Turistický ruch z hlediska historického vývoje Hodonínska

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA HORNICKO GEOLOGICKÁ FAKULTA Katedra geologického inženýrství Turistický ruch z hlediska historického vývoje Hodonínska Bakalářská práce Autor: Vedoucí bakalářské práce: Jakub Panáček prof. Ing. Petr Bujok, CSc. Ostrava 2018

2

3

4 Poděkování Poděkování patří zejména vedoucímu mé bakalářské práce prof. Ing. Petru Bujokovi, CSc. za úsilí a čas věnovaný mně a mé práci, ale také za poskytnuté materiály a rady. Dále bych rád poděkoval také Ing. Richardu Bittnerovi, CSc. ze společnosti MND a.s. za poskytnuté informace o současné těžbě a Ing. Stanislavu Benadovi, Ph.D. z Muzea naftového dobývání a geologie v Hodoníně za poskytnuté historické informace ohledně těžby uhlovodíků na Hodonínsku.

5 Anotace práce: Následující práce se zabývá turistickým ruchem oblasti Hodonínska z hlediska jeho historického vývoje, ale také těžbou ropy a zemního plynu, která je pro tuto oblast typická. První kapitola se zabývá ropou, konkrétně okolnostmi jejího vzniku, jejími vlastnostmi a druhy. Druhá kapitola informuje o nalézání a otvírce ropných ložisek, dále konkrétněji informuje o technologii navrtání ložisek. Další kapitola popisuje metody těžby ropy. Čtvrtá a pátá kapitola popisují zpracování vytěžené ropy a produkty, které z ní získáváme. Další část práce se již soustředí na oblast Hodonínska. V následujících dvou kapitolách jsou na mapkách znázorněny ložiska ropy a zemního plynu v oblasti Hodonínska. Kapitola devět popisuje historii těžby ropy, zemního plynu a lignitu. Následující kapitola informuje o turistických aktivitách v regionu. Poslední kapitola je určena pro návrh naučné stezky, která obsahuje zastavení související s těžbou uhlovodíků v této oblasti. Klíčová slova: Abstract: ropa, zemní plyn, Hodonínsko, historie, turistický ruch, naučná stezka The following thesis deals with tourism of Hodonin region in historical development point of view, but also deals with oil and gas extraction, which is typical for this region. First chapter is all about oil, specifficaly the circumstances of its origin, its properties and its types. The second chapter informs about the finding and opening of oil bearings, and more specifically informs about the bearing drilling technology. Another chapter describes methods of oil extraction. The fourth and fifth chapters describe the processing of extracted oil and the products we obtain from it. Another part of the thesis is already focused on the Hodonin region. In the following two chapters there are shown oil and gas bearings at the maps of Hodonin region. Chapter nine describes history of extraction oil, gas and lignite. The following chapter inform of tourism activites in region. The last chapter is intended for the design of a nature trail, which includes stops associated with hydrocarbon extraction in this area. Keywords: oil, gas, Hodonin region, history, tourism, nauture trail

6 OBSAH 1 ÚVOD ROPA Vznik ropy Vlastnosti ropy Druhy ropy NALÉZÁNÍ A OTVÍRKA LOŽISEK Ložiska ropy Průzkum ložisek Provedení vrtu Technologie vrtání METODY TĚŽBY ROPY Primární metody těžby ropy Sekundární metody těžby ropy Terciérní metody těžby ropy ZPRACOVÁNÍ VYTĚŽENÉ ROPY Základní zpracování vytěžené ropy Pokročilé zpracování vytěžené ropy PRODUKTY Z ROPY Paliva Mazací prostředky Asfalty Suroviny pro chemické technologie LOŽISKA ROPY LOŽISKA ZEMNÍHO PLYNU... 16

7 9 HISTORIE TĚŽBY NA HODONÍNSKU Těžba ropy v letech Těžba ropy a zemního plynu v letech Těžba ropy v letech Těžba ropy a zemního plynu v letech Těžba ropy a zemního plynu od roku 1990 do současnosti Těžba lignitu TURISTICKÝ RUCH OBLASTI HODONÍNSKA Cykloturistika Folklórní turistika Industriální turistika Archeoturistika NÁVRH NAUČNÉ STEZKY NAFTAŘSKÉ HODONÍNSKO Technický okruh naučné stezky Historický okruh naučné stezky ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK... 47

8 1 ÚVOD Důvodů, proč jsem si vybral za téma mé bakalářské práce právě Turistický ruch z hlediska historického vývoje Hodonínska je hned několik. Tím prvním a nejdůležitějším důvodem je, že pocházím z Dambořic, což je vesnice na samém okraji Hodonínska, tudíž je tato oblast mým domovem. Myslím, že oblast má z hlediska turismu velký potencionál, který je bohužel zatím nevyužitý. Jelikož můj otec i děda pracují na Sběrném naftovém středisku v Dambořicích, tak mi ropný průmysl byl vždycky blízko. Myslím, že je to taky jeden z důvodů, proč jsem šel studovat VŠB TUO. Poslední důvod, proč jsem si vybral toto téma je, že mne ropa jako nerostná surovina velice zaujala, a to již od prvního semestru. Má práce má za cíl seznámit čtenáře s montánní historií Hodonínska a z této historie vyvodit návrh naučné stezky. Práci bych rozdělil na tři části. V první části se věnuji vzniku, vlastnostem, těžbě a zpracování uhlovodíků. Druhá část popisuje historii těžby uhlovodíků a lignitu na Hodonínsku. Ve třetí části se již věnuji návrhu naučné stezky Naftařské Hodonínsko. Montánní historie Hodonínska se začíná psát v roce 1824, kdy se v této oblasti začal těžit lignit. Další kapitola montánní historie se začíná psát po roce 1899, kdy se podnikatel Julius May odhodlal k prvnímu průzkumnému ropnému vrtu a dále v roce 1919 při objevu prvního komerčně využitelného ropného ložiska na našem území, u dvora Nesyt u Hodonína. Vrcholný rok těžby ropy v této oblasti nastal v roce 2003, kdy těžba přesáhla hranici 300 tisíc tun této suroviny. Od tohoto roku produkce ropy pomalu klesá, to se ovšem může zanedlouho změnit, díky nalezení nového ropného ložiska v obci Borkovany. Navržená naučná stezka Naftařské Hodonínsko má dva okruhy technický a historický. Naučná stezka má za úkol přilákat do této oblasti více turistů, tím i zatraktivnit celou oblast a seznámit návštěvníky stejně jako tato práce nejen s historií těžby uhlovodíků v této oblasti, ale také s metodami těžby a úpravy

9 2 ROPA Termín ropa pochází z polštiny a v překladu znamená hnis. Ropa je hořlavá kapalina tmavohnědé až černé barvy, někdy se zelenomodrou fluorescencí, která patří mezi kapalné bitumeny. Bitumeny neboli živice jsou hořlavé horniny nebo jejich složky, které se rozpouštějí v kapalných rozpouštědlech. Hustota ropy je poměrně vysoká, pohybuje se mezi 800 až 1000 kg.m -3. Základní objemovou jednotkou ropy je 1 barel, což odpovídá 42 amerických galonů a přibližně 159 litrům. Ropa je směsí plynných, kapalných a tuhých uhlovodíků (tab. 1). Z ropy se vyrábí zejména pohonné hmoty, jako jsou benzíny, motorové nafty, letecká paliva, ale také mazací oleje, topné oleje a suroviny pro petrochemický průmysl. (Hranoš 1995) Tab. 1: Procentuální zastoupení prvků v ropě (Hranoš, 1995) Prvek Procentuální zastoupení Uhlík (C) 80 až 88 % Vodík (H) 10 až 15 % Síra (S) 1,4 až 4,3 % Kyslík (O) 0,2 až 0,6 % Dusík (N) 0,06 až 0,6 % 2.1 Vznik ropy V minulosti se hodně spekulovalo o původu ropy. S anorganickou teorií vzniku ropy poprvé přišel ruský chemik Dimitrij Ivanovič Mendělejev, který tvrdil, že ropa vznikla z anorganických sloučenin, např. reakcí karbidů některých kovů s vodou. Podle dnešních vědeckých poznatků je ovšem průkazné, že ropa vzniká ve vodním prostředí, nejčastěji v mělkých šelfových moří, z organické hmoty. Hlavním zdrojem této organické hmoty byl mořský plankton, který se skládá z fytoplanktonu (zelené řasy, rozsivky, obrněnky atd.), zooplanktonu (korýši, měkkýši, prvoci atd.) a heterotrofních bakterií, které pomáhají rozkladu částí planktonu. Vývoj ropy probíhá ve třech fázích, diagenesi, katagenesi a metagenesi (obr. 1). V první fázi vývoje ropy tzv. diagenesi se odumřelý plankton hromadí na dně moře, kde se mísí s vrstvami písku a jílu a tím vytvářejí tzv. sapropel. Postupně se tyto vrstvy sedimentů zatlačují svou váhou pod mořské dno do hloubky 300 až 1300 m. Působením

