ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU

Transkript

1 EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne COM(2015) 144 final ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU o provádění nařízení Rady (ES) č. 116/2009 ze dne 18. prosince 2008 o vývozu kulturních statků 1. ledna prosince 2013 CS CS

2 ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU o provádění nařízení Rady (ES) č. 116/2009 ze dne 18. prosince 2008 o vývozu kulturních statků 1. ledna prosince 2013 CS 2 CS

3 OBSAH 1. Shrnutí Úvod Kontext nařízení Evropský kontext Mezinárodní kontext Praktický vývoj v souvislosti s nařízením Statistické údaje o provádění členskými státy Používání standardního povolení podle čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení Používání zvláštního otevřeného povolení podle čl. 2 odst. 2 prováděcího nařízení Používání obecného otevřeného povolení podle čl. 2 odst. 3 prováděcího nařízení Zamítnutí žádostí o vydání standardních povolení Zásilky v rozporu s pravidly Výzvy pro budoucnost Používání elektronických systémů Výklad jednotlivých kategorií kulturních statků Spolupráce mezi orgány Přiměřenost finančních limitů Dovoz kulturních statků do EU Závěry CS 3 CS

4 1. SHRNUTÍ Tato zpráva o provádění nařízení (ES) č. 116/2009 o vývozu kulturních statků (dále jen základní nařízení ) podává informace o využívání vývozních povolení pro kulturní statky podle rámce, který vytvořilo základní nařízení a prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1081/2012. Zpráva vychází z údajů, které členské státy poskytly ve svých odpovědích na dotazník o využívání vývozních povolení. Vztahuje se na období od roku 2011 do roku 2013 a popisuje rovněž vývoj začátkem roku Uvedené číselné údaje se týkají tří typů vývozních povolení: standardních povolení, zvláštních otevřených povolení a obecných otevřených povolení. Celkem bylo v období uděleno standardních povolení. Tento typ povolení vydávaly především Spojené království a Itálie. Zvláštní otevřená vývozní povolení jsou udělována za účelem opakovaného dočasného vývozu zvláštního kulturního statku určitou osobou nebo organizací. Během sledovaného období bylo 588 osobám nebo organizacím uděleno celkem 946 zvláštních otevřených povolení. Více než 90 % těchto povolení vydalo Spojené království, Nizozemsko a Polsko. Obecná otevřená povolení zahrnují jakýkoli dočasný vývoz takových kulturních statků, které tvoří součást stálé sbírky muzea nebo jiné instituce. Ve sledovaném období vydalo celkem 472 takovýchto povolení pět členských států, přičemž 84 % celkového počtu připadalo na Španělsko. Udělení standardního povolení bylo v 318 případech zamítnuto, přičemž nejčastějším důvodem byla skutečnost, že se dotyčný kulturní statek považoval za národní kulturní poklad. V daném období bylo odhaleno 147 zásilek v rozporu s pravidly, přičemž naprostou většinu z nich odhalily Francie a Nizozemsko (93 % z celkového počtu). Zpráva obsahuje také informace o stávajících iniciativách a výzvách pro budoucnost, jako je možné zavedení on-line databáze vydaných vývozních povolení, která by byla propojena s vnitrostátními systémy celního řízení, výklad problematických kategorií kulturních statků uvedených v příloze I základního nařízení, spolupráce mezi orgány, přiměřenost finančních limitů a neexistence kontrol při dovozu kulturních statků. CS 4 CS

