Drahelské listy. Občasník společnosti Příroda pro Drahelčice, o.p.s. Číslo: 4/2014. Drahelčická kaplička. Ročník: 2

Transkript

1 Číslo: 4/2014 Ročník: 2 Občasník společnosti Příroda pro Drahelčice, o.p.s. Citát čísla: Pokud zpráva může být pochopena několika způsoby, bude pochopena tak, aby způsobila co největší škodu. Drahelčická kaplička Ráda bych se s vámi podělila o některá zajímavá historická fakta, týkající se naší kapličky. Kostely a kaple byly stavěny téměř vždy ve středu obce nebo města, obvykle na vyvýšeném místě, aby byly pro všechny kolemjdoucí dobře viditelné. Jsou to sakrální stavby, které slouží křesťanům ke společným setkáním, modlitbám a bohoslužbám, věže kostelů mají často tvar sepjatých rukou namířených k nebi. Málokdo z nás si dovede představit pohled na město či obec bez tohoto zajímavého panoramatu. V kronice Drahelčic je první zmínka o naší kapličce zaznamenána v roce 1835, kdy rychtář Drahelčic s ostatními přísedícími učinili prohlášení, ve kterém se zavazují o nově vystavenou kapličku pečovat a pro všechny budoucí časy ji v dobrém stavu zachovat. Kaple tedy historicky nebyla ve vlastnictví církve, ale obce Drahelčice, na jejíž náklad byla vystavěna. Uvádím zde pro zajímavost některá jména účastníků uvedeného prohlášení: Matěj Kotouč - rychtář, Antonín Kokrda - soused, Václav Sulánský - soused, Jan Skořepa soused, pan Holeček-soused;. Kaplička byla zasvěcena sv.janu Nepomuckému, jehož socha je uvnitř stavby. Dále cituji z kroniky: Na této kapličce jest umístěn zvonek, který každý den oznamoval poledne a večer klekání a poslední hodinku zemřelého občana Drahelčic, kterou vyzváněla občanka Alžběta Pankrácová, která dříve měla za zvonění zadarmo od obce kousek obecního políčka, v dnešní době malou odměnu od obce baráčnické. Dne byl 16kg zvon sňat a odvezen k využití pro válečné účely. Obec tak na 8 let přišla o jediné signalizační zařízení v případě požáru, úmrtí občanů apod. Dle záznamu z kroniky obce baráčníků proběhla v Drahelčicích dne velká slavnost k posvěcení a zavěšení nového zvonu za účasti obyvatel místních, ale i ze sousedních vesnic. Jako kmotři zvonu jsou zde uvedeni Magda Tušlová Josef Kotouč a Helena Karmazínová, družičky zvonu Božena Sulánská, Hana Kettnerová, za sbor dobrovolných hasičů Josef Kučera a František Karmazín a dále rychtář František Fidlman. Světiteli zvonu byli tachlovický farář Martin Tůma a farář z Úhonic Karel Stuchlík. Dále zde byli rychtáři za obec baráčníků Hořelice, Dušníky, Úhonice a Ptice. Tolik z dostupných pramenů o historii naší kapličky. Ne nadarmo bývají ve středu obce hospoda, škola a kostel. V těchto budovách vždy docházelo k pravidelným setkáním a vzájemnému sdílení dobrého i zlého. Přála bych si, aby kaplička opět ožila a byla otevřena při významných obecních či jiných událostech. Naplnil by se tak záměr našich předků, kteří kapli s láskou a odkazem pro nás i budoucí generace vystavěli. Podklady pro tento článek dodala.