10 anaerobních bakterií se odbourávají části odumřelých mikroorganizmů na plyny, vodu a ve vodě rozpustné látky, které se odplaví. Hůře odbouratelné části těchto organismů, např. kožovité vaky se zde hromadí a podléhají různým reakcím, které mění jejich složení a strukturu. Anaerobní bakterie, které zde odumírají obohacují sedimenty o další organickou hmotu. Výsledkem těchto procesů je tzv. kerogen, což je vysokomolekulární tuhá nerozpustná organická hmota, obsahující kolem 86 % vázaného uhlíku. Rozeznáváme tři typy kerogenu. Typ I. je složen převážně z mořských řas, typ II. pochází z planktonu s větším podílem bakteriálních zbytků a typ III., který obsahuje organickou hmotu ze suchozemských rostlin. Druhou fází vývoje je katagenese. Při této fázi dochází k poklesu matečné vrstvy kerogenu do hloubky 2 až 5 km, kde je vystaven vysoké teplotě (až 180 C) a geostatickému tlaku (až 150 MPa). Kromě teploty a tlaku se zde může projevit také vliv radioaktivního záření a další vlivy. Díky těmto podmínkám podlehly molekuly kerogenu termické degradaci. Z funkčních skupin se odštěpily molekuly CO2, H2S a H2O, došlo k aromatizaci cyklických sloučenin a struktura kerogenu se zjednodušila praskáním vazeb. Na konci těchto procesů vzniká látka zvaná bitumen, což je polotuhá směs sloučenin střední molekulové hmotnosti, převážně uhlovodíkového charakteru. Pokud je molekulová hmotnost bitumenu dostatečně nízká, stává se z ní kapalina, která je lehčí než voda a je složená převážně z uhlovodíků, tj. ropa. (Gondek, 2011) Poslední vývojovou fází ropy je metagenese. Tato fáze probíhá za vysokých teplot působením magmatických a hydrotermálních vlivů. Při metagenesi dochází k další dehydrogenaci a aromatizaci organické hmoty. Kapalné uhlovodíky se přeměňují na nerozpustné látky a plynné uhlovodíky, vzniká tak grafit a methan, tj. zemní plyn. Ropa vzniká přibližně 2 4 km pod povrchem, v teplotním intervalu C. Tomuto intervalu říkáme ropné okno. Plyn vzniká v hloubkách 3 6 km za teplot C. Tento interval se nazývá plynové okno. (Blažek, Rábl, 2006) Obr. 1: Schéma vzniku ropy a zemního plynu (Gondek, 2011)

11 2.2 Vlastnosti ropy Mezi optické vlastnosti ropy patří barva. Nejčastěji je ropa hnědá, světlejších nebo tmavších odstínů, které často přechází až v černou (obr. 2). (Bujok, Pánek I., 2012) Jedna ze základních charakteristik ropy je její hustota. Ta se vyjadřuje ve stupních API. Tyto stupně se přepočítávají z hustoty ropy při 60 F, což odpovídá naším 15,6 C. Hustota ve API je nepřímo úměrná používané hustotě v kg/m 3. Z toho můžeme odvodit, že voda má 10 API, těžká ropa do 20 API, běžná ropa API a lehká ropa Obr. 2: Ropa Dambořice (foto Panáček, 2018) více než 35 API. Z lehké ropy se dá získat velké množství benzínu, z těžké ropy se při destilaci získává hlavně asfalt. Z uhlí, asfaltových a ropných písků získáváme velice malé množství benzínu či nafty, ale velké množství odpadních, byť dále využitelných uhlovodíků podobných asfaltu. Další základní charakteristikou je sladkost a kyselost ropy. Sladká (sweet) ropa má méně než 1 hmotnostní % síry. Kyselá (sour) ropa může mít 3 až 4 hmotnostní % síry. Síra obsažena v ropě se procesem hydrodesulfurací odstraní v rafineriích. Tento proces je důležitý, aby zařízení rafinerie a motory vozidel nezkorodovaly. Lehké ropy jsou většinou sladké a těžké ropy kyselé. V rafinériích se podle obsahu síry rozeznávají tři typy ropy, a to ropy s malým obsahem síry (0-0,6 hmot. %), se středním obsahem síry (0,6-1,7 hmot. %) a s vysokým obsahem síry (nad 1,7 hmot. %). Bod tekutosti ropy (pour point), což je nejnižší bod, kdy ropa ještě teče, se pohybuje v rozmezí od -60 C do +52 C. Bod tekutosti je z druhé strany vlastně i bodem tuhnutí. Tuto vlastnost je nutné vzít v potaz při konstrukci ropovodů a rozvodů ropy v rafineriích i při těžbě. Důležité je, aby ropa v zimě v potrubí netuhla. (Cílek, Kašík 2007) Významnou roli při dopravě ropy ropovodem hraje také její viskozita. Viskozita je veličina popisující vnitřní tření v pohybujících se tekutinách. Je výslednicí působení přitažlivých sil mezi částicemi tekutin a jejich chaotického pohybu. Větší přitažlivá síla tekutin znamená větší viskozitu. Čím větší viskozita, tím větší brždění pohybu tekutiny. Tato

12 fyzikální vlastnost je závislá na složení ropy. S přibývajícími lehkými frakcemi v ropě viskozita klesá. Asfalteny naopak viskozitu zvyšují. Dále je závislá na obsahu volné vody i vody vázané v emulzi. Vliv není možné jednoznačně určit, ale obecně platí, že závisí na množství i způsobu vzájemných vazeb. Důležitou roli u viskozity hraje teplota a tlak. S rostoucím tlakem se zvyšuje jak hustota, tak i viskozita. Naopak s rostoucí teplotou se viskozita snižuje. V některých ložiscích se můžeme setkat s ropou, která má viskozitu blížící se viskozitě vody, což je pro těžbu velice příznivý faktor. Poslední ovlivňující faktor viskozity je množství rozpuštěného plynu v ropě. Se zvyšujícím se obsahem plynu se viskozita snižuje. (Bujok Pánek I., 2012) 2.3 Druhy ropy Veškerá ropa se po vytěžení srovnává s regionálními standardy, za účelem stanovení ceny ropy. V USA se za standard bere tzv. západotexaský průměr (West Texas Intermediate neboli WTI), který má API a obsah síry v ropě je do 0,3 hmot. %. Ropný standart Brent má velice podobné složení jako západotexaský. Obsahuje 15 druhů ropy z nalezišť v severním moři. Ropný standard pro Blízký východ tzv. Dubai se od nich liší v tekutosti, přestože je těžší (31 API) a obsahuje více síry (2 hmot. %). Standart pro Africké ropy je Nigeria Light. Další známé ropné standardy jsou Tapis (Malajsie), Minas (Indonesie) a OPEC (Organization of the Petroleum Exporting Countries). Ropa této organizace je poměrně těžší nežli Brent nebo WTI a má větší obsah síry. Pod touto organizací exportuje ropu 13 zemí, které kontrolují % veškerých světových ropných zásob, zajišťují jednu třetinu celosvětové ropné produkce a polovinu objemu vývozu ropy. Jejím hlavním cílem je udržení stability mezi nabídkou a poptávkou ropy pomocí stanovené produkční kvóty. (Cílek, Kašík 2007)

13 3 NALÉZÁNÍ A OTVÍRKA LOŽISEK 3.1 Ložiska ropy Ložiska ropy se nachází v hloubce od několika desítek metrů až po několik kilometrů pod povrchem země. Ropa je obsažena v pórech hornin. Ložiska, která se nachází blíže k povrchu mají zpravidla větší obsah ropy nežli ložiska uložená hlouběji, je to dáno tím, že mělce uložené horniny zpravidla neprodělaly diagenezi, proto jsou více pórovité. Uhlovodíky mají tedy více prostoru k akumulaci. Ložiska ropy se nejčastěji nachází podél zlomů, v antiklinálních zónách a v oblastech výskytu solných dómů (obr. 3) (Blažek, Rábl, 2006). Pohyb a akumulaci ropy ovlivňují fyzikální vlastnosti hornin obsažených v ložisku. Základní fyzikální vlastnosti jsou pórovitost a propustnost. (Bujok et al. 2013) Obr. 3: Typy ložiskových pastí (převzato a upraveno z Tzb-info.cz) 3.2 Průzkum ložisek Většina ropných ložisek v přístupných oblastech byla již objevena, proto se musí přistoupit i k průzkumu v místech obtížně přístupných nebo ve větší hloubce pod mořskou hladinou. Na pevnině může na přítomnost ropného ložiska upozorňovat několik faktorů, např. únik plynů, horké a slané vody, přítomnost síry, některých bakterií, rostlin apod

14 Průzkum se většinou provádí v místech, kde se ropné ložisko předpokládá, tj. antiklinály, zlomy, solné pně atd. Tato místa se určují kombinací různých metod, např. magnetometrických měření, které určují intenzitu magmatického pole a změn gravitační přitažlivosti s metodami seismickými. Tato průzkumná měření mohou být prováděna speciálními vozidly, letecky, pomocí ponorek apod. Využívá se také letecké a družicové snímkování. Z výsledků těchto měření se vytipuje pravděpodobné naleziště ložiska. Definitivní potvrzení nálezu přinese až následný vrt. (Blažek, Rábl, 2006) 3.3 Provedení vrtu Vrty na ropu a zemní plyn se dělí na tři kategorie vyhledávací, průzkumné a těžební vrty. Provedení každého vrtu se skládá z několika fází: lokalizace vrtu určení vrtného bodu a vrtné plochy pro určený typ vrtné soupravy přípravné práce úprava terénu pro vrtnou soupravu, napojení přístupové cesty, výstavba základů a šachty, vybudování elektrické přípojky montáž vrtné soupravy, veškerého pomocného zařízení a strojovny, vyvrtání šikmého a pomocného otvoru a řídící pažnicové kolony hloubení projektovaných intervalů vrtu pro jednotlivé pažnicové kolony, provádění odběrů vrtných jader, karotážních měření a čerpacích zkoušek izolace vrstev zapouštění pažnicových kolon a jejich následná cementace, montáž ústí vrtu osvojení vrtu (čerpací pokusy) perforace pažnic, vyvolání přítoku, výzkum vrtu, předání vrtu k těžbě či výzkumu, případně likvidace vrtu demontáž vrtné soupravy likvidační práce likvidace základů a kališť, rekultivace okolních ploch Z hlediska prostorového průběhu a způsobu zastižení cílové ložiskové formace se vrtání provádí většinou přímými, svislými vrty s odklonem od 2 do 3, ale také usměrněnými a úhybovými vrty s odklonem od svislice až do vrtů horizontálních. Usměrněné vrtání má za výsledek záměrné zkřivení vrtu v určité hloubce, za účelem zpřístupnění špatně dostupného ložiska. V současnosti se nejčastěji provádí řiditelnými hydrodynamickými ponornými motory. (Zeman et al. 2011)

