Faktory ovlivňující vývoj ekologického zemědělství Diplomová práce

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav regionální a podnikové ekonomiky Faktory ovlivňující vývoj ekologického zemědělství Diplomová práce Vedoucí práce: prof. Ing. Iva Živělová, CSc. Vypracovala: Bc. Michaela Štěpánková Brno 2012

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Faktory ovlivňující vývoj ekologického zemědělství vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis

3 Poděkování Děkuji prof. Ing. Ivě Živělové, CSc. za cenné rady a připomínky při zpracování této diplomové práce.

4 Bc. Michaela Štěpánková Faktory ovlivňující vývoj ekologického zemědělství Abstrakt Cílem této diplomové práce je stanovit faktory, které hlavní měrou ovlivnily vývoj ekologického zemědělství v České republice a ve vybraných státech. Práce se zabývá charakteristikou ekologického zemědělství, stanovuje rozdíly mezi konvenčním a ekologickým zemědělstvím v České republice a popisuje hlavní modely, které rozhodujícím způsobem ovlivnily vývoj současného ekologického zemědělství. Dále charakterizuje vývoj ekologického zemědělství a komparaci České republiky s vybranými evropskými zeměmi a stanovuje faktory, které tento vývoj znatelně ovlivnily. Součástí diplomové práce je také predikce budoucího vývoje ekologicky obhospodařované půdy. Klíčová slova: ekologické zemědělství, státní podpora, biopotraviny, kontrola a certifikace Factors influencing the development of organic farming Abstract The aim of this thesis is to determine the main factors that influenced the development of organic farming in the Czech Republic and other selected states. The work deals with the characteristics of organic farming, establishes the differences between conventional and organic farming in the Czech Republic and describes the main models that crucially influenced the development of contemporary organic farming. The thesis also focuses on the description of the development of organic agriculture and provides a comparison between the Czech Republic and selected European countries. Additionally, the work identifies the factors that significantly influenced this development. The important part of the thesis is the prediction of the future development of organically farmed land. Keywords: organic farming, state aid, organic food, inspection and certification

5 Obsah 1 ÚVOD LITERÁRNÍ REŠERŠE Charakteristika ekologického zemědělství Vznik ekologického zemědělství a jeho význam Cíle a zásady ekologické produkce Přechod na ekologické zemědělství Právní úprava ekologického zemědělství Živočišná produkce Rostlinná produkce Zvláštní zásady spojené se zpracováním ekologických potravin a ekologického krmiva Registrace, kontrola, certifikace, označování Rozdíly mezi ekologickým a konvenčním zemědělstvím Rozdíly mezi ekologickým a konvenčním chovem zvířat Modely ekologického zemědělství Přírodní zemědělství Biodynamické hospodaření Organicko-biologické zemědělství Organické zemědělství v anglicky mluvících zemích (organic agriculture) Biologické zemědělství v německy mluvících zemích (biologischer Landbau) Biologické zemědělství ve francouzsky mluvících zemích (L Agriculture biologique) CÍL PRÁCE MATERIÁL A METODIKA VLASTNÍ PRÁCE Stav ekologického zemědělství ve světě Ekologické zemědělství v Evropě Vývoj podpory ekologické produkce v Evropě Ekologické zemědělství v Rakousku... 37

6 5.3.1 Historie a vývoj ekologického zemědělství v Rakousku Kontrola a certifikace Podpora ekologického zemědělství Ekologické zemědělství ve Švýcarsku Historie a vývoj ekologického zemědělství ve Švýcarsku Produkty ekologického zemědělství ve Švýcarsku Vládní politika v oblasti ekologického zemědělství Ekologické zemědělství ve Francii Historie a vývoj ekologického zemědělství ve Francii Vládní podpora Trh s biopotravinami Ekologické zemědělství v České republice Historie, vývoj a současnost ekologického zemědělství v České republice Podpora ekologického zemědělství Český trh s biopotravinami Predikce vývoje ekologicky obhospodařované půdy Komparace vývoje ekologického zemědělství v České republice a vybraných státech a hlavní faktory ovlivňující tento vývoj ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM PŘÍLOH... 70

7 1 ÚVOD V posledních desetiletích si společnost začala uvědomovat, že je nezbytné dbát o životní prostředí. Důraz není kladen pouze na kvantitativní rozměr zemědělské produkce, ale jsou podporovány i mimoprodukční funkce zemědělství. Tento nový pohled na vztah k přírodě a zdrojům planety je obecně označován jako trvale udržitelný rozvoj a globálně ovlivňuje společnost, včetně zemědělství. Je snaha o eliminování negativních dopadů zemědělské produkce na životní prostředí, především snížením používání různých vstupů, jako jsou agrochemikálie, farmaceutika a fosilní energie do agroekosystému. Proto se začalo využívat ekologické zemědělství, jako reakce na tato negativa. Je to produktivní a v konečné bilanci efektivní forma hospodaření, sice s nižšími vstupy, ale i relativně vysokými výstupy ve formě kvalitních produktů. Předpokládá se, že moderní evropské zemědělství bude založeno na preferenci kvality před kvantitou (Šarapatka, Niggli 2008). Šetrný způsob hospodaření a životní pohoda zvířat se i přes počáteční rozpaky staly uznávanou metodou a ekologické zemědělství je považována za dynamicky se rozvíjející odvětví zemědělství. Ekologický způsob hospodaření je kompenzován v rámci dotační politiky jednotlivých států. Dotační podpora je považována za stěžejní faktor rozvoje ekologického zemědělství. Rozvoj ekologického zemědělství je také vyvolán poptávkou spotřebitelů po biopotravinách. Obchodní řetězce nabízejí rozmanitou škálu bioproduktů a v rámci odbytového místa mají dominantní postavení. V posledních letech jsou ale i stále oblíbenější farmářské trhy a prodej přímo ze dvora. Díky nezávislým kontrolním organizacím, systému kontrol a certifikace mají spotřebitelé zaručenou pravost biopotravin, která je doložena některým logem ekologického zemědělství. O tom, že je ekologické zemědělství stále častěji používanou metodou hospodaření vypovídá i nárůst výměry ekologicky obhospodařované půdy, která se ve světě za posledních 12 let navýšila více než třikrát. Pozitivní rozvoj ekologického zemědělství je zaznamenán také v České republice a celé Evropě. Ekologické zemědělství je praktikováno především v horských oblastech, tudíž převládají trvalé travní porosty a využívá se pastevní chov skotu bez tržní produkce mléka. 8

8 2 LITERÁRNÍ REŠERŠE 2.1 Charakteristika ekologického zemědělství Podle zákona 242/2000 Sb. je ekologické zemědělství definováno jako šetrný způsob zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení nebo zákazů používání látek a postupů, které zatěžují a znečišťují životní prostředí či zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce a dbá na pohodu chovaných hospodářských zvířat Vznik ekologického zemědělství a jeho význam Ekologické zemědělství je v celé Evropě i v České republice uznávanou metodou, jež je dokonce přesně definována zákonem. Pouze ekologičtí zemědělci mohou vyprodukované suroviny i potraviny označovat jako BIO nebo EKO. Ekologické hospodaření je nezbytné kompenzovat dotacemi, ale kromě spotřebitelů, ekonomů a politiků tento způsob hospodaření uznávají i vědci. Ještě před nedávnem však ekozemědělci o své uznání museli usilovat sami. Vznik metod ekologického zemědělství, kterému se u nás před rokem 1990 říkalo také alternativní nebo organické, bylo motivováno zejména zápory tehdejšího zprůmyslněného zemědělství, které začalo poškozovat přírodu, nevhodně zacházelo se zvířaty, klesala kvalita potravin a ohrožovány byly sociální jistoty rolníků a zdraví populace. Tradiční zemědělství se začalo měnit již počátkem 20. století, kdy stále více obyvatel venkova začalo směřovat do měst, aby se zapojili do rozvoje průmyslu. Díky novým možnostem vědy a techniky pokročilo i zemědělství, produktivita se zvyšovala a samozásobitelská role se změnila na roli dodavatele potravin. Po první světové válce však už začínají být známá jistá negativa. Začínají se používat první těžké stroje a minerální hnojiva, což mělo důsledek na snížení kvality půdy, dále se projevily problémy s plodností hospodářských zvířat či s klíčivostí semen. Industrializace zemědělství se intenzivně projevila až po druhé světové válce, kdy byl nedostatek potravin, a jednotlivé státy se snažily o potravinovou soběstačnost. V zemích západní Evropy se toto období nazývalo Zelená revoluce, u nás Socializace zemědělství (Šarapatka aj. 2006). Projevy intenzifikace zemědělství byly v Evropě i u nás téměř shodné. U nás došlo navíc bezmála k likvidaci tradičních rodinných hospodářství, tedy 9

9 ke ztrátě osobní zodpovědnosti zemědělce za vlastní půdu, majetek i chovaná zvířata. Průkopníci ekologického zemědělství byli často z měst a začali hospodařit velmi jednoduchým způsobem (šedesátá léta Anglie, Německo, Francie, Nizozemí soukromé farmy i různé společnosti). K nadšencům se přidali i někteří vědci a známé osobnosti. Za podpory spotřebitelů vznikají například ve Švýcarsku nebo Anglii první soukromá výzkumná pracoviště. První ekozemědělci nečekali na výsledky výzkumu a udělení státní podpory, ale dobrovolně se zřekli průmyslových postupů a v praxi dokázali, že tento nový způsob hospodaření je životaschopný. Nezbytné tehdy bylo navázat kontakty se spotřebiteli, kteří byli ochotni za biopotravinu zaplatit vyšší cenu a případně si pro ni dojet. Ekozemědělci tehdy zavedli systém dobrovolných kontrol a certifikace ekofarem. Současná nadprodukce potravin ve vyspělých zemích a pokrok v uznání ekologického zemědělství přinesly nové důvody, proč mění zemědělci svůj způsob hospodaření na ekologický. Jedná se zejména o důvody ekonomické, jako je rostoucí poptávka po bioproduktech a dotace. Ekologické zemědělství je náročným oborem a vyžaduje skutečně vzdělané a schopné hospodáře. Hlavním předpokladem úspěchu v tomto systému hospodaření je zájem o věc a osobní angažovanost všech pracovníků daného zemědělského podniku (Šarapatka aj. 2006) Cíle a zásady ekologické produkce Mezi hlavní cíle ekologické produkce patří udržitelný systém řízení zemědělství, zaměření na získání produktů vysoké jakosti a získávání produktů, jež odpovídají spotřebitelské poptávce po zboží vyprodukovaném za použití postupů nepoškozujících životní prostředí, zdraví lidí, zdraví rostlin nebo zdraví a dobré životní podmínky zvířat. Mezi zásady, kterými se řídí ekologická produkce, patří vhodné plánování a řízení biologických postupů založených na ekologických systémech využívající vlastní přírodní zdroje, které: využívají živé organismy a mechanické způsoby produkce, pěstování plodin a živočišná produkce je vázána na půdu a akvakulturu v souladu s udržitelným využíváním zdrojů, 10

10 vyřazují používání GMO a produktů z nich získaných či získaných za použití GMO s výjimkou veterinárních léčiv, jsou založeny na posouzení rizik a eventuálně na použití bezpečnostních a preventivních opatření. V ekologickém zemědělství je omezeno využívání vnějších vstupů, pokud to není nezbytně nutné nebo neexistují jiné vhodné postupy. Používání syntetických chemických látek je přísně omezené na výjimečné případy, kdy neexistují jiné vhodné postupy či vnější vstupy nejsou k dispozici na trhu (NR č. 834/2007). Mezi nejvýznamnější zvláštní zásady, kterými se řídí ekologické zemědělství, patří: zachování a zlepšování živé složky půdy a přirozené úrodnosti půdy, stability a její biologické rozmanitosti, minimální využívání neobnovitelných zdrojů a vstupů nepocházejících z vlastního hospodářství, recyklace odpadů a také vedlejších produktů rostlinného a živočišného původu jako vstupů do rostlinné a živočišné produkce, brát ohledy na místní nebo regionální ekologickou rovnováhu při rozhodování o produkci, péče o zdraví zvířat je postavena na podpoře přirozené imunulogické obrany, péče o zdraví rostlin vycházející z preventivních opatření jako je výběr vhodných druhů a odrůd, zabezpečení dodržování vysoké úrovně dobrých životních podmínek pro zvířata s ohledem na jejich specifické potřeby, získání produktů ekologické živočišné produkce ze zvířat, která byla od narození nebo vylíhnutí po celý svůj život chována v podnicích hospodařících ekologickým způsobem, vybrat plemena schopna se přizpůsobit místním podmínkám, odolná vůči nákazám nebo zdravotním problémům, ekologické krmivo pro hospodářská zvířata (NR č. 834/2007). 11