2 Cesta do Bitýně zůstane zachována Je to neskutečné, téměř na rok přesně (před rokem to bylo vyhlášení lípy památným stromem), si obyvatelé Drahelčic opět mohou oddechnout, protože další nedílná součást Drahelčic zůstane zachována. Po mnoha peripetiích, jednáních a pochybování o našem zdravém rozumu máme konečně registrovaný významný krajinný prvek (dále jen VKP) na cestu do Bitýně, což je velký úspěch. Proti tomuto rozhodnutí je možné se sice ještě do 15 dnů odvolat, ale věříme, že to na rozhodnutí nic nezmění. Důvodů pro registraci cesty do Bitýně jako VKP je nespočet. Mnozí z Vás měli příležitost se s nimi seznámit, když podepisovali petici na jeho podporu. Zde je krátké shrnutí těch nejdůležitějších: 1. Tato cesta je nejbližší cesta do volné přírody. Stačí u lípy odbočit a po pár desítkách metrů jste ve volné přírodě, daleko od silničního ruchu. Navíc, dojde -li k realizaci všech známých projektů v okolí Drahelčic, bude i jediná, která nám zbyde, pokud budeme chtít do volné přírody dojít a ne dojet. 2. V alejích, které jí lemují, se nacházejí pomologicky významné druhy ovocných stromů. 3. Cesta je známa již z dob I. vojenského mapování a v nezměněné podobě přetrvává dodnes a utváří typický vzhled zdejší krajiny, viz obrázek. Všechny výše uvedené důvody nás vedli ještě před registrací VKP k oslovení společnosti Agro Tera, zastoupené paní Divišovou, abychom se s nimi dohodli na společném postupu při realizaci plánovaného jezdeckého centra. Výsledkem této dohody by bylo zachování této cesty, ale bohužel naše snaha nebyla opětována. Výřez z listu - I. vojenské mapování ( ), 1st Military Survey, Section No. 106, Austrian State Archive/Military Archive Vienna. Úspěch je to o to větší, protože v odůvodnění samotného rozhodnutí o registraci VKP je napsáno, že registrace cesty do Bitýně jako VKP nestojí v cestě plánované přeložce. Cituji: Situování přeložky silnice II/101 na křížení pozemku 982 v k.ú. Drahelčice, není důvodem, pro zamítnutí návrhu na registraci VKP. Jak Upozornění Společnost Příroda pro Drahelčice, o. p. s., zdůrazňuje, že veškeré své tiskové či propagační materiály vždy podepisuje minimálně svým logem. Jarka Staňková vyplývá ze závěru zjišťovacího řízení s c. j /2009/ KÚSK ze dne , kterým se posuzoval vliv přeložky silnice II/101 Rudná Ptice na životní prostředí, navrženou trasou budou dotčeny i jiné VKP konec citace. Dále cituji: Orgán ochrany přírody se domnívá, že registrace VKP na předmětných pozemcích nebude mít vliv na možnost změny využití území a plánované investiční akce. Mimo to, dle územního plánu platného v době registrace VKP, jsou plochy v převážné většině součástí územního systému ekologické stability (LBK 45), kterému dle posudku v průběhu let (ÚP byl schválen v roce 2006 aktuální průzkum terénu byl proveden v roce 2013/2014) vzrůstá funkčnost vzhledem k nárůstu porostu dřevin konec citace. Zde máme jasně napsáno, že registrace VKP nestojí v cestě přeložce, na kterou všichni tak čekáme, ale navíc i zvyšuje funkčnost pozemků Agro Tera, tudíž nebrání ani vzniku plánovaného jezdeckého centra. Na závěr bych chtěla ještě zmínit, že registrace cesty do Bitýně jako VKP nám dává jistotu, že musí zůstat zachovaná, přístupná a průchodná. Opět cituji z rozhodnutí: Podle ustanovení 4 odst. 2 zákona jsou VKP chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko příslušného orgánu ochrany přírody, kterým je Městský úřad Hostivice, odbor životního prostředí. Což také znamená, že osvícené vedení obce, bude mít další nástroj, jak dovolit na těchto pozemcích pouze projekty, které jsou přátelské k přírodě, což jezdecké centrum beze sporu je. Držím nám palce, abychom si za 15 dní mohli říci, že naše VKP na cestu do Bitýně nabylo právní moci

