Západočeská univerzita v Plzni Univerzita třetího věku ak. rok 2017/2018

Transkript

1 Západočeská univerzita v Plzni Univerzita třetího věku ak. rok 2017/2018 Společnost a kultura starého Egypta - Svět umělců v Tell el-amarně II; Egypťané a vojáci Petra Maříková Vlčková Busta královny Nefertiti: Polychromní busta. Mistrovská studie určená k následnému kopírování snad? Nález: ateliér sochaře Thutmose v Achetatonu. Rozměry: 48 cm vysoká, cca 20 kg těžká Materiál: vápencové jádro pokryté vrstvami jemného štuku a polychromováno Uložení: Nové muzeum v Berlíně Tvář: téměř dokonale souměrná X stopy stárnutí: vrásky na krku a kruhy pod očima CT skenování, 2006: 1-2mm pod povrchem jiná tvář: tvář starší ženy Sádrové odlitky hlav: Nález: dílna sochaře Thutmose. Počet: 22 Podoba: celé hlavy, pouze tváře Funkce: sádrové odlitky sňaté během tvorby hliněných modelů soch z důvodů kontroly Identifikace: členové královské rodiny (Achnaton, A-III, Kija, Aje), neznámí obyvatelé Amarny. Znázorňují i stáří neobvyklé v egyptském umění Uložení: Egyptské muzeum v Berlíně, Egyptské muzeum v Káhiře, Metropolitní muzeum krásných umění v New Yorku Sochy princezen a královských žen: Princezny: ztělesnění konceptu aktu božského zrození (hlavy v podobě vejce ) dokládá to koncept Achnatona jako Atonova dítěte Nefertiti: zdůraznění symetričnosti obličeje nadčasovost, dokonalost slavná busta X Nefertiti jako zralá, moudrá žena odpovídá postavení spoluvládce, které Nefertiti zaujímala (dříve patřilo Achnatonově matce Teji, kt. zemřela asi ve 14. RV) Nefertiti a Achnaton: Podobnost mezi provedením tváří u Nefertiti a Achnatona u některých monumentálních soch neobvyklý jev. Jediný rozdíl: Nefertiti má dva ureje na koruně (znak královen rané 18. dynastie) Analogie: snad jen u vyobrazení Amenhotepa III. a jeho hlavní královské manželky, královny Teje (matka Achnatona) Podobné rysy: vyobrazení bohů a bohyň se zpravidla podobá vyobrazením vládnoucího panovníka prostředník mezi světem bohů a lidí T.J.: NEFERTITI SE STÁVÁ ACHNATONOVÝM DVOJNÍKEM ODRAZ BOŽSKÉ MOCI, doklad výjimečného postavení této ženy ARMÁDA VE STARÉM EGYPTĚ: Hlavní účel: ochrana Egypta před okolním světem projev: defensivní architektura (pevnosti) Tradiční nepřátelé: Libyjské kmeny V; Núbijské kmeny J; Asijci a nomádi na Sinaji Z; Vnitřní nepřítel? Výrazný vliv přírodního prostředí pouštní oblasti NK: dobyvačné války Otázka odvedenců a nucených odvodů výpravy pod vedením Harchufa (Elefantýna, 6. dynastie) zdá se, že ano

