_MK_uvod :55 Stránka 657 C M Y K MORAVSK KRAS. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr. BRNùNSKO

Transkript

1 _MK_uvod :55 Stránka 657 MORAVSK KRAS CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr BRNùNSKO

2 _MK_uvod :55 Stránka 658 Brnûnsko CHKO MORAVSK KRAS Na pfiedcházející stranû: Amatérská jeskynû dóm U Dvou velk ch. Amatérská jeskynû komín Alabastr. Moravsk kras leïí v Jihomoravském kraji a je vyvinut v 3 aï 6 km irokém a 5 km dlouhém pruhu devonsk ch vápencû, kter se táhne od obcí Lí eà a Malomûfiice u Brna severním smûrem ke Sloupu a Hol tejnu. Nejsevernûj í bod území ( s. z. ; v. z. d.) leïí v lese na kfiiïovatce cest,,5 km severozápadnû od obce Sloup. NejjiÏnûj í bod ( s. z. ; v. z. d.) se nachází na kraji lesa u silnice, severnû od hájenky Velká Klajdovka. Nejzápadnûj í bod ( s. z. ; v. z. d.) nalezneme v lese na hfiebenu, 0,5 km severozápadnû od Adamova. Nejv chodnûj í bod ( s. z. ; v. z. d.) leïí v lese,,5 km v chodoseverov chodnû od obce Ostrov u Macochy. Moravsk kras je nejv znaãnûj í krasovou oblastí âeské republiky. Je územím, k nûmuï se poutá pozornost odborníkû nejrûznûj ích vûdních oborû, je i v znamn m územím z hlediska cestovního ruchu a turistiky. V Moravském krasu dnes známe více neï 00 jeskyní a dal í ãekají na objevení. Systém jeskynû Amatérské je s témûfi 40 km nejdel ím v âeské republice. Cennost území se odrazila ve vysokém zastoupení nejpfiísnûji chránûn ch lokalit. I. zóna zaujímá 7 % rozlohy chránûné oblasti a zahrnuje mimo jiné est chránûn ch území národní kategorie. Vúzemí roste 68 chránûn ch druhû vy ích rostlin, z toho 9 kriticky a silnû ohroïen ch. Obdobnû je známo více neï 00 chránûn ch druhû ÏivoãichÛ, z toho 9 kriticky a 39 silnû ohroïen ch. Z krasu známe druhû z celkového poãtu 4 druhû netop rû âeské republiky. Jen málo chránûn ch oblastí se mûïe py nit v skytem endemick ch druhû. Z Moravského krasu k nim fiadíme kruhatku Matthiolovu moravskou (Cortusa matthioli subsp. moravica) a nejménû pût druhû bezobratl ch jeskynních ÏivoãichÛ. Îivou pfiírodu doplàují pozoruhodné památky. Architektonick m skvostem je barokní chrám Jména Panny Marie stavitele Jana Santiniho Eichla ve Kfitinách. Zájmu vefiejnosti se tû í technická památka HuÈ Franti ka v Josefovû i vûtrn ml n v Rudici s expozicí geologie a speleologie. Zcela unikátní jsou doklady 658 CHKO MK

3 _MK_uvod :55 Stránka 659 ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ, P ÍRODNÍ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY CHKO Moravsk kras dávného Ïivota na ich pfiedkû a zvífiat, uchované v jeskynních sedimentech. Pozoruhodná pfiíroda i v jimeãné kulturní a historické památky byly dûvodem proã byl Moravsk kras jiï v roce 956 vyhlá en chránûnou krajinnou oblastí (jako druhá nejstar í v âeské republice a nejstar í na Moravû). V roce CHKO MK 3 659

4 _MK_uvod :55 Stránka 660 Brnûnsko KRAJINN POKRYV 977 pak byla zfiízena Správa CHKO, která má za úkol prosazovat úkoly ochrany pfiírody této oblasti. Krystalinick m podkladem této oblasti je intruzívní tûleso vyvfielého brnûnského masivu proterozoického stáfií, sloïené pfiedev ím z granitoidních hornin. Vlastní geologick v voj Moravského krasu byl zahájen v paleozoiku ve stfiedním devonu. Tehdy do lo 660 CHKO MK 4

5 _MK_uvod :55 Stránka 66 CHKO Moravsk kras k poklesu v chodního okraje brnûnského masivu a k vytvofiení mofiské sedimentaãní pánve. Nejstar ími horninami, které se zaãaly usazovat na novém mofiském dnû, jsou pestfie zbarvené pískovce, arkózy a slepence. Tyto horniny jsou oznaãovány jako bazální klastika devonu. Vznikly splachováním horninového materiálu z okolní pevniny v období teplého klimatu. Lemují celé území Moravského krasu na jeho západním okraji. Ve stfiedním a svrchním devonu byl pfiísun terestrického materiálu do pánve pfieru en. V mûlkém, teplém a ãistém mofii se vytvofiily optimální podmínky pro rûst a rozvoj mohutn ch kolonií (bioherm) pfiisedle Ïijících ÏivoãichÛ, korálû a stromatopor. Vápnité schránky tûchto organismû se staly základním stavebním kamenem vápencû Moravského krasu. Vápencová sedimentace byla zahájena usazením maco ského souvrství, které se skládá ze dvou odli n ch typû vápencû laïáneck ch a vilémovick ch. Sedimentace souvrství probûhla v nûkolika cyklech, takïe oba základní typy se v prûbûhu geologického v voje Moravského krasu nûkolikrát opakují. Za nejstar í vápence jsou oznaãovány bazální polohy laïáneck ch vápencû tzv. josefovské vápence. Mají tmavo edou barvu a jsou uloïeny ve v razn ch deskách aï lavicích. Pfiedstavují sediment pfiíbfieïní zóny, místy tvofien akumulacemi schránek tlustoskofiepat ch brachiopodû rodu Bornhardtina. Typické v skyty josefovsk ch vápencû jsou u Josefova, v Pustém Ïlebu apod. Vlastní la- Ïánecké vápence sedimentovaly v podmínkách teplého, dobfie vûtraného mofie. Od josefovsk ch se li í pfiedev ím jin m zastoupením fosilií stromatopor rodu Amphipora a jinou strukturou horniny. Nejmohutnûj í a nejlépe vyvinut komplex organogenních karbonátû Moravského krasu je reprezentován vilémovick mi vápenci. Místy obsahují celé biohermy budované korály rodû Caliopora, Alveolites a stromatoporami rodû Actinostroma a Amphipora. Vilémovické vápence jsou velmi jemnû zrnité, hrubû lavicovité aï masivní, svûtle edé barvy. Z chemického hlediska se jedná o velmi ãisté vápence pfiedstavující optimální horninu pro tvorbu krasov ch jevû. Vápencová sedimentace Moravského krasu byla ukonãena v nejsvrchnûj ím devonu a spodním karbonu lí eàsk m souvrstvím, které je opût sloïeno ze dvou typû vápencû. Nejznámûj í jsou pestfie zbarvené hlíznaté kfitinské vápence s úlomky star ích vápencû a terestrického materiálu. Lemují vápencov pruh Moravského krasu na v chodû, zejména v okolí Kfitin a Jedovnic. V jiïní Skalní útvar Hfiebenáã ve Sloupském údolí. Amonit z jursk ch vápencû uolomuãan. CHKO MK 5 66

6 _MK_uvod :55 Stránka 66 Brnûnsko Jeskynû v Horním Suchdolském Ponoru. Sintrová záclona z Nové Amatérské jeskynû. ãásti se vyskytují organodetritické hádsko-fiíãské vápence. V nadloïí lí eàského souvrství jsou usazeny nekrasové fly ové sedimenty spodního karbonu tzv. drahanského kulmu. Jsou to zejména bfiidlice, droby a slepence, sloïené z úlomkû okolní sou e. Na vápencov ch komplexech Moravského krasu zûstaly dochovány drobné denudaãní ostrûvky mlad ích mesozoick ch sedimentû. Paleontologicky velmi zajímav je v skyt jury u Olomuãan, v nûmï se objevují písãité vápence s rohovci a spongility. Horniny jsou velmi bohaté na fosilie, z nichï nejznámûj í jsou nálezy amonitû, belemnitû, jeïovek, Ïivoãi n ch hub apod. Z období spodní kfiídy zûstaly ve stfiední ãásti Moravského krasu dochovány pestfie zbarvené jílovito-písãité sedimenty rudick ch vrstev, které vyplàují hluboké deprese ve vápencovém podkladu. Na bázi vrstev se vyskytují historicky tûïené limonitické Ïelezné rudy, po mineralogické stránce jsou zajímavé kfiemenné geody. K dal ím sedimentárním horninám, vyplàujícím nerovnosti krasového povrchu, patfií terciérní jíly, písky a tûrky bádenské transgrese, které jsou uloïeny ve dnû krasov ch ÏlebÛ, dále pak rozmanité sedimenty a residua kvartéru, jako jsou napfi. tûrkopísky, spra e, terra rosa apod. Horniny Moravského krasu byly v prûbûhu geologického v voje deformovány horotvorn mi procesy za vzniku zlomov ch systémû, vrás a dal ích tektonick ch prvkû. Tektonicky je v znamné pásmo Blanenského prolomu, které zasahuje do stfiední ãásti Moravského krasu. V dûsledku geologick ch (tj. horninov materiál a tektonika), ale i klimatick ch podmínek se v tomto území vytvofiil rozvinut krasov georeliéf. Moravsk kras je nejrozsáhlej ím a nejvíce zkrasovûl m územím âeské vysoãiny. Typologicky se jedná o holokarst, tj. úpln kras se znaãn m rozvojem povrchového i podzemního krasového fenoménu. Krasov proces je vázán v luãnû na devonské vápence, pfiedev ím laïánecké a vilémovické. Nejstar í zkrasovûní je pravdûpodobnû spodnokarbonského stáfií, doloïené v tzv. neptunick ch Ïílách ve vilémovickém vápenci v opu tûném lomu Na Bradinách pod o Ûvkou. Dal í fosilní zkrasovûní je pravdûpodobnû jurského a spodnokfiídového stáfií, kdy v podmínkách tropického klimatu vznikl na Rudické a Babické plo inû tzv. cokpitov typ krasu s hlubok mi depresemi ve vápencovém podkladu a denudaãními zbytky krasov ch tropick ch kuïelû. Tyto nerovnosti krasového povrchu byly v prûbûhu spodní kfiídy vyplnûny rudick mi vrstvami. V paleogénu byl zahájen nov krasov cyklus spojen s tvorbou krasov ch údolí rozãlenûním krasov ch plo in a první etapou v voje jeskynních systémû. V neogénu do lo k zahloubení údolní sítû ve Ïleby a vzniku jeskynních úrovní. Tento proces byl pfieru en transgresí bádenského mofie. Koncem neogénu byly bádenské sedimenty ãás- 66 CHKO MK 6

7 _MK_uvod :55 Stránka 663 CHKO Moravsk kras teãnû vyklizeny a probûhl dal í v voj jeskynních systémû. Pro pleistocén, azejména jeho star í údobí je typické mrazové zvûtrávání s následnou v plní krasov ch tvarû, tvorba sintrû a hromadûní kvartérních sedimentû, pfiiãemï v voj krasov ch tvarû je pfiibliïnû na souãasné úrovni. Typick m tvarem georeliéfu Moravského krasu jsou zarovnané povrchy neboli plo iny. Nejrozsáhlej í a nejlépe zachovan úsek se nachází severnû od LaÏáneckého Ïlebu. Mezi Pust m a Such m Ïlebem je vyvinuta Ostrovská plo- ina, Such a LaÏáneck Ïleb vymezují plo inu Harbechy. Obû plo iny jsou v znamné v skyty závrtû a jeskynních systémû. Mezi LaÏáneck m Ïlebem a tzv. fiícmanicko-ochozskou elevací se nachází mohutná plo ina rozdûlená Ïlebem Kfitinského údolí na dvû ãásti Rudickou a Babickou plo inu. Obû plo iny jsou v znamné v skyty fosilního krasu s v plní rudick ch vrstev. JiÏnû se rozkládá ãást seãného povrchu v okolí HádÛ u Brna. Povrchov m krasov m jevem jsou závrty, v nichï dochází k prosakování povrchov ch vod do podzemí, rovnûï v nich zaãíná prohlubování a sniïování krasového povrchu. Závrty jsou vût inou propojeny s podzemními dutinami. Vznikají dlouhodob m v vojem za spoluúãasti koroze vápencû, svahov ch pohybû, vegetace a fiícení. Klasické fiícené závrty se vyskytují zfiídka, patfií mezi nû napfi. propast Macocha a WanklÛv závrt u Hol tejna. Nepravideln m rozpou tûním vápencového skalního povrchu vznikají prohlubnû rûzn ch tvarû a velikostí, jimiï je povrch ãlenûn ve krapy a krapová pole. Vût inou se vyskytují v horních partiích svahû ÏlebÛ, odkud jsou pokryvné sedimenty spláchnuty do niï ích poloh. Typick mi lokalitami jsou Maco ská, Vilémovická a Vykydalova stráà vsuchém Ïlebu, hrana LaÏáneckého Ïlebu a Lysá hora v jiïní ãásti krasu. K dal ím v znamn m povrchov m krasov m jevûm patfií izolované skály hfiebenáãe, skalní okna a mosty. V naprosté vût inû se jedná o trosky star ch jeskyní. Typické jsou napfi. Hfiebenáã usloupu, skupina hfiebenáãû v Kolíb- Závrt Mûstikáì na Ostrovské plo inû. CHKO MK 7 663

8 _MK_uvod :55 Stránka 664 Brnûnsko Leteck pohled do Pustého Ïlebu v NPR V vûry Punkvy. Rudická geoda s ametystovou v plní. 3 Rudická geoda s chalcedonovou v plní. 3 kách u Rudického propadání, âertûv most v Suchém Ïlebu a âertova branka v Pustém Ïlebu. Krasové plo iny jsou rozãlenûny hlubok mi údolími tzv. Ïleby. Mohou b t bezvodé, jako je Pust a Such Ïleb, periodicky protékané za vy ích vodních stavû, napfi. Kfitinské údolí, nebo témûfi stabilnû protékané vodními toky údolí íãky. Mezi krasové jevy, které pfiedstavují rozhraní mezi povrchem a podzemím, fiadíme ponory a v vûry. Ponorem se naz vá místo, kde se povrchov tok ztrácí do podzemí. Je charakterizován poklesem místní erozní báze zpravidla o nûkolik desítek metrû. Dobfie vyvinutá propadání se nachází napfi. Staré skály usloupu, Nová Rasovna u Hol tejna arudické propadání. Ponory byly vytvofieny v krasov ch údolích, která se podle geomorfologie a hydrologického reïimu oznaãují jako slepá a poloslepá. Ve v vûru pak ponorn tok opou tí podzemní prostory a vytéká na povrch. K podzemním krasov m jevûm jsou fiazeny jeskynû s v plnûmi. Jeskynû vznikaly v nûkolika fázích krasové modelace, jejíï dokladem jsou pfiedev ím v kové úrovnû jeskynních vchodû. Na tvorbû jeskyní se podílí geologická stavba území za spoluúãasti koroze a eroze vápencû, místnû se projevuje i fiícení. 664 CHKO MK 8

9 _MK_uvod :55 Stránka 665 CHKO Moravsk kras GEOCHRONOLOGICKÁ TABULKA Éra Perioda Epocha Stáfií (mil. let) Poznámky KENOZOIKUM MESOZOIKUM (druhohory) PALEOZOIKUM (prvohory) PREKAMBRIUM archaikum (prahory) proterozoikum > intruze brnûnského masivu (starohory) kambrium ordovik silur spodní devon vznik mofiské pánve, sedimentace bazálních devonsk ch klastik devon sedimentace bazálních devonsk ch stfiední devon klastik, sedimentace josefovsk ch a laïáneck ch vápencû svrchní devon sedimentace vilémovick ch vápencû sedimentace kfitinsk ch vápencû, karbon spodní karbon sedimentace bfiidlic, drob a slepencû drahanského kulmu svrchní karbon perm trias 5 95 jura 95 4 spodní jura stfiední jura svrchní jura 67 4 mofiská záplava, sedimentace vápnit ch sedimentû kfiída 4 65 spodní kfiída 4 00 fosilní tropické krasovûní, sedimentace rudick ch vrstev stfiední kfiída svrchní kfiída ,8 paleogén 65 5 tvorba fiíãních údolí s dal ím ãlenûním (paleocén, eocén, reliéfu, tvorba jeskynních soustav oligocén) terciér pfiehloubení údolní sítû, záplava (tfietihory) badenského mofie s v plní LaÏáneckého neogén 5,8 Ïlebu, geneze nov ch jeskynních úrovní, (miocén, pliocén) odnos badensk ch sedimentû, obnovení funkce staré fiíãní sítû, vznik nov ch jeskynních soustav,8 0 dal í modelace fiíãní sítû, mrazové pleistocén zvûtrávání a následná akumulace (star í,8 0,0 sedimentû, pokraãující v voj krasov ch kvartér ãtvrtohory) tvarû s tvorbou sintrû, hromadûní spra í (ãtvrtohory) a sutí, osídlení území ãlovûkem s paleolitick mi kulturami holocén neolit, eneolit, doba bronzová a Ïelezná, (mlad í 0,0 0 v voj a osídlování území v historické ãtvrtohory) dobû, antropogenní úpravy reliéfu Podle Quitta, E. (97) leïí CHKO Moravsk kras pfieváïnû v mírnû teplé klimatické oblasti, která je charakterizována prûmûrnou teplotou vzduchu v ãervenci 6 aï 8 C a v lednu aï 5 C, prûmûrn m poãtem letních dní 0 aï 50, prûmûrn m poãtem mrazov ch dní 0 aï 60 a prûmûrn m roã- PrÛfiez korálem ve Vilémovsk ch vápencích. Jinovatka kolem vstupního portálu jeskynû. 3 Zimní ledová v zdoba ve vchodu jeskynû. 3 CHKO MK 9 665

10 _MK_uvod :55 Stránka 666 Brnûnsko Podzemní fieãi tû Bílé vody v Chodbû samoty se nachází v Amatérské jeskyni. ním úhrnem atmosférick ch sráïek v rozmezí 550 aï 750 mm. Od severu k jihu jsou postupnû nahrazovány relativnû chladnûj í a vlhãí dílãí jednotky mírné klimatické oblasti dílãími jednotkami relativnû teplej ími a su ími, které v jiïním cípu CHKO pfiecházejí do teplé klimatické oblasti s prûmûrnou teplotou vzduchu v ãervenci 8 aï 9 C avlednu aï 3 C, prûmûrn m poãtem letních dní 50 aï 60, prûmûrn m poãtem mrazov ch dní 00 aï 0 a prûmûrn m roãním úhrnem atmosférick ch sráïek v rozmezí 550 aï 700 mm. Severní ãást Moravského krasu má prûmûrné roãní teploty vzduchu kolem 6,5 C, stfiední jiï kolem 7,7 C a jiïní nad 8,0 C. V nejchladnûj ím mûsíci lednu klesá teplota ve stfiední ãásti CHKO na 3,0 C a v nejteplej ím mûsíci ãervenci vystupuje na 7,8 C. V zastínûn ch Ïlebech dochází ke vzniku teplotních inverzí, podmínûn ch tím, Ïe na dno údolí nesvítí bûhem dne témûfi vûbec slunce, zatímco horní ãásti svahû údolí jsou velmi dobfie oslunûny. V denním chodu se tento typ teplotních inverzí nejvíce projevuje v období kolem kulminace Slunce. Nejãastûji jsou pozorovány v Suchém a Pustém Ïlebu, v údolí Kfitinského potoka a v horní ãásti údolí íãky. Teplotní inverze vznikající stékáním chladného vzduchu z okolních svahû do údolí jsou v oblasti Moravského krasu ãetnûj í jen v La- Ïáneckém Ïlebu, obãas i v Pustém Ïle- 666 CHKO MK 0

11 _MK_uvod :55 Stránka 667 CHKO Moravsk kras bu a v údolí íãky. Rozdíly v teplotách vzduchu mezi horní ãástí svahu a dnem údolí mohou podle okolností dosahovat i 3 aï 4 C. Spodní ãásti ÏlebÛ pak mají zvlá tû v letním období mnohem vy í relativní vlhkost vzduchu neï náhorní roviny. PrÛmûrné roãní úhrny atmosférick ch sráïek v Moravském krasu rostou od jihu (500 aï 600 mm) k severu (650 aï 70 mm), pfiiãemï v 90 aï 00 sráïkov ch dnech spadnou sráïky vy í neï mm. Extrémní sráïkové úhrny, jejichï mûsíãní hodnoty se blíïí 00 mm, pak mohou mít znaãn vliv na utváfiení nejen povrchového, ale i podzemního odtoku. Pfii lokálních intenzivních sráïkách nad oblastí Moravského krasu mûïe dojít k velmi rychlému vzestupu hladiny vody podzemních tokû, které mûïe mít aï tragické následky. Varováním v tomto smyslu nechè je napfi. 9. srpen 970, kdy bûhem de Èov ch sráïek o prûmûrné intenzitû více neï 30 l s ha trvajících jen 50 minut do lo k mohutnému a rychlému vzdutí vod v jeskyních, které zaskoãilo i speleology pfii v zkumné ãinnosti v podzemních prostorách a skonãilo tragicky. Obdobné dopady mûïe mít i rychlé tání jarní snûhové pokr vky. Zhydrografického a hydrologického hlediska se Moravsk kras vyznaãuje celou fiadou zvlá tností vûãi okolnímu území. Allochtonní vody, pfiitékající z nekrasov ch ãásti Drahanské vrchoviny, se na geologické hranici s devonsk mi vápenci témûfi okamïitû ztrácejí do podzemí, pfiiãemï hydrologick reïim tûchto vod je velmi sloïit. Nûkteré ponory a v vûry fungují v závislosti na vodních stavech, dochází k mimoúrov- Àovému kfiíïení podzemních tokû, vyskytuje se i promûnná funkce ponoru ve v vûr tzv. estavela. Autochtonní toky vmoravském krasu prakticky chybí, podzemní toky a jejich povodí nejsou vázány na povrchov georeliéf. Celé území je rozdûleno na tfii hlavní hydrografické celky. KaÏdá ãást má své vlastní, pfieváïnû podzemní hydrografické systémy s jednotnou erozní bází odvodàovacího toku. Hydrologické pomûry jsou v detailech velmi sloïité a dnes je tû ne zcela známé. Hlavním vodním tokem severní ãásti Moravského krasu je fieka Punkva, její zdrojnice pfiedstavují Sloupsk potok abílá voda. Plocha povodí je 70 km s dlouhodob m prûmûrn m prûtokem 0,96 m 3 s. Sloupsk potok se propadá do podzemí ve Star ch skalách u Sloupsko- o Ûvsk ch jeskyní. V hloubce 70 aï 00 m vytváfií Sloupsk koridor, kter je souãástí systému Amatérské jeskynû. Bílá voda se ztrácí v ponorech Nové Rasovny. Po prûtoku podzemními prostorami Hol tejnské vûtve Amatérské jeskynû vzniká soutokem Bílé vody se Sloupsk m potokem Punkva. Ta protéká z velké ãásti neznám mi koryty aï do propasti Macocha, odkud teãe Punkevními jeskynûmi k v vûru. PfieváÏná Honzovo království v Amatérské jeskyni. Jeskynní perly. 3 Excentrické krápníky. CHKO MK 667 3

12 _MK_uvod :55 Stránka 668 Brnûnsko NPP Rudické propadání ponor Jedovnického potoka. ãást systému Amatérské jeskynû, dlouhého asi 40 km, je tvofiena chodbami, jichï podzemní vody vyuïívají jen za povodàov ch situací. Na systém Amatérské jeskynû je navázáno nûkolik drobn ch tokû, které se ztrácejí do podzemí v ponorech na Plánivách, v Jedlích, ve Vavfiinci, v Suchdole apod. PrÛbûh Amatérské jeskynû je na povrchu naznaãen závrtovou fiadou Cigánsk závrt, Mû iny, Dolina, Mûstikáì, Hlubok apod. Na tzv. Mal v tok v Pustém Ïlebu je geneticky navázán dal í jeskynní systém, dnes je tû prakticky neznám. Vzniká v ponorech ostrovsk ch vod potokû Lopaãe, Krasovského a Vilémovického. Jeskynû jsou známy pouze z ponorov ch oblastí, zejména v okolí Vilémovic, pfiiãemï k v znamn m patfií Vilémovické propadání, KajetánÛv závrt a SpoleãÀák. V ostrovské ãásti jsou to jeskynû Balcarka, propadání Lopaãe a propasèovit systém Vintoky. Labyrint Malého v toku je za vysok ch vodních stavû propojen s Amatérskou jeskyní. Cel podzemní systém Punkvy byl spolu s bezprostfiednû navazující oblastí ponorû a v vûrû v roce 004 zapsán pod názvem Podzemní Punkva do mezinárodnû v znamn ch lokalit mokfiadû chránûn ch Ramsarskou konvencí. Pfiedmûtem ochrany se stal jak nejrozsáhlej í jeskynní systém, tak i unikátní spoleãenstva ÏivoãichÛ jeskynního prostfiedí a navazujících povrchov ch areálû. Stfiední ãást Moravského krasu odvodàuje Kfitinsk potok a jeho pfiítok Jedovnick potok. Povodí zaujímá plochu 70 km sprûmûrn m prûtokem 0,5 m 3 s. Jedovnick potok vytváfií v podzemí druh nejvût í jeskynní systém Moravského krasu a to Rudické propadání B ãí skála. Propadá se v ponoru Rudického propadání do hloubky zhruba 90 m. Potok v podzemí vymodeloval asi 3 km dlouh, aktivnû protékan jeskynní koridor. Na své podzemní cestû míjí fiadu dómovit ch prostor, mezi nimiï dominuje Obfií dóm, nejvût í podzemní prostora Moravského krasu. Podzemní tok je nûkolika sifony propojen s jeskynní soustavou B ãí skály, blízko níï také vyvûrá. Na tento systém je napojeno nûkolik pfiítokû, jejichï povrchové zdrojnice zatím nejsou známy. Jedná se pfiedev ím o Pfiítokovou chodbu a pfiítok Tipeãek v Rudickém propadání. V poslední dobû bylo barvením prokázáno propojení s jeskyní SváÏní studna v horní ãásti LaÏáneckého Ïlebu. Tipeãek je mimo jiné v znamn m jíman m zdrojem pitné vody pro obec Rudici. Ke znám m povrchov m pfiítokûm patfií ponor v závrtu u Klostermannovy studánky. Dal í jeskynní systém stfiední ãásti Moravského krasu je vytvofien Kfitinsk m potokem. Potok se propadá v fiadû ponorû pod Kfitinami, protéká spodními patry nûkolika jeskyní, z nichï nejznámûj í je V pustek, a vyvûrá v levé údolní stráni blízko jeskynû B ãí skála. Velká ãást tohoto systému je zatím neznámá, nejsou zde objasnûny ani dal í hydrografické ahydrologické vazby. Propojení systému Kfitinského potoka se systémem Je- 668 CHKO MK

13 _MK_uvod :55 Stránka 669 CHKO Moravsk kras dovnického podzemního toku nebylo prokázáno. Kfitinsk potok po v vûrech protéká Josefovsk m údolím a v Adamovû se vlévá do Svitavy. JiÏní ãást Moravského krasu je odvodàována íãkou, Ochozsk m a Hostûnick m potokem. Povodí má plochu 76 km sprûmûrn m prûtokem 0,6 m 3 s. Nejvût ím jeskynním systémem je Ochozská jeskynû, jejíï známá ãást je tvofiena povodàov m patrem Hostûnického potoka. Aktivní podzemní tok je kromû v vûrû znám pouze ve spodním patfie jeskynû Netop rky. Ponorné toky po prûtoku velmi sloïitou hydrografickou sítí vyvûrají jako potok íãka ve dvou v vûrech. Po pedologické stránce je celá oblast Moravského krasu tvofiena hlavnû melanick mi a hnûd mi pûdami. Z tûch pak pfievaïují rendziny na svahovinách vápencû. Rendzina kambizemní pokr vá celou severní ãást CHKO od Sloupu po Rudici, pfiiãemï po západním okraji ( iroké okolí Punkevních jeskyní mezi Suchdolem a LaÏánkami) ji lemuje rendzina typická. Ta (na mûlãích v chozech vápencû i rendzina litická) se pak nachází hlavnû jiïnû od v e zmínûného okrsku aï po komunikaci Kanice Bfiezina. Doprovodnou sloïkou tûchto pûd je kambizem typická (kyselá i nasycená) na svahovinách bfiidlic a drob âeské vysoãiny, lemující severov chodní a severní okraj CHKO. S kysel mi kambizemûmi se v ãetn ch ZCHÚ vyskytují i pûdy na terra calcis s rendzinou rubefikovanou. Místnû vznikla na pfiekryvech vápencû spra ov mi hlínami i hnûdozem typická (na nelesních ãástech) a luvizem typická (pod lesními porosty). Mûlké pûdy na v chozech drob a bfiidlic zastupují rankery (ranker typick a kambick ) s kambizemí rankerovou (na vápencích i kambizem rendzinová). Ojedinûle se v celcích s nimi vyskytuje poãáteãní stadium v voje pûd litozem typická. Podél fiíãek Îìárná, Bílá Voda, íãka a Ochozsk potok se vyvinuly hydromorfní pûdy glej typick (pseudoglejov ) na deluviofluviálních a deluviálních karbonátov ch i bezkarbonátov ch sedimentech, na které v periodicky zamokfien ch polohách navazuje pseudoglej typick (kambick ) na polygenetick ch hlínách. Nivní karbonátové sedimenty fiíãky Punkvy pokr vá v inundaãních úsecích fluvizem glejová (typická). V nejjiïnûj ím cípu CHKO se v asociaci srendzinou typickou vyskytuje men í okrsek doprovodné ãernozemû typické (karbonátové formy) na mocnûj ích pokryvech karbonátov ch svahovin. NPR V vûry Punkvy fiíãka Punkva pod Skalním ml nem. Rendzina kambická na vápencové zvûtralinû v NPR V vûry Punkvy. CHKO MK 3 669

14 _MK_uvod :55 Stránka 670 Brnûnsko POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE Pestrost vegetace Moravského krasu v porovnání s okolním nekrasov m územím je nápadná jiï na prv pohled. Je zpûsobena fiadou faktorû, pfiiãemï k nejdûleïitûj ím patfií geologick podklad, ãlenit povrch, mikroklimatické podmínky, které se ãasto na mal ch vzdálenostech v raznû mûní, poloha Mo- 670 CHKO MK 4

15 _MK_uvod :55 Stránka 67 CHKO Moravsk kras ravského krasu na rozhraní hercynské apanonské oblasti a nedaleko od Karpat a vlivy dob ledov ch. âinitelem, kter zejména v posledním období v raznû zasáhl do v voje a skladby rostlinn ch spoleãenstev, je ãlovûk. Moravsk kras tvofií samostatn fytogeografick celek. Je zafiazen do oblasti Moravského mezofytika, jen jiïní okraj HádÛ je vzhledem k mimofiádnému zastoupení xerotermních druhû souãástí termofytika, fytochorionu Jihomoravská pahorkatina. NejjiÏnûj í ãásti Moravského krasu jsou typické v skytem teplomiln ch druhû. V ostrûvkovitû vyvinut ch teplomiln ch doubravách svazu Quercion pubescenti-petraeae, které zde mají severní hranici svého roz ífiení, je stromové a kefiové patro tvofieno napfi. dubem cerem (Quercus cerris), d. p fiit m (Q. pubescens), fie etlákem poãistiv m (Rhamnus cathartica), klokoãem zpefien m (Staphylea pinnata). Vpodrostu vzácnû nalezneme chránûné druhy koniklec velkokvût (Pulsatilla grandis), kosatec nízk (Iris pumila) atfiemdavu bílou (Dictamnus albus). Roste zde i kriticky ohroïen hadinec nachov (Echium russicum). Charakteristickou jednotkou jiïní a ãásteãnû stfiední ãásti krasového území jsou dubohabrové lesy svazu Carpinion, tvofiené dubem zimním (Quercus petraea), d. letním (Q. robur) a habrem obecn m (Carpinus betulus), ãasto se vyskytuje javor babyka (Acer campestre), jefiáb bfiek (Sorbus torminalis) a místy i lípa malolistá (Tilia cordata). V bohatém kefiovém podrostu je ãast l kovec jedovat (Daphne mezereum), zimolez obyãejn (Lonicera xylosteum), brslen bradaviãnat (Euonymus verrucosus), dfiín jarní (Cornus mas) aj. V bylinném patfie jsou zastoupeny hájové druhy, napfi. sasanka hajní (Anemonoides nemorosa), prvosenka jarní (Primula veris), ptaãinec velkokvût (Stellaria holostea), kokofiík mnohokvût (Polygonatum multiflorum), k. vonn (P. odoratum), jaterník trojlaloãn (Hepatica nobilis), hrachor jarní (Lathyrus vernus), konvalinka vonná (Convallaria majalis) a ãern hajní (Melampyrum nemorosum). Ve stinn ch polohách tvofií souvislé travní porosty strdivka jednokvûtá (Melica uniflora), as. nicí (M. nutans) nebo váleãka prapofiitá (Brachypodium pinnatum). Uprostfied dubohabrov ch lesû vystupují nûkteré lokality, na jejichï jiïnû exponovan ch svazích se setkáme s v raznû teplomilnou vegetací. OstrÛvky teplomiln ch spoleãenstev v ak nalezneme i v nejsevernûj ích ãástech Moravského krasu na oslunûn ch skalních hranách ÏlebÛ. Z rostlin jsou zde typické napfiíklad kostfiavy (Festuca spp.), bûlozáfika vûtvitá (Anthericum ramosum), pry ec mnohobarv (Tithymalus epithymoides), chránûná sasanka lesní (Anemone sylvestris), z kefiû tu roste dfiín jarní, jefiáb muk (Sorbus aria), dfii Èál obecn (Berberis vulgaris), skalník celokrajn (Cotoneaster integerrimus) aj. Nejvût í plochy severní a ãásteãnû stfiední ãásti Moravského krasu náleïí bukov m aï bukojedlov m porostûm svazu Fagion. Stromové patro je tvofieno bukem lesním (Fagus sylvatica), habrem obecn m s vtrou en m jasanem ztepil m (Fraxinus excelsior), javorem mléãem (Acer platanoides) a j. klenem (A. pseudoplatanus). Dfiíve hojná jedle bûlokorá (Abies alba) pfieïívá jen na nûkter ch lokalitách. Buãiny se vyznaãují pestr m bylinn m krytem. Brzy na jafie zde najdeme porosty dymnivek (Corydalis spp.), jaterníku trojlaloãného, hrachoru jarního a dal ích druhû. Tyto stfiídají bohaté porosty kyãelnice devítilisté (Dentaria enneaphyllos) a k. cibulkonosné (D. bulbifera), baïanky vytrvalé (Mercurialis perennis), samorostlíku klasnatého (Actaea spicata), bukovníku kapraìovitého (Gymnocarpium dryopteris) nebo svízele vonného (Galium odoratum), pozdûji v létû zpestfiené druhy z ãeledi vstavaãovit ch okroticí bílou (Cephalenthera damasonium), o. dlouholistou (C. longifolia) a o. ãervenou (C. rubra). Na pfiíkr ch nepfiístupn ch svazích krasov ch údolí se uchovaly jasanové a lipové javofiiny svazu Tilio-Acerion, pro které je typick jasan ztepil, javor klen a lípa malolistá. V inverzních polohách ÏlebÛ b vají s jilmem horsk m (Ulmus glabra), jedlí bûlokorou a autochtonním smrkem ztepil m (Picea abies). V severní ãásti krasu se na tûchto Kru tík tmavoãerven (Epipactis atrorubens). a 3 Vstavaã muïsk (Orchis mascula). CHKO MK

16 _MK_uvod :55 Stránka 67 Brnûnsko 3 Pûchava vápnomilná (Sesleria albicans). Pcháã bûlohlav (Cirsium eriophorum) uvilémovic. 3 Brambofiík nachov (Cyclamen purpurascens). stanovi tích vyskytuje tis ãerven (Taxus baccata). Pfii úpatí svahû nastupují stínomilné kefie jako zimolez obyãejn a rybíz alpínsk (Ribes alpinum), dále líska obecná (Corylus avellana) apod. Bylinné patro je typické zastoupením nitrofilních a podhorsk ch aï horsk ch druhû, k nimï patfií mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva), jarmanka vût í (Astrantia major), samorostlík klasnat nebo plo tiãník evropsk (Cimicifuga europaea). V znamn je v skyt fiady kapradin. Roste zde bukovník kapraìovit (Gymnocarpium dryopteris), b. vápencov (G. robertianum), kapraì samec (Dryopteris filix-mas), papratka samiãí (Athyrium filix-femina), na skalkách je nápadn sleziník ãerven (Asplenium trichomanes), s. routiãka (A. ruta-muraria), puch finík kfiehk (Cystopteris fragilis) aj. Kriticky ohroïená kapradina jazyk jelení (Phyllitis scolopendrium) roste v bohat ch porostech na nûkolika místech vpustém Ïlebu. Propast Macocha patfií nejen k nejv znaãnûj ím krasov m jevûm, je i lokalitou unikátních rostlinn ch spoleãenstev. Stinné vlhké skalní stûny pokr vají husté pol táfie ãetn ch mechorostû, (napfi. Neckera crispa, Thamnobryum alopecurum, Brachythecium rivulare, Mnium undulatum aj.), z li ejníkû tu nalezneme pfiedev ím ãetné stínomilné druhy rodu Lepraria, napfi. L. crassissima, dále Botryolepraria lesdainii a okrové stélky Caloplaca chrysodeta. Na skalkách na dnû Macochy bylo moïné spatfiit je tû ve 40. letech 0. století ohroïen lupenit horsk li ejník Solorina saccata. Roste zde nejvzácnûj í rostlina Moravského krasu kruhatka Matthiolova (Cortusa matthioli) z ãeledi prvosenkovit ch, která tady byla objevena v roce 98 pfii v zkumné v pravû na dno propasti. Právû dno Macochy a pfiilehlé skály jsou jedin m místem jejího v skytu v âesku. Je povaïována za glaciální relikt. Miloslav Kovanda hodnotí populaci z propasti Macocha jako endemick poddruh: kruhatku Matthiolovu moravskou (C. m. subsp. moravica). V souãasné dobû zde roste asi 0 kusû rostlin ( íãánek, 995). Na skalních terasách pod vrcholem se setkáme s tisem ãerven m, na hranách s teplomiln m dfii Èálem obecn m, jefiábem mukem a dal ími druhy rostlin. Vegetaãní inverze je typicky vyvinuta nejen v propasti Maco e, ale také v hlubok ch kaàonovit ch Ïlebech. Podhorské aï horské dfieviny, napfi. javor klen, jilm horsk, pravdûpodobnû autochtonní smrk ztepil, v podrostu s mûsíãnicí vytrvalou, jelením jazykem, pryskyfiníkem kosmat m (Ranunculus lanuginosus), samosrostlíkem klasnat m aj. v Suchém a Pustém Ïlebu stfiídají na hranách o 00 aï 50 m v e druhy teplomilné, napfi. dfiín jarní, jefiáb muk, skalník celokrajn, kavyl IvanÛv (Stipa joannis), sasanka lesní, oïanka kalamandra (Teucrium chamaedrys), bûlozáfika vûtvitá, ãesnek chlumní (Allium senescens) aj. Inverzní prostfiedí v údolních Ïlebech dokládá rovnûï historick v skyt nûkolika kefiíãkovit ch a lupenit ch horsk ch li ejníkû, které v ak odumfiely vlivem spadu kysel ch sráïek. Mezi nû patfiily napfi. kryptovka Gyalecta ulmi, dûlkatec plicní Lobaria pulmonaria, terãovka dírkovaná Menegazzia terebrata a druhy, které vymizely z âeské republiky: huspeník Collema nigrescens, tenkomázdfiík Leptogium saturninum aroïìovka Ramalina obtusata. V úzk ch nivách podél tokû se uplat- Àují spoleãenstva svazu Alnion incanae s ol í lepkavou (Alnus glutinosa) a jasanem ztepil m, v podrostu s devûtsilem bíl m (Petasites albus), prvosenkou vy - í (Primula elatior), dûhelem lesním (Angelica sylvestris), krabilicí chlupatou 67 CHKO MK 6

17 _MK_uvod :55 Stránka 673 CHKO Moravsk kras (Chaerophyllum hirsutum), tuïebníkem jilmov m (Filipendula ulmaria), pcháãem zelinn m (Cirsium oleraceum) aj. V znamn m rysem vegetace Moravského krasu je v skyt rostlin rûzného pûvodu, roz ífiení a vztah k vápencov m pfiedhûfiím Alp a Karpat zastoupením dealpinû a praealpinû. Druhy praealpinské mají centrum v tepl ch vápencov ch pfiedhûfiích Alp, odkud byly vytlaãeny ledovcem v dobû ledové. ZMoravského krasu k tûmto druhûm fiadíme napfi. tafiici skalní (Aurinia saxatilis), ãesnek chlumní, svízel siv (Galium glaucum), pcháã bûlohlav (Cirsium eriophorum), skalník celokrajn aj. Skupina dealpinsk ch druhû pochází z chladn ch poloh subalpinského aï alpinského stupnû. Na území Moravského krasu ustoupily pfied roz ifiujícím se ledovcem v dobách ledov ch. Na rozdíl od praealpinû na ly pfiíhodné Ïivotní podmínky ve vlhk ch polohách ÏlebÛ a v hlubok ch údolích. K dealpinûm fiadíme napfi. sleziník zelen (Asplenium viride), lomikámen vïdyïiv (Saxifraga paniculata), pûchavu vápnomilnou (Sesleria albicans), dvoj títek hladkoplod (Biscutella laevigata), jazyk jelení a celou fiadu mechû a li ejníkû. Patfií sem i kruhatka Matthiolova. Zajímavou skupinou z dûvodu nedostateãného poznání, ale i z hlediska v znamn ch indikátorû zmûn prostfiedí, jsou li ejníky. Dosud jich zde bylo zji tûno kolem 400 druhû. PfiibliÏnû 0 druhû li ejníkû a lichenikolních hub bylo popsáno z Moravského krasu a nûkolik druhû se na území âeské republiky vyskytuje pouze v Moravském krasu. Nejpestfiej í a nejnápadnûj í je vápencová lichenoflóra, zatímco na ménû úïivn ch kysel ch substrátech granodioritech je o poznání chud í. Z vápencov ch druhû se na nûkolika lokalitách nachází fiada mizejících a ohroïen ch druhû bradavnic, napfi. Verrucaria baldensis a V. parmigerella a Petractis clausa. Po 30 letech zde byla nalezena druhá lokalita Toninia taurica v âeské republice, aktuálnû byl v Moravském krasu po 00 letech potvrzen jedin v skyt Pseudosagedia byssophila v âeské republice a novû byla objevena ohroïená Porina leptalea. Specifick m biotopem jsou portály jeskyní. Rostou zde krásnice Caloplaca cirrochroa, C. saxicola, C. xantholyta a teprve nedávno v âeské republice zji tûná C. chrysodeta. Ve stínu jeskynních vchodû je stfiídají ãetné druhy prá kovit ch leprarií, z nichï nejtypiãtûj í pfiedstavuje Lepraria crassissima a nedávno rozpoznan druh Botryolepraria lesdainii. Nacházíme je rovnûï hojnû na vertikálních stûnách stinn ch vápencov ch skal ve Ïlebech. Na tûchto stanovi tích rostou spolu s pozoruhodn m a mizejícím druhem kryptovky Gyalecta jenensis s oranïov mi, hluboce zanofien mi mistiãkov mi plodniãkami. Chránûná proti vertikálním sráïkám, ve stínu granodioritov ch skal na vertikálních a podklopen ch plochách i ve tûrbinách svítí Ïlutozelená hygrofóbní Psilolechia lucida. Vpolostínu fiídkého lesa rostou ãasto na zazemnûn ch temenech granodioritov ch skal ãetné druhy dutohlávek a na skalách terãovka skalní Parmelia saxatilis. Velmi citliv mi indikátory stavu prostfiedí jsou epifytické li ejníky. Podle souãasn ch v zkumû lze jednoznaãnû fiíci, Ïe fiada jejich druhû odumfiela bûhem posledních 40 aï 50 let. Témûfi vymizely druhy s kefiíãkovitou a lupenitou stélkou, ale i mnoïství korovit ch li ejníkû. Znaãnû poklesla i celková pokryvnost li ejníkû na borce stromû. Pfiesto se v ak je tû vzácnû mûïeme setkat s kefiíãkovit mi li ejníky jasanovkou brvitou (Anaptychia ciliaris) aroïìovkou Ramalina pollinaria, vyskytujícími se zde na dubech, a s lupenit mi li ej- Lomikámen vïdyïiv (Saxifraga paniculata) roste na skalních v chozech napfi. u Vilémovic. SnûÏenka podsnûïník (Galanthus nivalis). 3 Tafiice skalní (Aurinia saxatilis) nápadnû Ïlut mi kvûty kontrastuje s vápencov m podkladem. CHKO MK

18 _MK_uvod :56 Stránka 674 Brnûnsko Chrpa chlumní (Cyanus triumfettii). Koniklec velkokvût (Pulsatilla grandis). 3 Kdysi hojn kociánek dvoudom (Antennaria dioica) z na í pfiírody postupnû mizí vinou ruderalizace mezí a úvozû. 4 Jazyk jelení (Phyllitis scolopendrium) roste v Pustém Ïlebu. 5 Plo tiãník evropsk (Cimicifuga europaea) níky terãovkou Parmelia submontana na klenech a nepfiíli vzácnû s terãovkou Flavoparmelia caperata, rostoucí na jasanech. Nejãastûj ím epifytem je lupenitá terãovka bublinatá (Hypogymnia physodes). Z korovit ch epifytû je ve vlhk ch a chladn ch Ïlebech na jasanech a klenech stále je tû hojn elegantní li ejník ãárniãka psaná (Graphis scripta), napodobující písmo, a dal í silnû ohroïené li ejníky dûratka Pertusaria leioplaca, jaderniãka lesklá (Pyrenula nitida) a jaderniãka P. nitidella. Ve Ïlebech se téï mûïeme setkat s vzácn mi Biatoridium monasteriense a Bacidia rubella rostoucími pfiedev ím na babykách. V poslední dobû, asi let po odsífiení ovzdu í, se koneãnû projevuje jeho pozitivní vliv a epifytické li ejníky se vracejí do území. Nejnápadnûj í nárûsty mlad ch stélek nalezneme prozatím na modfiínech. V roce 006 byla po dlouh ch letech zji tûna i provazovka Usnea filipendula. Negativním rysem ve v voji vegetace Moravského krasu je zavleãení a dal í roz ifiování nepûvodních druhû rostlin, a to i do zvlá tû chránûn ch maloplo - n ch území. K ífiení synantropních druhû dochází pfiedev ím podél frekventovan ch komunikací, parkovi È a podél turistick ch cest. ZasaÏeno je tak napfi. i okolí komunikací v Pustém a Suchém Ïlebu a údolí Punkvy pod Skalním ml nem. Podstatné zmûny pfiirozené vegetace pfiinesla i náhrada pûvodních porostû monokulturními smrãinami. V bylinném podrostu se toto odrazilo úbytkem omûje vlãího (Aconitum vulparia), jarmanky vût í (Astrantia major) aj. Naopak zde nalezneme druhy jinak pro kras netypické, napfi. kociánek dvoudom (Antennaria dioica) nebo borûvku ãernou (Vaccinium myrtilus). Jedním z dûsledkû zpfiístupnûní jeskyní je rozvoj vegetace kolem reflektorû tzv. Lampenflora. Jedná se tedy odruhotn jev, se kter m se v jeskyních bez umûlého osvûtlení nesetkáváme. marda (966) uvádí z jeskyní Moravského krasu 36 druhû mechorostû, 4 druhy kapradin a dokonce i zástupce kvetoucích rostlin (kopfiiva, jahodník). Lesy na území CHKO Moravsk kras spadají do pfiírodní lesní oblasti 30 Drahanská vrchovina a zaujímají plochu 5345 ha, tj. 58,6 % rozlohy chránûné oblasti (95 ha). Rozsáhlej í lesní komplexy jsou zejména ve stfiední a jiïní ãásti území. Nachází se zde. aï 5. vegetaãní stupeà (dubov, bukodubov, dubobukov, bukov a jedlobukov ). Zastoupení dfievin není rovnomûrné. Smrk ztepil pfievládá v severní ãásti, buk lesní ve stfiední a habr obecn s dubem (Quercus sp.) v jiïní. To je zpûsobeno jednak pfiírodními podmínkami, zejména v ak rozdíln m zpûsobem hospodafiení v minulosti. 674 CHKO MK 8

19 _MK_uvod :56 Stránka 675 CHKO Moravsk kras PfieváÏnou ãást fauny Moravského krasu tvofií druhy evropské a eurosibifiské. Díky geografické poloze i geomorfologické a klimatické rûznorodosti se na malé plo e nachází pestrá smûsice Ïivoãi n ch druhû. O v znamu území svûdãí i to, Ïe odtud bylo popsáno více neï 00 nov ch druhû z rûzn ch zoologick ch skupin. Charakteristické druhy ÏivoãichÛ jsou souãástí pfiedev ím následujících typû spoleãenstev: spoleãenstva teplomiln ch kefiov ch a travinobylinn ch porostû spoleãenstva skalních ostroïen, sutí a opu tûn ch lomû spoleãenstva lesa spoleãenstva údolních niv spoleãenstva jeskyní a propasti Macocha spoleãenstva pramenû a potokû Poznatky o rûzn ch skupinách bezobratl ch ÏivoãichÛ jsou velmi nestejnomûrné. Pomûrnû dobfie jsou probádáni napfi. mûkk i, pavouci, nûkteré fiády hmyzu s v vojem ve vodním prostfiedí a mot li. V sledkem intenzivního prûzkumu je zji tûní 0 druhû mot lû (66 % fauny âr) a druhû mûkk Û (témûfi 50 % fauny âr). Tím se Moravsk kras stává pro tyto skupiny jedním z nejlépe probádan ch území v âeské republice. Teplomilná nelesní spoleãenstva jsou zachována ve vût ím rozsahu pfiedev ím v nejjiïnûj í ãásti území. Zejména jiïní okraj Hádecké planinky, navazující na bezlesé svahy HádÛ a ostrûvky xerotermního bezlesí nad údolím íãky, hostí celé soubory pozoruhodn ch druhû. Z plïû se zde vyskytují napfi. pûvodem stfiedomofiská drobniãka jiïní (Truncatelina claustralis) a páskovka Ïíhaná (Cepaea vindobonensis) jako prvek ãernomofisko-uhersk. Vystupující skalky na Horneku ob vá vzácn plï laãník stepní (Zebrina detrita). Je odtud známa i fiada druhû pavoukû, pfiiãemï oblast HádÛ patfií mezi nejv znamnûj í arachnologické lokality v âr. Byly odtud popsány pro vûdu nové druhy jako pavuãenka Heterotrichoncus pusillus, cediveãka Archaeodictyna minutissima a skálovka Zelotes aurantiacus. Z dal ích druhû je nutné jmenovat pfiedev ím vzácné slíìáky Alopecosa cursor, A. inquilina a A. schmidti, skálovky Zelotes atrocaeruleus a Phaeocedus braccatus, bûïníky Xysticus lineatus a Ozyptila rauda, snovaãku Euryopis saukea, listovníka Thanatus atratus, zápfiednici karmínovou (Cheiracanthium montanum) a vzácnou skákavku protáhlou (Synageles hilarulus). Na tepl ch bezles ch biotopech na okraji Hádecké planinky Ïije z kfiísû napfi. cikáda trnková (Cicadivetta tibialis), ze síèokfiídl ch vzácná zlatooãka Hypochrysa elegans a mravkolev ostruhat (Distoleon tetragrammicus), zbroukû chrobáãek hnojík Euheptaulacus porcellus, chrobák ozbrojen (Odonteus armiger) a chroustek Omaloplia spireae. Z dvoukfiídl ch stojí za zmínku alespoà teplomilné bzuãivky Pollenia mayeri a P. hungarica, dále z HádÛ popsaná kvûtilka Phorbia hadyensis azblanokfiídl ch samotáfiská vãela stepnice Eucera nigrescens. Z více neï 700 druhû mot lû nalezen ch na Hádech (na plo e men í neï km!) zde asi 0 dosahuje vûbec nejsevernûj ího bodu svého areálu. K tûm patfií napfiíklad drobníãci Stigmella zangheri, Ectoedemia cerris a E. rufifrontella, klínûnky Phyllonorycter abrasella a P. delitella, zavíjeã Sclerocona acutellus, píìalky Therapis flavicaria, Idaea rubraria, I. degeneraria, mûry Lygephila ludicra a Perigrapha i-cinctum. Nápadnûj ími druhy mot lû tûchto stanovi È jsou okáã kostfiavov (Arethusana arethusa) ao. ovsov (Minois dryas). Na svûtlinách nad údolím íãky se vy- JasoÀ dymnivkov (Parnassius mnemosyne). Stfievlík zlatoleskl (Carabus auronitens). 3 Nesytka jednopásá (Chamaesphecia euceraeformis) je v âr známá pouze z jiïní ãásti Moravského krasu; její housenka se vyvíjí v kofieni pry ce mnohobarvého (Tithymalus epithymoides). CHKO MK

20 _MK_uvod :56 Stránka 676 Brnûnsko 3 Petrofilní píìalka erokfiídlec Ïlutav (Charissa intermedia) je na Moravû známa jen z nûkolika míst v Moravském krasu. âáp ãern (Ciconia nigra). 3 Skalnice k lnatá (Helicigona lapicida). skytují dosud poãetné populace jasonû dymnivkového (Parnassius mnemosyne). RovnûÏ v severnûj í ãásti území se mû- Ïeme setkat se vzácn mi teplomiln mi druhy. Kobylka Barbitistes serricauda je známa v âr pouze z Josefovského údolí, krásnûnka Agonopterix adspersella, zji tûná na Vilémovick ch stráních, se jinde vyskytuje jen v NP Podyjí. Skalnaté a suèové biotopy se vyznaãují zejména v skytem rûzn ch druhû plïû, pavoukû, chvostoskokû a upinu- ek. Zastínûná, vlhãí a chladnûj í místa ob vají napfi. plï zemoun skalní (Aegopis verticillus), pûvodem karpatské druhy srstnatka karpatská (Trichia lubomirskii), skalnice lepá (Helicigona faustina) a vlahovka karpatská (Monachoides vicina), vidliãnatka Campodea suensoni a chvostoskok Thaumanura carolii. Z pavoukû zde Ïijí specialisté vázaní na chladné prostfiedí kamenn ch sutí. Mezi nejv znamnûj í patfií nûkteré druhy rodu Porrhomma (P. myops, P. egeria). Setkáme se zde i s nûkolika v znaãn mi druhy mot lû, které jsou ke skalnatému podkladu vázány vût inou ve stadiu dospûlce. Jsou to zejména píìalky erokfiídlec Ïlutav (Charissa intermedia),. rozchodníkov (C. ambiguata),. tymiánov (C. pullata), píìalka údolní (Nebula tophaceata), li ejníkovec prûsvitn (Nudaria mundana), mûry pestroskvrnka podzimní (Polymixis xanthomista) a osenice svízelová (Chersotis margaritacea). Lesní spoleãenstva bezobratl ch jsou znaãnû rozmanitá v závislosti na charakteru porostu, jeho druhovém sloïení, bylinném a kefiovém podrostu apod. Teplé doubravy a dubohabfiiny v jiïní ãásti území ob vají vût inou iroce roz- ífiené lesní druhy níïin a pahorkatin. Îijí zde napfi. drabãík Quedius ventralis, kovafiíci Ischnodes sanguinicollis a Limoniscus violaceus, ojedinûle i krasec Eurythyrea quercus, samozfiejmû nápadn roháã obecn (Lucanus cervus), na vlhãích místech záfiivû zbarven stfievlík zlatolesk (Carabus auronitens), zdvoukfiídl ch masafiky Myorhina discifera a Sarcophaga moravica, druhá z nich popsaná z okolí Hostûnic. Bfiezové porosty provází vzácn seversk hfibetozubec jarní (Odontosia sieversii), kter se v Moravském krasu vyskytuje na jihozápadní hranici svého areálu. Charakteristick mi druhy buãin, jedlobuãin a podhorsk ch suèov ch lesû jsou masafiky Myorhina lunigera a M. pandifera, stfievlík nepravideln (Carabus irregularis), kozlíãek Acanthocinus reticulatus, na zimolez vázan kozlíãek Oberea pupilata, adéla Adela associatella, píìalka edokfiídlec jilmov (Hydrelia blomeri), p. kufiiãková (Perizoma taeniatum) a tûtcono smrkov (Calliteara abietis). K nejvût ím vzácnostem tûchto biotopû patfií píìalka Èavelová (Entephria infidaria), známá nejblíïe z Alp a Novohradsk ch hor. Spoleãenstva údolních niv jsou tvofiena vlhkomiln mi a ãasto i chladnomiln mi druhy. V inverzních polohách na dnech ÏlebÛ se mûïeme setkat i s druhy podhorsk mi nebo dokonce horsk mi. Vlhké louky s charakteristickou faunou byly na území Moravského krasu bohuïel vût inou zniãeny (pfiemûnûny na ornou pûdu, na kulturní louky, zalesnûny apod.) a s nimi zmizely i ãetné pozoruhodné druhy. Na zbytcích krvavco- 676 CHKO MK 0

