OBSAH: 1 ÚVOD Cíl práce Vymezení a charakteristika území Metody zpracování...9

Transkript

1 OBSAH: 1 ÚVOD Cíl práce Vymezení a charakteristika území Metody zpracování REŠERŠE LITERATURY VÝVOJ MALOOBCHODNÍ SÍTĚ V ČESKÝCH ZEMÍCH Maloobchod před vznikem centrálně plánované ekonomiky Socialistický maloobchod Transformace maloobchodu Období atomizace maloobchodní sítě Období koncentrace a internacionalizace MALOOBCHODNÍ SÍŤ V BRNĚ Historický vývoj maloobchodní sítě v Brně Průzkumy maloobchodní sítě Základní charakteristiky brněnského maloobchodu Počet prodejen a prodejní plocha Průměrná rozloha prodejny a plošný standard Velikostní struktura prodejen Maloobchodní síť podle sortimentních skupin Prostorové aspekty maloobchodní sítě v Brně Rozložení prodejen a prodejní plochy Rozložení plošného standardu Prostorové aspekty vybraných sortimentních druhů Vybrané socioekonomické charakteristiky ovlivňující maloobchodní síť VLIV NÁKUPNÍCH CENTER NA MALOOBCHODNÍ SÍŤ Rozvoj nákupních center v Brně Možnosti vymezení spádových oblastí nákupních center Základní modelování spádu nákupních center v Brně Případová studie Nákupního centra Královo Pole ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA A PRAMENY SEZNAM PŘÍLOH... 57

2 1 ÚVOD Naše země prodělala v 90. letech zásadní přerod z centrálně plánované ekonomiky na tržní systém. Tento přerod se nevyhnul ani maloobchodu, který byl do té doby chápán jen jako prostředek pro distribuci zboží. Úroveň odvětví byla v roce 1990 naprosto nedostačující. Proto byly záhy vytvořeny podmínky pro vstup soukromého podnikání na maloobchodní trh a tím i k zásadnímu přerodu. Rychlost, s jakou se změny v maloobchodě odehrávaly, nemá srovnání s vývojem v jiných částech našeho hospodářství ani v jiných postsocialistických zemích. Změny ještě více podpořil vstup zahraničních společností na náš trh. Tyto firmy uplatňovaly osvědčené koncepty ze Západu. Ze současného pohledu se dá říci, že maloobchod u nás prodělal v posledních osmnácti letech stejné změny jako v kapitalistických zemích za půl století. Mezi místa, kde se změny projevovaly nejvíce, patří i město Brno. V roce 1996 zde byl otevřen první hypermarket u nás a růst počtu velkoplošných prodejen v dalším období se vyrovnal situaci v Praze. Po roce 2000 se Brno již dostalo v mnoha ohledech na úroveň západoevropských měst. V současnosti se již hovoří o přesycenosti zdejšího trhu a začíná se uvažovat o různých formách regulace. Nové velkoplošné prodejny byly lokalizovány především v okrajových částech města, což přispělo k oslabení role historického jádra a k decentralizaci. V posledních letech se také začíná mluvit o problémech, které tento vývoj přinesl. Nejpalčivějším se zdá být zvýšení dopravy, na které městský systém nebyl připraven. Za další negativum, které rozvoj maloobchodu přinesl, se považuje konzumní styl života. 1.1 Cíl práce Primárním cílem práce je zhodnocení změn v maloobchodní síti ve městě Brně na základě dat získaných v rámci pravidelných sčítání maloobchodní sítě probíhajících od roku Tato data budou dále konfrontována se základními charakteristikami obyvatelstva, které ovlivňují nákupní chování. Mezi další cíle práce patří vymezení územních jednotek podle jednotlivých maloobchodních ukazatelů a vysvětlení jejich rozložení a změn ve městě. Dále bude věnována pozornost spádové oblasti velkého nákupního centra s možnostmi její modelace. V neposlední řadě se práce věnuje také zasazení vývoje brněnského maloobchodu do obecného rámce změn, které prodělalo celé odvětví na našem území. 8

3 1.2 Vymezení a charakteristika území Úvodní část práce je věnovaná nastínění celkového vývoje maloobchodu na území celé České republiky s důrazem na zachycení procesů v městském prostředí. V další části je popsána situace ve městě Brně jako celku a pak také, tam kde to datová základna dovoluje, za jeho jednotlivé základní sídelní jednotky. Nakonec se práce zaměřuje na problematiku prostorového vlivu velkých nákupních center na maloobchodní síť města. Pro ověření teoretických závěrů byla provedena případová studie jednoho z nákupních center. 1.3 Metody zpracování V první části práce je vytvořena rešerše základní literatury. Na jejím základě se popisuje vývoj maloobchodní sítě v našem prostředí. Stručně je nastíněna situace před nástupem komunismu, dále je zmíněno období centrálně plánované ekonomiky a poslední část je věnována vývoji po roce V hlavní části práce se řeší situace maloobchodu ve městě Brně, která je v úvodu zasazena do historického rámce. Datovou základnou jsou údaje za Průzkum maloobchodní sítě na území města Brna 2006 (dále jen Průzkum maloobchodní sítě 2006), který obsahuje výsledky i za předchozí období (1997, 2000 a 2003). Blíže o těchto průzkumech v části 4.2. Na základě těchto dat byly zkonstruovány základní ukazatele maloobchodní sítě pro celé území města v jednotlivých letech, jako jsou počet jednotek, prodejní plocha nebo rozložení sortimentu a vzájemně porovnány. Následuje pojednání o prostorových aspektech rozložení maloobchodu ve městě za jednotlivé urbanistické obvody. Vysvětlení výběru těchto jednotek je uvedeno v úvodu části 4.4. Opět se zde pracuje jak se základními charakteristikami typu prodejní plochy, tak se změnami v jednotlivých letech. V závěru práce je nastíněna problematika velkých obchodních center jako nového prvku maloobchodní sítě. Jsou naznačeny možnosti modelace jejich spádového území a některé z těchto metod vyzkoušeny na příkladech města. Teoretické závěry byly ověřeny pomocí dotazníkového šetření v Nákupním centru Královo pole (blíže část 5.3). 9

