Elektronické platební systémy

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra informatiky a kvantitativních metod Elektronické platební systémy Bakalářská práce Autor: Martin Ševčík Informační technologie Vedoucí práce: doc. Ing. Bohumil Miniberger, CSc. Praha Duben, 2014

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze dne

3 Poděkování Rád bych tímto věnoval poděkování panu Doc. Ing. Bohumilu Minibergerovi, CSc., za pomoc při odborném vedení mé bakalářské práce. Poskytl mi cenné rady, které mi dopomohly k dokončení této práce, a velice si jich váţím.

4 Anotace Předmětem práce je analyzovat vybrané elektronické platební systémy včetně alternativních. Práce poskytne základní přehled o platebním styku, jeho formách a nástrojích. Dále se zaměřuje na bezpečnost platebních systémů a jejich vyuţití v reálném prostředí. Klíčová slova Bezhotovostní platební styk, elektronický platební systém, platební karty, bezpečnost, mobilní platby. Annotation The purpose of this thesis is to analyse particular electronic payment systems including the alternative ones. The thesis provides general knowledge of payment, its forms and instruments. Furthermore, it focuses on payment methods security and making use of it in real world. Key words Non-cash Payment; Electronic Payment System; Payment Cards; Security; Mobile Payments

5 Obsah Obsah... 5 Úvod... 8 Metody zpracování Klasický platební styk Hotovostní platební styk Bezhotovostní platební styk Příkaz k úhradě Příkaz k inkasu Přeshraniční platební styk SEPA platba Zahraniční platební styk Šeky Dokumentární platby Platební systémy CERTIS TARGET SWIFT Právní úprava platebních systémů Platební karty Historie platebních karet Obecné vlastnosti platebních karet Rozdělení platebních karet Bezpečnost uţití platebních karet Elektronické platební systémy Elektronická peněţenka Systém PayPal Historie Druhy účtů a registrace

6 Transakce Poplatky za sluţby Zabezpečení Výhody a nevýhody Skrill Historie Druhy účtů a registrace Operace na účtu Poplatky Zabezpečení Výhody a nevýhody Paysec Registrace a typy účtů Poplatky Zabezpečení Výhody a nevýhody PayU Funkčnost Bezpečnost Účet, registrace a implementace Platební metody a poplatky Výhody a nevýhody Alternativní platební systémy Virtuální měna Mobilní platby Premium SMS QR platby M-platby NFC platby Mobito MasterCard Mobile Zabezpečení dat Ověření provozovatele a šifrování dat Autentizace klienta Autorizace transakcí Praktická ukázka vyuţití nebankovních platebních systémů Platba přes Paypal

7 7.2. Platba přes Skrill Platba přes PaySec Platba přes PayU Zhodnocení platebních systémů Závěr Seznam pramenů a literatury Seznam obrázků Seznam tabulek

8 Úvod Cílem mé bakalářské práce je analyzovat postupy a nástroje elektronického platebního styku s cílem jejich vyuţití v internetovém obchodu. Vzhledem k tomu, ţe téma placení povaţuji za jedno z nejdůleţitějších v našem kaţdodenním ţivotě, chci čtenáře v této práci seznámit s nejčastěji pouţívanými pojmy, zásadami a způsoby souvisejícími s platebním stykem. V úvodu se budu věnovat klasickému platebnímu styku, kde uvedu jeho základní rozdělení a způsoby, jak probíhá, včetně rozdělení základních forem platebního styku. Věnuji se rovněţ zahraničnímu platebnímu styku, projektu SEPA, podstatným náleţitostem, které s platebním stykem souvisí obecně, jako je např. IBAN, BIC, způsoby výpočtů poplatků u zahraničního i přeshraničního platebního styku. Poskytnu základní informaci o dokumentárních platbách, které sice přímo s elektronickými platebními systémy nesouvisejí, přesto si myslím, ţe mají své místo obecně v platebním styku a chci je alespoň stručně zmínit jako nástroj bezhotovostního platebního styku, především zahraničního, včetně šeků. V oddílu platebních systémů uvedu základní platební systémy vyuţívané v naší republice včetně funkce systému CERTIS a platební systémy v zahraničí pro zahraniční převod v rámci zemí EU a EHP, ale i mimo něj. Popíši, co je to TARGET 2, SWIFT, jaké jsou náleţitosti SWIFTOVÉ zprávy. Ve své práci vyjmenuji základní zákony a vyhlášky, které se problematiky platebního styku dotýkají. Podstatnou část mé práce věnuji platebním kartám. Jde především o to, ţe platební karty jsou nástrojem jak hotovostního platebního styku, tak bezhotovostního a navíc značně souvisejí s elektronickým platebním stykem. Proto uvádím základní informace, týkající se vývoje platebních karet ve světě a v České republice. Dříve lidé vlastně pomalu nevěděli, co je to platební karta. Větší osvěta u nás nastala aţ po roce 1990, coţ souvisí i s prací bank, jejich vývojem po tomto roce, s jejich konkurencí. Uvedu obecné vlastnosti karet, jejich základní rozdělení, ale i moţnosti zneuţití karet a způsoby ochrany proti nim. Stěţejní náplní práce jsou elektronické platební systémy, které včetně elektronické peněţenky podrobně charakterizuji s uvedením postupů, jak s nimi zacházet. U jednotlivých systémů rozeberu historii, druhy účtů a způsoby registrace, operace na účtu včetně poplatků, způsoby zabezpečení včetně výhod a nevýhod. Tato problematika je většině lidí hodně cizí, 8

9 neboť o nich nemají ţádné informace a jsou málo rozšířené především v České republice. Souvisí to hodně s věkem, neboť většina lidí o jednu a více generaci starších, neţ jsem já, nemá ani potuchy o tom, co to vlastně je a jak to funguje. Pro mě je toto téma naopak velmi známé, neboť jiţ řadu let vyuţívám platební systémy přes internet jako zákazník i jako prodejce. Je to velice pohodlné. Nemusím nikam chodit do kamenných obchodů a jen tak z prostředí domova si udělám nákup i třeba z Ameriky bez větší námahy a ještě za daleko niţší cenu. Navíc mám moţnost porovnání ceny a vyberu si tedy zboţí, kde je nejlevnější. Samozřejmě to není jen tak jednoduché. Jde především o to, aby nákup probíhal na zabezpečených stránkách obchodníka a aby nedošlo ke zneuţití osobních a platebních údajů. Uvedu základní informace o alternativních platebních systémech, které zahrnují virtuální měnu a způsob jejího získávání. Zmíním se o mobilních platbách, které se postupným vývojem dynamicky zdokonalují. Jde např. o tzv. chytré telefony, které umoţňují komplexní vyuţití internetových aplikací bank, klient s nimi můţe kdykoliv provést transakce, aniţ by musel do banky vypsat platební příkaz nebo sedět doma u počítače. V další části práce se věnuji způsobům zabezpečení elektronických platebních systémů, které probíhají ve třech krocích, kterými jsou ověření provozovatele a šifrování dat, autentizace klienta a transakcí. Uvedu zde bezpečnostní protokoly SSL a TLS, veřejný a soukromý klíč a především dnes nejvyuţívanější 3D-SECURE. Závěr své práce zaměřím na praktické vyhodnocení nebankovních elektronických platebních systémů v internetovém obchodování, názorně uvedu jednotlivé kroky při nákupu a subjektivně zhodnotím, který z uvedených platebních systémů je nejvýhodnější. 9

10 Metody zpracování Metody zpracování odpovídají mému cíli práce, kterým bylo provést analýzu jednotlivých platebních systémů a zhodnocení jejich vhodnosti pro uţivatele. V oddílu Klasický platební styk a Bezhotovostní platební styk byl proveden popis jednotlivých způsobů platebního styku včetně základních informací s tímto tématem spojených. Byla k tomu vyuţita především odborná literatura. V kapitole Platební karty byla provedena analýza webových zdrojů společně s vyuţitím odborné literatury. V části Elektronické platební systémy byla vyuţita důsledná analýza aktuálních webových zdrojů. V oddílu Alternativní platební systémy jsem vyuţil své osobní zkušenosti a analyzování dostupných webových zdrojů. Předposlední kapitola týkající se Zabezpečení dat vychází z popisu dostupných informací a elektronických zdrojů. V závěrečné kapitole, kde vyhodnocuji jednotlivé elektronické platební systémy, jsem vyuţil praktickou ukázku nákupu zboţí přes tyto systémy od počátku výběru zboţí aţ po jeho potvrzení o zaplacení. Na závěr subjektivně uvedu nejvhodnější systém pro uţivatele. Byly zde vyuţity osobní zkušenosti při práci s těmito systémy, včetně webových aplikací společností poskytující tyto platební systémy. 10

11 1. Klasický platební styk Klasický platební styk vyjadřuje peněžní vztah mezi plátcem a příjemcem, který je uskutečňován v určitých formách dohodnutými platebními instrumenty buď přímo mezi nimi, nebo prostřednictvím k tomu určených subjektů (např. bank nebo spořitelních úvěrních služeb) [1 str. 11]. Mezi nejvýznamnější finanční zprostředkovatele řadíme banky, které můţeme definovat jako právnické osoby se sídlem v České republice zaloţené jako akciové společnosti, které přijímají vklady od veřejnosti a poskytují úvěry, a které k výkonu bankovní činnosti mají bankovní licenci. Kromě toho banka vykonává i jiné činnosti a to platební styk a zúčtování, ale i zprostředkování finančního investování na kapitálovém trhu. V prvé řadě jde o realizaci tuzemského a zahraničního platebního styku. Základní sluţbou v rámci realizace platebního styku je hotovostní a bezhotovostní platební styk. Tabulka 1: Základní rozdělení platebního styku Kritérium (hledisko) dělení způsob platby území působnosti náležitosti průvodních dokumentů rychlost realizace účast banky v transakci počet bank v transakci Formy platebního styku hotovostní, bezhotovostní a elektronická forma vnitrostátní, přeshraniční a zahraniční platební styk hladké a dokumentární platby expresní a standartní platební styk bezzávazkový a závazkový platební styk vnitrobankovní a mezibankovní platební styk Zdroj: vlastní tvorba, údaje vyuţity z literatury (Schlossberger, 2012) Základním hlediskem dělení platebního styku je jednoznačně způsob platby, podle kterého se rozděluje do tří forem. 1) Hotovostní platební styk dochází zde k přesunu finančního objemu peněz ve formě bankovek a mincí mezi účastníky platebního styku. 11

12 2) Bezhotovostní platební styk probíhá mezi bankovními účty mezi plátcem a příjemcem. 3) Elektronický platební styk finanční prostředky jsou uloţeny v elektronické podobě ve formě elektronických peněz a platební styk zde probíhá mezi účastníky transakce tak, ţe odesílateli jsou odečteny prostředky z jeho elektronického nosiče a příjemci jsou ihned přičteny. Dle teritoria se platební styk rozděluje: 1) Tuzemský platební styk plátce i příjemce se nacházejí v tom samém státě. 2) Přeshraniční platební styk plátce i příjemce se nacházejí v různých státech, ale pouze v zemích Evropského hospodářského prostoru (dále jen EHP). 3) Zahraniční platební styk plátce a příjemce se nacházejí v různých státech mimo EHP. Dle náležitostí průvodních dokumentů: 1) Hladké platby při uskutečnění transakce nejsou zapotřebí ţádné průvodní dokumenty. 2) Dokumentární platby při převodu peněz jsou vyţadovány dokumenty spojené s transakcí. Podle rychlosti realizace se platební styk dělí: 1) Expresní platební styk okamţité odepsání peněţního obnosu z účtu odesílatele ve prospěch příjemce zpravidla zpoplatněno za vyšší poplatek. 2) Standartní platební styk transakce probíhá dle předem dohodnutých podmínek. Dle účasti banky v transakci se rozděluje platební styk: 1) Bezzávazkový platební styk banka pouze zprostředkovává platbu. 2) Závazkový platební styk banka vstupuje do závazku jako třetí účastník transakce. Další dělící kritérium je počet bank v transakci: 1) Vnitrobankovní platební styk plátce a příjemce jsou klienty jedné banky. 2) Mezibankovní platební styk platby se uskutečňují mezi více bankami Hotovostní platební styk Hotovostní platební styk je jednou z forem platebního styku, která se provádí prostřednictvím hotových peněz bankovek a mincí. Je charakterizován jako všechny hotovostní platby, které jsou uskutečňovány bankami, jinými právnickými osobami či fyzickými osobami jak pro svou potřebu, tak pro potřebu klientů [2 str. 34]. 12

13 Hotovostní platební styk probíhá převáţně při placení menších peněţních částek jako například divadlo, kino nebo restaurace a dále tento způsob placení preferuje i řada podnikatelských subjektů při dodávkách zboţí či materiálu méně solventním odběratelům. Účastníci hotovostního platebního styku mohou být: 1) zákazníci 2) obchodníci 3) komerční banky 4) centrální banka Zákazníci přicházejí do styku s hotovostí především dvěma způsoby. Jde o výběr hotovosti z elektronického platebního prostředku bankomatu, v případě nedůvěry v platební karty výběrem hotovosti na bankovní přepáţce ve finanční instituci za vysoký poplatek. Zákazníci vybrané finanční prostředky vyuţívají jako prostředek k nákupu zboţí a sluţeb u obchodníků. Řada klientů v rámci úspor ukládá hotovostní prostředky na své bankovní účty. Obchodníkům se finanční prostředky dostanou do ruky při nákupu zboţí a sluţeb zákazníky a obchodníci dále svojí přebytečnou hotovost odnášejí do komerčních bank za účelem ochrany svého majetku. Komerční banky dostávají peníze od fyzických osob, podnikatelů i právnických osob. Tyto prostředky banka vyuţívá pro ostatní klienty, výběry hotovosti, poskytování úvěrů. Přebytečné mnoţství peněţních prostředků komerční banka odvádí centrální bance [2]. Při finančních operacích na volném trhu je prostřednictvím tzv. repo sazby regulováno Centrální bankou mnoţství peněz v oběhu [98]. Centrální banka peníze přijaté od komerčních bank zkontroluje a v případě, ţe nesplňují předepsané parametry, podle zákona je stahuje z oběhu a likviduje. Do oběhu zavádí peníze nové [2]. Hotovostní platební styk u bankovních domů probíhá: 1) Ukládání peněz na pokladnách bank, pro podnikatele je velice časté vyuţití nočního trezoru pro zvýšení bezpečnosti aktiv. 2) Výběr hotovosti probíhá pomocí výběrového pokladního dokladu s ověřením dle podpisového vzoru. 3) Na základě šeku (v případě, ţe šek je krytý, probíhá výplata okamţitě). 13

14 4) Bankovní kartou (výběr pomocí bankomatu). U hotovostních plateb vklad na účet probíhá osobně majitelem nebo disponentem daného účtu, ale je moţné i vklad třetí osoby, která není uvedena na podpisovém vzoru klienta. Další moţností je vklad pomocí bankomatu, kde však můţe vkládat peníze pouze osoba s oprávněním vkladu hotovosti. U pokladních operací je vţdy nutné dodrţovat určité zásady, k nimţ patří především identifikace toho, kdo vkládá hotovost, dále kontrola pravosti bankovek. Je nezbytné vyhotovit pokladní doklad po kaţdé transakci a zúčtovat finanční hotovost. Zákon 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu 7 - povinnost identifikace praví: jestliže je povinná osoba účastníkem obchodu v hodnotě převyšující částku 1000 EUR, před jeho uskutečněním vždy identifikuje klienta, pokud tento zákon dále nestanoví jinak. (253/2008 Sb. 7 odstavec 1) Kaţdý, kdo na účet vkládá částku vyšší jak 1000 nebo její ekvivalent, je povinen podrobit se identifikaci, aby se zamezilo praní špinavých peněz. Realita u nás je taková, ţe banky kontrolují kaţdou osobu, která vkládá finance na účet. Pokud vkladatel odmítne se legitimovat, zaměstnanec banky má za povinnost odmítnout vklad peněţních prostředků. Bankovní instituce musí dle výše uvedeného zákona 16 odstavec 2 uchovávat údaje s identifikací klienta po dobu 10 let od transakce. U pokladních operací bankovní instituce by měly věnovat zvýšenou pozornost přijímaným mincím a bankovkám a to z hlediska jejich poškození a zejména pravosti. Existují ochranné prvky, které slouţí k lepšímu rozeznání pravých bankovek od jejich falzifikátů. Tyto prvky se rozdělují do tří skupin. Nejzákladnější jsou ochranné prvky určené pro veřejnost, které musí být jednoduché a snadno rozeznatelné. Druhou skupinou jsou prvky určené pro bankovní úředníky především pokladní, jejichţ rozeznání vyţaduje speciální zařízení vyuţívající UV záření nebo lupu. Poslední skupinu tvoří specializovaní odborníci z řad vědců. Hotovostní výběr z účtu probíhá nejčastěji na pobočkách bankovních institucí a prostřednictvím bankomatů. Při výběru peněz na pokladně je důleţitá identifikace klienta, vyhotovení pokladního dokladu a správné zúčtování vyplacených peněz. Při výběru finančních prostředků je velmi důleţité, aby pracovník banky také provedl autentifikaci, tzn., ţe zkontroluje, zda je osoba oprávněna disponovat s těmito prostředky, jinými slovy je uvedena na podpisovém vzoru. Při výběru z automatu je vyţadována autorizace pomocí platební karty, kterou vydává banka nebo spořitelní či úvěrní druţstvo nebo vydavatel 14

15 elektronických peněz k danému účtu klienta a ochranný prvek, který slouţí ke zvýšení bezpečnosti PIN kód. Další moţností výběru je tzv. CashBack. Jde o platební sluţbu, která umoţňuje drţiteli platebních karet vybrat peněţní hotovost aţ do výše 1500 Kč na pokladně při minimální útratě 300 Kč. Při autorizaci platby se musí zadat číselný kód, který slouţí ke zvýšení bezpečnosti klienta před zneuţitím. Jde zde vyţadováno, aby obchodník vlastnil příslušné zařízení pro elektronickou komunikaci. 2. Bezhotovostní platební styk Bezhotovostní platební styk probíhá mezi plátcem a příjemcem platby prostřednictvím zprostředkovatele a to banky. Můţe probíhat uvnitř státu tzv. vnitrostátní bezhotovostní platební styk, ale i mimo něj tzv. přeshraniční a zahraniční platební styk. Tuzemský platební styk se provádí ve formě hotovostních a bezhotovostních operací za pouţití definovaných platebních příkazů. Odlišnou formou jsou hybridní operace, které se realizují na základě příkazu k výplatě v hotovosti poštovní poukázka typu B. Tato poukázka je produktem České pošty, s. p., určená k převodu plateb s výplatou v hotovosti. Slouţí k realizaci hybridního platebního styku kombinace hotovostního a bezhotovostního. Platba probíhá tak, ţe nejdříve se uhradí daná částka bezhotovostně z bankovního účtu a následně proběhne výplata dané částky příjemci v hotovosti na České poště, s. p. Druhou variantou kombinace hotovostního a bezhotovostního platebního styku je poštovní poukázka typu A, která je opět produktem České pošty, s. p., ale i Československé obchodní banky, a. s. Platba probíhá tak, ţe nejprve klient uhradí danou částku v hotovosti na přepáţce České pošty a následně výplata této částky probíhá bezhotovostně na účet příjemce [3]. Platby realizované pomocí bezhotovostní transakce nejsou doprovázeny ţádnými dokumenty, banka při nich nevstupuje do ţádných závazkových vztahů jde o tzv. hladké platby. Mezi nástroje bezhotovostního platebního styku řadíme: Příkaz k úhradě, Příkaz k inkasu, Platební příkaz pro zahraniční a přeshraniční platební styk, Šek, 15