11 Produkty zpracované v souladu s ekologickým zemědělstvím by měly být získány takovými zpracovatelskými postupy, které zajistí zachování důležitých vlastností a jeho ekologické integrity v každé fázi produkčního řetězce. Zpracované potraviny mohou být označené jako ekologické pouze pokud jsou všechny nebo téměř všechny složky zemědělského původu ekologické. Zvláštní podmínky pro označování produktů by měly být stanoveny pro zpracované potraviny obsahující části, jež nelze získat ekologickým způsobem (NR č. 834/2007). Jak vyplývá z tabulky 1, u více než poloviny bioproduktů dochází k meziročnímu růstu bioprudukce. Tabulka 1 Živočišná bioprodukce na ekologických farmách ČR v roce 2009 a 2010 Produkty Jednotka Živočišná produkce z ekochovů Meziroční změna (%) Maso Hovězí kg 6 618, ,59-1,56 Skopové/Jehněčí kg 399,58 407,41 1,96 Kozí kg 22,49 29,6 31,6 Vepřové kg 143,64 144,61 0,68 Drůbeží kg 80,75 77,93-3,49 Králičí kg 0,45 0,45 0 Další maso 1) kg 0,6 0,62 3,33 Mléčná produkce Čerstvé mléko kravské l , ,1 35,84 Čerstvé mléko ovčí l ,55-25,19 Čerstvé mléko kozí l 358,26 428,95 19,73 Smetana l 1,5 0,2-86,67 Máslo kg 1,12 1,82 62,5 Sýr kravský kg 2,5 2,3-8 Sýr ovčí kg 3,8 7,75 103,95 Sýr kozí kg 43,79 39,24-10,4 Další mléčná produkce Jogurt kg 50 41,3-17,4 Tvaroh kg 42,97 10,38-75,84 Syrovátka l 0, Vejce kg 86,99 167,12 92,12 Med kg 18,96 19,2 1,27 1) V rámci dalšího masa se jedná o produkci ryb Zdroj: eagri.cz

12 2.1.3 Přechod na ekologické zemědělství Přechodným obdobím se rozumí období, v jehož průběhu se uskutečňuje přeměna zemědělského hospodaření na ekologické zemědělství. Délka přechodného období činí 2 roky u orné půdy, luk a pastvin, 1 rok u pastvin a výběhů pro nepřežvýkavce a 3 roky u stávajících trvalých kultur. V době trvání přechodného období má žadatel stejné povinnosti jako ekologický podnikatel, nestanoví-li zákon jinak (Zákon 242/2000 Sb.). Období přechodu na ekologické zemědělství začíná nejdříve okamžikem, kdy zemědělec oznámí svoji činnost příslušným orgánům a podřídí svůj podnik kontrolnímu systému (NR č. 834/2007). Žádné produkty získané v období přechodu nesmí být uváděny na trh s označením odkazujícím na ekologickou produkci Právní úprava ekologického zemědělství Od roku 1991, kdy Rada Evropských společenství vydala Nařízení číslo 2092/91/EHS o ekologické výrobě zemědělských produktů a označování zemědělských produktů a potravin původem z ekologického zemědělství, jsou pravidla ekologického zemědělství pevně stanovena pro celou EU, tedy i pro Českou republiku. Tím skončilo v EU období, kdy si některé země upravovaly směrnice týkající se ekologického zemědělství samostatně. Průběžně se toto Nařízení doplňuje a upravuje (Šarapatka aj. 2006). Od 1. ledna 2009 vstoupila v platnost nová nařízení EU o výrobě, kontrole a označování ekologických produktů Nařízení Rady č. 834/2007. Toto nařízení udává právní rámec pro veškeré stupně výroby, distribuce, kontroly a označování ekologických produktů, které mohou být nabízeny a obchodovány v EU. Na bázi jasně stanovených cílů a principů definuje nepřetržitý rozvoj ekologické produkce. Všeobecné instrukce pro výrobu, kontrolu a označování ekologických výrobků byly stanoveny nařízením Rady a změněny mohou být pouze Evropskou radou ministrů zemědělství. Současně se ruší předchozí nařízení č. 2092/91 ( S účinností od začal být v České republice platný zákon 553/2005 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., a některé další zákony ( 13

13 2.1.5 Živočišná produkce Zvířata jsou chována, protože člověk od nich očekává jistý užitek. Musí se však respektovat práva zvířat, což vyplývá z etických, ekologických a ekonomických důvodů. Získání užitku nesmí být nad ostatní potřeby celé společnosti (Neuerburg aj. 1994). Chov hospodářských zvířat neodmyslitelně patří do ekologického zemědělství. Prudký rozvoj ekologického hospodaření v méně produkčních oblastech s převahou trvalých travních porostů v posledních letech zvýšil význam zejména v chovu skotu a ovcí (Šarapatka aj. 2006). Vývoj počtu přežvýkavců na ekofarmách je vidět na obrázku 1. Počet všech přežvýkavců na ekologických farmách v ČR Skot Ovce Kozy Koně Obrázek 1 Počet přežvýkavců na ekologických farmách v ČR Zdroj: Statistická šetření ekologického zemědělství provedená v roce 2009 Ekologická živočišná produkce by měla respektovat přísné normy v oblasti dobrých životních podmínek zvířat a uspokojovat druhově specifické etologické potřeby zvířat a péče o zdraví zvířat by měla klást důraz na prevenci nákaz. Z tohoto hlediska by měla být zvláštní pozornost poskytována podmínkám ustájení, chovatelským postupům a intenzitě chovu. Při výběru vhodného plemene by měl být brán ohled na schopnost plemene adaptovat se místním podmínkám. Ekologická živočišná produkce si klade za cíl doplňování produkčních cyklů různých druhů hospodářských zvířat ekologicky odchovanými zvířaty. Ekologický systém hospodaření podporuje rozšiřování genofondu ekologicky chovaných zvířat, zvyšuje soběstačnost, a zajišťuje rozvoj odvětví (NR č. 834/2007). 14

14 Ochrana a životní pohoda hospodářských zvířat Pojem ochrana zvířat se zrodil až v 19. století jako produkt antropocentrického humanismu. Diskuse ohledně ochrany zvířat je velmi ožehavé téma. Typická otázka je, zda zvíře může vůbec trpět. Položil ji už na přelomu 18. a 19. století Jeremy Bentham. Termín životní pohoda vznikl z překladu anglického slova welfare. Hughes van Putten v roce 1981 definoval životní pohodu takto: Životní pohoda zvířat je stav naplnění všech materiálních i nemateriálních podmínek, které jsou předpokladem zdraví organismu, kdy je zvíře v souladu se svým životním prostředím. Welfare by mělo naplňovat pět a jednu svobodu: svoboda od hladu a žízně, svoboda od nepohodlí, svoboda od bolesti, zranění a onemocnění, svoboda od strachu a stresu, svoboda projevit své přirozené chování, svoboda vykonávat volně a osobně kontrolu nad vlastní životní pohodou. Životní pohoda každého zvířete je ovlivňována jak stavem jeho mysli, tak i těla. Má-li zvíře docílit pocitu celkové pohody, musí být zajištěno, že v prostředí ve kterém žije, bude vyvarováno hladu, žízni, horku, zimě, bolesti, nemoci, strachu, frustraci a vyčerpání. Pokud si zvíře má udržet fyzickou zdatnost, nesmí metody šlechtění, krmení, ustájení ani žádná umělá manipulace narušovat jeho život fyzickými problémy jako je například stálá bolest, hlad nebo vyčerpání (Šarapatka aj. 2006). Mezi nejvýznamnější faktory ovlivňující životní pohodu zvířat patří především: konzumenti, kteří požadují kvalitní produkty v dostatečném kvantu a za určitou cenu, vlastní producenti, kteří musí cítit uspokojení z práce a docílit patřičného ohodnocení, zájmy společnosti vyjádřené v příslušné legislativě, 15

15 celospolečenské zájmy na ochranu životního prostředí s minimalizací znečištění, péče o půdní úrodnost, využívání obnovitelných zdrojů, atd. (Šarapatka aj. 2006) Pravidla živočišné produkce Na živočišnou produkci v systému ekologického zemědělství se vztahují tato pravidla: ekologicky chovaná hospodářská zvířata se rodí a odchovávají v ekologických zemědělských podnicích. Pro účely plemenitby lze při dodržení zvláštních podmínek dovážet zvířata, která nepocházejí z ekologického chovu. Tato zvířata a jejich produkty mohou být brána za ekologické po dodržení období přechodu podle NR č. 834/2007, zvířata mají stálý přístup k otevřenému prostranství. Počet hospodářských zvířat je omezen, zvířata chována ekologicky jsou oddělena od ostatních hospodářských zvířat. Vazné ustájení a izolování zvířat je zakázáno (pokud se jedná o veterinární důvody, životní podmínky zvířat atd. je to povoleno). Potřebná doba přepravy je co nejkratší, při rozmnožování se používají přirozené techniky, umělé oplodnění je povolené. Rozmnožování nesmí být způsobeno použitím hormonů nebo podobných prostředků, pokud nejsou součástí léčení. Nepoužívá se klonování a přenos embryí, krmivo se prvotně získává z vlastních zdrojů nebo z jiných ekologických podniků v regionu. Zvířata jsou krmena ekologickým krmivem, část přídělu může být z podniků, které na ekologické hospodaření přecházejí. Hospodářská zvířata s výjimkou včel mají neustálý přístup na pastvu nebo k objemnému krmivu. Jiné než ekologické suroviny, doplňkové látky v krmivech a podobné prostředky mohou být použity v EZ, pokud byly schváleny pro použití podle článku 16 NR č. 834/ 2007 (NR č. 834/ 2007). 16

16 2.1.6 Rostlinná produkce Ekologicky hospodařící zemědělec musí znát důkladně biologické zákonitosti, jelikož nemá řadu podpůrných prostředků, jako jsou např. lehce rozpustná minerální hnojiva, pesticidy či regulátory růstu (Šarapatka aj. 2006). Na ekologickou rostlinnou produkci se vztahují následující pravidla: ekologická rostlinná produkce používá metody obdělávání a pěstitelské postupy, které zachovávají nebo zvyšují obsah organických látek v půdě, zvyšují stabilitu půdy a biologickou rozmanitost, prostřednictvím střídání plodin se zvyšuje biologická aktivita a půdní úrodnost, používání biodynamických přípravků není zakázáno, hnojiva a pomocné látky se mohou používat jen za předpokladu, že jsou schváleny pro použití podle článku 16 NR č. 834/2007, nesmí se používat minerální dusíkatá hnojiva, způsoby rostlinné produkce zabraňují přispívání ke znečištění ŽP anebo ho snižují na minimum, prevence ochrany před škůdci, chorobami a plevely je založena především na ochraně přirozenými predátory, pokud je potřeba použít přípravky na ochranu rostlin, mohou být použity za předpokladu splnění podmínek podle článku 16 NR č. 834/2007, pro účely čištění a dezinfekce se používají jen produkty schválené podle článku 16 NR č. 834/2007. Volně rostoucí rostliny a jejich části lze považovat za ekologické, pokud oblasti, ve kterých se nachází, nebyly v posledních 3 letech před sběrem ošetřeny jinými produkty než schválenými pro použití v ekologické produkci, a pokud sběr nemá vliv na přírodní stanoviště anebo na zachování druhů v oblasti sběru ( NR č. 834/2007) Zvláštní zásady spojené se zpracováním ekologických potravin a ekologického krmiva Ekologické potraviny jsou získávány z ekologických zemědělských složek s výjimkou případů, kdy ekologická složka není na trhu dostupná. Používání potravinářských přídatných látek, složek nezískaných z ekologického zemědělství 17

