Období klasické řecká filosofie I. Zuzana Svobodová

Transkript

1 Období klasické řecká filosofie I Zuzana Svobodová

2 Klasické období st. př. Kr př. Kr.: řecko-perské války uprostřed 5. st. př. Kr., vláda Periklea zlatý věk Athén v nejvyspělejších městských státech nastoleno demokratické zřízení

3 Klasické období výchova a vzdělávání se v jednotlivých městských státech liší, ale společné prvky: orientace na praktické potřeby státu; silná tendence k racionalismu; úsilí o harmonický rozvoj tělesné i duchovní stránky člověka pouze pro svobodné, nesvobodní pouze připravováni pro výkon svých povinností fyzická práce. 2 výrazně odlišné systémy výchovy a vzdělávání: spartský, athénský.

4 Klasické období Athény ideál kalokagathíe kalon (krásné), to agathon (dobro, idea dobra: to agathon (5. st. př. Kr.) agathos. Solónovy zákony (6. st. př. Kr.): postiženi ti rodiče, kteří se o výchovu řádně nestarali (rodiče pak bez nároku na podporu ve stáří). Sirotkům (rodiče zahynuli v řecko-perských válkách) hradil náklady na vzdělání stát. do 7 let výchova v rodině (otec, despótés), 7-14 let: elementární, základní škola již od 5. st. př. Kr. předměty: tělocvik (pětiboj: skok daleký, běh, zápas, hod diskem, hod oštěpem), čtení, psaní, počty, hudba, tanec, zpěv. (od 4. st. př. Kr. převládalo výtvarné umění nad výukou hudby). vyšší školy doloženy od 4. st. př. Kr. První gymnásia gymnasion (stavěl a provozoval stát): příprava mladíků od 15 do 17 let. kromě tělesné přípravy: gramatika, geometrie, aritmetika, múzika, atronomie. Na sklonku klasické doby existovala v Athénách 3 gymnasia: Akadémie (zal. Platónem r. 367 př. Kr. uzavřena Justiniánem r. 529 po Kr.), Lýkeion zřídil Aristoteles, Kynosargés (kynikové) Efébie: původně 2 roky vojenské služby (18-20 let), později změna v další výchovné sebevzdělávání. sofisté vedle institucionálního vzdělávání

5 Démokritos ( př. Kr.) Město Abdéra (v Thrákii) smějící se, strachu čelící filosof cesty do Babylonie, Persie, Indie, Egypta učí se od Leukippa hlavní principy pro učení o atomu nejvyšším dobrem: euthymia (šťastná/dobrá mysl) k tomu cesta: nepřemáhání svých sil, zvažování nutnosti, zbavování se zbytečného konání (usilovat jen o skromný majetek) 2 principy: plno (to pléres) a prázdno (to kenon) atomos (ne-dělitelný), atomy se pohybují díky prázdnu, pohyb je stále od věčnosti pohyblivá hmotná skutečnost nic není náhodné, vše se děje z nutnosti (determinováno) přírodní nutnost (ananké) svět je soběstačný (bez Hybatele) pravda se rodí ze vzájemného sporu mezi smysly a rozumem, čl jej musí harmonicky řešit v jednání (etika) usiluje o dobrou mysl a o nebázlivost (athambia, thambein děsit se, žasnout) náboženství mají původ ve strachu z neznámého bůh je duch v kulovitém ohni

6 Sofisté jejich působení doloženo od 5. st. př. Kr. potulní učitelé (ne-institucionální vzdělávání), výuka za mzdu připravovali také pro budoucí politickou činnost právo, řečnictví, historie, přírodní vědy školení ve 3 dovednostech: myslet, mluvit, jednat (s cílem: dosáhnout úspěchu) mistři v eristice (eris spor, umění vést spory), řečnické triky, logické úskoky sofismata. pozornost na člověka (ne již na přírodu) u nich základy: politologie, pedagogika, filologie, estetika; sensualisté, relativisté, skeptici, individualisté, pragmatici

7 Sofisté Prótagorás (cca př. Kr.) z Abdéry považován za zakladatele sofistiky umění řečnictví v politice, právnictví prosazování, tím získává v Athénách slávu a bohatství. Všichni lidé jsou si rovni. zákon má platit pro všechny Člověk je mírou všech věcí, jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou. nikoli člověk obecně, ale konkrétní jednotlivec O bozích nelze vědět ani že jsou, ani že nejsou, ani jaká je jejich povaha; na to, abychom to mohli zjistit, je věc příliš temná a náš život příliš krátký. Obžalován z bezbožnosti (asebeia) a vypovězen z Athén, utíká na Sicílii, cestou asi zahynul při ztroskotání lodi. Platónovy dialogy Protágoras, Theaitétos.