4 2 REŠERŠE LITERATURY Maloobchod je velice komplexní jev. To dokazuje zvýšený zájem vědců ze značně odlišných odvětví o studium této problematiky. Mezi nejčetnější patří práce z oblasti ekonomie, urbanizmu a sociálních věd. Geografie přistupuje ke zkoumání maloobchodu především z pohledu prostorového rozložení, koncentrace, a v neposlední řadě i z pohledu, jakou úlohu hraje maloobchod při vytvářená funkčních regionů. Proto je za klíčovou práci v této oblasti považována Christallerova teorie centrálních míst publikovaná ve 30. letech. V té autor dává do souvislosti hierarchii služeb a sídelního systému. V následujících obdobích byla tato teorie dále rozpracována a modifikována v rámci moderní humánní geografie. Další významnou prací zabývající se již přímo maloobchodem je Geografe tržních středisek a maloobchodní sítě od B. J. L. Berryho (1967). Autor zde přímo navazuje na teorii centrálních míst a dále si všímá souvislostí mezi rozmístěním a velikostí maloobchodní sítě a rozložením spotřebitelů. Z podobných základů vyšel ve své práci i P. Haggett (1965), který si všímá i hierarchie středisek maloobchodu a souvislostí mezi počtem jednotek a počtem obyvatel. V rámci české a československé geografie zcela chybí teoretické práce zabývající se problematikou maloobchodu. Na druhou stranu, prací týkajících se konkrétního rozložení maloobchodu a jeho problémů se až do roku 1989 vyskytuje celá řada. Oblast obchodu sice nebyla v centrálně řízené ekonomice preferována, ale minimálně od 70. let existovala podrobná datová základna, která přímo vybízela ke zpracování. Jedním z prvních, kdo využili poznatků teorie centrálních míst, byl Z. Ryšavý (1970) zabývající se maloobchodní sítí Ostravy. Kromě vymezení jednotlivých středisek dále analyzoval jejich vztahy, na jejichž základě vymezil čtyři úrovně: centrální, sektorovou, sekundární a okrskovou. Podobně postupovala N. Fučíková (1973) v případě Bratislavy, když vymezila čtyři hierarchické stupně obchodního střediska centrální, obvodové, základní a nejníže pak malé obchody s potravinami. Maloobchodem na území Slovenska se zabývá ve svých pracích také Š. Očovský (1973). V 80. letech se pozornost geografů zaměřila na hodnocení maloobchodu jako součásti občanské vybavenosti střediskové soustavy obcí a na vymezování jednotlivých spádových oblastí. Vedoucí úlohu v tomto výzkumu hrál J. Maryáš (1983 a 1990), který organizoval i dvě celostátní sčítání občanské vybavenosti v letech 1981 a Maloobchod se stal základem i jiné, obecnější regionalizace osídlení, kterou vypracoval M. Hampl (1989). 10

5 V této době vznikly také práce zabývající se maloobchodní problematikou Brna a jeho spádového území od R. Wokouna (1981 a 1983); druhá z prací obšírně analyzuje spád do obchodního centra pomocí ankety mezi nakupujícími ve vybraném obchodním domě. Úroveň občanské vybavenosti, mimo jiné i maloobchodu, v Brně hodnotí ve své práci i A. Vaishar (1983). Podrobnou analýzu rozmístění prodejen na stejném území podle sortimentu a jednotlivých katastrů vytvořili J. Dobeš (1983) a M. Ženatá (1984). Kromě geografů se tématy maloobchodu a maloobchodní sítě zabývali především pracovníci Výzkumného ústavu obchodu, kteří vytvářeli metodické příručky jako je např. Nákupní spád (S. Kroc, 1975; 1978) a práce týkající se optimalizace a rozvoje maloobchodní sítě (M. Ševera, 1990) z konce 80. let. Po roce 1989 nastal odliv zájmu o tuto problematiku trvající ze strany geografů až do druhé poloviny 90. let. V této době se objevilo pouze několik prací a to především diplomových. Patří sem práce E. Novotné (1992) analyzující změnu nákupních podmínek obyvatel města Brna pomocí dotazníkového šetření, anebo práce M. Dokoupila (1995) pojednávající o transformaci maloobchodu v České republice zasazené do rámce vývoje v západních zemích. Dalším autorem popisujícím změny v maloobchodní síti v první polovině 90. let je P. Tonev (1998), který mimo jiné ve vybraných oblastech Brna provedl podrobnou analýzu maloobchodní sítě a tu pak srovnával s údaji za před-transformační období. Od konce 90. let se geografové zapojují do pravidelného sběru dat týkajících se maloobchodu, který začínají organizovat jednotlivá velká města jako Brno nebo Olomouc. Díky těmto aktivitám mohly vzniknout práce O. Mulíčka Město Brno v období transformace, kde se autor ve zvláštní části věnuje maloobchodu, nebo od T. Přecechtělové (2006) Vývoj maloobchodní sítě ve městě Brně. Území Olomouce a jeho okolí se věnuje v současné době asi nejaktivnější geograf maloobchodu Z. Szczyrba. Mezi jeho zásadní práce patří disertační Transformace struktur maloobchodní sítě České republiky (2000) či Maloobchod v ČR po roce 1989 (2005). Z obecnějšího hlediska nahlíží na toto téma autor v knize Geografie obchodu (2006). O situaci v jiných českých městech píší například J. Ježek (2001), nebo C. Pommonis (2004). Z negeografických autorů se maloobchodem zabývá P. Cimler (1994; 1997), který se věnuje i lokalizačním aspektům prodejních jednotek, či v knize Retail management (P. Cimler D. Zadražilová, 2007) i vývoji a současným trendům v celém odvětví. Přehled vývoje českého maloobchodu v období 1918 až 2000 podávají ve své 11

6 knize H. Starzyczná a J. Steiner (2000). O globalizaci obchodu a také maloobchodu v obecné rovině i v našem prostředí píše L. Pražská (2000). Pro období po roce 1989 jsou typické různé odborné expertízy a komerční studie tvořené soukromými společnostmi, které si vytvářejí vlastní databáze. Mezi nejznámější patří nástupci Výzkumného ústavu obchodu GfK Praha a Incoma Research, které patří pod jednotnou skupinu GfK Group. Tyto společnosti každoročně zpracovávají studie jako Shopping Monitor či Hypermarket & Shopping Center a mnohé další ( Články zaměřené na maloobchod se kromě denního tisku objevují nejčastěji v odborných periodikách jako je komerční Moderní obchod a také v časopise Urbanismus a územní rozvoj vydávaném státním Ústavem územního rozvoje. 12

7 3 VÝVOJ MALOOBCHODNÍ SÍTĚ V ČESKÝCH ZEMÍCH Maloobchod v našem prostředí prodělal ve 20. století několik zásadních zvratů, které se v určité míře projevují do dnešních dnů. Prvním z nich byl vznik samotného Československa, dále pak jeho konec a období druhé světové války následované komunistickým převratem. Posledním velkým mezníkem byl rok 1989 a transformace centrálně řízené ekonomiky na systém volného trhu. V následující části bude stručně nastíněn stav maloobchodu na počátku socialismu a jeho další vývoj až do současnosti. Pochopitelný důraz bude kladen na poslední období, protože změny, které odstartovala tzv. sametová revoluce pokračují až do dnešních dnů. 3.1 Maloobchod před vznikem centrálně plánované ekonomiky I když v dnešní době převládá povědomí o meziválečném Československu jako o jedné z nerozvinutějších zemí Evropy ne-li celého světa, v případě maloobchodu to tak vždy neplatilo. Pro maloobchodní síť první republiky byla typická roztříštěnost a převaha drobných obchodů s malým počtem zaměstnanců, které prodávaly nejčastěji základní potraviny a smíšené zboží. Na tomto stavu mnoho nezměnila ani krize z počátku 30. let, především díky státní ochraně drobných živnostníků. Provozovny do 5 zaměstnanců představovaly k roku 1930 plných 96 % z obchodů. I u nás se sice projevovala koncentrace, ale oproti západním zemím v mnohem menší míře. V roce 1930 u nás existovalo jen 191 obchodů s 50 a více zaměstnanci. Na druhé straně byla maloobchodní síť značně diferencovaná. Kromě již zmíněných malých obchodů u nás existovaly velké obchodní domy, dalším typem byly tzv. řetězcové obchody využívající výhod nákupu ve velkém. Obdobou dnešních diskontů byly obchody s jednotnými cenami orientující se na rychloobrátkové nepotravinářské zboží za co nejnižší ceny. Maloobchod byl přirozeně koncentrován do hospodářsky rozvinutých oblastí. Dominovala Praha s okolím, nabízející kromě velké kupní síly i volný kapitál pro další výstavbu, následována oblastí Liberecko- Jablonecka a Brněnska (Starzyczná, 2000). Zvrat přinesl rozpad Československa a následující válečné období. Na odtržených územích došlo k likvidaci prodejen vlastněných Čechy. Na celém území následoval zábor obchodů vlastněných Židy a přechod celého odvětví pod direktivní řízení. Zásadním problémem se v této době stalo jednak zásobování podejen a pak také nucený odchod pracovníku na frontu či do výroby. Po válce přišla další rána v podobě vysídlení německého obyvatelstva z pohraničních oblastí. Všechny tyto události se projevily v 13