15 3.4 Technologie vrtání Vrtání vrtů na ropu a zemní plyn se provádí nejčastěji standardním rotarovým způsobem vrtání, což je vrtání rotační plnoprofilové s přímým proplachem. Pohon vrtné kolony se nachází na povrchu, což je případ rotačního stolu a posuvné rotační hlavy systému Top Drive nebo jej zajišťují ponorné motory. Systém Top Drive je považován za jeden z nejvýznamnějších technologických pokroků v oblasti ropné těžby. Umožňuje pracovat s různými typy vrtných trubek i pažnic. Další výhodou tohoto systému je, že umožňuje mnohem účinněji regulovat přítlak na vrtný nástroj a otáčky vrtného stroje. V současnosti se také používají některé speciální způsoby hloubení např. vrtání s vinutými stupačky na cívce (systém Coiled Tubing Drilling), vrtání s průběžným pažením (systém Casing Drilling), podrovnovážné vrtání (systém Underbalanced Drilling) nebo technologie expandovaných trubek (systém Solid Expandable Tubular) a další. Samotné vrtání zajišťují čtyři hlavní nástroje vrtné dláto, stabilizátory, zátěžky a vrtné trubky. Vrtání vzniká kombinací přítlaku na dláto a jeho rotací. Přítlak zajišťuje váha zátěžek a rotaci rotační stůl nebo rotační hlava. Přítlak na dláto způsobuje zvýšení napětí v hornině, které je vyšší než pevnost horniny v tlaku a díky tomu je hornina drcena. Rotace zajišťuje plynulé a opakované odřezávání a usmykávání horniny. Rozdrcená hornina je proudem výplachu vynášena na povrch. Stabilizátory jsou napojené ve spojích vrtných trubek a zamezují křivení vrtu. Vrtné trubky do sebe šroubuje posuvná rotační hlava s přibývající hloubkou. Vrty se vyztužují pomocí pažnicových kolon (obr. 4). Toto vyztužení je naprojektováno již před začátkem vrtání a vychází z geologických podmínek hornin a jejich vlastností, účelu vrtu, úrovně používané techniky a technologie vrtání, způsobu otevření produktivní vrásy a osvojení vrtu, úrovně kvalifikace vrtného personálu a úrovně materiálního zabezpečení. Na povrchu je pažnicová kolona ukončena ústím vrtu, které má za úkol umožnit uzavření vrtu v jakékoliv situaci, udržet tlaky ve vrtu pod kontrolou, umožnit čerpání kapaliny do uzavřeného vrtu atd. Někdy se s ústím vrtu montuje také erupční (produkční) kříž. V současnosti rozeznáváme několik typů pažnicových kolon:

16 řídící pažnicová kolona určuje prvotní směr vrtu a řídí vrtnou kolonu v počáteční fázi, dále chrání ohlubeň vrtu před rozmočením výplachem a po přechodnou dobu umožňuje zvedání vrtného výplachu nad úroveň terénu úvodní pažnicová kolona chrání vrt proti přítokům vody z vrstev, úniku výplachu do vrstev a umožňuje nasazení úsťových uzávěrů (preventrů). Obvyklá hloubka zapuštění je 200 až 400 m. technická pažnicová kolona zabezpečuje průběh vrtání do konečné hloubky vrtu, zpevňuje a izoluje výše ležící horninové formace, ve vhodných případech ji lze vypustit, případně využít jako těžební těžební pažnicová kolona slouží především k těžbě (ropy, vody, zemního plynu), ale také zajišťuje spojovací kanál mezi povrchem a ložiskem, obsahuje těžební filtry, nejčastěji používané průměry kolon jsou 7, 6 5/8, 5 ½, 4 ½ liner pažnicová kolona, která není spojena s povrchem a slouží k prodloužení těžební kolony (Zeman et al. 2011) Obr. 4: Schéma pažnicové kolony (převzato a upraveno z Petroleum.cz)

17 4 METODY TĚŽBY ROPY Metody těžby ropy se nejčastěji rozdělují do tří kategorií primární, sekundární a terciérní. Primární metody těžby ropy využívají ložisko s jeho původními fyzikálními a chemickými vlastnostmi. Sekundární metody upravují tlakové stavy v ložisku pro efektivnější těžbu. Terciérní metody mění původní vlastnosti ložiska k zvýšení vytěžitelnosti zbytkové ropy. 4.1 Primární metody těžby ropy Primární metody těžby ropy se většinou využívají pro těžbu ropy na nově nalezeném ložisku. Pokud je ložiskový tlak dostatečně velký, ropa bude pronikat samovolně k povrchu, aniž by musela být použita mechanizovaná těžba. Po navrtání ložiska je ropa ložiskovým tlakem, který je způsobený plynem nebo ložiskovou vodou, vytlačována z póru do těžebního vrtu. Tato metoda těžby se nazývá těžba samotokem. (Gondek, 2011) Po částečném odtěžení ropy poklesne ložiskový tlak a ropa ztrácí schopnost dostávat se samovolně k povrchu. U většiny ložisek tedy dojde k mechanizované těžbě. Nejčastěji je to těžba čerpadly, které se zapouštějí do vrtu a ropa se jimi čerpá na povrch. Nejvíce používaná čerpadla jsou pístová a plunžrová, která jsou poháněná pomocí táhlic tzv. těžebními kozlíky (obr. 5). Další používaná čerpadla jsou ponorná, elektrická, hydraulická nebo vřetenová. Obr. 5: Těžební kozlík Lufkin, Uhřice (foto Panáček, 2018)

18 Část vytěženého plynu z ložiska se využívá k další metodě těžby tzv. těžbě plynovým liftem. Vytěžený plyn se vhání do mezikruží, kde se pomocí ventilů mísí s těženou tekutinou (ropa, plyn a voda). Zvýšené množství plynu v těžené tekutině má za následek snížení jejího hydrostatického tlaku. Aby se tekutina dostala k povrchu stačí pouze snížení tlaku ve spodní části vrtu. Tato metoda se však v ČR nepoužívá. (Blažek, Rábl, 2006) 4.2 Sekundární metody těžby ropy Sekundární metody těžby ropy mají za úkol udržovat ložiskovou energii při těžbě co nejdéle na vysoké úrovni, aby byla těžba ekonomicky výhodná. Nejčastěji se využívá metody plošného zavodňování. Tato metoda spočívá v zatlačování vody do ložiska pomocí injektážních vrtů. Tyto vrty jsou pravidelně rozmístěny kolem vrtů těžebních. Metoda plošného zatláčení plynu spočívá v zatlačování zemního plynu do ložiska pomocí injektážních vrtů, podobně jako u plošného zavodňování. Injektážní vrty jsou rozmístěny pravidelně, většinou ve tvaru trojúhelníku či čtverce, kdy těžební vrty tvoří vrcholy a injektážní vrty střed. (Pavluš, 2012) 4.3 Terciérní metody těžby ropy Terciérní metody těžby mají za úkol zvýšit přítok zbytkové ropy, která nebyla vytěžena primárními či sekundárními metodami těžby. Termické metody využívají snížení viskozity ropy dodáním tepla do ložiska podzemním spalováním části ropy nebo vtláčením horké páry. Plynové metody využívají vtláčení neuhlovodíkových plynů (dusík, CO2) do ložiska k vytěsnění ropy. Chemické metody využívají k vytěsnění ropy speciální látky, které snižují poměr mobilit. (Pavluš, 2012)

19 5 ZPRACOVÁNÍ VYTĚŽENÉ ROPY 5.1 Základní zpracování vytěžené ropy Vytěžená ropa z ložiska není nikdy stoprocentně čistá. Většinou obsahuje rozpuštěné plyny, vodu a pevné látky (písek). Tyto látky se musí z ropy odstranit, aby nedošlo ke snížení přepravní kapacity ropovodů, tankerů apod., dále aby naopak nevzrostly náklady na dopravu nebo kvůli možné korozi přepravních zařízení. Plyny se oddělují od ropy zejména kvůli bezpečnosti. Prvotní oddělení látek probíhá již v místě těžby ropy, před jejím následným transportem. Ropa se po vytěžení vede sběrným potrubím do separátoru, kde se odděluje plyn od kapalin. Odplyněná ropa se dále ohřívá kvůli lepšímu oddělení vody. Odvodnění probíhá v kapalinovém separátoru. (Blažek, Rábl 2006) 5.2 Pokročilé zpracování vytěžené ropy Mezi pokročilé zpracování ropy patří rektifikace. Provádí se obvykle ve dvou fázích atmosférická destilace a vakuová destilace. Z destilace atmosférické se získávají: plyny, benzin, petrolej, plynový olej, lehký topný olej a nedestilující zbytek mazut. Tento mazut se dále při vakuové destilaci a za sníženého tlaku rozdělí na další frakce: těžký plynový olej, olejový destilát a nedestilující zbytek asfalt. Rektifikace probíhá v rektifikační koloně, která funguje na způsobu destilace. Po rektifikaci se výsledné látky dále upravují např. rafinacemi, odparafinováním, odasfaltováním apod. Při zpracování ropy vzniká přebytek těžkých frakcí a nedostatek lehkých frakcí (především benzíny a střední destiláty). Tento nedostatek se může vyřešit přeměnou těžkých frakcí na lehké pomocí štěpných (krakovacích) procesů. Tyto procesy můžeme rozdělit na: termické, katalytické a katalytické hydrogenační krakování (hydrokrakování). (Bujok, Pánek II. 2012)