3 Změna územního plánu obce Drahelčice Alan Stolz Územní plán (ÚP) stanovuje, jak bude okolí a krajina kolem nás vypadat. Tedy určuje, kde se může stavět rodinná zástavba, supermarket, logistická centra, kde zůstane orná půda Územní plán je naprosto klíčový dokument pro jakýkoliv stavební rozvoj lidských sídel a změny v krajině. ÚP má podobu velké mapy, kde jsou barevně odlišená políčka, která určují, co a kde se může stavět. V jednoduchosti je změna územního plánu o změně barvy jednotlivých políček, a to na základě potřeb obce nebo co si přejí majitelé jednotlivých pozemků s příslušným barevným políčkem na této mapě. Zastupitelstvo obce by mělo vždy velmi zvažovat jakoukoli změnu těchto barevných políček, protože jakákoli změna z bílé barvy na jinou je velmi riskantní. A to proto, že již zanesená barevná políčka se velice obtížně dávají zpět. Občané mají možnosti, jak se k změně ÚP vyjádřit. Ale je nutné zajímat se o své okolí neustále, jelikož v případě propásnutí lhůt k vyjádření v jednotlivých fázích, úřad již nemusí námitky a připomínky reflektovat. Schválený ÚP je na určitou dobu a během ní může docházet k dílčím změnám. Ale nejdůležitějším krokem k dobrému ÚP je mít kvalitní zastupitele, kteří se budou zajímat a hájit zájmy obce a občanů. V současné době bylo schváleno zadání územního plánu Drahelčic. Jednou z podstatných aspektů nového ÚP je změna barevného políčka na pozemcích firmy Agro Tera a. s. (AT), kde v současné době je na podstatném podílu (90%) orná půda. Zjednodušeně jde o změnu barevného políčka orná půda na políčko, kde dle prezentované čtyř-obrázkové studie, na barevné políčko, které firmě AT povolí výstavbu jezdecko-obytného areálu. Bude se zde moci postavit kromě hotelu, kolbišť, stájí i parkoviště pro kamiony a povolí se výstavba skladů na seno, slámu a hnůj. I kdyby se mi sebevíce jezdecko-obytný areál líbil, nikde nemáme jistotu, že po schválení změny z orné půdy na políčko povolující výrobu a výstavbu skladů, tam budou právě sklady znázorněné na studii a ne sklady pro jiný účel a pro jiného majitele. I dobře míněné projekty nakonec změnily majitele a původní myšlenku. I to je důvod, proč při změně tak velkého území je na místě maximální obezřetnost. Je nutné být sebevědomou obcí. Změna ÚP naší obce je v běhu. Dle sdělení vedení obce se bude na financování ÚP podílet firma AT jako subjekt, který žádá zásadní změnu využití extravilánu obce. V této souvislosti dvě poznámky. Zde rozhodně neplatí, že když dám na změnu UP peníze, že změnu budu mít automaticky schválenou. Může se stát, že i přes jejich finanční účast změna políček nebude v souladu s názorem většiny občanů, a to z mnoha důvodů. A druhým aspektem je transparentnost jednání obce jako státního subjektu. Obec, dle mého názoru, by měla vědět, kdo stojí za firmou AT a další právní souvislosti. Dle platného právního řádu nemusí, dle morálního aspektu by měla. Na veřejném zasedání, kde paní Mgr. Divišová představila projekt, nedokázala odpovědět, kdo doopravdy vlastní majoritní a další podíly ve společnosti. Z mého pohledu by měl veřejný útvar vždy vědět, kdo sedí na druhém konci jednacího stolu. Jeden z důvodů je, abychom se vyvarovali chyb, např. magistrátu hlavního města Prahy, kdy není jasné, kdo stojí za firmou Haguess, kde skončily stamilióny z peněz Pražanů za kartu Opencard. To, co bude na území obce, závisí na vůli dané obce. Ve výjimečných případech, může kraj nebo stát umístnit stavby nadmístního významu (přeložku II/101, stavbu vysokotlakého plynovodu) do katastru obce. Aby nám kraj nebo stát nařídil výstavbu skladů, nota bene v oblasti je jich nadbytek, je velice nepravděpodobné a lze se tomu účinně bránit, např. u Nejvyššího správního soudu. V Dobrovízi skladové plochy nikdo shora nenařídil. Investor požádal zastupitelstvo obce Dobrovíz, a to schválilo změnu orné půdy na možnost vybudovat sklady. Já žádné sklady na území obce Drahelčic nechci. To je pár postřehů, proč je důležité sledovat, co a proč se v novém územním plánu změní. Abychom nebyli překvapeni, co nám pod okny postaví. Katastrální území obce Drahelčice vyznačeno žlutou přerušovanou čárou. Převzato z:

4 Radotínský potok, Pančák a kanalizace v lokalitě Maxe Knížete Naší obcí protéká Radotínský potok, který pramení v nedalekých Pticích. U nás je to zatím jen potůček, ale lidé bydlící přímo u něho mohou potvrdit, že se z něj čas od času stává dravý potok a s obavou (občas blížící se až paranoickému strachu) sledují, zda přijde májový deštík či přívalový déšť. Abychom mohli pochopit, co se může skrývat za naším potokem, měli bychom si udělat malou sondu do nedaleké historie naší obce a seznámit se s hydrogeologií okolí potoka. Radotínský potok, ačkoliv je kousek od pramene, odvodňuje velké území kolem obce a mezi obcemi Drahelčice, Úhonice a Ptice. Směrem od Úhonic se klikatí a kousek před obcí se spojuje s přítokem od Atolu. Nynější podobu potok získal na konci šedesátých let, kdy došlo uvnitř obce ke zrušení tehdejších rybníků. Nepředstavujte si ale rybníky jihočeského typu, ale spíše malé mělké bahnité louže. Od Ruče až po současný Pančák byly čtyři. Regulace potoka začala již před druhou světovou válkou, kdy se podařilo udělat cca 130 m regulace právě pod Pančákem. Ale válečný stav nedovolil dále pokračovat. Po válce MNV Drahelčice opakovaně žádalo krajský výbor, aby se s regulací potoka opět započalo. Důvody byly stále stejné a sice opakované záplavy v obci, které ještě pamětníci pamatují (na autobus se prý chodilo přes Dráhu, dalo se třeba jezdit na neckách od Ruče až po náves), zápach z mělkých rybníčků, špatná voda v studních a vlhnoucí domy při potoku. Je to též jeden z důvodů, proč tak málo domů v okolí potoka má sklep. Spodní voda zde v lokalitě u potoka se nachází (dle hydrogeologického posudku z roku 1967) již v 50 cm a tudíž jakákoliv dodatečná voda v okolí potoka toto podloží navíc ještě zvodní a působí nemalé problémy. Proto se potok zahloubil níže a zreguloval tak, aby přes vesnici rychleji odtékal. U Pančáku vzniklo hradítko, které sloužilo k občasnému zahrazení tak, aby se Pančák mohl napustit nebo, aby hasiči měli dostatek vody pro případný požár v obci. Zrovna 60tá a 70tá léta byly na požáry v obci bohužel velmi vydatné. Potok v té době nepůsobil žádné zjevné problémy. Samozřejmě, v době velkých dešťů např. v roce 1997 či 2002 byl potok plný vody, hasiči měli plné ruce práce a lidem kolem potoka opět vlhly domy. Ale nebylo to nic významně dramatického, lidé jinde v republice na tom byli mnohem hůře. V roce 2010 došlo k revitalizaci Pančáku. Po několika málo měsících nám začaly vlhnout domy, extrémně nepršelo, ale někde se stala chyba. Stačilo se podívat na tok potoka, no spíše to byl prodloužený rybník. Voda dosahovala mnohem vyšší úrovně než dříve, neodtékala a přes léto zahnívala a zapáchala. Již v roce 2011 jsme spolu s ostatními postiženými psali stížnost na vodoprávní úřad (dále jen VÚ). Jediné, k čemu jsme tehdy dospěli bylo, že majitel rybníka měl povinnost 4 x do roka na 5 dní uvolnit hradítko u mostu u Pančáku. Dále, jak jsme se opakovaně dozvídali, mohli jste se k revitalizaci již prý vyjádřit v stavebním a kolaudačním procesu, což jsme prý neudělali, no po pravdě, tenkrát se na obyvatele kolem potoka nějak zapomnělo. A vzhledem k tomu, že projekt je tzv. s kulatým razítkem, tak jediná naše