16 Platební karta [2] Příkaz k úhradě Jedná se o základní nástroj bezhotovostního platebního styku a bezzávazkovou hladkou platbu. Jde o příkaz majitele účtu své bance, aby z jeho účtu převedla finanční hotovost ve prospěch účtu příjemce. Příkaz k úhradě musí obsahovat důleţité náleţitosti k tomu, aby mohl být zpracován. Jedná se o číslo účtu plátce a číslo účtu příjemce, jehoţ součástí je kód banky a označení, ţe jde o příkaz k úhradě. Dále jde o měnu převodu a částku převodu, podpis dle podpisového vzoru případně datum splatnosti. Mezi nepovinné údaje patří variabilní, specifický nebo konstantní symbol, ale také i datum vystavení a datum splatnosti. V rámci hromadného příkazu k úhradě se z účtu plátce vedeného u banky převádějí peníze na více účtů příjemců i různých bank. Další formou příkazu k úhradě je trvalý příkaz k úhradě. Ten se od klasického příkazu k úhradě odlišuje tím, ţe je zadán v systému banky s pravidelnou opakovatelností nejčastěji s měsíční frekvencí k určitému datu splatnosti. Jde o pravidelně se opakující platbu například platba za fixní poplatek za internet. Nejčastěji je vyuţíván jednorázový platební příkaz, který znamená jednorázovou platbu na účet příjemce, kterou lze realizovat jak z běţného účtu v Kč, tak z účtu v jiné měně. Specifickým trvalým příkazem je příkaz k regulaci zůstatku na účtu, který slouţí k automatickému převodu přebývajících peněţních prostředků na účtu klienta v den zvolené splatnosti a v dané periodě ve prospěch klientem stanoveného protiúčtu [4] Příkaz k inkasu Příkaz k inkasu na rozdíl od příkazu k úhradě spočívá v tom, ţe majitel účtu případně disponent zadá na svém účtu povolení k inkasu třetímu subjektu s moţností stanovení finančního limitu platby. Dále musí třetí straně sdělit číslo bankovního spojení, ze kterého bude provedeno inkaso. Souhlas s inkasem můţe být cílený na variabilní symbol platby (například rodné číslo), specifický symbol nebo jejich kombinaci. Pokud pole pro vyplnění těchto symbolů jsou uvedena, provádí se kontrola údajů v došlé ţádosti o inkaso se zadanými údaji. V případě nesouhlasu některého z údajů se inkaso neprovede. Rovněţ tehdy, kdyţ není dostatek finančních prostředků na účtu plátce. Nejčastěji se setkáváme s tímto typem platby u SIPO (soustředěné inkaso plateb obyvatelstva), jehoţ prostřednictvím je přes Českou poštu s. p., hrazena například platba za nájem a sluţby, která probíhá s měsíční pravidelností. Důleţitým prvkem je tzv. spojovací číslo SIPO, coţ je unikátní desetimístné číslo, které 16

17 identifikuje plátce v systému SIPO, který představuje variabilní symbol platby. Příkaz k inkasu můţe být jednotlivý nebo hromadný podle počtu transakcí, dále je moţné inkasní platbu rozdělit podle počtu provedení inkasní transakce a to na jednorázový platební pokyn nebo trvalý platební pokyn. U trvalého příkazu k inkasu jde o trvalé strhávání finanční hotovosti z bankovního účtu, ale je zde nutné udělit souhlas s inkasem na účtu Přeshraniční platební styk Patří k základním platebním sluţbám v rámci zemí Evropské Unie a Evropského hospodářského prostoru. Příkaz zahrnuje jednak příkaz k úhradě, tak příkaz k inkasu. Jde tedy o převod do zemí EU a EHP v měně EUR, ale i z těchto zemí do výše EUR. Jsou charakterizovány stejnými poplatky za platební sluţby tzv. SHA poplatky (na jejich úhradě se podílí rovným dílem plátce platby a příjemce platby). Nezbytnými údaji přeshraničního platebního příkazu je číslo účtu plátce a příjemce, které musí být uvedeno ve tvaru IBAN (International Bank Account Number). Jedná se o formát čísla, který je dán mezinárodní normou ISO Tato norma se aktualizovala v roce 2007 a byla uvedena do souladu se standardem EBS204. Maximální délka je 34 znaků, které mohou tvořit číslice nebo velká písmena. Závazná struktura tohoto čísla je následující: 2 znaky kód země, 2 znaky kontrolní číslice, které slouţí jako ochrana před přepsáním, max. 30 znaků kód banky a číslo účtu [5]. Tabulka 2: Příklady účtu pro Českou republiku Bankovní spojení IBAN elektronická forma IBAN písemná forma /0800 CZ CZ /0710 CZ CZ Zdroj: Dalšími náleţitostmi přeshraničního platebního příkazu je řádné označení osob účastnících se platebního styku plátce a příjemce, jejich jména a trvalé bydliště, měna převodu. Nezbytnou součástí je adresa banky příjemce, která se v mezinárodním platebním styku nazývá BIC (Business Identification Code), známý pod označením SWIFT kód. Tento identifikační nástroj slouţí k jednoznačnému rozeznání banky příjemce i odesílatele a je uveden v záhlaví SWIFT zprávy. Má 8 nebo 11 znaků a spadá do normy ISO 9362 [6]. 17

18 Tyto znaky zahrnují první tři nebo čtyři z následujících komponentů: kód instituce označuje banku pomocí čtyř abecedních písmen, kód země označuje daný stát, kód místa označuje lokalitu banky v daném státu, kód pobočky jde o volitelný kód, který upřesní umístění pobočky v městě. Jako příklad uvádím SWIFT adresu České spořitelny, která je: GIBACZPK, kde první 4 znaky jsou kód instituce (GIBA), další 2 znaky určují kód země (CZ) a PK, který slouţí jako identifikace místa banky [7] SEPA platba Projekt SEPA byl spuštěn dne 28. ledna 2008 [8]. Je to jednotná platební oblast pro provádění plateb a inkas v eurech a vztahuje se na země v Evropské Unii a Evropském hospodářském prostoru (dále jen EHP). SEPA (Single Euro Payment Area) se vztahuje na inkasní transakce a převodní platby a vyznačuje se tím, ţe všechny transakce v dané oblasti jsou za stejných podmínek, práv a povinností bez ohledu na lokalitu v EU/EHP. Cílem SEPA je zefektivnit sluţby platebního styku. Základními prvky SEPA jsou: jednotná měna, jednotný soubor platebních nástrojů bezhotovostní úhrady, přímé inkaso a platby uskutečňované prostřednictvím platebních karet, jednotné technické normy, jednotné provozní postupy, harmonizovaný právní základ, průběžný rozvoj nových služeb orientovaných na zákazníky [9 str. 7]. Projekt SEPA je řízen orgánem nazývajícím se Evropská rada pro platební styk (EPC), která stanovila pro platební sluţby tři základní platební nástroje, které poskytují ucelený přehled pravidel pro provádění bezhotovostních plateb v eurech. Jde o: 18

19 bezhotovostní úhrady SEPA, přímé inkaso SEPA, platby SEPA uskutečňované prostřednictvím platebních karet. Bezhotovostní úhrady SEPA jako základní pravidla lze uvést dostupnost v celém systému SEPA, která znamená, ţe kaţdý klient musí být dohledán v případě, ţe mu je zaslána platba. Další velice důleţité pravidlo je to, ţe na účet příjemce je poukázána celá částka a výše platby není limitována. Maximální doba těchto transakcí nesmí přesáhnout 3 pracovní dny a jako identifikační prvky zde slouţí jiţ známé kódy IBAN a BIC. Přímé inkaso SEPA lze charakterizovat dostupností, vztahuje se na jednorázové i opakované platby v eurech, maximální doba pro zúčtování je zde na rozdíl od bezhotovostních úhrad aţ 5 pracovních dní pro první platbu a 2 pracovní dny pro opakované platby. Platby SEPA uskutečňované prostřednictvím platebních karet zásady pro platby pomocí platebních karet v SEPA prostoru musí dodrţovat všechny strany platebního styku, do kterých se zahrnují vydavatelé platebních karet, příjemci, kartové systémy a provozovatelé. Nejdůleţitější zásadu, kterou EPC stanovila, je, ţe drţitelé karet mohou vyuţívat jednu platební kartu v celém SEPA prostoru [9] Zahraniční platební styk Zahraniční platební styk je vztah mezi plátcem a příjemcem, kde příslušné banky zprostředkující platební transakci se nacházejí mimo Evropskou Unii nebo EHP. Na rozdíl od přeshraničního platebního styku, kde pro transakce se pouze vyuţívá poplatek dělený (tzv. SHA), u zahraničního platebního styku plátce má na výběr ze tří různých moţností platby poplatků: SHA (Shared) u této varianty se bankovní poplatky dělí mezi obě strany transakce plátce a příjemce rovným poměrem, BEN (Beneficiary) veškeré bankovní poplatky včetně těch, co vzniknou ze strany plátce, musí uhradit příjemce platby, 19

20 OUR (Our) veškeré bankovní poplatky včetně těch, co vzniknou ze strany příjemce, musí uhradit plátce platby [10]. Nedílnou součástí platebního příkazu do zahraničí je kromě výše uvedeného způsobu úhrady poplatků uvedení kódu měny a částky, která se uvádí i slovně. U těchto transakcí se vyuţívají nejenom platby v eurech, ale také ostatní zahraniční měny jako například Americký dolar. Součástí platebního příkazu je například číslo účtu plátce ve tvaru IBAN, číslo účtu příjemce, coţ je číslo nebo soubor znaků, které mu přidělila banka v zahraničí. Je zde vyţadováno kromě bankovního spojení uvedení názvu a sídla banky příjemce včetně směrového kódu banky. V rámci zahraničního platebního styku jednoduchou a rychlou formu úhrady představují hladké platby, u kterých se nepoţadují ţádné dokumenty prokazující proti plnění druhé strany, jsou zaloţeny na důvěře obou stran. Uskutečňují se ihned po podání platebního příkazu. Pouţívají se pro platby jak obchodní, tak i neobchodní povahy. Obchodní platby vyplývají z přímého uskutečňování obchodních transakcí například z provádění obchodu, přepravy a zasilatelství. Jsou to platby za zboţí, za poskytované sluţby, za dopravu apod. Neobchodní platby jsou určené k tomu, aby se hradily mzdy zaměstnancům, jsou určeny pro zasílání alimentů, darů atd. Mezi nástroje zahraničního platebního styku, které nejsou platebními sluţbami, řadíme šeky a dokumentární platby Šeky Šeky jsou cenné papíry, které slouţí výstavci (majiteli) šeku k tomu, aby uhradil peněţitou částku osobě, která je uvedena jako příjemce platby prostřednictvím šekovníka banky. Vyuţívají se k bezhotovostnímu placení, ale i k výběru hotovosti. Šek je převoditelný i na jinou osobu a jeho pouţití se řídí zákonem č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový. Aby šek splňoval podmínky zákona výše uvedeného, musí mít předepsané náleţitosti: označení, ţe jde o šek, příkaz k zaplacení peněţité sumy v měně a slovy, dále jméno a příjmení toho, kdo má platit, místo placení včetně data, místa vystavení a konečně podpisu. Jedním z nejkvalitnějších druhů šeků je bankovní šek, za který ručí banka. Jeho výstavcem je banka. Jsou vystavovány jako kryté, to znamená, ţe při vystavení šeku je účet klienta zatíţen částkou šeku. Maximální částka šeku je omezena výši zůstatku klienta. Dalším velice často vyuţívaným šekem je soukromý šek, který klientovi zajišťuje přístup k penězům na jeho účtu. Můţe být vystaven v korunách i v cizí měně, maximální ani minimální částka není stanovena, 20

21 avšak ze zákona je klient povinen vystavit pouze krytý šek, coţ znamená, ţe klient je zde limitován výši zůstatku na svém bankovním účtu. Nejčastěji je vyuţíván k výplatě hotovosti třetí osobě. Šekem můţe vybírat ze svého účtu nejenom majitel bankovního účtu, ale i všechny disponující osoby. Šek lze vyplatit i v jiné bance, ale není ihned proplacen, je přijat k inkasu a je zde nutná kooperace mezi vydávající bankou a příjímací bankou. Šeky musí splňovat povinné náleţitosti, při předloţení musí být správně ţirované (podepsané majitelem šeku uvedeným na lince Pay to the order of ) [11]. V praxi to znamená, ţe na rubu šeku musí být uveden podpis majitele šeku v souladu s podpisovým vzorem. Mezi výhody soukromých šeků patří ta skutečnost, ţe je lze vystavit kdykoliv a kdekoliv, na jakoukoliv částku i měnu. Výstavce můţe na šek napsat doloţku jen k zúčtování, coţ znamená, ţe lze šek proplatit pouze bezhotovostně. U šeků je nutné dodrţovat lhůty od místa a dne vystavení do předloţení a pro vyplacení šeku. V rámci jednoho státu je tato lhůta osmidenní, v případě vydání šeku v jednom státě a jeho výběru v druhém státu je lhůta 20 dnů a v případě vydání na jednom kontinentu a následném výběru na jiném kontinentu je lhůta 70 dnů. Speciálním druhem šeků jsou cestovní šeky, které slouţí pro potřeby turistického ruchu a mezi jejich výhody patří neomezená platnost Dokumentární platby Mezi další nástroje bezhotovostního platebního styku se zařazují dokumentární platby a to dokumentární inkaso a dokumentární akreditiv. V rámci těchto plateb je nejčastěji zboţí od dodavatele doprovázeno dokumenty, provázející obchodní transakci. Můţe jít například o fakturu, skladovací nebo balící listy apod. Jde tedy ve své podstatě o obchodní dokumenty. Inkaso však mohou doprovázet finanční dokumenty, kterými jsou například cizí směnka, vlastní směnka atd. V případě dokumentárního inkasa jde o bezzávazkový platební instrument, neboť banka při něm nevstupuje do ţádného závazku, avšak ve vztahu mezi dodavatelem a příjemcem plní funkci zprostředkovatele. Průběh dokumentárního inkasa probíhá zpravidla následujícím způsobem: 1) Dodavatel zasílá odběrateli zboţí, které doprovází dokumenty (dopravní dokumenty, faktury, ). 2) Dodavatel ţádá svojí banku o obstarání dokumentárního inkasa současně s předáním těchto dokumentů. 21

22 3) Banka dodavatele informuje banku odběratele inkasní banka, které zasílá příslušné dokumenty a příkaz k inkasu. 4) Banka odběratele předkládá dokumenty odběrateli ihned po přijetí od banky dodavatele. 5) Odběratel můţe například akceptovat směnku případně zaplatit zboţí, teprve poté obdrţí od banky příslušné dokumenty a má povoleno nakládat s předmětem transakce. 6) Banka odběratele poukáţe finanční prostředky bance dodavatele. Dokumentární inkaso je oproti hladké platbě, kdy jsou peníze zasílány převodním bezhotovostním příkazem bez ohledu na to, kde se zboţí nachází, výhodnější pro dodavatele, neboť odběratel zboţí nedostane, dokud za něho neuhradí příslušnou finanční částku nebo podepíše směnku. Ale pro dodavatele je zde však riziko, ţe odběratel nezaplatí nebo nesplní podmínky dokumentárního inkasa, avšak dodavatel má zboţí na cestě téměř u odběratele, takţe vzniká riziko poškození nákladu například potravin nebo náklady spojené s transportem zboţí zpět k dodavateli. Tento platební instrument není garantován bankou, ta zde vystupuje pouze jako zprostředkovatel. Nejčastěji se vyuţívá dokumentární inkaso, coţ je inkaso směnky provázené současně s fakturou nebo pouze faktura bez směnky. Dalším druhem inkas je směnečné inkaso, kde jde pouze o zprostředkování inkasa směnky bez doprovázejících dokumentů. Dokumentární akreditiv je neodvolatelný písemný závazek banky, která jedná na základě ţadatele (odběratele) o akreditiv. Jde o zaplacení příjemci akreditivu (dodavateli) poţadovaných finančních prostředků na základě dokumentů, které jsou obsahem akreditivu. Postup je následující: 1) Dodavatel zasílá zboţí odběrateli. Aby měl jistotu zaplacení, poţaduje po odběrateli vystavení dokumentárního akreditivu, kde jsou stanoveny podmínky obchodního kontraktu, se kterými obě strany souhlasí. 2) Odběratel poţádá svojí banku o vystavení dokumentárního akreditivu na základě příkazu k otevření akreditivu a na základě uzavřené smlouvy o otevření akreditivu. 3) K tomu, aby banka otevřela akreditiv, který pro ni představuje písemný závazek, ţe za zboţí zaplatí, musí příslušnou sumu odpovídající dodávce zboţí zablokovat na účtu odběratele případně na jeho úvěrovém účtu. Banka tedy nejde do ţádného rizika, bez 22

23 finančního krytí dokumentární akreditiv neotevře. V případě poţadavku na změnu akreditivu nebo jeho zrušení je zapotřebí souhlasu všech zúčastněných stran, kterými jsou dodavatel, odběratel a jejich banky. 4) Po otevření akreditivu dá banka zprávu odběrateli, rovněţ dodavatel dostane oznámení o otevření akreditivu. Dodavatel musí zkontrolovat podmínky uvedené v příslušné smlouvě, a pokud je vše v pořádku, můţe odeslat zboţí a má zajištěno zaplacení. Zboţí doprovází dokumenty uvedené v akreditivu, které poté banka zkontroluje. V případě, ţe dodávka je v pořádku včetně dokumentů, provede banka úhradu akreditivu. Jednoznačnou výhodou dokumentárního akreditivu je jistota zaplacení, nevýhodou ze strany odběratele je časová a finanční náročnost Platební systémy Platební systém je systém, který zajištuje převod finančních prostředků a to na základě pevně stanovených pravidel. Řídí se právem České republiky, má alespoň 3 účastníky, je smluvně podloţen, má bankovní licenci udělenou Českou národní bankou a převádí finanční prostředky, které se řídí zákonem o platebním styku. Zúčtování probíhá na principu brutto, tzn., ţe se zúčtovávají jednotlivé poloţky a zároveň se kontroluje jejich krytí. Další variantou zúčtování je netto princip, tzn., ţe se zúčtovávají rozdíly ze vzájemných pohledávek účastníků platebního systému. Hlavní zásadou zúčtování je zajištění jeho neodvolatelnosti, tzn., pokud byl přijat příkaz klienta k zúčtování, nemůţe být jiţ odvolán ţádným z účastníků platebního systému [2]. Za účastníky systému se považují: Banky a pobočky zahraničních bank, Jiné osoby, které jsou oprávněny přijímat vklady od veřejnosti a poskytovat úvěry podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 87/1955 Sb.), Osoby, které jsou oprávněny poskytovat investiční služby podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 591/1992 Sb.), Osoby veřejného práva a osoby s jejich zárukou, 23