17 je dovoleno jen v případě nevyhnutelné technologické potřeby nebo z důvodů zvláštních nutričních požadavků. Nepoužívají se látky nebo postupy zpracování, které by mohly uvést spotřebitele v omyl, pokud jde o pravou povahu produktů. Pokud je to možné, jsou potraviny zpracovány za biologických, mechanických a fyzikálních postupů. Ekologické krmivo je získáváno z ekologických krmných surovin vyjma případů, kdy potřebná krmná surovina není v ekologické podobě. K používání doplňkových látek v krmivech dochází pouze v minimálním rozsahu, jen v případech nevyhnutelné potřeby. Krmivo je také zpracováno, pokud je to možné, za použití biologických, mechanických a fyzikálních postupů (NR č. 834/2007) Registrace, kontrola, certifikace, označování Osoba, která chce podnikat v ekologickém zemědělství v souladu se stanovenými předpisy, podá ministerstvu žádost o registraci. Přechodné období začíná dnem, kdy byla žádost o registraci doručena ministerstvu (Zákon 242/2000Sb.). Přílohou žádosti o registraci je vyjádření kontrolní organizace, že žadatel splnil podmínky vstupní kontroly, zákona i nařízení. Proto je nezbytné uzavřít s pověřenou kontrolní organizací smlouvu o kontrolní činnosti. V žádosti o registraci žadatel uvádí náležitosti stanovené v zákoně 242/2000Sb. Účelem kontroly a certifikace je zjistit, jestli zemědělský podnik dodržuje veškerá stanovená pravidla pro ekologický způsob hospodaření, čímž se pro spotřebitele zaručuje pravost bioproduktů. Kontrolní organizace umožní producentovi používat ochrannou známku u uznaných bioproduktů a chrání před nečestnou konkurencí. Logo EU (obrázek č. 2) označuje ekologický produkt a je vždy doprovázeno kódem kontrolního orgánu nebo organizace, kterým podléhá provozovatel, který provedl poslední fázi produkce nebo přípravy. Mimo kódu se uvádí, zda se jedná o produkci EU, respektive mimo EU. Důležité je však udat zemi původu, ale jen v případě, že 98 % složek pochází z uvedené země. Bioprodukty, které byly kontrolovány v České republice se označují logem ČR (biozebra). 18

18 Obrázek 2 Logo EU pro ekologickou produkci a Česká "biozebra" Zdroj: KEZ o.p.s. Kontrola je prováděna nezávislou kontrolní organizací, o průběhu kontroly je pořizován zápis. Po kontrole proběhne certifikační řízení, ve kterém může být zemědělský podnik schválen jako ekologický s právem používat ochranné známky. Je prováděno několik druhů kontrol: první (vstupní) kontrola, řádná kontrola ekologického zemědělství, namátková kontrola, kontrola rostlinné produkce, kontrola živočišné produkce. Pokud kontrolní subjekt zjistí závažný nesoulad s pravidly pro ekologické zemědělství, je povinen neprodleně zaslat ministerstvu podnět na správní řízení. Odbor environmentální a ekologického zemědělství MZe pohnutky posoudí, a je-li podnět oprávněný, zahájí správní řízení, které může skončit uložením pokuty nebo zvláštního opatření. Odvolání se podávají také na MZe (Dvorský, Urban 2011). Ministerstvo zemědělství pověřuje ke kontrolní činnosti organizace, které přímo na ekologických farmách a ve výrobnách biopotravin kontrolují dodržování právních předpisů. Oprávněnými organizacemi jsou KEZ o.p.s., ABCERT AG, organizační složka a BIOKONT CZ, s.r.o. (Zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 2010). Od začátku roku 2010 provádí úřední kontrolu ekologických zemědělců i ÚKZÚZ. Certifikované produkty pocházející z ekologického zemědělství musí být podle zákonů České republiky označovány značkou Bio. Používání této značky je upraveno zákonem 242/2000 Sb. ( 19

19 2.2 Rozdíly mezi ekologickým a konvenčním zemědělstvím Cílem konvenčního zemědělství je maximalizace výnosu a zisku. Pěstují se plodiny, za které lze získat největší tržby, v maximální míře se využívají hnojiva, především minerální a z agrotechnických důvodů je omezen počet pojezdů na poli. Konvenční systém zemědělství se také nezabývá změnami v životním prostředí, především v agroekosystémech. Zatímco prioritou ekologického zemědělství je kvalita, nikoli pouze produkce, bere ohled na přirozený koloběh a umožňuje produkovat velmi kvalitní a hodnotné potraviny. Ekologické zemědělství bere v potaz etický přístup k chovaným zvířatům, ochranu životního prostřední a také šetření neobnovitelných zdrojů, využívá organická hnojiva. Nezbytnou součástí je i udržení zaměstnanosti v zemědělství. Podle výsledků dlouhodobých srovnávacích studií vychází se srovnání ekologického zemědělství s konvenčním následující závěry. Ekologické zemědělství má více kladných účinků na ochranu přírodních prvků a na krajinu než konvenční zemědělství, podporuje vyšší biodiverzitu flóry a fauny na obhospodařovaných plochách a v okolních biotopech, taká v ekologickém systému je vyšší diverzita pěstovaných plodin. Na půdách v ekologickém zemědělství bývá vyšší obsah organické hmoty v půdě, větší oživení a vyšší biologická aktivita. Agroekosystém v ekologickém zemědělství bývá více diverzifikován a spolu se způsobem obhospodařování má vyšší potenciál k ochraně půdy před erozí (kterou je ohrožena četná část půd v EU). Ekologický systém hospodaření vykazuje nižší nebo v horším případě stejné množství vyplavovaných dusičnanů ve srovnání s konvenčním zemědělstvím. Jelikož v ekologickém zemědělství je výrazně omezené používání prostředků na ochranu rostlin, je snížené riziko kontaminace vodních zdrojů zbytky těchto látek. Podle MZe ČR ačkoliv průměrná velikost ekofarem klesá (127 ha), je větší než u farem konvenčních (80 ha) a výrazně převyšuje průměr EU-27 (40 ha). Výše výnosů závisí na řadě podmínek, jako je kvalita půdy, klimatické podmínky, pěstované odrůdy či osevní postupy. Na základě výzkumů ze zahraničí lze konstatovat, že hektarový výnos v ekologickém zemědělství je zhruba o % nižší, je však velký rozdíl mezi jednotlivými roky či plodinami. Podle výzkumu ve státech EU-15 se v 90. letech 20. století pohyboval výnos v ekologickém zemědělství u obilovin mezi % konvenčního hospodaření, u brambor to bylo % a u řepy %. V ČR se v letech výnosy v EZ pohybovaly u pšenice 20

20 v rozmezí % výnosů KZ, u brambor % a u vinné révy %. V rozvojových zemích může však díky aplikaci ekologického zemědělství docházet k výrazným nárůstům výnosů. Studie ukazují, že například na ekologických farmách v Brazílii byly výnosy pšenice a kukuřice o % vyšší ve srovnání s konvenční produkcí ( Konkrétnější srovnání vybraných plodin za rok 2008 je uvedeno v tabulce níže, která je zpracována podle údajů Ústavu zemědělské ekonomiky a informací Ministerstva zemědělství. Tabulka 2 Srovnání ekologického a konvenčního výnosu vybraných druhů plodin za rok 2008 v ČR Plodina Ekologický výnos (t/ha) 2008 Konvenční výnos (t/ha) průměr 2007/08 Rozdíl v % Pšenice * 3,29 3,96 20,36 Žito 2,97 4,73 59,26 Brambory ** 17,00 17,76 4,47 Rajče ** 18,07 24,09 33,31 Mrkev ** 18,95 27,08 42,90 Cibule ** 15,55 17,20 10,61 Hlávkové zelí ** 20,59 38,35 86,26 Celer ** 17,70 18,86 6,55 Jablka 5,76 18,02 212,85 Hrušky 4,07 5,38 32,19 *Konvenční výnos je průměrem pšenice jarní a ozimé, ekologický výnos je za pšenici obecnou. ** Konvenční výnos je průměrem výnosů let Zdroj: biospotrebitel.cz Ačkoliv bývají celkové náklady na 1 ha sklizňových ploch u ekologicky hospodařících podniků nižší než u konvenčních, nižší hektarové výnosy se odrážejí do vyšších nákladů na 1 t (Poláčková, Živělová 2006). Z údajů v následující tabulce získaných zemědělskou účetní datovou sítí a publikovaných v An analysis of the EU organic sector je vidět, že dotace 21

21 na ekologické farmy jsou podstatně vyšší. Znatelně více prostředků do ekologických farem plyne z Pilíře II, především agroenvironmentální opatření. Také dotace podporující hospodaření v méně příznivých oblastech jsou v některých letech až o polovinu menší u konvenčních farem. Součet pilíře I a II neodpovídá celkovému součtu, protože nejsou započteny dvě menší dotace. Také pilíř I nepokrývá pouze přímé platby SZP EU, ale i možné národní příspěvky. Pilíř 2 se netýká pouze plateb na rozvoj venkova, ale i například národních dotací pro lesnictví (An alalysis of the EU organic sector). Tabulka 3 Průměrná dotace u konvenčních a ekologických farem v eurech v EU 15 ( ) Konvenční farma Celkem (mimo investic) Z toho Pilíř I Z toho Pilíř II AEO méně příznivé oblasti Ekologická farma Celkem (mimo investic) Z toho Pilíř I Z toho Pilíř II AEO méně příznivé oblasti Zdroj: An analysis of the EU organic sector Rozdíly mezi ekologickým a konvenčním chovem zvířat Chov zvířat v ekologickém zemědělství nebere zvíře pouze jako předmět k dosažení ekonomického užitku, ale je založen na předpokladu, že zvíře je živý tvor s vlastní individualitou a potřebami ( V konvenční praxi jsou zvířata chována ve velkochovech, především drůbež a prasata. Zvířata mají neodpovídající podmínky ustájení, transportu i porážky. Často dochází k nadbytečným chovatelským úpravám těl zvířat, jako je kupírování ocasů, vylamování zubů nebo například upalování zobáků. Ke krmení se používají průmyslové krmné směsi, preventivně se aplikují antibiotika, zkrmují se kafilerní masokostní moučky a podávají hormonální látky. Používá se řízená reprodukce, umělá inseminace, 22

22 jednostranné šlechtění plemen na vysokou užitkovost. Hybridizace ve šlechtění vytváří úzce specializované linie, například u brojlerů, kteří nejsou schopni přežít za běžných přírodních podmínek (Šarapatka aj. 2006). Ekologické chovy musí poskytovat lepší podmínky než chovy konvenční. Samozřejmostí je volný výběh, zákaz klecových chovů a menší počet chovaných zvířat na jednotku plochy. Důležité je používat kvalitní krmivo, jehož valná část musí pocházet z ekologického zemědělství. Mláďata jsou delší dobu kojena a zůstávají u matky. Při výběru vhodných plemen pro chov se volí ta, která jsou adaptována na místní podmínky a která jsou odolná vůči chorobám, i když mívají třeba nižší výnos. Dobrý zdravotní stav zvířat vychází také z vyšší fyzické aktivity zvířat, přirozeného denního režimu a kvality krmiva. V systému ekologického zemědělství také platí podle Nařízení Rady 834/2007, že přeprava zvířat musí být prováděna tak, aby se omezil stres. Nakládka i vykládka musí být prováděna opatrně bez používání elektrické stimulace k popohánění zvířat, zakázáno je používání jakýchkoliv alopatických utišujících léčiv před zahájením a v průběhu přepravy. Co se týká podávání antibiotik, není v ekologickém zemědělství zcela zakázáno, nicméně základní zásadou ekologických chovů v oblasti veterinární péče není následná léčba, jako tomu je v konvenčních chovech, ale především prevence tzn. výběr vhodných a odolných plemen a linií a chovatelský postup v souladu s potřebami chovaných druhů a plemen. Pokud dojde k potřebě léčby zvířete, jako první se používají přírodní léčebné postupy, jako je například fototerapie, dietoterapie či homeopatické metody. Pokud není možno použít tyto postupy, používají se konvenční léčebné postupy, tudíž alopatická veterinární léčiva včetně antibiotik. V tomto případě platí ochranná lhůta, v které se nesmějí produkty léčených zvířat (např. maso, mléko) použít k lidské spotřebě. V ekologickém zemědělství je tato doba dvojnásobně dlouhá než v hospodaření konvenčním ( 2.3 Modely ekologického zemědělství Mezi hlavní směry, které rozhodujícím způsobem ovlivnily rozvoj současného ekologického zemědělství, patří: přírodní zemědělství (počátek 20. stolení spojené s únikem z měst na venkov, vegetariánstvím a prací E. Könemanna), 23