8 drastické redukci maloobchodní sítě. V roce 1945 na našem území existovalo jen obchodů, což je méně než polovina počtu z roku Je příznačné, že největší ztráty byly mezi drobnými živnostníky. Zásahem do vlastnických struktur bylo znárodnění velkých obchodních podniků typu Baťa či Nera a o dva roky později také celého obchodu s textilem (Tonev, 1998). 3.2 Socialistický maloobchod Komunistický převrat znamenal rychlý konec zbývajícího soukromého podnikání. Nejprve byly znárodněny společnosti do 50 zaměstnanců a velkoobchody. Následně byl vyvíjen tlak na zbývající obchodníky, aby se zapojili do struktury státem řízených podniků. Za rozhodující období znárodňování maloobchodu se považují léta 1949 a 1950, kdy klesl podíl soukromého sektoru na celkovém maloobchodním obratu z 20,1% na 1,8%. Rozsah likvidace byl nevídaný i při srovnání s ostatními socialistickými zeměmi. K roku 1960 vykazuje statistika pouhých 90 soukromých obchodních jednotek tvořících 0,2% celkového obratu (Starzyczná, 2000). Obchod se koncentroval do velkých národních podniků typu Obchodní dům, které fungovaly na principu centrálního řízení. Jedinou odlišnou formou vlastnictví prodejních jednotek byla družstva, jejichž význam vzrůstal od konce války. I zde ovšem v 50. letech proběhly velké změny. Nejzásadnější se zdá být jejich násilné vytlačení z měst na venkov, kde si musela budovat novou obchodních síť. Tímto krokem se režim snažil eliminovat jejich vliv a také monopolizovat státní podniky v městském prostředí (Szczyrba, 2005). Likvidací soukromého podnikání v maloobchodě přestala existovat jakákoliv konkurence a také zájem obchodníků o kontakt se zákazníkem. Celé odvětví bylo odděleno od výroby a ve výměně informací začali dominovat výrobci, což se projevilo nesouladem mezi nabídkou a poptávkou. Tento jev ještě více podpořilo centrální řízení výše cen, oběhu zboží a šíře sortimentu. Neefektivitu dále umocňovala koncentrace odvětví, kdy značný počet pracovníku národních podniků byl v administrativních a řídících pozicích. Tyto problémy se začaly projevovat již v 50. letech, ale přes občasnou snahu se je nepodařilo vyřešit až do konce socialistického období (Tonev, 1998). Maloobchodní síť procházela tzv. "racionalizací", která se projevovala především ve snižování počtu jednotek. Malé prodejny se špatnou strukturou sortimentu či příliš zchátralým vybavením byly zavírány. Jiné, nejčastěji ve městech, byly přestavovány a spojovány ve větší celky s moderním vybavením. Tento proces měl největší dynamiku v 14

9 50. a v první polovině 60. let. Do roku 1965 byla síť stálých prodejen zredukována o více jak 20% oproti roku V dalším období snižování pokračovalo již v menší míře díky výstavbě nových jednotek, jakými byly samoobsluhy, nákupní střediska či obchodní domy. Samoobsluhy byly socialistickou odpovědí na rozvoj supermarketů v západních zemích. Jejich nástup byl razantní v první polovině 60 let, kdy dosáhly více jak 14% podílu ze všech jednotek, jak ukazují tabulky v příloze 1. Obchodní domy a nákupní střediska se u nás začaly ve větší míře budovat až v 70. letech. V období se jejich počet téměř zdvojnásobil a dosáhl úrovně 858% stavu z roku Tyto nové typy prodejen přispěly ke zkrácení doby potřebné k nákupu a také umožnily zákazníkovi vytvoření lepšího přehledu o prodávaném sortimentu. Nová výstavba a trend rušení neefektivních prodejen vedly k pomalé koncentraci maloobchodu. Ta se projevovala pozvolným nárůstem prodejní plochy připadající na prodejnu, kdy se za 24 let tento průměr téměř zdvojnásobil (viz tab. 1). Rostla také celková prodejní plocha a s ní i hodnota plošného standardu 2. Jeho úroveň se zvýšila v období 1965 až 1989 o více jak polovinu. Pomaleji rostl ukazatel obslužného standardu, který končil na sklonku socialistického období na necelých 47 pracovních připadajících na 1000 obyvatel. I když tyto hodnoty byly při porovnání s jinými socialistickými zeměmi nadprůměrné (Československo se řadilo vyspělostí maloobchodní sítě hned za NDR), tak při pohledu na západ dosahovaly sotva poloviční úrovně (Tonev, 1998). 1 Od tohoto roku byla maloobchodní síť pravidelně evidována. Oproti stavu po konci války došlo ještě k razantnějšímu snížení, bohužel přesné porovnání dat není možné díky jiné evidenci. Bližší data za jednotlivá období viz Příloha 1. 2 Plošný standard udává počet m 2 na 1 nebo 1000 obyvatel. Naopak obslužný standard ukazuje, kolik obyvatel připadá na 1 pracovníka v maloobchodě. 15