24 Osoby oprávněné vydávat elektronické peněžní prostředky na základě bankovní licence (zákon č. 21/1992 Sb.), Zahraniční osoby, které provádějí výše uvedené činnosti [2 str. 146]. Pokud probíhá platební styk pouze v rámci jedné banky, jde o tzv. platební systém vnitrobankovní. Tento platební systém je plně automatizovaný, rychlý a nejméně nákladný. Finanční prostředky zůstávají v jedné bance. Druhou variantou platebního systému je platební systém mezibankovní. U tohoto systému dochází k převodu peněz z účtu plátce jedné bankovní instituce na účet příjemce druhé bankovní instituce. Tento systém rozdělujeme: Korespondenční platební systém, Clearingový platební systém. Korespondenční platební systém Tento platební systém je vyuţíván pro zahraniční platební styk. Je založen na vzájemných korespondenčních vztazích účastníků a vedení korespondenčních účtů. Korespondentská banka je taková banka, která pro danou jinou banku vede účet a naopak daná jiná banka vede účet pro tuto banku. Jde o tzv. nostro a loro účty [1 str. 178]. Nostro účet je účet, který má banka otevřen u jiné banky. Jde vlastně o náš účet. Loro je typ účtu, který vede banka pro jinou banku. Zúčtování pomocí nostro a loro účtu probíhá v příslušných měnách dané země s výjimkou zemí EU+EHP. Zúčtování pomocí těchto účtu trvá zpravidla 2-4 dny. Clearingový platební systém Clearingový platební systém je takový, ve kterém jsou jednotliví členové platebního systému napojeni svým bankovním spojením (svým nostro účtem) na jednu zúčtovací autoritu, kterou bývá buď banka (velmi často centrální banka státu) nebo jiná k tomu určená právnická osoba bankovního typu. Znamená to, že jednotliví účastníci platebního systému neprovádějí platební styk přímo mezi sebou, ale prostřednictvím zúčtovací autority. Odpadá tak nutnost vést účty u celé řady bank [1 str. 180]. Tento platební systém je vnitrostátní mezibankovní platební systém, zúčtovací autoritou je Česká národní banka. 24

25 CERTIS CERTIS (Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement systém) je jediný platební mezibankovní systém v České republice, který zúčtovává platby v Kč. Jeho provozovatelem je Česká národní banka. Zahájil činnost Kaţdý účastník v tomto systému je jednoznačně identifikován kódem banky, který je povinnou součástí kaţdé platební transakce. Transakce můţe být doplněna dalšími symboly, jako je například variabilní symbol, specifický symbol nebo konstantní symbol. Vznik a provozování systému CERTIS, práva a povinnosti účastníků jsou stanoveny zákonem o platebním styku. Zásady systému CERTIS Brutto vypořádání v reálném čase, transakce se zpracovávají nepřetrţitě. Vypořádání mezibankovních plateb v české měně probíhá na účtech vedených u ČNB. Přímá účast bank a úvěrních a spořitelních druţstev systému CERTIS. Přímé vztahy mezi centrálou dané banky, úvěrního a spořitelního druţstva a CERTIS. Neodvolatelnost poloţek akceptovaných systémem. Zpracování různých typů transakcí například úhrady, inkasa, storna apod. Platby, které nejsou kryté, jsou pozdrţeny ve frontě. Na účtech vedených ČNB není povoleno jít do záporného zůstatku nad stanovený limit. ČNB můţe poskytnout úvěr ostatním bankám k zajištění jejich likvidity např. vnitrodenní úvěr [12]. Data jsou předávána do CERTIS několikrát v průběhu dne elektronicky prostřednictvím komunikační sítě. Před akceptací platebního příkazu v systému CERTIS probíhá kontrola týkající se splnění poţadavků k přijetí. Pokud jsou poţadavky splněny, probíhá vypořádání. Toto vypořádání proběhne pouze v tom případě, ţe banka plátce má dostatečné prostředky na účtu vedeném u ČNB k úhradě plateb. Při disponibilním zůstatku je platba okamţitě provedena. Těchto transakcí CERTIS provede kolem za hodinu. Jsou zpoplatněny v závislosti na tom, kdy banka odesílá data určená ke zpracování v rámci účetního dne. Na 25

26 začátku dne je poplatek nejniţší (0,04 Kč /poloţka) a v závěru dne je poplatek aţ 100 Kč za poloţku. Z tohoto důvodu je vhodné pro banku odesílat data kontinuálně v průběhu dne [1] TARGET2 Platební systém TARGET2 se začal vyuţívat 19. listopadu Jeho vyuţitelnost předpokládá otevření účtů centrálních bank u Evropské centrální banky. Jde tedy o systém centrálních bank členských zemí Evropské Unie a Evropského hospodářského prostoru. V TARGET2 jsou povinně zúčastněny všechny národní banky Eurozóny a je vyţadována smlouva mezi TARGET2 a členským státem. Lze ho vyuţívat nejen pro přeshraniční převod, ale i pro domácí platby v měně euro v rámci členských zemí systému [1] SWIFT Pro potřebu přenosu dat mezi bankami a finančními a nefinančními institucemi byla zaloţena společnost SWIFT. Pod zkratkou SWIFT (The Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication) vystupuje Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci, která provozuje mezinárodní, počítači řízenou telekomunikační síť. Tato síť spojuje účastnické banky i další finanční instituce a umožňuje jim rychlý, spolehlivý a hlavně bezpečný přenos dat týkajících se platebních a finančních transakcí a dalších souvisejících informací [1 str. 236]. SWIFT byl uveden do provozu v roce 1977 a nahradil dálnopisový přenos dat. SWIFT síť má dvě operační střediska, z nichţ jedno je v Evropě v Leidenu a jedno v USA v New Yorku a navzájem jsou propojeny. Přenos dat probíhá v rámci této sítě pomocí tzv. swiftových zpráv. Zprávy jsou zakódovány, chráněny klíčem a psány v angličtině. Swiftová zpráva se označuje velkými písmeny MT a třemi numerickými znaky x, y, z. x kategorie zprávy, která označuje předmět obchodu a nabývá hodnoty od 0 do 9 včetně, y skupina zprávy, která popisuje funkci zprávy uvnitř určité kategorie, z typ zprávy, který označuje podrobnosti o dané funkci. Pro příklad bych zde uvedl MT 562, který označuje výpis transakcí [1]. Obsah kaţdé zprávy je uspořádán do pěti bloků, první je povinný pro všechny zprávy, ostatní jsou nepovinné a závisejí na druhu zprávy a jejich pouţití. Zpráva se skládá ze záhlaví, které 26

27 charakterizuje odesílající banky (první tři bloky), vlastního textu zprávy, který má aţ 95 textových polí (čtvrtý blok) a jako poslední je tzv. trailer, který obsahuje technické informace. Identifikaci banky se vyuţívá SWIFT adresa, tzv. BIC. Jde tedy o adresu finančních institucí se standartní kódovou strukturou. Zapojení bank do systému SWIFT je pro ně velice výhodné, neboť umoţňuje rychlou komunikaci, rychlé a efektivní zpracování informací, sníţení nákladů na přenos a především zvýšení bezpečnosti Právní úprava platebních systémů Základním zákonem upravujícím platební sluţby je Zákon o platebním styku č. 284/2009 Sb. Tento zákon upravuje činnost osob, které poskytují platební sluţby a které vydávají elektronické peníze, včetně jejich působnosti v zahraničí. Stanovuje práva a povinnosti poskytovatelů platebních sluţeb a jejich uţivatelů včetně práva a povinností vydavatelů elektronických peněz a jejich drţitelů. Dle tohoto zákona banky musí klienty informovat o smluvních podmínkách vedení účtu nebo jiné platební sluţby před uzavřením sluţby a aktivně ho informovat o obchodních podmínkách. Banky jsou povinny připisovat platby v měnách EU/EHP neprodleně po jejich přijetí, ostatní úhrady nejpozději následující den. Platební příkazy přijaté po skončení pracovní doby musí být zpracovány následující pracovní den. Zákon mimo jiné dále stanoví povinnost zpřístupnit informaci o provedených platebních transakcích na platebních účtech měsíčně zdarma. Zákon o omezení plateb v hotovosti č. 254/2004 Sb. stanovuje, kdy jsou fyzické a právnické osoby povinny provést platbu bezhotovostně prostřednictvím poskytovatele platebních sluţeb případně poštovních sluţeb. Poskytovatel platby, která přesahuje částku ,-Kč, je povinen tuto platbu provést bezhotovostně. Zákon o finančních konglomerátech č. 377/2005 Sb. byl novelizován zákonem číslo 228/2013 Sb. Tento zákon upravuje výkon dohledu nad finančními konglomeráty, jako jsou banky, druţstevní záloţny, obchodníci s cennými papíry, pojišťovny. Orgán dohledu vykonává např. ČNB. Zákon o spořitelních a úvěrních družstvech č. 87/1995 Sb. zapracovává předpisy Evropské Unie, upravuje vznik, podnikání a zánik spořitelních a úvěrních druţstev tzv. druţstevních záloţen. Zároveň upravuje dohled nad druţstevními záloţnami, který uděluje ČNB. Povolení vykonávat druţstevní záloţnu uděluje rovněţ ČNB. Jde vlastně o tzv. kampeličky, druţstvo, 27

28 které přijímá vklady, poskytuje úvěry a další peněţité sluţby. Sluţby poskytuje členům druţstva, které záloţnu společně vlastní a řídí. Zákon o bankách č. 21/1992 Sb. upravuje vztahy, které souvisí se vznikem, podnikáním a zánikem bank na území České republiky, včetně jejich působení mimo ČR. Tento zákon stanovuje základní parametry pro získání licence na provoz banky, zákon ukládá minimální výši základního kapitálu banky ve výši ,-Kč ve formě peněţitých vkladů. Zákon dále pojednává např. o organizaci banky, jejím provozu, účetnictví, bankovním dohledu včetně likvidaci banky. Zákon o ČNB č. 6/1993 Sb., který byl novelizován zákonem č. 227/2013 Sb., upravuje její činnost. Jejím hlavním cílem je cenová stabilita v České republice. ČNB určuje měnovou politiku, vydává bankovky a mince, řídí peněţní oběh, platební styk a zúčtování bank, vykonává dohled nad ostatními bankami. Zákon dále pojednává o vztahu ČNB k vládě, o pravidlech hospodaření banky apod. Zákon o finančním arbitrovi č. 229/2002 Sb. řeší spory vzniklé ze spotřebitelských úvěrů a kolektivního investování. Jde o spory mezi bankovními a nebankovními subjekty na jedné straně a spotřebiteli na straně druhé, v oblasti kolektivního investování mezi investiční společností nebo fondem a mezi investorem. Kancelář finančního arbitra je organizační sloţka státu, dříve činnost finančního arbitra vykonávala ČNB. Zákon o opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti č. 253/2008 Sb. stanoví zásady, jejichţ cílem je zabránit praní špinavých peněz a financování terorismu. Jde o peníze, které mají nezákonný původ. Z tohoto důvodu zákon ukládá bankám a dalším poskytovatelům platebních sluţeb povinnost klienta před uskutečněním obchodu řádně identifikovat a to na základě dokladů příslušejícím jednotlivým typům klientů. Identifikace probíhá i před uskutečněním kaţdého bankovního obchodu v hodnotě převyšující částku 1.000,-EUR. Dle tohoto zákona je banka povinna zjišťovat i původ peněţních prostředků a informace musí zadávat do systémů banky. V případě, ţe se jedná o podezřelou obchodní transakci, je nutno danou věc ihned oznámit. Zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb. patří mezi jeden z nejstarších a stále platných zákonů. Vymezuje základní pojmy a pravidla pro práci se směnkami a šeky. Zákon devizový č. 219/1995 Sb. upravuje směnárenskou činnost prováděnou nebankovními subjekty, tj. nákup a prodej cizí měny. 28

29 Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. v obecné rovině se naší problematiky dotýká v oddílu týkající se smlouvy, jejího uzavření, obsahu apod. a dále oddílu účet, platební účet, vklady, akreditivy, inkasa. Platební styk upravují dále vyhlášky: Vyhláška č. 140/2011 Sb. ze dne týká se platebních systému s neodvolatelností zúčtování. Stanoví obsah, formu, lhůty a způsob poskytování informací provozovatelem platebního systému České národní banky. Vyhláška č. 141/2011 Sb. ze dne upravuje činnosti platebních institucí, institucí elektronických peněz, poskytovatelů platebních sluţeb malého rozsahu a vydavatelů elektronických peněz malého rozsahu. Vyhláška č. 142/2011 Sb. ze dne stanoví způsob předkládání informací platebními institucemi, institucemi elektronických peněz, poskytovateli platebních sluţeb malého rozsahu a vydavateli elektronických peněz malého rozsahu České národní bance. Vyhláška č. 169/2011 Sb. ze dne stanoví pravidla pro tvorbu čísla účtu v platebním styku. Číslo účtu se vyuţívá v národním formátu a ve formátu IBAN. V závěru právní úpravy týkající se platebních sluţeb bych rád zmínil předpisy EU, které se k této problematice vztahují. Jde o Směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2007/64/ES ze dne o platebních sluţbách na vnitřním trhu. Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/110/ES ze dne se zabývá přístupem k činnosti institucí elektronických peněz, jejím výkonem a dohledem nad touto činností. Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 260/2012 ze dne stanoví technické a obchodní poţadavky pro úhrady a inkasa v eurech. 29

30 3. Platební karty Platební karty řadíme do nástrojů elektronického platebního styku. Vzhledem k důleţitosti tohoto nástroje rozeberu v této kapitole historii platebních karet ve světě a v České republice, uvedu obecné vlastnosti platebních karet, jejich základní rozdělení a způsoby, jak se chránit před zneuţitím Historie platebních karet Historie platebních karet je podrobně popsána v publikaci Juříka [13] a proto z důvodu zestručnění tohoto popisu, se soustředím jenom na základní údaje, které se vztahují k jejich zavedení u nás. Vývoj platebních karet v České republice je spjat s rokem 1968, kdy se cestovní kancelář Čedok stala obchodním partnerem společnosti Diners club a její klienti mohli vyuţívat platební karty v hotelích, restauracích a obchodech. Následně tato cestovní kancelář zajišťovala platební styk i pro karetní společnosti American Express, Bank Americard, Master Charge a JCB. První karta v Československu byla vydána Ţivnostenskou bankou v roce Šlo o kartu k tuzexovému účtu. Následně v roce 1990 se American Express od jiţ zmiňované cestovní kanceláře odtrhla a začala působit samostatně. K Čedok ukončil činnost související s platebními systémy a tuto aktivitu začala zajišťovat pro Diners Club a JCB Ţivnobanka, která se od roku 1990 stala členem asociace Visa a vydávala karty Visa Classic a Visa Business. Od roku 1990 Komerční banka ve spolupráci s ostatními finančními ústavy pracovala na vývoji platebních karet. Zakoupila 51% akcií MUZO (mechanizační ústředna zahraničního obchodu) s moderním technickým vybavením, které se mělo stát základem kartového centra. 4. února 1991 bylo zaloţeno MSPK (mezinárodní sdruţení pro platební karty), mezi jehoţ zakladateli byla například Agrobanka Praha, Komerční banka a MUZO jako pozorovatel a ostatní finanční instituce. Později se přejmenovalo na Sdruţení pro platební karty. Následující rok se Komerční banka stala členem asociace Eurocard MasterCard, ostatní banky poté následovaly. I.S.C. Muzo dostalo od bank základní úkoly: 1) Vybudování moderních systémů pro: 30

31 a. Správa databáze platební karet, b. Autorizace transakcí v bankomatech a obchodech, c. Personalizace platebních karet, d. Generování a distribuce kódu PIN, e. Provoz bankomatů online, f. Provoz platebních terminálů, 2) Zajistit výběr dodavatelů a servis pro: a. Bankomaty, b. Platební terminály [13 str. 181]. V roce 1992 byly uvedeny do provozu první 3 bankomaty, které provozovala Komerční banka. Bankovní instituce se staly ke konci roku % vlastníkem společnosti MUZO a roku 2003 jí české banky následně odprodaly společnosti Global Payments I.n.c. První platební terminál byl nainstalován roku 1993 ve staroţitnictví VADAMO v Praze. Roku 1997 Komerční banka jako první na světě zahájila dobíjení předplacených karet do mobilního telefonu přes bankomat pro mobilního operátora Oskar dnes T-Mobile. O rok později umoţnila Komerční banka platbu na internetu pomocí platební karty přes protokol SET (Secure Electronic Transactions) ve spolupráci s MUZO, avšak díky malému vyuţití se nahradila bezpečnostní technologií 3D Secure, která se vyuţívá dodnes. Platební čipové karty, které vyuţívají standard EMV, byly zavedeny jako první Komerční bankou v roce Šlo o karty Visa a Maestro. Přechod na čipové karty tímto odstartovala a v následujících letech jí následovaly ostatní banky. V roce 2005 byl Komerční bankou uveden bankomat akceptující čipové karty, posléze následovaly platební terminály. Počátkem 21. století klienti v České republice začali hojně vyuţívat platební karty. Velkým úspěchem byl rok 2011, kdy byl úspěšně proveden test technologie bezkontaktních a mobilních plateb, které provedly peněţní ústavy, jejichţ výsledkem bylo vydání bezkontaktní platební karty MasterCard PayPass, kterou emitovala Citibank. Zákazníci postupem času získávali důvěru v platební karty a přesouvali své obchody z kamenných obchodů na internet. Nejnovějším trendem je vznik společnosti MOPET, která byla zaloţena v roce 2010 mobilními operátory a bankovními institucemi, mezi které patřily Česká spořitelna, GE Money Bank, 31

32 Raiffensenbank, UniCredit Bank a společnost A-communications, jejímţ cílem bylo vybudovat centrum pro mobilní transakce. Celkově bych historii platebních karet u nás zhodnotil velmi progresivně. Vývoj v platebních kartách výrazně posunula spolupráce bankovních institucí v čele s Komerční bankou. Banky se nebojí vyuţívat nové mobilní technologie jako transakční prostředek urychlující platební styk (bezkontaktní karty) [13] Obecné vlastnosti platebních karet Platební karty jsou prostředky hotovostního a bezhotovostního platebního styku. V hotovostním platebním styku umoţnují následující operace: výběr hotovosti v bankomatech, na přepáţkách bank i u obchodníků (CashBack). U bezhotovostního platebního styku jde o platbu kartou u obchodníků v kamenných obchodech i na internetu. Při výběru hotovosti z bankomatu je nezbytným předpokladem zadání PIN (Personal Identification Number) kódu, který získá klient s vydáním platební karty u své banky prostřednictvím doporučeného dopisu nebo SMS zprávy na mobilní telefon. Bezpečnostní kód slouţí k autorizaci uţivatele při manipulaci s kartou. Je nutné dodrţovat bezpečnostní zásady při vyuţití kódu, mezi které patří například neuvádět kód na platební kartu či na jiný doklad klienta, při zadávání PIN kódu zakrýt klávesnici bankomatu či jiného platebního terminálu a manipulovat výhradně bez zásahu další osoby. Bankomaty pracují v reţimu online a jsou napojené na bankovní účet, to znamená, ţe nelze vybrat finanční prostředky neodpovídající minimálně zůstatku na účtu klienta. Výběr hotovosti pomocí platební karty na pobočkách banky není příliš rozšířen, neboť je časově náročný, protoţe je zde vyţadována identifikace klienta a jeho fyzická účast na pobočce a především je spojen s vysokými poplatky za výběr. Výběr hotovosti pomocí funkce CashBack je rozšířenější způsob výběru, nabízí ho především obchodní řetězce. Tento výběr hotovosti není spojen s ţádnými poplatky za výběr, coţ povaţuji za největší výhodu, avšak je limitován minimální částkou zaplacení pomocí platební karty, která činí 300 Kč a maximální moţnou částkou výběru hotovosti, která je ve výši 1500 Kč [14]. V rámci bezhotovostního platebního styku je základním předpokladem pouţití platební karty u obchodníků autorizace klienta resp. jeho platební karty na základě zadání PIN. Vzhledem k tomu, ţe platební terminály jsou podobně jako bankomaty v reţimu online, tento proces trvá krátkou chvíli. V případě, ţe poţadovaná částka transakce není kryta finanční hotovostí na bankovním účtu, případně byl špatně zadán ověřovací kód PIN, k autorizaci nedojde a platba se neprovede. Následujícím krokem je přenos údajů o dané platbě prostřednictvím počítačové 32

