Přednáška č Ius naturalismus versus právní pozitivismus: Střet ovlivňující vývoj právní filozofie.

Transkript

1 Přednáška č Ius naturalismus versus právní pozitivismus: Střet ovlivňující vývoj právní filozofie. Osnova přednášky a) Právo a morálka: výklad základních pojmů a problémů b) Přirozeno právní tradice v právní filozofii; Dva přístupy v pojetí přirozeného práva; ( Hobbes, Kant) c) O jaký koncept vztahu práva a morálky, přirozeného a pozitivního práva by měla současná právní filozofie usilovat?

2 Vztah práva a morálky a potažmo přirozeného a pozitivního práva patří k základním otázkám právní filozofie O tomto vztahu se mluví, když se řeší otázky: - Co je podstatou práva, co má právní povahu? Vztahem práva a morálky se vymezuje hranice práva a toho, co nemá povahu práva: morálka byla dlouho chápána jako základ práva a právo bylo jejím doplňkem a později protikladem; dnes spíše jako odlišný normativní systém, bez kterého by společnost nemohla fungovat; - v otázkách správnosti a platnosti obsahu právních norem; zda to co, tvoří obsah právních norem má podléhat morálním kritériím; zda má být přirozené právo podmínkou platnosti zákonného práva? - při interpretaci či výkladu účelu právních norem - zda přirozené právo, či morální hodnoty, které ztělesňují principy mohou být mají být korektorem účelu zákona (pozitivního práva).

3 Co je to morálka? Etymologický význam slova morálka Slovo morálka z lat. slova "mos", "mores" - mrav, obyčej, (Podobný etymologický význam má i slovo etika, z řeckého slova ethos- obvyklé místo k bydlení, zvyk, mrav) Nebylo by vhodné ztotožňovat význam slov etika a morálka; tím by se setřel rozdíl jaký je mezi vědou a jejím předmětem Platí úzus, že etika označuje učení, vědu, teoretickou reflexi morálních fenoménů, morálka, morální fenomény jsou zde předmětem etiky; Etika je (vědou) teorii morálky

4 Obecné vymezení morálky: Morálka je normativním jevem, systémem morálních norem regulujících lidské jednání. Smyslem regulace je utváření více či méně dobrých mezilidských vztahů. Z tohoto hlediska je pak určitý morální subjekt hodnocen jako aktér morálního či nemorálního jednání a) jako nositel ctností, tzn. pozitivních morálních vlastností, které vedou k dobrému jednání; b) nebo jako nositel neřestí a špatných vlastností, které vedou k nemorálnímu zlému jednání.

5 Příklad, který by nám měl pomoct porozumět struktuře morálky a její odlišnosti od práva "Jedna žena měla tři děti a při autonehodě ji zemřel manžel. Ze dne na den se stala vdovou. Bydlela v nájemném domě. Majitel domu se o její situaci dověděl a dal ji úlevu. Tři měsíce nemusela platit nájemné. Po uplynutí třech měsíců však žena nezačala platit nájemné. Majitel ji po uplynutí čtvrtého měsíce od nehody dal výpověď a začal soudně vymáhat své pohledávky."

6 Obecné hodnocení případu: Uvedený případ ukazuje, že lidé mohou být zároveň aktéry různých vztahů; primárním vztahem mezi majitelem a ženou je vztah právní= uzavřeli smlouvu= majitel a nájemce ; to ale nevylučuje, aby se k sobě nechovali jako morální subjekty, kdy jejích jednání je motivováno morálními vlastnostmi; oba vztahy mají vlastní strukturu a dynamiku; morální vztah neruší platnost právního vztahu; plnění právních povinností (závazku) odhaluje spjatost a podmíněnost s morálními vlastnostmi subjektu jednání; morální i právní jednání lidí může být pozitivní nebo negativní

7 Co se můžeme z uvedeného příkladu dovědět o základních znacích morálky? Odpuštění nájemného= morální jednání= majitel učinil morální gesto, sám se rozhodl, sám volil toto jednání bez očekávání nějakého zisku= nereciproční volba Majitel domu= morální subjekt= projevil své morální vlastnosti ctnosti; Odpuštění platby = projev pomoci= majitel se podřídil morálním normám, zvykům- pomoc v nouzi; Cílem jednání majitele byla pomoc, tudíž snaha o dobré vztahy, pozitivní řešení problémů; Nájemnice gesto přijala = mezi ní a majitelem vznikl morální vztah, který však ona zneužila a nepečovala o něj, stala se dlužníkem v morálním a později i právním významu slova; tzn. nejen neprojevila dobrou vůli ale přestala si plnit stanovenou povinnost;