10 Tab. 1: Vybrané ukazatele maloobchodní sítě na území českých zemí za období 1965 až 1989 (zdroj: Tonev, P., 1998, s. 31). Průměrná PP 1 prodejny [m 2 ] Počet pracovníků na 1000 obyvatel PP na 1000 obyvatel Obrat na 1 m 2 PP [Kčs] Rok Počet jednotek Celková PP [tis. m 2 ] ,2 neuv. 213 neuv ,8 neuv. 242 neuv ,2 neuv. 282 neuv ,7 43, ,2 45, ,9 46, ,1 46, rozdíl ,9 neuv. 125 neuv. index 1989/65 87,4 167,9 192,2 neuv. 157,8 neuv. Vysvětlivky: PP - prodejní plocha Přes určitá zlepšení, která přineslo budování nových prodejních jednotek, se nepodařilo uspokojit zvyšující se poptávku. Do oblasti maloobchodu putovalo výrazně méně prostředků než v kapitalistických zemích, protože obchod byl v systému centrálních plánování chápán jen jako prostředek distribuce výrobků mezi koncové uživatele. Platy zaměstnanců tohoto odvětví byly všeobecně nízké bez ohledu na zvyšující se intenzitu prodeje, která se odrážela v narůstajícím obratu připadajícím na 1 m 2 prodejní plochy (tab. 1; Starzyczná, 2000). Jiný problém představovala nevhodná struktura celé sítě, která byla na jedné straně velice různorodá, ale na druhé vůbec neodpovídala poptávce. I přes postupný pokles počtu prodejen potravin a mírný vzestup těch nepotravinářských, první kategorie i ke konci socialismu převažovala. To dokládají čísla v tab. 2, podle kterých prodejny potravin představovaly téměř 58% ze všech a okolo 48% z celkové prodejní plochy i z počtu pracovníků maloobchodu. Následovaly prodejny s průmyslovým božím, jejichž podíl na celé síti, prodejní ploše i obratu byl mezi 14 až 15%. Posledním důležitým sortimentním typem byly prodejny oděvů a obuvi pohybující se v základních ukazatelích mezi 12 až 14%. Suma těchto základních tří druhů sortimentu společně s obchodními domy a nákupními středisky oscilovala mezi 80 (v případě obratu) a 90 (u prodejní plochy) procenty z celkových hodnot. Jako nedostatečně rozvinutý se zdál být například prodej sportovních potřeb a elektroniky. Přitom v západní Evropě se podíl nepotravinářských prodejen na celkové síti pohyboval okolo 70% (Szczyrba 2000). 16

11 Tab. 2: Zastoupení vybraných sortimentně-provozních jednotek v maloobchodní síti na území českých zemích v roce 1987 (zdroj: Szczyrba, Z., 2000, s. 36). Typ prodejny Podíl v síti Prodejní plocha Pracovníci Maloobchodní obrat [%] [%] [%] [%] OD a DNS 1,8 12,7 12,6 11,4 Prodejny potravin* 57,8 47,8 48,4 41,2 Prodejny oděvů a obuvi 12,1 14,3 12,7 12,1 Prodejny průmyslového zboží 14,4 14,6 12,8 15,0 Vybrané typy celkem 86,1 89,4 86,5 79,7 Maloobchodní síť celkem 100,0 100,0 100,0 100,0 Vysvětlivky: * včetně prodejen smíšeného zboží a prodejen tabáku OD - obchodní domy, DNS - družstevní nákupní střediska Jedním ze základních cílů centrálního řízení maloobchodu bylo rovnoměrné rozložení prodejní sítě. Proto byla předně podporována výstavba nových jednotek na venkově a v menších městech, realizovaná pomocí samoobsluh se smíšeným zbožím a potravinami. Naopak ve velkých městech se socialistická racionalizace projevovala především ve slučování prodejen a jejich modernizací. Malé množství investic plynoucích do výstavby nových jednotek se tak projevovalo v nedostatečném vybavení nových sídlišť, která začala od konce 60. let růst na okrajích měst. Tím se také zvyšoval tlak na již existující síť v historických jádrech. V druhé polovině 80. let téměř všechna velká města vykazovala nedostatečnou úroveň a rozsah vybavenosti. Celostátní parametry převyšovala, či je alespoň splňovala pouze průmyslová města v Podkrušnohoří, lázeňská města západních Čech a obecně sídla na území jižních a západních Čech (s výjimkou Plzeňské aglomerace). Naopak Praha s okolím, a v případě nepotravinářských prodejen i Brněnská aglomerace, vycházely z celostátního hlediska úrovně vybavenosti jako nejméně vybavena. Další specifické problémy vykazovala moravská města (Szczyrba, 2005) 3.3 Transformace maloobchodu Vývoj maloobchodu po roce 1989 se dá v jistém smyslu označit za revoluční, když počáteční rychlost změn byla srovnatelná s obdobím po únoru Bylo přistoupeno ke změně vlastnických vztahů prodejních jednotek, a to jak prostřednictvím restitucí, tak malé a velké privatizace. V rámci restitucí bylo původním majitelům či jejich potomkům v letech 1991 a 1992 navráceno přibližně 11 tisíc prodejen. Procesem malé privatizace, kdy se jednotlivé prodejny dražily včetně vybavení a zásob, prošlo v období více jak 12 tisíc maloobchodních jednotek. Povinností majitelů bylo zachovat po dobu minimálně 2 let prodej základního sortimentu, pokud byl v prodejně zaveden. Ve velké 17

12 privatizaci se stát zbavoval větších podniků. Mezi nejznámější transakce provedené touto cestou patřil prodej 6 obchodních domů Prior americké společnosti K-mart (Cimler - Zadražilová, 2007). Ve spotřebních družstvech, která u nás vlastnila více jak třetinu maloobchodní sítě, proběhla v průběhu roku 1993 obova členské základy v závislosti na výši členského vklad. Některé družstevní jednotky byly ovšem navráceny původním majitelům v rámci restitučních nároků (Přecechtělová, 2006). Následující vývoj probíhal zpočátku ve znamení dekoncentrace a rozdrobení sítě tzv. atomizace (přibližně do poloviny 90. let). Další etapou byla naopak opětovná koncentrace a internacionalizace maloobchodu, která probíhá do dnešních dnů Období atomizace maloobchodní sítě Výsledkem privatizací a restitucí byla roztříštěnost celé prodejní sítě a zpřetrhání obchodních vazeb mezi malo- a velkoobchodem. Kromě toho na trh vstoupilo obrovské množství živnostníků, kteří se snažili vyplnit mezery v maloobchodní vybavenosti. Tyto nové prodejny, typicky do 40 m 2, se uchytily především v městském prostředí. Narostl tak plošný i obslužný standard a zvýšila se přirozená středisková funkce měst. Nepřehlédnutelným rysem počátku transformace byl rozvoj trhového prodeje, který někteří autoři označují jako asiatizaci (Szczyrba, 2005). Pro zachycení stavu maloobchodu první poloviny 90. let chybí celoplošná data a proto se při popisu změn nejčastěji vychází z celostátního sčítání prodejní sítě z roku Podle tohoto průzkumu se počet jednotek na našem území více než zdvojnásobil a přesáhl 95 tisíc. Největší nárůst, z 15 na 61 tisíc, zaznamenaly prodejny s nepotravinářským zbožím. Podobně se zvýšil i ukazatel za celkovou prodejní plochu, jak ukazuje tab. 3. Plošný standard dosáhl sice necelých 0,7 m 2 /obyv., nicméně hodnot obvyklých v západní Evropě (1 m 2 /obyv.) ještě dosaženo nebylo. Atomizaci odvětví dokládá pokles průměrné plochy připadající na prodejnu z 85,2 na 74,8 m 2 a také fakt, že 60,3% prodejen mělo méně než 40 m 2 prodejní plochy. Ve stejném roce dosáhl podíl prodejen ve městech z celkového počtu 71,1% a u tržeb již 80,1% (Szczyrba, 2006). 3 Toto sčítání nazvané Retail Census 99 zadával ČSÚ a bylo prováděno privátními společnostmi jako Incoma Praha. Bohužel do dnešní doby nebylo na tento počin navázáno. 18