33 sítě do clearingového systému a nakonec vypořádání plateb pomocí zúčtovací banky. Mezi účastníky tohoto způsobu placení kartou patří: drţitel karty, banka, která kartu vydala, banka obchodníka, obchodník a autorizační středisko. Největší výhodou tohoto způsobu platebního styku je ta skutečnost, ţe klient nepotřebuje sebou nosit velkou finanční hotovost, stačí pouze karta a znalost PIN. Za zmínku stojí uvést základní údaje, které musí karta obsahovat: jde především o jméno a příjmení fyzické osoby, případně obchodní firmu u sluţební karty, číslo platební karty, které je šestnáctimístné, včetně data vydání a platnosti karty. Na platební kartě je dále uveden název společnosti, která kartu vydala, včetně druhu karty, čip a magnetický prouţek, který slouţí k záznamu dat, podpisový prouţek, v němţ se nachází část čísla BIN. Pouţití platebních karet je moţné doplnit o další sluţby, mezi ně řadíme např. pojištění karty pro případ zničení a poškození a cestovní pojištění Rozdělení platebních karet Platební karty lze rozdělit do několika kategorií podle různých hledisek, z nichţ mezi nejdůleţitější patří: Tabulka 3: Rozdělení platebních karet Kritérium Druh karty rozdělení Způsob zúčtování Debetní Kreditní S odloţenou splatností Podle vydavatele Bankovní karty Karty nebankovních subjektů Podle místa využití Tuzemský Mezinárodní Podle osoby Osobní Sluţební držitele Podle typu písma Hladké Embosované na kartě Podle způsobu záznamu na kartě Magnetický prouţek Čip Hybridní Laserové Zdroj: (Schlossberger, 2012) Základní rozdělení platebních karet dle způsobu zúčtování: Debetní karty: Jsou karty, které jsou vydávány k běţnému sporoţirovému účtu klienta, vydává je pouze banka nikoliv nebankovní organizace. Touto kartou se při zaplacení 33

34 strhávají peníze z účtu klienta. Pomocí debetních karet není moţné čerpat do záporného zůstatku. Zúčtování probíhá ihned poté, co banka obdrţí zprávu o transakci od prodejce. Kreditní karty: Prostřednictvím této karty klient čerpá bankovní úvěr. Má ve své bance zřízen úvěrový účet, ke kterému je vydána tato platební karta. Karty mají stejné vyuţití jako karty debetní, je zde však rozdíl spočívající ve splácení úvěrového limitu. Klient můţe čerpat prostředky z úvěrové karty bez poplatků a bez úroků pouze v případě dodrţení tzv. bezúročného období, které můţe být aţ 55 dnů podle typu úvěrové karty [15]. To znamená, ţe v tomto období musí čerpanou částku vrátit na svůj kartový úvěr. Pokud se tak nestane, je povinen dle smlouvy splatit například 5% z čerpané částky včetně úroků, které jsou u těchto typů karet vysoké, například u České spořitelny je úrok z Chytré karty 19,08% p. a. [16]. Při pouţití karty u obchodníka v rámci zúčtovacího online systému se zatíţí úvěrový účet klienta ve prospěch účtu obchodníka a poté se vytvoří závazek klienta vůči bance. S odloženou splatností charge karty: Patří mezi nejstarší typ pouţívaných karet. Není nutná existence účtu v bance, neboť vydavatelem můţe být i jiná nebankovní společnost. Čerpané prostředky z této karty jsou pak vedeny na účtu společnosti, která zasílá klientovi měsíční výpis, dle kterého musí do 30 dnů celou čerpanou částku uhradit. Základní rozdělení platebních karet dle vydavatele: Bankovní karty: Jsou karty, které vydávají bankovní asociace, které mají bankovní licenci. Mezi ně řadíme např. VISA a MasterCard. Karty nebankovních subjektů: Jsou vydávány nebankovními asociacemi např. American Express, Dinners Club, JCB. Tyto karty mohou vydávat také obchodní řetězce, cestovní kanceláře, dopravní podniky apod. Základní rozdělení platebních karet dle místa využití: Tuzemské karty: Slouţí k vyuţití výlučně v dané republice například karty vyuţívané v dopravě. Mezinárodní karty: Jsou vydávány pod hlavičkou velkých karetních společností, jsou pouţitelné v celém světě a je s nimi moţné vybrat hotovost v měně státu, v kterém se klient právě nachází, ale je s nimi moţné i platit u obchodníků. 34

35 Základní rozdělení platebních karet dle osoby držitele: Osobní karty: Jsou vydávány fyzické osobě na rodné číslo klienta. Služební karty: Jsou karty vydávané pro firmy a to pro fyzické osoby podnikatele a právnické osoby. Jsou vydávány nejen k firemnímu bankovnímu účtu, ale mohou mít také podobu kreditní a charge karty. Základní rozdělení platebních karet dle typu písma na kartě: Hladké karty: údaje jsou zahrnuty hladkým tiskem do karty. Tyto karty však mají niţší vyuţitelnost, nelze je vyuţít u obchodníků, kteří vyuţívají k transakcím tzv. imprinter (ţehlička). Jde o zastaralý, časově náročný způsob platby, avšak i dnes se s ním můţeme setkat většinou u menších obchodníků. Embosované karty: Jsou karty, kde jsou základní náleţitosti jméno a příjmení, číslo platební karty a její platnost vyryty do platební karty. Pouţitelnost této karty je podstatně rozmanitější a to i u obchodníků s tzv. ţehličkou. Základní rozdělení platebních karet dle způsobu záznamu na kartě: Karty s magnetickým proužkem: Mají pouze magnetický prouţek, který však nezabezpečuje plnou bezpečnost při práci s kartou. Jako riziko lze uvést moţné poškození magnetického prouţku, přenos malého mnoţství informací a hlavně snadné zneuţití karty v případě odcizení. Karty s čipem: Umoţnují zapracování většího mnoţství identifikačních údajů neţ karty s magnetickým prouţkem a hlavně vyţadují u převáţné většiny transakcí zadání PIN. Pouţití čipu je povinné pro všechny státy vydávající karty Visa nebo MasterCard. Mezi výhody těchto karet patří větší zabezpečení v podobě čipu, niţší provozní náklady spočívající například v tom, ţe do čipu jsou uloţeny autorizační prvky, nezbytné pro ověření platby (finanční krytí platby u obchodníka). V minulosti byl obchodník nucen při ověření platby telefonovat a ověřovat, zda karta není falšovaná, zda je kryta, tím vznikaly velké náklady a obchod nebyl pruţný. Na čip je také moţno nahrát například věrnostní program nebo elektronickou peněţenku. Hybridní karty: Jsou karty, které obsahují kombinaci magnetického prouţku a čipu. 35

36 Laserové karty: Laserové karty v dnešní době jsou jiţ zastaralé, neboť umoţňují pouze výběr z bankomatu, nelze s nimi platit u obchodníků. Specifickým druhem platebních karet jsou karty bezkontaktní, které obsahují bezkontaktní technologii, která se nazývá NFC (Near Field Communication) a umoţňuje bezdrátově na dálku přenášet údaje o informacích k platbě [17]. Obrázek 1: Bezkontaktní platební karta Zdroj: Pouţívají se k placení na bezkontaktním terminálu, který je označen následujícími logy: Obrázek 2 : Označení bezkontaktního terminálu Zdroj: Tyto karty umoţnují do částky 500 Kč platit pouhým přiloţením k platebnímu terminálu do vzdálenosti ne větší neţ 4 cm, při větších platbách je nutné zadat autorizační PIN podobně, jako tomu je u klasických platebních karet. Tento typ karet má řadu výhod, mezi které můţeme zařadit především to, ţe klient nevydává kartu z ruky, tím nemůţe dojít ke znehodnocení identifikačních údajů, protoţe ji má stále na očích. Tyto platby jsou výrazně rychlejší zvláště při platbách do 500 Kč, je moţné je vyuţívat v místech, kde se platí menší 36

37 částky, jako jsou například parkoviště, rychlé občerstvení nebo hromadná doprava. Zabezpečení těchto karet jsou vyšší, pokud je karta přiloţena co nejblíţe k platebnímu zařízení, aby se zamezilo zkopírování údajů jiným systémem v případě nějakého podvodu. Zajímavostí je, ţe v případě opakujících se menších transakcí do částky 500 Kč se můţe stát, ţe platební terminál vyzve klienta k zadání PIN kódu. Toto lze povaţovat za jedno z velice důleţitých bezpečnostních opatření, především v případě odcizení bezkontaktní platební karty. Průběh platby bezkontaktní kartou začíná tím, ţe obchodník, stejně jako u platby pomocí klasické kontaktní platební karty, zadá částku, kterou musí klient zaplatit na platebním terminálu. Následně klient přiloţí kartu k bezkontaktní čtečce. Pokud je částka do 500 Kč, po zvukovém signálu, který signalizuje, ţe daná platební karta byla přečtena, je obchodní transakce dokončena. V případě, ţe nákup převyšuje částku 500 Kč, obchodník vyzve klienta k zadání PIN. Tato bezkontaktní platební technologie se v dnešní době vyuţívá nejenom u platebních karet, ale i v chytrých mobilních telefonech nebo klíčenkách, které obsahují samolepku s anténou. Tuto problematiku podrobněji rozeberu v oddílu pojednávajících o mobilních platbách Bezpečnost užití platebních karet Při pouţívání platebních karet je důleţité dodrţovat určitá bezpečnostní opatření, z nichţ za prioritní povaţuji nezapisování bezpečnostních údajů na platební kartu či na jiné osobní doklady klienta a dále nepůjčování platební karty jiným osobám. Dalším velice důleţitým bezpečnostním opatřením je neodpovídat na ţádné y, které mají podobu a formu banky a jejichţ snahou je, aby klient navštívil přes tento stránky a vyplnil bezpečnostní údaje jako například PIN kód ke kartě nebo bezpečnostní kód k účtu, které následně můţe zneuţít ve svůj prospěch. Jde o tzv. Phising, proti kterému se můţe klient bránit několika způsoby. Především navštěvovat stránky banky z jejich oficiálních webových aplikací, při vstupu na stránky zkontrolovat certifikát, zda se nachází na zabezpečeném protokolu a dále vyuţívat několikastupňové přihlášení do internetové aplikace včetně autorizace plateb. Hodně podobným rizikem, avšak mnohem závaţnějším je tzv. Pharming, který nabízí dvě moţnosti získání informací o klientovi. První z nich funguje na principu napadení DNS serveru a následném přepsání IP adresy, kde uţivatel po zadání webové adresy je přesměrován na internetové bankovnictví od své banky. Jde o velmi povedenou kopii stránek, která na první pohled nemusí jít rozeznat. Prvním náznakem podvodu bývá to, ţe se 37

38 podvodníci snaţí získat z uţivatelů více údajů neţ je nezbytné k přihlášení na server, např. bezpečnostní kód k internetovému bankovnictví. V případě, ţe uţivatel nemá nastaveno potvrzení transakcí například pomocí SMS zprávy, můţe útočník nepozorovaně vybrat finanční prostředky. Druhý kontrolní mechanismus je pro normálního uţivatele velmi obtíţný, jde o kontrolu certifikátu banky, který nelze se všemi náleţitostmi zkopírovat. Tato metoda získávání dat od uţivatelů bank je velmi sloţitá a v dnešní době, kdy banky vyuţívají mnoho prostředků na zabezpečení, je takřka neproveditelná. Pharming lze provést ještě jedním způsobem útokem na osobní počítače. Pokud uţivatel vyuţívá operační systém Windows, musí dbát zvýšené bezpečnosti při pohybu na internetu a nestahovat nebezpečný software, který můţe obsahovat trojského koně. Tento vir můţe útočníkovi otevřít vrátka k tomu, aby si přepsal tzv. hosts soubor, který funguje obdobně jako DNS server - obsahuje IP adresy a přiřazené domény. V případě úspěšného přepsání IP adresy je efekt stejný jako u první metody Pharmingu. Proti tomuto útoku se uţivatel můţe bránit spolehlivým, pravidelně aktualizovaným antivirovým programem, který dokáţe podobné viry detekovat ještě dříve, neţ se provede manipulace s daty uţivatele [18]. Dalším rizikem je Skimming. Jde podvodné jednání pachatelů, kteří se snaţí z klientů vylákat kartu a PIN a to pomocí speciálních zařízení, které se vkládá do štěrbiny určené k vloţení platební karty a kamery nebo falešné klávesnice, které mají za účel získat PIN kód od klienta. Avšak v dnešní době se provozovatelé bankomatů snaţí předejít Skimmingu pomocí zvláštních nástavců, které mají zamezit vloţení pasti do štěrbiny. 4. Elektronické platební systémy V České republice postupně vývojem doby jiţ nevládne platba za zboţí formou dobírky, kterou vyuţíval snad kaţdý z nás, ale do popředí se dostávají platby modernějším způsobem platební kartou. Dnes světem vládnou moderní technologie, forma placení prochází revolucí. Mnoho lidí nedůvěřuje internetovým aukcím a internetovým nákupním domům. Raději uhradí peníze aţ při převzetí zboţí, neţ aby ušetřili pár korun a riskovali, ţe zaplatí pomocí platební karty předem za zboţí, které pak nedostanou. V této kapitole uvedu nejpouţívanější platební systémy u nás a ve světě, které slouţí k větší bezpečnosti transakcí a pohodlnosti neţ platby se samotnými platebními kartami. Zpočátku definuji nástroj elektronického platebního systému elektronickou peněţenku, a následně podrobně rozepíši nebankovní elektronické platební systémy systém PayPal, Skrill, Paysec a PayU, které lze vyuţít rovněţ jako elektronické peněţenky. 38

39 4.1. Elektronická peněženka Tento platební instrument je určen především k platbě menší finanční platbě na internetu jako například čipová karta na dopravu. K vyuţívání elektronické peněţenky není potřeba napojení na bankovní účet. Jde o výhodu v porovnání s platební kartou. Dobití jde například pomocí bankovního převodu nebo také platební kartou. Funkcionalita je velice prostá a jednoduchá. Veškeré platební transakce uvnitř peněţenky jsou zobrazené v historii transakcí a díky tomu existuje neustálý přehled o pohybu na virtuálním účtu, přístup k němu je přes webové rozhraní a dokonce i přes mobilní telefon. Pokud se uţivatel rozhodne zaplatit za sluţby pomocí peněţenky a neměl by tam dostačující zůstatek, je mu nabídnuta u některého platebního systému varianta platby přes platební kartu, která je s účtem propojena. Elektronická peněţenka jako prostředek ukládání peněz je bezpečná ze tří hlavních důvodů: Na peněţence je pouze taková hotovost, s kterou se manipuluje během transakce. V porovnání s platební kartou k běţnému bankovnímu účtu hrozí daleko menší riziko zneuţití v případě ztráty. Dalším pozitivem je, ţe platbou pomocí peněţenky nikde nezveřejňujeme citlivá data, které by mohly zneuţít cizí osoby ve svůj prospěch. Posledním velmi důleţitým bodem v bezpečnosti je fakt, ţe se postupem času zvyšuje nárok na bezpečnost opatření. Tyto nebankovní instituce vycházejí klientům vstříci tím, ţe zavádějí různé bezpečnostní prvky při uskutečňování transakcí. U plateb pomocí PaySec je vyţadováno ověření pomocí zprávy, která je odeslána při transakci[19]. 39

40 Samotná platba přes elektronickou peněţenku probíhá následujícím způsobem: Obrázek 3: Platba přes elektronickou peněženku Zdroj: Systém PayPal Tento platební systém je jedním z nejpouţívanějších a nejznámějších systémů určených k obchodování s financemi. Funguje na způsob elektronické peněţenky. Firma působí ve 193 zemích, má přes 137 milionů aktivních klientů a podporuje 26 měn, mezi nimi nechybí ani česká koruna. Společnost má sídlo v San José, avšak z důvodu uspokojení potřeb všech uţivatelů má evropské sídlo v Lucemburku, mezinárodní sídlo se nachází v Singapuru, místní pobočky například v Berlíně [20]. 40

41 Historie Peter Thiel a Max Levchin a John Bernard Powers tři lidé, kteří stáli u zrodu jedné z nejvýznamnější nebankovní instituce, zaloţili v prosinci roku 1998 v kalifornském Silicon Valley předchůdce PayPalu společnost Confinity [21]. Zpočátku měl platební systém fungovat pouze na mobilním zařízení typu PDA jako jakási peněţenka, ale postupem času se kompletně přešlo na webové rozhraní. V říjnu roku 1999 vývojáři firmy Confinity dokončili online demoverzi, která umoţnovala lidem posílat peníze pomocí ové pošty. Díky velice progresivní marketingové strategii, kdy kaţdý, kdo se zaregistroval, obdrţel $10 dollarů, firma rostla kaţdým dnem aţ o 10 %. Ovšem se našlo se několik skupin lidí, kteří se chtěli svést s PayPalem a začali automatizovaně registrovat do systému lidi, kteří byli například jiţ dávno zemřelí nebo ty, kteří pomalu nevěděli, co je internet. Díky tomu se stala tato marketingová akce velice ztrátová a postupem času se sníţila odměna na pouhých $5 a později se úplně zrušila [22]. Společnost se ale nedokázala vyrovnat s obrovskými ztrátami. Musela proběhnout restrukturalizace ve vedení. Po čase se ukázala tato riskantní taktika získávání klientů jako velice zisková a díky tomu se PayPal stal nejpouţívanějším platebním systém na internetu. V tu dobu největší internetová aukční síň ebay monitorovala situaci na trhu s poskytováním platebních sluţeb. Rozhodla se zainvestovat do konkurenčního systému Billpoint a poskytla mu prostor k tomu, aby se stal hlavním konkurentem PayPalu. Billpoint měl jednu velkou nevýhodu. Byl sice hlavní platební metodou na největším serveru poskytující zboţí a sluţby formou aukce, avšak jinde se nepouţíval, takţe díky své nekomplexnosti ztrácel na oblibě. Také mu do karet hrála velká pomoc od ebay v tom, ţe klienti vyuţívající tento způsob platby měli různé benefity. Prodejci, kteří vyuţili systém Billpoint, dostali zpátky určitou částku z poplatků za vystavení aukce. Po všech pokusech ze strany ebay o to, aby jejich systém byl číslo jedna v poskytování platebních sluţeb, PayPal měl 70 % aukcí, kde se dalo platit jejich systémem a zbylých 30 % patřilo Billpointu. EBay koupil systém PayPal za 1,5 miliardy dolarů a rozhodl se z něho vytvořit jediný platební systém. Uţivatelsky méně oblíbený platební systém Billpoint odstranil jako moţnou platbu za zboţí [23]. Další velký milník pro PayPal byl v roce 2010, kde expandoval i na asijský kontinent. Zde se největší současná e-commerce firma Alibaba [24], (obrat $170 bilionů dolarů) rozhodla vyuţívat PayPal jako jednu z platebních moţností [25]. 41

42 Druhy účtů a registrace Při vstupu na webové stránky je vyţadována alespoň minimální znalost anglického jazyka, protoţe stránky nejsou lokalizovány do češtiny. Registrace je velice snadná a rychlá. Pro zaregistrování je nutné na hlavní stránce kliknout na Sign up now.poté je uţivatel automaticky přesměrován na výběr vhodného účtu, který bude vyuţívat. PayPal umoţňuje výběr ze dvou základních typů účtu: PayPal for you PayPal for business První typ účtu PayPal for you - slouţí pouze pro osobní vyuţití k platbě a nákupu ve více neţ různých elektronických obchodech. U nás platbu metodou PayPal akceptuje například největší prodejce elektroniky Alza.cz ( [26]. PayPal for business slouţí k obchodování. Jeho výhody oproti osobnímu účtu jsou například odesílání a příjem plateb pomocí ové adresy, aukční nástroje jako jsou automatické faktury pro kupující a mezinárodní platební styk se 193 státy a regiony [27]. Po výběru účtu Pay for you se vyplní registrační formulář a obratem přijde ová zpráva, která se musí aktivovat z důvodu ověření správnosti registrace a spárování s ovou adresou, která je i přihlašovacím jménem. Následně je nutné spárovat platební kartu se systémem PayPal. Po přihlášení na PayPal účet je nutné v sekci Profile kliknout na Add or edit credit card a poté vyplnit jednoduchý formulář. Na závěr nastává ověření (verifikace) správnosti platební karty. PayPal si z karty odebere 50 Kč a do výpisu z účtu vygeneruje speciální čtyřmístný kód, který se poté vyplní v nastavení karty. Díky tomuto ochrannému mechanismu se PayPal snaţí zabránit zneuţití platebních karet. Jedinou nevýhodou této metody je, ţe uţivatelé, kteří nemají přístup k elektronickému výpisu z účtu, musí počkat, aţ dorazí papírový výpis a poté ho doplnit do příslušné sekce [28] Transakce První z transakcí je tzv. platba mezi kamarády. U ní je vyţadována znalost uţivatelského jména ové adresy. Realizace je velice jednoduchá, po úspěšném přihlášení se klikne na Send Money, kde uţivatel vyplní ovou adresu, částku, kterou 42