8 Sofisté Gorgias (asi př. Kr.) z Leontin na Sicílii 427 vystoupil v Athénách jako řečník, paradoxní zvraty, argumenty dodávající pravděpodobnost stanovuje formální pravidla pro uměleckou prózu (počty slabik, rytmus, rým) zlomky díla: O nejsoucnu neboli o přírodě dokazuje: 1. nic neexistuje, 2. kdyby něco existovalo, muselo by to být nepoznatelné, 3. i kdyby něco bylo možné poznat, nebylo by to poznání sdělitelné. Chvála Heleny odmítá její vinu v trójské válce Palaméda příkladná obhajovací řeč. Palamédés: v tradici bájí po Homérovi rozumný a vychytralý hrdina, vnuk Poseidóna. Odhalil Odysseovo předstírání, ten se mu pak pomstil zabitím. Tradice mu připisuje vynalezení písma (z písmen), vynález čísel, zákonů a hry na desce.

9 Sokratés (470/ př. Kr.) Athény řemeslník kameník, sochař gymnastická cvičení, tanec, dobrá kondice, účastní se vojenských tažení, výborná soustředěnost nezanechal žádné psané dílo Xantipa smysl jeho pozdějšího chození na tržiště a hřiště: sdělit, že nejvíce záleží na správném myšlení techné maieutiké (umění porodnické), plození v krásnu umění položit v pravý čas pravou otázku odměna: probouzející se vědomí

10 Sokratovi následovníci Xenofón (430/ př. Kr.) z Athén historik, voják O Kýrově vychování (Kyrú paideia) obdiv ke spartskému výchovnému systému, Kýros zakladatel perské říše, X. přitom popisuje ale spartskou výchovu Založení Sparty Lakedaimonské zřízení Kýrovo tažení (Anabasis) Obrana Sokrata (Apologiá Sokratús) Vzpomínky na Sokrata líčí Sokratovy názory na výchovu a vzdělání, i na schopnosti žen Řecké dějiny (Hellénika) navazuje na Thukýdida, popisuje dějiny z let př. Kr. (Thukýdidés, př. Kr., zakladatel vědeckého dějepisectví )

11 Sokratovi následovníci Kynikové (škola kynická) cynický navazují na Sokratovo: ctnost je nad veškeré hmotné bohatství předměstské athénské gymnasio Kynosargés určeno neplnoprávným občanům zakladatel: Antisthenés ( př. Kr.) Sokratés: skrze díry v jeho plášti vidím jeho ješitnost apathie indiferentnost, lhostejnost autarkie soběstačnost, autonomie (i v mravech) lhostejnost vůči politice, státu, rodině, náboženství, vědě, zdraví (všemu, kromě ctnosti) smyslové poznání: vidím koně, koňovost však nevidím (proti nauce o idejích, anticipují budoucí nominalismus) Ctnost je naučitelná trvalá vlastnost, učíme se jí v činu, práce má vnitřně kultivační význam: Práce je dobrem.

12 Sokratovi následovníci Kynikové Diogenés ze Sinópy (cca př. Kr.) Diogenés kyón (pes) nadsázka, provokace, přehánění zaměřen proti marnivosti, rozmařilosti, zhýčkanosti, nesoběstačnosti, nadutosti bohatých sud číše je příliš napodobuje cvičitele sboru, neboť i oni udávají vyšší tón, aby ostatní zachytili tón správný (DL VI, 35) oškubaný kohout Toto je Platonův člověk! Alexandr Veliký: (stínící slunci) Kdybych nebyl Alexandrem, chtěl bych být Diogenem. Komenský: Diogenes Cynicus Redivivus (škola divadelní hrou)

13 Sokratovi následovníci škola hédonická (kyrénská) protipól kyniků hédoné slast založil Aristippos z Kyrény v S Africe Hegésias (kolem r. 300 př. Kr.): Je žádoucí jak život, tak smrt. trvalá slast není možná; nazýván peisithanatos přemlouvající k smrti, po jeho přednáškách docházelo k sérii sebevražd Ptolemaiem I. v Alexandrii zakázány.

14 Sokratovi následovníci škola megarská založil Eukleidos z Megary Jestliže někdo říká, že lže, pak současně lže i mluví pravdu význam v moderní sémantice pro vztah jazyka a metajazyka

15 Platón (428/7-348/7 př. Kr.) vl. jm. Aristoklés, Platon přezdívka daná učitelem gymnastiky (platys široký) aristokrat (na rozdíl od Sokrata) snaha o ucelený systém výchovy a vzdělávání, požadavek podřízení zájmům státu, ideál kalogathíe. Zaměřen na dospělé a dospívající, na nemnohé (dnes: všem), nic nezaručeno. filosofie láska k moudrosti, záležitost vyvolených, božská (zda toho bůh dopřává), amatérská (milovnická) Moudrost je vlastností boha a láska k moudrosti je náklonností k bohu. promýšlí základy státu a státnosti kolem r. 387 př. Kr. zakládá v Athénách Akadémii (působila bez přerušení téměř 900 let) ideje v nich je daná míra, kterou lze myšlenkově vytušit proti sofistovi Protagorovi, který tvrdil: Člověk je mírou všech věcí, nemůže existovat žádná všeobecná míra. Platón: to by ničilo základy vědy a mravnosti. Ve filosofii nejde o přemlouvání, ale o dialog (podobně Hérakleitos: každá věc potřebuje svůj protiklad)