SDĚLENÍ KOMISE. Pokyny k vertikálním omezením

Transkript

1 CS CS CS

2 EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne SEK(2010) 411 v konečném znění SDĚLENÍ KOMISE Pokyny k vertikálním omezením CS CS

3 SDĚLENÍ KOMISE Pokyny k vertikálním omezením (Text s významem pro EHP) OBSAH Body Strana I. ÚVOD Účel pokynů Použití článku 101 na vertikální dohody 5 7 II. VERTIKÁLNÍ DOHODY, NA KTERÉ SE OBECNĚ ČL. 101 ODST. 1 NEVZTAHUJE Dohody menší důležitosti a malé a střední podniky Dohody o obchodním zastoupení Vymezení dohod o obchodním zastoupení Použití čl. 101 odst. 1 na dohody o obchodním zastoupení Subdodavatelské smlouvy 22 III. POUŽITÍ NAŘÍZENÍ O BLOKOVÝCH VÝJIMKÁCH Bezpečný přístav vytvořený na základě nařízení o blokových výjimkách Oblast působnosti nařízení o blokových výjimkách Vymezení vertikálních dohod Vertikální dohody mezi konkurenty Sdružení maloobchodníků Vertikální dohody obsahující ustanovení o právech duševního vlastnictví Vztah k jiným nařízením o blokových výjimkách Tvrdá omezení podle nařízení o blokových výjimkách CS 2 CS

4 4. Konkrétní případy tvrdých omezení prodeje, na které se nemusí vztahovat čl. 101 odst. 1 nebo které mohou splňovat podmínky čl. 101 odst Vyloučená omezení podle nařízení o blokových výjimkách Dělitelnost ustanovení dohody Složení výrobků distribuovaných prostřednictvím stejného distribučního systému IV. ODEJMUTÍ BLOKOVÉ VÝJIMKY A NEPOUŽITÍ NAŘÍZENÍ O BLOKOVÝCH VÝJIMKÁCH Řízení o odejmutí výjimky Nepoužití nařízení o blokových výjimkách V. VYMEZENÍ TRHU A VÝPOČET PODÍLU NA TRHU Sdělení Komise o vymezení relevantního trhu Relevantní trh a výpočet 30% prahové hodnoty podílu na trhu podle nařízení o blokových výjimkách Výpočet podílů na trhu podle nařízení o blokových výjimkách VI. POLITIKA VYMÁHÁNÍ V JEDNOTLIVÝCH PŘÍPADECH Rámec rozboru Negativní účinky vertikálních omezení Pozitivní účinky vertikálních omezení Metoda rozboru Faktory významné pro hodnocení podle čl. 101 odst Faktory významné pro hodnocení podle čl. 101 odst Rozbor určitých vertikálních omezení Nákup jedné značky Výhradní distribuce Výhradní přidělování zákazníků Selektivní distribuce Franšíza CS 3 CS

5 2.6. Výhradní dodávka Platby předem za přístup Dohody o správě určité kategorie Vázané obchody Omezení cen pro další prodej CS 4 CS

6 I. ÚVOD 1. Účel pokynů 1. Tyto pokyny stanoví zásady pro hodnocení vertikálních dohod podle článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie * (dále jen článek 101 ) 1. Definice vertikálních dohod je obsažena v čl. 1 odst. 1 písm. a) nařízení Komise (EU) č. 330/2010 ze dne 20. dubna 2010 o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě 2 (dále jen nařízení o blokových výjimkách ) (viz body 24 až 46). Těmito pokyny není dotčeno případné paralelní použití článku 102 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen článek 102 ) na vertikální dohody. Tyto pokyny jsou strukturovány takto: oddíl II (body 8 až 22) popisuje vertikální dohody, na které se obecně čl. 101 odst. 1 nevztahuje; oddíl III (body 23 až 73) objasňuje podmínky pro používání nařízení o blokových výjimkách; oddíl IV (body 74 až 85) popisuje zásady odejmutí blokové výjimky a nepoužití nařízení o blokových výjimkách; oddíl V (body 86 až 95) obsahuje pokyny pro vymezení relevantního trhu a výpočet podílů na trhu; oddíl VI (body 96 až 229) popisuje obecný rámec analýzy a politiku vymáhání používanou Komisí v jednotlivých případech týkajících se vertikálních dohod. 2. Analýza podle těchto pokynů se vztahuje jak na zboží, tak na služby, přestože určitá vertikální omezení se používají zejména v oblasti distribuce zboží. Vertikální dohody mohou být též uzavírány v souvislosti s meziprodukty, finálním zbožím i službami. Pokud není stanoveno jinak, analýza a argumenty uvedené v textu se vztahují na všechny typy zboží a služeb a na všechny obchodní úrovně. Termínem výrobky se tedy rozumí jak zboží, tak služby. Termíny dodavatel a kupující jsou použity pro všechny obchodní úrovně. Nařízení o blokových výjimkách a tyto pokyny se nevztahují na dohody s konečnými spotřebiteli, pokud takovými spotřebiteli nejsou podniky, protože článek 101 se vztahuje pouze na dohody mezi podniky. 3. Vydáním těchto pokynů chce Komise pomoci společnostem provádět vlastní hodnocení vertikálních dohod v rámci pravidel hospodářské soutěže EU. Normy stanovené v těchto pokynech nesmí být používány mechanicky, ale musí se používat * 1 2 Od 1. prosince 2009 se článek 81 Smlouvy ES stal článkem 101 Smlouvy o fungování Evropské unie. Obsahově jsou obě předmětná ustanovení shodná. Pro účely tohoto nařízení se odkazy na článek 101 Smlouvy o fungování Evropské unie považují za odkazy na článek 81 Smlouvy ES. Smlouva o fungování EU rovněž zavedla některé změny v terminologii, jako např. nahrazení pojmu Společenství pojmem Unie a pojmu společný trh pojmem vnitřní trh. Terminologie Smlouvy o fungování EU bude používána v celém textu těchto pokynů. Těmito pokyny se nahrazuje sdělení Komise pokyny k vertikálním omezením, Úř. věst. C 291, , s. 1. Úř. věst. L 102, , s. 1. CS 5 CS

