantitativní analýzu těchto následků v kontextu ukazatelů vztahujících se ke spolehlivosti a riziku. Jsou v ní definovány základní termíny a je popsáno použití značek a způsobů jejich grafické reprezentace, jsou specifikovány procedurální kroky při konstrukci stromu událostí, je popsán postup vypracování předpokladů, omezení a přínosů provedení analýzy, je uveden vztah k jiným technikám týkajícím se spolehlivosti a rizika a jsou uvedeny směrnice pro kvalitativní a kvantitativní hlediska vyhodnocení analýzy. Norma je doplněna praktickými příklady. Tato norma je vhodná pro všechna průmyslová odvětví, ve kterých se mají posoudit ukazatele vztahující se ke spolehlivosti a riziku. V této normě jsou poskytnuty směrnice k lidským hlediskům spolehlivosti systémů. Norma je zaměřena na spolehlivost systémů člověk/ stroj. Je v ní uveden návod, jak mohou být lidská hlediska spolehlivosti uvažována ve všech etapách životního cyklu systému včetně ergonomických principů během návrhu a pochopení bezporuchovosti lidské činnosti pro aplikace systému. Je v ní poskytnut přehled principů spolu s některými příklady typů metod, které mohou být použity. Předpokládá se, že v patřičnou dobu po vydání této normy bude vydána doprovodná norma, ve které budou popsány podrobnější metody zahrnující kvantifikaci bezporuchovosti lidské činnosti. Pozornost je zaměřena na možnost existence požadavků vyplývajících z předpisů a nařízení na systémy pokryté rozsahem platnosti této normy. V této normě je uveden návod pro metodiku založenou na Petriho sítích pro účely spolehlivosti. Petriho sítě umožňují popsat chování systému pomocí modelování vztahu mezi lokálními stavy a lokálními událostmi. Norma obsahuje definice základních termínů, značek a postupů modelování. Výpočty spolehlivosti průmyslového systému s použitím Petriho sítí jsou určeny k modelování různých stavů systému a procesu, jak se systém vyvíjí z jednoho stavu do jiného, když dojde k nějakým událostem (poruchám, opravám, periodickým testům, nastane noc, den atd.). Tato norma poskytuje nejlepší současné průmyslové praktiky a představuje platnou metodiku usnadňující dosažení spolehlivosti softwaru. Určuje vliv managementu na softwarová hlediska spolehlivosti a poskytuje příslušné technické procesy s cílem vkonstruovat spolehlivost softwaru do systémů. Jsou v ní uvedeny procesy a požadavky na generickou spolehlivost softwaru. V této mezinárodní normě jsou popsány základní principy analýzy kořenových příčin (RCA) a jsou v ní specifikovány kroky, které má proces pro RCA obsahovat. Je v ní identifikována řada atributů technik RCA, které napomáhají při volbě vhodné techniky. Analýza RCA se používá k analýze kořenových příčin událostí, na které je soustředěna pozornost, které mají jak kladné, tak záporné výstupy. Obecně se používá k analýze poruch a nehod. RCA se používá k analýze událostí, které nastaly, ale některé techniky lze použít při návrhu a vývoji objektů a pro kauzální analýzu též proaktivně (pro nové objekty a události). Tato velmi důležitá norma byla zatím z důvodu nedostatku financí zavedena pouze vyhlášením ve Věstníku a je tedy dostupná jen v anglickém originálu. 10

11 NORMY PRO OVĚŘOVÁNÍ A ZJIŠŤOVÁNÍ HODNOT UKAZATELŮ SPOLEHLIVOSTI ČSN IEC 605-1: 1992 ČSN IEC 605-2: 1996 ( ) ČSN IEC až -3-6 ( ) ČSN IEC :2002 ( ) ČSN IEC 1123: 1994 ( ) ČSN EN ed.2: 2013 ( ) ZKOUŠKY BEZPORUCHOVOSTI ZAŘÍZENÍ Část 1: Všeobecné požadavky ZKOUŠKY BEZPORUCHOVOSTI ZAŘÍZENÍ Část 2: Návrh zkušebních cyklů ZKOUŠKY BEZPORUCHOVOSTI ZAŘÍZENÍ Část 3-1 až 3-6: Doporučené zkušební podmínky ZKOUŠENÍ BEZPORUCHOVOSTI ZAŘÍZENÍ Část 4: Statistické postupy pro exponenciální rozdělení Bodové odhady, konfidenční intervaly, předpovědní intervaly a toleranční intervaly ZKOUŠKY BEZPORUCHOVOSTI Plány ověřovacích zkoušek pro podíl úspěšných pokusů ZKOUŠENÍ BEZPORUCHOVOSTI Ověřovací zkoušky pro konstantní intenzitu poruch a konstantní parametr proudu poruch Norma byla zrušena a nahrazena normou ČSN IEC :2002. (Viz NORMY PRO SPOLEHLIVOSTI.) Norma poskytuje obecný postup pro vypracování zkušebních cyklů. Zkušební cyklus se skládá z posloupnosti různých provozních podmínek (provozního namáhání) a podmínek prostředí (klimatického a mechanického namáhání) vycházejících ze skutečných podmínek při použití, stanovených například v příslušné specifikaci výrobku. Zkušební cyklus obsahuje též časové intervaly pro funkční zkoušky. Počet opakování zkušebního cyklu závisí na kumulované platné době zkoušky buď požadované vybraným plánem ověřovací zkoušky podle ČSN EN 61124, nebo vhodné pro určovací zkoušku podle ČSN IEC Postup popsaný krok za krokem je určen pro libovolné specifické zařízení, které se má vyzkoušet, pokud se považuje za nezbytné věrně simulovat podmínky skutečného použití zařízení. V normě je též uveden pracovní příklad. Tyto části normy ČSN IEC 605 obsahovaly doporučené zkušební podmínky (cykly klimatického, mechanického a provozního namáhání) pro zkoušky bezporuchovosti konkrétních skupin zařízení pro konkrétní podmínky (jako jsou přenosná zařízení určená k vnitřnímu použití zařízení pro stacionární použití na místech chráněných proti povětrnosti, zařízení pro stacionární použití v mírných klimatech, přenosná a nestacionární zařízení, pozemní pohyblivá zařízení a přenosná zařízení pro vnější použití). Tyto normy byly zrušeny (po jejich zrušení jako norem IEC). Zkušební cykly pro tyto podmínky se navrhují podle normy ČSN IEC V této normě jsou uvedeny statistické metody pro vyhodnocení bodových odhadů, konfidenčních intervalů, předpovědních intervalů a tolerančních intervalů pro intenzitu poruch objektů, jejichž doba do poruchy se řídí exponenciálním rozdělením. Tyto metody jsou základem pro vyhodnocování výsledků určovacích zkoušek bezporuchovosti prováděných za účelem odhadu hodnot ukazatelů bezporuchovosti. V této normě jsou specifikovány postupy použití a přípravy plánů ověřovacích zkoušek pro podíl úspěšných pokusů (bezporuchových stavů) nebo pro podíl poruch. Postupy jsou založeny na předpokladu, že je každý pokus statisticky nezávislý. Předpokládá se, že požadavky na bezporuchovost budou specifikovány jako přípustný podíl poruch nebo přípustný podíl úspěšných pokusů. V této normě jsou specifikovány postupy zkoušení, zda je pozorovaná hodnota intenzity poruch, parametru proudu poruch, střední doby do poruchy a střední doby provozu mezi poruchami ve shodě s daným požadavkem. Norma je vhodná pro zkoušení bezporuchovosti v případech, kdy platí předpoklad konstantní intenzity poruch a/nebo konstantního parametru proudu poruch. Jsou popsány čtyři typy zkušebních plánů: plány zkrácených postupných zkoušek, plány zkoušek ukončených časem/poruchou, plány zkoušek ukončených pevným kalendářním časem bez nahrazování a kombinované zkušební plány. V přílohách je uveden matematický základ popsaných metod a návod, jak vypracovat vlastní zkušební plány v případě, že plány uvedené v normativních přílohách z nějakých důvodů nevyhovují. Jsou v ní též uvedeny algoritmy pro navrhování zkušebních plánů pomocí tabulkového procesoru spolu s návodem, jak tyto plány zvolit. Norma nahrazuje ČSN EN 61124:2007 ( ), která do platí souběžně s touto normou. 11