20 6 PRODUKTY Z ROPY 6.1 Paliva Zpracování ropy na paliva znázorňuje obr. 6. Z velké části ropy se zpracovávají benzíny. Benzíny jsou frakce ropy s teplotou varu do cca 200 C a směsí uhlovodíky c4-c12. Benzíny se dále mísí s dalšími přísadami pro získání žádaných vlastností např. přísady proti zamrzání karburátorů, antioxidanty (zabraňují tvorbu pryskyřičnatých látek), deaktivátory kovů (zabraňují polymeraci) a detergenty (čistí palivové cesty). Podle použití dělíme benzíny na: automobilové, letecké a technické. Petrolej je směsí uhlovodíků c10-c18 podobné struktury jako u benzínů. Petrolejové frakce mají teplotu varu mezi C. Používají se při výrobě petroleje, leteckého petroleje, petroleje pro svícení a motorové nafty. Jako přísady se užívají antioxidanty, antistatické přísady a protiotěrové přísady. Motorová nafta je kapalnou směsí dvou frakcí, a to plynového oleje a petroleje. Kombinují se v ní uhlíky c12-c24. Používá se jako palivo pro vznětové (dieselové) motory. U motorové nafty je důležitá teplota tuhnutí, je tedy podle ní rozdělena do čtyř skupin: motorová nafta do -4 C, do -22 C, do -30 C a do -35 C. Dále se do nafty přidávají protipěnící přísady. (Bujok, Pánek II., 2012) 6.2 Mazací prostředky Mazací prostředky, jako např. mazací oleje a plastická maziva patří mezi důležité produkty zpracování ropy. Tyto produkty se používají proti opotřebení dvou na sebe dotýkajících povrchů, ale také pro odvod tepla, vynášení nečistot a pro ochranu proti korozi. Používají se většinou k mazání spalovacích motorů, ložisek a převodů. Vlastnosti těchto prostředků můžeme upravovat přísadami např. antioxidanty, detergenty, emulgátory, antikorodanty apod. (Bujok, Pánek II., 2012) 6.3 Asfalty Asfalty se používají při výrobě silničních povrchů, izolačních materiálů a speciálních nátěrových hmot. Surovina je destilačním zbytkem při procesu vakuové destilace. (Bujok, Pánek II., 2012)

21 6.4 Suroviny pro chemické technologie Ropa není jen energetická surovina, ale také důležitá chemická surovina. Na ropné bázi se dnes vyrábí obrovské množství výrobků. Ropa figuruje při výrobě polymerů, farmaceutických produktů, barviva, výbušnin, vonných látek apod. Základní látky ropného původu, z nichž se produkují výrobky jsou: jednoduché alkeny, aromáty, vodík a syntézní plyn. (Bujok, Pánek II., 2012) Obr. 6: Schéma zpracování ropy (Blažek, Rábl, 2006)

22 7 LOŽISKA ROPY Tab. 2: Ložiska ropy na jižní Moravě (Bednaříková, Thon 1984, informace z MND a.s., 2018) Označení Ložisko Označení Ložisko 1 Lubná 16 Nikolčice 2 Nítkovice 17 Kobylí 3 Kloboučky 18 Prušánky 4 Hluk 19 Poddvorov 5 Bošovice 20 Hodonín 6 Borkovany 21 Lužice 7 Žatčany 22 Bílovice 8 Dambořice 23 Josefov 9 Uhřice 24 Ladná 10 Žarošice 25 Břeclav 11 Krumvíř 26 Hrušky 12 Ždánice 27 Poštorná 13 Vacenovice 28 Lanžhot 14 Ratíškovice 29 Týnec 15 Vracov Obr. 7: Ložiska ropy na jižní Moravě (převzato a upraveno od Sekanina, 2009)

23 8 LOŽISKA ZEMNÍHO PLYNU Tab. 3: Ložiska zemního plynu na jižní Moravě (Bednaříková, Thon, 1984, informace z MND a.s., 2018) Označení Ložisko Označení Ložisko 1 Lubná 18 Velké Bílovice 2 Kostelany 19 Mutěnice 3 Nítkovice 20 Tvrdonice 4 Hluk 21 Prušánky 5 Kobeřice 22 Josefov 6 Krumvíř 23 Poddvorov 7 Dambořice 24 Hodonín 8 Uhřice 25 Lužice 9 Žarošice 26 Hrušky 10 Násedlovice 27 Týnec 11 Ždánice 28 Lanžhot 12 Karlín 29 Břeclav 13 Kožušice 30 Valtice 14 Koryčany 31 Poštorná 15 Vacenovice 32 Ladná 16 Nikolčice 33 Lednice 17 Němčičky 34 Dolní Dujanovice Obr. 8: Ložiska zemního plynu na jižní Moravě (převzato a upraveno od Sekanina, 2009)

24 9 HISTORIE TĚŽBY NA HODONÍNSKU 9.1 Těžba ropy v letech Historie těžby ropy na našem území se začíná psát v roce 1899, kdy majitel cukrovaru ze Starého Města u Uherského Hradiště Julius May začíná hloubit první ropný vrt na našem území, zvaný Helena. Tento vrt se nacházel v Bohuslavicích nad Vláří. Vrt byl založen asi nedaleko od studny, v které se objevil ropný povlak. Celková hloubka vrtu činila 450,7 metrů. V hloubce 166 metrů narazil na silné množství plynů, ale ropu se najít nepodařilo. Maye tento nezdar neodradil a v následujícím roce provedl další dvě vrtby. Komerčně využitelné ropné ložisko se bohužel najít nepodařilo. Druhá nejstarší hlubinná vrtba byla zahájena v roce 1900 v blízkosti dvora Nesyt u Hodonína. Díky nálezům ropných skvrn v řece Moravě byl na místo povolán geolog E. Tietz z Vídeňské univerzity, aby zjistil, zda by se zde mohlo těžit průmyslové množství ropy. Tietz zde vykopal šachtici, která se poté zaplnila vodou a rourou ponořenou pod hladinou začal unikat plyn. Poté Tietz provedl průzkumný vrt do hloubky 217 m na místě, kde se objevovaly ropné skvrny. Výsledek tohoto průzkumného vrtu bylo prohlášení oblasti za slibnou, ovšem jen za předpokladu nalezení ložiska ropy v eocenních karpatských pískovců, které se nacházely v hloubce 600 m. Takovýto vrt by byl finančně velmi nákladný, ovšem z hlediska vědeckého poznání prospěšný. Díky tomuto prohlášení byla oblast opuštěna až do roku První komerčně využitelné ložisko ropy bylo nalezeno ve slovenských Gbelech. O objev ložisko se nepřímo zasloužil gbelský občan Ján Medlen (obr. 9). V roce 1910 narazil na svém pozemku na hořlavé plyny při kopání odvodňovací strouhy. Rozhodl se plyn využít nejen k topení, ale také ke žhavení a kutí kovu. V roce 1913 se mu jeho dům plynem přeplnil a se vzduchem vytvořila třaskavou směs, která explodovala. Po vysvětlení celé události přijelo do Gbel několik geologů, kteří se rozhodli zahájit zde 28. října 1913 průzkumný vrt. Tento vrt měřil asi 300 m. Díky pozitivnímu nálezu ropy v hloubce 163,88 m se Obr. 9: Ján Medlen (Bednaříková, Thon, 1984)

25 dne 10. ledna 1914 započalo s těžbou této ropy. Počáteční těžba z tohoto vrtu byla až 15 tun za den. Celková produkce ropy na tomto ložisku za rok 1915 činila t. V první světové válce se gbelské ložisko stalo nejvýznamnějším v celých Uhrách. (Bednaříková, Thon, 1984) 9.2 Těžba ropy a zemního plynu v letech Po konci první světové války se muselo Československo podílet na zaplacení dluhu Rakousko-Uherska. Tato skutečnost vedla v roce 1920 k zavedení nového ropného zákona, který přiřazoval práva průzkumu a těžby uhlovodíků pouze státu. První větší úspěch v průzkumu a těžbě ropy měla Moravská těžařská společnost. Tato společnost si v roce 1919 pronajala pozemek ve dvoře Nesyt u Hodonína a 31. prosince bylo v hloubce 237 m navrtáno ropné ložisko. V roce 1921 bylo důlní pole Karel, na kterém se ložisko nacházelo, zapsáno jako samostatný soukromý důlní podnik, označovaný jako Naftové doly Nesyt (obr. 10). Denní těžba se pohybovala kolem 40 tun ropy. Díky této skutečnosti nechala společnost vybudovat na nádraží v Hodoníně ropný rezervoár, ke kterému vedl z Nesytu ropovod. Až v roce 1925 měla společnost bilanční zisk, denní produkce se pohybovala kolem 60 tun. Do konce roku 1925 zde bylo provedeno dalších 12 vrteb. Výsledkem byla produkce, která daleko přesahovala gbelskou produkci. Ve stejném roce se Moravská těžařská společnost sloučila s ropnou rafinérií Apollo Bratislava. Název Apollo začala používat také společnost podnikající na Nesytu. Do konce roku 1926 činila celková produkce přibližně t ropy. Kromě Nesytu se společnost věnovala ve 30. letech dalším průzkumům v oblastech Mikulčic, Týnce, Tvrdonic, Unína a Kopčan, ale také u slovenského Holíče. Úspěšný nález ropy byl u obce Ratíškovice, kde chtěla společnost vrtat za války, ovšem k tomu již nedošlo. Obr. 10: Těžba ropy v okolí Nesytu u Hodonína v roce 1928 (Bednaříková, Thon, 1984)