2 Vystrojení armády: záležitost centrální administrativy Armáda během OK: Počátky armády: EDP 3. tisíciletí málo početný stálý sbor opírající se o písaře spíše policejní jednotky Výrazný podíl žoldnéřů: Libyjců a Núbijců (lučištníci) Výpravy (do lomů a vojenské/trestné výpravy): svolávání armády + využívání místní domobrany pod vedením jmenovaných úředníků. Vojenské jednotky součástí obchodních výprav (Punt, Byblos apod.) a expedic do oblasti lomů a dolů (Sinaj) Velitelé výprav: autobiografické texty především Elefantina (Kubbit el-hawwa) Harchuf. 6. dynastie: veliteli expedic do Núbie jsou automaticky nomarchové z Elefantiny Pevnostní architektura: ostrov Elefantina (EDP 2. dynastie, 1. nilský katarakt), Ain Asíl (oáza Dachla opevněné město a sídlo guvernérů oáz v okolí menší vojenské posty napojení na dálkovou cestu zvanou Abú Ballas) Součásti výzdobného programu královských hrobek: zabíjení nepřátel Egypta, vítání výprav a kořist, sošky zajatců dominance panovníka podrobení si sil chaosu 6. dynastie: sílí útoky Egypťanů na asijské pevnosti (hrobky Intiho v Dešáše a Kaemheseta v Sakkáře); Weni z Abydu: celkem 5 výprav proti Asijcům Buhén v OK: Oblast 2. nilského kataraktu přístup k zlatonosným pískům, zdrojům mědi a přístup dále do nitra Afriky odchod (se zemí Jam) Výstavba: 4. dynastie, snad Rachef opevněné hornické město Kor (tzv. Jižní Buhénu); Snofru (zakladatel 4. dynastie): vojenská výprava do Dolní Núbie a potlačení povstání Doklad přítomnosti vojenských jednotek a řemeslníků (pece na tavbu mědi) otisky pečetí se jmény panovníků 4. a 5. dynastie: Rachef, Sahure, Neferirkare, Niuserre Podobné pevnosti: asi v Tošce a ve Wádí Kubbánu Dolní Núbie Nutnost opevnění: od 5. dynastie nárůst nepřátelství vůči Egyptu (Venís). Na konci 5. dynastie: končí fungování lomů v Tošce a Buhén je vylidněn Těžařská oblast na Sinaji, OK: JZ část Sinajského poloostrova lokality Wádí Maghára, Serábit el-chádim X nové lokality: Bír Nasíb, Wádí Charíg, Seh-Nasb Komplexní osídlení: doly, zpracovatelské provozy, chrámy a skalní nápisy, dočasná sídliště Expedice: průměrně +/ osob, část převážená po moři (5 lodí), část putující po zemi (karavany oslů); 250 km (8-10 dní); uskutečnění: letní období; doprovod: průvodci, překladatelé, vojáci apod. Nepřátelské nomádské obyvatelstvo přítomna vojenská posádka Wádí Charíg: lomy, dočasné sídliště, skalní nápis (Sahure) Bír Nasíb: od OK dále až po Byzanc; obrovská produkce: vytěženo a zpracováno na 5000 tun mědi (na tun strusky) Seh-Nasb: obrovský zpracovatelský provoz na tavbu mědi: 27 baterií v celkové délce téměř 1 km minimálně 3000 tavících pecí (jednotek) Ras Budran: JZ pobřeží, pláně el-marcha: Tell Ras Budran Kruhová pevnost: Průměr 44 m; 4.5 m vysoká zeď, 1m široká kamenná plenta; Vchod chráněn předsunutou zdí Doklady zpracování mědi (pece), tyrkysu (25-30 km W. Maghára, W. Charíg)

3 Důvody opuštění: Ekonomicky neúnosný provoz, Beduíni pevnost dobili, Nebezpečí (beduíni) pominulo, Další důvody? Architektonická podoba: nemá v OK paralely Velikost vojenské jednotky: cca 50 vojáků dlouhodobě, max. 250 vojáků jednorázově Armáda během FIP: Vzájemné soupeření místních vládců stoupá význam stálých vojenských družin vládců domácí domobrana Maximum: v závěrečné fázi bojů za sjednocení vrchol: Mentuhotep II. 14. RV: pokus hérakleopolských panovníků opět získat Abydos propuknutí bojů; Sjednocení: rok vlády: boje proti núbijským panovníkům, Asijcům, Libyjským kmenům a nomádům ve V poušti. Hrobka pobitých bojovníků v rámci jeho pohřebního komplexu Nové metody dobývání: mobilní věže; beranidla, chráněný přístup k dobývanému městu Zbraně v hrobkách Núbijští žoldáci usazují se v Egyptě (Naga ed-dér, Gebelén) Armáda v MK: Defensivní architektura: pevnosti v rámci tzv. Vládcových zdí (V delta, Pelusijské rameno Nilu), pevnosti v Núbii (17 pevností; centrum: Buhén, specializované pevnosti: Mirgissa, Semna, Kumna, Uronarti) Panovníci 12. dynastie: vojenské, těžařské a obchodní expedice; vládní politika útoků na Núbii; Levanta, libyjské kmeny, Sinaj Složení: profesionální jednotky (často dědičné), odvedenci; jednotky: lučištníci, oddíly pro boj zblízka, bodyguardi, pomocné jednotky (libijci, núbijci), jednotky v pevnostech, loďstvo Od MK: profesionální vojáci samostatná sociální skupina: odměňování půdou (značná část nově získaná půda ve Fajjúmské oáze) Expedice do lomů: Wádí Hammamát (Senusret I.), Wádí Maghára (Amenemhet III expedic) Informace o expedicích do Levanty: anály Amenemheta II. z Ptahova chrámu Organizace vojenské moci v Núbii: Elefantina: min. 7 km dlouhá zeď Pevnosti: organizace vojenských a ekonomických výprav, obchodu s Núbijci Kubán: ústí Wádí Allákí; centrum zpracování a ukládání núbijského Au Buhén: administrativní centrum 2. katarakt: v létě obtížně sjízdné vykopané kanály a skluzy kolem Mirgissi (8 km dlouhý) Mirgissa: obchodní a zásobovací centrum Semna: Z oblast chráněna zdí (min. 4.5 km). Semna jih: tajná chodba k Nilu (zabezpečení zdroje vody). Opevněná J strana 2. nilského kataraktu: Semna a Kuma Armáda během SIP: Zavedení mnohých výdobytků: Hyksósové bojové vozíky a koně, kompozitní luky, poslové na koních, plátovaná zbroj, chopeš meč, tulejka i řap pro hroty šípů a oštěpů apod. Hlavní centrum: Avaris pohřby bojovníků s osli, PV zbraněmi a keramikou Boje za sjednocení: Egypťané adoptovali část výdobytků Sekenenre Tao II.- umírá během bojů specifická zranění Závěrečné boje a vyhnání Hyksósů: Ahmose I. ( RV) a rozvrácení pevnosti Šaruhen