23 biodynamické zemědělství (30. léta 20. století, R. Steiner), organicko-biologické zemědělství (40. léta 20. stolení, Dr. Hans Müller, H. P. Rusch), tradiční selský způsob života ve Švýcarsku, organické zemědělství (30. léta 20. století, Albert Howard) biologické zemědělství v německy mluvících zemích (50. a 60. léta 20. stol, rýčová metoda Johannese Görbinga), biologické zemědělství ve francouzsky mluvících zemích (50. a 60. léta 20. stol., J. P. Perin, Lemarie-Boucher, používání mořských řas jako hnojiva) ( Přírodní zemědělství V prvních desetiletích 20. století se začalo rozvíjet přírodní zemědělství (zemědělství podle přírody, biologické zemědělství). Příčinou byly reformy života a s tím spojené přesídlování. Vznik přírodního zemědělství je spojen s koncepční a organizátorskou prací E. Könemanna. Přírodní způsob života, který nebyl v souladu s tradičním zemědělstvím a už vůbec ne s intenzifikovaným systémem se dal ve městech uskutečňovat jen velmi omezeně. Jeho skutečná realizace znamenala opustit městská centra a přestěhovat se na venkov. Teoretické zásady tohoto systému jsou práce a život ve venkovském prostředí, samozásobení ovocem a zeleninou vegetariánská výživa hodnotnými produkty a tělesná práce udržující zdraví a výkonnost. V rozporu se zásadami, zejména s vegetariánstvím, byl chov zvířat a tím i využívání statkových hnojiv. Používání hnojiv minerálních zase odporovalo způsobu hospodaření blízkému přírodě. Úkolem tedy bylo vytvořit takový systém ekologického hospodaření, který by odpovídal těmto zásadám a dostál i požadavkům vědecké serióznosti. Přírodní zemědělství mělo tyto zásady: hospodaření bez chovu zvířat nebo jen s nízkým zatížením půdy, zajištění vysoce kvalitních zemědělských produktů, biologické porozumění půdní úrodnosti a z toho vycházející hospodaření s humusem (Šarapatka aj. 2006). 24

24 Omezení chovu zvířat v praxi dosahovalo jen malého pochopení, a proto se vyskytovala hospodářství s částečnou živočišnou produkcí, která spočívala především v produkci mléka, vlny a využívání zvířat jako pracovní síly. Intenzifikace rostlinné výroby souvisela s kvalitativními změnami jako snížení skladovatelností produktů, chuťové změny po hnojení čerstvým hnojem, možnost kontaminace především preparáty obsahující měď a arzen. Z těchto důvodů nahradily minerální hnojiva prostředky na přírodní bázi. Jelikož docházelo k rozvoji mikrobiologie, byly poznatky využity v přírodním zemědělství. Pro zásobování edafonu organickými látkami se začalo využívat více zdrojů hnojení. Jednalo se o optimalizaci osevního postupu se zeleným hnojením, používání omezeného množství hnoje ošetřovaného v první fázi aerobně, zhodnocení odpadů přímo v podniku a o kompostování městských odpadů. Zemědělci se snažili nahradit živiny, které půdu opouštěly s produkcí, doporučovány byly minimalizace zpracování půdy a bezorebný způsob obhospodařování půdy (Šarapatka aj. 2006) Biodynamické hospodaření Model biodynamického hospodaření vychází z antropozofické filozofie založené na názorech J. W. von Goetheho. Goethe považoval intuitivní myšlení a pozorování přírody za nový způsob chápání světa a komparoval ho s fyzikálně mechanistickým a analytickým myšlením dominujícím v dané době. Základem biologicky-dynamického zemědělství tvořily přednášky od německého filozofa Dr. Rudolfa Steinera, které přednesl v roce 1924 v obci Koberwitz. Steiner neprezentoval odzkoušené zemědělské systémy, pouze navrhoval určitá vodítka. Soubor Steinerových přednášek položil různé otázky týkající se astrálních a éterických sil, překonání zhoršující se kvality potravin, produkce sadby, únavy půdy, účinků většího používání dusíkatých hnojiv na půdní úrodnost a kvalitu potravin, léčení chorob zvířat apod. Zkoumal také sociální rozvoj v zemědělství a jeho vliv na úlohu ve společnosti. Přednášky byly publikovány až v roce 1963, do té doby byl v oběhu jen omezený počet kopií pouze pro osobní použití (Lockeretz 2007). Konverze na biodynamické zemědělství spočívala v praxi zejména ve změně hospodaření s krmivy, přestavbu osevního postupu tak, aby obsahoval větší zastoupení vikvovitých rostlin, omezené pěstování plodin náročných na výživu, péči o hnůj 25

25 a používání dalších organických hnojivých látek. Již ve 30. letech minulého století probíhaly první srovnávací pokusy. Z nich vycházela tendence k vyšší kvalitě bioproduktů, zejména souvisejících s obsahem nutričních látek, kvalita osiva či skladovatelnost. Pokud chtěl zemědělec začít uplatňovat metody biodynamického zemědělství, setkal se s několika překážkami především v souvislosti s tradiční a křesťanskou vírou sedláků a abstraktním antropozofickým myšlením a intenzifikací zemědělství po 2. světové válce. Biodynamický systém v současnosti plně využívá orbu, dodávána jsou kompostovaná statková hnojiva s použitím biodynamických preparátů a využívá zelené hnojení. V osevních postupech jde o co nejrozmanitější střídání plodin, preferované je střídání polní produkce s pastevním obdobím. Typická je aplikace biodynamických preparátů, jimž se přikládá stimulující a katalytický vliv. Například se jedná o humusový preparát z kravského hnoje (podpora biologických procesů v půdě), křemíkový preparát (stimuluje tvorbu chlorofylu) nebo kompostovací preparáty z vybraných rostlin. Tato metoda se rozšířila po celém světě, nejvíce však v Evropě, zejména v Německu, Švýcarsku, Skandinávii a Holandsku (Šarapatka aj. 2006). Produkty biodynamického zemědělství jsou certifikovány svazem Demeter, který vypracovává vlastní normy pro výrobu a zpracování produktů podle biodynamických zásad. Obchodní značka Demeter (obrázek č. 3) je mezinárodně uznávaným označením produktů biodynamického zemědělství ( Obrázek 3 Ochranná známka Demeter Zdroj: Biodynamic Association Organicko-biologické zemědělství Organicko-biologické zemědělství se začalo rozšiřovat po 2. světová válce zásluhou německého lékaře H. P. Rusche a manželů Müllerových. Jejich diskuze v souvislosti se zemědělstvím se zabývaly vlivem společenstev půdních mikroorganismů na zdravotní stav rostlin. Už v průběhu první světové války byly použity bakterie E. coli při tyfové epidemii a léčbě tuberkulózy. V rámci organickobiologického zemědělství byla rozpracována teorie colibakterií a laktobakterií a koloběh 26

26 mezi rostlinnou potravou, zvířaty, exkrementy a půdou. Rusch postupně rozpracoval myšlenku živoucí substance, která je důležitá pro rozvoj tohoto systému hospodaření. Už v této době byl představen uzavřený koncept EZ a ohraničil tento systém vůči jiným systémům. Tento systém vychází z předpokladu, že plnohodnotné produkty je možné získat pouze ze zdravé půdy. Rusch vyvinul test pro hodnocení hnoje a půdy a odvodil následující škálu požadavků na hnojení a zpracování půdy: nepoužívat minerální hnojiva a pesticidy, protože jsou příčinou degenerace živoucí substance, mají negativní vliv na edafon a kvalitu potravin, plošné kompostování a rozprostření hnoje na povrchu půdy, organická hnojiva se nezapravují, půda se zpracovává bez obracení, organický odpad z městských domácností se vrací zpět na venkov a do půdy. Organicko-biologické zemědělství se nejvíce rozšířilo v německy hovořících zemích a ve Skandinávii. K tomuto systému se i v současnosti hlásí svazy, jako např. Bioland, Naturland, Bio Ernte aj. (Šarapatka aj. 2006) Organické zemědělství v anglicky mluvících zemích (organic agriculture) Za zakladatele tohoto systému je považován sir Albert Howard, absolvent botaniky na univerzitě v Cambridge. Organic farming odpovídá dnešní obecné definici ekologického zemědělství. Organické zemědělství je v různých variantách nejvíce rozšířeno v anglicky mluvících zemích. Organické zemědělství v původní podobě je ovlivněno podmínkami Velké Británie (místo vzniku) s typickým klimatem a velkou tradicí v pastvě zvířat. Podstatný význam v tomto systému se přikládá mykorhize (symbióza hub s kořeny rostlin), které je podřízen i způsob obdělávání půdy. V daném systému se podniky dělí na pastevní farmy, smíšené i pouze s ornou půdou. Ochrana rostlin proti chorobám a škůdcům se zakládá na preventivních opatřeních a ve využívání přípravků povolených směrnicemi. Jedná se především o měďnaté preparáty, síru nebo biologické extrakty (Šarapatka aj. 2006). 27

27 2.3.5 Biologické zemědělství v německy mluvících zemích (biologischer Landbau) V průběhu 50. a 60. let minulého stolení se rozvíjel další ekologický zemědělský systém biologické zemědělství. To navazovalo na uplatňovaný biologicko-dynamický a organicko-biologický systém. Koncept toho systému ovlivnily nové vědecké poznatky, agrární politika poválečného období a problematika reziduí pesticidů. K základům systému patří práce Görbinga, který propracoval rýčovou metodu pro posuzování půdy a intenzivně se zabýval tvorbou půdních drobtů. Základem osevních postupů byly jetelotrávy obohacující půdní organickou hmotu, významná role byla přikládána i zelenému hnojení. Východisko ochrany rostlin spočívalo v nepřímé, preventivní ochraně, kde byl důraz kladen na výběr vhodných odrůd a posílení odolnosti optimálním organickým hnojením. Důležitý vliv má i tvorba podmínek pro užitečné živočichy, které ovlivňují populace škůdců. Biologická ochrana rostlin umožňuje také nasazení predátorů s použití pesticidů z přírodních látek (Šarapatka aj. 2006) Biologické zemědělství ve francouzsky mluvících zemích (L Agriculture biologique) Ve Francii biologické zemědělství vzniklo na přelomu 50. a 60. let minulého století důsledkem reakce na rozvoj chemické a technické intenzifikace zemědělské produkce. V počátečních fázích vývoje systému J. P. Pernin rozšiřoval tento systém mezi vědeckým a komerčně orientovaným světem. Typické je používání mořské řasy Lithothamnium calcareum jako hnojiva. Používali ji zemědělci na bretaňském pobřeží, protože pomáhala zvyšovat kvalitu půdy a dosahovat vyšších sklizní. Podle Bouchera, který je jeden ze zakladatelů této metody (metoda Lemaire - Boucher) mají rostliny při používání moučky z mořských řas zvýšenou schopnost přijímat vápník a fosfor, zvyšuje se odolnost k chorobám z nedostatku mikroelementů, produkty mají lepší kvalitu a chuť. V tomto systému dochází k orbě maximálně do 15 cm, často se však používá podrývání. Další metoda je Claude Aubert kolem Nature et Progrés byla vyvinuta v 60. letech a odpovídá obecnému popisu EZ (Šarapatka aj. 2006) 28