26 Co se týče vývoje Státních naftových dolů Gbely tak zde se denní produkce ropy pohybovala kolem 50 až 60 tun. Po počátečním rozmachu společnosti se na konci roku 1922 projevil pokles těžby způsobený vyčerpáním původního ropného pole, úplatkovými aférami, stížnostem zaměstnanců a marnými snahami zefektivnění těžby. Roku 1927 byla produkce ropy ve Gbelech vůbec nejnižší, počítalo se s likvidací podniku, ovšem o rok později došlo ke zlepšení situace díky nálezu nového menšího množství ropy. Razantní konec úvah o likvidaci podniku přinesl objev ropy na Novém poli. Těžba začala v listopadu roku O rok později těžba stoupla téměř o 2500 t a v roce 1930 dosahovala již t. Další pokles těžby nastal v době hospodářské krize. Těžba byla uměle snížena asi na 40 t denně. Rok 1933 byl z hlediska výsledků těžby nejhorší, z 26 vrtních souprav byly využívány pouze dvě. Podniku hrozilo úplné zastavení provozu, k tomu ale nakonec nedošlo. Rok 1934 byl ve znamení výročí dvaceti let těžby gbelských dolů. Za těchto dvacet let se zde vytěžilo tun ropy. (Bednaříková, Thon, 1984) 9.3 Těžba ropy v letech V roce 1939 ovládly většinu našich státních kutisek německé společnosti jako DEA (Deutsche Edröl A.G.), Setinberg-Naphta nebo I.G. Farben. Jedinou zahraniční společností, která nebyla německého původu a mohla u nás podnikat byla americká společnost VOC (Vacuum Oil Company). (Čižmář, 2004) S postupem války se německé společnosti začaly stávat majitelé nejen nadějných kutisek, ale také fungujících ropných závodů. Jedny z prvních byly Státní naftové doly Gbely, které v roce 1940 slovenská vláda předala pod nátlakem společnosti DEA. Společnost se zde intenzivně věnovala těžbě z původních gbelských důlních polí a průzkumům v jejich nejbližším okolí. Společnost tyto důlní pole doslova drancovala. Za posledních pět let před válkou ( ) byla produkce asi t ropy. V období pěti let války ( ) byla produkce t ropy. Tato skutečnost vedla v roce 1945 k velkému poklesu produkce. Společnost Apollo, která spravovala Naftové doly Nesyt zažádala v roce 1940 o propůjčení dalších důlních polí Lydie, Rudolf a Emilie. Pozitivní vrtba z roku 1942 se nacházela mezi Hodonínem a Nesytem. Tento objev nového produktivního ropného pole bohužel však společnost již využít nemohla, jelikož od dalšího roku přešly nejen doly, ale také celá společnost Apollo pod vlastnictví německé společnosti I.G. Farben. Tato

27 společnost se dále věnovala hloubení většinou pozitivních vrteb. Těžbu ropy na Nesytu ukončil až rozkaz, vydán , který nařizoval Němcům zničit veškeré těžební zařízení. Zničeno bylo desítky kilometrů vrtných tyčí, dlát, motorů a dalších přístrojů. Co německá armáda nemohla zničit, vzala při ústupu sebou, jako například celý mapový archív a geologickou dokumentaci. Po dobytí Hodonína předala Rudá armáda naftové doly zpět československému státu a sedm dní po německém rabování byla těžba opět zahájena. (Bednaříková, Thon, 1984, Čižmář, 2004) 9.4 Těžba ropy a zemního plynu v letech Duben roku 1945 byl ve znamení osvobození ropných závodů na našem území. Jedny z prvních byly závody ve Gbelech, které byly osvobozeny 8. dubna. První poválečné vrtné práce zde byly zahájeny 12. listopadu Na dolech Nesyt byla první poválečná těžba zahájena již 20. dubna roku 1945, tedy sedm dní po osvobození závodu. (Bednaříková, Thon, 1984) Veškeré těžební společnosti byly Benešovými dekrety znárodněny a od 1. července 1945 začaly pracovat pod novým státním podnikem Československé naftové doly. Tento podnik měl sídlo v Hodoníně a byl rozdělen do několika provozů se sídly v Mikové, Gbelích, Hodoníně, Břeclavi, Lužicích, Mutěnicích, Vacenovicích, Velkých Bílovicích, Žatčanech a Sokolnicích. Podnik se ihned po založení stal velmi významným a hodnotným. Produkce po osvobození závodů poměrně rychle stoupala viz. tab. 4. a tab. 5. (Čižmář, 2004) Tab. 4: Vývoj těžby ropy a zemního plynu v roce 1945 (Bednaříková, Thon, 1984) Měsíc Těžba ropy (t) Těžba plynu (tis. m 3 ) Květen 48,5 35,1 Červen 245,2 77,7 Červenec 290,6 95,7 Srpen 380,5 xxx Září xxx xxx Říjen 229,5 155,6 Listopad 265,5 180,3 Prosinec 441,2 196,7 Tab. 5: Vývoj těžby ropy a zemního plynu v letech (Bednaříková, Thon, 1984) Rok Těžba ropy (t) Těžba plynu (tis. m 3 )

28 Od začátku padesátých let pokračovaly objevy dalších ropných, ale i plynových ložisek. Začalo se těžit např. v Týnci a Lanžhotě. V roce 1952 se začalo těžit nejvýznamnější ložisko ropy 50. let. Nacházelo se na katastrech obcí Starý a Nový Poddvorov (Suk et al. 1991, Čižmář, 2004). V roce 1951 se z Československých naftových závodů oddělily samostatné podniky Hlubinná vrtba a Těžba a geologický průzkum. Tato situace ovšem netrvala dlouho, jelikož již v roce 1956 byly všechny ropné společnosti opět sloučeny do jednoho národního podniku s názvem Průzkum (Čižmář, 2004). V roce 1959 se začalo těžit významné ropné ložisko, které se nacházelo v Hruškách. Hloubka vrtu byla 3885 m a v té době to byl nejhlubší vrt ve střední Evropě. Těžba ropy na počátku 60. let činila přibližně 70 tisíc tun ropy za rok, ovšem tato produkce postupně stoupala. V roce 1964 činila již 100 tisíc tun a v roce 1969 se vytěžilo rekordních 135 tisíc tun ropy. Těžilo se převážně z ložiska Hrušky, které činilo přibližně 70 % produkce. Další nově nalezená ložiska se nacházela v Ratíškovicích (rok zahájení těžby 1960), Josefově (1962), Lubné (1968) a v Nikolčicích (1969). Od poloviny 60. let se začínají objevovat první průzkumné vrty v karpatské předhlubni, a to na katastrech obcí Dambořice, Žarošice, Ždánice, Pouzdřany, Nesvačilka a Bulhary. (Suk et al. 1991) V roce 1965 byl rozhodnutím ministerstva paliv a energetiky zřízen státní podnik Československé naftové doly. (Čižmář, 2004) V 70. letech se začalo těžit hned několik nových ložisek ropy. První bylo u Kobylí, kde se začalo těžit v roce Další ložisko bylo nalezeno u Ždánic, kde byla zahájena těžba v roce V roce 1974 bylo objeveno ložisko ropy a plynu ve východní části Ždánického lesa. V hloubce 1000 m se nacházely 4 miliony tun ropy a půl miliardy kubíků plynu. Během 70. let nastal velký pokles produkce ropy, z původních cca 130 tisíc tun ropy v roce 1970 na cca 50 tisíc tun ropy v roce V 80. letech pokračoval neustálý průzkum. Úspěšně se podařilo objevit přes deset ropných a plynových ložisek. Například ložisko Nítkovice v roce 1980 a plynové ložisko Uhřice, objevené v roce Významné ropné ložisko v polovině 80. let bylo stále ložisko Týnec, které představovalo téměř třetinu celé produkce. V roce 1986 byl ve Ždánicích proveden historicky první horizontální vrt na československém území. (Suk et al. 1991)