13 Tab. 3: Základní charakteristiky maloobchodu ve vybraných krajích a celé České republice za roky 1989 a 1998 (zdroj: Szczyrba, Z., 2005, s. 59). Kraj Rok Prodejny Obyvatel na 1 Prodejní plocha Plošný Obslužný prodejnu [m 2 ] standard standard Praha Jihomoravský Česká republika Období koncentrace a internacionalizace V druhé polovině 90. let se začala situace na našem trhu výrazně měnit. Bylo to způsobeno nástupem zahraničních řetězců a tvorbou jejich vlastních prodejních sítí. První, které k nám přišly již v roce 1991 (viz příloha 2), budovaly své prodejny i v pro ně ne zcela vyhovujících podmínkách a následně své sítě očišťovaly. Po roce 1995 přicházejí další, většinou německé společnosti a budují si úplně nové jednotky typu supermarket a hypermarket, zcela odpovídající západoevropským vzorům. Zvýšená konkurence na trhu vedla jednak ke krachům drobných živnostníků a pak také k rozprodávání méně úspěšných tuzemských sítí mezinárodním společnostem. Příkladem byl prodej jednotek Vít Potraviny firmám Julius Meinel a Ahold (Szczyrba, 2000). Mezinárodní řetězce začaly brzy českému trhu dominovat, což ukazují přehledy největších 10 obchodních společností řazené podle obratu. V nich se pravidelně umísťuje jen jediný český zástupce Geco Tabák sdružující velkosklad a síť prodejen novin a tabáku. Po dlouhou dobu se na čele žebříčku držela společnost Makro C&C, která sice funguje především jako velkoobchod, ale v českém prostředí určitým způsobem supluje i maloobchodní prodej. Změna nastala v roce 2006, kdy se na první místo dostala společnost Schwarz ČR provozující řetězce Kaufland a Lidl, na druhém a třetím místě se umístily shodně společnosti Ahold Czech Republic (Hypernova a Albert) a Tesco Stores ČR a Makro C&C se posunulo až na čtvrtou příčku. Ke změně na prvních pozicích nedošlo ani v roce 2007 (viz tab. 4). 19

14 Tab. 4: TOP 10 obchodních společností v České republice v letech 1999 a 2007 podle obratu v mld. Kč (zdroj: Szczyrba, Z., 2005, s. 48 a TOP TOP Pořadí Společnost Obrat Společnost Obrat 1. Makro C&C ČR, s. r. o. 19,2 Schwartz ČR 51,1 2. Ahold Czech Republic, a. s. 18,2 Ahold Czech Republic, a. s. 42,0 3. REWE (Penny, Billa, Teppich Frick) 16,8 Tesco Stores ČR, a. s. 42,0 4. Kaufland ČR, v. o. s. 13,8 Makro C&C ČR, s. r. o. 39,3 5. Delvita, a. s. 11,7 REWE (Penny, Billa, Teppich Frick) 31,6 6. Tengelmann (Plus Discount, OBI) 11,3 Globus ČR, k. s. 23,0 7. Geco Tabák, a. s. 10,3 Tengelmann (Plus Discount, OBI) 20,5 8. Tesco Stores ČR, a. s. 9,3 Geco Tabák, a. s. 17,7 9. Globus ČR, k. s. 8,8 Spar ČR 14,0 10. Julius Meinl, a. s. 7,0 PEAL 8, ,4 289,2 S rozvojem zahraničních společností souvisí i koncentrace v rámci maloobchodu. V období 1997 až 2005 se obrat TOP 10 obchodních společností více než ztrojnásobil a i nadále roste. Nejdynamičtější byla první léta koncentrace (1997 až 1999 dvojnásobný nárůst). V posledních dvou letech se obrat největších firem opět výrazně zvýšil. Je to výsledek odchodu některých řetězců jako Julius Meinl či Delvita z našeho trhu a prodej jejich sítě konkurenci. Podrobněji viz tabulka v příloze 2 (Szczyrba, 2005). Vývoj v období internacionalizace dělí Cimler a Zadražilová (2007) na dílčí etapy podle rozvoje jednotlivých druhů prodejen. Mezi léty 1995 a 1997 zaznamenaly největší nárůst i oblibu supermarkety a vznikají první hypermarkety. Přichází také nové řetězce a to již nejen potravinářské. V této době se ještě nevyrovnala nabídka s poptávkou. K tomu došlo až v další etapě ( ) především stavbou hypermarketů. Rozvoj zaznamenávají hypermarkety a tzv. hobbymarkety, pro zákazníka je rozhodující množství a cena. Poslední etapa po roce 2003 je ve znamení expanze diskontních prodejen (především ve spojení se společností Lidl) a rozvoje velkých obchodních center. Nabídka již jednoznačně převyšuje poptávku a začíná tvrdý boj o zákazníka, který se nejmarkantněji projevuje odchodem některých zahraničních společností. Pozvolna se mění také postoj zákazníka k nakupování, kdy se často spojuje se zábavou a jinými aktivitami. Důležitým hlediskem se stává kvalita zboží. Silnou konkurenci a nasycenost trhu velkých měst řeší obchodní řetězce otvíráním nových podejen v menších sídlech s menším obslužným územím. V současnosti se otvírají malé hypermarkety a hobbymarkety i ve městech s tisíci obyvateli. Mezi nejaktivnější v tomto ohledu patří společnost Tesco Stores ČR (Szczyrba, 2006). 20

15 Koncentrace neprobíhá u všech druhů sortimentu stejně rychle. Za nejkoncentrovanější se považuje oblast rychloobrátkového zboží (potraviny a základní drogerie), ve které 10 největších hráčů v roce 2005 představovalo 53% z celkového obratu. Jiným sortimentem s vyšší mírou koncentrace je tzv. DIY (Do It Youself), který se prodává především v rámci sítě hobbymarketů. Obrat 5 největších hráčů se v roce 2005 pohyboval nad 22 mld. Kč. Dalšími relativně koncentrovanými oblastmi jsou prodej drogistického zboží, nábytku či elektra. V poslední době dochází i k nárůstu koncentrace u sortimentu zboží pro volný čas. Specifickou oblastí je prodej pohonných hmot prostřednictvím sítě čerpacích stanic, která je též značně koncentrována. Kromě nabídky samotných pohonných hmot zahrnuje i prodej doplňkového zboží, který může dosahovat až polovičního podílu na celkovém obratu (Cimler Zadražilová, 2007). [počet] [roky] supermarkety diskonty hypermarkety Obr. 1: Vývoj velkoplošné sítě supermarketů a hypermarketů a diskontů v ČR v období 1995 až 2006 (převzato z Moderní obchod, č. 2/2008, s. 20). 21