43 chce odeslat a příslušnou měnu. V případě, ţe by obdrţel peníze v jiné měně, PayPal automaticky konvertuje veškeré transakce na primární měnu podle aktuálního měnového kurzu, která byla uvedena v nastavení. Druhou metodou vyuţití PayPalu jako platebního nástroje je platba za zboţí v internetovém obchodě. Jakmile zákazník provede nákup a vybere PayPal jako nástroj k uhrazení příslušné částky a po odsouhlasení nákupu je zákazník automaticky přesměrován do platebního rozhraní PayPalu. Zde se objeví předvyplněná částka za zboţí, které si objednal. Zákazník je vyzván k potvrzení transakce. Problém můţe nastat v nedostatečném zůstatku na PayPal účtu. Řešením je spárovaná platební karta, z které se odúčtuje finanční hotovost z bankovního účtu. Pokud si uţivatel chce vybrat prostředky z PayPal účtu, po přihlášení do svého systému zvolí moţnost Withdraw, kde vyplní bankovní účet a částku a poté do dvou dnů má peníze na svém bankovním účtu. Druhou moţností je výběr prostředků pomocí PayPal Business Debit MasterCard. Funguje na způsob debetní karty ovšem s tím rozdílem, ţe je moţné propojit tuto kartu s bankovním účtem. V případě, ţe klient přečerpá zůstatek na PayPalu, vyuţije se jako záloha bankovní účet. Tuto sluţbu bohuţel není moţné vyuţívat v České republice, ale pouze v USA [29] Poplatky za služby Zaloţení účtu je zdarma. Ţádné měsíční poplatky za provoz nejsou jak u osobního, tak u obchodního účtu. Zpoplatněny jsou příchozí transakce, poplatek je 10 Kč + procentuální částka z konečné ceny podle toho, jak velký měsíční obrat má za měsíc, viz obrázek číslo 4. Odchozí transakce jsou zdarma. Je zpoplatněn vklad přes platební kartu na PayPal ve výši 1,9 % z částky. Při převodu peněz z PayPal účtu na bankovní účet klienta při chybném uvedení čísla účtu jsou náklady na opravu transakce 200 Kč. 43

44 Obrázek 4: Poplatky za služby pro obchodníky Zdroj: Zabezpečení PayPal vyuţívá sluţeb více neţ 2000 specialistů, kteří kontrolují a pomáhají odhalit veškeré podezřelé události, kontrolují transakce. Jakmile by se zdála nějaká transakce riziková, je podrobena kontrole. V případě, ţe se klient nachází na stránkách, je po celou dobu na zabezpečeném protokolu https a je zde vyuţita technologie SSL, která slouţí k zabezpečené komunikaci pomocí šifrování. Je vyuţit 168 bit dlouhý klíč, který zaručuje nejvyšší bezpečnost [30]. PayPal se snaţí bránit uţivatele tím, ţe proti Phishingovým útokům (technika slouţící k získávání citlivých údajů od uţivatele pomocí falešné stránky) bojuje tím, ţe po odhalení identity provádějící trestný čin okamţitě danou stránku zablokuje. V roce 2009 společnost Avira, zabývající se vývojem bezpečnostního softwaru vydala zprávu, ţe se společnost PayPal stala nejčastějším cílem podvodných stránek, které se snaţily za ni vydávat a odcizit tak citlivé údaje a prostředky. Celkový počet přesáhl pokusů o napodobení [31]. PayPal nutí uţivatele délkou a kombinací velkých a malých písmen a čísel přihlašovacího hesla k tomu, aby nedocházelo k podvodným událostem. Pokud uţivatel ani tomuto nevěří, můţe vyuţít PayPal Security Key, který přidává další ochranný prvek, zvyšující bezpečnost. Po zadání přihlašovacího jména ( ová adresa) a hesla v případě správně zadané kombinace PayPal vyzve k zadání unikátního šestimístného číselného kódu, který se mění kaţdých 30 vteřin. Zobrazí se na displeji PayPal Security Key. Samotné zařízení je velice mobilní, vyjde na necelých 30 dolarů. V případě ztráty tohoto zařízení bude moţné se přihlásit, ale budou vyţadovány doplňující informace jako např. číslo bankovního účtu atd. [32]. 44

45 Výhody a nevýhody Největší výhodou je celosvětová popularita a rozšířenost. Díky této sluţbě je moţné bezpečně platit v zahraničí. V případě, ţe by prodejce zboţí nedodal nebo by dodal jiné zboţí a dostal za něho zaplaceno, je moţné otevřít tzv. Open Dispute, který po dodání potřebných důkazů velice často vyjde vstříc nakupující straně. Jeho další výhodou je, ţe PayPal je zdarma, nejsou zde ţádné měsíční poplatky na rozdíl od běţných účtů v bance, dále rychlost a bezpečnost. Nevýhodou je moţnost odcizení hesla, vysoké poplatky za příchozí transakce, absence češtiny a omezená podpora lokálních obchodů podporujících platební metodu PayPal Skrill Další velký hráč na poli s platbami na internetu se nazývá Skrill, který je širší veřejností spíše znám jako Moneybookers. Jedná se platební systém, který se původně zaměřoval především na kasinové hry a sázení přes internet, avšak postupným vývojem a reorganizací vedení se stal zajímavý i pro obchodníky a ti ho začali implementovat jako platební moţnost do svých internetových obchodů. Díky tomu se stal aktuální dvojkou na trhu. Skrill vznikl v Londýně, kde se nachází centrála společnosti. Byl také prvním vydavatelem elektronických peněz, byl schválen a regulován úřadem pro finanční sluţby (FSA) ve Velké Británii [33]. Aktuálně je Skrill regulován nástupcem FSA Úřadem pro finanční etiku (Financial Conduct Autority), který je znám pod zkratkou FCA. Pomocí platebního systému Skrill můţe více neţ 36 milionů spokojených klientů platit ve více neţ 200 zemích a v 40 měnách včetně české koruny u přibliţně obchodních partnerů. Skrill je plně lokalizován do české mutace a dokonce na rozdíl od svého největšího konkurenta PayPalu nabízí veškerou uţivatelskou podporu v češtině. Patří mezi nejrychleji rostoucí firmy v Evropě a získal jiţ několik ocenění [34]. Skrill nabízí lokální pobočky ve Vídni, Stockholmu a New Yorku [35] Historie Společnost Moneybookers, jak se dříve nazýval dnešní Skrill, vznikla 17. června 2001, kdy si zaregistrovala webovou doménu a po necelém roce vývoje a testování uvedla 1. dubna 2002 do provozu zabezpečenou webovou aplikaci určenou k platbě po internetu. Jiţ zmíněné povolení od FSA (Financial Services Autority), které jí povolovalo 45

46 poskytovat finanční sluţby na internetu, obdrţela společnost v únoru roku Získání tohoto povolení bylo významné nejenom pro Skrill, ale i pro celý evropský segment elektronických peněz. Ve většině zemí docházelo k rozporu s lokálními finančními sluţbami a díky EEA (Evropský hospodářský prostor) byl vydán nový právní rámec, který podporoval vyuţívání elektronických peněz. Velká Británie se stala první zemí v rámci Evropské Unie, která tento rámec zavedla a díky tomu obdrţela povolení od FSA [36]. V březnu 2007 nastal další významný milník pro Moneybookers. Šlo o prodej společnosti do rukou firmy Investcorp Technology Partners za 105 milionu eur. Tato investice podpořila růst firmy Moneybookers velice úspěšně, jelikoţ v roce 2009 se Investcorp pokusil prodat Moneybookers za 400 milionu eur [37]. Roku 2011 začala společnost postupnou transformaci webových stránek s cílem změny designu a loga a především změny názvu společnosti, která měla zapříčinit globální termín pro úhradu peněz a lepší zapamatovatelnost. Dokonce jeden z členů nejvyššího vedení se vyjádřil tak, ţe by se mělo docílit toho, ţe lidé začnou vyuţívat pojem Skrill me podobně, jako se vyuţívá Google it nebo Skype me [38]. Skrill v roce 2006 měl pouze 2,5 milionů klientů, avšak za 4 roky měli jiţ 20 milionů zaregistrovaných účtů. Zároveň bylo prodejců podporujících platební metodu Skrill [35]. Odkoupením 100% akcií společnosti Paysafecard se v červnu 2012 rozhodl Skrill rozšířit portfolio sluţeb i na před nabité kupony slouţící zákazníkům k platbě za zboţí online [39]. Finanční skupina CVC Capital Partners, která patří mezi největší investiční společnosti v Evropě, se rozhodla odkoupit většinový podíl ve Skrillu, za který zaplatila 800 milionů dolarů. Investice měla dopomoci k tomu, aby se Skrill stal jedničkou na trhu v poskytování elektronických platebních sluţeb [40]. Skrill nezaspal dobu a z důvodu velikého rozmachu mobilních technologií vytvořil na podzim roku 2013 aplikaci pro mobilní telefony a tablety, jak pro ios zařízení, tak pro Android. Klient s touto aplikací můţe provádět všechny základní operace adekvátní internetovému bankovnictví [41] Druhy účtů a registrace Po vstupu na hlavní stránku Skrillu je uţivatel automaticky přesměrován na zabezpečený server, který garantuje nejvyšší bezpečnost. Uţivatel se nemusí bát případné ztráty dat během registrace. V případě, ţe uţivatel není znalý základům angličtiny, můţe vyuţít obrovské výhody tohoto platebního systému, jde o českou lokalizaci. 46

47 Po přepnutí jazyka na češtinu stačí kliknout na tlačítko Registrovat a poté stačí vyplnit základní informace podle charakteru poţadovaného účtu. Skrill nabízí dva druhy účtů Osobní a obchodní. Předem by měl uţivatel vědět, jaký účet poţaduje. Osobní účet slouţí k platbám za zakoupené zboţí u obchodníků, k převodu prostředků na jiný Skrill účet a také k převodu na bankovní účet. Obchodní účet se můţe vyuţívat na stejné transakce jako u Osobního účtu, ale navíc je rozšířený o příjem plateb od zákazníků internetového obchodu, popřípadě jako moţnost úhrady mezd zaměstnanců nebo platba za zboţí a sluţby od dodavatelů. Poté, co si uţivatel vybere typ účtu, musí vyplnit zbylé údaje ve formuláři. Zde to funguje stejně jako u PayPalu tak, ţe je uţivatelské jméno. Zároveň je nutné akceptovat všeobecné podmínky Skrillu. Po dokončení registrace je nutné ověřit ovou adresu tím způsobem, ţe nám do elektronické pošty přijde registrační mail, ve kterém se potvrdí vygenerovaný kód nebo se URL zkopíruje do prohlíţeče [42] Operace na účtu Funkčnost Skrill účtu nastává ihned po úspěšné registraci. Z důvodu maximální bezpečnosti firma omezuje limity pro vklad, výběr a platby předtím, neţ se ověří totoţnost majitele. K docílení plné funkčnosti bez omezení se nejprve ověří adresa trvalého bydliště tak, ţe po přihlášení do systému Skrillu se objeví tlačítko Adresa, kterým se po kliknutí automaticky vygeneruje poštovní dopis. Je doručen na adresu, která se zadala při registraci. Dopis je zdarma a obvykle trvá 5 dní, neţ dorazí na adresu trvalého bydliště. Následně uţivatel do systému doplní verifikační kód, který obdrţel v dopise. Následuje podobně jako je tomu na konkurenčním PayPalu verifikace platební karty popřípadě bankovního účtu. Je zapotřebí pouze vloţit deposit z karty, která se ověřuje. Tato operace je velice rychlá, po odečtení hotovosti uţ se pouze potvrdí částka, kterou si Skrill strhl, a transakce je ukončena [43] Poplatky Registrace účtu u Skrill pro osobní vyuţití je zdarma. Jedinou podmínkou pro bezplatnost účtu je se alespoň jednou za 12 měsíců přihlásit nebo případně provést transakci. V případě nesplnění této podmínky si Skrill automaticky kaţdý měsíc odečte 1 euro nebo jeho ekvivalent v jiné měně. Vklady přes bankovní účet jsou bez poplatků. Zpoplatněn je pouze vklad přes platební kartu a to 1,9 % z vloţené částky. Velkou výhodou je, ţe Skrill vlastní účet v České republice u UniCredit Bank, díky tomu se platí pouze poplatky za převod peněz 47

48 do jiné banky. Skrill aktuálně akceptuje platební karty od karetních společností Visa, MasterCard (včetně Maesto), American Express, JCB a Diners Club [44]. Vklad přes Paysafecard je zdarma. Bezhotovostní převod mezi účty je zpoplatněn 1 % z částky, avšak maximální částka je 10 euro. Příjem hotovosti je zdarma. Výběr prostředků na bankovní účet a na platební kartu je zpoplatněn 2.95 euro a výběr pomocí šeku stojí 3.50 euro. Uţivatelé si ještě mohou ke svému účtu pořídit platební kartu Skrill Prepaid MasterCard, která umoţnuje vyuţívat prostředky na Skrill peněţence kdekoliv a kdykoliv za 10 euro na rok. Výhoda je, ţe je moţné utratit pouze tolik, kolik je disponibilní zůstatek na Skrillu, protoţe karta není propojena s ţádným bankovním účtem. Nákupy jsou zde zdarma. Výběr z bankomatu je zpoplatněn ve výši 1.8 euro za transakci. Karta je v dispozici v eurech, dolarech, librách a polský zlotý, avšak v případě výběru u českých bankomatů se zůstatek přepočítá na české koruny [45]. Pro obchodníky, kteří vyuţívají sluţeb Skrillu, platí lehce odlišný sazebník, kde jediná změna oproti osobnímu účtu je příjem platby, kde se poplatek odvíjí podle objemu transakcí za měsíc. Konkrétní sazby jsou vidět v přehledné tabulce. Tabulka 4: Poplatky za příjem peněz z obchodní činnosti Zdroj: Zabezpečení Vysoký stupeň bezpečnosti je zajištěn jiţ během registrace, kdy se vyţaduje ověření ové adresy, ověření adresy bydliště, platební karty a bankovního účtu. Platební systém Skrill vyuţívá certifikát pro bezpečnost PCA-DSS Level 1 (Payments Card Industry Data Security Standarts), který garantuje nejvyšší zabezpečení na úrovni bank. Dále společnost Skrill nabízí Security Token slouţící k maximalizování ochrany klienta před zneuţitím 3. stranou. Je to přenosné zařízení, které generuje unikátní heslo, které se zadává při kaţdém přihlášení. Jakmile uţivatel vstoupí na webové stránky Skrillu, je automaticky přesměrován 48

49 na zabezpečený webový server https vyuţívající port 443, přičemţ data jsou šifrována pomocí SSL. Zde se vyuţívá 128 bitový klíč certifikovaný organizací VeriSign. Skrill monitoruje veškeré transakce. V případě moţného ohroţení klientů nebo při podezření na nelegální činnost můţe být účet zmrazen a zákazník musí prokázat svojí totoţnost pomocí občanského průkazu nebo řidičského průkazu. Dále musí prokázat adresu trvalého pobytu například pomocí účtu za telefon [46]. Jako poslední krok je nutné Skrillu oznámit, na co se prostředky, nacházející se na účtu společnosti, vyuţívají. Po ověření a splnění podmínek je účet odblokován [47] Výhody a nevýhody Největší výhodou tohoto systému jsou lokalizované webové stránky včetně podpory, která mnoha uţivatelům velice usnadní práci s tímto platebním systémem, a účet v UniCredit Bank, který zvyšuje důvěru u uţivatelů. Výhodou je rovněţ odesílání peněz uţivatelům, kteří nevlastní Skrill, ale pouze ovou adresu. Určitě stojí za zmínku nízké poplatky za sluţby, zabezpečení na nejvyšší úrovni. V případě, ţe si klient uloţí platební kartu do systému, jiţ znovu nemusí zdlouhavě vyplňovat při další platbě veškeré údaje. Je zde velké mnoţství prodejců, kteří tento systém vyuţívají jako platební moţnost. Další výhodou jsou okamţitě dostupné prostředky obdrţené od jiných uţivatelů. Nevýhodou u Skrillu je minimální uplatnění na českém trhu, nedůvěra lidí vůči těmto novým platebním moţnostem. Klienti přednostně vyuţívají platební karty ke svému bankovnímu účtu Paysec Okamžité placení na internetu [48] tímto heslem se prezentuje na svých stránkách společnost Paysec, která působí na českém trhu jiţ od roku Je provozovaná Československou obchodní bankou, a. s., společně s Poštovní spořitelnou s. p. Protoţe se v České republice neuchytil globální platební systém PayPal tak, jak by očekávalo, ČSOB chtěla vyplnit mezeru na trhu tímto elektronickým platebním systémem. Největším benefitem je, ţe se řídí místní legislativou a samozřejmě je lokalizován do češtiny. Paysec funguje velice podobně jako PayPal nebo Skrill, avšak podstatný rozdíl se týká platební karty. Paysec nepodporuje párování platební karty, jak tomu je u jeho globálních konkurentů, díky tomu 49

50 funguje spíše na způsob elektronické peněţenky, ze které je moţné odesílat a přijímat platby [49]. Na obrázku níţe je uvedeno schéma průběhu nákupu v internetovém obchodu, kde se vyuţije jako platební metoda PaySec peněţenka. Obrázek 5: Platba pomocí PaySec peněženky Zdroj: 1) Klient si v internetovém obchodě přidá do košíku zboţí a vybere si jako platební metodu PaySec. 2) Internetový obchod klienta vzápětí přesměruje na platební bránu a předvyplní platební informace. 3) Klient transakci potvrdí pomocí uţivatelského jména a hesla a peníze jsou převedeny do peněţenky internetového obchodu. 4) Klient je přesměrován zpátky do internetového obchodu, kde je vidět identifikace platby. 5) V případě, ţe bylo vráceno číslo provedené platby, internetový obchod si pomocí mechanismu VerifyTransactionPaid ověří, jestli byla skutečně provedena. 6) Klientovi se zobrazí informace o úspěšném, ale i neúspěšném pokusu o zaplacení [50]. 50