21 _MK_uvod :56 Stránka 677 CHKO Moravsk kras v ch luk v okolí Ostrova dosud pfieïívá nepoãetná populace celoevropsky ohro- Ïeného modráska bahenního (Maculinea nausithous). Obdobnû v okolí pfiírodní rezervace Mokfiad pod Tipeãkem se dosud vyskytují vlhkomilné druhy ohniváãek modroleskl (Lycaena alciphron) a perleèovec kopfiivov (Brenthis ino). ZdruhÛ vy ích poloh byly ve spodních ãástech hlubok ch údolí zji - tûny napfi. mûry dfievobarvec zimolézov (Calliergis ramosa), kovolesklec jestfiábníkov (Autographa bractea), edavka horská (Hyppa rectilinea),. rudoskvrnná (Apamea rubrirena), mûra horská (Lasionycta proxima), osenice velká (Eurois occulta) ao. ptaãí (Graphiphora augur). V posledních patnácti letech dochází místy k obnovû mezofilních luãních biotopû a v souvislosti s tím ikrûstu diverzity fauny. Mezi nejv znamnûj í druhy zde v souãasnosti patfií velmi vzácná plachetnatka Porrhomma erans, prskavec Aptinus bombarda (ten je tu ãasto velmi hojn aï dominantní) a sviïník Cicindela germanica. Zcela zvlá tní podmínky existují na dnû propasti Macocha a v jeskyních, coï vedlo ke vzniku vyhranûn ch spoleãenstev jeskynních druhû. Tato spoleãenstva se postupnû utváfiela z druhû vázan ch pûvodnû na chladná a stinná místa na povrchu. Jsou sloïena jednak z tzv. troglobiontû, ãili prav ch nebo v luãnû jeskynních druhû, dále troglofilû, druhû, které Ïijí také v sutích, pod kameny, ve stinn ch vlhk ch lesích, a koneãnû druhû, které pronikají do podzemních prostor jen pfiíleïitostnû nebo zcela náhodnû. Prav mi jeskynními druhy jsou napfi. nûktefií chvostoskoci a roztoãi. Za zmínku stojí zejména druhy novû popsané pro vûdu, napfi. chvostoskoci Arrhopalites ruseki, A. pygmaeus, Mesachorutes quadriocellatus, Schaefferia emucronata a dal ích devût do té doby neznám ch druhû. Z Moravského krasu byl popsán rovnûï vût í poãet jeskynních druhû roztoãû. V dobû poãátkû v zkumu jeskyní to byly napfi. druhy Proctolaelaps pygmaeus, Porrhostaspis lunulata a Poecilophysis spelaea, novodobû napfi. Belba clavigera, Dorycranosus moraviacus a Poecilophysis wankeli. Z pavoukû je zajímav v skyt vzácné plachetnatky Lepthyphantes improbulus, která je dále známa pouze z chladn ch sutí na Znojemsku. Za charakteristické obyvatele jeskyní (ale stejnû tak napfiíklad star ch sklepû a hlubok ch sutí) lze povaïovat druhy kfiiïákû meta temnostní (Meta menardi) a m. jeskynní (Metelina merianae). Do jeskyní pronikají ve znaãném poãtu a ãasto velmi hluboko i druhy, které bychom zde neoãekávali napfi. mûra sklepní (Scoliopteryx libatrix) a píìalka jeskynní (Triphosa dubitata). Spoleãenstva pramenû a potokû jsou tvofiena aï na v jimky iroce roz ífien mi druhy. Îije zde napfi. jepice pfiedjarní (Baetis rhodani) a ãetné dal í druhy jepic, po vatek, chrostíkû a vodního hmyzu. DÛleÏit je v skyt málo tûtinatce Bythonomus absoloni ve vodním toku Punkvy v oblasti Macochy, kter je podle souãasn ch poznatkû endemitem Moravského krasu. Na území Moravského krasu byla zji tûna také fiada druhû bezobratl ch, zafiazen ch do seznamu zvlá tû chránûn ch druhû vyhlá ky ã. 395/99 Sb. ZdruhÛ kriticky ohroïen ch se zde fiídce vyskytuje rak fiíãní (Astacus astacus), z okolí Adamova pochází star nález krasce Eurythyrea quercus, na bezles ch lokalitách je dnes bûïná kudlanka náboïná (Mantis religiosa), dále zde Ïijí mot li jasoà dymnivkov (Parnassius mnemosyne) a modrásek ãernoskvrnn (Maculinea arion). Zatímco prvního z nich zastihneme v pomûrnû poãetn ch populacích a není bezprostfiednû ohroïen, druh je na pokraji vymfiení a patrnû nemá an- Kolonie vrápencû mal ch (Rhinolophus hipposideros) v jeskyni B ãí skála. KfiiÏák meta temnostní (Meta menardi). 3 Prav jeskynní Ïivoãich kor ble ivec karpatsk (Niphargus tatrensis) z jeskynû B ãí skála (velikost 6 mm). CHKO MK 677 3

22 _MK_uvod :56 Stránka 678 Brnûnsko 3 4 Píìalka erokfiídlec jitrocelov (Gnophos furvata) je charakteristick m obyvatelem krasového území; preferuje suèová, mírnû zastínûná stanovi tû. Vzácná osenice svízelová (Chersotis margaritacea) vyhledává v slunné vápencové skály a krapy; vmoravském krasu byla zji tûna na Lysé hofie, na B ãí skále a Maco ské stráni. 3 Lejsek mal (Ficedula parva). 4 Datel ãern (Dryocopus martius) ob vá doupné stromy. ci na pfieïití. Ze silnû ohroïen ch druhû se na jihu území vyskytují paãmelák cizopasn (Psythirus rupestris) a pfiástevník svízelov (Chelis maculosa). Hnûdásek osikov (Euphydryas maturna) odtud vymizel jiï poãátkem 0. století a okáã skalní (Chazara briseis) na zaãátku 80. let. Na Hádech byl zji tûn martináã hru Àov (Saturnia pyri) a historicky je odtud uvádûn tesafiík obrovsk (Cerambyx cerdo). Na bezles ch stanovi tích témûfi v celém území není vzácn krajník jamkovan (Calosoma auropunctatum). Z osmi zji tûn ch druhû mot lû pova- Ïovan ch zmínûnou vyhlá kou za ohro- Ïené se bûlopásek hrachorov (Neptis sappho) v souãasnosti v území jiï nevyskytuje, li aj pry cov (Hyles euphorbiae) nebyl dlouhá léta pozorován, ale jeho v skyt je stále moïn, naopak zb vajících 6 druhû není ohroïeno otakárek ovocn (Iphiclides podalirius), o. fenyklov (Papilio machaon), batolec duhov (Apatura iris), b. ãerven (A. ilia), bûlopásek topolov (Limenitis populi) ab. dvoufiad (L. camilla). V jedlobuãinách Ïije stfievlík Carabus irregularis. Na tepl ch okrajích lesû se vzácnû objevuje zlatohlávek skvostn (Cetonischema aeruginosa), v teplej ích lesích stfievlík UllrichÛv (Carabus ullrichii), krajník hnûd (Calosoma inquisitor) a oba druhy prskavcû rodu Brachinus, na nelesních biotopech stfievlík ScheidlerÛv (Carabus scheidleri), místy sviïník Cicindela germanica a hojnûj í s. polní (Cicindela campestris), chrobák ozbrojen (Odonteus armiger) a ífiící se zlatohlávek Oxythyrea funesta. Z dal ích ohroïen ch druhû (ve smyslu zmínûné vyhlá ky) tady Ïije více druhû ãmelákû (Bombus spp.) a mravencû rodu Formica. Z obojïivelníkû se zde vyskytuje vût- ina ohroïen ch a silnû ohroïen ch druhû, napfiíklad kuàka obecná (Bombina bombina), ropucha obecná (Bufo bufo) i r. zelená (B. viridis), dále ãolek obecn (Triturus vulgaris) a ã. horsk (T. alpestris), vpustém Ïlebu je to zejména mlok skvrnit (Salamandra salamandra). Z ménû bûïn ch plazû zde Ïije uïovka hladká (Coronella austriaca), jen vzácnû se objevuje zmije obecná (Vipera berus), aï na jiïní okraje krasu (Ochoz, Hády) pronikla je tûrka zelená (Lacerta viridis). Z ohroïen ch druhû ryb se v potocích Moravského krasu vyskytuje vranka obecná (Cottus gobio) a stfievle potoãní (Phoxinus phoxinus). Ze savcû jsou nejv znaãnûj í letouni (Chiroptera). Z dvaceti ãtyfi druhû zaregistrovan ch na území âeské republiky zde bylo zji tûno dvaadvacet druhû. Netop fii vyuïívají jeskyní pfiedev ím k zimnímu spánku a netvofií v nich letní kolonie. Pfii zimování v jeskyních bylo zji tûno celkem osmnáct druhû, nejpoãetnûj ími jsou netop r velk (Myotis myotis), vrápenec mal (Rhinolophus hipposideros) a netop r ãern (Barbastella barbastellus). V období mimo zimování tvofií v znamn podíl spoleãenstev netop rû kromû netop ra velkého netop r vodní (Myotis daubentonii), n. fiasnat (M. nattereri), n. velkouch (M. bechsteinii) a n. brvit (M. emarginatus). Z dal ích drobn ch savcû bylo na území CHKO zji tûno sedm druhû hmyzoïravcû a estnáct druhû hlodavcû. Byl zaznamenán v skyt ohroïen ch napfi. bûlozubky bûlobfiiché (Crocidura leucodon), plcha velkého (Glis glis), dále hrabo íka podzemního (Microtus subterraneus), ãastá je veverka obecná (Sciurus vulgaris). Zvût ích savcû jsou bûïn mi obyvateli lesních komplexû jezevec lesní (Meles meles), srnec obecn (Capreolus capreolus), ãastá je kuna skalní (Martes foina). Zvelké zvûfie byl v roce 99 introdukován v jiïní a stfiední ãásti muflon (Ovis musimon). Pfiíli né poãty tohoto druhu v ak pûsobily problémy v nûkter ch maloplo n ch zvlá - tû chránûn ch územích. V letech 959 aï 960 se zdrïoval v Pustém Ïlebu i rys ostrovid (Lynx lynx). Z v znaãn ch druhû ptákû lze uvést druhy vázané na zachovalé lesní porosty. Z dravcû zde Ïijí ohroïené a silnû ohroïené druhy jako jestfiáb lesní (Accipiter gentilis), krahujec obecn (A. nisus), v men ím poãtu i vãelojed lesní (Pernis apivorus) a ostfiíï lesní (Falco subbuteo). AÏ do roku 957 hnízdil na skalních stûnách sokol stûhovav (Falco peregrinus). Ve snaze po jeho reintrodukci zde bylo v období 993 aï 00 vypu tûno dvacet est mlad ch jedincû, vroce 99 pak i dva samci raroha velkého (F. cherrug). Skalní stûny jsou do- 678 CHKO MK

23 _MK_uvod :56 Stránka 679 CHKO Moravsk kras movem i jin ch ohroïen ch druhû krkavce velkého (Corvus corax), ror se obecného (Apus apus), v ra velkého (Bubo bubo), obãasn m zimním hostem je zedníãek skalní (Tichodroma muraria). Ve star ch buãinách hnízdí dal í silnû ohroïené druhy holub doupàák (Columba oenas) a lejsek mal (Ficedula parva), v posledních desetiletích se v lesích usadil ãáp ãern (Ciconia nigra) a nejnovûji i s c rousn (Aegolius funereus). Kolem potokû je typick m ptákem skorec vodní (Cinclus cinclus), ojedinûle i ledàáãek fiíãní (Alcedo atthis). Podmanivou pfiírodu Moravského krasu dotváfiejí architektonické a v tvarné památky v ech slohov ch období od 3. století do souãasnosti. Pfiesto- Ïe mnohé památky neleïí pfiímo na území chránûné oblasti, ale v její blízkosti, jsou dokladem stavebního v voje celého území v jednotliv ch historick ch obdobích. Zfiíceniny hradû Blansek, Hol tejn a v tûsné blízkosti CHKO pak Obfiansk hrad sahají sv mi poãátky do 3. století. Do dne ní doby se v ak zachovaly pouze zbytky kdysi rozsáhl ch hradeb a palácû. Pozoruhodnou památkou hradního opevnûní byl dnes jiï zanikl jeskynní hrad v Rytífiské jeskyni v Suchém Ïlebu. Velk portál jeskynû byl pfiepaïen obrann mi zdmi a místo tak pravdûpodobnû slouïilo jako úkryt v neklidn ch dobách, ãi strategick stráïní bod s vazbou na blízk hrad Blansek. V znamnou památkou stfiední ãásti Moravského krasu je technická rezervace huè Franti ka v Josefském údolí. Dne ní areál s rekonstrukcí dfievouhelné vysoké pece a tzv. KameÀákem (dfiívûj í modelárna) s expozicí Technického muzea v Brnû je vyhledávan m turistick m centrem. Objekt navazuje na pozoruhodnou historii tûïby a zpracování místních Ïelezn ch rud. Bohaté jsou památky barokního slohu. Architektonickou stavební perlou na hranici CHKO je poutní areál ve Kfitinách, kter je realizací projektu génia barokní architektury Jana BlaÏeje Santiniho-Aichla. Kfitinsk areál i ve své nedokonãené podobû (nebyl realizován jiïní ambit s kaplí sv. Josefa) pfiedstavuje nejvût í Santiniho centrální stavbu. V stavba byla zapoãata v roce 78 a zakonãena po dvaadvaceti letech v roce 750. Stavba chrámu Jména Panny Marie má dispozici na pûdorysu fieckého rovnoramenného kfiíïe. Je protaïena na západ ochozem za hlavním oltáfiem a na v chod podvûïím. Architektura kfitinského chrámu je umocnûna skvostn m vybavením interiéru. Dominují- Technická památka huè Franti ka v Josefovském údolí. CHKO MK 3 679

24 _MK_uvod :56 Stránka 680 Brnûnsko Zfiícenina hradu Blansek. Kachle zdobené erby z hradu Blansek. cím prvkem je volnû stojící baldach nov hlavní oltáfi a kamenná socha Panny Marie s JeÏí kem, vkomponovaná pod baldach n hlavního oltáfie. Vysoká hodnota architektury a umûlecké v zdoby kfitinského chrámu dovozuje oprávnûnost domnûnky, Ïe se jedná o památkov objekt stfiedoevropského v znamu. Druhou barokní perlou sakrální architektury je poutní chrám Panny Marie Bolestné ve Sloupu v Moravském krasu, kter byl vystavûn v letech 75 aï 754 podle projektu architekta Marcela Amanda Canevala na pûdorysu ve tvaru Ïelvy. Skládá se z podélné lodi (tûlo Ïelvy) a obdélníkového pûlkruhového uzavfieného presbytáfie (hlava Ïelvy) a postranními sakristiemi a prûãelními vûïemi (noïky Ïelvy). Západní prûãelí kostela s vysok m títem je zakonãeno vûïemi s cibulovit mi bánûmi. Umístûní objektu do stfiedu prostorného námûstí umocàuje estetick úãinek. Obdobnû úãinnû esteticky pûsobí interiér chrámu. Chrámovému prostoru vévodí mohutn oltáfi z ãerného a ãerveného mramoru. Do monumentální sloupové architektury je citlivû vkomponovaná dfievûná plastika Panny Marie Bolestné v Ïivotní velikosti. Sakrální barokní architektura je dále prezentována vesnick mi kostely rûzné stavební a umûlecké hodnoty, stavbami kaplí, kapliãek a zvoniãek a poãetn mi objekty BoÏích muk a v klenkov ch kapliãek, naz van ch téï poutnické poklony, vzácnû se vyskytují barokní kamenné kfiíïe. K empírov m objektûm je moïno pfiifiadit zachovan prûmyslov objekt Klamovka (Clamova huè) v Blansku, která je v znamnou technickou památkou dokumentující rozvoj hutního prûmyslu v Blansku. Jako pfiíklad lze uvést litinové kfiíïe a dal í v robky na rodovém hfibitûvku rodu Salm-Reifferscheidt ve Sloupu (zapsaná kulturní památka). Ojedinûle najdeme litinové plastiky Krista v Ostrovû u Macochy. Z objektû moderní architektury se uvaïuje o prohlá ení za kulturní památku kaple Panny Marie Matky Církve vbfiezinû, dokonãená v roce 994. Mezi sakrální objekty moderní architektury lze poãítat BoÏí muka z litého 680 CHKO MK 4

25 _MK_uvod :56 Stránka 68 CHKO Moravsk kras betonu podle projektu malífie Ludvíka Kolka ve Veselici a na kfiiïovatce silnic u o Ûvky. Unikátem lidové architektury jsou ãtyfii vûtrné ml ny holandského válcového typu z poloviny 9. století, zachované v Petrovicích, Ostrovû u Macochy, Rudici a Nûmãicích. Nejstar í jeskynní osídlení je fiazeno do konce risského zalednûní a probíhalo témûfi nepfietrïitû v prûbûhu celého následujícího údobí paleolitu. První doklady z doby asi pfied lety jsou reprezentovány kolekcí jednoduch ch kamenn ch nástrojû z kfiemene, kfiemence a rohovcû a roztfií tûn mi zvífiecími kostmi z jeskynû KÛlna. Z jeskyní pochází i nejstar í lidské kosterní nálezy. âásti lebek neandrtálcû byly nalezeny v jeskyni KÛlna a védûv stûl. Dal í v znamná osídlení jiï ãlovûkem moderního typu Homo sapiens sapiens pochází aï z konce paleolitu z období asi pfied aï 000 lety a náleïí kultufie lovcû sobû magdalenien. Nejv znamnûj í jeskyní tohoto období byla Pekárna v údolí íãky. Vût ina sídli È byla soustfiedûna v blízkosti ponorû ãi v vûrû a stál ch tokû (KÛlna, Kolíbky, B ãí skála, Barová, Pekárna, védûv stûl apod.), zatímco mikroklimaticky pfiíhodnûj í, av ak bezvodé úseky (Pust Ïleb, krasové plo iny) byly témûfi neob vané. Z období paleolitu neznáme v znamnûj í zásahy ãlovûka do krasové krajiny. V jimku tvofií nezbytné úpravy nejbliï ího okolí sídli È a povrchov sbûr horninového materiálu k v robû kamenn ch nástrojû. Situace se zaãíná mûnit v neolitu s nástupem zemûdûlství. Pomûrnû málo úrodná krasová krajina je nav tûvována pravdûpodobnû jen za nûjak mi zvlá tními úãely. Jde moïná o úkryty v dobû ohroïení nebo o místa pro vykonávání náboïensk ch obfiadû. V znamn je nález keramick ch nádob v jeskyni KoÀská jáma, kdy jedna byla na okraji zdobena plastick m lidsk m obliãejem. Ménû úrodné a mûlké pûdy na krasov ch plo inách, a pfiedev ím nedostatek povrchové vody byly hlavní dûvody malého zájmu pravûk ch zemûdûlcû o tyto oblasti. Pozoruhodn nález je tzv. pohfieb velmoïe z období hal tatu s mnoïstvím lidsk ch a zvífiecích koster, zbraní, perkû a dal ího archeologického materiálu v jeskyni B ãí skála. Prvními opevnûn mi sídly na území Moravského krasu byla hradiska, napfi. Staré zámky u Lí nû pravûké hradi tû osídlené jiï v dobû eneolitu, následnû i v dobû bronzové a hal tatské. Slovanské osídlení je zde doloïeno nálezem velkého pohfiebi tû. Blízké hradisko Chochola na skalním ostrohu nad prav m bfiehem íãky je hal tatské z6.aï 5. stol. pfi. n. l. Dne ní velikost a v znam hradisek dokazují bohaté archeologické nálezy a dodnes místy znatelné valy po jejich obvodu. Zakládání a rozvoj souãasn ch lidsk ch sídel na území Moravského krasu spadá pfiedev ím do období. aï 4. století na- eho letopoãtu, pfiiãemï nejvût í rozmach nastal podle písemn ch záznamû ve 3. století. Je velmi pravdûpodobné, Ïe osady a mûsta vznikaly na místû daleko star ích lidsk ch sídel. Osídlení, a to aï do dne ní doby, v podstatû sleduje geologickou hranici mezi devonsk mi zkrasovûl mi vápenci a nekrasov mi horninami drahanského kulmu a brnûnského masivu (Sloup, Hol tejn, Ostrov umacochy, Kfitiny, Hostûnice, Suchdol aj.) na relativnû zemûdûlsky úrodn ch nivních pûdách údolních okrajov ch polí. Na krasov ch plo inách vznikla lidská sídla zejména v návaznosti na získávání nerostn ch surovin (Rudice, HabrÛvka, Babice nad Svitavou). Pomûrnû vysoká hustota sídel s sebou v souãasné dobû nese nûkteré problémy. Obce v povodí krasov ch tokû, ale i ve vlastním území chránûné oblasti nemûly aï do nedávné doby vyfie eno ãi tûní odpadních vod. Kvalita vody v tocích pfiitékajících z lesnat ch ãástí Drahanské vrchoviny se pfii prûtoku obcemi v raznû zhor ovala. Studie na Sloupském akfitinském potoku (Adámek 980) Lebka jeskynního medvûda z jeskynû V pustek. Kamenn nástroj (otloukaã) z jeskynû KÛlna. 3 Kamenn nástroj z jeskynû KÛlna. 3 CHKO MK 5 68

26 _MK_uvod :56 Stránka 68 Brnûnsko 3 Venu e z mamutoviny nalezená v jeskyni Pekárna. Kostûn kotouã s rytinou z Kfií- Ïovy jeskynû. 3 Náãelnická hûl z jeskynû Pekárna zdobená rytinou medvûda (sbírky Moravského zemského muzea v Brnû ústavu Anthropos). prokázaly zmûny kvality vod pfii prûtoku obcí z I. aï do IV. tfiídy ãistoty. Takto zneãi tûné vody se v ponorech situovan ch ãasto pfiímo nebo tûsnû pod obcí ztrácejí do podzemí. Ochrana kvality vod nab vá na váïnosti, uvûdomíme- -li si, Ïe nûkteré podzemní toky jsou vyuïívány jako zdroje pitné vody (napfi. zdroj Tipeãek vrudickém propadání nebo zdroj pro oblast Skalního ml na v jeskyni tajgrovce). Dnes má rozhodující vût ina obcí ãistírny odpadních vod vybudovány. K nejv znamnûj ím zásahûm ãlovûka, které zmûnily krajinu Moravského krasu, patfií zemûdûlství, tûïba nerostn ch surovin a lesní hospodáfiství. Údaje o rozsahu zemûdûlského pûdního fondu v prehistorick ch ani historick ch obdobích k dispozici nemáme. Je v ak zfiejmé, Ïe v prûbûhu rozvoje zemûdûlství do lo ke znaãnému úbytku lesû (o asi 40 %). VáÏnou pfiekáïkou v plynulém hospodafiení na krasov ch plo inách je v skyt specifick ch krasov ch jevû závrtû. V jejich blízkosti dochází k v skytu pfiirozeného i antropogennû ovlivnûného odnosu pûdy do podzemí. Závrty a vertikálními jeskynními systémy se splavovaná ornice dostává do podzemního toku a je jím transportována dále jeskynûmi a v vûry aï do povrchov ch tokû. Jenom pomûrnû malé procento závrtû dovoluje jejich obhospodafiování (napfi. závrt Dolina). ZaváÏení závrtû, zaorávání a jiné zpûsoby jejich likvidace, tak jak je bylo moïno pozorovat je tû v 70. a 80. letech 0. století, pfiedstavují jev, kter pravdûpodobnû pochází jiï z historick ch dob zemûdûlské v roby. Její intenzifikace znamenala zv ení zastoupení plodin nároãn ch na Ïiviny, s ãímï souvisel nárûst pouïívan ch prûmyslov ch hnojiv. Ta jsou vyplavována z povrchov ch vrstev pûdy a ve skapov ch vodách pronikají do jeskynních systémû. Zv - ení obsahu dusiãnanû ve skapech pod zemûdûlsk mi pozemky je aï desetinásobné a chloridû aï trojnásobné v porovnání se skapy pod lesem. Zatravnûní ploch s nejintenzivnûj ími prûsaky bylo uskuteãnûno v letech 987 aï 989 (dfiíve rozorané závrty a jejich okolí azóny nad jeskynními systémy). Nejvût í zmûny nastaly na Ostrovské plo- inû nad systémem Amatérské jeskynû. Souãasn pohled na potfiebné úpravy zemûdûlského hospodafiení na krasov ch plo inách vychází z rozãlenûní do zón. V I. zónû by mûlo b t dokonãeno zatravnûní zb vající orné pûdy. Ve II. zónû je postupnû prosazováno omezení intenzity hospodafiení a zavedení specifick ch osevních postupû s vyuïitím plodin ménû nároãn ch na Ïiviny. S vyuïitím finanãních prostfiedkû programu SAPARD se v roce 003 podafiilo zalo- Ïit travní porosty nad jeskynûmi na plo- e 80 ha a speciální osevní postupy (vylouãeno pûstování kukufiice a okopanin a podíl obilovin je sníïen na 50 %) na dal ích 60 ha. Od roku 005 byla do Moravského krasu s finanãním pfiíspûvkem projektu LIFE Evropské unie vrácena pastva ovcí. Obnova zarûstajících pastvin pfiispûje ke zv ení pestrosti krasové krajiny i k záchranû nûkter ch rostlinn ch a Ïivoãi n ch druhû, vázan ch na toto tradiãní obhospodafiování. Geologická rozmanitost území umoï- Àovala jiï od pravûku intenzivní vyuïívání nerostného bohatství. TûÏba nerostn ch surovin v Moravském krasu sehrála dûleïitou roli v historii prûmyslu Blanenska. Jednalo se zejména o tûïbu Ïelezn ch rud, vápencû a slévárensk ch pískû, která pfiedev ím v 9. století ovlivnila budování hutí, sléváren a strojírensk ch závodû. První vyuïívání surovin v období paleolitu znamenalo pfiedev ím nahodil povrchov sbûr k v robû kamenn ch nástrojû, pfiedev ím rohovcû z jursk ch pokryvû a ze zvûtralin rudick ch vrstev. K tûmto sbûrûm, pozdûji v dobû Ïelezné, pfiistoupily i sbûry povrchov ch v skytû limonitick ch Ïelezn ch rud, které vznikaly díky specifick m geochemick m podmínkám na styku devonsk ch vápencû a rudick ch vrstev. K prvnímu v znamnému zpracování Ïeleza v Moravském krasu do lo v mlad ím období hal tatu. Pfiím m dokladem této hutnické ãinnosti je WanklÛv nález kováfiské dílny vpfiedsíni jeskynû B ãí skála. Tyto lokality byly v tomto a pravdûpodobnû i mlad ím období témûfi úplnû vysbírány. Podle souãasného geologického 68 CHKO MK 6