4 Popis bojů: autobiografické nápisy profesionálních vojáků el-káb (Ahmose syn Abany; Ahmose Pen-nechbet) Armáda v NK: Dobyvačné války: profesionalizace armády: Elitní jezdectvo (vozba); Pěchota Kolem 1600 BC: významné technologické změny ve výrobě zbraní (kompozitní luky, meč chopeš, zbroj) a stylu válčení: zavedení koní a vozby, apod. adaptace od Hyksósů vliv jasný v terminologii (15 procent jazykových výpůjček ze semitských jazyků vojenské termíny) Reorganizace armády: Thutmose III.: pěchota; jízda; posádky pevností; elitní jednotky; loďstvo; pomocné jednotky. Nacvičování útoků vozby. Loďstvo: spíše pro přepravu jednotek a zásob, ne samostatné bojové jednotky výjimka: Ramesse III. A námořní bitva s mořskými národy (8. RV) Vojenská správa dobytých území Levanta (3 okrsky) Král válečník: Thutmose II. a Amenhotep II. (sportovec, zápasil, lukostřelba) 19. dynastie: armáda se stává významným politickým hráčem (Horemheb; vezír Pramesse Ramesse I.) Síla: průměrně 4000 mužů pěchoty ve 20 jednotkách (po mužích) Fenomén Ramesse II. Mapy a plány: Turínská mapa Wádí Hammammátu: Nová říše, Dér el-medína (Drovetti, v jedné z hrobek, ) tzv., Ramesse IV. Zobrazuje cca 15 km dlouhý úsek Wádí Hammammátu od Nilu; s mnoha přípisky (svatyně Amona, čisté hory) Horní okraj mapy Jih. Měřítko: 1 cm cca m. Autor: kartograf Amenachte Ramesse II a výpravy proti Chetitům: vyobrazení tzv. Horových cest na V hranici nilské delty stěny chrámů v Karnaku, Ramesseu, Abú Simbelu apod. Přesný popis kampaní, i s doprovodným vyobrazením např. obléhání Kadeše a egyptského vojenského ležení u Kadeše (z vojenské výpravy v 5. roce vlády) Kontrolní otázky: Jaké místo zaujímaly královské ženy v umění své doby? Jak se měnil způsob války ve starém Egyptě? Je možné vysledovat specifické zájmy o válečnictví u jednotlivých panovníků? Pokud ano, u kterých a jakým způsobem se tento zájem projevoval? Doporučená studijní literatura: Arnold, Do. (ed.): The Royal Women of Amarna. Images of Beauty from Ancient Egypt. The Metropolitan Museum of Art Baines, J. Málek, J.: Svět starověkého Egypta. Praha: Knižní klub Bareš, L. Veselý, R. Gombár, E.: Dějiny Egypta. Praha: LN 2009 Donadoni, S.: Egyptský člověk a jeho svět. Praha: Vyšehrad 2006 Jacq, Christian. Nefertiti a Achnaton. Ostrava: Domino, James, T.G.H.: Slavní faraoni. Rebo 2005 Hawass, Zahi (ed.):poklady starověkého Egypta. Sbírky egyptského muzea v Káhiře. Praha 2005.

5 Mynářová, J. Onderka, P.: Théby. Město bohů a faraonů. Praha 2007 Pirelliová, R. Arnoldová, D.: Královny starověkého Egypta. Slovart Reeves, Carl Nicholas. Achnaton: falešný egyptský prorok. Praha: Paseka, Shaw, I.: Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB Art Strouhal, E.: Život starých Egypťanů. Praha: Panorama 1989 Trigger, B.G. Kemp, B.J. O Connor, D.O. Lloyd, A.B.: Starověký Egypt. Dějiny společnosti. Praha: Vox Globator Vachala, B.: Staří Egypťané. Praha: Libri 2001 Verner, M. Bareš, L. Vachala, B.: Encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Libri (mapa a jednotlivá hesla). Watterson, B.: Egypťané. Praha: NLN 2005 Wilkinson, T. H.A. Lidé starého Egypta. Praha: Mladá fronta Více informací a další literaturu naleznete na: