Úvod. 1 Reeves Nicholas: Starověký Egypt Kronika velkých objevů. Academia, Praha 2006, str. 240

Transkript

1 Předmluva Ráda bych poděkovala svému vedoucímu diplomové práce panu doktoru Aleši Filipovi. Pomohl mi jak s výběrem tématu, tak s jeho zpracováním. Dále chci poděkovat paní doktorce Jiřině Růžové, knihovnici na Ústavu egyptologie Univerzity Karlovy, která mi poskytla některé potřebné publikace pro napsáni této práce. Dlouho jsem hledala vhodné téma své bakalářské práce. O dějiny a umění starověkého Egypta se zajímám již delší dobu a rovněž své ročníkové práce jsem napsala na téma související s egyptskou problematikou. Proto jsem se při výběru tématu své práce ubírala tímto směrem. Nakonec jsem zvolila Záchranu a zánik egyptských památek, což považuji za aktuální a zajímavé téma. 1

2 Úvod Podle mého názoru je v dnešní době velmi důležité věnovat pozornost dochovaným památkám, jež nám zanechaly předešlé civilizace a upozornit na jejich mnohdy žalostný stav. Proto bych ráda v této práci ukázala, jak na jedné straně se snažíme památky zachránit, a na straně druhé je ničíme. Zaměřuji se převážně na záchrannou akci UNESCO v 60. letech 20. století. O této záchranné akci se sice píše téměř v každé publikaci věnované Egyptu, ale většinou jen okrajově, na pár řádcích. Tomuto tématu je věnována spíše dílčí pozornost a hlavně v České republice je velmi obtížné se k příslušné odborné literatuře dostat. Český egyptologický ústav sice vydává vlastní publikace, které se tomuto tématu věnují, ale ty jsou převážně zaměřeny pouze na vlastní práci. Ráda bych proto v této práci celou záchrannou akci a věci s ní spojené celkově shrnula. Egypt prošel bouřlivou minulostí. Zaznamenal doby prosperity, ale také období chaosu a cizí nadvlády. Je až neuvěřitelné si představit, jak asi Egypt vypadal v době své největší slávy. Egyptské území je i v dnešní době doslova poseto četnými starověkými památkami a to se jich dochoval jen nepatrný zlomek. Generální tajemník Nejvyšší rady pro památky Egypta Záhí Hawáss se domnívá, že ještě značná část jich nebyla vůbec objevena,: Pořád říkám, že nikdy nevíte, jaká tajemství může písek Egypta uchovávat. A proto věřím, že jsme dodnes objevili jen třicet procent našich památek. Ještě sedmdesát procent je pohřbeno pod zemí. 1 První kapitolu věnuji asuánským přehradám, jakožto důsledku záchranných akcí a jednomu z elementů současného špatného stavu všech egyptských památek. V druhé kapitole se jen okrajově zabývám organizací UNECSO, jež vzala celou záchranu núbijských památek pod svoji záštitu. Třetí kapitola je pak věnována přímo záchraně památek. Popisuji v ní jak stav při postavení první přehrady, tak stav po druhém přehrazení Nilu. Tehdejším československým egyptologům věnuji další kapitolu, kde popisuji každou z celkového počtu pěti expedic. Pátá část, jež je i nejrozsáhlejší, se zabývá transfery architektonických památek z oblasti egyptské i súdánské Núbie. A poslední kapitola upozorňuje na památky, jež zůstaly zatopeny, na negativní dopady Velké asuánské přehrady a na současný špatný stav památek v Egyptě. Označení Egypt je poměrně novodobé, staří Egypťané svoji zemi nazývali Ta-meri, což znamenalo milovaná nebo obdělávaná. Ani označení egyptského krále faraónem není 1 Reeves Nicholas: Starověký Egypt Kronika velkých objevů. Academia, Praha 2006, str

3 zcela původní. Začalo se používat až za vlády Ptolemaiovců. Staří Egypťané označovali svého krále per aa ( velký palác ). Tento výraz představoval panovníka, jeho sídlo i obyvatele paláce. Ale jako samostatný výraz, který označoval přímo panovníka, se začal používat až za vlády Achnatona, který provedl jazykovou reformu. Stejně tak je jméno řeky Nilu odvozeno z řeckého Neilos. Staří Egypťané říkali Nilu Iteru, prostě a jednoduše řeka. 1 Země Ta-meri byla původně rozdělena na Horní a Dolní (podle toku Nilu) a tyto části se pak ještě dělily na 42 administrativně správních jednotek (krajů), nazývaných nomy. Z nich bylo 20 v Dolním a 22 v Horním Egyptě. Tyto nomy spravovali vezíři. Území, které obývali, se ještě rozdělovalo na kemet, což bylo označení pro černou úrodnou půdu a dešeret, červenou zemi nebo-li poušť. Panovník Dolního Egypta nosil červenou korunu Pe a Dep a symbolem Horního Egypta byla bílá koruna Nechen. Zhruba roku 3100 př. n. l. král Meni (Menej) sjednotil obě země a stal se vládcem Horního i Dolního Egypta. Tím došlo i ke spojení obou korun a vznikla tzv. dvojitá koruna, nebo-li Pšent. 1 Volný Zdeněk a kol.: Toulky minulostí světa I. Baronet a Via Facti, Praha