16 4 MALOOBCHODNÍ SÍŤ V BRNĚ Následující část je věnována vývoji a současnému stavu maloobchodní sítě na území města Brna. Důraz bude sice kladen na změny probíhající v posledním desetiletí, ale pro jejich komplexní pochopení je důležité alespoň stručné nastínění historického vývoje. 4.1 Historický vývoj maloobchodní sítě v Brně Město Brno má poměrně bohatou historii, ve které hrál obchod velmi důležitou roli. Již od raného středověku bylo Brno správním i obchodním centrem jednoho ze tří moravských údělů a od konce 12. století i jedním ze sídelních měst moravských markrabat. Velký rozvoj nastal po udělení městských práv v roce 1243, kdy se Brno stalo povinnou zastávkou na kupeckých cestách vedoucích v jeho širším okolí. O pozici největšího centra Moravy soutěžilo město až do třicetileté války s Olomoucí. Brno sice válečnými událostmi silně utrpělo, ale na rozdíl od svého soka nebylo nikdy dobyto. Proto sem byly po konci války přeloženy všechny správní orgány. V 17. a 18. století došlo k rozvoji manufaktur, především textilních, a také k s tím souvisejícím vzrůstu obchodu. Okolo hradeb vznikaly nové obytné soubory, často dělnické. Průmyslová revoluce zasáhla město v nebývalé míře. Kromě textilních továren vznikaly i strojírenské podniky a další. Význam Brna pozdvihlo i vybudování první delší železniční trati v Rakousku, která spojila město s Vídní. S těmito všemi událostmi souvisel i rozmach obchodu, prozatím soustředěný v rámci historického jádra. Expanze obchodních aktivit na předměstí začala po zrušení hradeb ve 30. letech 19. století a pokračovala i poté v závislosti na rozrůstání města. V roce 1850 byla připojena nejbližší předměstí, jako například okolí dnešního Cejlu a Lidické ulice. Na to navázala nová obytná zástavba městského charakteru, díky níž se v historickém jádru uvolňovaly prostory pro nové obchodní aktivity. K dalšímu zásadnímu rozšíření města došlo po konci první světové války. Bylo připojeno celkem 23 samostatných obcí, mezi kterými dominovala města Královo Pole a Husovice. V rámci tohoto osídlení již existovaly autonomní obchodní sítě, i když při srovnání s historickým jádrem Brna velmi omezené. Za první republiky se brněnská oblast řadila podle obslužného standardu na třetí místo za Prahu a Liberecko-Jablonecko. Velký význam v této době mělo také zdejší pořádání výstav a veletrhů, které patřily k největším v Československu. Po druhé světové válce zasáhlo do maloobchodních struktur nepříznivě vysídlení německého obyvatelstva, nehledě na předchozí likvidaci židovské komunity. Po nástupu 22

17 komunismu a s tím související likvidaci soukromého podnikání se priority přesunuly na jiná hospodářská odvětví jako strojírenství a další. Maloobchodní síť ve městě začala chátrat. Od konce 50. let sice docházelo k modernizaci a slučování menších prodejen, ale nové téměř nevnikaly. Zaostávání celého odvětví se dále prohlubovalo s velkou bytovou výstavbou. V 60. letech se režim snažil zajistit vybavenost na nových sídlištích pomocí nákupních středisek. Tak vznikl jeden z nejkvalitnějších obytných celků v Československu sídliště Lesná. Ve stejné době se ve velkém budovaly samoobsluhy, které měly zaplnit mezery ve vybavenosti základním sortimentem. Další snahou režimu jak zlepšit vybavenost, byla podpora svépomocných staveb tzv. akce Z. V rámci nich vznikaly i některé samoobslužné prodejny, jako například dnešní Pramen-Brněnka na náměstí Míru. V 70. a 80. letech sice nastal obrovský rozvoj panelových sídlišť, ale budování jejich vybavenosti stálo v pozadí. Takto vznikly obrovské obytné celky typu Bohunice, Líšeň či Vinohrady s minimem obchodních jednotek. Největší nedostatky se projevovaly v nepotravinářském sortimentu a to po celou komunistickou éru. Příznačné bylo také dominantní postavení historického jádra města jak v šíři sortimentu, tak v prodejní ploše maloobchodních jednotek. Na tomto stavu nic nezměnilo ani vybudování nových obchodních domů jakým byl Prior na ulici Úzké či Dům ovoce a zeleniny na dnešní Kounicově. Stavby tohoto typu často vznikaly přímo v historických jádrech na úkor staré, kvalitnější zástavby. Brno zůstalo naštěstí těchto procesů ušetřeno. V historickém jádru vznikly pouze dva obchodní domy a to Dům nábytku a Prior (Rozkvět), oba na náměstí Svobody. Na konci 80. let byl stav maloobchodní sítě v Brně shledán nevyhovujícím ve všech ohledech. Okrajové části byly maloobchodně podvybaveny a prodejny v centru nestačily uspokojovat celkovou poptávku. Celoměstská hodnota obslužného standardu se pohybovala okolo 320 m 2 na 1000 obyvatel, což neodpovídalo ani celostátním normám. 4 (Přecechtělová, 2006). Rok 1989 znamenal zásadní obrat ve vývoji brněnského maloobchodu. Stejně jako i v jiných městech se první polovina 90. let nesla ve znamení atomizace maloobchodní sítě. Vznikaly malé prodejny zaměřené v centru především na nepotravinářské zboží a v okrajových částech i na potraviny a základní sortiment. Do roku 1997 celková prodejní plocha narostla z necelých 129 tisíc na více jak 276 tisíc m 2. Velká část tohoto přírůstku 4 I ty byly hluboko pod hodnotami v západních zemích, kde se hladina obslužného standardu pohybovala okolo 1000 m 2 na 1000 obyvatel (Starzyczná, 2000). 23

18 připadala na nepotravinářský sortiment. V této době se také ve městě uchycují první zahraniční řetězce, které buď využívaly prostor bývalých samoobsluh (například tehdejší Mana na Halasově náměstí) nebo otevíraly prostory v ne zcela vhodných prostorách (Billa na Stránského ulici). Ve druhé polovině 90. let dochází k nebývalému rozvoji nových prodejen vlastněných právě mezinárodními společnostmi. Jejich boom a koncentraci v Brně považují někteří autoři jako O. Mulíček (2004) za neobvyklou i ve srovnání s jinými městy. Jediné srovnatelné procesy se ve stejné době odehrávaly v Praze. V roce 1996 byl otevřen v Ivanovicích první hypermarket (Globus) a za nedlouho následovaly další (Baumarkt, Makro). Rychlost a množství výstavby velkoformátových prodejen a s nimi související problémy vyvolaly potřebu zamapovat stav maloobchodní sítě. Proto v roce 1997 byl proveden první komplexní průzkum, který se s periodou tří let opakoval i v následujících obdobích. 4.2 Průzkumy maloobchodní sítě Jak už bylo naznačeno výše, změny v maloobchodě na území města se magistrát snažil poprvé zachytit v roce Tehdy Útvar hlavního architekta Magistrátu města Brna zadal soukromé firmě DHV zakázku na zmapování maloobchodní sítě. To proběhlo téhož roku prostřednictvím terénního šetření. Nezkoumala se celá maloobchodní síť, ale jen stacionární jednotky, tzv. kamenné obchody. Zjišťovaly se údaje o sortimentu a prodejní ploše jednotlivých prodejen, dále jejich přesná adresa a typ prodeje - pultový či samoobslužný (Přecechtělová, 2006). Další šetření o stejné datové základně prováděl v roce 2000 Mgr. Lukáš Kubala a následně brněnští geografové pod hlavičkou Centra pro regionální rozvoj (2003 a 2006). Jediným novým údajem, který se objevil při posledním sčítání, byl počet parkovacích míst. Z těchto šetření vychází i analýza maloobchodní sítě v následující části práce. Primární data jsou použita pro základní charakteristiku maloobchodu v daném období. I když se při bližším zkoumání ukazuje, že ne vždy se na výsledky terénního výzkumu dá plně spoléhat, není vhodné do nich zasahovat 5. Díky rychlosti vývoje na úrovni prodejen je dnes téměř nemožné dopátrat se chyb a již vůbec ne je opravovat. Prodejny byly v každém šetření 5 Ilustrativní může být vývoj prodejny Makro, který, byť sama prodejna se změnila minimálně, zaznamenal několik zvratů. V letech 1997 a 2000 je shodně řazena s m 2 mezi ostatní sortiment. Ovšem v následujících letech již figuruje v rámci potravin a ještě k tomu dochází k redukci prodejní plochy. Ta v roce 2003 klesá na 9600 m 2 a při posledním sčítání je zaznamenáno pouhých 7875 m 2. Přeřazení mezi potravinářský sortiment odpovídá více postavení prodejny v České republice, a proto v následujících analýzách vystupuje pouze u této skupiny. Změny v prodejní ploše se dají vysvětlit rozdílnými odhady výzkumníků. 24