8 Jak se liší struktura pojmu morálka a právo? Morální jednání: morální gesto=nereciproční volba Morální subjekt: nositel ctností, povinností; Morální normy: zvyky, obyčeje- plnění nelze primárně vynutit Cíl morálního jednání: vytvořit dobré mezilidské vztahy Právní jednání: povinnosti jsou stanoveny zákonodární autoritou Právní subjekt: nositel práv a povinností Právní normy: vytvořené zákonodárcem a jejich plnění je vynutitelné Cíl právního jednání: utváření rovných a spravedlivých vztahů

9 Analýza případu Výživné Zákony, podle kterých se rozhodovalo: 18 Zákon o rodině Muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné povinnosti. Jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí

10 Vztah práva a morálky: různé roviny pozorováníhledisko pozorovatele a) Z hlediska faktického fungování ve společnosti: genetická souvislost; viz např. Desatero pragmatický vztah : vzájemná podpora obsahový soulad (viz dobré mravy, splacení dluhu, atd..) potvrzování správnosti a platnosti norem - vyžaduje se aby právo nebylo diskriminační, chránilo základní práva, umožnilo rozvoj osobnosti člověka

11 b) Hledisko účastníka: vztahu práva a morálky Základní teoretické modely 1. Jednota práva a morálky, tzv. spojovací teze Morálka tvoří základ, je podmínkou dodržování práva; morálka je důležitější, právo je od ní odvozeno Právo není nic jiného než etickým minimem redukcionistické pojetí práva, které je nutné kriticky analyzovat

12 2. Mezi právem a morálkou není žádný vztah: oddělující teze Tento názor zastávají právní pozitivisté; různé pozice- silný a slabý non kognitivizmus Silný non kognitivizmus zastává H. Kelsen; tzn. striktně odděluje právo od morálky; Důvod: právo, resp. zákonné právo je objektivně,racionálně poznatelné; Morálka je subjektivní tudíž ji nelze racionálně zdůvodnit; Práva člověka jsou jen morální nároky, nemají právní povahu a nemohou utvářet účel práva- účelem je jen uplatnění zákona Slabší verze: Právo je samo o sobě dobré, má samo v sobě morální sílu (Lon Fuller); Hart mluví o minimálním obsahu přirozeného práva;

13 3. Mezi právem a morálkou je komplementární vztah Tento názor vychází ze systémového pojetí práva tzn. morálka je chápana jako autonomní společenský systém, který se dostává do vztahu k právu (H.L.A Hart, J. Habermas) Vztah práva a morálky je vztahem vzájemného doplňování dvou autonomních systémů, jejich fungování je podmínkou fungování a existence společnosti Morální hodnoty a základní práva člověka jsou zde chápany jako cíle života společnosti (viz Evropská unie) V tomto pojetí je přirozené právo nahrazeno pojmem lidských práv

14 Stále aktuální otázka: Má být právo prostředkem prosazování morálky? Známý spor lord Devlin versus Hart; Hartovy otázky: Stačí skutečnost, že určité jednání je podle běžných měřítek označeno za nemorální na zdůvodnění toho, aby se stalo trestným činem? Je morálně přípustné vynucovat právem morálku jako takovou? Měla by být nemorálnost jako taková trestným činem?

15 II. Vztah práva a morálky z vnější perspektivy je interpretován jako vztah přirozeného a pozitivního práva Jaký je etymologický význam slova přirozené právo Slovo přirozený je odvozeno v řečtině od slova fysis, v latině od slova natura V češtině slovní základ je spojován se slovem příroda ve významu toho, co je dané, věčné, co je nutné k životu, (co není umělé) Význam slova přirozený neznamená, že je spojen s přírodou v biologickém významu slova, (není to nic vrozené); mohli bychom říct, že to patří povaze věci Přirozené právo jako právo dané, neměnné věčné; je považováno za protiklad práva, které je vytvořené zákonodárcem, tzn. práva pozitivního

16 Přirozené právo a morálka Často je přirozené právo ztotožňováno s morálkou Jde o dva různé jevy, jejich fungování usiluje o totéž dosažení morálních či etických hodnot, které vedou k potvrzení člověka jako svobodné bytosti Morálka je širší pojem a je označením normativního jevu, reguluje lidské jednání jako takové Přirozené právo je jen formou práva někteří teoretici jej považují za protiklad pozitivního práva; Vztah přirozeného a pozitivního práva kopíruje v základních momentech vztah práva a morálky

17 Představu o dvojí povaze práva velmi zřetelně vyjadřuje úryvek z tragedii Antigona od Sofokla Občanská válka rozdělila dva bratry, z nichž jeden zahynul při útoku na Théby, druhý při jejich obraně. Král zakázal pohřbít prvního z nich (Polyneika) a přál si nechat jeho tělo sežrat divokou zvěří. Tím však podle řeckého náboženského přesvědčení zabránil jeho duši najít odpočinek, který může zajistit pouze pohřeb. Antigona, sestra zemřelých bratrů, je hnána zbožností a úctou, k neposlušnosti. Přihrne hlínu na tělo ležící vystavené na planině a je uvězněna. Král se jí ptá jestli znala jeho nařízení a pokud ano, proč jej neuposlechla. Antigona odpovídá: Ten zákaz přec mi neohlásil Zeus, ni Diké, družka bohů podsvětních, zde takové nám řády nedala. A nemyslila jsem, že takovou má moc tvůj zákaz dal jej smrtelník! by mohl platit víc než nepsané a neochvějné bohů zákony. Ty nežijí jen včera nebo dnes, však věčně, aniž víme, kdo je dal. A pro ně nechtěla jsem od bohů být trestána, i nelekla jsem se zde ničí vůle. Věděla jsem přec, že zemřu: jak by ne? I kdybys ty to nebyl vyhlašoval. Zemřu-li však před svým časem, to mám za zisk jen. Kdo žije v hojných strastech jako já, zda není pro něj ziskem zemřít? Však zdá-li se ti můj čin zpozdilý, ať, kárá zpozdilec mou zpozdilost. Antické tragédie, Praha Odeon 1970, str. 301.

18 Jak je rozuměno přirozenému právu? (ius naturale) - Na základě úryvku z Antigony můžeme uvést, že přirozené právo bylo považováno poměrně dlouhou dobu (starověk, středověk) za základní formu práva; - Přirozené právo zde bylo chápáno jako dané tak, jak je daný řád přírody- tudíž jako cosi nutné a zákonité, co je nezměnitelné a lidským jednáním nezrušitelné; - později kdy Cicero objevuje věčný zákon (lex aeterna), ze kterého jsou odvozené všechny zákony ve světe, je připisována přirozenému zákonu také povaha věčnosti - existuje věčně a platí univerzálně, nezávisle na lidské vůli,

19 Obsah přirozeného práva vycházel z obrazu člověka, který se v dějinách právního myšlení měnil Starověk: Člověk je zde výtvorem přírody a z tohoto faktu mu náleží přirozené schopnosti, potřeby ve smyslu práv; Tyto práva mají povahu morálních ctností: (Platon, Aristotelés) Podobně člověk jako výtvor boha je pojímán také pak v středověku; zdrojem přirozeného práva je boží rozum; Zlom nastává, v novověku, kdy je člověk chápán jako subjekt, tvůrce svého života i společnosti: základní práva (Hobbes, Kant)

20 Jak je možné uskutečnění přirozeného práva? (Hobbes a Kant) V 17. století- změna filosofického způsobu tázání a myšlení : člověk se stává předmětem filosofické reflexe a to vede také ke změně a) obrazu člověka- člověk přestává být objektem, součástí přírodního řádu, výtvor boha, ale subjektem, tvůrcem, nositelem rozumu b) změna pojetí přirozenosti spojuje se s přirozeností člověka, jeho podstatou a tou je jeho svoboda; Obsah přirozeného práva se tak stává konkrétním a tvoří jej základní práva, která umožňují existenci člověka jako biologické a společenské bytosti (právo na život, zdraví, svobodu a vlastnictví) Změna tázání od otázky co je to přirozené právo k tomu, jak je možné jeho uskutečnění;