12 NORMY PRO OVĚŘOVÁNÍ A ZJIŠŤOVÁNÍ HODNOT UKAZATELŮ SPOLEHLIVOSTI ČSN IEC :2009 ( ) ČSN IEC 1070: 1994 ( ) ČSN EN 61649: 2009 ( ) ČSN IEC 61650: 1998 ( ) ČSN EN 62506: 2014 ( ) ZKOUŠENÍ BEZPORUCHOVOSTI ZAŘÍZENÍ Část 6: Testy platnosti a odhad konstantní intenzity poruch a konstantního parametru proudu poruch POSTUPY OVĚŘOVACÍCH ZKOUŠEK pro součinitele ustálené pohotovosti WEIBULLOVA ANALÝZA TECHNIKY ANALÝZY DAT O BEZPORUCHOVOSTI Postupy porovnání dvou konstantních intenzit poruch a dvou konstantních parametrů proudů poruch (událostí) Metody zrychlených zkoušek výrobků Techniky pro testování předpokladu konstantní intenzity poruch nebo konstantního parametru proudu poruch uvedené v této části IEC jsou numerické a grafické postupy. Grafické metody umožňují zjistit a odhadnout tvary závislostí, jako jsou závislosti pro časné poruchy, jakož i nekonstantní intenzity poruch a parametry proudu poruch. Tyto techniky jsou vhodné pro analýzu dat ze zkoušek nebo z provozu. V této části jsou specifikovány postupy pro ověření předpokladu konstantní intenzity poruch nebo konstantního parametru proudu poruch (například při zkouškách bezporuchovosti zařízení). Postupy specifikované v této normě jsou určeny též k testování, zda nemají doby mezi poruchami jediného opravitelného objektu nějaký rostoucí nebo klesající trend. V normě jsou popsány metody zkoušení pohotovosti často udržovaných objektů, pokud se u nich používá jako ukazatel pohotovosti buď ustálená hodnota součinitele pohotovosti, nebo ustálená hodnota součinitele nepohotovosti. Je to základní norma pro zkoušení pohotovosti zařízení. Weibullovo rozdělení se používá k modelování dat o časovém průběhu vzniku poruch bez ohledu na to, zda je intenzita poruch stoupající, klesající či konstantní. Weibullovo rozdělení je pružné a přizpůsobivé pro data v širokém rozsahu. U všech objektů je třeba zaznamenávat dobu do poruchy, cykly do poruchy, přepravní vzdálenost, mechanické namáhání nebo obdobné spojité parametry. Rozdělení doby života může být modelováno dokonce i tehdy, jestliže všechny objekty neměly poruchu. V normě je uveden návod, jak provádět analýzu s použitím programu tabulkového procesoru. Je v ní též uveden návod, jak samostatně analyzovat různé způsoby poruch a jak identifikovat základní soubor možných slabých objektů. S použitím tříparametrického Weibullova rozdělení lze získat informace o době do první poruchy nebo o minimu výdrže (dlouhodobé odolnosti) ve výběru. V této normě jsou specifikovány postupy pro porovnání dvou pozorovaných intenzit poruch, parametrů proudu poruch či intenzit/parametrů proudů příslušných událostí. Postupy se používají k určení, zda může být domnělý rozdíl mezi dvěma soubory pozorování považován za statisticky významný. Předpokládá se, že časové intervaly do poruchy (události) / mezi poruchami (událostmi) jsou nezávislé a jsou shodně exponenciálně rozděleny během období pozorování. Dále se předpokládá, že existují technické nebo jiné důvody k domněnce, že mezi pozorovaným znakem bezporuchovosti dvou porovnávaných souborů výrobků může existovat rozdíl (zlepšení nebo zhoršení). Tyto postupy lze použít též na pozorování dvou řad jakýchkoliv platných událostí, pokud platí výše uvedené předpoklady. V této normě je uveden návod pro použití různých technik zrychlených zkoušek pro měření nebo zlepšení bezporuchovosti výrobků. Zjištění potenciálních způsobů poruch, se kterými by bylo možné se setkat při používání výrobku/objektu, a zmírnění jejich následků je nástrojem pro zajištění spolehlivosti objektu. Cílem těchto metod je buď zjistit potenciální slabiny návrhu či poskytnout informace o spolehlivosti objektu, nebo dosáhnout nezbytného zlepšení bezporuchovosti, a to vše ve zhuštěném nebo zrychleném časovém období. Tato norma je zaměřena na zrychlené zkoušení neopravitelných i opravitelných systémů. Může se používat pro postupné zkoušky poměrem pravděpodobnosti, zkoušky s pevnou dobou trvání a zkoušky zlepšení/růstu bezporuchovosti, ve kterých se ukazatel bezporuchovosti může lišit od standardní pravděpodobnosti výskytu poruch. Tato norma se týká též současných metod zrychlených zkoušek nebo výrobního třídění prováděných s cílem identifikovat slabiny vnesené do výrobku výrobní chybou, které by mohly snížit spolehlivost výrobku. 12