4 I. kapitola Asuánské přehrady 1.1. Geografické údaje Egypta Egypt leží v severovýchodní části Afriky. Ze severu jeho břehy omývá Středozemní moře a z východu Rudé moře, Suezský záliv a průplav. Svoji západní hranici sdílí s dnešní Lýbií a jižní hranici má společnou se Súdánem. Ve východní části, mezi Nilem a Rudým mořem, se nachází Východní poušť. Její nejvyšší vrchol je Gebel Šájib 1. Tato oblast je převážně skalnatá a takřka neobyvatelná, až na občasné zastávky kočovných beduínů. Západně od Nilu leží Západní poušť, kterou tvoří převážně nekonečné písečné pláně. Jen občas se z písku vynořuje zeleň oázy 2. Oázy se v dnešní době také stávají předmětem archeologických průzkumů 3. Egypt patří mezi nejsušší země světa. Pouště tvoří až 96% veškeré egyptské půdy. Jen zhruba 3,6 % území je vhodné pro zemědělství. Úrodná půda se získává jen velmi těžce a pro její zúrodnění je potřeba velká zásoba vody, kterou by se dala poušť proměnit v úrodná pole. Již staří Egypťané používali rozsáhlou síť zavlažovacích kanálů, jež dělaly z pouště výnosná pole. V dobách faraónů živilo něco přes 8 miliónů hektarů úrodné půdy asi 7 miliónů obyvatel. Kolem roku 1800 to bylo pouze 2,5 miliónů Egypťanů, ale při sčítání lidu v roce 1882 to už bylo 6,8 miliónů obyvatel. A v polovině 20. století, v roce 1960, to bylo už 26 miliónů. V dnešní době se jejich počet pohybuje kolem 60 miliónů a nadále nezadržitelně stoupá. Vždyť jen Káhira 4 má přes den kolem 20 miliónů obyvatel. Většina Egypťanů (až 2/3) se usadila v úrodné deltě Řeka Nil Kdyby nebylo Nilu, nikdy by v Egyptě nevznikla jedna z nejvyspělejších civilizací starověkého světa. Již od dávných dob se k jeho břehům stahovali lidé, kteří na úzkém pruhu země získávali vše nezbytné pro svou obživu. Nil pro ně znamenal opravdu vše a jejich životní rytmus se plně podřizoval rozsáhlým záplavám 5 1 Tato hora dosahuje výšky 2187 m.n.m. 2 Oázy Západní pouště: Bahríja, Faráfra, Dáchla, Chárga a Síva. 3 Český egyptologický ústav provádí průzkum v okolí oázy Bahríja, na jejím jižním okraji se nachází menší oáza Bír el-šovíš. Vedoucím průzkumů v této lokalitě je Doc. PhDr. Miroslav Bárta. 4 Káhira (Al-Qáhirah Vítězná ) je hlavním městem Egypta, kulturním centrem arabského světa a nejlidnatějším městem Afriky. Počet obyvatel i s přilehlými částmi dosahuje až kolem 20 milionů. Leží v severovýchodní části Egypta na břehu Nilu, na jižním okraji nilské delty

5 Starověký, stejně jako dnešní Egypt je do značné míry závislý na řece Nilu 1 a jeho vodách. Nilem se nechal okouzlit i otec dějepisu Hérodótos 2, který o něm prohlásil: Egypt je darem Nilu. Pro Římany byl Nil velmi důležitý, neboť ve starověku se stal Egypt obilnicí Říma 3. Aut Nilus, auch nihil (Buď Nil, nebo nic). Amr Ibn-Al-As o Egyptě říkal: Egypt je prašné město s jediným zeleným stromem. Staří Egypťané věřili, že Nil přichází ze země přeludů a duší. 4 Dešťové srážky v údolí Nilu jsou zanedbatelné a v Deltě nepřevyšují mm ročně. Egyptské zemědělství bylo odjakživa závislé na Nilu a jeho každoročních záplavách. Obrovské přívaly vod s sebou rok co rok přinášely tmavé úrodné bahno a hlínu se zbytky organických látek představující velmi kvalitní přírodní hnojivo. 5 Nil je pravidelnější a předvídatelnější než ostatní velké řeky, jejichž vody jsou také používány pro zavlažovací účely. Každý rok v červnu lidé netrpělivě očekávali božské záplavy, které jim přinesly buď bohatou úrodu nebo hlad. Pokud byly záplavy menší než 6 m nebo větší než 9 m, byla neúroda a hladomor. Výši hladiny pozorovali kněží v nilometrech 6, které se většinou nacházely v chrámech. Lidé se snažili naklonit si bohy Nilu na svoji stranu. Nilu je věnována jedna z nejslavnějších egyptských básní 7 : Buď pozdraven, Nile, jenž prýštíš ze země a plyneš, abys poskytl Egyptu život! Když se opozdíš, nosy se zacpou a z každého je rázem chudák Když stoupáš, země jásá a každý se raduje: ústa se rozesmějí a zuby zazáří. Vracej se do Egypta, ty, jež zajišťuješ mír a dodáváš zeleň oběma břehům! První Asuánská přehrada (Asuánská nízká přehrada) V době, kdy byli Britové v Egyptě u moci, tedy od osmdesátých let 19. století do čtyřicátých let 20. století, zde vynaložili spoustu úsilí, aby se zlepšilo působení Nilu jako zavlažovacího systému a aby se zmenšil jeho cyklicky se opakující destrukční živel. 1 Délka Nilu od pramene v Burundi do delty v Egyptě, kde se vlévá do Středozemního moře, je 6671 kilometrů. Protéká Viktoriiným jezerem, nádrží Owen Falls a Rimpon, Kyogou a Albertovým jezerem. Oblast Súdánu, Núbie a Egypta je rozdělena 6 katarakty. 2 Hérodótos navštívil Egypt asi mezi lety př.n.l. Egyptu věnoval své Dějiny. Nebyl ovšem k pramenům příliš kritický a některá fakta si přibarvoval. 3 Řím měl velkou spotřebu nejrůznějšího koření, nápojů a potravin. Svého času se v Římě rozdával chléb zdarma. Většina dovážených potravin pocházela právě z Egypta. 4 Tajemný Egypt: Edice Atlas, kartová encyklopedie. Praha Vachala Břetislav: 77 zajímavostí ze starého Egypta. Albatros, Praha 1989, str Nejznámější nilometr můžeme i v dnešní době vidět v chrámu v Kóm Ombu. Jedná se o vyhloubenou jámu, do které se sestupuje po točitých schodech. Úroveň vody a poté i následné záplavy se určovala podle počtu zatopených schodů. 7 Chvalozpěv na Nil byl napsán asi kolem roku 1970 př.n.l. a napsal jej nejspíše mudrc Cheti. Jedná se o rozsáhlé dílo se 140 verši. 8 Vachala Břetislav: 77 zajímavostí ze starého Egypta. Albatros, Praha 1989, str