21 Příklad k porozumění dvou základních pojetí morálky a přirozeného práva Představte si situaci, kdy v jednom velkém městě byl zadržen terorista, o kterém se ví, že ve městě nastražil bombu. Otázkou je zda mohou policisté, kteří jej zadrželi použit násilí a donutit jej tím k přiznání? Odpověď na tuto otázku může mít dvě řešení: a) vycházející z pojetí přirozeného práva T. Hobbese b) vycházející z filosofie I. Kanta

22 Hobbesovo pojetí přirozeného práva jako paradoxu: (anglický filosof T. Hobbes ) Filosofické východisko: představa přirozeného stavu (nespolečenský stav)= všichni mají právo na všechno = absolutní svoboda= rovnost všech přirozené právo všech na všechno je neuskutečnitelné = absolutní válka všech proti všem : všichni si toto přiroezné právo mohou uplatnit jakými koli prostředky nutnost chránit základní právo na život dohoda = suverén-stát = péče o život (utilitarismus- zabezpečit blaho pro co největší počet lidí) Přirozené právo je svoboda každého člověka uplatňovat svojí moc jak sám chce, k zachování své vlastní přirozenosti, to znamená svého vlastního života Toto přirozené právo se však nedá realizovat je právem k ničemu vede ke konfliktu práv a to práva všech na všechno a práva si toto právo vymoci jakýmikoli prostředky; proto je nutná korekce těchto práv a to zákonem přírody zákonem míru, který vede k uzavření dohody atd..

23 Právo všech na všechno je neuskutečnitelným právem je právem k ničemu na nic Z Hobbesova pojetí plyne, že přirozené právo může být uskutečněno jen když bude garantováno právo na život jako základní právo; Aby toto právo mohlo být garantováno je nutná redukce násilí, které plodí uskutečnění přirozeného práva a to rozumným omezením přirozených práv ; Suverén zde na základě dohody byl zmocněn využít svojí moc ke tvorbě zákonů, jejích účelem byla garance základního práva; Hobbes ukazuje proč a jak stát přebírá moc- právo nad naším životem Hobbes mění funkci zákonného (pozitivního) práva, již to není jen doplněk ale prostředek (nástroj) k redukci násilí jako předpokladu realizace přirozeného práva; Zákonné právo zde vystupuje jako prostředek, který propůjčuje zákonnou (legalní) formu základním právům; Tuto funkci mohlo zákonné právo plnit až tehdy, když bylo jasné, že přirozené právo samo o sobě je neuskutečnitelné

24 Řešení případu: Z Hobbesova pojetí plyne, že základním právem je právo na život, o toto právo se má stát starat všemi možnými prostředky Násilí učiněno na člověku ohrožujícím životy miliony lidí by bylo oprávněné; je to povinnost státu utilitaristický princip: co nejvíce štěstí pro co nejvíce lidí; ale - Hobbes by odmítl násilí v podobě trestu smrti stát se má starat o životy občanů, ne jim život brát

25 Přirozené právo-lidská práva -politika Hobbesovská tradice poukazuje na genetickou souvislost práva a politiky uskutečnění práva na život není možné bez politické moci, která má právo nad životem až starost o život dává moci právní formu, která je vyjádřená v ústavách a právní moc umožňuje uskutečnění základních práv Dnes lidská práva již nejsou jen ideje ale principy moderní politické strategie

26 Kantovo řešení: německý filosof I. Kant ( ) Filozofické východisko: Kant odmítá přirozený stav jako spekulaci- lidé žijí vždy ve společnosti jde o stupeň uvědomění; Člověk je racionální bytost, schopná reflexe svého jednání Zdrojem normativity a práv člověka je rozum, resp. rozumná vůle nikoli bytí člověka jako takové; Člověk je svobodná a odpovědná bytost; uvědomuje si svojí svobodu a přebírá odpovědnost za své jednání; Kategorický imperativ;