51 Registrace a typy účtů Zaloţení účtu se provede na kde se vyplní registrační formulář. Po vyplnění vyţadovaných polí je nutné souhlasit s obchodními podmínkami a poté účet verifikovat. Zde se vyuţívá dvoustupňové ověření pomocí u a mobilního telefonu. Po první části registrace Paysec vyzve k tomu, aby klient zadal příslušný , který spáruje s účtem pro Paysec. Po vyplnění přijde automaticky ová zpráva s vygenerovaným kódem, který je zapotřebí vloţit do registračního formuláře. Posledním krokem registrace, je vloţení mobilního čísla, kterým se autorizují transakce. Na dané číslo přijde potvrzující kód, který uţivatel vloţí do registrace a následně můţe plně vyuţívat sluţeb elektronické peněţenky. Existují tři úrovně identifikace, které limitují vklady a výběry z peněţenky: 1) Bez ověření zakladatel účtu provede libovolný depozit. 2) Zaručený zakladatel účtu vkládá peníze z jednoho bankovního účtu vedeného u ČSOB nebo u Poštovní spořitelny a vybírá jenom na ně. 3) Ověřený zakladatel vyplní potřebný formulář v nastavení svého účtu a kopii odevzdá na Poštovní spořitelnu [51]. Dané limity pro platby, výběr a vklad jsou vidět v tabulce níţe: Tabulka 5: Paysec limity pro platbu, výběr a vklad Zdroj: PaySec nabízí také účty pro podnikatele tzv. obchodní účty, které si implementují na své projekty jako platební moţnost. Samotní provozovatelé internetového obchodu si mohou intuitivně nastavit účet tak, jak potřebují. Je moţné omezit, jaké platební karty bude systém podporovat, kdo můţe s daným obchodním účtem disponovat atd. Registruje se jiným způsobem neţ osobní tak, ţe po vyplnění formuláře pro obchodníky obchodní oddělení 51

52 kontaktuje klienta s podmínkami o provozování platebního systému PaySec. Poté je nutné se osobně sejít na jedné z poboček ČSOB nebo Poštovní spořitelny a předat tyto dokumenty: 1) vyplněnou smlouvu, 2) vyplněný identifikační formulář, 3) výpis z obchodního rejstříku, 4) průkaz totoţnosti [52]. V případě, ţe je vše v pořádku, obchodník můţe vyuţívat sluţeb PaySec elektronické peněţenky [53] Poplatky Registrace peněţenky od PaySec je zdarma včetně provozu. Vklad na účet lze provést dvěma způsoby. Prvním je převod z běţného účtu, kde je vyţadováno mít daný účet propojený s peněţenkou nebo vklad pomocí platební karty. Na jednu peněţenku je moţné mít spárované aţ tři bankovní účty. Pokud se vklad na účet provede z bankovního účtu ČSOB nebo Poštovní spořitelny je platba připsána okamţitě, u ostatních finančních institucí připsání finančních prostředků je den po zadání platebního příkazu. Vklad přes bankovní účet je zdarma. Druhou moţností je vklad pomocí platební karty, který je zpoplatněn 2 % z vkládané částky. Systém Paysec podporuje karty od karetních asociací Visa, MasterCard a Diners Club. Minimální částka je 200 Kč, maximální částka se rozlišuje podle toho, jaký druh ověření účtu máme. V případě účtu Bez ověření, je moţné vloţit 3000 Kč, v případě Zaručené úrovně ověření je povolen deposit 5000 Kč. Jestli klient je Ověřený, nemá stanovený maximální limit pro deposit. Dané limity jsou týdenní. V případě překročení je vklad zablokován a povolen následující týden. Platba mezi účty PaySec zpoplatněna není stejně jako platba v internetových obchodech. Vyplácení na účet vedený u provozovatele PaySecu je zdarma, na ostatní bankovní účty vedené u jiné banky v ČR je poplatek 2 Kč. V případě obchodního konta se stanovují individuální poplatky za transakce a pohybují se v rozmezí 0.8 % - 2 % za transakci + 1 Kč [54]. 52

53 Zabezpečení Bezpečnost je během celého pobytu na stránkách zajištěna technologií SSL, která slouţí k zabezpečení komunikace na https protokolu 128 bitovým dlouhým klíčem vydaný certifikační autoritou Cybertrust. PaySec vyuţívá pro zvýšení bezpečnosti heslo, které vyuţívá všech kombinací velké a malé písmena a číslice o minimální délce devíti znaků. Transakce jsou ověřovány od určité výše podle toho, jak si je uţivatel nastaví sám. Pokud se převádí vyšší částka, neţ je nastaven limit pro nepotvrzované platby, přijde SMS zpráva na telefon uvedený při registraci, ve které následný kód je pouţit pro autorizaci platby [55] Výhody a nevýhody Stejně jako u jeho konkurentů je výhodou bezpečnost a transakce probíhající v reálném čase, lokalizované prostředí a nabíjení peněţenky pomocí bankovního převodu. Mezi nevýhody patří ta skutečnost, ţe jsou uplatňovány limity pro případ, ţe klient není ověřen, dále malá vyuţitelnost a absence klíče, který generuje bezpečnostní PIN PayU PayU je platební systém, který v Evropě působí od roku Prvními zákazníky byl vyuţit v Polsku, kde je jedničkou na trhu a kde vyuţívá jeho sluţby přes 2000 internetových obchodů. PayU Czech Republic, s.r.o. zaloţila v roce 2011 globální technologická korporace - jihoafrická společnost Naspers se sídlem v Kapském Městě, která působí především na e- commerce, internetové televizi a tištěných médiích, která v příštím roce oslaví 100 let na trhu. Naspers působí mimo jiné na trzích v Rusku, Mexiku, Turecku, ale i Panamě a v mnoha zemích východní Evropy. Díky tomu firma PayU dostává potřebné know-how, technické a finanční zázemí k tomu, aby velice rychle prosperovala i u nás [56] [57]. Platební systém v dnešní době vyuţívá přes 700 prodejců, avšak největším a nejznámějším hráčem na trhu obchodů přes internet je dozajista největší e-commerce aukční síň u nás Aukro.cz, kde původně PayU fungoval jako prostředek k platbě za poplatky, ale postupem času je jiţ vyuţíván jako platební metoda. 53

54 Funkčnost Tento systém se odlišuje od konkurence tím, ţe vyuţívá rychlých bankovních převodů bez platební karty. Po výběru banky je klient automaticky přesměrován do internetového bankovnictví, kde stačí potvrdit předvyplněný formulář, o který se postaral systém PayU, poté byl zadán podnět k zaplacení dané částky. Transakce je autorizována v internetovém bankovnictví například SMS zprávou. Transakce probíhají v reálném čase, jsou rychlejší neţ klasický bankovní převod Bezpečnost Platební systém je zabezpečen jako jeho konkurenti protokolem SSL se 128bit dlouhým klíčem, který vydala firma Thawte. Během přihlášení se pohybuje klient na zabezpečeném webovém protokolou https [58]. Avšak na rozdíl od ostatních známých platebních systémů PayPal, Skrill a PaySec není zajištěna bezpečnost ihned po vstupu na webové stránky. Při registraci obchodního účtu se uţivatel nenachází na zabezpečené stránce [59]. V říjnu 2012 firma PayU obdrţela bezpečnostní standart PCI-DSS level 1, který garantuje nejvyšší bezpečnost platebních karet, která je na úrovni bank (tento standart vlastní například Skrill) [60]. Obrovskou výhodou je také to, ţe transakce rychlým bankovním převodem probíhají přímo v prostředí webové aplikace na internetovém bankovnictví uvnitř banky a jsou zabezpečeny bankovními prostředky. Naopak platba kartou je zabezpečena technologií 3D-secure, která chrání uţivatele tím, ţe neposkytuje podrobnosti o platbě obchodníkovi, nýbrţ bance. Téma 3D-secure bude dále blíţe specifikováno v kapitole zabývající se bezpečností [61] Účet, registrace a implementace PayU se odlišuje od svých předchůdců tím, ţe nenabízí osobní účet. Je moţné pouze registrovat obchodní účet, který slouţí k obchodování. Tento typ účtu se zakládá tak, ţe se vytvoří nezávazná registrace. Po vloţení základních informací jako jsou IČ (identifikační číslo osoby), telefon, ová adresa a podrobnosti k webovému projektu jako je webová 54

55 doména, délka fungování, obor podnikání a měsíční obrat je zákazník přesměrován na druhý krok formuláře, který se nazývá Poplatky. Zde se uvádí číslo účtu, ale i případné rozšiřující metody platby. Mezi potencionální moţnosti platby u PayU se řadí poštovní poukázka, mobilní transakce Mobito a platební karty s MasterCard Mobile. Poté, co obchodník rozhodne, které extra sluţby bude implementovat do svého internetového obchodu, zbývají poslední dva kroky. V prvním je nutné potvrdit smlouvu a obchodní podmínky PayU. Ve druhém jsou rady, jak postupovat poté, co je registrace hotová. Na ovou adresu přijdou dokumenty, které vyţadují kontrolu a podepsání. PayU je povinna dle zákona 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu identifikovat své klienty předtím, neţ začnou obchodovat přes PayU. PayU nabízí tři moţnosti ověření klienta: 1) osobní identifikace v regionálních pobočkách PayU nebo Allegro Group CZ, které se nacházejí v Praze resp. v Liberci, Ostravě a Zlíně. 2) Identifikaci prostřednictvím notáře. 3) Osobně na pobočkách výdejen zboţí Uloţenka.cz. Po dokončení identifikace je na řadě implementace platební brány, kterou si obchodník implementuje samostatně. Po jejím dokončení posledním krokem je kontaktování provozovatele platebního systému PayU za účelem aktivace platební metody, jak mu ukládá za povinnost smlouva [59] Platební metody a poplatky Platební metody je moţné si nastavit podle svého uváţení a díky tomu jsou i poplatky za ně velice variabilní. Základní nastavení PayU nabízí tyto platební metody: 1) Platba24 (Česká spořitelna - 2) eplatby (Raiffeisenbank 3) Mojeplatba (Komerční banka 4) mpeníze (mbank 5) Sberbank ( 6) Fio banka ( 55

56 7) GE Money Bank ( 8) SuperCASH / ( 9) Běţný bankovní převod. Tyto základní platební moţnosti jsou zpoplatněné 1,9 % z kaţdé transakce + 2 Kč fixní poplatek. Dále je moţné rozšířit sluţby o volitelné platební moţnosti o: 1) Poštovní poukázku, 2) Mobito, 3) Platební karty. Poštovní poukázku PayU zpoplatnila stejně jako ostatní moţnosti platby. Mobilní platby pomocí aplikace Mobito a platební karty stojí obchodníka za kaţdou transakci 2,9 % a 2 Kč fix. U platebních karet je dále vyţadován registrační poplatek ve výši 3900 Kč, který se odvádí systému GP Webpay jako jednorázová platba, provozní poplatek 199 Kč měsíčně za vedení účtu u karetních asociací [62]. Poplatky za transakce závisí na výši obratu daného internetového obchodu a na bonitě klienta Výhody a nevýhody Výhoda tohoto platebního systému spočívá v tom, ţe jako klient internetového obchodu se nemusí registrovat a můţe rovnou zaplatit. Další výhodou je, ţe pomocí velkého výběru podporovaných bank se platby převodem na bankovní účty zrychlí tak markantně, ţe je během pár vteřin jsou na účtu s minimálním rizikem zneuţití. Není nutné čekat na příchod peněz pomocí bankovního převodu z jiné banky. Další výhodou je česká lokalizace, ale i významná společnost, která stojí v pozadí PayU. Jde o Naspers, která má mnohaleté zkušenosti z e-commerce. Nevýhoda je v tom, ţe během registrace uţivatel není vůbec zabezpečen technologií SSL. Citlivá data, jako mohou být kontaktní údaje, mohou být lehce zneuţita. 56

57 5. Alternativní platební systémy Kromě známých platebních moţností se postupným vývojem doby vyvinuly nové metody platby. Trend určuje především mobilní technologie, které jiţ neslouţí pouze k telefonování a psaní textových zpráv, ale s kombinací internetu v mobilním přístroji vybaveném operačním systémem, dokáţí plně vynahradit elektronické bankovnictví, dokáţí fungovat jako platební prostředek. V této kapitole se zmíním o platebních moţnostech pomocí mobilního telefonu, o virtuální měně a o dalších alternativních systémech Virtuální měna Virtuální měna je elektronická forma měny, která nemá ţádnou hmatatelnou hodnotu, avšak na internetové síti vykonává stejnou funkci jako reálné peníze. Je moţné se s ní setkat především na sociálních sítích jako je Facebook nebo u her, kde je moţné přetransformovat reálné finanční prostředky na virtuální měnu a poté si například ve hře koupit různé vybavení či rozšíření. Postupně je tento způsob platby rozšířen při běţném nakupování na internetu, kde po kaţdém zaplacení za objednané zboţí nebo sluţbu klient můţe získat benefit ve formě virtuální měny. Slouţí k tomu, aby se zákazník do internetového obchodu vrátil a vyuţil tuto měnu například jako slevu na další nákup nebo směnu za jiné dárkové předměty. Obchody velice rády aplikují tuto virtuální měnu jako psychologický efekt. Tímto způsobem si snaţí udrţet zákazníky i velcí hráči na e-commerce trhu. Virtuální měny nabízí největší globální firmy například Amazon - Coins, Facebook - Credits nebo Microsoft - Points. Nejznámější virtuální měna, která má potenciál přinést revoluci do finančního sektoru, se nazývá Bitcoin. V roce 2009 ho vytvořil japonský programátor Satoshi Nakamoto [63]. Jedná se o elektronickou open-source měnu, která vzniká pomocí decentralizované peer-topeer sítě. Největší benefit je decentralizovanost. Je vytvořen tak, aby nikdo centrálně nebyl schopen měnu ovlivňovat. Není moţné padělat mince Bitcoinu a ani ţádný kontrolní subjekt nemůţe rozhodovat o případném omezení, kolik mincí pustí do oběhu. To je pevně dané skoro 21 milionu mincí Bitcoinu, které autor deklaroval ve zdrojovém kódu, který jiţ nelze ţádným způsobem měnit [64]. Jelikoţ BTC, jak zní oficiální zkratka této virtuální měny, se musí nějakým způsobem uchovávat, podobně jako zákazník banky uchovává své peníze na účtu, v případě Bitcoinu jde o tzv. peněţenku. Tuto peněţenku má kaţdý uţivatel měny u sebe v počítači. Oficiální název tohoto nástroje pro uchování mincí zní BitcoinCore. 57

58 Uţivatel, který pouţívá peněţenku a chce se svou měnou nějakým způsobem operovat, musí pro všechny druhy transakcí včetně zobrazení aktuálního zůstatku svých financí nejdříve spustit na svém počítači aplikaci této peněţenky. Po jejím spuštění si nejdříve stáhne řetězce bloků, které jsou potřebné k ověření transakcí, které proběhly v celé síti Bitcoinu. Tato operace můţe trvat v případě prvního spuštění klidně i několik hodin v závislosti na internetovém připojení. Stahuje se totiţ kompletní transakční historie. Důvodem je to, ţe měna není centralizovaná a veškeré informace o transakční historii u sebe uchovává kaţdý uţivatel sítě. Měna je tak chráněna před jakýmkoliv paděláním všech probíhajících transakcí. Druhou variantou pro uchování BTC je MultiBit peněţenka, která synchronizuje platební řetězce na síti, výrazně zkrátí čas dostupnosti peněţenky a částečně tuto nevýhodu zmírňuje. Způsoby získání BTC jsou následující: 1) těţba BTC, 2) nákup BTC, 3) převod BTC. Těžba BTC Mince Bitcoinu jsou tvořeny procesem, který se nazývá mining. Samotná těţba se vyuţívá pro ověření a potvrzení jiţ uskutečněných transakcí, které se ukládají do bloků. Do nich se permanentně nahrávají data transakcí, která ještě nebyla zaznamenána. Tyto bloky jsou pospojovány chronologicky a tvoří řetězec bloků tzv. blockchain. To je veřejný záznam veškerých Bitcoin transakcí. V dřívějších dobách bylo moţné vyuţívat klasické počítače a jejich matematický výkon procesoru k tomu, aby vypočtením bloku vyrobil nějaké mince. Algoritmus BTC je mimo jiné nastaven tak, ţe po kaţdém bloku se zvýší obtíţnost výpočtu jednoho bloku. Obtíţnost výpočtu tedy neustále graduje a výpočet na běţném procesoru trvá tak dlouho dobu, ţe uţ není ekonomicky výhodné takto bitcoiny těţit [65]. Blok bitcoinu se změní přibliţně kaţdých 10 minut v závislosti na tom, jak rychle se daný blok vytěţí. To je ovlivněno tím, ţe uţivatel hledá řešení matematického problému. Poté, co daný blok úspěšně vyřeší a najde nový blok, náleţí mu odměna. Po blocích se odměna za blok sníţí o polovinu a díky tomu se těţba bude stále méně vyplácet. Při aktuální rychlosti těţby se přibliţně v roce 2140 vytěţí všech 21 milionů BTC [66]. Není ekonomicky 58

59 výhodné těţit BTC na standartních PC. Proto většina lidí zabývajících se těţbou pro maximalizaci zisku pouţívá specializovaný hardware v kombinaci s tzv. mining poolem. Mining pool Standardně lze těţit sám na sebe přímo ve své peněţence na BTC, coţ je však velice dlouhá záleţitost v závislosti na hardwaru. Z toho důvodu převáţná většina minérů vyuţívá mining pool. Mining pool slouţí ke slučování "minerů" (lidí, kteří těţí BTC) a jejich výpočetního výkonu k výpočtu stejného bloku. Jakmile se vytěţí daný blok, odměna se rovnoměrně rozdělí mezi všechny účastníky podle výkonu jejich hardwaru za období těţení daného bloku. Mineři v mining poolu tedy své zisky získávají častěji ovšem po menších částech. Hardware Z důvodu maximalizace zisku se nejdříve přešlo z procesorové těţby na daleko rychlejší těţbu pomocí grafických karet. Ta postupem času přestávala být rentabilní, protoţe se daleko více spotřebovalo za elektřinu, neţ vydělalo, proto se přešlo na FPGA programovatelné hradlové pole, které bylo uzpůsobeno přímo pro výpočet hash operací. Nakonec se ukázalo, ţe FPGA je pouze mezistanicí při miningu BTC před vývojem dnešních specializovaných počítačů, které jsou známy pod označením ASIC (Application Specific Integrated Circuit) neboli integrovaný obvod pro specifická vyuţití [67]. Bitcoin vyuţívá pro ověření transakce hash algoritmus SHA-256. Nákup BTC Decentralizace Bitcoinu je jedna z největších výhod virtuální měny. Nikdo nemůţe přímou metodou ovlivnit mnoţství měny v oběhu. Jediným mechanismem je trţní poptávka a nabídka. Samotný nákup se provádí na specializovaných směnárnách, kde se setkávají nabídky a poptávky zákazníků. V případě dohody je obchod uzavřen a směnárna dostane procentuální podíl z prodeje. Nejznámějšími sluţbami, které toto provozují, je Bitstamp, BTC-e a Coinbase. Druhou moţností získání Bitcoinu jsou internetové aukce například Ebay.com. Zde se ovšem uţivatel, který zvolí platební nástroj peněţenku Paypal, vystavuje riziku, ţe bude zneuţit. Nakupující po zaplacení a přijetí BTC zadá, ţe zboţí nebylo předáno a prodejce nemá ţádný hmatatelný důkaz o tom, ţe zboţí bylo úspěšně předáno. Díky tomu se obchodování přes Ebay.com/Paypal děje velmi zřídka. 59