6 Vybudovali zde řadu zdymadel, která počas záplav sloužila k regulaci toku řeky. Vyvrcholení těchto snah byla stavba přehrady u Asuánu 1 Neustále narůstající počet Egypťanů potřebuje stále více úrodné půdy pro pěstování dostačujícího množství potravin. Ale jak již bylo řečeno, pro tvorbu nových polí je třeba velkého množství vody. Nedostatek vody byl také jeden z důvodů, proč na přelomu 19. a 20. století vznikla první Asuánská přehrada. Měla nejen zadržet přílišné ničivé záplavy, ale také pro Egypt zajistit dostatek vody, tolik potřebné pro zavlažování polí. První přehrazení Nilu bylo vybudováno v letech 1899 až Hlavním projektantem této stavby se stal sir William Willcocks 2. Na budování přehrady se také podílel sir Benjamin Baker a John Aird 3. Tato hráz byla 1900 m dlouhá a 54 m vysoká. To se ale bohužel později ukázalo jako nedostačující. Vody rozvodněného Nilu tato hráz nedokázala zadržet, takže úrodné bahno nadále zaplavovalo políčka egyptských feláhů 4. Proto byla hráz dvakrát zvednuta, a to v letech a poté také v letech Při každém zvednutí hráze došlo také ke zvednutí vodní hladiny. V důsledku toho došlo k částečnému zatopení některých núbijských památek. Obyvatelé Núbie museli několikrát stěhovat svá obydlí o něco výše, na bezpečnější místa, dále z dosahu vody Druhá, Velká asuánská přehrada V roce 1946 byly záplavy tak veliké, že se voda i přes zvýšenou přehradu skoro přelila. Tehdejší egyptská vláda se proto rozhodla, že se musí postavit nová, modernější a vyšší hráz, která by splňovala náročnější požadavky. Plány na tento projekt započaly roku Na projektu se zpočátku podíleli i Britové, ovšem nechtěli radikálně měnit koloběh řeky, který zde fungoval tisíce let. Věděli, že by takto vysoká přehrada znamenala nenávratné škody. Proto spolu se Spojenými státy americkými od projektu roku 1956 odstoupily. Egyptská vláda nakonec dala přednost projektu ruských inženýrů před původním plánem německého projektanta. Roku 1958 se začala na projektu podílet tehdejší SSSR a poskytla technické, materiální a finanční prostředky na 1/3 celé stavby jako dar egyptské vládě. Náklady na celou stavbu nové asuánské přehrady se vyšplhaly na jednu miliardu dolarů. Násir uvěřil tomu, že se mu podaří uskutečnit transformaci egyptské ekonomiky v průběhu 1 Johnson Paul: Civilizace starého Egypta. Academia, Praha 2002, str William Willcocks ( ) byl britský stavební inženýr. Narodil se v Indii, kde také vystudoval Roorkee College. Od roku 1883 pracoval pro Egyptské veřejné komunikace. Mezi jeho projekty patří také zavlažovací systémy pro Irák, Jordánsko, Jižní Afriku a Turecko. Zemřel roku 1932 v egyptské Káhiře. 3 Firma Johna Airda byla hlavním dodavatelem pro stavbu celého projektu první přehrady. 4 Feláh je arabské označení pro zemědělce 6

7 jediné generace, pokud efektivněji využije Nil. 1 Peníze na stavbu chtěl prezident Násir získat znárodněním Suezského průplavu. To vyústilo v letech v tzv. Suezskou válku. Obr.1 První a druhá asuánská přehrada na řece Nilu. zdroj: Bez ohledu na hlasy cizích expertů, varující před zásahem do tisíce let fungujících přírodních systémů a jeho dopadem na životní prostředí, i bez ohledu na ztráty, jež přinese zatopení nedocenitelných kulturních památek jedné z nejstarších civilizací stavba začala. 2 Samotné stavební práce začaly v roce První část přehrady byla hotova již v roce Po přehrazení Nilu se také v tomto roce začalo plnit obrovské umělé jezero, které dostalo název podle tehdejšího egyptského prezidenta Gamála Abdal Násira 3 Násirovo jezero. Poprvé bylo umělé jezero zcela naplněno roku Stavba Vysoké asuánské přehrady El Saad al Aali byla slavnostně dokončena 31. července Celé dílo mělo monumentální rozměry, samotné hrázi se říkalo Násirova pyramida. Materiál, který na ni byl použit, by stačil 1 Johnson Paul: Civilizace starého Egypta. Academia, Praha 2002, str Gamal Abdal Násir se narodil se v Alexandrii roku Byl egyptským prezidentem v letech ( ). Násir se proslavil hlavně svojí spoluprací se zeměmi Východního bloku. Angažoval se i v několika válkách s Izraelem, včetně konfliktu, známého jako Suezská krize. Zemřel v Káhiře roku

8 na stavbu zhruba 17 Chufevových pyramid v Gíze 1. Hráz je 3600 m dlouhá, základna má šířku 980 m, v koruně je vysoká 40 m a její celková výška je 111 m. Násirovo jezero, které vzniklo po zatopení takřka celé části egyptské a súdánské Núbie je 480 km dlouhé, až 30 km široké a zabírá plochu 6000 km 2. Svými rozměry patří mezi největší umělá jezera na světě. Obr. 2 Vysoká asuánská přehrada zdroj: archiv autora Toto ohromné dílo má své klady, ale i zápory. Jedním z úkolů přehrady mělo být vyřešení problémů s vodou a umožnit její regulaci, což se také podařilo. Přehrada zadržela přílišné povodně, které by zničily pole feláhů, a zároveň byla zásobárnou vody v době nedostatečných záplav. Jinak by asi ztěží Egypt zvládl velká africká sucha v 80. letech 20. století. Egypt má teď zásobu vody pro zavlažování stávajících polí a také pro tvoření nové zemědělské půdy. Současný prezident Hosni Mubarak začal v roce 1997 realizovat další plány, jak pomocí zavlažovacích kanálů z Asuánské přehrady proměnit kus Sahary v zelená pole. Projekt otevírá cestu k nové egyptské civilizaci, prohlásil. 2 Dostatek vody pro zavlažování umožňuje sklizeň 2-3 krát ročně, což velmi zvyšuje objem vypěstovaných plodin. Ale i tak se z Egypta, který potraviny vyvážel, stala země, jež potraviny spíše dováží. Dalším kladem stavby přehrady byla tehdy moderní vodní elektrárna, která je uschována uvnitř hráze 3. Elektrárna začala vyrábět elektrickou energii roku 1967 a má výkon 2,1 GW. To umožnilo rozsáhlou elektrifikaci a zavedení elektřiny i do té nejvzdálenější vesnice v Egyptě. Dalším, ale asi i posledním kladným bodem této přehrady byl rozvoj rybářského průmyslu v Násirově jezeře. V dnešní době se již Nil nerozlévá do okolní krajiny a nezúrodňuje pole feláhů úrodným bahnem. Je korigován přehradami a propustmi, které jsou na této řece budovány zhruba od roku I v dnešní době se chystá další přehrazení nilského toku, a to na území 1 Chufevova pyramida dal si ji postavit panovník 4. dynastie Chufev (řecky Cheops). Jedná se největší pyramidu v Egyptě a ještě v roce 1880 byla nejvyšší stavbou na světě. Délka její základny je v dnešní době 230,4 m a zabírá plochu 5,4 he. Uvnitř se nachází 3 komory. Ve třetí, nejhornější komoře byl nalezen prázdný sarkofág. V roce 1954 nalezl Kamál el-mallach u pyramidy cedrovou posvátnou loď faraóna Chufeva, která je nyní umístěna v muzeu v Gíze. Některé stavby v Káhiře jsou postaveny z kamenných bloků pyramidy, protože po staletí sloužila jako zásobárna kamene V současné době hodlá egyptská vláda provést rozsáhlou modernizaci vodní elektrárny a zvýšit tak její výkon 8