šance jak uspět, je občanskoprávní žaloba. Tato situace byla pro nás velkým ponaučením, ale o tom později. Loni na podzim se problémy s potokem opět vyhrotily. Sklepy našich domů byly trvale vlhké, odnesly to buď kotle na vytápění nebo i jen elektronika na kotlích nebo se začaly více oprýskávat fasády apod. Opět jsme si začali stěžovat jak na našem obecním úřadě (dále jen OÚ), tak i na příslušném VÚ. Dvakrát jsme iniciovali kontrolu z Povodí Dolní Vltava. Pánové tak mohli konečně vidět, že potok stojí, neteče. OÚ po naší urgenci zaslal stížnost na VÚ, ale nic se nedělo. Od vedení obce jsme se v dubnu dozvěděli, že každou naši stížnost okamžitě adresuje a řeší s VÚ. Jaké ale bylo naše překvapení, když jsme se na VÚ dozvěděli, že sám VÚ kontaktoval naše vedení obce, a to mu na jeho dotaz, zda je s naším potokem problém, odpovědělo, že je vše v pořádku. Kam vlastně byly adresovány naše stížnosti? Nevíme. Obdrželi jsme asi právě proto odpověď z VÚ, že je vše v pořádku. Ale posléze jsme dokázali iniciovat klasický vodoprávní dozor. Měli jsme i fotografický materiál, jak potok stojí a nehýbe se. S majitelem rybníku, s VÚ a s Povodím Vltavy jsme se tak mohli domluvit na nové úpravě s hradítkem za účasti obce a sice, že jeden týden bude potok zahrazen a 14 dní poteče. Tzn. oproti skóre 48 týdnů zahrazeno ku 4 týdnům teče, jsme dospěli k 17 týdnům zahrazeno a 34 týdnů v roce potok teče. Dohoda funguje a my jsme rádi. Bohužel k čemu po třech letech trvalého hrazení došlo je, že podloží v okolí potoka je zvodnělé, a tak snížení hladiny podzemních vod v okolí potoka bude trvat dlouho. Dále u mostu docházelo opakovaně k zaplavování ústí obecní dešťové kanalizace a drenáží, které se tak ucpávají naneseným bahnem. Zatím nejsou vyčištěné, ačkoliv dle našeho názoru by bylo velmi žádoucí je vyčistit. Dále jsme opakovaně požadovali, aby koryto potoka bylo vyčištěno. Pánové z Povodí, když viděli zanesené koryto, Radotínský potok na naši žádost vložili do seznamu potoků k čištění v příštím roce. Jsme za to rádi, koryto je plné usazeného bahna. Jen pro vaši představu, nyní je koryto potoka plné za 20 minut intenzivního deště. Dle výpočtů, most u hasičárny nezvládne ani 20 letou vodu, v tomto případě se předpokládá vylití potoka až k budově OÚ a koryto od mostu k mostu na hlavní silnici je dimenzováno maximálně na tu 20letou vodu. Co pro nás bylo ale nemilé zjištění, byla informace, že kanalizace zadaná obcí pro ulice na Maxe Knížete má již územní rozhodnutí. Tato kanalizace má jednoduchý princip. Veškerá voda, která stéká po nedokončených komunikacích v této lokalitě má být z ulic Maxe Knížete, Úzká a Tichá svedena povrchově do tzv. horských vpustí umístěných na bocích těchto silnic, nikoliv tedy pod nimi, a dále pak ulicí Tichou přímo do potoka. Dále v místě, již dnes hnijícího rybníčku na konci ulice Maxe Knížete, má vzniknout vsak a mají se využít stávající drenáže na Maxe Knížete. Ulice Krátká není řešena vůbec, dle projektanta záleží na tom, jak bude vyspádovaná a kterým směrem voda z ní steče. Majitelé domů dle stavebního zákona, VÚ a Povodí Vltavy mají povinnost veškerou svoji dešťovou vodu ze střech a zpevněných ploch zasakovat na vlastním pozemku. Vedení obce tvrdí, že bude tolerovat hadice, které jsou dnes vyvedeny ze zahrad na komunikace. Dále vedení obce uvádí, že lidé bydlící v této lokalitě budou vyzváni, aby se domluvili na podílovém financování tohoto řešení odvedení vody z komunikací. Vzhledem k tomu, že tento projekt neřeší situaci v lokalitě Maxe Knížete komplexně, ale pouze polovičatě, dále pak se přenáší problém vody z komunikací v této lokalitě na majitele domů u potoka, kdy dnes stačí 20 minut a potok je plný.

5 Radotínský potok, Pančák a kanalizace v lokalitě Maxe Knížete - pokračování Nikdo ze sousedních pozemků ani v lokalitě Maxe Knížete ani v Tiché ani v sousedství potoka nebyl obeslán jako účastník územního řízení, ani se jiným způsobem neměl možnost dozvědět se o tomto projektu, nahlédnout do dokumentace a dát své připomínky k tomuto nekomplexnímu projektu, rozhodli jsme se podat na krajský úřad podnět k přezkumu z procesních vad. Přezkumné řízení dle správního řádu trvá maximálně 30 či 60 dní, dle obtížnosti. Pokud jste slyšeli něco jiného, nezakládá se to na pravdě. Co se týká projektu, domníváme se, že je nutné nejprve zpracovat generel odvodnění nejen pro celou oblast Maxe Knížete, ale vzhledem k masivní výstavbě a prudkému nárůstu zastavěných a zpevněných ploch celé obce. Vzhledem k problematickému podloží jílovitému, zasakování vod není téměř možné. Dále drenáže, které by se měly využít, jsou téměř nefunkční a pokud fungují jsou okamžitě zahlceny a voda stejně teče po povrchu. Drenáže v minulosti řešily hlavně odvodnění některých zemědělských pozemků. V neposlední řadě se domníváme, že vedení dešťovky po povrchu komunikace bez instalace zcela nové kanalizace po celé komunikaci není řešení, musí dojít i k odvodnění tělesa komunikace tak, aby vlastní budoucí silnice vydržela déle. V neposlední řadě je nezbytně nutné tyto akce dělat od počátku problému tzn. od příjezdové cesty od hřiště, pak postupovat přes ulici Krátkou do dalších ulic. A řešit nejen komunikace, ale i pozemky majitelů domů. Jak jsme se informovali, řešení je několik. Bohužel naše obec si vybrala řešení, které je pravděpodobně nejlevnější, ale není komplexní, a v budoucnu může přinést více problémů. Např. při povinnosti zasakovat, jak ji požaduje Povodí Vltavy, tak výpustní těleso může dát do potoka pouze 61 l/s, což jsou cca 4 m3 za minutu. Přičemž původně se počítalo pouze s 36 l/s. Ale trubky jsou dimenzovány až na 260 l/s, tzn. cca 15 m3 za minutu, a to by byl v potoce asi pěkný rachot. A jaké je např. řešení? Řešení je odvodnit jak zahrady, tak komunikace stejným principem, jakým je to na Malé Růži. Najít vhodné místo pro retenčku, která se dá dělat i v podzemí pod komunikací, či nyní i na kopci nebo se stále zkusit napojit na retenci na Malé Růži. Nebo, pokud se podíváme do současného platného územního plánu obce, v Ruči jsou na potoku plánované dvě retence. Stačilo by v nich zadržet vodu tak, aby ochránila nejen Ruč, ale i jádro obce před přívalem a pak by se i voda z Maxe Knížete mohla celá svést do potoka. Ale je třeba někde vytvořit dostatečnou kapacitu, kde se voda může zadržet. V neposlední řadě na co občas musí myslet, jak lidé u potoka, tak i lidé na Maxi Knížete a i dnes se to stává, aby v přívalovém dešti nedošlo k vypnutí elektriky, nehledě na to, že provoz výkonných čerpadel stojí nemalé finance (a to nepomýšlíme na prvotní náklady s nákupem čerpadel, hadic, a v případě nepřítomnosti za přívaláku urgování sousedů či známých, zda by nespustili či nedohlédli na čerpání.) A toto jsou důvody, proč s tímto polovičatým projektem nesouhlasíme a domníváme se, že celá lokalita včetně i Malé strany a Ruče se musí řešit komplexně, problém nelze přenést z jedné lokality do druhé a ještě tolerovat to, co je zakázáno. Co říci závěrem? Asi jen to, že když lidé vytrvají a věnují dané věci dostatek úsilí, času a energie, dokáží situaci, která je de facto zakonzervovaná několik let, změnit a během několika měsíců i tu stojatou vodu rozproudit. Co je velmi smutné, že vedení obce by zde mělo jednoznačně hájit občany své obce a snažit se jim pomoci řešit jejich problémy. To se zde vůbec neděje, ba naopak, my jsme byli a jsme ti otravní stěžovatelé, kteří se prý chtějí zviditelnit a jen zdržují, obec naopak přece musí pomáhat cizím investorům v rozvoji obce. Proto děkuji všem, co pomáhali, za jejich pomoc, energii a čas. Veškeré materiály ke kanalizaci najdete: www. drahelcice-forum.cz odkaz Kanalizace. Velká, kulatá, reflexní, a teď už nezákonná 60tka..