19 řazeny mezi šestnáct sortimentních supin jako například potraviny (zkratka POTR), klenoty včetně hodinek (KL) či hudebniny s knihami a antikvariáty (HUD) 6. Pro účely této práce pak došlo k dalšímu zjednodušení této struktury, kdy se za základ bere srovnání mezi potravinářskými a nepotravinářskými jednotkami a dále pak sloučené sortimenty do pěti základních tříd. První tvoří skupiny AUT, NAB a STAV, tedy prodejny, které se obecně vyznačují větší prodejní plochou a je to jeden z jejich důležitých lokalizačních faktorů (označení EXT), další slučuje základní sortimenty (OSOB) jako jsou skupiny POTR, DROG, DOM a PAP. Zvlášť je vymezena třída zaměřená na prodej oblečení a obuvi (TEX) obsahující OBL, OVUV a SP. Úzce specializovaný prodej (SPEC) v sobě zahrnuje EL, KL, HUD, PC a ZOO, tedy sortimenty, které se soustřeďují do míst s koncentrovanou poptávkou. Skupina ostatního sortimentu (OST) zůstala díky své různorodosti samostatnou. Počet obyvatel je brán z výsledků sčítání v roce 2001, protože jedině tak je možné dojít k podrobnějším datům, než za celé město. 4.3 Základní charakteristiky brněnského maloobchodu Při struktuře získaných dat je možné popisovat stav maloobchodu především pomocí charakteristik vázaných na počet prodejen a jejich plochu. Bohužel, ukazatele obslužného standardu či obratu, které se hojně využívaly v předcházejících období konstruovat nelze Počet prodejen a prodejní plocha Rozvoj maloobchodní sítě v Brně je patrný z počtu prodejen. V roce 1997 jich bylo zaznamenáno 3214 a při posledním sčítání již Celkový nárůst, jak ukazuje tabulka v příloze 3, tedy představoval necelých 37%. Z údajů také vyplívá, že se rychlost přírůstku zpomalovala a v roce 2006 dokonce 54 prodejen ubylo. Je otázkou, zda se jedná jen o přechodný stav, anebo zda maloobchodní síť již dospěla do stádia nasycenosti a počet prodejních jednotek se bude pohybovat okolo této hodnoty. 6 Mezi další sortimentní skupiny patří prodejny aut s příslušenstvím (AUTO), domácích potřeb, květin a jiných (DOM), drogistického zboží (DROG), elektra a domácích spotřebičů (EL), nábytku a bytových doplňků (NAB), oděvů, galanterie a textilu (OBL), obuvi a kožených výrobků (OBUV), papírnictví, hraček a kancelářských potřeb (PAP), počítačů, mobilních telefonů a jiných (PC), sportovních potřeb (SP), stavebnin a zahradnictví (STAV) a chovatelských potřeb (ZOO). Zbývající prodejny jsou řazeny do skupiny ostatních (OST). 25

20 Tab. 5: Počty, prodejní plocha, průměrná velikost a typ prodeje jednotek maloobchodní sítě v Brně mezi léty 1997 až 2006 (podle Průzkumu maloobchodní sítě 2006). Rok Prodejny z toho Celková z toho celkem pultové samoobslužné PP [m 2 ] pultové samoobslužné Vysvětlivky: PP prodejní plocha Podobně dynamický rozvoj vykazuje i celková prodejní plocha. Ta se zvětšila v období o téměř 68% a i v následujících letech setrvale rostla o 10,9 a 14,3%. V roce 2006 dosáhla rozlohy m 2, což představuje dvojnásobnou změnu oproti počátečnímu stavu (viz tab. v příloze 3). Z těchto hodnot je patrné, že v posledních letech vznikají především prodejny s velkou prodejní plochou (viz kapitola 4.3.3) 5000 [abs.] [m 2 ] Prodejny celkem Celková prodejní plocha [roky] 0 Obr. 2 Vývoj počtu prodejen a celkové prodejní plochy v Brně mezi léty 1997 a 2006 (podle Průzkumu maloobchodní sítě 2006). Zajímavý je vývoj mezi jednotlivými typy prodeje. Sice jednoznačně dominují prodejny pultového typu, ale jejich přírůstek za celé období činí jen necelých 21% a celkově má výrazně záporný trend. Mezi léty 2003 a 2006 došlo dokonce k poklesu v jejich počtu o 375 jednotek. Naopak u samoobslužné formy došlo k zdvojnásobení počtu prodejen a narůst mezi jednotlivými obdobími se pohyboval v rozmezí 20 až 35%. V případě prodejní plochy byla celková změna u samoobslužné formy prodeje 140,9 a u 26

21 pultové 120,4%. V roce 2006 se tak v Brně nacházelo 3138 pultových prodejen o celkové rozloze m 2 a 1263 samoobslužných prodejen o rozloze m 2 (viz příloha 3) Průměrná rozloha prodejny a plošný standard Jak již bylo uvedeno výše, nárůst počtu prodejen se postupně zpomaloval a v současnosti stagnuje či dokonce klesá, na rozdíl od celkové prodejní plochy. To se odrazilo v průměrné rozloze prodejny, která se na počátku pohybovala okolo 86 m 2, o 3 roky později se zvýšila na 117,8 m 2 a při posledním průzkumu přesáhla 133 m 2. Celkový nárůst tedy byl o více jak polovinu. Současně také klesl počet lidí připadajících na jednu prodejnu ze 117 na necelých 86. Tab. 6: Průměrná plocha připadající na počet obyvatel připadajících na prodejnu a hodnota plošného standardu (podle Průzkumu maloobchodní sítě 2006). Rok Počet prodejen Celková PP [m 2 ] Průměrná PP [m 2 ] Obyvatel na prodejnu Plošný standard* ,0 117, ,8 95, ,5 84, ,6 85, Vysvětlivky: * m 2 prodejní plochy na 1000 obyvatel PP prodejní plocha Výrazná je také změna plošného standardu ze 735 m2 na 1563 m2 na 1000 obyvatel, opět tedy více jak dvojnásobný nárůst. Kdybychom vzali v úvahu všeobecný trend úbytku počtu obyvatel Brna, tak by tento rozdíl ještě více vrostl. Od roku 2000 tento ukazatel již odpovídá západním hodnotám. Je ovšem také nutné brát v úvahu velikost spádového území, kdy se sice počet obyvatel města snižuje, ale na druhou stranu jich přibývá v jeho zázemí (proces suburbanizace) a zároveň obecně roste mobilita a s ní spojená lepší dostupnost nákupních kapacit Velikostní struktura prodejen Kromě obecných charakteristik typu plošného standardu či počtu obyvatel na prodejnu je také důležité rozdělení podle velikosti prodejní plochy. Z tohoto ohledu není překvapující, že početně dominují prodejny do 50 m 2 (v roce 2006 více jak dvě třetiny). S přibývající rozlohou se jejich počet výrazně snižuje (viz příloha 4). Když ovšem porovnáme změny v jednotlivých letech, tak je zřejmé, že s dynamikou růstu je to přesně obráceně. Počet prodejen nad 3000 m 2 se za celé období více než ztrojnásobil a obchodů o 27