29 9.5 Těžba ropy a zemního plynu od roku 1990 do současnosti 1. dubna roku 1900 se Československé naftové doly rozdělily na nově vzniklý podnik Moravské naftové doly se sídlem v Hodoníně a na Slovenské naftové závody, které se později přejmenovaly na Nafta Gbely. Společnost Moravské naftové doly se 24. dubna téhož roku stala akciovou, díky vítěznému privatizačnímu projektu. Dodnes má tato společnost v ropné a plynové produkci České Republiky výsadní postavení. Od počátku 90. let začala produkce ropy prudce stoupat. Mohla za to produktivní ložiska ve Ždánicích a Uhřicích. V roce 1992 byla produkce Ždánického ložiska přibližně 50 % celkové produkce MND a.s. O rok později se podařilo objevit ropné ložisko v Dambořicích, které se ihned stalo ložiskem dominantním. Průměrná denní produkce některého z Damborských vrtů dosahovala 35 tun, zatímco na ostatních ložiscích dosahovala přibližně 1 tuny (Čižmář, 2004). Roční těžba tak vzrostla z 80 tisíc tun (1992) na 107 tisíc tun (1993) (Surovinové zdroje České republiky, 1994). Nejvýznamnějším plynovým ložiskem 90. let se stalo ložisko Karlín, které se podílelo na celkové produkci přibližně 40 % (Čižmář, 2004). Společnost každým rokem provedla 10 až 20 průzkumných vrtů. Úspěšné byly například v Břeclavi, Vracově a Kloboučkách. V roce 1998 bylo nalezeno ložisko ropy a zemního plynu v Krumvíři (Suk et al. 1991). V roce 1996 bylo vybudováno sběrné naftové středisko v Dambořicích, za účelem základní úpravy vytěžené ropy a její následné krátkodobé uskladnění. Na začátku nového tisíciletí došlo k dalším objevům, které nadále vedly ke zvýšení produkce ropy i plynu. Bylo to hlavně ropné ložisko s plynovou čepicí Uhřice Jih. Na tomto ložisku byly objeveny značné zásoby ropy, důkazem je těžba pokračující dodnes. V roce 2012 byl ve vytěžené plynové čepici ložiska vystavěn podzemní zásobník plynu s aktivní kapacitou 100 milionů m 3. Další významné ložisko objevené roku 2001 bylo ropné ložisko s plynovou čepicí v Žarošicích. Díky velkým zásobám ropy bylo i zde v roce 2004 vybudováno sběrné naftové středisko. V roce 2002 byla objevena nová ložiska ropy a plynu v Prušánkách a Poštorné. Rok 2003 se nese ve znamení historicky nejvyšší produkce. Společnost MND a.s. v tomto roce vytěžila na osmnácti ložiscích 358,7 tisíc m 3 ropy. Nejvíce se na produkci podílela ložiska Dambořice a Uhřice Jih (obr. 11). V tomto roce proběhlo také napojení ropovodu Družba na expediční systém v Kloboukách u Brna. Tento systém odvádí vytěženou a upravenou ropu z ložisek Dambořice, Uhřice Jih a Žarošice do

30 ropovodu. Nové objevy přinesl rok 2012, konkrétně ropné ložisko Bošovice a plynová ložiska Otnice a Charvatská Nová Ves. V roce 2013 bylo objeveno pravděpodobně nejvýznamnější ložisko za posledních 15 let. Ropo-plynové naleziště v obci Borkovany je zvláštní v tom, že se vyskytuje v mnohem mladších horninách (třetihorní pískovce), nežli ostatní ložiska. Ložisko je momentálně ve fázi přípravy a otvírky, nicméně výsledky průzkumů jsou velmi optimistické. Obr. 11: Geologický řez ložiskem ropy Dambořice a ložiskem zemního plynu Uhřice (Kostelníček et. al, 2006) Od roku 2000 vytěžila společnost MND a.s. přes 4 mil. m 3 ropy a 1,8 mil. m 3 plynu. Nejvyšší produkce ropy od roku 2000 byla v roce 2003, nejnižší pak v roce Nejvyšší produkce plynu od roku 2000 byla v roce 2004, nejnižší pak v roce 2002 viz. tab. 6. Celková produkce ropy v ČR je asi 4 % celkové spotřeby. Ropa se do ČR dostává ropovody hlavně z Ruska, Ázerbájdžánu a Kazachstánu. (Informace z MND a.s., 2018)

31 Tab. 6: Produkce ropy a zemního plynu společností MND a.s. v letech (informace z MND a.s., 2018) Rok Těžba ropy Těžba plynu (tis.m 3 ) (tis. m 3 ) ,4 107, ,9 72, ,4 60, ,7 85, ,8 129, ,6 101, ,6 96, ,4 104, , ,7 111, ,5 107, ,5 92, , , ,7 110, ,2 104, ,8 82, ,5 84,6 Celkem 4003,1 1795,3 9.6 Těžba lignitu V oblasti Hodonínska se v historii netěžila pouze ropa a zemní plyn, ale také lignit. Mezi Kyjovem a Dubňany se nachází tzv. Jihomoravská lignitová pánev s Kyjovskou a Dubňanskou slojí. Sloje měly mocnost cca 4 m a těžily se až 260 m pod povrchem. Lignit se zde těžil od roku 1824 v nejstarším dole Adolf, který se nacházel na katastrech obcí Ratíškovice a Dubňany. Postupně se začaly otvírat další doly (v Mikulčicích, Miloticích, Lužicích, Čejči atd.). Vzrůst těžby přišel po 2. světové válce a největší expanze poté v 80. letech. Ložiska byla otevřena více jak 220 hlavními důlními díly. Vytěžený lignit se používal k vytápění domácností, ve sklárnách, cukrovarech a cihelnách. Později ho využil Baťa pro spalování v tepelných elektrárnách. Doly začaly být likvidovány po roce Dnes se zde již lignit netěží. (Historie Jihomoravských lignitových dolů Hodonín, 2009)

32 10 TURISTICKÝ RUCH OBLASTI HODONÍNSKA 10.1 Cykloturistika Nejrozšířenější turistikou v regionu je pravděpodobně cykloturistika, a to hlavně díky projektu Moravských vinařských stezek. Tento projekt chrání od roku 1999 kulturní dědictví a rozvoj vinařské turistiky na jižní Moravě a má za úkol spojit cykloturistiku s vinařskou turistikou. Cyklostezky (obr. 12) nevedou vedle hlavních silničních tahů, nýbrž skrz vinice, sklepové uličky a kolem nejvýznamnějších památek kraje. Cyklostezky jsou rozděleny do deseti vinařských oblastí Znojemská, Mikulovská, Velkopavlovická, Podluží, Mutěnická, Brněnská, Kyjovská, Bzenecká, Strážnická a Uherskohradišťská. Sedm těchto oblasti je navíc protnuto centrální cyklostezkou Moravskou vinnou stezkou, měřící přes 300 km, která vede ze Znojma až do Uherského Hradiště. Tato cyklostezka protíná 70 vinařských obcí. Celková délka Moravských vinařských stezek je přibližně 1200 km. Cyklostezky jsou také součástí kulturních akcí jako jsou dny otevřených sklepů, burčákové pochody apod. (Moravské vinařské stezky, 2018) Obr. 12: Moravské vinařské stezky (Moravské vinařské stezky, 2018)

33 10.2 Folklórní turistika Další turistikou, kterou je oblast proslulá je turistika folklórní. Tento styl turistiky je velice úzce spjat s vinařstvím. Každá obec má vlastní vinařské zvyky a slavnosti. K tradičním slavnostem patří vinobraní a krojované hody. Vinobraní je oslava sklizně vinné révy. Tato slavnost je většinou doprovázena dechovou či cimbálovou muzikou, ale také ochutnávkou vín a vystoupení folklórních souborů. Krojované hody jsou nejvýznamnější společenskou akcí roku každé vesnice. Slavnost se koná v termínu, ve kterém má svátek světec místního kostela. Tato slavnost v některých obcích trvá až tři dny. Klasickým znakem blížících se hodů je stavění máje. Na večerních zábavách jsou k vidění místní kroje, folklórní soubory, dechová hudba a také verbuňk (obr. 13), což je mužský sólový tanec doprovázený zpěvem, který je starý přes 200 let. Vznikl při odvodech mladých chlapců na vojnu. Od roku 2005 je tento tanec na seznamu světového dědictví UNESCO. (VisitCzechRepublic.cz, 2018) 10.3 Industriální turistika Obr. 13: Slovácký Verbuňk (VisitCzechRepublic.cz) Industriální turistika zažívá nejen ve světě, ale i u nás velký boom. Hodonínsko má hned několik industriálních památek, které jsou hojně navštěvovány. Nejvýznamnější je určitě Baťův kanál. Za vybudováním stál Jan Antonín Baťa, který potřeboval dopravit do elektrárny v Otrokovicích lignit, těžený v Ratíškovicích. Rozhodl se tedy rozšířit koryto řeky

34 Moravy a vystavět některé umělé úseky pro lepší splavení nákladních lodí. Kanál byl budován v letech Významnou zachovalou součástí kanálu je výklopník na lignit u Sudoměřic (obr. 14) který sloužil k vyklápění vagonů s lignitem do připravených nákladních lodí. Délka kanálu je kolem 60 km. Dnes je kanál využíván pro vodní turistiku (výletní a rekreační plavby). Dalšími technickými památkami na Hodonínsku jsou větrné mlýny. Nacházejí se zde tři. První se nachází ve Starém Poddvorově. Tento mlýn německého typu byl postaven roku 1870 v Mutěnicích a poté byl přestěhován do Týnce. Do Starého Poddvorova se mlýn dostal až o 10 let později. Druhý mlýn německého typu se nachází v Kloboukách u Brna a pochází z roku Poslední, pravděpodobně nejvýznamnější mlýn se nachází v Kuželově. Je to jeden z mála mlýnů holandského typu, který se dochoval. Vystavěn byl v roce Mlýn prošel rozsáhlou rekonstrukcí a byl vyhlášen národní kulturní památkou. Dnes je ve správě Technického muzea v Brně Archeoturistika Obr. 14: Výklopník na lignit, Sudoměřice (Kudyznudy.cz) V regionu se také nachází zajímavé archeologické naleziště (obr. 15), které je hojně navštěvováno. Objeveno bylo v obci Mikulčice. Vykopávky pocházejí ze Slovanského hradiště, které bylo v 9. století jedno z nejvýznamnějších středisek Velkomoravské říše. Návštěvníci mají možnost si projít dvě expozice - Knížecí hrad v údolní nivě řeky Moravy,