část druhá V lednovém čísle Drahelských listů jsme Vás informovali o zvláštním úkazu na naší silnici. Jednalo se o umístění nejvyšší dovolené rychlosti 60 km/hod. pod dopravní značkou označující začátek obce Drahelčice ve směru od Úhonic. Ptáte se, zda se tento neobvyklý úkaz podařilo zrušit? Ano, máme pro Vás dobrou zprávu. Dne rozhodl na náš podnět Krajský úřad Středočeského kraje, odbor dopravy, že místní úprava z loňského srpna, stanovená z podnětu vedení naší obce, je nezákonná. Dopravní značky instalované loni v září ve směru od Úhonic musí být co nejdříve odstraněny. Kraj tuto místní úpravu nazval nekoncepčním nápadem. Odstranění tohoto nesmyslného a nebezpečného navýšení maximální rychlosti v obci je dílčím úspěchem ve snaze o bezpečnější provoz na silnici II/101 v Drahelčicích. Chápeme ovšem, že je nezbytně nutné, aby dopravní značení omezující rychlost na 40 km/hod. instalováno bylo, avšak v delším úseku ulice (Lípová U lípy), a co především a hlavně - obousměrně. To jsme již požadovali v prosinci 2013, ale silniční odbor MěÚ Černošice po projednání s naším obecním úřadem tento návrh neschválil. Obecní úřad Drahelčice ve svém stanovisku argumentoval zejména tím, že občané mohou použít komunikaci Slunečnou uvnitř zástavby a že chodců používajících silnici II/101 není mnoho. Mimochodem, toto zamítavé stanovisko silničního odboru k naší petici bylo shledáno Krajským úřadem též jako nezákonné, a to z důvodu, že silniční odbor MěÚ Černošice tak učinil na základě ústního vyjádření zástupce Obecního úřadu Drahelčice, který ale vůbec nebyl a neměl být účastníkem řízení. Dále ve svém doporučení Krajský úřad uvádí, že v posouzení místní úpravy by se mělo brát do úvahy více faktorů - reálný fyzický stav silnice, bezpečnost chodců a cyklistů, kteří se zde pohybují, přehlednost a jednoduchost úpravy. Nyní v srpnu jsme proto opět požádali o stanovení nové místní úpravy na silnici II/101 v úseku ulic Lípová U Lípy. Jak již bylo zmíněno, náš návrh spočívá v obousměrném omezení nejvyšší rychlosti na 40 km/hod. Jedná se o zopakování prosincovém návrhu, který jsme zkonzultovali dopravními inženýry kpt. Bc. Řezáčem z Prahy a kpt. Hrmou

6 Velká, kulatá, reflexní, a teď už nezákonná 60tka..část druhá ze středočeské Policie. Silniční odbor MěÚ Černošice by měl tento náš návrh řešit takzvaným opatřením veřejné povahy, tedy veřejnou vyhláškou umístěnou na úřední desce obce. Totéž se mělo stát již loni v srpnu a následně i v lednu, ale nestalo se tak. Princip výše zmíněného postupu spočívá v tom, že po uveřejnění na úřední desce se každý z potenciálních uživatelů komunikace může vyjádřit k této navržené úpravě. Pevně doufáme, že občané proti našemu návrhu nebudou mít žádné zásadní námitky a vznesou požadavek na umístění 40tky v daném úseku též a silniční odbor MěÚ Černošice tentokráte rozhodne tak, že se konečně dočkáme obousměrné 40tky. Veškeré dokumenty k přezkumu včetně rozhodnutí Kraje, najdete opět na www. drahelcice-forum.cz odkaz Veliká, ale teď již nezákonná. Otázkou zůstává, kdo a hlavně kdy odstraní tu velkou, kulatou, reflexní, a teď už nezákonnou 60tku. O Drahelskou tlapku Maminko, já bych chtěla pejska! A jelikož já, maminka, ho chtěla také, pořídil se pejsek. Amy nám splnila vše, co jsme od Jack Russela teriéra očekávaly. Dlouhé procházky, při kterých je neúnavná, házení čehokoliv pro co se může běhat a nosit zpět. Získaly jsme také zdatného pomocníka na rytí zahrady, bohužel i mimo záhony. Ale také stvoření, které si vám lehne k nohám a vy víte, že by za vás dýchalo. Jelikož