7 s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednotlivých případů. Každý případ musí být posuzován podle skutečností charakteristických pro daný případ. 4. Těmito pokyny není dotčena judikatura Tribunálu a Soudního dvora Evropské unie týkající se použití článku 101 na vertikální dohody. Komise bude pokračovat ve vyhodnocování operací podle nařízení o blokových výjimkách a pokynů založených na informacích o trhu od zúčastněných subjektů a vnitrostátních úřadů pro ochranu hospodářské soutěže a s ohledem na budoucí vývoj a nové poznatky v této oblasti může toto sdělení revidovat. 2. Použití článku 101 na vertikální dohody 5. Článek 101 se vztahuje na vertikální dohody, které mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy a které znemožňují, omezují či narušují hospodářskou soutěž (dále jen vertikální omezení ) 3. Článek 101 vymezuje příslušný právní rámec pro posuzování vertikálních omezení, který přihlíží k rozlišování negativních a pozitivních účinků na hospodářskou soutěž; čl. 101 odst. 1 zakazuje takové dohody, které hospodářskou soutěž výrazně omezují či narušují, naproti tomu čl. 101 odst. 3 vyjímá takové dohody, jejichž přínos vyvažuje účinky škodlivé pro soutěž U většiny vertikálních omezení mohou obavy o ohrožení hospodářské soutěže vzniknout pouze tehdy, je-li hospodářská soutěž na jedné či více úrovních obchodování nedostatečná, tj. pokud na straně dodavatele, kupujícího, případně na obou stranách existuje určitý stupeň vlivu na trhu. Vertikální omezení jsou obecně méně škodlivá než horizontální a mohou poskytovat značný prostor ke zvyšování účinnosti. 7. Cílem článku 101 je zajistit, aby podniky nepoužívaly dohody, v této souvislosti vertikální dohody, k omezení hospodářské soutěže na trhu na úkor spotřebitelů. Posouzení vertikálních omezení je rovněž důležité v souvislosti s širším cílem dosáhnout integrovaného vnitřního trhu. Integrace trhu zvyšuje hospodářskou soutěž v Evropské unii. Obchodním společnostem by nemělo být dovoleno vytvářet soukromé bariéry mezi členskými státy, zejména pokud již byly úspěšně zrušeny státní hranice mezi těmito státy. II. VERTIKÁLNÍ DOHODY, NA KTERÉ SE OBECNĚ ČL. 101 ODST. 1 NEVZTAHUJE 1. Dohody menší důležitosti a malé a střední podniky 8. Na dohody, které nejsou schopny výrazně ovlivnit obchod mezi členskými státy nebo výrazně omezovat hospodářskou soutěž svou podstatou či dopadem, se čl. 101 odst. 1 nevztahuje. Nařízení o blokových výjimkách se vztahuje pouze na dohody, na 3 4 Viz mimo jiné rozsudky Soudního dvora Evropských společenství ve spojených věcech 56/64 a 58/64 Grundig-Consten v. Komise, Sb. rozh. 1966, s. 299, ve věci 56/65 Technique Minière v. Maschinenbau Ulm, Sb. rozh. 1966, s. 235 a rozsudek Tribunálu ve věci T-77/92 Parker Pen v. Komise, Sb. rozh. 1994, s. II-549. Viz sdělení Komise oznámení pokyny k použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o ES, Úř. věst. C 101, , s. 97, k obecné metodice a výkladu podmínek pro použití čl. 101 odst. 1 a zejména čl. 101 odst. 3. CS 6 CS

8 které se vztahuje čl. 101 odst. 1. Těmito pokyny není dotčeno uplatňování oznámení Komise o dohodách menšího významu, které výrazně neomezují hospodářskou soutěž podle čl. 81 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství (de minimis) 5 či budoucích oznámení de minimis. 9. V souladu s podmínkami stanovenými v oznámení menšího významu de minimis, které se týká tvrdých omezení a otázek kumulativních účinků, vertikální dohody uzavřené podniky, které mezi sebou nesoutěží a jejichž jednotlivý podíl na relevantním trhu nepřevyšuje 15 %, obecně nespadají do působnosti čl. 101 odst Nelze předpokládat, že vertikální dohody uzavřené podniky, které mají více než 15 % podílu na trhu, bez dalšího porušují čl. 101 odst. 1. Dohody mezi podniky, jejichž podíl na trhu převyšuje 15% prahovou hodnotu, nemusejí mít výrazné účinky na obchod mezi členskými státy, ani nemusejí výrazně ohrožovat hospodářskou soutěž 7. Tyto dohody musejí být posuzovány v právní a hospodářské souvislosti. Hlediska pro hodnocení jednotlivých dohod jsou stanovena v bodech 96 až Pokud jde o tvrdá omezení uvedená v oznámení menšího významu de minimis, lze čl. 101 odst. 1 použít i pod 15% prahovou hodnotou v případě, že mají výrazné účinky na obchod mezi členskými státy a na hospodářkou soutěž. V tomto ohledu je důležitá příslušná judikatura Soudního dvora a Tribunálu 8. Rovněž se poukazuje na potenciální potřebu posoudit pozitivní a negativní účinky tvrdých omezení, jak je popsáno zejména v bodě 47 těchto pokynů. 11. Komise si též uvědomuje, že s výhradou kumulativního dopadu a tvrdých omezení mají vertikální dohody mezi malými a středními podniky ve smyslu přílohy doporučení Komise ze dne 6. května 2003 o vymezení mikro, malých a středních podniků 9 zřídka výrazné účinky na obchod mezi členskými státy či výrazně omezují hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 101 odst. 1, a proto obvykle do působnosti tohoto článku nespadají. Avšak v případech, kdy tyto dohody splňují podmínky pro použití čl. 101 odst. 1, Komise obvykle nezahájí řízení z důvodu nedostatku zájmu pro Evropskou unii. Jinak by tomu ovšem bylo v případě, že by tyto podniky společně či jednotlivě zastávaly dominantní postavení na významné části vnitřního trhu. 2. Dohody o obchodním zastoupení 2.1 Vymezení dohod o obchodním zastoupení 12. Obchodním zástupcem se rozumí právnická či fyzická osoba, jíž je uděleno právo jednat nebo uzavírat smlouvy ve prospěch jiné osoby (zmocnitele), ať už vlastním jménem či jménem zmocnitele, v souvislosti: s nákupem zboží či služeb zmocnitelem, nebo s prodejem zboží či služeb zmocnitelem Úř. věst. C 368, , s. 13. Pro dohody mezi konkurenčními podniky činí prahová hodnota podílu de minimis na trhů 10 % pro jejich společný podíl na trhu na kterémkoli z relevantních trhů dotčených těmito dohodami. Viz rozsudek Tribunálu ve věci T-7/93 Langnese-Iglo v. Komise, Sb. rozh. 1995, s. II-1533, bod 98. Viz rozsudky Soudního dvora ve věci 5/69 Völk v. Vervaecke, Sb. rozh. 1969, s. 295; ve věci 1/71 Cadillon v. Höss, Sb. rozh. 1971, s. 351 a ve věci C-306/96 Javico v. Yves Saint Laurent, Sb. rozh. 1998, s. I-1983, body 16 a 17. Úř. věst. L 124, , s. 36. CS 7 CS