28 3 CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce bylo sjednotit informace a posoudit vývoj a současný stav ekologického zemědělství v České republice a ve vybraných státech (Rakousko, Švýcarsko a Francie) a určit faktory, které tento vývoj největší měrou ovlivnily. Dále provést komparaci ekologického zemědělství v České republice s analyzovanými zeměmi a shrnout hlavní faktory, které ovlivnily vývoj největší měrou. Součástí práce je také predikce budoucího vývoje ekologicky obhospodařované půdy. Cílem teoretické části práce je vymezit charakteristiku ekologického zemědělství a jeho odlišností od konvenčního zemědělství a charakterizovat modely ekologického zemědělství. 29

29 4 MATERIÁL A METODIKA Prvním úkolem při zpracování této diplomové práce bylo shromáždit a zpracovat veškerou dostupnou literaturu. Základem byly knihy, časopisy, noviny, výroční zprávy a brožury Ministerstev zemědělství a dalších organizací zabývající se problematikou ekologického zemědělství, a také internetové stránky. Z velkého množství údajů byly vybrány ty podstatné a nezbytné pro naplnění stanoveného cíle diplomové práce. Po prostudování byly získané údaje zpracovány a vytvořen literární přehled. Vzhledem k tomu, že část vlastní práce se zabývá světovou problematikou ekologického zemědělství a především pak problematikou ve vybraných evropských zemích, bylo velké množství použitých zdrojů (včetně internetových) cizojazyčných. Získané informace byly analyzovány, formulovány závěry a pro přehlednost zpracovány do tabulek a především pak do grafů. Pro analýzu jsem zvolila Rakousko, Švýcarsko a Francii. Jsou to státy, které se významně podílely na vývoji ekologického zemědělství a v současné době jsou špičkami v tomto odvětví. Součástí vlastní práce je také predikce budoucího vývoje ekologicky obhospodařované půdy ve sledovaných zemích včetně České republiky. Predikce byla provedena v programu Microsoft Excel Pro predikci byl zvolen nejčastěji exponenciální průběh funkce, u Francie byl zvolen lineární průběh funkce, který nejlépe odpovídal vývoji v předešlých letech. Predikce je provedena za předpokladu totožných přírodních podmínek a právních předpisů jak v jednotlivých zemích, tak v celé Evropské unii. Pro analýzu dat při které byl vybrán exponenciální průběh funkce bylo nutné hodnoty y zlogaritmovat, protože použitá funkce Lintrend vyžaduje hodnotu jako LN(y). 30

30 ha % 5 VLASTNÍ PRÁCE 5.1 Stav ekologického zemědělství ve světě V roce 2010 se ekologickým způsobem hospodařilo celkem na 37,04 mil. ha (obrázek č. 4), z toho však jen 15 % bylo využito pro pěstování na orné půdě. Jedná se o navýšení zemědělské půdy o více než 7 milionu hektarů oproti roku Na 2,5 milionech hektarů se pěstují obilniny na 0,5 mil hektaru olejniny a zelenina na 0,3 mil. hektarech. Současně i narůstá podíl ekologické půdy na celkové výměře. V roce 2010 bylo ve světě 0,85 % půdy obhospodařováno ekologicky, v roce 1999 to bylo pouze 0,3 %. Vývoj výměry ekologické půdy ve světě ,9 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0 Celková plocha EZ % podíl EZ Obrázek 4 Vývoj celkové výměry ekologické půdy ve světě a procentuální podíl EZ Zdroj: FiBL Z ekologické půdy bylo v roce 2010 téměř 33 % ploch na území Oceánie, nejmenší plocha byla v Africe, zhruba 2,9 %. Jak je vidět na obrázku č. 5, v roce 2003 došlo v Oceánii k meziročnímu nárůstu ekologické půdy o téměř 5 mil. hektarů. Růst ekologického zemědělství v Oceánii je ovlivněn pravděpodobně zahraniční poptávkou po produktech. V Asii došlo v roce 2004 o navýšení ekologické půdy 7,5krát. Největší výměru ekologické půdy z asijských zemí má Čína, podle IFOAM to je 1,9 mil. ha. 31

31 ha Ekologická zemědělská půda Afrika Asie Evropa Latinská Amerika Oceánie Severní Amerika Obrázek 5 Vývoj ekologické zemědělské půdy ve světě Zdroj: FiBL Pro země Latinské Ameriky je typické, že velká část produkce jde na export, především do USA a Evropské unie. Výzkumný ústav pro ekologické zemědělství uvádí, že například v Mexiku tvoří 67 % vývozu káva, 10 % zelenina a 6 % tropické a subtropické ovoce. V Austrálii a Argentině je hlavní část ekologického zemědělství založena na rozsáhlých pastvinách (Kristiansen 2006). Podle FiBL bylo v roce 2009 ve světě zhruba 1,8 milionu ekologických farem, nejvíce v Indii, Mexiku či Ugandě. Společnost pro výzkum ekologického trhu odhaduje obrat z prodeje bioproduktu v roce 2009 na 40 miliard EUR, což je o pět procent více než v předešlém roce. 5.2 Ekologické zemědělství v Evropě Počátek vzniku ekologického zemědělství ve střední a západní Evropě je datován v období po první světové válce. V německy mluvících zemích vznikalo přírodní zemědělství, jež se vrací k pečlivějšímu uplatňování biologicky zaměřených znalostí v zemědělství a dále také biodynamické zemědělství. Podstatou biodynamického zemědělství je antropozofický obraz člověka a přírody. Tyto systémy včetně organického zemědělství a dalších metod měly za cíl řešit problémy, které se ve společnosti objevily. 32

32 ha Od poloviny 19. století probíhala industrializace a urbanizace, které měly negativní vliv na životní podmínky obyvatelstva. Lidé hledali východiska, a proto se obraceli k životnímu stylu blízkému přírodě. V rámci hospodářské krize se však problémy nevyhnuly ani zemědělství snížení kupní síly obyvatelstva a omezení poptávky po zemědělských produktech (Šarapatka aj. 2006). Při srovnání vývoje ekologicky obhospodařované půdy ve vybraných státech Evropy v letech 2005 a 2009, je vidět pozitivní trend v nárůstu půdy. Především ve Španělsku došlo k navýšení o více než 100 %. Stalo se tak zemí s největší výměrou ekologické plochy, na druhém místě byla Itálie se 1,1 mil. hektarů (viz obrázek č. 6) Vývoj ekologické půdy Obrázek 6 Srovnání vývoje organické půdy v Evropě v letech 2005 a 2009 Zdroj: FiBL Nejvyšší nárůst v počtu ekofarem byl zaznamenán v Turecku (obrázek č.7), kdy se v rozmezí od roku 2005 do roku 2009 navýšil počet farem o téměř 60 %. Příčinou byl patrně rozvíjející se export biopotravin především do Evropy. 33

33 % Vývoj počtu ekofarem Obrázek 7 Vývoj počtu ekofarem v Evropě v letech Zdroj: FiBL Největší podíl ekologicky obhospodařované půdy v Evropě má Lichtenštejnsko, je to více než 29 % (Willer, Kilcher 2009). V rámci EU byl od roku 2005 do 2009 nejvyšší podíl ekologicky obhospodařované půdy Rakousko. Na obrázku č. 8 je vidět, že ve sledovaných letech docházelo u většiny vybraných zemí k nárůstu podílu ekologicky obhospodařované půdy, především u Švédska je růst znatelný. V roce 2009 byl v EU-15 podíl ekologické půdy 5,2 % a v EU-12 3,4 %. Podíl zemědělské půdy Rakousko Itálie Česká republika Portugalsko Řecko Slovensko Německo Velká Británie Španělsko Francie Švédsko Obrázek 8 Podíl zemědělské půdy obhospodařované ekologicky na celkové výměře Zdroj: FiBL 34

34 počet kusů Stejně jako v České republice, tak i v Evropě je v rámci ekologického chovu hospodářských zvířat dominantní chov ovcí a skotu. Nejvíce ovcí bylo v roce 2008 ekologicky chováno ve Velké Británii, více než 1,17 mil. kusů. Dále je z obrázku č. 9 patrné, že významnou roli má také Itálie a Španělsko. V roce 2009 došlo v Itálii k poklesu počtu chovaných ovcí o 35 % (na ) Ekologicky chovaná hospodářská zvířata 2008 Skot Prasata Ovce Obrázek 9 Ekologicky chovaná hospodářská zvířata ve vybraných zemích EU v roce 2008 Zdroj: epp.eurostat.ec.europa.eu Největší trh s biopotravinami v roce 2008 byl v Německu, kde obrat dosáhl 5,8 miliard EUR (viz tabulka č. 4) a byl tak nejrozvinutější v Evropě. Ve Švýcarsku byla v tomto roce nejvyšší spotřeba na obyvatele a to 118,7 EUR, v ČR to bylo pouhých 6,5 EUR. Tabulka 4 Obrat a spotřeba biopotravin ve vybraných evropských státech 2008 Země Obrat v mld. Spotřeba na obyvatele EUR v EUR Německo 5,8 70,5 Francie 2,6 43,2 Velká Británie 2,3 38,3 Švýcarsko 0,94 118,7 Rakousko 0,85 102,9 Česká republika 0,068 6,5 Zdroj: Potravinářská komora,

35 Oblíbeným místem pro nákup biopotravin a bioproduktů jsou v Evropě supermarkety. Běžně se zde nachází biooddělení s ovocem a zeleninou či masem. Jak je patrné z modelu struktury agrobyznysu (obrázek č. 10), právě supermarkety a nákupní oddělení mají zásadní vliv a určují, co vše se ke spotřebiteli dostane. Obrázek 10 Model struktury agrobyznysu Zdroj: Bečvářová Vývoj podpory ekologické produkce v Evropě Až od poloviny 80. let 20. století se ekologické zemědělství stalo předmětem pozornosti od tvůrců evropských politik, spotřebitelů, ochránců životného prostředí a zemědělců. Politická podpora pro ekologické zemědělství má několik podob včetně právních předpisů definujících ekologické zemědělství, státní inspekce a speciálních postupů pro certifikace a označování ekologických produktů. Ekologické zemědělství je také ovlivněno opatřeními společné zemědělské politiky. V období po 2. světové válce byla většina evropských vlád lhostejná vůči ekologickému zemědělství a považovali toto hnutí za ohrožující tradiční zemědělské politiky zdůrazňující technický pokrok jako prostředek ke zlepšení příjmů zemědělských podniků a zajištění potravin. Se vznikem nadprodukce a environmentálních problémů v důsledku intenzifikace získalo ekologické zemědělství důvěryhodnost jako alternativní cesta rozvoje, především v německy mluvících a severských zemích. V polovině 80. let začaly některé vlády inicializovat první politické a vnitrostátní předpisy vymezující ekologickou výrobu a brzy následovaly 36

36 první národní programy na podporu konverze. Na počátku roku 1990 bylo v celé EU zavedeno právní vymezení ekologické rostlinné výroby a poskytování podpory pro převod a následné ekologické hospodaření. Od roku 2004 bylo agroenvironmentální schéma začleněno do Programu rozvoje venkova, který byl postupně začleňován v nových členských státech (Lockeretz 2007). 5.3 Ekologické zemědělství v Rakousku Historie a vývoj ekologického zemědělství v Rakousku Ekologické zemědělství má v Rakousku dlouholetou historii. První ekologické farmy byly založeny jich v roce Převážná část ekofarem byla farmami smíšenými, zemědělci převážně nabízeli své produkty přímo na farmách ( Živělová, Jánský 2007). Vývoj EZ v Rakousku lze rozdělit do několika etap: Základní etapa: 1927 zřízeny první ekologické farmy, především v jižní části Rakouska. Fáze kvalitativního růstu: po roce 1960 se začíná zvyšovat počet ekologických zemědělců, začínají se organizovat a vytvářet ekologické sítě. První boom: od konce 80. let do počátku 90. let 20. století první oficiální směrnice pro ekologické zemědělství, první dotační programy, zvýšení ekologického povědomí. Rychlý rozvoj ekologického zemědělství převážně v západním Rakousku (oblasti s pastvinami). Druhý boom: v 1990 a 1995 se počet ekofarem navyšuje více než desetkrát (rozšířeno díky marketingu v obchodních řetězcích, 1995 vstup do EU Agroenvironmentální program). Tento jev je patrný na obrázku č. 11. Fáze konsolidace. V posledních letech se zpomalilo rozšiřování ploch ekologického zemědělství, zůstává však na vysoké úrovni. V současné době je patrná určitá konsolidace a profesionalizace ekologické produkce a uvádění produktů na trh je očividné ( 37