27 Co je smyslem přirozeného práva podle Kanta? Kant se již neptá, co jsou to základní práva ale jak je možné je zdůvodnit; musejí to být zdůvodněná práva; a taková práva se stávají povinnosti, které se již podřizujeme ne z donucení ale dobrovolně jako uvědomělé rozumné bytosti; Smyslem zde není omezení práv na základě smlouvy, ale uvědomění si povinnosti garantovat svobodu člověka jako jediný způsob života, ve kterém může člověk žít důstojně; Účelem přirozeného práva je důstojnost člověka a tento účel sleduje také zákonné právo, které jej vynucuje jako rozumem (zdůvodněnou) povinnost Kritériem důstojnosti a tím i svobody je zde pravidlo, že Druhý nesmí být prostředkem ale účelem našeho jednání; Kant představuje přirozené právo jako právo člověka mít právo;

28 Kantova odpověď k případu Terorista : Kant by odmítl užití násilí, a to z toho důvodu, že druhý nesmí být prostředkem našeho jednání ale účelem tzn. musíme respektovat důstojnost druhého i když selhala jeho rozumnost (odmítá právo jako zákonnou formu násilí) předpokládá však, že terorista je rozumnou bytostí, tudíž ví, co dělá a proto svým jednáním dává také souhlas ke svému potrestání, Kant je představitelem deontologické etiky- etiky povinnosti; takže souhlasí i s udělením trestu smrti, pokud to odpovídá jeho vině

29 Shrnutí: Obě tendence tematizují přirozené právo jako paradox Hobbes na základě paradoxu absolutní svobody- přirozené právo je právem na nic Kant jako paradox rozumu kdy rozumná vůle se stává podmínkou i cílem svobody Paradoxy produkují bezpráví nebo nerovnosti tam, kde bychom to nutně, nepředpokládali v tomto případu jde o stav svobody Řešení vidí Hobbes v pozitivním právu, které bude garantovat přirozené právo ; Kant vidí východisko v tom, že právo bude jednotou subjektivního a objektivního práva - systém práv

30 Rozdíl mezi přirozeným a pozitivním právem různé zdroje: příroda, boží rozum, rozum člověka Nemá jednoznačnou formu: nároky, potřeby, povinnosti Obsah je tvořen odkazem na morální hodnoty, principy, dnes lidská práva Není samo o sobě uskutečnitelné zdrojem je zákonodární vůle; má zákonnou (legální) formu; (formu právní normy nebo pravidla) představuje zákonem stanovenou povinnost; legitimita; je vynutitelné- sankce

31 Modely vztahů mezi přirozeným a pozitivním právem 1. Přirozené právo je základní formou práva- lidské či zákonné právo je jen jeho doplňkem, dodatkem; (starověk, středověk) 2. Přirozené právo je základní formou práva ale samo o sobě není uskutečnitelné (paradox svobody) Hobbes, Kant 3. Základní formou práva je pozitivní právo a přirozené právo není právem (právní pozitivismus- Kelsen) 4. Základní formou práva je pozitivní právo a přirozené právo funguje jako podmínka jeho platnosti (Radbruch) nebo jako korektor účelu zákona (Dworkin, Alexy)

32 Kritika přirozeného práva a krize přirozenoprávního myšlení V 18 a pak 19. století vznikaly kodifikace, které se sice svým obsahem odkazovaly na přirozenoprávní ideje, ale jejich platnost se již neodvozovala od tohoto hodnotového obsahu, nýbrž z faktu, že byly stanovené zákonodární moci Výlučným pramenem práva se stává zákon přirozené právo, obyčejové právo pozbývají tuto funkci; Ve druhé polovině 19. století pak vzniká právní pozitivismus jako teoretická pozice, která zdůvodňuje pozitivní právo jako jedinou formu práva; Právní pozitivismus nepovažuje přirozené právo za právo; ztotožňuje jej s morálkou a ideou spravedlnosti, je to cosi subjektivního, co patří do světa zkušenosti a tudíž jej nemůžeme racionálně zdůvodnit;