9 13. Rozhodujícím faktorem při určování, zda dohoda o obchodním zastoupení spadá do oblasti působnosti čl. 101 odst. 1, je finanční či obchodní riziko, které obchodní zástupce nese ve vztahu k činnostem, pro které byl zmocnitelem zmocněn 10. V tomto ohledu není pro hodnocení podstatné, zda obchodní zástupce jedná za jednoho, případně více zmocnitelů. Pro hodnocení rovněž není podstatné, jak tuto dohodu kvalifikují smluvní strany nebo vnitrostátní právní předpisy. 14. Existují tři typy finančních a obchodních rizik, která jsou podstatná pro určení, zda lze na dohodu o obchodním zastoupení použít čl. 101 odst. 1. V první řadě se jedná o rizika týkající se konkrétních smluv a přímo se vztahující ke smlouvám sjednaným či uzavřeným obchodním zástupcem jménem zmocnitele, například v souvislosti s financováním zásob. Za druhé existují rizika spojená s investicemi do určitého trhu. Jedná se o investice potřebné pro činnost, pro kterou zmocnitel obchodního zástupce zmocnil, tj. o investice, jež obchodní zástupce potřebuje ke sjednání nebo uzavření tohoto typu smlouvy. Tyto investice jsou obvykle považovány za tzv. utopené, což znamená, že po opuštění činnosti v daném oboru tyto investice nelze využít pro jiné činnosti nebo je prodat jinak než s velkou ztrátou. Za třetí existují rizika spojená s dalšími činnostmi vykonávanými na stejném trhu výrobku, v té míře, v jaké zmocnitel vyžaduje, aby obchodní zástupce takové činnosti vykonával nikoli však jako obchodní zástupce zmocnitele, ale na vlastní riziko. 15. Pro účely použití čl. 101 odst. 1 bude dohoda považována za dohodu o obchodním zastoupení, pokud obchodní zástupce v daném oboru činnosti ve vztahu ke smlouvám uzavřeným nebo sjednaným jménem zmocnitele, ve vztahu k investicím do určitého trhu a ve vztahu k jiným činnostem, které má podle zmocnitele vykonávat na stejném trhu výrobku, nenese žádná rizika nebo jsou tato rizika zanedbatelná. Rizika obecně vyplývající z poskytování služeb v postavení obchodního zástupce, jako je například riziko různé výše příjmů obchodního zástupce v závislosti na jeho úspěšnosti v této funkci nebo na celkových investicích vložených například do prostor či zaměstnanců, však nejsou pro toto hodnocení důležitá. 16. Pro účely použití čl. 101 odst. 1 bude určitá dohoda obecně považována za dohodu o obchodním zastoupení, pokud smluvní zboží nakoupené či prodané není ve vlastnictví obchodního zástupce, nebo pokud obchodní zástupce sám neposkytuje služby sjednané ve smlouvě, případně pokud obchodní zástupce: a) nepřispívá na náklady vyplývající z dodávky/nákupu smluvního zboží či služeb, včetně nákladů na dopravu zboží. Tato skutečnost však obchodnímu zástupci nebrání, aby zajišťoval služby v oblasti dopravy, bude-li náklady hradit zmocnitel; b) nemusí na vlastní náklady a riziko pečovat o skladované smluvní zboží, nenese náklady na financování skladování zboží a poškození skladovaného zboží a může neprodané zboží vrátit zmocniteli bez jakýchkoli poplatků vyjma případů, kdy je obchodní zástupce odpovědný za vadu (například při 10 Viz rozsudky Tribunálu ve věci T-325/01 Daimler Chrysler v. Komise, Sb. rozh. 2005, s. II-331; rozsudky Soudního dvora ve věci C-217/05 Confederación Española de Empresarios de Estaciones de Servicio v. CEPSA, Sb. rozh. 2006, s. I a ve věci C-279/06 CEPSA Estaciones de Servicio SA v. LV Tobar e Hijos SL, Sb. rozh. 2008, s. I CS 8 CS

10 nedodržení přiměřených bezpečnostních opatření k zabránění poškození zboží na skladě); c) nenese vůči třetím stranám odpovědnost za škodu způsobenou prodaným výrobkem (odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku), vyjma případů, kdy je v tomto smyslu jako obchodní zástupce odpovědný za vadu; d) není odpovědný, vyjma ztráty provize vyplývající z role obchodního zástupce, za neplnění smlouvy ze strany zákazníka, nejedná-li se však o případ, kdy je odpovědný za vadu (například tím, že nedodržuje přiměřená bezpečnostní opatření a opatření proti krádeži, nebo nedodržuje přiměřená opatření k nahlášení krádeže zmocniteli či policii, případně nesdělí zmocniteli všechny nezbytné informace, které má k dispozici a které se týkají finanční spolehlivosti zákazníka); e) není přímo či nepřímo povinen investovat do podpory prodeje, jako například podílet se na nákladech zmocnitele na reklamu; f) neinvestuje na daném trhu do zařízení, prostor či školení zaměstnanců, například do nákupu benzinové cisterny v případě obchodování s benzinem, nebo do speciálního programového vybavení pro pojišťovací agenty určeného k prodeji pojistných smluv, pokud tyto náklady plně nehradí zmocnitel; g) nevykonává na stejném trhu výrobku jiné činnosti požadované zmocnitelem, které by nebyly zmocnitelem plně hrazeny. 17. Tento výčet není vyčerpávající. Avšak pokud obchodní zástupce nese jedno, případně více z rizik či nákladů uvedených v bodech 14, 15 a 16, nebude dohoda mezi obchodním zástupcem a zmocnitelem považována za dohodu o obchodním zastoupení. Otázka rizika musí být hodnocena případ od případu, a nikoli právní forma, nýbrž skutečná hospodářská situace by měla být zohledněna. Z praktických důvodů lze zahájit analýzu rizik hodnocením rizik vyplývajících přímo ze smlouvy. Nese-li rizika vyplývající ze smlouvy obchodní zástupce, postačuje tato skutečnost k tomu, aby bylo možno dojít k závěru, že obchodní zástupce je nezávislým distributorem. Naopak, pokud obchodní zástupce rizika vyplývající ze smlouvy nenese, je nezbytné dále pokračovat v rozboru a vyhodnotit rizika spojená s investicemi do určitého trhu. Konečně, pokud obchodní zástupce nenese žádná rizika vyplývající ze smlouvy ani rizika spojená s investicemi do daného trhu, bude možná nutné vzít v úvahu rizika spojená s dalšími činnostmi na stejném trhu výrobku. 2.2 Použití čl. 101 odst. 1 na dohody o obchodním zastoupení 18. V případě vymezených dohod o obchodním zastoupení vymezených v oddíle 2.1 tvoří prodej nebo nákup součást činností zmocnitele. Vzhledem k tomu, že zmocnitel nese finanční a obchodní rizika související s prodejem a nákupem smluvního zboží a služeb, žádné povinnosti uložené v souvislosti se smlouvami uzavřenými nebo sjednanými jménem zmocnitele nespadají do působnosti čl. 101 odst. 1. Níže uvedené povinnosti uložené obchodnímu zástupci se považují za nedílnou součást dohody o obchodním zastoupení, neboť každá z nich odráží schopnost zmocnitele určit rozsah činnosti obchodního zástupce ve vztahu ke smluvnímu zboží či službám, CS 9 CS