35 Druhý kostel a sakrální architektura knížecího hradu a venkovní prohlídkový okruh nalezených základů několika kostelů a knížecího paláce. Obr. 15: Archeologické naleziště Mikulčice (Týden.cz)

36 11 NÁVRH NAUČNÉ STEZKY NAFTAŘSKÉ HODONÍNSKO Naučná stezka Naftařské Hodonínsko má za úkol využít potenciál montánní historie Hodonínska pro turistické zatraktivnění oblasti. Navržená naučná stezka seznamuje návštěvníky jednak s historií těžby uhlovodíků v této oblasti, ale také s jejich vznikem, vlastnostmi a technologií těžby. Propagace naučné stezky by mohla proběhnout na internetu (webové stránky obcí, sociální sítě), na místních společenských akcích, v turistických organizacích (Klub českých turistů, CzechTourism apod.), případně společností MND a.s. Stezka je rozdělena na dva okruhy technický a historický. Trasa naučné stezky by měla být značená, a to přímo značkami naučné stezky (bílý čtverec se zelným pruhem) Technický okruh naučné stezky Technický okruh naučné stezky (obr. 16) seznamuje návštěvníky s ropou a plynem, s jejich vlastnostmi, těžbou a základními principy úpravy. Informuje také o skladování ropy a plynu a dotýká se historie lokální těžby uhlovodíků. Technický okruh naučné stezky je navržen pro pěší přesuny mezi jednotlivými zastaveními. Celková vzdálenost měří 3,6 km a průměrnou chůzí trvá cesta přibližně hodinu. Návštěvníci se pohybují po asfaltových komunikacích a polních cestách. Celkové stoupání měří 110 m a celkové klesání 73 m. Stezka má celkem čtyři zastavení a je situovaná v obcích Dambořice a Uhřice. První zastavení je před sběrným naftovým střediskem v Dambořicích, kde se návštěvníci dozví základní informace o ropě a její úpravě. Stezka dále pokračuje Ždánickým lesem k podzemnímu zásobníku plynu Uhřice, Uhřice Jih. Mezi těmito dvěma zastaveními mohou návštěvníci vidět několik ropných sond a těžebních kozlíků. Na tomto zastavení se návštěvníci dozví informace o podzemním skladováním plynu na již vytěžených ložiscích. Na třetím zastavení se návštěvníci dozví něco o historii těžby ropy v obcích Dambořice a Uhřice. Cca 500 m od PZP Uhřice, Uhřice Jih se těží ropa těžebními kozlíky, kterých je vedle sebe hned několik, včetně největšího těžebního kozlíka v ČR, proto zde budou vysvětleny také metody těžby ropy. Poslední zastavení se opět věnuje skladování plynu. Jedná se o PZP Dambořice. Informační cedule naučné stezky by také mohly informovat o možnosti navštívení místních historických památek, které nesouvisí s těžbou ropy ani plynu. V obci Uhřice Janův Dvůr se nachází památník bitvy u Slavkova (Bitva tří císařů). Na tomto místě se

37 prosince 1805 setkal Napoleon s císařem Františkem I. a dohodli se na příměří mezi Francií a Rakouskem. Mír byl podepsán 6. prosince 1805 na slavkovském zámku. Mezi historické památky obce Dambořice můžeme zařadit židovský hřbitov s přibližně 400 náhrobky z přelomu 16. a 17. století. Hřbitov se nachází v těsné blízkosti kostela sv. Martina Tourského, který byl vystavěn ve 2. polovině 18. století. Kostel a hřbitov odděluje kostelní zeď se dvěma bránami pocházející z 18. století. Obr. 16: Technický okruh naučné stezky Naftařské Hodonínsko (převzato a upraveno z Mapy.cz) Zastavení č. 1 Sběrné naftové středisko Dambořice Sběrné naftové středisko v Dambořicích (obr. 17) bylo vybudováno v roce 1996 za účelem základní úpravy vytěžené ropy z okolí Dambořic a její následné krátkodobé uskladnění. Vytěžená ropa přivedená ropovodem z okolních sond nejdříve vstupuje do separátoru, kde se odděluje plyn od kapaliny. Pokud je v ropě obsažená voda, následuje její oddělení ve speciální děličce, která funguje na principu odlišných hustot ropy a vody. Voda v ropě vázaná se odděluje nahříváním ropy v emulzátoru. Již vyčištěná ropa se dále uskladňuje v ropných nádržích, odkud se dále čerpá do státního ropovodu Družba. Co se týče odděleného plynu, tak ten se dále vysušuje a odsiřuje. Po těchto úpravách se část plynu vhání zpět do ložiska za účelem zvýšení ložiskového tlaku

38 Obr. 17: Sběrné naftové středisko Dambořice (foto Panáček, 2018) Před sběrným střediskem by mohla stát informační cedule (obr. 18), která by byla rozdělena na tři části. První část by informovala návštěvníky o vzniku a základních vlastnostech ropy. Druhá část by informovala tom, proč se zde ropa upravuje a jednoduše by vysvětlovala procesy úpravy. Třetí část by mohla obsahovat kontaktní informace na středisko, případně odkaz na webové stránky apod. Určitě bych zde také navrhnul možnost předem domluvené exkurze do areálu sběrného střediska. Bylo by jistě zajímavější si areál projít s komentovanou prohlídkou zařízení a procesů nežli se dívat na zařízení skrze plot. Cedule by mohla stát před budovou dispečinku střediska. Jelikož se areál nachází za vesnicí, nebylo by na škodu přidělat na některé sloupy veřejného osvětlení ukazatele. Obr. 18: Návrh informační cedule č.1 technické okruhu

39 Zastavení č. 2 Podzemní zásobník plynu Uhřice, Uhřice Jih Podzemní zásobník plynu Uhřice, Uhřice Jih (obr. 19) se nachází v sousední obci, pouze několik set metrů od podzemního zásobníku Dambořice. Zásobník je vybudován na již vytěženém plynovém ložisku. Zásobník Uhřice byl vybudován v roce 2001 s aktivní kapacitou 180 milionu m 3. V roce 2012 proběhlo rozšíření zásobníku o skladovací strukturu Uhřice Jih s aktivní kapacitou dalších 100 milionu m 3. Celková aktivní kapacita zásobníku je tedy 280 milionu m 3. Plyn se stejně jako v případě podzemního zásobníku v Dambořicích vhání do podzemí kompresory, které dokáží plyn stlačit až na 21 MPa. Denní limit vtláčení plynu do ložiska je 5 milionu m 3. Zásobník patří k nejmodernějším v Evropě, a to hlavně díky krátké prodlevě mezi vtláčením plynu do ložiska a jeho následné zpětné těžbě. Tato prodleva je necelých šest hodin. Současně se v areálu těží také ropa pomocí čerpadel (těžební kozlíky) z ropného ložiska, které se nachází níže pod ložiskem plynovým. Díky této skutečnosti je zásobník unikátní. (Tisková zpráva MND a.s., 2012) Obr. 19: Podzemní zásobník plynu Uhřice, Uhřice Jih (MND Gas Storage a.s.) Na tomto zastavení naučné stezky by také určitě neměla chybět informační cedule (obr. 20), podobná jako u prvního zastavení. Cedule by mohla stát hned před hlavní bránou do areálu, kde se již nachází panel s mapkou areálu a bezpečnostními pokyny pro návštěvníky (obr. 21). První část cedule by měla návštěvníky informovat o podzemním zásobníku plynu v Uhřicích, o technologii uchovávání plynu v již vytěžených ložiskách a technologii vtláčení a těžbě plynu. Druhá část by informovala o společnosti provozující tento zásobník, která se nazývá Moravia Gas Storage a.s. a je dceřinou společností skupiny MND a.s. Na ceduli by se měly objevit informace o historii, současnosti, ale i budoucnosti

40 společnosti. Poslední část by měla obsahovat kontaktní informace. Podobně jako u SNS Dambořice, by i zde mohly být předem domluvené exkurze areálem. Obr. 21: Návrh informační cedule č.2 technického okruhu Obr. 20: Stávající informační panel Zastavení č. 3 Těžba ropy v Dambořicích a Uhřicích Ropné ložisko Dambořice bylo objeveno v roce 1986, ropné a plynové ložisko Uhřice Jih bylo objeveno v roce Ropa i plyn se na zdejších ložiskách těží dodnes a stále tvoří velkou část celkové produkce. Těžba ropy a plynu má zásadní vliv na rozvoj těchto obcí. Pro představu, celková hodnota odvodů z těžby ropy, do rozpočtu obce Dambořice přesahuje půl miliardy korun. Tyto peníze obce výborně využily, například do nových povrchů komunikací, sportu, školství apod. Na tomto zastavení se nachází několik těžebních kozlíků, včetně těžebního kozlíka Lufkin (obr. 5), který je největší na území ČR. V oploceném areálu jsou také vystavěny dvě skladovací nádrže na ropu (obr. 22), každá o kapacitě 2500 m 3. Do těchto nádrží se ropovodem dostává upravená ropa z SNS Dambořice a Žarošice. Nádrže slouží jako taková mezistanice mezi SNS Dambořice a Žarošice a přípojkou na ropovod Družba v Kloboukách u Brna. Před hlavní bránou areálu by opět mohla stát informační cedule (obr. 23), která by tentokrát informovala o historii těžby ropy v obcích Dambořice u Uhřice. Neměly by chybět také informace o metodách těžby ropy. Na ceduli by se také mohlo objevit schéma těžebního kozlíka