37 (odhad) ha Při srovnání s dalšími evropskými zeměmi má Rakousko vysoký podíl ekologicky obhospodařované půdy z celkové výměry i počet ekofarem. V první polovině roku 2011 bylo v Rakousku 19,4 % půdy obhospodařováno ekologicky. V roce 2010 byl podíl biopotravin na obratu maloobchodních řetězců již 7,3 % a celkový obrat na trhu s biopotravinami byl ve výši 984 milionů EUR. Největší zájem byl o bio mléko a čerstvé ovoce a zeleninu ( Vývoj počtu ekofarem a ekologicky obhospodařované plochy Ekologické farmy Ekologická plocha Obrázek 11 Vývoj počtu ekofarem a ekologicky obhospodařované plochy v Rakousku Zdroj: Bio-Agrarstatistik Österreich Kontrola a certifikace Rakousko je novátorem v zavádění národních ekologických norem a bylo jednou z prvních zemí na světě, která nastavila oficiální směrnice pro ekologické zemědělství. Ekofarmy jsou monitorovány nezávislými kontrolními orgány, které musí být schváleny ministerstvem zdravotnictví. Kontrolní organizace musí zavést systém řízení jakosti dle evropské normy EN a jsou sledovány rakouskou Akreditační službou ministerstva hospodářství. Kontrola ekologického zemědělství se vztahuje na celý výrobní proces a prováděna je nejméně jednou ročně ( V Rakousku bylo pro identifikaci ekologických produktů vytvořeno několik značek: Austria Bio-Zeichen s uvedením původu mohou používat schválení ekologičtí zemědělci, zpracovatelé a obchodní společnosti. Tato značka zaručuje, že výrobek pochází z ekologického zemědělství a potvrzuje, 38

38 že nejméně 70 % všech složek pochází z domácí ekologické produkce ( Tato značka byla představena ministerstvem zemědělství a lesnictví v roce 1994 (Živělová, Jánský 2007) Obrázek 12 "Austria Bio-Zeichen" Zdroj: Bio-Zeichen bez označení původu se nevztahuje na regionální původ. Produkty označeny tímto symbolem jsou také vyrobeny podle ekologických standardů, ale méně než 70 % pochází z rakouské ekologické produkce ( Obrázek 13 "Bio-Zeichen" Zdroj: Podpora ekologického zemědělství V Rakousku bylo EZ považováno za důležitý prostředek k dosažení sociálních a ekologických cílů v rámci přípravy na vstup do EU v roce 1995 (Lockeretz 2007). V 90. let došlo k velkému rozvoji EZ především vlivem vládních dotací. Systém poskytování dotací prošel značným vývojem: 1988 vydán Zemědělský akt, cílem byla výpomoc biofarmám s poradenstvím, propagací a marketingovou činností (Lampkin 1999), v 1989 poskytovaly dotace individuálním zemědělcům přecházejícím na ekologické hospodaření pouze tři rakouské provincie a to Horní a Dolní Rakousko a Štýrsko, 39

39 v 1991 prezentovalo ministerstvo zemědělství a lesnictví dotace pro farmy transformující se na ekologické, od 1992 poskytovány dotace transformujícím se a certifikovaným ekofarmám, rozšíření finanční podpory pro ekozemědělce, v agro-environmentální program OePUL, další pětiletý kontrakt od roku 2000 (Jánský, Živělová, 2004; Lampkin 1999). Se zavedením programu OePUL se v Rakousku během roku podařilo zvýšit počet ekologicky hospodařících zemědělců o V roce 2002 se 95 % všech ekofarem podílelo na daném programu ( Necelých 50 % dotací je poskytnuto z rozpočtu EU, zbytek je hrazen federální a spolkovými vládami. Dotace je poskytnuta na každý hektar. Výše dotací je u orné půdy 327 EUR, u travních porostů 218 EUR, sady 436 EUR a vinice, zelenina a chmel 727 EUR. Dotace poskytována rakouskou vládou podmínila přechod mnoha zemědělců na ekologický způsob hospodaření (Jánský, Živělová 2004). Rakousko patří mezi země s nejrozšířenějším ekologickým zemědělstvím. Velké množství zemědělců zvolilo tento způsob hospodaření kvůli dotacím. Ke stagnaci, popřípadě mírnému poklesu počtu ekozemědělců, dochází v oblastech s nedostatečným marketingem ekologických produktů, jedná se například o Tyrolsko nebo Štýrsko. Plocha ekologicky obhospodařovaných oblastí v Rakousku nadále roste, ale současnou poptávku po ekoproduktech často nelze uspokojit. Akční program pro ekologické zemědělství je považován za politické prohlášení o záměru a podpoře ekologického zemědělství a jeho produktů. Opatření se týkají zejména vzdělávání, výzkumu, marketingu a stykem s veřejností ( Nejpodstatnější podmínkou dalšího rozvoje ekologického zemědělství v Rakousku je výchova spotřebitelů k oceňování významu ekologických produktů a ochota za ně zaplatit vyšší cenu. Pro perspektivní životaschopnost ekologického zemědělství je důležité také odpovídající ekonomické ocenění (Živělová, Jánský, 2007). 40

40 5.4 Ekologické zemědělství ve Švýcarsku Historie a vývoj ekologického zemědělství ve Švýcarsku Švýcarsko bylo průkopnickou zemí v rámci ekologického zemědělství a zůstalo tomu až do současnosti. Kořeny bio-dynamického zemědělství sahají až do roku Hnutí zemědělců zahájil Hans Müller a stal se jádrem ekologického zemědělství v roce Společně s manželkou Marií a Ruschem, se stal zakladatelem ekologického zemědělství v německy mluvících zemí. V roce 1949 začal poprvé používat termín organisch-biologischer Landbau ( ekologicky biologické zemědělství ). V roce 1946 založil Müller AVG Galmis, první družstvo zabývající se komercializací produktů ekologického zemědělství, založil dodávky (zásilkovou službu) organické zeleniny a ovoce dodávané v boxech. V roce 1973 byl založen Výzkumný ústav pro ekologické zemědělství, který se stal jedním z hlavních center výzkumu ekologického zemědělství po celém světě. V roce 1980 bylo založeno švýcarské sdružení ekologických zemědělců, v současné době Bio Suisse ( V 90. letech 20. století zažilo ekologické zemědělství boom, kdy se počet ekologických farem zvýšil z 800 na (2000). Podle údaje Bio Suisse bylo v roce hektarů obhospodařováno organicky, což představuje 11,4 % zemědělské půdy. V roce 2009 bylo 20 % z horských farem ve Švýcarsku ekologických. Mezi vybrané faktory, které podmínily tento růst, patří: zájem spotřebitelů o zdravé potraviny, agro environmentální politika států a vlády, která podporuje ekologické farmy, dostupnost biopotravin v dominantních obchodních řetězcích, podpora ekologického zemědělství známými osobnostmi ( 41

41 Vývoj počtu ekofarem a ekologicky obhospodařované plochy 8000 ha Výměra ekologické půdy Počet farem Obrázek 14 Vývoj ekologické půdy ve Švýcarsku Zdroj: Produkty ekologického zemědělství ve Švýcarsku Švýcaři v roce 2010 utratili za biopotraviny 1,3 miliardy EUR, tedy více než 31 miliard korun. Podíl bioprodukce na spotřebě potravin je zhruba 3,5 %. Mezi nejvýznamnější ekologicky pěstované plodiny patří chlebové a krmné obiloviny, zelenina a brambory. Z ekologických produktů živočišného původu to jsou mléko, maso, masné výrobky, vejce a mléčné výrobky. Mléčné výrobky tvoří nejvýznamnější skupinu výrobků. Zvýšená poptávka po biopotravinách je podmíněna několika zásadními faktory jako např.: obavy týkající se bezpečnosti potravin, povědomí o životním prostředí, zájem o dobré životní podmínky zvířat, vliv médií, důvěryhodnost ekologického zemědělství, dostupnost biopotravin, úroveň vzdělávání spotřebitelů ( Z obrázku č. 15 vyplývá, že v roce % obyvatelstva kupovalo ekologické produkty minimálně jednou za týden. 42

42 Frekvence nákupu ekologických produktů 40% 25% 8% Nekupují bioprodukty Několikrát za týden Nejméně jednou týdně Méně než jednou týdně 27% Obrázek 15 Frekvence nákupu ekologických produktů ve Švýcarsku Zdroj: Bio Suisse Vládní politika v oblasti ekologického zemědělství Švýcarsko má dlouhou historii politické podpory ekologického zemědělství, kanton Bern představil převodní podpory už v roce V roce 1992 Parlament Švýcarské federace rozhodl, že dá roční přímé platby zemědělcům do roku Jednalo se o paušální dotace, jedna část na farmu a další část na hektar v závislosti na druhu pěstovaných plodin. Farmy musely být certifikovány švýcarskou kontrolní organizací VSBLO. Podobně jako v ostatních zemích byl příjem vyšší v horských a kopcovitých oblastech (Lockeretz 2007). Ve Švýcarsku jsou nyní uplatňovány dvě formy přímé podpory pro zemědělce a to přímé platby všem zemědělcům (konvenčním i ekologickým) a platba zemědělcům, kteří produkují zvířata a produkty způsobem vstřícným k životnímu prostředí. Za správu toho systému plateb je odpovědný Spolkový úřad pro zemědělství ( Mezi vybrané podmínky pro poskytnutí obecné přímé platby patří například: vedení provozovny ve smyslu zemědělského nařízení, residence ve Švýcarsku, zemědělské vzdělání nebo jiná školení, právní forma jednotlivec s výjimkou pro rolník společnost s ručením omezeným. Vyloučeny jsou právní subjekty, kantony, obce a federace, věk do 65 let, 43

43 dodržování podmínek ochrany zvířat, vody, ŽP a přírodního a kulturního dědictví, práci vykonává minimálně 50 % in house zaměstnanců, každoroční podání žádosti o přímé platy a registrace pro některé typy příspěvků ( Zákon ve Švýcarsku vyžaduje, aby všechny zemědělské dotace splňovaly minimální ekologické standardy. Tato agroenvironmentální politika je založena na referendu z roku Minimální ekologické standardy požadují minimálně střídání čtyř plodin, opatření proti půdní erozi, vyváženou výživu a vysokou biologickou rozmanitost na 7 % zemědělské půdy ( 5.5 Ekologické zemědělství ve Francii Historie a vývoj ekologického zemědělství ve Francii První standardy pro ekologické zemědělství byly uveřejněny v roce 1972 sdružením producentů Nature & Progres. Vytvořením národní komise odpovědné za organizaci a rozvoj ekologického zemědělství ve Francii v roce 1981 uznala oficiálně francouzská vláda ekologické zemědělství. V roce 1985 bylo přestaveno státní logo pro ekoprodukty AB-Logo (Agriculture Biologique; viz obrázek č. 16). Díky státnímu uznání dosáhlo ekologické zemědělství vysoké uznání ve Francii i v zahraničí. V této době byla Francie nejvýznamnějším dodavatelem ekoproduktů a 40 % z evropské ekologické půdy bylo obhospodařováno ve Francii. V polovině 90. let počet ekofarem stagnoval i plocha ekologicky obhospodařované půdy se zvětšovala jen minimálně. Příčinou byla implementace Nařízení rady (EHS) č. 2091/91 a transformace v organizaci tohoto sektoru. Na propagaci a rozvoj EZ byla v listopadu 2001 zřízena státní agentura Agence Bio ( Živělová, Jánský 2007). Obrázek 16 AB-Logo Zdroj: 44

44 ha V roce 2009 byl ve Francii podíl ekologicky obhospodařované půdy jen 2,5 %, což je méně než průměr v EU. V letech 1994 až 2009 vykazuje EZ ve Francii trvalý růst, kdy se v tomto období podíl ekologicky obhospodařované půdy zvýšil téměř o 490%. Podle údajů, které zveřejnila Agence Bio bylo v roce ekofarem, což je nárůst o téměř 25 % proti roku 2009 a ha půdy bylo v režimu ekologickém, to představuje 45% nárůst oproti roku 2008 ( Agence Bio). Tento rostoucí trend je patrný i na obrázku č. 17. Podle údajů z Eurostatu byly v roce 2009 pěstovány především pícniny, obiloviny a hrozny Vývoj počtu ekofarem a ekologicky obhospodařované plochy Ekologické farmy Ekologická plocha Obrázek 17 Vývoj počtu ekofarem a ekologicky obhospodařované plochy ve Francii Zdroj: Agence Bio Vládní podpora V souvislosti s rostoucí domácí poptávkou po ekologických produktech představil v roce 1997 ministr zemědělství plán postupu podpory ekologické produkce. Ten zahrnoval dotace o celkové výši 80 mil. FRF na stimulaci a vývoj ekologické produkce, distribuci a prodej. Cílem byla transformace 1 mil. ha zemědělské půdy na ekologickou a zvýšení počtu ekologických producentů do roku 2005 na Tohoto cíle však dosaženo nebylo, jelikož v roce 2005 bylo ekologicky obhospodařováno ha a počet ekologicky hospodařících farem Francouzská vláda podporuje rozvoj ekologického zemědělství jako součást udržitelného francouzského zemědělství. Finančně podporovány jsou jen farmy ve fázi konverze. Stávající ekofarmy už nedostávají žádné dotace pro daný druh zemědělství. Limit poskytnutých dotací je FRF na farmu ve fázi konverze. Výše poskytnuté 45

45 dotace je odvozena od využití ekologicky obhospodařované plochy. V roce 2009 byly na přeměnu konvenčních podniků vyčleněny prostředky ve výši 598 mil. EUR. Finanční podpora činí v průměru okolo 200 EUR/ha ( V roce 2008 byl zveřejněn organický akční plán poskytující finanční prostředky na výzkum a vývoj v ekologickém zemědělství, aby se ztrojnásobila oblast věnovaná ekologickému zemědělství do roku 2012 ( Stát podporuje ekologické zemědělství i prostřednictvím poradenství, které je na národní úrovni organizováno organizací FORMABIO (Živělová, Jánský 2007) Trh s biopotravinami Francie, s téměř 63 miliony obyvatel, má jeden z největších trhů potravin v Evropě. V evropském měřítku zaujímá 2. místo v obratovém trhu s bioprodukty. V roce 2010 dosáhl obrat za bioprodukty 3,4 miliardy EUR, podíl na trhu s potravinami činil 2%. Jednou z příčin tohoto nárůstu je přesvědčivá nabídka velkého počtu nově založených biosupermarketů. Hybnými silami trhu jsou právě regionální biořetězce, maloobchodní prodejny a národní sítě Biocoop a Biomonde. Objem biopotravin se od roku 2008 do 2010 ztrojnásobil i v rámci společného stravování, které tvoří školní jídelny a menzy ( Podle Agence Bio v roce 2009 tvořil největší podíl biopotravin nakoupených v maloobchodech mléko, mléčné výrobky a vejce (viz obrázek č. 18). 46

46 10% 5% 3% Podíly skupiny výrobků na trhu s biopotravinami mléko, mléčné výrobky a vejce 1% 1% 22% potraviny (kromě ml.výrobků a čerstvého ovoce a zeleniny) čerstvé ovoce a zelenina maso 11% chléb a mouka 19% víno 11% ovocné a zeleninové šťávy 17% lahůdky mořské plody zmrazené potraviny Obrázek 18 Podíly skupiny výrobků na trhu s biopotravinami ve Francii Zdroj: Mezi hlavní motivy nákupu potravin pocházejících z ekologické produkce patří obavy o životní prostředí a o dobré životní podmínky zvířat, ale hédonistické důvody jako je zdraví a kvalita jsou stále důležitější. V roce 2009 bylo pro 79 % spotřebitelů hlavní důvod, proč nekupovali biopotraviny, vysoká cena. Pouze část francouzské poptávky po ekoproduktech se daří uspokojit domácí produkcí. Nejjednodušší vstup na trh je pro mimosezónní a tropické produkty, dovoz skotu, ovcí, drůbeže a vína je omezen ( Podle Agence Bio pochází v průměru 38 % biovýrobků spotřebovaných ve Francii z jiné země. Z toho 30 % tvoří exotické produkty, 30 % produkty, pro které Francie nemá výhodné podmínky (citrusy, sójové boby, akvakultury, ) a 40 % tvoří produkty, které by si mohli vyprodukovat sami, ale mají jich nedostatek, např. mléko, obilí, vepřové maso. 47

47 5.6 Ekologické zemědělství v České republice Historie, vývoj a současnost ekologického zemědělství v České republice Na území Československa byly prvotní zprávy o ekologickém zemědělství zveřejněny až mezi roky a to pouze ve formě jednoduchých článků, které mezi odbornou veřejností neshledaly žádnou pozitivní odezvu. Praktické základy systému jsou datovány, před rokem 1989, kdy bylo vyhlášeno přechodné období pro tři zemědělská družstva (Šarapatka aj. 2006). V roce 1990 byly uvolněny první finanční prostředky na podporu vzniku ekologicky hospodařících podniků, to pravděpodobně vedlo k nárůstu ekologicky obhospodařované půdy až na 15 tisíc hektarů. V této době existovalo na území pět svazů ekologických zemědělců. V období 1993 až 1996 byly Ministerstvem zemědělství ČR dotace zrušeny, což vedlo ke stagnaci ploch, ale současně toto opatření mělo pozitivní vliv na kvalitativní rozvoj ekologického zemědělství. Počet svazů se snížil na dva. V roce 1994 byla zavedena jednotná ochranná známka pro biopotraviny, současně na trhu začali působit větší zpracovatelé a obchodníci a povědomí spotřebitelů o biopotravinách rostlo. V roce 1998 byla obnovena finanční podpora a došlo k rapidnímu nárůstu ekologického zemědělství, do roku 2001 se ekologicky obhospodařovaná plocha navýšila třikrát. Dalším milníkem byl rok 2007, kdy byly dotace na EZ znatelně navýšeny v rámci Programu rozvoje venkova ( V roce 2009 dosáhl celkový obrat s biopotravinami včetně vývozu přibližně 2,13 mld. Kč, z toho spotřebitelé v republice utratili za biopotraviny zhruba 83 %. V průměru utratil občan za biopotraviny 200 Kč ročně a podíl na celkové spotřebě potravin a nápojů dosáhl 0,71 %. I když dochází k významnému nárůstu trhu s biopotraviny, průměrná spotřeba je však daleko za průměrem západní Evropy. Problém na českém trhu s biopotravinami je především v nedostatečně rozvinutém zpracovatelském sektoru a nedostatečný marketing a propracovaní distribuční sítě. V prosinci 2010 byl přijat Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství letech , jehož kvantitativním cílem je dosáhnout 15% podílu výměry zemědělské půdy a navýšení podílu biopotravin na trhu na 3 %. Vize do roku 2020 je, že ekologické zemědělství bude plně rozvinutým odvětvím zemědělství se všemi odpovídajícími charakteristikami, jakými jsou stabilní trh, služby a státní politika 48

48 ha podporující poskytování veřejných statků, včetně aspektů týkajících se životního prostředí a pohody zvířat (Ročenka ekologické zemědělství v ČR 2010) Vývoj počtu ekofarem a ekologicky obhospodařované plochy Ekologické farmy Ekologická plocha Obrázek 19 Vývoj počtu ekofarem a ekologicky obhospodařované plochy v ČR Zdroj: Ročenka ekologické zemědělství v ČR, 2010 K tvořil podíl ekologické půdy na území ČR 10,59 % z celkové zemědělské půdy. Meziroční nárůst počtu ekofarem byl 30,8 %, k meziročnímu nárůstu o více než 30 % dochází již od roku Rostoucí vývoj byl očekáván i v roce Do 25. srpna 2011 bylo ekologicky obhospodařováno ha, což představuje podíl 11,4 % na celkové výměře zemědělské půdy v ČR (Dvorský, Urban 2011). Podle údajů z Ministerstva zemědělství ČR klesá od roku 2001 průměrná velikost ekofarem, v roce 2010 na 127 ha. Na obrázku č. 20 je vidět, že k nejvýznamnějšímu meziročnímu růstu výměry zemědělské půdy v ekologickém zemědělství došlo v roce 1998, kdy to bylo o 253,9 %. Tento extrémní nárůst byl pravděpodobně zapříčiněn obnovou finanční podpory. 49

49 ha % % Podíl na celkové výměře a meziroční změny Podíl z celkové výměry EZ Meziroční změna výměry zem.půdy Meziroční změna počtu farem v EZ Obrázek 20 Podíl na celkové výměře ZPF, meziroční změna počtu ekofarem a výměry zemědělské půdy v EZ v letech Zdroj: Ročenka ekologické zemědělství v ČR, 2010 Ve struktuře užití půdy v ekologickém zemědělství dominují trvalé travní porosty. Do 25. srpna 2011 bylo v ekologickém zemědělství ha trvalých travních porostů (Dvorský, Urban 2011), v roce 2010 více než 369 tis. ha. Převládající poměr trvalých travních porostů je způsobem pravděpodobně tím, že největší plochy ekologické půdy jsou v podhorských a horských oblastech. Přestože plocha trvalých travních porostů narůstá, podíl na celkové výměře zůstává od roku 2005 na zhruba 82 %. Pro srovnání v roce 2003 byl podíl trvalých travních porostů nejvyšší, a to 90,86 %. Na obrázku č. 21 je vidět, že dochází k nárůstu orné půdy, to by se mělo projevit ve vyšším objemu produkce biopotravin. Meziroční nárůst výměry orné půdy v roce 2010 byl téměř o 10 tis. ha na celkových ha Vývoj struktury půdního fondu v EZ Orná půda Trvalé travní porosty Trvalé kultury Ostatní plochy Obrázek 21 Vývoj struktury půdního fondu v ekologickém zemědělství Zdroj: Ročenka ekologické zemědělství v ČR,

50 Obiloviny jsou hlavní ekologicky pěstované plodiny na orné půdě, jejich podíl v roce 2010 byl téměř 45 %. Nejvíce se pěstovala pšenice obecná a oves. Další významnou plodinou jsou pícniny s podílem 40 %. Poměr mezi jednoletými a víceletými pícninami je zhruba 1:4,5. Z luskovin je pěstován především hrách, v roce 2010 na více než ha. Mezi technické plodiny se řadí olejniny a textilní plodiny. Z technických plodin byla nejvíce pěstována hořčice (983,59 ha), řepka a řepice (864,73 ha). Téměř nevýznamné je pěstování kořenové a hlízové zeleniny, která se v roce 2010 pěstovala na méně než 50 ha, z toho 22,49 ha byla mrkev. Z plodové zeleniny je nejvíce pěstovaná dýně 911,18 ha, což představuje více než 98 % plodové zeleniny. Ke konci roku 2011 zaujímaly ekologické sady hektarů, což představuje 28 % celkové rozlohy sadů v České republice. Předpokládá se, že jejich podíl je největší z celé Evropské Unie. Například v Rakousku je podíl biosadů odhadován na 18 %. Dotace na ekologické sady v České republice jsou odhadovany na 100 milionů korun ročně. Jedná se o kompenzační platbu, která je vázána na plochu a ne na produkci (Zemědělec 14/2012). 922,48 48, ,32 769,84 Celkem (ha) 21974, , , , ,26 282,68 Obiloviny pro produkci zrna Luskoviny Okopaniny Technické plodiny Čerstvá zelenina vč. Jahod Plodová zelenina Kořenová a hlízová zeleina Pícniny na orné půdě Ovocné sady Vinice Obrázek 22 Struktura vybraných plodin na ekofarmách 2010 Zdroj: Ročenka ekologické zemědělství v ČR V roce 2010 bylo na ekofarmách chováno okolo 252 tis. kusů zvířat, oproti roku 2008 to je navýšení o 28 tis. kusů. Nejvýznamnější kategorií je skot ( ks) z toho převážně skot nad 2 roky, který představuje 55,7 %. Další významnou kategorií jsou ovce, kterých bylo v roce 2010 chováno více než 57 tis. Od roku 2008 je vidět 51