11 což je nezbytné, pokud má zmocnitel nést rizika a být schopen stanovit obchodní strategii: a) omezení území, na kterém může obchodní zástupce toto zboží či služby prodávat; b) omezení zákazníků, kterým může obchodní zástupce toto zboží či služby prodávat; c) ceny a podmínky, které musí obchodní zástupce při prodeji nebo nákupu tohoto zboží a služeb dodržovat. 19. Dohody o obchodním zastoupení, mimo podmínek prodeje a nákupu smluvního zboží obchodním zástupcem jménem zmocnitele, často obsahují ustanovení, která upravují vztah mezi obchodním zástupcem a zmocnitelem. Především mohou zahrnovat ustanovení, jež zmocniteli zakazuje zmocnit další obchodní zástupce pro daný druh transakce, skupinu zákazníků nebo území (ustanovení o výhradním zastoupení) nebo ustanovení, které obchodnímu zástupci znemožňuje vykonávat funkci obchodního zástupce či distributora pro podniky, které jsou se zmocnitelem v konkurenčním vztahu (ustanovení o nákupu jedné značky). Jelikož je obchodní zástupce samostatným podnikem nezávislým na zmocniteli, mohou ustanovení, která upravují vztah mezi obchodním zástupcem a zmocnitelem, porušovat čl. 101 odst. 1. Ustanovení o výhradním obchodním zastoupení obecně nemají účinky škodlivé pro soutěž. Ustanovení o nákupu jedné značky, včetně ustanovení o zákazu soutěžit po skončení smlouvy, která se týkají hospodářské soutěže mezi značkami, mohou být v rozporu s čl. 101 odst. 1, pokud vedou či přispívají ke (kumulativnímu) uzavření relevantního trhu, kde se smluvní zboží nebo služby prodávají či nakupují (viz zejména oddíl VI.2.1). Na takováto ustanovení lze použít nařízení o blokových výjimkách, a to především jsou-li splněny podmínky stanovené v článku 5 uvedeného nařízení. Lze je rovněž jednotlivě odůvodnit účinky podle čl. 101 odst. 3, jak je například popsáno v bodech Čl. 101 odst. 1 se na dohodu o obchodním zastoupení vztahuje také v případě, kdy zmocnitel sice nese veškerá finanční i hospodářská rizika, ale dohoda dává prostor k nekalým praktikám. Ty se mohou projevit například tím, že několik zmocnitelů využívá stejné obchodní zástupce a kolektivně znemožňují ostatním tyto obchodní zástupce využívat, nebo pokud využívají obchodní zástupce pro nekalé praktiky v oblasti marketingové strategie nebo k výměně citlivých informací o trhu mezi zmocniteli. 21. Pokud obchodní zástupce nese jedno či více podstatných rizik uvedených v bodě 16, nepředstavuje dohoda mezi obchodním zástupcem a zmocnitelem dohodu o obchodním zastoupení pro účely čl. 101 odst. 1. V takovém případě je obchodní zástupce považován za samostatný podnik a na dohodu mezi obchodním zástupcem a zmocnitelem se bude vztahovat čl. 101 odst. 1, stejně jako na kteroukoli jinou vertikální dohodu. 3. Subdodavatelské smlouvy 22. Subdodavatelský vztah vzniká mezi dodavatelem, který poskytuje technologie či zařízení, a subdodavatelem, jenž se zaváže, že tyto technologie či zařízení využije k CS 10 CS

12 výrobě určitých výrobků určených (výhradně) pro dodavatele. Subdodavatelské vztahy jsou upraveny sdělením Komise ze dne 18. prosince 1978 o jejím hodnocení určitých subdodavatelských smluv ve vztahu k čl. 85 odst. 1 Smlouvy o založení EHS (dále jen sdělení o subdodavatelských smlouvách ) 11. Podle uvedeného, stále platného, sdělení se čl. 101 odst. 1 obecně nevztahuje na subdodavatelské smlouvy, v nichž se subdodavatel zaváže k výrobě určitých výrobků výhradně pro dodavatele za předpokladu, že technologie či zařízení jsou pro subdodavatele k výrobě těchto výrobků nezbytné. Článek 101 se však může vztahovat na jiná omezení uložená subdodavateli, například závazek neprovádět vlastní výzkum a vývoj nebo nevyužívat jeho výsledky nebo nevyrábět pro jiné dodavatele 12. III. POUŽITÍ NAŘÍZENÍ O BLOKOVÝCH VÝJIMKÁCH 1. Bezpečný přístav vytvořený na základě nařízení o blokových výjimkách 23. U většiny vertikálních omezení mohou obavy o ohrožení hospodářské soutěže vzniknout pouze tehdy, je-li hospodářská soutěž na jedné či více úrovních obchodování nedostatečná, tj. pokud na straně dodavatele, kupujícího, případně na obou stranách existuje určitý stupeň vlivu na trhu. Pokud vertikální dohody neobsahují tvrdá omezení, což jsou omezení hospodářské soutěže svým cílem, zakládá pro ně nařízení o blokových výjimkách domněnku zákonnosti v závislosti na podílu dodavatele a kupujícího na trhu. V souladu s článkem 3 nařízení o blokových výjimkách to jsou dodavatelův podíl na trhu, na kterém prodává smluvní zboží či služby, a podíl kupujícího na trhu, kde nakupuje smluvní zboží či služby, které určují, zda lze blokovou výjimku použít. Má-li být bloková výjimka udělena, podíl dodavatele ani kupujícího na trhu nesmí překročit 30 %. Pokyny pro vymezení relevantního trhu a výpočet podílu na trhu jsou uvedeny v oddíle V těchto pokynů. Pokud podíl na trhu překročí prahovou hodnotu 30 %, nelze se domnívat, že vertikální dohody spadají do oblasti působnosti čl. 101 odst. 1 nebo že nesplňují podmínky čl. 101 odst. 3, avšak se nelze ani domnívat, že vertikální dohody spadající do oblasti působnosti čl. 101 odst. 1 budou obvykle splňovat podmínky stanovené v čl. 101 odst Oblast působnosti nařízení o blokových výjimkách 2.1 Vymezení vertikálních dohod 24. Vertikální dohody jsou vymezeny v čl. 1 odst. 1 písm. a) nařízení o blokových výjimkách jako dohody nebo jednání ve vzájemné shodě, jež byly uzavřeny mezi dvěma nebo více podniky, z nichž každý pro účely dohody nebo jednání ve vzájemné shodě jedná na různé úrovni výrobního či distribučního řetězce, a které se týkají podmínek, za kterých mohou strany nakupovat, prodávat nebo dále prodávat určité zboží či služby. 25. Vymezení vertikálních dohod uvedené v bodě 24 sestává ze čtyř základních prvků: Úř. věst. C 1, , s. 2. Viz odstavec 3 sdělení o subdodavatelských smlouvách. CS 11 CS

13 a) nařízení o blokových výjimkách se vztahuje na dohody a jednání ve vzájemné shodě. Nařízení o blokových výjimkách se nevztahuje na jednostranná jednání dotčených podniků. Tato jednostranná jednání mohou spadat do oblasti působnosti článku 102, který zakazuje zneužití dominantního postavení. Pro dohodu ve smyslu článku 101 je postačující, aby strany této dohody společně vyjádřily úmysl jednat na trhu určitým způsobem. Forma, jakou je tento úmysl vyjádřen, není podstatná, musí však představovat pravdivé vyjádření úmyslu stran. V případě, že neexistuje žádná dohoda výslovně vyjadřující shodu vůle, musí Komise dokázat, že s jednostranným postupem jedné strany souhlasí druhá strana. V případě vertikálních dohod lze vyjádřit souhlas s určitým jednostranným postupem dvěma způsoby. Za prvé, souhlas je možné vyvodit z pravomocí svěřených stranám v obecné dohodě, jež byla sepsána s předstihem. Pokud ustanovení dohody sepsané s předstihem stanoví, že jedna strana má následně přijmout zvláštní jednostranný postup, který bude závazný pro obě strany, lze na základě těchto ustanovení vyvodit, že druhá strana s nimi souhlasí 13. Za druhé, při absenci takového výslovného souhlasu může Komise prokázat konkludentní souhlas. Nejprve je za tímto účelem nezbytné dokázat, že jedna strana explicitně či implicitně požadovala, aby s ní druhá strana při provádění jejího jednostranného postupu spolupracovala a rovněž, že druhá strana tento jednostranný postup provedla v praxi, čímž uvedený požadavek splnila 14. Pokud například poté, co dodavatel oznámí jednostranné snížení dodávek s cílem zamezit paralelnímu obchodu, distributoři okamžitě sníží počet objednávek a přestanou paralelní obchod provozovat, pak tito distributoři konkludentně souhlasí s jednostranným postupem dodavatele. Tento souhlas však nelze dovodit, pokud distributoři paralelní obchod dále provozují nebo usilují o nalezení nových způsobů jeho provozování. Pro vertikální dohody obdobně platí, že konkludentní souhlas lze vyvodit z míry nátlaku vykonávaného jednou stranou s cílem prosadit jednostranný postup vůči druhé straně či stranám dohody ve spojení s počtem distributorů, kteří se jednostranným postupem dodavatele v praxi skutečně řídí. Na konkludentní souhlas s jednostranným postupem dodavatele poukazuje například systém dozoru a sankcí zřízený dodavatelem za účelem penalizace distributorů, kteří nepostupují v souladu s jeho jednostranným postupem, pokud tento systém umožňuje dodavateli takový postup v praxi provádět. Oba způsoby vyjádření souhlasu popsané v tomto bodě mohou být používány společně; b) k dohodě nebo jednání ve vzájemné shodě dochází mezi dvěma či více podniky. Vertikální dohody s konečnými spotřebiteli, kteří nepředstavují podnik, nespadají do působnosti nařízení o blokových výjimkách. Obecněji řečeno, dohody s konečnými spotřebiteli do působnosti čl. 101 odst. 1 nespadají, neboť ten se vztahuje pouze na dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání podniků ve vzájemné shodě. Tímto není dotčeno případné použití článku 102; c) k dohodě nebo jednání ve vzájemné shodě dochází mezi podniky, které pro potřeby dohody působí na různých úrovních výrobního či distribučního řetězce. To znamená, že například jeden podnik produkuje suroviny, které další podnik Rozsudek Soudního dvora ve věci C-74/04 P Komise v. Volkswagen AG, Sb. rozh. 2006, s. I Rozsudek Tribunálu ve věci T-41/96, Bayer AG v. Komise, Sb. rozh. 2000, s. II CS 12 CS