33 Třetí etapa vývoje přirozeného práva: 20. století je stoletím hledání východisek z krize přirozenoprávního myšlení a prokazováním jeho oprávněnosti jako legitimního způsobu právního myšlení Krize se projevila v tom, že celý problém vztahu přirozeného a pozitivního práva byl chápán jen a) v rovině otázky vztahu práva a morálky; tzn. jaký má být mezi nimi vztah apod.; jak zabránit bezobsažnému formalismu; b) řešily se otázky zda je pozitivní právo závazné také v morálním smyslu V čem spočívá to, že právní závaznost jako specifický případ povinnosti poskytuje dobré důvody k jednání? Je to jen tím, že je vybaveno sankcí nebo ji přijímáme i proto, že koresponduje s hodnotovými představami, které uznáváme; Tyto otázky jsou legitimní a dodnes určují vývoj právně filosofického myšlení - vedou k různým koncepcím a verzím právního pozitivismu nebo teorie přirozeného práva; Kupříkladu novou teorii přirozeného práva rozvíjí australský teoretik J. Finnis, na myšlenky racionalismu navazuje a o tzv. ne-pozitivistické teorii práva mluví R. Alexy; vztah práva a morálky považuje za nutnost;

34 III. O jaký koncept vztahu práva a morálky, přirozeného a pozitivního práva by měla současná právní filozofie usilovat? Hledání odpovědi předpokládá vyrovnat se s několika otázkami: a) s faktem, že morálka přestala hrát roli sjednocující sily v moderní společnosti; b) končí tradiční představa o dobrém-spravedlivém životě, přestávají se cíleně pěstovat ctnosti, morální vlastnosti a zodpovědnost; c) askeze je nahrazena požitkářstvím, nastupuje svět konzumu, který je měřítkem našeho blahobytu a dobrého života, nastupuje morálka konzumu, marketingu, mody d) to vede k zintenzivnění prožívání času, chceme zažít něco adrenalinové, dobrodružné, rozplývat- intenzivně zažívat přítomnost; e) technický rozvoj a nové komunikační technologie nás nedělají morálnějšími a ani moudřejšími, odcizujeme se světu, jiným lidem ale i sobě samým; e) jsme schopni se sdružovat, ale jen s cílem uspokojení našeho narcistického ega, takže je otázka či jsme schopni vybudovat pevné rodinné pouto nebo i trvající demokratickou společnost; Viz více k tomu Lipovetský, J. Soumrak odpovědnosti.

35 Pohled pozorovatele a pohled účastníka Z pohledu pozorovatele můžeme mluvit o dvou tendencích ve vztahu práva a morálky v současné společnosti a) rozšiřování vlivu práva ve společnosti, posilování řízení společenského života (Verrechtlichung), b) Druhý přístup je etizace práva snaha o transformování obsahu práva tak, aby reagovalo na současné etické problémy a také je řešilo; jedná se hlavně o otázky spojené s rozvojem genových technologií, ale dalších oblastí aplikované etiky.. (ekologické etiky, etiky podnikání, atd )

36 Pohled účastníka : trendy ve vztahu práva a morálky- Od-moralizování práva a re-moralizace práva Od-moralizování nebo redukce morálního základu skutkové podstaty tato tendence je reakcí na rostoucí komplexitu moderních ekonomických vztahů, vědecko-technického rozvoje a rozvoje byrokratického aparátu; Současné základní systémy (polický systém a hospodářský systém ) žijí vlastním nezávislým životem a vlastními pravidly, jejíchž cílem je zvyšovat výkon a proto z jejich regulace ustupuje morální hledisko; právní regulace zde funguje jako technika nápravy poruchy systému; Přizpůsobuje se tomu např. také právní jazyk: manželství je nefunkční, rodina je rozvrácená, nefunguje atd

37 Příklady od-moralizování práva V soukromém právu: rodinné vztahy, např. uzavírání předmanželské smlouvy jako nástroje efektivního řešení rozvodu; V trestním právu: Upouští se od morálně zdůvodňovaného zavinění, tzn. potrestání činů, které byly odchylkou od obecně platné morálky - jako byla např. homosexualita, prostituce, nebo příživnictví; je to soukromá záležitost, styl života atd. Mění se význam a účel trestání, nejde o očistu, odplatu, o vyrovnání nějakého provinění, ale o ochranu společnosti před nebezpečným pachatelem;

38 Re-moralizace práva Re-moralizace neznamená restauraci přežitých morálních konceptů, ale spíše se jedná o posílení lidsko-právní dimenze, tzn. ochrany práv a utváření podmínek pro jejich realizaci Soukromé právo Tuto tendenci můžeme pozorovat v oblasti ochrany spotřebitelů, nájemníků nebo v pracovním právu. Trestní právo nové trestné činy: domácí násilí, sexuální obtěžování na pracovišti, mobbing, bossing, atd