jsme chtěly psa vychovaného (v rámci její teriéří povahy), přihlásily jsme se na cvičák Kynologického klubu Drahelčice Rudná, o. s. Musím říct, že Amy nechodí nikam raději, než tam. V dubnu vyhlásil klub soutěž o Drahelskou tlapku. Jsem nadšencem všech soutěží, a tak jsem nás přihlásila. Drahelská tlapka je soutěž pro psy a jejich páníčky. Je rozdělena do tří kategorií juniorskou, krátkou trať, která je 6 km dlouhá a na trať dlouhou, ta byla letos dlouhá 17 km. Nejsem žádný troškař, a proto jsem si zvolila trať dlouhou. Jediný zádrhel byl v tom, že dlouhá trať vyžadovala orientační smysl, který já bohužel naprosto postrádám (jednou jsem dokonce jela ze svárovské zábavy přes Chýňavu a Beroun, kde jsem již nabrala správný směr). Naše čtyřnohá kamarádka Bery s jejími dvojnožci, Monikou a Honzou, nás přibrali k sobě do týmu. Sraz byl ráno před 9 hodinou u Panenkovic hájovny. Při zápisu nás trochu znejistilo jednak to, že některé dvojice byly k sobě připoutány běžeckými postroji a rozběhávaly se. A pak nás trochu znejistilo také to, že pořadatelé neustále říkali slovo BĚHAT. Všichni tři jsme se na sebe podívali a ptali se, proč neustále kolem padala slova jako: až poběžíte, při běhu, až doběhnete. Vylosovali jsme si pořadové číslo, nabrali bagetky a čekali, až na nás přijde řada. Na startu jsme se nerozeběhli jako někteří šílenci, kteří vyletěli jako střely, ale vyšli jsme krokem rozvážným. Neunavíme se přeci hned na začátku. 17 km terénu je 17 km terénu. Na konci se ukázalo, že dotyční šíleni neběželi jen na startu, ale po celou dobu trati, za což jim patří můj velký obdiv. Denisa Pazderová Na trati bylo přichystáno 14 stanovišť. 10 z nich patřilo našich hlavám a 4 úkoly byly připraveny pro naše chlupáče. Proběhnout tunel, přeskočit kruh bylo pro Bery a Amy zábavou, kterou mají nacvičenou ze cvičáku. Záludné otázky přenechaly nám. Hned první otázka rozproudila žhavou diskusi. Jeden z nás, nechci prozradit jméno, neb nejsem žalobníček, si chtěl vzít na pomoc vymoženost dnešní doby internet. Po sprše slov o fair play se v Honzovi probudilo svědomí a k odpovědím jsme se po výměně názorů dostali. Musím s radostí říct, že to, co nemáme v nohách, máme v hlavách. Trať vedla krásným Chrustenickým lesem, přebrodili jsem Drahelský potok, několikrát. Cesta vedla často i mimo hlavní stezky. Měla vyzkoušet, jak jsme zdatní, zkrátka, že nejsme žádné padavky. U druhého stanoviště, kde se měli předvést naši miláčci, nás trochu rozhodil pán, který dohlížel na splnění úkolu. Vtipnými poznámkami o funění do kopce nás nemohl rozházet. Tedy asi tak první minutu stoupání do toho hrozivého KRPÁLU. Psi se na nás neustále ohlíželi, baťohy na zádech se stávaly těžší a těžší. Naše funění bylo prostřídáno ošklivými nadávkami patřícími strmému kopci. Vrchol se zdál být v nekonečnu. Nahoře nás čekalo slibované překvapení. Nádherný výhled do krajiny. Na lesy, na louky. Cesta hezky ubíhala, prošli jsme kolem hájovny pana Tůmy. V Nenačovicích na nás čekalo pokušení, kterému se nedalo odolat. Všichni, kteří na nás čekali v cíli, ať prominou, ale točené zmrzlině po 12 km se opravdu nedalo odolat. Byla báječná, jahodová. Z laviček se nám zvedalo těžce, ale touha pokořit Tlapku byla silná. Dvě hodiny před našim slavnostním proběhnutím cílovou páskou byl vyhlášen vítěz. Byli jsme uťapaní, hladoví, ale s nádherným pocitem, že jsme to dokázali. Doma jsem odpadla. Amy zalehla, usnula jako miminko. Za hodinu ke mně přišla s míčkem v tlamě a dožadovala se aportu. Toto vydání pro Vás připravili: autoři článků a dále : -, výběr a redakce textů - Ivan Ďuran, sesazení a redakce textů Fotografie jsou použity z archivu paní Vlaďky Bereczové a občanů Drahelčic. Vyšlo v Drahelčicích dne nákladem 255 výtisků. Děkujeme za Vaši pozornost a přízeň.