14 využívá jako vstup, nebo že jeden podnik je výrobcem, druhý velkoobchodníkem a třetí maloobchodníkem. Tím však nejsou omezeny možnosti podniku působit na více úrovních výrobního a distribučního řetězce; d) dohody nebo jednání ve vzájemné shodě se týkají podmínek, na základě kterých strany dohody, dodavatel a kupující, mohou koupit, prodat či dále prodat určité zboží nebo služby. Tato skutečnost odráží účel nařízení o blokových výjimkách vztahovat se na dohody o nákupu a distribuci. Tyto dohody stanoví podmínky koupě, prodeje a dalšího prodeje zboží a služeb dodaných dodavatelem a/nebo podmínky prodeje kupujícímu, který prodává zboží nebo služby obsahující dodavatelovo zboží či služby. Jak zboží tak služby dodávané dodavatelem a výsledné zboží a služby jsou považovány za zboží a služby smluvní podle nařízení o blokových výjimkách. Nařízení se vztahuje na všechny vertikální dohody, které se týkají finálních výrobků, meziproduktů i služeb. Jedinou výjimkou je automobilový průmysl, protože toto odvětví se řídí zvláštní blokovou výjimkou, například výjimkou udělenou nařízením Komise (ES) č. 1400/2002 ze dne 31. července 2002 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel 15 nebo navazujícím nařízením. Zboží nebo služby poskytované dodavatelem může kupující dále prodávat, případně je kupující může využít jako vstup k výrobě svých výrobků či poskytování vlastních služeb. 26. Nařízení o blokových výjimkách se též vztahuje na zboží prodané a zakoupené za účelem jeho pronajmutí třetím stranám. Na dohody o pronajmutí jako takové se však nevztahuje, protože se nejedná o prodej zboží nebo služby mezi dodavatelem a kupujícím. Obecněji řečeno, nařízení o blokových výjimkách nezahrnuje restriktivní opatření a povinnosti, které se nevztahují k podmínkám koupě, prodeje či dalšího prodeje, strany mohou například do dohody, jinak považované za vertikální, zahrnout zákaz provádět samostatný výzkum a vývoj. Ustanovení čl. 2 odst. 2 až 5 nařízení o blokových výjimkách navíc přímo i nepřímo vylučuje použití uvedeného nařízenína určité vertikální dohody. 2.2 Vertikální dohody mezi konkurenty 27. Čl. 2 odst. 4 nařízení o blokových výjimkách jednoznačně stanoví, že se nevztahuje na vertikální dohody uzavřené mezi soutěžícími podniky. V souvislosti s případnými účinky na nekalé praktiky pojednávají o vertikálních dohodách uzavřených mezi konkurenčními podniky pokyny Komise o použitelnosti článku 81 Smlouvy ES na dohody o horizontální spolupráci 16. Avšak vertikální hlediska těchto dohod je třeba hodnotit v rámci těchto pokynů. Podle čl. 1 odst. 1 písm. c) nařízení o blokových výjimkách se soutěžícím podnikem rozumí skutečný nebo potenciální soutěžitel. Dvě společnosti jsou považovány za skutečné soutěžitele, pokud působí na stejném relevantním trhu. Společnost je považována za potenciálního soutěžitele jiné společnosti, pokud by při neexistenci vertikální dohody v případě malého, ale trvalého zvyšování relativních cen pravděpodobně v krátké době obvykle nepřesahující jeden rok první společnost provedla dodatečné investice nebo nesla Úř. věst. L 203, , s. 30. Úř. věst. C 3, , s. 2. Revize uvedených pokynů se připravuje. CS 13 CS

15 jiné náklady na změnu, které jsou nutné ke vstupu na relevantní trh, kde působí druhá společnost. Toto posouzení musí být postaveno na reálném základě, pouhá teoretická možnost vstupu na trh nestačí 17. Distributor, jenž poskytuje specifikace výrobci, aby vyráběl určité zboží pod značkou distributora, není považován za výrobce zboží vlastní značky. 28. Čl. 2 odst. 4 nařízení o blokových výjimkách obsahuje dvě výjimky z obecného pravidla pro nepoužití nařízení o blokových výjimkách na vertikální dohody mezi soutěžiteli. Obě dvě se vztahují k nerecipročním dohodám. Nařízení o blokových výjimkách se vztahuje na nereciproční dohody mezi konkurenčními podniky v případě, že: a) dodavatel je výrobcem a distributorem zboží, zatímco kupující je pouze distributorem a nikoli soutěžícím podnikem na výrobní úrovni, nebo v případě, že b) dodavatel je poskytovatelem služeb a působí na několika obchodních úrovních, zatímco kupující působí na maloobchodní úrovni a není soutěžícím podnikem na té obchodní úrovni, na jaké smluvní služby kupuje. První výjimka se vztahuje na situace duální distribuce, tj. výrobce určitého zboží také působí jako jeho distributor a je v konkurenčním vztahu s nezávislými distributory svého zboží. V případě duální distribuce se má za to, že každý možný dopad na maloobchodní úrovni na soutěžní vztah mezi výrobcem a maloobchodníkem má obecně menší důležitost, než možný dopad vertikální dohody o dodávce na hospodářskou soutěž obecně na výrobní či maloobchodní úrovni. Druhá výjimka se týká podobných situací duální distribuce, ale v tomto případě v oblasti služeb, kdy dodavatel je zároveň poskytovatelem výrobků na maloobchodní úrovni, na níž působí kupující. 2.3 Sdružení maloobchodníků 29. Čl. 2 odst. 2 nařízení o blokových výjimkách se svou působností vztahuje na vertikální dohody uzavřené sdružením podniků, které splňuje určité podmínky, z toho vyplývá, že nařízení o blokových výjimkách se nevztahuje na vertikální dohody uzavřené všemi ostatními sdruženími podniků. Nařízení o blokových výjimkách se na vertikální dohody uzavřené mezi sdružením a jeho členy, popřípadě mezi sdružením a jeho dodavateli, vztahuje tehdy, pokud všichni členové jsou maloobchodníci se zbožím (nikoli se službami) a pokud každý jednotlivý člen sdružení má obrat nižší než 50 milionů EUR. Maloobchodníci jsou distributoři, kteří dále prodávají zboží konečným spotřebitelům. V případě, že pouze omezený počet členů sdružení má obrat převyšující prahovou hodnotu 50 milionů EUR a že obrat těchto členů představuje v souhrnu méně než 15 % celkového obratu všech členů, obvykle to na hodnocení podle článku 101 nebude mit vliv. 30. Sdružení podniků mohou uzavírat jak vertikální, tak horizontální dohody. Horizontální dohody musejí být hodnoceny podle zásad stanovených v pokynech o použití článku 81 Smlouvy ES na dohody o horizontální spolupráci 18. Pokud takové hodnocení vede k závěru, že spolupráce mezi podniky v oblasti nákupu a prodeje je přijatelná, bude třeba provést další hodnocení zaměřené na vertikální dohody uzavřené mezi sdružením a jeho dodavateli nebo jednotlivými členy. Druhé Sdělení Komise o vymezení relevantního trhu pro potřeby předpisů o hospodářské soutěži, Úř. věst. C 372, , s. 5, odstavce 20 až 24, Třináctá zpráva Komise o politice v oblasti hospodářské soutěže, bod 55, a rozhodnutí Komise 90/410/EHS ve věci č. IV/ Elopak/Metal Box-Odin, Úř. věst. L 209, , s. 15. Viz bod 27. CS 14 CS