5 2. ÚVOD Nařízení Rady (ES) č. 116/ ze dne 18. prosince 2008 o vývozu kulturních statků (kodifikované znění) (dále jen základní nařízení ) podmiňuje vývoz určitých kulturních statků mimo celní území Evropské unie (EU) předložením vývozního povolení a zajišťuje, aby vývoz těchto statků podléhal na vnějších hranicích EU jednotné kontrole. Informace o jednotlivých kategoriích kulturních statků a rovněž o požadavcích týkajících se jejich stáří a/nebo hodnoty, které musí být splněny, aby se na ně základní nařízení vztahovalo, obsahuje příloha I. Vývozní povolení vydává příslušný orgán členského státu, na jehož území se daný kulturní statek oprávněně nachází. Celní kontroly zajišťují, aby kulturní statky mohly opustit celní území EU jen tehdy, jsou-li doprovázeny platným vývozním povolením. To by mělo zajistit vysokou úroveň ochrany kulturních statků na vnitřním trhu. Základní nařízení vyžaduje, aby Komise pravidelně předkládala Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o jeho provádění. První zpráva (podle nařízení Rady č. 3911/92) byla předložena v roce , zatímco druhá zpráva (podle článku 10 základního nařízení) byla vydána v roce Po přibližně dvacetiletých zkušenostech s prováděním nařízení o vývozu kulturních statků se tato zpráva týká tříletého období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013, zabývá se však i vývojem na počátku roku Zpráva vychází z informací, které členské státy poskytly v odpovědích na dotazník, včetně statistických údajů o využívání povolení 4. Zpráva odráží významnou práci, která se ve zmíněném období uskutečnila ve spolupráci s členskými státy. 3. KONTEXT NAŘÍZENÍ 3.1. Evropský kontext Systém vztahující se na vývoz kulturních statků, který byl na úrovni EU zaveden nařízením Rady (ES) č. 116/2009, doplňuje jiné nástroje a iniciativy zaměřené na ochranu kulturních statků. Níže je vyzdviženo několik příkladů souvisejících s opatřeními na úrovni EU. Navracení kulturních statků V roce 2009 zřídila Komise v rámci Výboru pro vývoz a navracení kulturních statků (dále jen výbor ) ad hoc pracovní skupinu, která měla určit problémy při používání Nařízení Rady (ES) č. 116/2009 ze dne 18. prosince 2008 o vývozu kulturních statků (kodifikované znění) (Úř. věst. L 39, , s. 1). Toto nařízení nahradilo nařízení Rady (EHS) č. 3911/92 ze dne 9. prosince 1992 o vývozu kulturních statků (Úř. věst. L 395, , s. 1), které se používalo ode dne 30. března Zpráva Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o provádění nařízení Rady (EHS) č. 3911/92 o vývozu kulturních statků a směrnice Rady 93/7/EHS o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu (KOM(2000) 325, ). Zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o provádění nařízení Rady (ES) č. 116/2009 ze dne 18. prosince 2008 o vývozu kulturních statků, 1. ledna prosince 2010 (KOM(2011) 382, ). Podání obdržená od 26 členských států (BE, BG, CZ, DK, DE, IE, ES, FR, HR, IT, CY, LV, LT, LU, HU, MT, NL, AT, PL, PT, RO, SI, SK, FI, SE, UK). CS 5 CS

6 směrnice Rady 93/7/EHS 5 a navrhnout řešení. V roce 2011 dospěla skupina k závěru, že směrnici je nutno revidovat, aby se stala účinnějším nástrojem při navracení národního kulturního pokladu. Vyvodila rovněž závěr, že je třeba zavést mechanismy k zlepšení správní spolupráce a konzultací mezi ústředními orgány. Tyto závěry byly potvrzeny ve čtvrté zprávě Komise o používání směrnice 93/7/EHS 6. Po veřejných konzultacích a posouzení dopadů byl dne 30. května 2013 předložen návrh Komise na přepracování směrnice 93/7/EHS 7. Dne 15. května 2014 pak byla na základě tohoto návrhu přijata směrnice 2014/60/EU 8. Nová ustanovení se budou používat ode dne 19. prosince Nová směrnice umožní navracení kulturního statku 9, který členský stát vymezil jako národní kulturní poklad umělecké, historické nebo archeologické hodnoty, což zajistí účinnější ochranu kulturního dědictví členských států. Za tímto účelem budou muset ústřední orgány členských států pověřené prováděním směrnice vzájemně spolupracovat a vyměňovat si informace o kulturních statcích, které byly neoprávněně vyvezeny, a to s využitím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI) 10. Mobilita sbírek V rámci pracovního plánu Rady pro kulturu na období byla v kontextu provádění evropského programu pro kulturu 12 v březnu 2011 zřízena pracovní skupina pro mobilitu sbírek. V září 2012 předložila pracovní skupina zprávu a soubor nástrojů, jež se zabývaly praktickými způsoby snižování nákladů na zápůjčky a výpůjčky kulturních statků mezi členskými státy. Nedovolený obchod s kulturními statky Komise financovala studii o předcházení nedovolenému obchodu s kulturními statky a boji proti němu 13, jejíž závěrečná zpráva byla předložena v říjnu Ve zprávě byly určeny stávající právní a provozní překážky, pokud jde o předcházení nezákonnému obchodu s kulturními statky a boji proti němu, jako jsou potíže při sdílení informací mezi členskými státy a potřeba zvláštní odborné přípravy pro celní Směrnice Rady 93/7/EHS ze dne 15. března 1993 o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu (Úř. věst. L 74, , s. 74) ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/100/ES ze dne 17. února 1997 (Úř. věst. L 60, , s. 59) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/38/ES ze dne 5. června 2001 (Úř. věst. L 187, , s. 43). Tato směrnice byla mezitím nahrazena směrnicí 2014/60/EU (Úř. věst. L 159, , s. 1). Viz rovněž poznámka pod čarou č. 8. Podrobnosti viz čtvrtá zpráva o používání směrnice Rady 93/7/EHS, COM(2013) 310, COM(2013) 311, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/60/EU ze dne 15. května 2014 o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 (přepracované znění). Viz rovněž poznámka pod čarou č. 5. Směrnice 93/7/EHS obsahovala přílohu, která uváděla jednotlivé kategorie kulturních statků a byla totožná s přílohou I základního nařízení; v nové směrnici již tato příloha zahrnuta není. Systém IMI byl formálně zřízen nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1024/2012 ze dne 25. října 2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu a o zrušení rozhodnutí Komise 2008/49/ES ( nařízení o systému IMI ). Úř. věst. C 325, , s. 1. Usnesení Rady ze dne 16. listopadu 2007 o evropském programu pro kulturu (Úř. věst. C 287, , s. 1). Zpráva byla vyhotovena pro GŘ pro vnitřní věci Komise na základě smlouvy HOME/2009/ISEC/PR/019-A2. CS 6 CS

7 úředníky, aby byli schopni identifikovat podezřelé předměty. Ve zprávě bylo doporučeno, aby Komise zřídila koordinační útvar, jenž by odpovídal za usnadňování kontaktů mezi dotčenými orgány a organizoval by vzdělávání úředníků. V prosinci 2011 Rada ve svých závěrech o předcházení trestné činnosti týkající se kulturních statků a o boji proti ní 15 mimo jiné doporučila, aby členské státy posílily spolupráci osob činných v trestním řízení, kulturních orgánů a soukromých organizací. Kromě toho byla v říjnu 2012 usnesením Rady zřízena neformální síť donucovacích orgánů a odborníků pro odborné posuzování v oblasti kulturních statků (EU CULTNET) 16. Hlavním cílem sítě je zlepšení výměny informací souvisejících s předcházením nedovolenému obchodu s kulturními statky, jako je zjišťování a sdílení informací neoperativní povahy o zločineckých sítích podezřelých ze zapojení do nedovoleného obchodu s odcizenými kulturními statky a informací o překážkách přeshraniční spolupráce. K zapojení do sítě byly vyzvány i celní orgány, a to vzhledem k jejich pravomoci sledovat a kontrolovat pohyb kulturních statků překračujících vnější hranice EU. V listopadu 2011 uskutečnily Itálie, Malta, Řecko a Kypr společnou celní operaci COLOSSEUM 17 ve spolupráci s Regionálním styčným zpravodajským úřadem Světové celní organizace (RILO WE) a za účasti sedmnácti dalších zemí 18. Během desetidenní operace zajistily nezákonně držené kulturní statky čtyři členské státy (Itálie, Malta, Řecko a Nizozemsko, každá země jedno zajištění; celkem bylo zajištěno 134 artefaktů). Společná celní operace ODYSSEUS v prvním pololetí roku 2014 se zaměřila na podvody s kulturním dědictvím ve Středomoří. K účasti na operaci bylo vyzváno devatenáct členských států 19. Dvě fáze operace se soustředily na shromáždění údajů souvisejících s odhalením a zajištěním nelegálních zásilek kulturních statků a na posílené kontroly. Závěrečná zpráva bude zveřejněna v březnu V prosinci 2013 přijala Rada nařízení omezující pohyb kulturních statků odvezených ze Sýrie 20. Seznam předmětů, na něž se omezení vztahují, je totožný se seznamem uvedeným v základním nařízení. Komise financovala také projekt týkající se zřízení Mezinárodního střediska pro sledování nedovoleného obchodu s kulturními statky, který předložila Mezinárodní rada muzeí (ICOM) 21. Středisko bylo vytvořeno v reakci na neexistující centrální statistiku a nedostatek dostupných platných údajů o nedovoleném obchodu s kulturními statky. Cílem střediska je shromažďovat informace z různých zdrojů a poté je použít k vyhotovení první globální zprávy, která přispěje k výměně informací mezi členskými státy a zvýší informovanost úředníků. V dubnu 2014 byly spuštěny zvláštní internetové stránky /11 ENFOPOL 415 CULT 111 ENFOCUSTOM /12 ENFOPOL 292 CULT 116 ENFOCUSTOMS /1/12 REV 1 ENFOCUSTOMS 45 ENFOPOL 159. BE, BG, CZ, DE, ES, IT, LU, HU, NL, AT, RO, SK a Rusko, Švýcarsko, Turecko, Ukrajina a USA. BE, BG, CZ, DE, EL, ES, FR, HR, IT, CY, MT, HU, NL, AT, PL, PT, RO, SI, UK. Nařízení Rady (EU) č. 1332/2013 ze dne 13. prosince 2013, kterým se mění nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. L 335, , s. 3). HOME/2011/ISEC/AG/ CS 7 CS

8 3.2. Mezinárodní kontext Na mezinárodní úrovni patří k nejdůležitějším nástrojům, pokud jde o vývoz kulturních statků, Úmluva UNESCO z roku a Úmluva UNIDROIT z roku Úmluvu UNESCO z roku 1970 dosud ratifikovalo 23 členských států EU; smluvní stranou této úmluvy je v současnosti 127 států. Úmluvu UNIDROIT z roku 1995 ratifikovalo pouze čtrnáct členských států. V březnu 2014 byla zahájena společná operace UNESCO a EU s cílem zabránit dalším ztrátám kulturního dědictví v Sýrii. Cílem projektu k mimořádné ochraně syrského kulturního dědictví (Emergency Safeguarding of the Syrian Heritage 25 ) je zvýšení technické pomoci a budování kapacit u vnitrostátních zúčastněných stran a příjemců, včetně odborné přípravy policistů a celních úředníků v Sýrii a sousedních zemích. 4. PRAKTICKÝ VÝVOJ V SOUVISLOSTI S NAŘÍZENÍM Původní prováděcí nařízení (EHS) č. 752/93 bylo zrušeno prováděcím nařízením Komise (EU) č. 1081/2012 (dále jen prováděcí nařízení ). Toto nařízení stanoví tři typy vývozních povolení (standardní povolení, zvláštní otevřené povolení a obecné otevřené povolení) a pravidla jejich používání. V souladu s čl. 3 odst. 2 a čl. 5 odst. 2 základního nařízení byly v březnu 2014 v Úředním věstníku zveřejněny nejnovější seznamy orgánů příslušných k vydávání vývozních povolení 26, zatímco seznam celních orgánů příslušných k vyřizování formalit týkajících se vývozu 27 byl zveřejněn o měsíc dříve. Kromě toho se Výbor pro vývoz a navracení kulturních statků zřízený podle článku 8 základního nařízení během sledovaného období sešel třikrát a jednou pak počátkem roku STATISTICKÉ ÚDAJE O PROVÁDĚNÍ ČLENSKÝMI STÁTY 5.1. Používání standardního povolení podle čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení Standardní povolení se běžně použije pro každý vývoz podléhající základnímu nařízení. Přehled počtu standardních povolení vydaných členskými státy je uveden v příloze Celkový počet se zvýšil z povolení v roce 2011 na v roce 2013 (+ 14 %). Tyto roční údaje jsou vyšší než průměrný počet udávaný za předchozí období ( ) Úmluvu UNESCO o opatřeních k zákazu a zamezení nedovolenému dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků podepsanou dne 14. listopadu 1970 v Paříži ratifikovaly tyto členské státy: BE, BG, CZ, DK, DE, EE, EL, ES, FR, HR, IT, CY, LT, HU, NL, PL, PT, RO, SI, SK, FI, SE, UK. Úmluvu UNIDROIT o kradených nebo protiprávně vyvezených kulturních statcích podepsanou dne 24. června 1995 v Římě ratifikovaly tyto členské státy: DK, EL, ES, HR, IT, CY, LT, HU, PT, RO, SI, SK, FI, SE. Úř. věst. C 72, , s. 16 (opravené chorvatské znění bylo zveřejněno v Úř. věst. C 205, , s. 27). Úř. věst. C 40, , s. 6. Čísla zahrnují údaje, které poskytlo 26 členských států, viz poznámka pod čarou č. 4. Srovnatelná čísla z období však nenaznačují, že by chybějící údaje změnily závěry, které byly vyvozeny pro sledované období. CS 8 CS

9 Příloha 1 ukazuje rovněž podíl jednotlivých členských států na celkovém počtu vydaných povolení 28. Z těchto číselných údajů vyplývá, že se vývoz kulturních statků z EU soustředí především do dvou členských států: Itálie s 37 40% podílem v období a Spojeného království s 33 36% podílem v témže období. Za těmito státy na prvních dvou místech následuje Francie (12 13 %), Německo (4 5 %), Rakousko (2 3 %), Španělsko (1 3 %), Portugalsko, Nizozemsko a Belgie (každá země 1 %) Používání zvláštního otevřeného povolení podle čl. 2 odst. 2 prováděcího nařízení Zvláštní otevřené povolení zahrnuje opakovaný dočasný dovoz zvláštního kulturního statku určitou osobou nebo organizací. Přehled počtu zvláštních otevřených povolení, která byla v členských státech v oběhu, je uveden v příloze Celkový počet se zvýšil z 261 povolení v roce 2011 na 365 v roce 2013 (+ 40 %). Jednoznačnou tendenci však nelze zjistit, jelikož údaje z předchozího období ( ) naznačují značné kolísání v jednotlivých letech. Počty jsou každopádně poměrně nízké. Z číselných údajů vyplývá, že tento typ povolení využilo pouze sedm členských států (Francie, Kypr, Maďarsko, Nizozemsko, Polsko, Slovinsko a Spojené království). Nejvíce tato povolení využívalo Spojené království (33 %), Nizozemsko (30 %) a Polsko (28 % z celkového počtu v období ). V příloze 3 je uveden počet osob nebo organizací, které byly držiteli zvláštního otevřeného povolení Používání obecného otevřeného povolení podle čl. 2 odst. 3 prováděcího nařízení Obecné otevřené povolení zahrnuje jakýkoliv dočasný vývoz takových kulturních statků, které tvoří součást stálé sbírky muzea nebo jiné instituce. Přehled počtu obecných otevřených povolení, která byla v členských státech v oběhu, je uveden v příloze Počet těchto povolení je poměrně nízký (141 povolení v roce 2011, 172 povolení v roce 2012 a 159 povolení v roce 2013). Z číselných údajů vyplývá, že tento typ povolení využilo jen pět členských států (Bulharsko, Španělsko, Kypr, Polsko a Slovinsko). Nejvíce tato povolení využívalo Španělsko, na něž připadalo 84 % z celkového počtu Zamítnutí žádostí o vydání standardních povolení Přehled počtu žádostí o standardní povolení, které příslušné orgány zamítly, je uveden v příloze Zamítnutí žádostí oznámilo pouze sedm členských států a z celkem 318 oznámených případů jich 72 % připadalo na Itálii a 25 % na Španělsko. Hlavním důvodem zamítnutí žádosti o povolení byla skutečnost, že se kulturní statek, který měl být vyvezen, v dotčeném členském státě považuje za národní kulturní poklad. V oznámených číselných údajích není zahrnut počet případů, kdy byla podána neúplná žádost, jelikož tyto případy obvykle nevedly k zamítnutí, nýbrž orgány žadatelům umožnily poskytnout chybějící podklady. CS 9 CS

10 Počet zamítnutých povolení je v EU v porovnání s celkovým počtem vydaných povolení velmi nízký (0,4 %). Podobný podíl byl zjištěn i v předchozím období ( ) Zásilky v rozporu s pravidly V příloze 6 je uveden počet zásilek, u nichž bylo zjištěno, že nejsou v souladu s platnými pravidly 29. Za tříleté období oznámily členské státy celkem 147 případů, což je ve srovnání s celkovým počtem vydaných povolení velmi nízký počet (0,2 % celkového počtu povolení). Nejvyšší počet případů připadal na dva členské státy (Francii a Nizozemsko) (136 z celkem 147 případů). Členské státy uvedly, že zásilky v rozporu s pravidly obvykle odhalily jejich celní orgány nebo policie. V závislosti na okolnostech daného případu a platných vnitrostátních právních předpisech se jimi následně zabývaly příslušné orgány, policie a soudní orgány. 6. VÝZVY PRO BUDOUCNOST Ve sledovaném období probíhala podrobná jednání o řadě základních témat, která mají význam pro budoucnost stávajícího systému. Vhodnou platformu pro výměnu nápadů a přijímání opatření poskytla zasedání výboru Používání elektronických systémů Ve velké většině členských států není dosud možné požádat o vývozní povolení prostřednictvím elektronického formuláře. S výjimkou Španělska je nutno i v těch členských státech, v nichž jsou elektronické formuláře dostupné, podat vlastní žádost v papírové podobě. Kromě Španělska nejsou proto v členských státech dostupná ani elektronická povolení. Ve Španělsku je však nutné povolení získané elektronickými prostředky vytisknout nebo stáhnout za účelem předložení celním orgánům. Ve sledovaném období se rozsáhle diskutovalo o možnosti vyvinout na úrovni EU elektronický systém pro vydávání vývozních povolení. V roce 2011 navrhla Francie přezkoumat možnost zavedení internetové služby, která by mohla být připojena na vnitrostátní systémy celního řízení. Zasedání věnované této záležitosti se za účasti osmi členských států konalo v roce Členské státy se shodly na tom, že případný vývoj společné databáze v budoucnu by mohl zajistit značné přínosy, které jednoznačně převažují nad zjištěnými potenciálními problémy. Byl však zdůrazněn nedostatek finančních prostředků. Vzhledem ke stávajícím omezením vyvodila Komise závěr, že projekt není dosud dostatečně zralý k realizaci, vyzvala však Francii, Itálii a Spojené království (členské státy s nejvyšším počtem vydaných povolení), aby se pokusily rozvinout konkrétnější nápady. Zmíněné členské státy na této záležitosti pracují společně a v dohledné době by měly předložit závěry, k nimž dospěly. 29 Čísla zahrnují údaje z 25 členských států (BG, CZ, DK, DE, IE, ES, FR, HR, IT, CY, LV, LT, LU, HU, MT, NL, AT, PL, PT, RO, SI, SK, FI, SE, UK). CS 10 CS

11 6.2. Výklad jednotlivých kategorií kulturních statků Ne vždy je snadné zařadit konkrétní předměty do jedné z kategorií kulturních statků uvedených v příloze I základního nařízení. Jednotlivé členské státy mohou vydat v tomto ohledu různá rozhodnutí. Text popisující jednotlivé kategorie je někdy nejasný, a může tudíž vést k rozdílným výkladům. Na základě jednání na zasedáních výboru bylo schváleno zřízení pracovní skupiny pro výklad jednotlivých kategorií, která je složena ze zástupců z řady členských států a Komise. Pracovní skupina byla pověřena vypracováním pokynů k výkladu několika problematických kategorií, jež se budou týkat i určitých druhů kulturních statků, které při klasifikaci vyvolávají obzvláštní potíže (mince, ikony, zkameněliny). V roce 2013 se pracovní skupina sešla dvakrát; skupina pracovala rovněž v podskupinách a prostřednictvím písemných výměn. Pracovní skupina dospěla k závěru, že společný výklad nevyřeší všechny problémy. Místo toho může být nutné revidovat znění některých kategorií, jednu kategorii zrušit nebo přidat jednu novou kategorii. Pracovní skupina připustila, že by změna přílohy I vyžadovala revizi celého nařízení, a souhlasila proto s tím, že bude pokračovat pouze v práci na výkladu, přičemž vyzdvihla některé aspekty, které si zasluhují revizi: klasifikace ikon; klasifikace jednotlivých mincí a jednotlivých paleontologických nálezů; definice sbírek a předměty zahrnuté v kategorii Spolupráce mezi orgány Řádné provádění základního nařízení vyžaduje přispění různých orgánů, nejen kulturních a celních, nýbrž i policejních. Zásadní proto je, aby orgány otevřeně a aktivně spolupracovaly a aby vzájemně chápaly svá stanoviska, omezení a potřeby. Tato záležitost byla zdůrazněna v diskusích v rámci výboru. Iniciativa začala představením příslušných celních předpisů ze strany Rakouska. Příklady náležité spolupráce mezi orgány na všech úrovních později představily Nizozemsko, Maďarsko a Itálie. Všechny členské státy byly vyzvány, aby se podělily o své zkušenosti, a tím přispěly k lepšímu porozumění. Prezentace ukázaly, že spolupráce mezi orgány v Nizozemsku, Maďarsku a Itálii je založena na rámcových nebo mnohostranných dohodách mezi příslušnými ministerstvy. Spolupráce se uskutečňuje ve formě zvláštní odborné přípravy pro celní úředníky, výměny informací o ukazatelích rizika nebo rizikových profilech, účasti na společných operacích k odhalení nezákonně držených kulturních statků a pomoci při identifikaci kulturních statků. Tato iniciativa bude pokračovat i v budoucnu a případně povede k vypracování souboru osvědčených postupů. Panovala shoda ohledně nutnosti vyvinout nástroje, které umožní účinnou spolupráci mezi příslušnými orgány z jednotlivých členských států Přiměřenost finančních limitů V příloze I základního nařízení jsou stanoveny finanční limity, které se vztahují na většinu kategorií 30 kulturních statků, jež jsou v této příloze uvedeny. V případě 30 Vyjma kategorie 1 (archeologické předměty), kategorie 2 (fragmenty rozebrané na části), kategorie 9 (prvotisky a rukopisy) a kategorie 12 (archivy). CS 11 CS