51 ks velký nárůst v počtu ekologicky chované drůbeže. V roce 2008 realizovalo chov drůbeže 24 ekofarem, v roce 2010 to bylo již 41. V roce 2010 došlo k poklesu zhruba o třetinu u králíků a včel na 55 ks králíků a 806 rojů včel. Chov ryb v ekologickém zemědělství nebyl v roce 2010 žádný, zatím, co v roce 2008 bylo ekologicky chováno 750 ks ryb. Zastoupení jednotlivých druhů zvířat v letech 2008 až 2010 je vidět na obrázku č. 23. Počet zvířat na ekofarmách Koně Skot Ovce Kozy Prasata Drubež Králící Včely (počet rojů) Ostatní zvířata Ryby Obrázek 23 Počet zvířat na ekologických farmách v letech Zdroj: Ročenka ekologické zemědělství v ČR Podpora ekologického zemědělství V roce 1990 se začaly vyplácet prostředky na podporu vzniku ekologicky hospodařících podniků, tato podpora přetrvala do roku V roce 1993 byl tento systém zrušen, přestože byl považován za přínosný pro biosektor (Lampkin 1999). Od roku 1998 byla obnovena státní podpora, kdy na základě nařízení vlády byly stanoveny podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství. Od roku 2004 do roku 2006 byly podmínky státní podpory upraveny programovým dokumentem Horizontální plán rozvoje venkova. HRDP byl zpracován dle pravidel EU, díky čemuž byla zajištěna finanční podpora českých ekozemědělců i po vstupu do EU. Ekologické zemědělství bylo podporováno v rámci AEO a detailní podmínky pro poskytování dotací na ekologické zemědělství byly uvedeny v nařízení vlády 242/2004 Sb. V této době mohli také ekologičtí zemědělci využívat zvýhodněné bodové bonifikace při žádostech o podporu z Operačního programu Zemědělství. 52

52 Od roku 2007 je podpora zajišťována z Programu rozvoje venkova , který nahradil HRDP a OP. Ekologické zemědělství je opět podporováno v rámci AEO a od roku 2007 mohou registrované subjekty čerpat bodové zvýhodnění i u dalších opatření u Osy I a III PRV. V Ose I byli ekozemědělci zvýhodněni v rámci opatření Modernizace zemědělských podniků a Zahájení činnosti mladých zemědělců, v Ose III v opatření Podpora cestovního ruchu a Diverzifikace činností nezemědělské povahy. Nově mohli ekozemědělci čerpat finanční prostředky z národních dotací, kdy od roku 2009 byl titul Podpora restrukturalizace ovocných sadů rozšířen i na výsadbu ekologických ovocných sadů. V letech 2009 a 2010 bylo v rámci tohoto titulu vyplaceno tis. Kč. Podpora ekologických zemědělců je uskutečňována v rámci OSY II PRV Zlepšování životního prostředí a krajiny titul Ekologické zemědělství. Tento titul společně s titulem pro integrovanou produkci spadají pod podopatření Postupy šetrné k životnímu prostředí, tvz. agroenvironmentální opatření. V rámci tohoto titulu je ekologickým zemědělcům vyplácena náhrada za ztráty vzniklé ekologickým hospodařením. Platba je poskytována na plochu půdy s diferenciací podle užití a je vyplácena fixně pro celé období. Na platbu mají nárok i zemědělci v přechodném období. Jelikož jsou dotace vypláceny v Kč, liší se každoročně výše v závislosti na uplatněném směnném kurzu. V níže uvedené tabulce je použit přepočítávací kurz pro rok ,285 Kč (Ekologické zemědělství v ČR, Akční plán ). Tabulka 5 Výše dotace na ekologické zemědělství v letech Kultura nižší sazba je určena pro zemědělce se souběžnou produkcí Zdroj: Akční plán pro rozvoj EZ v letech (HRDP) (Kč/ha/rok) (PRV) (EUR/Kč/ha/rok) Orná půda /4074 Trvalé travní porosty (89)*/1 866 (2339) Zelenina a speciální byliny na orné půdě / Trvalé kultury (sady, vinice) Trvalé kultury (extenzivní sady) /

53 mil. Kč Na následujícím obrázku je vidět, že právě od roku 2007, od kdy je platný současný Program rozvoje venkova, se rapidně zvýšily vyplacené dotace Vývoj dotací v ekologickém zemědělství Obrázek 24 Vyplacené finanční prostředky v rámci dotace na plochu zařazenou do ekologického zemědělství v letech Zdroj: Akční plán, Ekologické zemědělství v ČR Český trh s biopotravinami Spotřeba biopotravin v ČR roste, zatímco v roce 2005 utratil každý občan v průměru 50 Kč za biopotraviny, v roce 2009 to bylo již 200 Kč. Ve většině sledovaných let vykazuje rostoucí tendenci i podíl biopotravin na celkové spotřebě potravin a nápojů (obrázek č. 25). V roce 2010 se na maloobchodním obratu biopotravin nejvíce podílely Ostatní zpracované potraviny které představovaly 33 % a z nich polovinu tvoří potraviny typu dětských výživ. Dále to jsou s 25 % Mléko a mléčné výrobky a s 11 % Ovoce a zelenina, do této kategorie spadají i ovocné a zeleninové šťávy. 54

54 Kč % Podíl spotřeby biopotravin a spotřeba na obyvatele ,8 0,6 0,4 0,2 0 Spotřeba na obyvatele Podíl spotřeby biopotravin Obrázek 25 Podíl biopotravin na celkové spotřebě potravin a nápojů a růst spotřeby biopotravin na obyvatele Zdroj: Potravinářská komora ČR Spotřebitelé kupují biopotraviny v maloobchodech z více než 67 %, dále pak ve specializovaných prodejnách zdravé výživy (19,4 %) a současně 4 % kupují biopotraviny přímo na farmách a i v lékárnách a drogistických řetězcích. Jak je vidět i na obrázku č. 26, jen necelé 1 % biopotravin se prodalo prostřednictvím gastronomických zařízení. Nezávislé prodejny potravin Podíl na trhu dle odbytového místa Lékárny a drogerie Farmy a přímý prodej Gastro zařízení Prodejny zdravé výživy a biopotravin Maloobchodní řetězce Obrázek 26 Nákup biopotravin na trhu dle odbytového místa v roce 2010 Zdroj: MZe ČR V roce 2010 byl celkový obrat biopotravin včetně vývozu 2,1 miliardy korun, na území ČR bylo za biopotraviny utraceno cca 1,6 miliardy Kč. Vzhledem 55

55 k dominantnímu postavení trvalých travních porostů ve struktuře půdního fondu je na území České republiky omezená nabídku bioproduktů, z čehož vyplývá, že významná část biopotravin pochází z dovozu. Dovoz finálních biopotravin je odhadován v celkové výši 46 % maloobchodního obratu v České republice (MZe ČR). 5.7 Predikce vývoje ekologicky obhospodařované půdy Predikce budoucího vývoje ekologicky obhospodařovaných ploch má ve všech sledovaných zemích rostoucí trend. Vliv na tento vývoj může mít velké množství faktorů. Stěžejní působení u všech zemí bude mít poptávka po bioproduktech. Vzhledem k tomu, že v Evropě dochází k růstu poptávky a je podporován marketing a spotřeba biopotravin, měl by mít tento faktor na rozvoj výměry ekologické půdy kladný vliv. U členských zemí EU (Rakousko, Francie, Česká republika) můžeme předpokládat, že velký vliv bude mít Program rozvoje venkova , především případné změny týkající se podmínek pro získání dotací na ekologickou plochu. Pro predikci byl zvolen nejčastěji exponenciální průběh funkce, který nejlépe odpovídal vývoji v předešlých letech. Predikce je provedena za předpokladu neměnnosti přírodních podmínek a legislativních norem jak jednotlivých zemí, tak Evropské unie. Pro predikci v Rakousku byla použita exponenciální funkce, její průběh nejlépe vystihuje předešlý vývoj. Pro analýzu dat bylo nutné hodnoty y zlogaritmovat, protože funkce lintrend vyžaduje hodnotu jako LN(y). Následně jsou potom predikované hodnoty v posledním sloupci odlogaritmované (viz příloha). Pro predikci ekologicky obhospodařovaných ploch ve Švýcarsku jsem také zvolila exponenciální průběh, i když vývoj byl oproti ostatním zemím velmi mírný. Pro analýzu dat platí stejná technika jako u Rakouska. 56

56 tis. ha tis. ha Rakousko y = 4E-31e 0,0378x predikce Expon. ( ) Švýcarsko 200 y = 2E-29e 0,0354x predikce Expon. ( ) Obrázek 27 Predikce vývoje ekologicky obhospodařované půdy v Rakousku a Švýcarsku do roku 2020 U Francie jsem zvolila lineární vývoj, neboť všechny ostatní funkce měly podobný průběh, právě díky umírněnému vývoji v letech 2002 až Česká republika se ukázala jako silný konkurent Francie. Velikost ekologicky obhospodařované plochy je o pár jednotek hektarů vyšší a vývoj je tedy téměř totožný. Jedním z cílů Akčního plánu je, aby do roku 2015 byl podíl ekologicky obhospodařované půdy v České republice 15 %. Podle predikčního modelu na obrázku č. 28 vychází podíl ekologické půdy pro tento rok na 17 %. 57

57 tis. ha tis. ha Francie 1400 y = 41,897x predikce Lineární ( ) Česká republika y = 7E-84e 0,0983x predikce Expon. ( ) Obrázek 28 Predikce vývoje ekologicky obhospodařované půdy ve Francii a ČR do roku Komparace vývoje ekologického zemědělství v České republice a vybraných státech a hlavní faktory ovlivňující tento vývoj Prvotní faktor, který ovlivňuje ekologické zemědělství v České republice, při srovnání se sledovanými zeměmi, vyplývá z historického vývoje. Počátky ekologického zemědělství ve Švýcarsku i Rakousku jsou datovány před 2. světovou válkou, ale v České republice až koncem 80. let 20. století. Od toho faktoru je odvozena i propracovanost marketingu a povědomí spotřebitelů o existenci bioproduktů. Vliv marketingu se odráží také v celkové spotřebě biopotravin. V České republice je podíl biopotravin na celkové spotřebě zhruba 10krát menší než v Rakousku. Ve sledovaných zemích nejvíce za biopotraviny utrácí Švýcaři a to v roce 2009 průměrně 132 EUR na osobu, v České republice to bylo jen 7 EUR (viz obrázek 29). Ve Švýcarsku 27 % obyvatel kupuje biopotraviny alespoň jedenkrát týdně. 58

58 EUR % Trh s biopotravinami Rakousko Česká republika Francie Švýcarsko výdaje za biopotraviny na osobu podíl biopotravin na trhu Obrázek 29 Trh s biopotravinami ve sledovaných státech v roce 2009 Zdroj: The Organic Market in Europe Podíl ekologicky obhospodařované půdy je v ČR srovnatelný se Švýcarskem a činí více než 11 %. V Rakousku tento podíl byl v první polovině roku ,4 %, ve Francii je dlouhodobě pod 3 % zemědělské půdy. Vliv na rostoucí podíl výměry ekologické půdy mají dotace, které jsou poskytovány ve všech státech, ovšem v odlišné formě. Například ve Francii pouze v období konverze. Jelikož si francouzská vláda stanovila cíl dosáhnout do roku 2012 navýšení podílu ekologické půdy na 6 %, dá se očekávat rostoucí trend ( V rámci ekologicky chovaných zvířat převládá v České republice, Francii i Rakousku chov skotu. Ale na rozdíl od České republiky a Francie má Rakousko jako jedna z mála evropských zemí i výrazný ekologický chov prasat, špičkou je však Dánsko. Výrazná převaha chovu skotu koresponduje s převahou trvalých travních porostů v režimu ekologického zemědělství. Bezpochyby nesporný vliv na vývoj ekologického zemědělství má pro členské země vstup do Evropské Unie. Především v České republice, ale i v Rakousku je patrný nárůst počtu ekologických farem po vstupu do Unie. 59