16 hodnocení se bude řídit pravidly nařízení o blokových výjimkách a těmito pokyny. Například horizontální dohody uzavřené mezi členy sdružení nebo rozhodnutí přijatá sdružením, jako například rozhodnutí, které členům stanoví povinnost nakupovat od sdružení, nebo rozhodnutí o přidělení výhradních území členům, musejí být nejdříve hodnocena jako horizontální dohody. V případě, že toto hodnocení vede k závěru, že horizontální dohoda je přípustná, je třeba hodnotit vertikální dohody mezi sdružením a jednotlivými členy nebo mezi sdružením a jeho dodavateli. 2.4 Vertikální dohody obsahující ustanovení o právech duševního vlastnictví 31. Čl. 2 odst. 3 nařízení o blokových výjimkách se svou působností vztahuje též na vertikální dohody, které obsahují určitá ustanovení o postoupení práv duševního vlastnictví kupujícímu nebo jejich užívání kupujícím, a tím zároveň z nařízení o blokových výjimkách vylučuje všechny ostatní vertikální dohody obsahující ustanovení o právech duševního vlastnictví. Nařízení o blokových výjimkách se vztahuje na vertikální dohody obsahující ustanovení o právech duševního vlastnictví, které splňují těchto pět podmínek: a) ustanovení o právech duševního vlastnictví musejí tvořit součást vertikální dohody, tj. jedná se o dohodu, jež stranám stanoví podmínky, za kterých mohou určité zboží nebo služby nakupovat, prodávat či dále prodávat; b) práva duševního vlastnictví musejí být postoupena kupujícímu, nebo se kupujícímu musí vydat licence na jejich užívání; c) ustanovení o právech duševního vlastnictví nesmějí být hlavním předmětem dohody; d) ustanovení o právech duševního vlastnictví se musejí přímo vztahovat k užívání, prodeji či dalšímu prodeji zboží nebo služeb kupujícím či jeho zákazníky. V případě franšízy, kdy je předmětem užívání práv duševního vlastnictví marketing, zajišťuje distribuci zboží nebo služeb hlavní nabyvatel, případně nabyvatelé franšízy; e) ustanovení o právech duševního vlastnictví, pokud jde o smluvní zboží nebo služby, nesmějí obsahovat restriktivní opatření v oblasti hospodářské soutěže, která mají stejný předmět jako vertikální omezení, jež nesplňují podmínky pro udělení výjimky podle nařízení o blokových výjimkách. 32. Takové podmínky zajišťují, že se nařízení o blokových výjimkách vztahuje na vertikální dohody, v jejichž rámci lze užívání, prodej nebo další prodej zboží či služeb uskutečňovat účinněji, protože práva duševního vlastnictví jsou postoupena kupujícímu nebo má kupující k jejich užívání licenci. Jinými slovy, restriktivní opatření týkající se postoupení nebo užívání práv duševního vlastnictví mohou být zahrnuta, pokud hlavním předmětem dohody je nákup či distribuce zboží nebo služeb. 33. První podmínka objasňuje, že práva duševního vlastnictví jsou poskytována v souvislosti s dohodou o nákupu či distribuci zboží nebo dohodou o nákupu a poskytování služeb, nikoli v rámci dohody o postoupení práv duševního vlastnictví nebo udělení licence na práva duševního vlastnictví pro výrobu zboží, případně CS 15 CS

17 přímo dohody o udělení licence. Nařízení o blokových výjimkách se nevztahuje například: a) na dohody, kdy jedna strana poskytuje druhé straně recept a udělí jí licenci na výrobu nápoje podle tohoto receptu; b) na dohody, kdy jedna strana poskytne druhé straně formu či originální verzi výrobku a udělí jí licenci na výrobu a distribuci kopií; c) na dohodu, která je vlastně licencí na ochrannou známku či značku poskytnutou za účelem obchodování ve velkém; d) na smlouvy o sponzorování, které se týkají práv propagovat sebe sama jako oficiálního partnera určité události; e) na licence na autorská práva, například smlouvy o vysílání, které se týkají práva nahrávat a/nebo přenášet určitou událost. 34. Druhá podmínka objasňuje, že nařízení o blokových výjimkách se nepoužije v případě, že práva duševního vlastnictví poskytuje kupující dodavateli, přičemž není podstatné, zda se práva duševního vlastnictví týkají způsobu výroby nebo distribuce. Na dohody o převodu práv duševního vlastnictví na dodavatele, obsahující případná restriktivní opatření v oblasti prodeje, se nařízení o blokových výjimkách nevztahuje. To znamená zejména, že dohody o subdodávkách, jejichž předmětem je i převod know-how na subdodavatele 19, nespadají do působnosti nařízení o blokových výjimkách (viz také bod 22). Avšak vertikální dohody, v jejichž rámci kupující poskytuje dodavateli pouze specifikace zboží nebo služeb, které mají být dodány, spadají do působnosti nařízení o blokových výjimkách. 35. Třetí podmínka objasňuje, že má-li se na dohodu vztahovat nařízení o blokových výjimkách, jejím hlavním předmětem nesmí být postoupení práv duševního vlastnictví nebo vydání licence na práva duševního vlastnictví. Hlavním předmětem musí být nákup, prodej nebo další prodej zboží nebo služeb a ustanovení o právech duševního vlastnictví musí sloužit k provedení vertikální dohody. 36. Čtvrtá podmínka vyžaduje, aby ustanovení o právech duševního vlastnictví usnadňovala kupujícímu či jeho zákazníkům užívání, prodej či další prodej zboží nebo služeb. Zboží nebo služby k užívání či dalšímu prodeji jsou obvykle dodávány poskytovatelem licence, ale nabyvatel licence je může též koupit od třetího dodavatele. Ustanovení o právech duševního vlastnictví se obvykle budou týkat uvedení zboží nebo služeb na trh. Příkladem by byl případ franšízové dohody, kdy poskytovatel franšízy prodává nabyvateli franšízy zboží k dalšímu prodeji a udělí mu licenci na používání své ochranné známky a know-how k prodeji výrobků na trhu nebo případ, kdy dodavatel zahuštěného nápoje udělí kupujícímu licenci na jeho ředění a stáčení do lahví, který pak bude prodávat jako nápoj. 37. Pátá podmínka zdůrazňuje především to, že ustanovení o právech duševního vlastnictví by neměla mít stejný předmět jako kterákoli tvrdá omezení uvedená v článku 4 nařízení o blokových výjimkách nebo jakákoli restriktivní opatření, která 19 Viz sdělení o dohodách o subdodávkách (uvedené v bodě 22). CS 16 CS