12 kulturních statků spadajících do těchto kategorií se vývozní povolení vyžaduje pouze v případě, dosáhne-li jejich hodnota příslušného limitu. Pro většinu členských států jsou finanční limity příliš vysoké a měly by se snížit. Členské státy tvrdí, že nařízení neplní při ochraně jejich kulturního dědictví svou úlohu právě kvůli vysokým hodnotovým prahům. To částečně vysvětluje velmi omezené využívání nařízení v mnoha členských státech 31. Podle článku 10 základního nařízení by měly být částky uvedené v příloze I předmětem pravidelného přezkumu a případně by měly být upraveny na základě hospodářských a měnových ukazatelů. Toto ustanovení již neodpovídá situaci v EU. Pokud by bylo nařízení revidováno, byla by většina členských států pro snížení stávajících limitů Dovoz kulturních statků do EU Na různých fórech byly vysloveny obavy v souvislosti s neexistencí nástroje, který by umožňoval kontrolovat dovoz kulturních statků do EU, což je záležitost, která spadá do výlučné pravomoci EU. EU uložila omezení na dovoz kulturních statků z Iráku 32 a Sýrie 33. Nařízení (ES) č. 1210/2003 zakazuje dovoz, vývoz a obchodování s iráckými kulturními statky, jestliže byly protiprávně odvezeny z míst v Iráku, zejména jestliže byly dotyčné předměty přemístěny bez souhlasu jejich zákonného vlastníka nebo v rozporu s iráckými právními předpisy. Nařízení (EU) č. 1332/2013 obdobně zakazuje dovoz, vývoz a převod syrských kulturních statků, existuje-li důvodné podezření, že toto zboží bylo ze Sýrie odvezeno bez souhlasu jeho zákonného vlastníka nebo v rozporu se syrskými právními předpisy nebo s mezinárodním právem. Kategorie předmětů, na něž se tato nařízení vztahují, jsou uvedeny v přílohách nařízení, které odpovídají příloze I základního nařízení. Dne 12. října 2012 zajistili francouzští celní úředníci třináct archeologických předmětů pocházejících z Iráku. 7. ZÁVĚRY Systém, který byl původně navržen pro dvanáct členských států a který byl zaveden v roce 1993 za účelem kontroly vývozu kulturních statků na vnějších hranicích EU, využívají členské státy v různé míře. Využívání tohoto systému ze strany členských států určuje do značné míry velikost a význam národního dědictví v jednotlivých zemích a rovněž relativní rozvoj jejich trhu s uměním. Ačkoli velká většina členských států považuje stávající právní předpisy za užitečné, vidí rovněž potřebu jejich praktického zlepšení. K lepšímu fungování systému by měla přispět řada stávajících a budoucích iniciativ. Aby k tomu došlo, je nanejvýš důležitá náležitá spolupráce mezi všemi účastníky a na všech úrovních. * * * Prakticky všechny členské státy, které vstoupily do EU od roku 2004, pokládají finanční limity za příliš vysoké. Nařízení Rady (ES) č. 1210/2003 ze dne 7. července 2003 o některých zvláštních omezeních hospodářských a finančních vztahů s Irákem a o zrušení nařízení (ES) č. 2465/96 (Úř. věst. L 169, , s. 6). Viz poznámka pod čarou č. 20. CS 12 CS

13 Komise vyzývá Evropský parlament, Radu a Evropský hospodářský a sociální výbor, aby vzaly tuto zprávu na vědomí. CS 13 CS