60 Převod BTC Poslední moţností získání BTC je převod pomocí peněţenky jinému uţivateli. Funguje to tak, ţe uţivatel, který chce, aby mu někdo poslal bitcoiny do jeho peněţenky, vygeneruje speciální řetězec znaků, který se nazývá adresa transakce. Zde bych uvedl příklad dané transakce: 1EW5gt6t5VYS8hB6p2481mAjZAFTP1W6yN. Tato adresa se poté odešle druhé straně, která vloţí danou adresu do příjemce platby a uvede i částku, kterou chce odeslat. Samotné připsání částky do peněţenky není okamţité, jelikoţ je nutné provést synchronizaci a ověření dat. To se vyuţívá z toho důvodu, aby se zamezilo podvodným transakcím. Nevýhody Bitcoinu Jedná se o velmi nestabilní, spekulativní měnu. Samotný Bitcoin je velmi citlivý na zprávy ve světě a reaguje velmi progresivně. V prosinci roku 2013 čínská centrální banka zakázala veškeré obchody v bitcoinech a to radikálně pohnulo s trţní cenou. V tu dobu měl 1 Bitcoin hodnotu 1200 dolarů, avšak mnoho lidí tato restrikce vystrašila natolik, ţe začala hromadně prodávat BTC a díky tomu cena klesla pod polovinu této hodnoty. Ostatní kryptoměny Bitcoin je open source projekt, který byl vytvořen v roce S jeho rozvojem napadlo jiné podporovatele Bitcoinu, ţe by mohli vytvořit jiné měny. Pozměněním parametrů měny vznikne nová, originální měna. První nově vzniklé měny pouţívaly stejný hashovací algoritmus SHA-256 například Namecoin či Peercoin. V reakci na postupný vývoj měny, náročnosti a těţby na ASIC zařízeních vznikl algoritmus Scrypt, který jiţ nelze těţit na ASIC zařízení. Scrypt byl navrţen pro těţbu virtuálních měn na procesoru, ale postupem času bylo umoţněno těţit na grafických kartách, které se pro tuto činnost vyuţívají dodnes v největší míře. Tento způsob těţení dnes podporuje více neţ stovky virtuálních měn, kde mezi nejznámější a nejpopulárnější patří Litecoin, a dále Dogecoin, Novacoin, Worldcoin atd. Výhodou těchto méně známých měn je, ţe na rozdíl od jejich předchůdce bitcoinu, obtíţnost bývá na nízké úrovni. V případě, ţe by se některá z měn později zpopularizovala podobně jako Bitcoin, 60

61 uţivatelé, kteří vlastní několik mincí, by pravděpodobně rázem zbohatli. Virtuální měny lze směnit na peníze nebo na BTC ve směnárnách k tomu určeným, nebo se dají prodat na aukčních portálech. Nejznámější směnárny jsou Cryptsy, Mintpal a Vircutex. Vyuţití kryptoměn jako platebního prostředku můţe obchodníkům a firmám poskytnout konkurenční výhodu nebo přivést unikátního zákazníka. Firmy se však dostávají do rizika, ţe daná podporovaná virtuální měna rychle zvýší nebo sníţí svojí trţní hodnotu a díky tomu je zde velké riziko potenciálního ztrátového obchodu. Uvidí se v budoucnu, jestli se začnou virtuální měny vyuţívat stále častěji podobně, jak se rozšířila bezhotovostní platba pomocí platebních příkazů či karet Mobilní platby Technologie se v dnešním hektickém světě vyvíjí dennodenně. Prakticky jakékoliv elektronické zařízení, které je novinkou na trhu, je moţné za krátký časový úsek obměnit za novější, kvalitnější nebo lépe vybavený nový model. U mobilních zařízení to platí dvojnásob. Protoţe trendy posledních pár let ukazují, ţe přenosné tablety a mobilní telefony budou mít za úkol nejenom nahradit stolní počítače, ale dokáţí funkce, které by si zákazník v minulosti nedokázal představit. Jako příklad bych uvedl vyuţití WAP (Wireless Application Protocol) technologie, s kterou uţivatelé s obyčejnými mobilními telefony se mohli připojit na internet, avšak poté vznikly chytré telefony s operačním systémem. Ty jiţ umoţnují vyuţití internetových protokolů a uţivatelé tak mohou provádět platební transakce stejně tak jako na svém osobním počítači [68]. Jednou z novinek je bezhotovostní platba pomocí mobilního telefonu. Tyto transakce lze rozdělit podle charakteru platby do těchto hlavních kategorií: Premium SMS, QR platby, M-platby, NFC platby, Mobito, Platební terminály. 61

62 Postupem času mobilní platby bývají čím dál tím více populární a mohly by jednou úplně nahradit peněţenku. Avšak jsou zde rizika, která uţivatel podstupuje při vyuţití tohoto platebního prostředku: Zneuţití dat uţivatel musí dbát zvýšenou pozornost hlavně na veřejných nezabezpečených sítích, kde se přenáší citlivé bankovní údaje a je zde riziko odchycení těchto dat a následné zneuţití. Odcizení mobilního telefonu v případě ztráty mobilního telefonu je hrozba, ţe se cizí osoba bude vydávat za původního majitele a můţe napáchat obrovské škody. Viry rozvojem mobilní technologie vznikají viry jiţ i na telefony, které mají za úkol napáchat škody nebo odcizení dat při transakcích. Jako ochranu před těmito hrozbami lze zvolit ochranu přístupovým heslem, kterým zamezíme přístupu cizím osobám, dále instalování pouze ověřených, legálních aplikací a v poslední řadě antivirovým programem, který minimalizuje riziko proniknutí viru [69] Premium SMS Instituce vyuţívají právě Premium SMS jako prostředek k udělení hlasu v anketách, zakoupení zboţí na internetu, poradenství nebo soutěţe o ceny. Samotná sluţba funguje tak, ţe uţivatel zadá přesné znění SMS zprávy a odešle ji na speciální telefonní číslo. Obratem přijde uţivateli zpráva, kde je shrnuta objednávka nebo obdrţen kód, který se následně zadá do příslušného formuláře a tím je provedena autorizace platby a následně je povoleno stahovat data na internetové síti. Premium SMS poskytují všichni naší operátoři, sluţba je hrazena ihned po odeslání zprávy a je strţena z předplacené karty nebo v případě tarifního vyúčtování je zaúčtována na konci zúčtovacího období. Vyuţití těchto Premium SMS má ale svá rizika, mezi které patří především bezpečnost. Výhodu mají uţivatelé, kteří mají předplacenou kartu k volání, protoţe není moţné jít do záporných hodnot. Další nevýhodou jsou vysoké náklady, kde kromě daně z přidané hodnoty se i hradí provize operátorovi v závislosti na ceně zprávy. Na druhé straně výhodou je komfort sluţby a potencionální oslovení unikátních zákazníků. Rychlost platby u Premium SMS můţe obdrţet potvrzení o platbě v delším časovém horizontu, neţ se zákazníkovi chce čekat. V konečném zhodnocení nevidím velké vyuţití dlouhodobějšího charakteru do té doby, dokud si provozovatel s operátorem budou brát aţ 50 62

63 % z jedné Premium zprávy, avšak pro marketingové krátkodobé akce to můţe být přínosem [70] QR platby Další variantou platby za zboţí pomocí mobilního zařízení je QR kód. Tato zkratka je sloţena z počátečních písmen Quick Response neboli rychlá reakce [71]. Při platbě se pomocí mobilního fotoaparátu naskenuje daný kód a po chvilce jsou uţivateli zobrazeny všechny podstatné náleţitosti pro platbu. Poté lze tyto údaje přepsat do bankovní aplikace nebo v případě, ţe daná banka vyuţívá aplikaci do mobilu pro chytré telefony s operačním systémem, uţivatel si po naskenování daného kódu platbu potvrdí a transakce je hotová [72]. Obrázek 6: Příklad QR kódu Zdroj: Tuto technologii lze implementovat do kaţdého odvětví. Mnoho lidí ji nezná a neví, jak s ní zacházet. Přínos QR kódu se můţe uplatnit ve společnostech, kde dochází k platbám mnoha faktur či sloţenek. Banky tyto kódy tisknou přímo na ně, aby sníţily riziko špatně zadaných údajů o platbě a plátcům uspořily čas. Avšak aby se QR kód masivně rozšířil mezi populaci, musel by nabídnout nějaký benefit, například v podobě slevy na nákup M-platby Daleko bezpečnější řešení neţ Premium SMS nabízí M-platby, přesto jsou si velmi podobné. U této varianty platby se obchodník domluví s operátorem, ţe bude nabízet m- platby. Následně je na jeho webový obchod implementována platební brána M-platby, která zprostředkovává platby. Na rozdíl od Premium SMS zde iniciativu přebírá platební systém. 63

64 Zákazník si vybere zboţí, či sluţbu a následně zvolí platbu pomocí mobilního telefonu. Vzápětí je odeslaný automaticky vygenerovaný kód, který následně zadá do určeného formuláře, proběhne autorizace platby a jako poslední krok proběhne zúčtování s mobilním operátorem. V případě předplacené karty je částka strhnuta ze zůstatku a v případě paušálního tarifu se částka za zboţí či sluţby objeví aţ na pravidelném výpisu od mobilního operátora [73]. Někteří provozovatelé sluţeb vyuţívají mobilní platební systémy. To znamená, ţe mezi účastníky transakce vstoupí ještě zprostředkovatel, přes kterého se transakce uskuteční. Jako nejznámější platební systémy pomocí mobilního telefonu jsou: Zong, Boku, Text2pay, ImpulsePay, Fortumo [74]. Výhodou je autorizace platby pomocí kódu v SMS zprávě, niţší provize operátorovi. Platba je rychlá, probíhá ve vteřinách a zároveň pohodlná, neboť není vyţadována ţádná registrace NFC platby Další variantou platby pomocí mobilního telefonu jsou tzv. bezkontaktní platby, které vyuţívají technologii NFC (Near Fear Communication) k bezpečnému bezdrátovému přenosu dat mezi elektronickými zařízeními na krátkou vzdálenost. Tato technologie je standard, který je součástí ISO/IEC [75]. K tomu, aby uţivatel mohl vyuţívat NFC platby v mobilním telefonu, je zapotřebí vlastnit mobilní telefon, který tyto platby podporuje včetně mobilní aplikace a zároveň speciální NFC SIM kartu. Samotná transakce probíhá podobným způsobem jako NFC platební karta. Nejdříve obchodník zadá částku k úhradě a dá pokyn uţivateli, aby částku uhradil, klient poté přiloţí mobilní telefon co nejblíţe (1mm-40mm) od platebního terminálu [76]. 64

65 Obrázek 7: Mobilní platba pomocí NFC Zdroj: Pokud se jedná o částku do 500 Kč, transakce proběhne a částka je uhrazena, v případě částky přesahující 500 Kč je nutná autorizace pomocí PIN kódu. V současné době je tato technologie v rozmachu, předpovídá se jí velká budoucnost, avšak rozvoj brzdí vývojáři mobilních telefonů, kteří tuto technologii teprve implementují do nových telefonů [77]. V případě toho, ţe uţivatel vlastní mobilní telefon s operačním systémem, ale nepodporuje NFC, lze tuto bariéru odstranit pomocí speciálního rámečku, ve kterém je jiţ zaimplementována platební karta včetně antény, která umoţní platbu NFC technologií. Takto lze vyřešit problém například u mobilních zařízení od výrobce Apple [78] Mobito Dalším mobilním systémem určeným pro platbu za zboţí či sluţby je Mobito. Jedná se o český systém, který provozuje společenost MOPET CZ, který byl uveden do provozu v září roku Za zaloţení této společnosti stojí všichni mobilní operátoři v České republice a Česká spořitelna, GE Money Bank, Raiffeisenbank a UniCredit Bank. Mobito lze vyuţívat aţ po registraci, kterou lze provést třemi způsoby. Prvním z nich je aktivovat si Mobito v internetovém bankovnictví přímo u partnerské banky. Druhá varianta je 65

66 registrace přes mobilní telefon. Zde je podmínkou vlastnit zařízení s operačním systémem Android či Apple. Poslední variantou je registrace na jejich webových stránkách [79]. Mobito lze vyuţívat na telefonech, které mají operační systém ios nebo Android nebo podporují protokol USSD (Unstructured Supplementary Service Data) zprávy na displayi. V dnešní době tuto podmínku splňují všechny telefony aţ na Windows Mobile verze 7.x. U chytrých telefonů je nutné být připojen na internetu v průběhu pouţívání sluţby zvané Mobito. U ostatních telefonních zařízení se Mobito ovládá přes zprávy na display. Stačí zavolat na *135*# a být v dosahu GSM signálu [80]. Mobitem lze platit přímo z propojeného bankovního účtu, jediným omezením je vlastnit bankovní účet u partnerské banky. Druhou moţností vyuţití je peněţenka, která se nabíjí přes platební kartu nebo převodem z bankovního účtu. Další způsob je propojení platební karty s peněţenkou, následně se veškeré transakce se strhávají z platební karty, stejně jak tomu je například u PayPalu. Samotné vyuţití Mobito sluţby je velmi pestré, dá se vyuţít jako: Platba mezi uţivateli, Dobití předplacené mobilní karty, Internetová platba, Platba v obchodě, Přímá platba obchodníkovi [81]. Samotná platba za zboţí probíhá tak, ţe uţivatel si klasickým způsobem vybere zboţí. Při výběru platebního nástroje zvolí Mobito a svoje telefonní číslo, na které má Mobito napojený. Poté se uţivateli na telefonním přístroji objeví notifikace o transakci a po překontrolování ji autorizuje PIN kódem. Zřízení a vyuţívání sluţby Mobito je bezplatné, jediný poplatek je při depozitu finančních prostředků z platební karty, kde se odvádí zprostředkovatelské bance 3 Kč + 1,5 % z vloţené částky. Pro klienty Raiffeisenbank je sluţba bez poplatku. Výběr finančních prostředků na běţný účet je zdarma. V případě, ţe by zákazník chtěl vyplatit na jinou, jím určenou adresu, činí poplatek 70 Kč. 66

67 Díky tomu, ţe Mobito provozují mobilní operátoři, přenosy dat jsou zdarma. Bezpečnost sluţby Mobito je chráněna PIN kódem a vyuţívá se jak pro webovou, tak pro mobilní aplikaci šifrování HTTPS. Uţivatelé se na rozdíl od klasických mobilních plateb nemusejí bát o to, ţe v případě ztráty zařízení můţe někdo zneuţít mobilní aplikaci Mobito. Osobně si myslím, ţe tato aplikace má potenciál se rozšířit mezi veřejnost, jelikoţ se jedná o chytré, spolehlivé a bezpečné řešení plateb [49] MasterCard Mobile Velmi podobným mobilním platebním systémem jako je Mobito je systém MasterCard Mobile. Provozuje ho Československá obchodní banka a slouţí k transakcím přes mobilní telefon. Samotné vyuţití sluţby je podmíněno vlastnictvím aplikace MasterCard Mobile, která běţí pouze na chytrých telefonech s operačním systémem Android či ios s připojením na internet. Tato aplikace je určena pro kreditní i debetní platební karty od společností MasterCard a Visa. Uţivatel po staţení aplikace vloţí svoje telefonní číslo, na které je mu odeslán aktivační kód. Po jeho zadání si zvolí šestimístný alfanumerický mpin, který slouţí k autorizaci veškerých plateb v MasterCard Mobile aplikaci. Tímto je aktivace hotová, je vyţadováno přidání platební karty. Zde si uţivatel můţe přidat několik karet jakékoliv tuzemské či zahraniční banky, která podporuje internetové platby. Při platbě pomocí MasterCard Mobile je uţivateli vygenerován QR kód, který si pomocí fotoaparátu naskenuje. Tento identifikátor lze opsat i manuálně, kdyby byla porucha fotoaparátu nebo by nebyl uveden QR kód. Dalším krokem je zvolení platební karty a autorizace pomocí mpin. V případě správně zadaného mpin je platba dokončena, v případě třikrát po sobě špatného zadání mpin kódu je aplikace zablokována na 24 hodin. Po uplynutí této doby uţivatel můţe znovu platit touto metodou, ale kdyby zde došlo opět k třem špatným zadáním autorizačního kódu, aplikace by byla trvale zablokována a uţivatel by si ji musel znovu nainstalovat a aktivovat [82]. Tato platební metoda minimalizuje riziko zneuţití peněţenky tím, ţe veškeré údaje o platebních kartách jsou uchovány na serveru nikoliv v mobilním telefonu. V případě ztráty mobilního telefonu jsou transakce chráněny mpin kódem. Zároveň tato technologie nevyuţívá NFC technologii a pomáhá tak vyplnit období, neţ bude podporován všemi mobilními telefony [83] [84]. 67

68 6. Zabezpečení dat Při manipulaci s finančními prostředky musí uţivatel dbát zvýšené obezřetnosti při práci na internetu případně na mobilním telefonu. Hrozí zde mnoho nebezpečí a nástrah, které uţivatele ohroţují natolik, ţe riskují odcizení peněz nebo zneuţití osobních údajů. Provozovatelé elektronických platebních systémů se snaţí zajistit maximální bezpečnost, avšak i uţivatelé by měli dodrţovat bezpečnostní zásady, díky kterým se zvyšují šance obrany před útočníkem. 1) Přihlašovat se pouze na důvěryhodném počítači/telefonu, 2) Pravidelná aktualizace, 3) Vyhýbat se odkazům v ové komunikaci, 4) Instalovat pouze ověřené aplikace, 5) Zabránit cizím osobám manipulaci s telefonem případně webovou aplikací určenou k platbám, 6) Nezveřejňovat nikomu přihlašovací údaje, 7) Vyuţívat vhodných antivirových programů, 8) Kontrolovat zabezpečené připojení, 9) Po ukončení činnosti se odhlásit z aplikace [85]. Při respektování těchto moţností je minimalizováno riziko případného zneuţití. Kaţdá bankovní/nebankovní instituce disponující s penězi vyuţívá jiné metody ochrany dat. Ty lze rozdělit do kategorií podle jejich povahy vyuţití. 1) Ověření provozovatele a šifrování dat, 2) Autentizace klienta, 3) Autorizace transakcí. 68

69 6.1. Ověření provozovatele a šifrování dat Základními bezpečnostními atributy jsou: Důvěrnost, Integrita dat, Neodvolatelnost. Tyto atributy jsou pro uţivatele internetového bankovnictví důleţité z důvodu jistoty, ţe je s jejich daty nakládáno bezpečně. Důvěrnost znamená, ţe k osobním informacím mají přístup pouze odpovědné osoby. Integrita dat je splněna za předpokladu shody přečtených dat s daty uloţenými a nezměněnými během jejich přenosu. Neodvolatelnost souvisí s nemoţností zrušení platebních transakcí, které jiţ byly přijaty [86]. Digitální certifikát Digitální certifikát je doklad potřebný pro provoz zabezpečeného online platebního systému. Vydavatelem je Certifikační autorita (CA). Pro ověření ţadatele, který usiluje o udělení digitálního certifikátu, je nutné předloţit doklady o totoţnosti, výpisy z obchodního rejstříku, atd. V případě úspěšného ověření je ţadateli vydán certifikát podepsaný soukromým klíčem dané certifikační autority, za který se certifikační autorita zaručila, ţe údaje jsou správné a ověřené. K certifikátu se vztahují i veřejný a soukromý klíč, které potom můţe majitel vyuţívat. Mezi nejznámější CA patří VeriSign [99]. 69

70 SSL/TLS/HTTPS SSL (Secure Sockets Layer) a jeho nástupce TLS (Transport Layer Security) jsou bezpečnostní protokoly, které jsou vloţeny mezi transportní a aplikační vrstvu, slouţící k bezpečnému přenosu informací. Ty vyuţívají asymetrické šifry, která slouţí k šifrování a zabezpečení přenosu dat mezi oběma stranami komunikace, nejčastěji mezi klientem a serverem. Uţivatel jednoduše pozná, zda se nachází na zabezpečeném webovém serveru nebo ne. Stačí zkontrolovat webovou adresu, před kterou by měl být vyobrazen znak zabezpečené komunikace společně se https protokolem (bezpečný http protokol). V prohlíţeči Google Chrome tím znakem je zelený visací zámek. Obrázek 8: Zabezpečený webový server Zdroj: Ve skutečnosti webový prohlížeč (klient) vygeneruje náhodný symetrický klíč, zašifruje jej pomocí (asymetrického) veřejného klíče v SSL certifikátu webového serveru a pošle jej serveru. Ten jej dešifruje svým soukromým klíčem (odpovídajícím veřejnému klíči v SSL certifikátu). Obě strany tak mají bezpečně předán stejný symetrický klíč a mohou pomocí něj šifrovat data posílaná mezi klientem a serverem. Doplňující poznámka: z bezpečnostních důvodů si klient a server po určitém intervalu vymění nový symetrický klíč. Veškerá přenášená data se nešifrují veřejným klíčem protistrany z toho důvodu, že asymetrické algoritmy jsou pomalé [97]. 70