18 byla z působnosti nařízení o blokových výjimkách vyčleněna podle článku 5 uvedeného nařízení (viz body 47 až 69 těchto pokynů). 38. Práva duševního vlastnictvírelevantní k provedení vertikálních dohod v souladu s výkladem čl. 2 odst. 3 nařízení o blokových výjimkách, se obvykle vztahují na tři hlavní oblasti na ochranné známky, autorská práva a know-how. Ochranná známka 39. Licence na užívání ochranné známky poskytnutá distributorovi se může týkat distribuce výrobků poskytovatele licence na určitém území. Pokud se jedná o výhradní licenci, dohodu lze považovat za dohodu o výhradní distribuci. Autorská práva 40. Držitelé autorských práv mohou dalším prodejcům prodávajícím zboží chráněné autorskými právy (knihy, programové vybavení, apod.), stanovit, že zboží smějí dále prodávat pouze pod podmínkou, že kupující, ať už se jedná o dalšího prodejce nebo konečného uživatele, neporuší autorská práva. Použití nařízení o blokových výjimkách na takové povinnosti dalších prodejců je dáno oblastí působnosti čl. 101 odst Dohody, v jejichž rámci jsou originální verze programového vybavení dodávány k dalšímu prodeji a další prodejce nezíská licenci na žádná práva k tomuto vybavení, vyjma práva originální verze dále prodávat, se pro účely nařízení o blokových výjimkách považují za dohody na dodávku zboží za účelem dalšího prodeje. Při této formě distribuce se licence na programové vybavení použije pouze mezi nositelem autorských práv a uživatelem programového vybavení. Může mít podobu balíčkové licence, tj. souboru podmínek vložených do balení originálu, jehož otevřením se konečný uživatel zavazuje k přijetí daných podmínek. 42. Držitel autorských práv může kupujícím, kteří kupují technické vybavení, včetně programového vybavení chráněného autorskými právy, stanovit podmínku, že nebudou tato autorská práva porušovat, a proto nesmějí vyrábět kopie a dále prodávat programové vybavení v kombinaci s jiným technickým vybavením. Použití nařízení o blokových výjimkách na tato restriktivní opatření v oblasti užívání práv je dáno oblastí působnosti čl. 101 odst. 1. Know-how 43. Franšízové dohody kromě dohod o průmyslové franšíze jsou nejzřetelnějším příkladem, kdy je z marketingových důvodů know-how sděleno kupujícímu 20. Franšízové dohody obsahují licence na práva duševního vlastnictví, které se týkají ochranných známek nebo značek a know-how, použití a distribuce zboží nebo poskytování služeb. Kromě licence na práva duševního vlastnictví poskytovatel franšízy obvykle nabyvateli franšízy poskytuje v době trvání dohody obchodní a technickou pomoc, například zprostředkovatelské služby, školení, poradenství v 20 Body se analogicky vztahují na další typy distribučních dohod, které zahrnují předání podstatného know-how ze strany dodavatele kupujícímu. CS 17 CS

19 oblasti realit, finanční plánování, atd. Licence a pomoc jsou nedílnou součástí obchodní metody, která je předmětem franšízy. 44. Nařízení o blokových výjimkách se na udělování licencí v rámci franšízových dohod vztahuje tehdy, je-li splněno pět podmínek uvedených v bodě 31. Uvedené podmínky jsou obvykle splněny, neboť ve většině franšízových dohod, včetně vzorových franšízových dohod, poskytovatel franšízy poskytuje nabyvateli franšízy zboží a/nebo služby, zejména obchodní nebo technické asistenční služby. Práva duševního vlastnictví pomáhají nabyvateli franšízy výrobky dodané poskytovatelem franšízy nebo dodavatelem jím určeným dále prodávat nebo je využívat a prodávat zboží a služby, které z tohoto využití vyplynou. V případech, kdy se franšízová dohoda týká hlavně či výhradně udělování licencí na práva duševního vlastnictví, nařízení o blokových výjimkách se na ni nevztahuje, ale obecně platí, že Komise ji posoudí podle zásad stanovených v nařízení o blokových výjimkách a těchto pokynech. 45. Níže uvedené závazky v oblasti práv duševního vlastnictví jsou obvykle považovány za nezbytné k ochraně práv duševního vlastnictví poskytovatele franšízy a spadají-li pod čl. 101 odst. 1, vztahuje se na ně také nařízení o blokových výjimkách: a) nabyvatel franšízy se nesmí přímo ani nepřímo podílet na jakémkoli podobném obchodě; b) nabyvatel franšízy se nesmí finančně účastnit na kapitálu konkurenčního podniku, který by nabyvateli franšízy dával moc ovlivňovat hospodářské chování takového podniku; c) nabyvatel franšízy nesmí sdělovat třetím stranám know-how, které získal od poskytovatele franšízy do té doby, než se toto know-how stane veřejně známým; d) nabyvatel franšízy musí poskytovateli franšízy sdělit jakýkoli poznatek získaný při využívání franšízy a udělit jemu i ostatním uživatelům franšízy nevýhradní licenci na toto nově vzniklé know-how; e) nabyvatel franšízy musí informovat poskytovatele franšízy o porušení práv duševního vlastnictví, která jsou předmětem licence, učinit právní kroky proti těm, kteří tato práva porušili, nebo pomáhat poskytovateli franšízy v právních krocích proti těmto osobám; f) nabyvatel franšízy nesmí používat know-how, které je předmětem licence udělené poskytovatelem franšízy, pro jiné potřeby než k využívání franšízy; g) nabyvatel franšízy nesmí postupovat práva a povinnosti v rámci franšízové dohody bez souhlasu poskytovatele franšízy. 2.5 Vztah k jiným nařízením o blokových výjimkách 46. Ustanovení čl. 2 odst. 5 stanoví, že nařízení o blokových výjimkách se nevztahuje na vertikální dohody, jejichž předmět spadá do působnosti jiného nařízení o blokových výjimkách, není-li v takovém nařízení stanoveno jinak. Nařízení o blokových výjimkách se tudíž nevztahuje na vertikální dohody, které spadají do působnosti nařízení Komise (ES) č. 772/2004 ze dne 7. dubna 2004 o použití čl. 81 CS 18 CS