27 _MK_uvod :56 Stránka 683 CHKO Moravsk kras a dûlnû historického mapování Rudické plo iny je v ak pfiítomnost loïisek takového typu prokázána. V dobû slovanské dochází ke znaãnému rozvoji Ïelezáfiství, které bylo prokázáno archeologick mi nálezy star ch hutí v okolí Rudice, Olomuãan a HabrÛvky. Jako nerostná surovina byla opût pou- Ïívána Ïelezná ruda rudick ch vrstev. O zpûsobu dob vání dnes nemáme hodnovûrné údaje, lze v ak oprávnûnû pfiedpokládat povrchov sbûr rud, ale i systematickou tûïbu v nehlubok ch dûlních dílech. Spolu s limonitem byly vyuïívány i doprovodné jíly a písky rudick ch vrstev, a to k pfiípravû Ïáruvzdorn ch materiálû a k v robû keramiky. Archeologick prûzkum ukázal Ïe 8. a 9. století bylo na území Moravského krasu obdobím velk ch dobfie organizovan ch hutnick ch celkû, které byly na vysoké technologické úrovni. Tradiãní tûïba a zpracování Ïelezné rudy doznává kvalitativního a kvantitativního skoku ve. polovinû 8. av9. století, kdy je území Rudické ababické plo iny intenzivnû exploatováno pfiedev ím hlubinn m zpûsobem. Hloubka achet se pohybovala mezi 0 aï 40 m. TûÏba rud byla ukonãena vroce 893 pro vyãerpání loïisek a nerentabilnost tûïby. Od té doby jsou známy pouze povrchové a ojedinûle i dûlní tûïby keramick ch a slévárensk ch jílû a pískû. TûÏafiská ãinnost ve stfiední ãásti Moravského krasu pfiinesla znaãné ovlivnûní krajiny. V okolí Rudice (napfi. Panské boudy, Îegrov, âerné hlíny a jiné) a také u Babic nad Svitavou (Malá Macocha) dnes nalezneme pozûstatky achet s odvaly. Mimo velká dûlní a povrchová díla jsou v území zachovány desítky drobn ch dob vek, tzv. pinek a odvalû, zejména na Rudické plo inû. V souãasné dobû je v provozu jámov lom Rudice Seã, urãen k dob vání Ïáruvzdorn ch surovin. V znamnou nerostnou surovinou Moravského krasu byly a dosud jsou vápence. V minulosti byly vápence volnû sbírány a lámány jako krapy a krapové balvany, pozdûji byly tûïeny v mal ch lomov ch provozovnách, kde se místy vyuïívalo i stûn pfiirozen ch krasov ch závrtû. Z blíïe nedatovaného období nejstar í v roby vápna na území Moravského krasu známe nûkolik lokalit achtov ch pecí s nálezy kruhové kamenné vyzdívky, zbytkû vápna, hlinûné mazanice s glazurou a otisky vûtviãek jehliãnanû (Domínka, Bfiezina, Wiehlovo údolí, Suchá louka). Z lokalit dfiívûj í tûïby vápencû lze jmenovat napfi. Plánivy, HloÏek, Hol tejn a Babice nad Svitavou. Teprve pozdûji, mimo jiné i z dûvodu ochrany krasov ch jevû, byla tûïba v drobn ch lomech zastavena. V CHKO Moravsk kras dnes v provozu zûstává lom Ochoz na v robu drceného kameniva. Rozhodující tûïba probíhá v dob vacím prostoru Mokrá na jihu mimo CHKO. K vyuïívání nerostn ch surovin Moravského krasu musíme zapoãítat i vyuïívání krasov ch dutin. Sedimentární v plnû jeskyní slouïily k tûïbû pískû (B ãí skála) a fosfátov ch hlín (V pustek, Jáchymka). S osudem vyuïívání jeskyní souvisí i pfiemûny nûkter ch z nich MáchÛv pomník. Památník Hradská lesní silnice u Olomuãan souãást Lesnického Slavína. CHKO MK 7 683

28 _MK_uvod :56 Stránka 684 Brnûnsko 3 Dy na z velkomoravské hutû ze stfiední ãásti Moravského krasu. Dy nová cihla z velkomoravské hutû U obrázku. 3 Vûtrn ml n v Rudici. v nûmecké váleãné zbrojní podniky za. svûtové války (KÛlna, Michalka, B ãí skála, V pustek, Drátenická). âinnost ãlovûka, zejména rozvoj Ïelezáfiství a pálení vápna, ovlivnila i stav lesních porostû. Tyto aktivity vyïadovaly znaãné mnoïství palivového dfiíví, a to pfiedev ím k v robû dfievûného uhlí, potfiebného k vytápûní tavicích pecí. Znaãné mnoïství paliva potfiebovalo blízké Brno a v nûm se vzmáhající prûmyslová v roba. PÛvodnû pfiirozené lesy byly m ceny nejdfiíve v okolí hutí, stûïbou se v ak postupovalo do stále vzdálenûj ích ãástí, pfiiãemï bezprostfiední okolí osad se stalo úplnû bezlesé. Pfiirozené lesní porosty se zachovaly jen na odlehl ch, tûïko pfiístupn ch polohách. Zvlá È vyhledávanou dfievinu pfiedstavoval buk. VáÏn nedostatek dfieva se zaãal projevovat poãátkem 9. století, kdy se pfiistoupilo k v sadbû umûl ch kultur. Asi od roku 805 byla vysazována borovice ãerná a patrnû od roku 830 smrk. Ve druhé polovinû 9. stol. se smrk v severní ãásti objevil i v monokulturách. Zcela u etfieny v ak nebyly ani lesy ve stfiední ãásti Moravského krasu na panství LiechtenstejnÛ. Pfiesto se v ak dá fiíci, Ïe vzhledem k pfiísn m lichten tejnsk m zásadám v pûstování lesa a k jejich rozsáhlému majetku na severní Moravû, odkud dfievo v pfiípadû potfieby dováïeli, zde k tak 684 CHKO MK 8

29 _MK_uvod :56 Stránka 685 CHKO Moravsk kras rozsáhl m zmûnám nedo lo. Lesy v souãasné dobû zaujímají asi 60 % plochy chránûné oblasti. K nejmlad ím dûjinám atraktivních jeskyní patfií jejich zpfiístupàování pro vefiejnost (Sloupsko- o Ûvské, Císafiská, Katefiinská, Balcarka, Punkevní, B ãí skála, Mariánská, V pustek, Ochozská aj.) ãasto s následnou totální devastací sintrû, zmûnami mikroklimatu, zmûnou hydrologického charakteru lokality aj. Stovky kolních v letû, tisíce rodin i individuálních náv tûvníkû smûfiují kaïdoroãnû do Moravského krasu, pfiedev ím na Macochu a do Punkevních jeskyní. Vybudování silnic v krasov ch kaàonech na zaãátku 0. století umoïnilo pfiíjezd turistû aï k jeskyním. V inverzních polohách krasov ch ÏlebÛ docházelo k hromadûní v fukov ch zplodin snegativními dopady na pfiírodu. Vylouãení individuální motorové dopravy se podafiilo prosadit aï v letech 993 aï 995. K váïn m problémûm z hlediska ochrany pfiírody patfií devastace krápníkové v zdoby. T ká se jak vefiejnosti pfiístupn ch, tak i nepfiístupn ch jeskyní. Porovnáním stavu v zdoby z doby objevu jeskynû s dne ním stavem bylo zji tûno, Ïe v nûkter ch úsecích chybí více neï 50 % pûvodní v zdoby. Pfiesvûtlení jeskyní umoïnilo rûst zelen ch rostlin (tzv. lampenflory ) i v tomto prostfiedí bez denního svûtla. Správa CHKO proto stanovila závazné limity náv tûvnosti pfiístupn ch jeskyní a pfii rekonstrukcích elektrického vybavení byla v raznû sníïena intenzita osvûtlení. Mimo jiné i z dûvodu ochrany zimovi È netop rû jsou v zimním období tfii ze ãtyfi vefiejnosti pfiístupn ch jeskyní (mimo jeskyní Punkevních) uzavfieny. ada vefiejnosti nepfiístupn ch jeskyní byla zejména ve spolupráci s âeskou speleologickou spoleãností uzavfiena uzamykateln mi uzávûrami. V jiïní ãásti krasu je rozvinuta individuální rekreace v chatách. V stavbou stovek objektû velmi rûznorodého charakteru byly devastovány v znamné krajinné partie, jako lesnaté údolí íãky, krapová stráà uochozu u Brna a dal í. Tato aktivita znamená v razné zhor ení rekreaãního potenciálu krajiny. Jednou z vhodn ch forem vyuïití volného ãasu je turistika. UmoÏÀuje ji hustá síè turistick ch cest a sedm nauãn ch stezek. Velké moïnosti nabízí chránûná oblast pfii uspokojování dal ích forem aktivního vyu- Ïívání volného ãasu horolezectvím, speleologií, cykloturistikou apod. Podmínky tûchto aktivit stanoví Správa CHKO s ohledem na zachování nejcennûj ích ãástí území. Vedle tradiãních ãinností je dnes krasové území vyuïíváno i nov mi zpûsoby. Jedním z nich je speleoterapie, jejíï rozvoj se v Moravském krasu datuje od roku 975. Roãnû se v jeskyních Sloupsko- o Ûvsk ch a Císafiské léãí témûfi sedm set nemocn ch dûtí. Jeskynû Michalka u Hol tejna slouïila aï do roku 004 pro dozrávání s rû Niva. âásti pfiístupn ch jeskyní jsou pro svoji vynikající akustiku vyuïívány jako podzemní koncertní sály. Chrám Jména Panny Marie ve Kfitinách. Lebka s kresbou vavfiínového vûnce a symbolu T z kostnice kfitinského chrámu. CHKO MK 9 685