71 Obrázek 9: Postup při asymetrickém šifrování Zdroj: Nejvyuţívanějším šifrovacím algoritmem je RSA [87]. Postup při komunikaci SSL: 1) Klient zašle serveru ţádost o SSL spojení. 2) Server pošle klientovi odpověď na jeho poţadavek spolu s certifikátem serveru včetně veřejného klíče. 3) Klient prověří autentičnost serveru dle přijatého certifikátu. 4) Na základě obdrţených informací klient vygeneruje základ šifrovacího klíče, kterým se bude kódovat komunikace. Ten zakóduje veřejným klíčem serveru a odešle ho zpět. 5) Server pouţije svůj soukromý klíč k rozšifrování základu šifrovacího klíče. Z něj vygenerují jak server, tak klient hlavní šifrovací klíč. 6) Obě strany si potvrdí, ţe následná komunikace bude šifrována tímto klíčem. 7) Šifrované spojení je vytvořeno [88]. 71

72 TLS TLS umoţnuje bezpečnou komunikaci po internetu podobně jako tomu je u SSL. Mezi sebou mají nepatrné rozdíly, avšak TLS novějších verzí 1.1 a 1.2 jiţ opravuje slabá místa, která jsou v SSL. Ve výsledku oba protokoly mají stejný cíl ochránit komunikaci mezi klientem a serverem a úspěšně je plní. Postupem času bude SSL pravděpodobně nahrazen novější variantou TLS [89]. 3D Secure Moderní doba se vyznačuje bezhotovostními platbami. Platební systémy mají za úkol, aby zajistily důvěrnost, integritu dat a neodvolatelnost. Toho lze docílit vhodnými nástroji, umoţňující šifrovat komunikaci SSL či TLS. Pouţití těchto protokolů při online transakcích nese riziko, ţe veškerá data jsou posílána v zabezpečeném kanále, ke kterým má přístup klient, obchodník a banka. Kaţdý z účastníků transakce můţe tedy sledovat proces platby. Díky tomu v roce 1996 vznikl protokol SET (Secure Electronic Transactions), který vznikl ve spolupráci firem Visa, MasterCard a dalších 11 společností jako byly např. IBM, Microsoft či Verisign. Tento protokol měl zabezpečovat elektronické platby. Avšak se neprosadil tolik, jak se očekávalo z důvodu vysokých implementačních nákladů [90]. Ani jeho nástupce 3D SET se neuchytil [91]. V roce 2001 vznikl standart 3D Secure pro zabezpečení internetových plateb přes platební karty, který se vyuţívá dodnes. Zaloţila ho společnost VISA společně s MasterCard. 3D Secure je tří doménový zabezpečovací protokol. Domény: Doména vydavatelské banky (zákazník), Doména zpracovatelské banky obchodníka, Doména kartových asociací [92]. Tento standart je zaloţen na tom, ţe uţivatel neposkytuje obchodníkovi údaje o kartě, ale je přímo přesměrován do banky obchodníka. Toto spojení je šifrováno a znemoţňuje ztrátu dat. Banky při transakci komunikují mezi sebou a výsledek transakce je sdělen obchodníkovi. Přenos dat jde přes HTTPS protokol, který zajistí, aby se data o platbě nedostala ven. Data se šifrují přes SSL či TLS protokoly [93]. 72

73 Základními funkcemi 3-D Secure tedy jsou: 1) Přijímat a vysílat zprávy jako výsledek autentizačního toku mezi nabyvatelem a doménou vydavatele skrze doménu vzájemné komunikace (internet). 2) Zajistit autentizaci držitele karty u vydavatele. 3) Vytvořit požadavek autorizace a platebního procesu od obchodníka k jeho bance (nabyvatel). 4) Zajistit autorizace a platební proces mezi vydavatelem a nabyvatelem skrze doménu vzájemné komunikace (VisaNet) [91]. Obrázek 10: Schéma platby přes 3D Secure Zdroj: vlastní úprava, dle: Průběh transakce přes 3D Secure je podrobně popsán v těchto devíti bodech: 1) Zákazník navštíví internetový obchod, vybere si zboţí či sluţbu a rozhodne se zaplatit platební kartou přes 3D-Secure. 2) Po potvrzení vybraného zboţí je zákazník automaticky přesměrován na server banky obchodníka, kde zadá platební údaje. 3) Potvrzení objednávky mezi obchodníkem a zpracovatelskou bankou. 73

74 4) Banka odesílá dotaz na karetní asociaci (Visa, MasterCard), kde se ověří zařazení drţitele karty do systému 3D-Secure a pošle odpověď zpátky do zpracovatelské banky. 5) Banka obchodníka pošle ţádost o ověření karty plátce bance vydavatelské přes internetový prohlíţeč. 6) Vydavatelská banka poţádá zákazníka o zadání hesla. Poté banka heslo potvrdí. 7) Vydavatelská banka pošle reakci, zda transakce byla přijata nebo zamítnuta bance obchodníka přes internetový prohlíţeč. 8) V případě přijetí transakce je platba zpracována. 9) Zpracovatelská banka pošle obchodníkovi informace o výsledku transakce [94] Autentizace klienta Autentizace je proces, kdy klient se přihlašuje do svého internetového bankovnictví. Samotný systém následně pozná, jestli se jedná o oprávněnou osobu. Kaţdá společnost vyuţívá různé metody autentizace. Mezi ně patří: Uţivatelské jméno a heslo, Osobní certifikát, Identifikace hardwarem. Uţivatel musí dále dbát na to, aby nedošlo k zneuţití jeho osobních dat či finančních prostředků pomocí technik zvaných Phising či Pharming, které byly jiţ popsány v kapitole Bezpečnost uţití platební karet. Uživatelské jméno a heslo Autentizace klienta pomocí jména a hesla slouţí k nejzákladnějším a nejpouţívanějším metodám ověření. Klienti mají rádi jednoduché bankovní aplikace i za cenu sníţené bezpečnosti. Uţivatel by si měl v případě volby této moţnosti autentizace nastavit takové heslo, které nepůjde jednoduše zneuţít. Měl by se řídit obecnými radami nastavení hesla. To by mělo obsahovat kombinaci velkých a malých znaků a čísel o minimální délce 8 znaků. Obecně se dá říci, ţe čím delší heslo, tím obtíţněji se ho útočníkovi povede prolomit. 74

75 Samotné heslo by mělo být lehce zapamatovatelné. Pokud je ovšem sloţitější, doporučuje se si ho poznamenat na takové místo, kde nehrozí zneuţití. Nabízí se metoda poznamenání do mobilního telefonu popř. na papírovou podobu. Dále by uţivatel měl heslo obměňovat v co moţná nejkratších intervalech. Další obecnou radou je nepouţívat jedno stejné heslo do všech účtů internetového bankovnictví. V případě prolomení jednoho hesla by rázem pachatel mohl zneuţít i další účty. Poslední obecnou radou je nevyuţívat při manipulaci s internetovým bankovnictvím veřejné, volně dostupné počítače. Je zde velké riziko nainstalování různých softwarů, které snímají otisky kláves tzv. keylogger. Osobní certifikát Druhou moţností autentizace uţivatele je elektronický podpis - osobní certifikát. Jde o doklad, kterým se klient prokazuje při manipulaci s internetovým bankovnictvím. Je moţné ho uchovávat v různých podobách, jako je například flashdisk, CD nebo čipová karta nebo na disku počítače. Ovšem u poslední varianty uţivatel riskuje případné zneuţití. Nejbezpečnější variantou je čipová karta, ke které je zapotřebí si zakoupit čtečku čipových karet, za kterou si klient musí obvykle připlatit. Výhodou čipové karty je nereálnost zkopírování certifikátu. Platnost certifikátu je na dobu určitou, zpravidla 2 roky s moţností prodlouţení. Tato varianta autentizace je bezpečnější, avšak v případě uchování certifikátu na přenosném médiu se doporučuje po ukončení provozu s internetovým bankovnictvím odebrat dané médium z počítače [95]. Identifikace hardwarem Nejbezpečnější metodou autentizace uţivatele je hardwarového zařízení. Funguje na principu, ţe uţivatel zadá přístupové jméno a heslo a poté je vyzván k zadání kódu. Uţivatel se následně přihlásí do svého kalkulátoru, vygeneruje se speciální kód, který potom zadá do svého internetového bankovnictví. Platnost tohoto kódu je omezená a po chvilce (obvykle 30 vteřin) se změní. Tuto metodu zabezpečení banky moc nevyuţívají, jelikoţ není poptávka ze strany klientů o větší bezpečnost. Zneuţití je v tomto případě velice obtíţné, protoţe by musel být odcizen kalkulátor, bez kterého není moţné se přihlásit. Posledním způsobem, jak zvýšit bezpečnost, je pomocí autentizace SMS zprávou ve spojení s uţivatelským jménem a heslem. Uţivatel si do systému vloţí svoje telefonní číslo, na které mu bude při pokusu o přihlášení chodit autentizační kód, který je nutné vloţit do internetového bankovnictví. 75

76 6.3. Autorizace transakcí Autorizace transakcí je další důleţitá část v internetovém bankovnictví. Dochází k ní vţdy, kdyţ klient odesílá platby ze svého účtu ve prospěch jiného, ale i například kdyţ si chce dobít předplacenou kartu. Chrání se tím samotný uţivatel, aby nebyl zneuţit. K autorizaci transakcí se vyuţívají stejné nástroje jako k autentizaci. Mezi nejvyuţívanější metody autorizace patří jednoznačně SMS zpráva, dále certifikát, čipová karta nebo PIN kód. V České republice je nejrozšířenější metodou autorizací transakcí právě SMS zpráva, kde klient po vyplnění všech potřebných polí ve formuláři k odeslání finančních prostředků a následném překontrolování dá pokyn k odeslání platby. Po chvilce přijde na propojený mobilní telefon SMS zpráva s kódem, který je nutné zadat do systému a potvrdit, poté se provede platba. U bankovní aplikace v chytrých telefonech probíhá autorizace plateb obdobně jako u internetového bankovnictví. Například u mbank mobilní aplikace přijde SMS zpráva, která obsahuje kód k autorizaci transakce [96]. 76

77 7. Praktická ukázka využití nebankovních platebních systémů V poslední části mé práce jsem vybrané nebankovní elektronické platební systémy podrobně otestoval během nákupu zboţí. Předpokladem k tomu, aby test byl proveden, je jiţ existující klientský účet u daného platebního systému, určený k osobním účelům a aktivní internetové připojení Platba přes Paypal Tento platební systém jsem se rozhodl otestovat při nákupu na nejznámější aukční síni Před nákupem zboţí si uţivatel musí zkontrolovat podporu platebního systému. Jak je vidět na obrázku číslo 11, tento prodejce vyuţívá platební systém Paypal včetně podporovaných platebních karet. Obrázek 11: Platební metody Zdroj: Paypal, vlastní úprava Uţivatel zjistil, ţe prodejce podporuje platební systém Paypal a rozhodl se, ţe si od něj zakoupí zboţí. Toto zboţí vloţí do nákupního košíku a přejde k samotné platbě. Zde je zrekapitulována objednávka, adresa příjemce a zvolená platební metoda včetně částky k zaplacení (viz obrázek číslo 12). 77

78 Obrázek 12: Rekapitulace objednávky Zdroj: Paypal, vlastní úprava Zákazník souhlasí s objednávkou a potvrdí ji tlačítkem Continue. V tomto okamţiku je zákazník přesměrován na platební systém Paypal. Z bezpečnostních důvodů doporučuji zkontrolovat zabezpečené připojení předtím, neţ se bude disponovat s penězi (Obrázek 13). Obrázek 13: Zabezpečené připojení Paypal Zdroj: Paypal, vlastní úprava Po kontrole bezpečného připojení je uţivatel vyzván k přihlášení do platebního systému pomocí ové adresy a hesla. Uţivatel můţe nakoupit i bez registrace pomocí platební 78

79 karty, avšak tento krok vyţaduje zdlouhavé zadávání veškerých údajů a také to není obsahem mé práce. Jde o klasickou platbu platební kartou na internetu. Obrázek 14: Přihlášení do systému Paypal Zdroj: Paypal, vlastní úprava Po úspěšném přihlášení je uţivateli nabídnuto, jakým způsobem uhradí částku za zboţí. První moţností je zaplatit pomocí virtuální peněţenky z prostředků, které tam byly v minulosti vloţeny. Druhou variantou je platba pomocí spárované platební karty, která je propojena s platebním systémem Paypal. Obrázek 15: Způsob výběru platby Zdroj: Paypal, vlastní úprava 79

80 V závěrečném kroku platby je rekapitulace objednávky, včetně adresy příjemce zboţí. Zde jsem zvolil pro ukázku platební metodu úhrady z elektronické peněţenky. Obrázek 16: Potvrzení objednávky přes el. peněženku Zdroj: Paypal, vlastní úprava 80

81 Obrázek 17: Potvrzení objednávky přes platební kartu Zdroj: Paypal, vlastní úprava Po potvrzení transakce Paypal potvrdí danou objednávku. Obrázek 18: Potvrzení objednávky ze strany Paypal Zdroj: Paypal, vlastní úprava Posledním krokem samotné objednávky přes platební systém Paypal je potvrzení transakce ovou zprávou, kde je uvedena uhrazená cena. 81

82 Obrázek 19: ové potvrzení objednávky Zdroj: Gmail, vlastní úprava 82

83 7.2. Platba přes Skrill Druhou z moţností elektronických platebních systémů je platební systém Skrill. Pro prezentaci jsem zvolil nabití elektronické peněţenky herního klienta Steam (www. steampowered.com). Prvním krokem v herním klientovi Steam, je výběr peněţní částky, kterou chci vloţit. Obrázek 20: Výběr vložené částky Zdroj: Steam, vlastní úprava V následujícím kroku je nutné vybrat metodu platby, v mém případě vklad pomocí MoneyBookers (Skrill). Obrázek 21: Výběr metody platby Zdroj: Steam, vlastní úprava 83

84 Poslední krok, který se odehrává v herním klientovi Steam je potvrzení výběru částky a metody provedení. Obrázek 22: Potvrzení nákupu v herním klientovi Zdroj: Steam, vlastní úprava Po potvrzení platby musí uţivatel potvrdit obecné podmínky v herním klientovi, jinak nelze pokračovat, a zvolí následující krok Continue to Moneybookers. V tomto okamţiku se přesměruje uţivatel na stránku platebního systému, který je jiţ zabezpečen. 84

85 Obrázek 23: Zabezpečení Skrillu Zdroj: Skrill, vlastní úprava Uţivatel vyplní osobní údaje včetně platební karty nebo se přihlásí na svůj účet Skrillu. K tomu je nutné zvolit I already have a Skrill account Obrázek 24: Platební specifikace Zdroj: Skrill, vlastní úprava 85

86 Protoţe moje práce předpokládá, ţe uţivatel je jiţ registrován, následující krok po zvolení existujícího účtu je přihlášení pomocí ové adresy a hesla. Obrázek 25: Autentizace klienta Zdroj: Skrill, vlastní úprava Dále uţivatel zvolí metodu úhrady. Je zde na výběr stejně jako u Paypalu elektronická peněţenka či platební karta, kterou je nutné potvrdit bezpečnostním kódem. Obrázek 26: Způsob výběru platby Zdroj: Skrill, vlastní úprava Platba je úspěšně dokončena a peníze jsou připsané na Skrill účtu obchodníka. 86

87 Obrázek 27: Potvrzení objednávky ze strany Skrill Zdroj: Skrill, vlastní úprava Posledním krokem je přesměrování k obchodníkovi, kde je transakce podruhé potvrzena. Obrázek 28: Potvrzení obchodníkem Zdroj: Steam, vlastní úprava 87

88 7.3. Platba přes PaySec Tento platební systém jsem vyzkoušel při nákupu na slevovém portálu Po výběru zboţí si uţivatel vybere, kterým platebním prostředkem zaplatí. V našem případě je vyuţita PaySec. Obrázek 29: Platba přes PaySec Zdroj: Pepa.cz, vlastní úprava Uţivatel je po výběru platební metody automaticky přesměrován na platební bránu PaySec, kde jsou shrnuty detaily objednávky a způsoby jejího zaplacení. Uţivatel po přesměrování se nachází na zabezpečeném protokolu. 88

89 Obrázek 30: Způsob platby Obrázek 30: Způsob platby Zdroj: Paysec, vlastní úprava Obrázek 31: Bezpečnost PaySec Zdroj: Paysec, vlastní úprava 89

90 V tomto kroku po zvolení peněţenky PaySec je uţivatel nucen přihlásit se do systému pomocí přihlašovacích údajů. Obrázek 32: Přihlášení do systému PaySec Zdroj: Paysec, vlastní úprava Uţivatel ze svého zůstatku v peněţence uhradí poţadovanou částku ve prospěch obchodníka. Po zaplacení je přesměrován na webové stránky prodejce, kde je potvrzeno zaplacení. Obrázek 33: Úhrada za zboží Zdroj: Paysec, vlastní úprava 90

91 7.4. Platba přes PayU Poslední platební systém, který jsem se rozhodl otestovat, je PayU. Vyuţil jsem internetový obchod k nákupu zboţí. Po výběru zboţí je nutné vybrat platební metodu. PayU nabízí nejenom platby kartou, ale i rychlé bankovní převody. Pro lepší porovnání s ostatními systémy jsem vyuţil platbu platební kartou. Obrázek 34: Výběr platební metody Zdroj: Vivantis, vlastní úprava Dalším krokem je odeslání objednávky prodejci a její následné potvrzení před uskutečněním platby. Obrázek 35: Odeslání objednávky Zdroj: Vivantis, vlastní úprava 91

92 Po kliknutí na Provést platbu je uţivatel přesměrován na platební bránu GP Webpay, která provozuje platby platební kartou pro PayU. Samozřejmostí je šifrované spojení. Obrázek 36: Zabezpečení systému PayU Zdroj: Webpay PayU, vlastní úprava 92

93 Platební brána k uskutečnění platby vyţaduje vyplnění údajů o kartě. Poté je nutné kliknout na Zaplatit a platba je dokončena. Obrázek 37: Platební brána GP Webpay Zdroj: Webpay PayU, vlastní úprava 7.5. Zhodnocení platebních systémů U systému PayPal povaţuji za největší výhody jeho rozšířenost u řady obchodníků, jeho renomé na globálním trhu, snadné a rychlé zaplacení a především bezpečnost transakce. Jako nevýhodu bych zde viděl jazykovou bariéru a malé rozšíření u českých obchodníků. Platební systém Skrill mě překvapil jednoduchostí zaplacení a přehledností. Nevýhodu bych viděl v tom, ţe systém Skrill vyuţívá převáţně zábavní průmysl a u ostatních obchodníků je méně rozšířen. Český platební systém PaySec je na českém trhu velmi oblíben a jeho rozšířenost je daleko větší neţ například u Skrillu. Transakce přes PaySec jsem vyuţil formou nabití peněţenky a poté jsem prováděl platby. Ty byly velmi rychlé a pro uţivatele jednoduché na ovládání. Platební systém PayU funguje rovněţ na českém trhu. Jeho předností je umoţnění platby bez předchozí registrace pouze se zadáním údajů o platební kartě. Avšak při dalších nákupech je 93