9 Súdánu. Tato nová přehrada by se měla jmenovat Merowe. Právě v Súdánu v současné době dělníci dokončují další kontroverzní dílo, přehradu Merowe, která vytvoří jezero o rozloze 700 kilometrů čtverečních. 1 V důsledku této nové přehrady dojde k dalšímu poklesu hladiny řeky údolí Nilu a tím i ke zhoršení jeho splavnosti

10 II. kapitola Organizace UNESCO 2.1. Obecné informace o organizaci UNESCO Mezinárodní organizace OSN jsou důležitým činitelem ve vývoji mezinárodních vztahů. Poskytují široké možnosti v úsilí o obnovení a prohlubování procesu uvolňování mezinárodního napětí, pro rozvoj vzájemně výhodné spolupráce mezi státy s rozdílným společenským zřízením. 1 UNESCO (United Nations Education, Scientific and Cultural Organization) byla založena Organizací spojených národů po druhé světové válce 16. listopadu roku 1945 v Londýně na ustavující diplomatické konferenci podepsáním textu mezinárodní úmluvy 2, Ústavy. Často bývá citována první věta této Ústavy: Jelikož války vznikají v myslích lidí, jsou to mysli lidí, kde je nutno vytvářet obranu míru. 3, kterou napsal americký básník a knihovník amerického kongresu Archibald MacLeische. Nynější sídlo UNESCO se nachází v Paříži. Myšlenky na mezinárodní spolupráci v oblasti kultury a výchovy se objevovaly již dříve. Společnost národů v roce 1922 založila Mezinárodní komisi pro intelektuální spolupráci. Dále v roce 1926 byl založen Mezinárodní institut pro intelektuální spolupráci. Tento institut pracoval pod záštitou Společnosti národů, sídlil v Paříži a sponzorovala jej francouzská vláda. Ústava organizace definuje tři hlavní orgány. Generální konference UNESCO je nejvyšším orgánem a tvoří ji zástupci zúčastněných států. Pravidelné zasedání se koná jednou za dva roky. Na zasedání se schvaluje rozpočet a program na další období. Výkonná rada UNESCO hlavně dohlíží na realizaci programu a podílí se na přípravě budoucího programu. Dalším orgánem UNESCO je sekretariát, jenž je výkonnou a servisní složkou. V čele sekretariátu je generální ředitel, jehož funkční období trvá 6 let. V roce 1972 přijaly členské země UNESCO Úmluvu o světovém dědictví. Hlavním cílem Úmluvy je povinnost smluvních států zabezpečit označení, ochranu a předání kulturního a přírodního dědictví budoucím generacím. Na základě Úmluvy byl vytvořen Výbor pro světové dědictví a Fond světového dědictví. Zdroje fondu jsou: povinné příspěvky 1 Šmíd Ladislav: UNESCO. Nakladatelství Svoboda, Praha 1986, str. 6 2 Úmluva vstoupila v platnost 4. listopadu 1946, poté co ji ratifikovalo Řecko, jako dvacátý stát, což byl počet, který byl nutný pro uvedení v platnost. 3 Šmíd Ladislav: UNESCO. Nakladatelství Svoboda, Praha 1986, str. 7 10

11 smluvních států, dary, příspěvky veřejných nebo soukromých orgánů. Tento výbor a fond začaly svoji činnost vykonávat v roce Na základě Úmluvy se sestavuje Seznam světového dědictví, do něhož jsou zapisovány památky s mimořádnou hodnotou. O zápisu do prestižního seznamu světového dědictví rozhoduje Výbor světového dědictví, složený ze zástupců smluvních stran Úmluvy. Ve svých rozhodnutích se výbor opírá o odborná stanoviska poradních orgánů. V oblasti kulturního dědictví je tímto orgánem ICOMOS (International Council of Monuments and Sites) Mezinárodní rada pro památky a naleziště. Seznam je pro lepší orientaci rozdělen podle kontinentů. Byl založen i Seznam světového dědictví v ohrožení, ve kterém jsou zapsané bezprostředně ohrožené památky. Základním principem výběru památek do seznamu je jejich mimořádná hodnota, jedinečnost, autenticita a celistvost. Seznam je reprezentativní a zapsané památky zastupují objekty z téhož období a regionu, protože není možno na seznam uvést veškeré významné památky. Pro zápis na Seznam světového dědictví (World Heritage List) je nezbytná nominační dokumentace. V průběhu expertního posuzování je nutno prokázat, že nominovaná památka splňuje jednu či více uvedeným kritérií. Musí mít autenticitu a prokázat dostatečnost koncepčních materiálů, které mají zajistit uchování památky v budoucnosti. Každá světová památka by měla splňovat požadavky jako například: být mistrovským dílem a nositelem jedinečnosti. Podle Úmluvy jsou za kulturní památky považovány památníky (architektonická díla, monumentální sochařství, malířství, nápisy, jeskynní obydlí), skupiny budov, lokality (výtvory člověka či kombinovaná díla přírody a člověka, archeologická naleziště) UNESCO a ČR Spolupráce České republiky s UNESCO v oblasti péče o kulturní dědictví je v kompetenci Ministerstva kultury. Největší podíl spolupráce je založen na naplňování Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví ČSFR přistoupila k Úmluvě dne a závaznou se pro ni stala dnem Na základě sukcese je platná pro ČR. Text Úmluvy a oznámení o přístupu byly publikovány ve Sbírce zákonů č. 159/1991 Sb. 1 Česká republika má na Seznamu světového dědictví 12 lokalit: Historické jádro Prahy (1992), Historické jádro Českého Krumlova (1992), Historické jádro Telče (1992), Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře (1994), Kutná Hora: historické jádro města s kostelem sv. Barbory a katedrálou Panny Marie v Sedlci (1995), Kulturní krajina Lednice

12 Valtice (1996), Vesnice Holašovice (1998), Zahrady a zámek v Kroměříži (1998), Zámek v Litomyšli (1999), Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci (2000), Vila Tugendhat v Brně (2001), Židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa v Třebíči (2003). 12

13 III. kapitola Záchrana egyptských památek ve 20.století 3.1. Núbie Egyptolog W.B. Emery v jedné ze svých mnoha publikací Egypt in Núbia označil Núbii za: jedno z hlavních bojišť starého světa, kde byl podstoupen zápas mezi černými a bílými národy o nadvládu nad severní Afrikou Mezi střídavým válčením a průchody armád měla Núbie období míru a relativní prosperity, když se dostala pod koloniální vládu jedné nebo druhé soupeřící mocnosti. 1 Núbie představovala spojnici středomořské kultury s africkou civilizací. Její území se rozkládalo v povodí Nilu od prvních nilských peřejí u Asuánu až po šestý katarakt 2 u súdánského Chartúmu. Historicky se Núbie dělila na dvě části Dolní Núbii (mezi 1. a 2. kataraktem) a Horní Núbii (Na jih od 2. kataraktu). 3 Dolní Núbie se rozkládala na egyptském území a měla zhruba délku 300 km. Horní Núbie byla dlouhá asi 800 km a nacházela se v Súdánu. Obě země spolu hraničily u Vádí Halfy. V nejstarších dobách byla Núbie nazývána Ta-setej ( Země luku ). Faraóni 12. dynastie začali tuto oblast nazývat Kuš. Jméno Núbie bylo poprvé použito Erathosthénem ( př.n.l.) a bývá spojováno s egyptským označení pro zlato nub. V Novém zákoně je Núbie označována jako Aithiopia Dějiny Núbie Již od raných dob byla hustěji obydlena Horní Núbie, která je úrodnější a vhodnější pro osídlení. Dolní Núbie je tvořena strmými pískovcovými skalami. První doklady lidského osídlení na tomto území sahají až do starší doby kamenné. O pravěkém osídlení Núbie svědčí zbytky sídlišť, pohřebiště, pracovní nástroje a skalní rytiny divokých zvířat. 4 V raných dobách se zdejší člověk živil lovem zvířat. Obrat nastal na přelomu 5. a 4. století př.n.l., kdy se núbijské obyvatelstvo začalo věnovat zemědělství. Egypťané chtěli získat Núbii pro její velké nerostné bohatství 5. 1 Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str katarakt je označení pro Nilské peřeje. 3 Onderka Pavel: Núbie v dobách faraónů. Národní muzeum, Praha 2006, str. 4 4 Vachala Břetislav: 77 zajímavostí ze starého Egypta. Albatros, Praha 1989, str Núbie, neboli tajemná země Kuš byla zdrojem zlata, stříbra a drahých kamenů. Z Núbie byla také dovážena slonovina a vzácné kožešiny. 13

14 Skupina A ( př.n.l.) Označení polokočovné populace obývající Dolní Núbii v době mezi př.n.l. Skupina A byla současná egyptské Předdynastické a Archaické době. 1 Lidé z tohoto období žili v rákosových chýších a neusazovali se natrvalo na jednom místě. Skupina C ( př.n.l.) Núbijská kultura s koncem egyptské Staré říše až počátkem Nové říše ( př.n.l.), která se rozvíjela v Dolní Núbii mezi 1. a 2. nilským kataraktem. 2 Mezi obdobím kultury skupina A a skupiny C je dlouhé období, kdy nebyla oblast Núbie osídlena. V této době se již začínají lidé usazovat a zakládat trvalá sídliště s kamennými stavbami. V době Druhého přechodného období byla Núbie pod nadvládou kermské kultury. Kultura pánvových hrobů ( př.n.l.) Kultura náležící k dolnonúbijské tradici, jejíž hroby byly nalezeny od egyptské Memfidy na severu po núbijskou Kermu na jihu. Jméno kultury je odvozeno od mělkých kulatých nebo oválných hrobů, podobajících se evropským pánvím na vaření. 3 Pohřební zvyky této kultury se dosti podobaly rituálům soudobé kermské kultury. Kermské království ( př.n.l.) Kermské království zaznamenalo svůj rozkvět na území Horní Núbie. Raná fáze Kermského království časově soudobá s egyptskou 5. až 10. dynastií (cca př.n.l. 4 V tomto období se pohřbívalo do menších hrobů vykopaných v zemi s jednoduchou pohřební výbavou. Na začátku Střední říše byly vzájemné vztahy mezi Núbií a Egyptem na přátelské úrovni, ale postupem času Egypt dobyl Dolní Núbii a na jeho území se začaly budovat četné pevnosti. Období soudobé s egyptskou Střední říší 11. až 13. dynastií ( př.n.l.). 5 Klasické období Kermského království současné s egyptskou 14.až 17.dynastií ( př.n.l.). 6 V této době zaznamenalo Kermské království rozkvět a bylo silnější 1 Onderka Pavel: Núbie v dobách faraónů. Národní muzeum, Praha 2006, str. 7 2 Onderka Pavel: Núbie v dobách faraónů. Národní muzeum, Praha 2006, str. 8 3 Onderka Pavel: Núbie v dobách faraónů. Národní muzeum, Praha 2006, str. 9 4 Onderka Pavel: Núbie v dobách faraónů. Národní muzeum, Praha 2006, str Onderka Pavel: Núbie v dobách faraónů. Národní muzeum, Praha 2006, str Onderka Pavel: Núbie v dobách faraónů. Národní muzeum, Praha 2006, str

15 než Egypt. Získalo kontrolu nad pevnostmi a zlatými doly. Obchodovalo s Egyptem i Středomořím. Období úpadku současné s vládou prvních panovníků 18. dynastie ( př.n.l.). Úpadek Kermského království přímo souvisel s narůstající mocí thébských panovníků 17. dynastie... 1 Egyptští králové se cítili ohroženi přílišnou mocí, kterou kermští králové získali, a proto považovali za nezbytné si je podrobit. Egyptské místokrálovství v Núbii ( př.n.l.) Již faraón Ahmose I. měl zájem o Núbii, ale vojenské tažení do Núbie podnikl až jeho nástupce Thutmose I. Po dobytí Kermského království bylo v Núbii ustanoveno místokrálovství. Do čela Núbie byl postaven hodnostář s honorifickým titutem Královský syn z Kuše a později přibyli jeho podřízení zástupce pro Wawat (Dolné Núbii) a zástupce pro Kuš (Horní Núbii). 2 Místokrál podléhal přímo králi Egypta a vykonával administrativní činnosti včetně výběru daní. Synové místních náčelníků byli dáváni na výchovu do egyptského Vésetu. Oslabování moci panovníků v Egyptě se projevilo i na jejich vlivu v Núbii. Napatské království ( př.n.l.) Núbijské království současné s Třetí přechodnou a Pozdní dobou v Egyptě. Během největšího rozkvětu jeho králové vládli největšímu starověkému státu na Nilu, který vedle Núbie zahrnoval i Egypt. 3 Núbijci od Egypťanů převzali mnoho věcí týkajících se státní zprávy, ale i kult boha Amona a pohřební rituály. Král Kašta byl nejspíše první núbijský král, který přijal titulaturu egyptských králů. Jeho syn Pije 4 je považován za zakladatele 25. dynastie. O upevnění moci v Dolním Egyptě se postaral král Šabaka 5. Za svoje hlavní město si zvolil Memfidu. Asi nejznámnějším núbijským králem byl Taharka 6, který vedl války 1 Onderka Pavel: Núbie v dobách faraónů. Národní muzeum, Praha 2006, str Onderka Pavel: Núbie v dobách faraónů. Národní muzeum, Praha 2006, str Onderka Pavel: Núbie v dobách faraónů. Národní muzeum, Praha 2006, str Pije (Pianchi) byl núbisjký král a vládce Horního a části Dolního Egypta, až do jeho smrti v roce 715 př.n.l. Sídlil v Napadě a nechal se pohřbít na pohřebišti v Kuru. Jako hrobku zvolil menší pyramidu, jež byla asi 15 metrů vysoká a v podzemí se nacházela jedna komora, která sloužila jako pohřební. V blízkosti jeho pyramidy nechal postavit i pyramidy pro svoje ženy a koně. Známe jeho životopisnou stélu. 5 Šabako dodržoval staroegyptské zvyky, uměl jejich egyptský a uctíval egyptská božstva. Byl vychován ve Vesetu. Stejně jako jeho bratr si nechal postavit pyramidu v Kuru. 6 Taharka ( př.n.l.) se stal králem po smrti svého staršího bratra Šebataka. Sídlil ve Vesetu a v Mennoferu. Za jeho vlády získal Egypt stabilitu. Na území Egypt zanechal řadu staveb, ale jen některé se dochovaly do dneška. 15

16 s Asyřany. Byl zakladatelem královského pohřebiště v Núrí, kde si nechal postavit pyramidu. Tanutamani byl poslední núbijský král, jež vládnul i Egyptu. V pozdní době Napadského království se stal Atlanersa prvním panovníkem samostatné Núbie. Egyptský panovník Psamtek II. vyrazil proti Núbii. Núbijci sice své území uhájili, ale své centrum přesunuli více na jih do Meroe. Merojské království (300 př.n.l. 350 n.l.) Núbijské království současné s vládou Ptolemaiovců a nadvládou Římanů v Egyptě. V době svého největšího rozkvětu jeho králové (qore) a královny (kandaké) ovládali území od Dolní Núbie po oblasti za soutokem Bílého a Modrého Nilu. 1 Núbijští panovníci v mnohém vyšli z egyptských faraónů, ale Byli disciplinovanější, rituálněji laděni a konzervativnější než samotní Egypťané. 2 Merojská kultura i jazyk se začaly osamostatňovat od egyptské tradice. Ve 3. tisíciletí se hlavním městem Núbie stala Meroe. Vznikla zde silná říše, jež trvala přibližně 6 století. V Novoramessovském období ( př.n.l.) se kladl velký důraz na boha Amona. Za zakladatele merojského království je považován král Arkamani I. Tento panovník vládl v době raného merojského království ( př.n.l.) a nejspíše nechal zavraždit Amonovy kněží v Núbii. Střední merojské období (90 1 př.n.l.) znamená vrchol merojské kultury. Merojskému království často vládly i ženy, které používaly titul krále. Poté, co Římané získali Egypt jako svoji provincii, jejich zájem se obrátil i k Núbii. Kolem roku 20 př.n.l. byla uzavřena mírová smlouva mezi oběma stranami. Pozdní merojské období (1 320 n.l.) se neslo ve znamení postupného úpadku. Po pádu Meroe došlo v Núbii k úpadku a obratu ke křesťanství a poté k islámu. Zájmem o tajemný Egypt stoupl i zájem o Núbii, ale pro svoji nedostupnost zůstala Núbie dlouho neprobádána. Teprve v 19. století se objevily první expedice: vědecká expedice, doprovázející Napoleonovu invazi do Egypta 3, dosáhla pouze ostrova Filé na prahu Núbie J. L. Burckhardt cestoval po Nilu z Asuánu až do Dongoly v roce 1813 G. Belzoni 4 projel Dolní Núbii v letech 1816 až 1817 F.-G. Gau zachytil při své cestě Núbií v roce Onderka Pavel: Núbie v dobách faraónů. Národní muzeum, Praha 2006, str Johnson Paul: Civilizace starého Egypta. Academia, Praha 2002, str Členy Napoleonovy expedice byli matematici, astronomové, architekti, literáti, ekonomové, kreslíři a mnoho dalších. Výsledkem expedice byla mnohosvazková encyklopedie Popis Egypta. Napoleonovo tažení dalo vzniknout moderní egyptologii. 4 J. B. Belzoni ( ) se narodil v Padově a vystudoval hydrauliku v Římě. Cestoval po Evropě a pracoval jako silák v cirkuse. Původně do Egypta přijel, aby zde navrhl vodní čerpadlo. Ale stal se Saltovým agentem a sháněl pro něj egyptské památky. Přepravil hlavu Ramesse II. z Ramessea do Anglie. Zemřel při hledání pramenů Nigeru. 16

17 vzhled tamní krajiny i památek mistrnými kresbami F. Champollion 1 konal v Núbii epigrafická studia Za první přesnou vědeckou dokumentaci památek Egypta a Núbie vděčíme pruské expedici pod vedením K. R. Lepsia 2 v letech První daguerrotypie 3 núbijských památek pořídili Francouzi M. du Camp a F. Teynard v letech Obr. 3 Mapa Núbie zdroj: Onderka Pavel: Núbie v dobách faraónů. Národní muzeum, Praha 2006, str Vykopávky v Núbii ( ) Po vybudování první Asuánské přehrady na přelomu 19. a 20. století došlo ke zvednutí hladiny Nilu. Toto navýšení mělo za následek částečné zaplavení chrámu ve Fílé. Ale o přesunu se tehdy ještě neuvažovalo. Byly pouze zpevněny základy tohoto chrámu, kde se uctívalo staroegyptské božstvo ještě v římské době. Zvednutí hladiny neohrožovalo ostatní památky, proto nebylo považováno za důležité. 1 Champollion byl slavný rozluštitel egyptských hieroglyfů. K pochopení staroegyptského písma mu pomohla tzv. Rosettská deska, která byla objevena roku 1799 Bouchardem. Na této desce byl napsán jeden text třemi jazyky. Zvláštní je, že Champollion na vlastní oči Rosettskou desku nikdy neviděl. Pracoval jen z jejích opisů. 2 Karel Richard Lepsius byl člen pruské expedice ( ) sponzorované Bedřichem Vilémem IV. Získal výbušninou odstraněné sloupy z hrobky Setnino I. a nespočet dalších artefaktů. 3 daguerrotypie je nejstarší způsob fotografického zachycení pozitivního obrazu na postříbřené destičce. Název je odvozen od francouzského vynálezce L.J.M. Daguerra. 4 Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str

18 Mezi lety došlo k dalšímu zvýšení hráze a tím i ke zvednutí hladiny řeky. Voda již začala ohrožovat i ostatní památky a měla dosáhnout až k Vádí es-sebue. Egyptská památková služba tedy zahájila archeologický průzkum egyptské části Núbie. S průzkumem začal Američan G. Reisner 1 a pak Angličan C. M. Firth. Vykopávky se prováděly v oblasti pod zátopovou úrovní 115 m. V této době poprvé vzbudila Núbie pozornost odborné veřejnosti z celého světa. Některé státy nabídly finanční, materiální nebo technickou pomoc a některé dokonce vyslaly i své expedice odborníků do jižní části Núbie a Súdánů. V období kolem první světové války byla prozkoumána území Amady, Tóšky, Farasu, Meroe, Kermy a Napaty. Reisner prováděl rozsáhlé vykopávky v oblasti Nuri a el-kurru. Tyto vykopávky byly rozděleny do několika archeologických sezón zhruba v letech Z mnoha zajímavých předmětů, které se v Nuri dochovaly, jsou možná nejvýmluvnější figurky (vešebty) V některých hrobkách byly obzvláště hojné: u krále Taharky čítaly přes tisíc (1070), všechny vyrobené z tvrdého kamene a od osmi do dvaatřiceti palců velké... 2 V oblasti Nuri bylo při expedicích objeveno mnoho hrobek a v nich pozůstatky asi 20 králů a 53 královských žen z doby 690 až 337 př.n.l. Pohřební výbava núbijských králů byla dosti podobná té, kterou používali egyptští králové ve staré říši 3. Bohužel si převážnou většinu hrobek našli vykradači hrobů již ve starověku. Díky zřícenému stropu v hrobce krále Taharky, se nám do dnešní doby dochovalo mnoho cenných objevů, jež nám napomohou hlouběji prozkoumat a pochopit dějiny a zvyky starých Egypťanů a Núbijců. V el-kurru začal Reisner s vykopávkami o něco později, a to v letech Toto pohřebiště bylo nejspíše založeno v době asi 2. tisíciletí př.n.l. A jak se již stalo neblahým zvykem, i toto pohřebiště bylo ve starověku vykradeno. Pár mil po proudu od Barkalu leží raně kušitské pohřebiště El Kurru, žalostně pobořené, ale velmi významné, protože zde naše Expedice nalezla až na jednu hrobky všech králů egyptské 25. dynastie oněch králů Kuše, kteří se obrátili proti slábnoucímu Egyptu a porazili své někdejší vládce 4 1 Georgie Andrew Reisner ( ) se narodil ve Spojených státech Amerických v Indianapolis. Studoval na Harvardu a v Berlíně. Byl kurátorem egyptského umění v Muzeu krásných umění v Bostonu. Vyučoval egyptologii a semitské jazyky. Zemřel v Gíze. 2 Reeves Nicholas: Starověký Egypt Kronika velkých objevů. Academia, Praha 2006, str Pohřební výbava většinou obsahovala sarkofág a v něm uložené do sebe zapadající rakve a obličejovou masku. Dále byly v hrobech uloženy předměty denní potřeby jako nádoby, keramika, šperky, amulety, zásoby potravy. 4 Dunham Dows: The Egyptian Department and its Excavations. Boston 1958, str. 102, in: Reeves Nicholas: Starověký Egypt Kronika velkých objevů. Academia, Praha 2006, str

19 V letech se zvýšila hladina Nilu o dalších 7 metrů. V tomto období se uskutečňovaly další průzkumy, na kterých se podíleli Angličané W. B. Emery 1 a L. P. Kirwan. Zkoumána byla oblast od Vádí es-sebua až do Adindan na egyptsko-súdánské hranici. Cílem tohoto výzkumu bylo 2380 hrobů, pevnost Kubban a sídliště z merojské doby ve Vádí el-arab. Dále bylo objeveno pohřebiště do té doby neznámých králů v Balláně a Qustulu. Obr. 4 Vešebty z hrobky krále Taharky zdroj: Reeves Nicholas: Starověký Egypt Kronika velkých objevů. Academia, Praha 2006 V roce 1931 se členové Archeologického průzkumu Núbie vedeného panem W.B.Emerym rozhodli detailně prozkoumat řadu velkých pahorků, všeobecně považovaných za přírodní, jež ležely na obou březích Nilu poblíž vesnic Ballána a Kustul v Núbii 2 Walter Bryan Emery a jeho asistent L.P. Kirwan byly vedoucími tříleté expedice, jež čítala 150 egyptských dělníků. V jejich týmu byl i italský archeolog Ugo Monneret de Villard, který se ujal průzkumu ohrožených křesťanských lokalit. Nakonec se ukázalo, že pahorky ve svém nitru ukrývají hroby z byzantské doby. Všechny hrobky v této oblasti si byly dosti podobné a postavené na stejném principu. Dlouhá rampa vedla k úkrytu v hoře, kde byly umístěny pohřební komory z cihel. V komoře byla těla uložena, oblečena do koženého oděvu a ozdobena šperky. V dalších místnostech se nacházela tradiční pohřební výbava. 1 Water Bryan Emery ( ), byl britský egyptolog, který se narodil a vystudoval v Liverpoolu. Roku 1923 se účastnil vykopávek v Amarně. Pracoval také v Luxoru, Vesetu a Sakkáře. V letech byl vedoucím archeologického průzkumu Núbie. Zemřel roku 1971 v Káhiře. 2 Engelbach Rex: Introduction to Egyptian Archeology. Cairo 1946, str , in: Reeves Nicholas: Starověký Egypt Kronika velkých objevů. Academia, Praha 2006, str