22 ploše a m 2 přibylo o 122 resp. 132% 7. Naopak u nejmenší kategorie došlo v posledním období k úbytku jednotek a celkový růst nepřesáhl 30%. Tab. 7: Rozloha prodejen v jednotlivých velikostních kategoriích v Brně mezi léty 1997 a 2006 (podle Průzkumu maloobchodní sítě 2006). Rok Celková z toho podle velikosti PP [m 2 ] PP [m 2 ] do a více Vysvětlivky: PP prodejní plocha Podobné tendence se ukazují i v případě celkové prodejní plochy v jednotlivých kategoriích, kdy jejich změny kopírují vývoj v počtu prodejních jednotek. Největší změny nastaly mezi léty 1997 a 2000 (až trojnásobek u největší kategorie) a následně dochází ke snižování tempa růstu. Jak ukazuje obr. 3, po roce 2000 mají největší podíl z celkové prodejní plochy velké hypermarkety a prodejny pod 200 m 2 zaznamenávají největší ztráty. prodejní plochy 30 [%] do a více [m 2 ] Obr. 3: Podíl jednotlivých velikostních kategorií na celkové prodejní ploše obchodních jednotek v Brně mezi léty 1997 a 2006 (podle Průzkumu maloobchodní sítě 2006). 7 V intervalu m 2 se prodejny označují jako malé a velké supermarkety, následují malé hypermarkety ( ) a nad 5000 m 2 prodejní plochy velké hypermarkety (Szczyrba, 2006). 28

23 4.3.4 Maloobchodní síť podle sortimentních skupin Změny, kterými maloobchodní síť prošla za sledované období, se také odrazily v sortimentní struktuře. Při porovnání počtu prodejen potravinářského a nepotravinářského sortimentu v jednotlivých obdobích se stejně jako u ostatních ukazatelů projevuje zpomalování růstu, které je obecně menší u potravin. Mezi léty 1997 a 2000 dosahoval přírůstek v první kategorii 16,8% respektive 24,1% ve druhé a v posledním období došlo shodně k úbytku o necelá 2%. V roce 2006 tak v Brně existovalo 888 potravinářských a 3554 nepotravinářských prodejen. Celkový přírůstek u sortimentu potravin byl 25,4% oproti 40,2% ve druhé kategorii (viz tabulka v příloze 5). Částečně odlišný vývoj podělala prodejní plocha. Je sice pravda, že se výrazněji narostla u prodejen nepotravinářského sortimentu a to více jak dvojnásobně (112,7%), zatímco v případě potravin to bylo pouze procent 32, ale celkový trend je přesně opačný. Jak ukazuje tab. 8, index změny mezi sčítáními rostl u prodejen s potravinami z 103,3% na 115,4% a ve druhé skupině skokově klesl v roce 2003 z hodnoty 203,1% na 111,0% a poslední hodnoty nevykazují výrazný nárůst. Tab. 8: Celková prodejní plocha a indexy změny potravinářského a nepotravinářského sortimentu v Brně mezi léty 1997 až 2000 (podle Průzkumu maloobchodní sítě 2006). Sortiment Celková PP [m 2 ] Index PP [%] / / / /1997 POTR ,3 110,7 115,4 132,0 NEPOTR ,1 111,0 114,0 256,9 Celkem ,8 110,9 114,3 212,7 Vysvětlivky: POTR sortiment potravin NEPOTR nepotravinářský sortiment PP prodejní plocha I když se růst prodejní plochy jednotek s nepotravinářským sortimentem zpomaluje, přesto jejich podíl z celkové rozlohy vzrostl za 10 let o 13%. Přitom je zajímavé, že poměry u počtu jednotek se téměř nezměnily. 29

24 Prodejní plocha v roce 1997 Počet prodejen POTR 35% POTR 22% NEPOTR 65% NEPOTR 78% Vysvětlivky: POTR prodejny potravin NEPOTR prodejny s nepotravinářským sortimentem Obr. 4: Poměr prodejní plochy mezi jednotkami s potravinářským a nepotravinářským sortimentem v Brně v roce 1997 a 2006 (podle Průzkumu maloobchodní sítě 2006). Z pohledu velikostní struktury sítě došlo v rámci sledovaného období 1997 až 2006 u nepotravinářského zboží ke snížení podílu prodejen do 50 m 2 z celkového počtu o více jak 6 procentních bodů a naopak k výraznému zvýšení podílu kategorií m 2 a nad 5001 m 2. Částečně odlišný trend zaznamenaly potraviny; v rámci nich se zvýšil podíl nejmenší kategorie (do 50m 2 ) o 6,2 procentního bodu a pak rostly kategorie nad 3001 m 2 (viz tabulka v příloze 5). U sortimentních tříd, tak jak byly vymezeny v kapitole 4.2, připadají největší změny na třídu spojující zboží z okruhu automobilismu, nábytku a stavebnin a také na ostatní zboží. Jak ukazuje tab. 9, tak v první skupině došlo za 10 let k více jak polovičnímu růstu v počtu prodejen a v případě prodejní plochy dokonce téměř k ztrojnásobení. To může být dáno jak růstem trhu s automobily a oživením stavebnictví, tak stavbou velkoplošných prodejen nábytku. Různorodá třída ostatního sortimentu narostla v počtu jednotek o 40,1%, ale u prodejní plochy o rovných 660%. Tento neobvyklý jev se dá částečně vysvětlit zdejší přítomností tzv. hobbymarketů, které v sobě slučují značně odlišné typy zboží. Jiným vysvětlením může být odlišné vymezení skupiny ostatních prodejen při jednotlivých sčítáních. Naopak nejmenší přírůstky v počtu jednotek i prodejní plochy vykazuje osobní sortimentní třída. Index změny počtu dosahuje pouze hodnot 129,0% a index změny prodejní plochy 138,5%. To je způsobeno vývojem v rámci prodejen potravin, který, jak již bylo uvedeno výše, není příliš dynamický. 30