41 Obr. 22: Skladovací nádrže na ropu (foto Panáček, 2018) Obr. 23: Návrh informační cedule č.3 technického okruhu Zastavení č. 4 Podzemní zásobník plynu Dambořice Jedná se o jeden z největších a nejmodernějších zásobníků plynu v ČR. Je vybudován na ložisku ropy Dambořice, které je již z části vytěžené. Vytěžené ložiska ropy a zemního plynu jsou ideálním skladovacím prostorem, jelikož jsou tvořena jak pórovitými horninami (nejčastěji pískovcem), v kterých je plyn uskladněn, tak i jíly, které slouží jako těsnění ložiska. Aktivní kapacita zásobníku činí 450 milionů m 3, což představuje asi 12 % plynových zásob ČR. Zásobník je vybaven nejmodernější technologií. Plyn vhánějí do ložiska kompresory Americké značky Ariel, které pohání motory Caterpillar. Denní limit těžby plynu z ložiska je 7,5 milionu m 3 a denní limit vtláčení plynu do ložiska je 4,5 milionu m 3. Po vytěžení z ložiska se plyn nejdříve zbavuje vlhkosti v sušících linkách a dále putuje plynovým potrubím k odběrateli. Stavba zásobníku (obr. 24) přišla společnost Moravia Gas

42 Storage a.s. na více než 2,5 miliardy korun a slavnostní otevření proběhlo (Tisková zpráva MND a.s., 2016) Informační cedule před hlavní bránou by měla být stejná jako u PZP Uhřice, Uhřice Jih, pouze s pozměněnými informacemi o stavbě zásobníku a o tom, na jakém ložisku se zásobník nachází. Cesta k oběma zásobníkům je velice dobře značena. Obr. 24: Podzemní zásobník plynu Dambořice (foto Panáček, 2018) 11.2 Historický okruh naučné stezky Historický okruh naučné stezky (obr. 25) navazuje na okruh technický a má za úkol návštěvníky stezky seznámit s montánní historií oblasti Hodonínska. Je navržen pro automobilovou, případně autobusovou dopravu mezi jednotlivými zastaveními. Stezka má celkem tři zastavení. Celková vzdálenost měří 27,5 km a průměrnou rychlostí trvá cesta mezi jednotlivými zastaveními přibližně čtyřicet minut. Historický okruh stezky začíná v Muzeu naftového dobývání a geologie v Hodoníně, kde mohou návštěvníci projít sálem historickým a geologickým až k venkovnímu technologickému parku. Stezka dále pokračuje u památníku prvního komerčně využitelného ložiska ropy na našem území v obci Nesyt, kde se návštěvníci dozví něco o těžbě ropy na počátku 20. století. Poslední zastavení historického okruhu se nachází na území Slovenska, konktrétně se jedná o Městské a naftařské muzeum

43 v obci Gbely, kde se návštěvníci dozví informace o historii těžby ropy v Gbelech, ale také o životě tehdejších naftařů. Obr. 25: Historický okruh naučné stezky Naftařské Hodonínsko (převzato a upraveno z Mapy.cz) Zastavení č. 1 Muzeum naftového dobývání a geologie Hodonín Muzeum naftového dobývání a geologie je jediným muzeem tohoto typu v České Republice. Má za úkol seznámit a poučit návštěvníky o zajímavé industriální a svébytné minulosti hodonínského regionu. Muzeum se nachází v areálu bývalých malých kasáren Hodonín. Muzeum bylo vybudováno členy občanského sdružení Muzeum naftového dobývání a geologie s přispěním dotace Evropské unie. Otevřeno bylo v roce Muzeum tvoří celkem pět vnitřních expozic a venkovní technologický park v těsné blízkosti budovy muzea. Otevřeno je sezoně od dubna do října. Základní vstupné stojí 45 Kč, senioři, ZTP a studenti zaplatí za vstup 25 Kč. Vyžádaná komentovaná prohlídka přijde návštěvníky na 100 Kč. (Muzeum naftového dobývání a geologie) První expozice (obr. 26) pojednává o historii průzkumu a těžby ropy a zemního plynu na Moravě, Slovensku a v Rakousku. Informuje také o počátcích těžby ropy ve světě. Druhá expozice seznamuje návštěvníky o nalezení, dostupnosti a těžitelnosti ložisek uhlovodíků. Expozice vysvětluje metody geofyzikálního průzkumu a způsoby vrtání i těžby. V sále se nachází spousta interaktivních modelů a reálných exponátů používaných nástrojů. V geologické expozici se návštěvník seznámí o vzniku uhlovodíkových ložisek, nejdůležitějších ložiskách na našem území, ale také o dopravě a zpracování ropy a zemního

44 plynu. Expozice také obsahuje unikátní sbírku hornin a zkamenělin z období neogénu a jury. Další expoziční sál obsahuje galerii s názvem Tváře naftařů, v které jsou zachyceny momenty ze života hodonínských naftařů. Fotografie obsažené v galerii jsou darovány místními pamětníky. Ve výstupní hale se nachází reálný model, na kterém je znázorněn způsob hledání, nalézání a čerpání uhlovodíků. Technologický park v okolí budovy obsahuje technická zařízení, které se využívají k vrtnému průzkumu a těžbě uhlovodíků. Obr. 26: Historický sál muzea naftového dobývání a geologie (foto Panáček, 2018) Před muzeem již informační cedule (obr. 27) stojí a obsahuje veškeré důležité informace jako otevírací dobu, mapku muzea a technologického parku včetně popisků a kontaktů. Pouze bych na ni přidal název naučné stezky, odkaz na technický okruh, případně další zastavení historického okruhu. Obr. 27: Informační cedule Muzea naftového dobývání a geologie Hodonín (foto Panáček, 2018)

45 Zastavení č. 2 Památník ropného ložiska Nesyt Na počest objevení prvního komerčně využitelného ložiska ropy na našem území (1919) je ve dvoře Nesyt vybudován památník (obr. 28) ve tvaru původní vrtné trojnožky s památným kamenem a informační cedulí. Na památném kameni jsou vyryty společnosti, které na ložisku těžily a informační cedule pojednává o průzkumném vrtu z roku 1900, objevení ložiska v roce 1919 a následné těžbě a likvidaci vrtů. Obr. 28: Památník ropného ložiska Nesyt (foto Panáček, 2018) Bohužel i přes velké snahy občanského spolku Muzea naftového dobývání a geologie v Hodoníně, které se o tento památník stará, není památník v dobrém stavu. Jako úpravu bych zde navrhnul vydlážděný kruhový ostrůvek a v jeho středu bych postavil novou, případně nově nabarvenou vrtnou trojnožku. Vedle trojnožky by mohla stát kvalitní zastřešená informační cedule (obr. 29), pojednávající o historii tohoto naleziště, včetně historických milníků a společností, které zde ropu těžily. Mohla by také obsahovat dobové fotografie. Kraje ostrůvku by lemovaly dva stromky, aby celému památníku daly trošku přírodního nádechu. Památník se sice nachází na území obce Nesyt, ovšem několik set metrů za vesnicí, proto bych kolem hlavní silnice vedoucí z Hodonína přidělal na stromy, případně sloupy elektrického vedení několik ukazatelů se směrovkou na památník

46 Obr. 29: Návrh informační cedule č.2 historického okruhu Zastavení č. 3 Městské a naftařské muzeum Gbely Muzeum se nachází ve slovenském městě Gbely, které leží kousek za bývalým hraničním přechodem Hodonín. Muzeum je umístěno v budově Základní umělecké školy, ve třetím patře. Nacházejí se zde dvě expozice městská a naftařská. Otevřeno bylo slavnostně v roce 2003, přesně devadesát let od prvního ropného vrtu na území Slovenska, kterým byl gbelský průzkumný vrt provedený A. Tietzem. Muzeum je přístupné pouze po předchozí telefonické domluvě. Městská expozice má 3 místnosti. První místnost charakterizuje staré náměstí, tzv. Stárnisko, druhá je zaměřena na místní obecní spolky, včetně folklorního souboru Gbelan a třetí místnost představuje život obyčejných lidí. Nachází se zde ukázka selského domu z první poloviny 20. století, včetně klasického vybavení např. nádobí, kropeničky, modlitebních knih apod. V zadní části místnosti se nachází mužské i ženské pracovní nástroje. Obr. 30: Stávající Informační cedule památníku Nesyt (foto Panáček, 2018)

47 Naftařská expozice (obr. 31) se zaměřuje na historii ropného dobývání na území Gbel. Expozice je rozdělena na několik částí objevení ropy, počátek těžby ropy, Státní naftové doly Gbely, ropný průmysl na Slovensku, skladování zemního plynu a ropné závody. Nechybějí zde ani části vrtných souprav, ukázky ropy a ochranných obleků, dobové fotografie apod. (Mestská a naftárska expozícia) Obr. 31: Naftařská expozice Městského a naftařského muzea Gbely (Vypadni.sk) Dle mého názoru je škoda, že je muzeum otevřeno pouze po předchozí domluvě. Kdyby zde byla pevná otevírací doba bylo by to jistě lepší. Určitě by taky nebyla na škodu větší propagace jak na internetu, tak ve městě, případně i v Muzeu naftového dobývání a geologie v Hodoníně. Informační cedule (obr. 32) před muzeem by měla obsahovat informace o muzeu, otevírací dobu, ceník a kontaktní informace. Obr. 32: Návrh informační cedule č.3 historického okruhu