20 odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod o převodu technologií 21, nařízení (ES) č. 1400/2002 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel 22 nebo nařízení (ES) č. 2658/2000 ze dne 29. listopadu 2000 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie specializačních dohod 23 a nařízení (ES) č. 2659/2000 ze dne 29. listopadu 2000 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie dohod o výzkumu a vývoji 24, která vylučují vertikální dohody uzavřené v souvislosti s horizontálními dohodami nebo budoucí nařízení tohoto druhu, není-li v takovýchto nařízeních stanoveno jinak. 3. Tvrdá omezení podle nařízení o blokových výjimkách 47. Článek 4 nařízení o blokových výjimkách obsahuje seznam tvrdých omezení, jejichž použití vede k vyjmutí celé vertikální dohody z působnosti tohoto nařízení 25. Pokud je takové tvrdé restriktivní opatření začleněno do dohody, lze vyvozovat, že na tuto dohodu se vztahuje čl. 101 odst. 1. Rovněž z něj lze vyvozovat, že dohoda pravděpodobně nesplňuje podmínky stanovené v čl. 101 odst. 3, a proto nelze udělit blokovou výjimku. Podniky však mohou prokázat v jednotlivých případech pozitivní účinky na hospodářskou soutěž podle čl. 101 odst Pokud doloží, že pravděpodobné účinky vyplývají ze začlenění tvrdých omezení do dohody a prokáží, že jsou obecně splněny všechny podmínky stanovené v čl. 101 odst. 3, bude Komise muset před konečným posouzením, zda jsou podmínky čl. 101 odst. 3 splněny, skutečně zhodnotit případný negativní dopad na hospodářskou soutěž Tvrdé omezení uvedené v čl. 4 písm. a) nařízení o blokových výjimkách se týká stanovení cen pro další prodej, tj. dohod či jednání ve vzájemné shodě, jejichž přímým či nepřímým předmětem je stanovení fixní minimální ceny pro další prodej anebo fixní či minimální cenové hladiny, kterou musí kupující dodržet. V případě smluvních ustanovení nebo jednání ve vzájemné shodě, která přímo stanoví ceny pro další prodej, je restriktivní opatření zřejmé. Avšak stanovení cen pro další prodej lze dosáhnout i nepřímými prostředky. Příkladem druhé varianty je dohoda, která stanoví distribuční marži nebo maximální výši slevy, kterou může distributor poskytnout z předepsané cenové hladiny, dohoda, která podmiňuje poskytování rabatů či náhradu nákladů, které dodavatel vynaložil na reklamu, dodržováním stanovené cenové hladiny, a dále určování předepsané ceny pro další prodej na základě cen konkurenčních podniků, vyhrožování, zastrašování, výstrahy, sankce, Úř. věst. L 123, , s. 11. Viz bod 25. Úř. věst. L 304, , s. 3. Úř. věst. L 304, , s. 7. Tento seznam tvrdých omezení se vztahuje na vertikální dohody upravující obchod v rámci Unie. Pokud jde o vertikální dohody o vývozu mimo Unii nebo dovozů či zpětných dovozů do Unie z jiných zemí, viz rozsudek Soudního dvora ve věci C-306/96 Javico v. Yves Saint Laurent, Sb. rozh. 1998, s. I V uvedeném rozsudku Soudní dvůr v bodě 20 rozhodl, že dohodu, kterou se další prodejce výrobci zaváže k prodeji smluvního zboží na trhu mimo Společenství, nelze považovat za dohodu s cílem výrazně omezit hospodářskou soutěž na společném trhu ani s výraznými účinky na obchod mezi členskými státy. Viz zejména body 106 až 109, které obecně popisují možné účinky související s vertikálními omezeními, a oddíl VI.2.10 o omezení cen pro další prodej. Pro obecné pokyny viz sdělení Komise oznámení pokyny k použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy, Úř. věst. C 101, , s. 97. Ačkoli se z právního hlediska jedná o dva odlišné právní kroky, v praxi mohou být opakujícím se postupem, v němž strany a Komise v několika krocích posilují a zlepšují své argumenty. CS 19 CS

21 zpoždění nebo přerušení dodávek, případně zrušení smluv v souvislosti s nedodržováním dané cenové hladiny. Přímé či nepřímé prostředky určování cen mohou být ještě účinnější, jsou-li kombinovány s opatřeními k odhalování distributorů, kteří ceny snižují, například se zavedením systému sledování cen nebo zavedením povinnosti pro maloobchodníky upozorňovat na jiné členy distribuční sítě, kteří nedodržují standardní cenovou hladinu. Podobně přímé či nepřímé určování cen může být účinnější, pokud je kombinováno s opatřeními, která omezují snahu kupujícího snižovat maloobchodní cenu. Dodavatel může například natisknout svou doporučenou maloobchodní cenu na výrobek nebo stanovit kupujícímu povinnost, že musí použít doložku nejvyšších výhod ve vztahu k určitému zákazníkovi. Stejné nepřímé prostředky a tatáž podpůrná opatření lze použít tak, aby maximální nebo doporučené ceny posloužily k stanovení cen pro další prodej. Avšak použití určitého podpůrného opatření nebo poskytnutí seznamu doporučených cen nebo maximálních cen, který pro kupující vypracovává dodavatel, není ve své podstatě považováno za jev, jenž by vedl ke stanovení cen pro další prodej. 49. V případě dohod o obchodním zastoupení prodejní ceny obvykle určuje zmocnitel, protože obchodní zástupce se nestává vlastníkem zboží. Avšak pokud takovou dohodu nelze považovat za dohodu o obchodním zastoupení za účelem použití čl. 101 odst. 1 (viz body 12 až 21), zákaz nebo omezení, které brání obchodnímu zástupci rozdělit se se zákazníkem o provizi, ať už pevně stanovenou či pohyblivou, představuje tvrdé restriktivní opatření ve smyslu čl. 4 písm. a) nařízení o blokových výjimkách. Aby se zabránilo začlenění tohoto tvrdého omezení do dohody, měl by obchodní zástupce mít možnost snížit skutečnou cenu, kterou platí zákazník, aniž by došlo ke snížení příjmu zmocnitele Tvrdé omezení uvedené v čl. 4 písm. b) nařízení o blokových výjimkách se týká dohod nebo jednání ve vzájemné shodě, jejichž přímým či nepřímým předmětem je omezení prodeje kupujícímu, který je stranou dohody, nebo jeho zákazníkům. Jedná se o restriktivní opatření v souvislosti s územím, na němž mohou kupující či jeho zákazníci smluvní zboží nebo služby prodávat, nebo v souvislosti se zákazníky, kterým je mohou prodávat. Toto tvrdé omezení souvisí s rozdělováním trhu podle území nebo podle skupiny zákazníků a může být výsledkem přímých závazků, jako je zákaz prodávat určitým zákazníkům nebo zákazníkům na určitém území, popřípadě povinnost předávat objednávky od těchto zákazníků jiným distributorům. Může též vyplynout z nepřímých opatření, jejichž cílem je zabránit distributorovi prodávat těmto zákazníkům, například zrušení či snížení odměn a slev, ukončení dodávek, snížení dodávek, omezení objemu dodávky na úroveň poptávky na přiděleném území nebo v přidělené skupině zákazníků, hrozba ukončení smlouvy, požadování vyšší ceny za výrobky určené k vývozu, omezení podílu prodeje, který může být uskutečněn v rámci vývozu, či povinnost převést zisk. Vyplynout může též ze strany dodavatele, který neposkytuje záruční servis v rámci Unie, a všichni distributoři tedy musejí za obvyklých okolností tento záruční servis poskytovat samostatně za úhradu od dodavatele, a to i v případě výrobků prodaných na toto 28 Viz např. rozhodnutí Komise 99/562/EHS ve věci č. IV/ Eirpage, Úř. věst. L 306, , s. 22, a zejména bod odůvodnění 6. CS 20 CS