20 Ve letech 20. století se začal z průzkumem lokalit více na jih, což již bylo území súdánské Núbie. Cílem se staly chrámy a pohřebiště v Kávě, Firce, Sesebí, Amaře, Chartúmu, Šahénabu, Abce, Sobě, Koru, Sai, Debéře a Solenu. Obr. 5 Kadidelnice nalezené v hrobce 80 v Balláně zdroj: Reeves Nicholas: Starověký Egypt Kronika velkých objevů. Academia, Praha Záchranná akce UNESCO v Núbii ( ) Od roku 1955 začala egyptská vláda uvažovat o nové, modernější přehradě. Nově chystaná hráz by zvedla hladinu řeky o dalších 62 metrů. Po postavení tohoto nového přehrazení řeky a rapidním zvednutí hladiny by zůstala pod vodou celá část egyptské Núbie a značná část súdánské Núbie. Proto když byl projekt egyptskou vládou roku 1958 schválen, zahájila Egyptská památková služba téměř okamžitě výzkum důležitých archeologických lokalit, které se nacházely v této zátopové oblasti. Sama egyptská vláda neměla dostatek prostředků, ani odborníků, aby byla schopna zachránit své památky, které se předtím rozhodla zničit. Egypt byl tedy nucen požádat o pomoc i jiné státy, ale nesetkal se přílišnou odezvou. Proto se musel 6. dubna 1959 oficiálně obrátil o pomoc přímo k mezinárodní organizaci UNESCO. Súdán o poskytnutí pomoci požádal zhruba o půl roku později než Egypt, a to 24. října UNESCO pověřilo Christiane Desroches-Noblecourtovou 1, pracovnici muzea v Louvru 2, aby založila Středisko 1 Christiane Desroches-Noblecourtová byla dlouholetá pracovnice muzea v Louvru. Podílela se i na restaurování mumie faraona Ramesse II. v muzeu v Káhiře. 2 Louvre je asi nejznámější muzeum na světě. Nachází se v Paříži mezi ulicemi Rivoli a Palace de Concorde na pravém břehu Seiny. Sbírky začal shromažďovat František I. v 16. století. Oficiálně bylo muzeum pro veřejnost otevřeno v roce Jeho sbírky jsou rozděleny do 7 oddělení: egyptské starožitnosti, stará antická a orientální 20

21 pro zdokumentování egyptských památek. Toto Středisko mělo mimo jiné nalézt nějaký vhodný způsob, jak památky zachránit. UNESCO se do záchranné akce takřka okamžitě zapojilo a již v říjnu téhož roku do Núbie zamířily výpravy expertů. Mezi expedicemi z celého světa, které se na akci podílely, byla i československá skupina 1. Cílem bylo prozkoumat všechna archeologická naleziště, zdokumentovat stavby, zachránit tamní chrámy a jiné předměty umělecké hodnoty. Oficiálně byla celá akce vyhlášena 8. března 1960 tehdejším generálním ředitelem UNESCO Vittorinem Veronesem: Začaly práce na Velké asuánské přehradě není snadné vybrat si mezi dědictvím minulosti a budoucím blahobytem lidu, žijícího v nouzi ve stínu jednoho z nejskvělejších odkazů minulosti: není snadné rozhodnout se mezi chrámy a úrodami Tyto památky jsou částí společného dědictví, které zahrnuje poselství Sokratovo a fresky z Adžanty, hradby Uxmalu a symfonie Beethovenovy. Poklady univerzální hodnoty vyžadují univerzální ochranu Místo světa zbaveného části svých divů může lidstvo doufat v odhalení dosud neznámých zázraků Pozval jsem vlády, instituce, veřejné a soukromé nadace a lidi dobré vůle všude je třeba práce, vybavení a peněz 2 Celý tento podnik byl řízen egyptským ministrem kultury a egyptskou památkovou službou. Vedení UNESCO na svém generálním zasedání roku 1962 zvolilo výkonný výbor mezinárodní akce na záchranu památek Núbie, který byl složen z 15 zastupitelů členských států. Celá akce se setkala s velkým ohlasem a země celého světa nabídly finanční, technickou nebo odbornou pomoc. Některé státy vyslaly přímo do Núbie své vědecké expedice. Akce se účastnily dva typy expedic. První z nich měly obstarat důkladný průzkum v terénu, aby bylo objeveno co nejvíce ukrytých a dosud neobjevených památek. Druhý typ výprav měl zdokumentovat a pokud možno i zachránit již objevené objekty. Záchrany se účastnilo 43 expedicí ze 24 zemí z celého světa. 24 expedic pracovalo v egyptské Núbii 3 a zbývajících 19 bylo činných v súdánské Núbii 4. Expedicím byly přiděleny koncese, kde měly konat průzkum. Někdy však mohlo dojít k omylu: Francouzská expedice začala výkop tzv. pouštního kostela na rakouské koncesi v Sajále, když se však keramika, řecké a římské starožitnosti, malby, kresby, mědirytiny XIII. XIX. století, skulptury středověku, renesance a moderní doby, malé umělecké předměty světové historie, námořnictví a etnografie. 1 Československo bylo jednou z prvních zemí, která se do záchranné akce zapojila. 2 Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str Jen na egyptském území pracovaly expedice z Československa, Maďarska, SSSR, Rakouska, Itálie, Holandska, Kanady, Indie a Egypta 4 Jen na Súdánském území pracovaly např. expedice z tehdejší NDR, tři skandinávské státy, Finska, Argentiny, Ghany a Súdánu. Na obou územích svoji činnost provádělo Polsko, Švýcarsko, USA, Francie, NSR, Španělsko, Anglie. 21

22 situace vyjasnila, odevzdala Rakušanům celou dokumentaci, aby mohli plynule v práci pokračovat. Nikdy nešlo o záměrné porušování hranic koncesí nebo o konkurenční boj. 1 Památkové služby jak v Egyptě, tak v Súdánu se snažily vyjít hostujícím vědcům maximálně vstříc a poskytnout jim co možná nejlepší zázemí pro vědecké výzkumy. Podporovaly je morálně i materiálně, od půjčení lodě až po přísun potravin a pitné vody. Poskytovaly jim vědecké podklady, mapy a plány. Expedice se sestávaly z egyptologů, prehistoriků, klasických archeologů, historiků, kunsthistoriků, geologů, zoologů, antropologů, konzervátorů a technických pracovníků. Podmínky pro výzkum bylo ale velmi tvrdé. V Núbii bylo nesnesitelné horko, nedostatek vody, potravin a technického zázemí. Vedoucím expedice londýnské Společnosti pro výzkum Egypta se stal H. S. Smith. Angličané prováděli výzkum celé Dolní Núbie (zkoumány úsek měl na délku zhruba 200 km) a objevili zhruba 50 nalezišť, jež doporučila k dalšímu zkoumání. Súdánská expedice nalezla asi 1000 nalezišť, ale vlivem nedostatku času nebylo provedeno podrobné zkoumání lokality. Skandinávská expedice pracovala na 490 lokalitách na východním břehu Nilu mezi Farasem a Kummou. Jen Finové se zasloužili o objevení 44 archeologických lokalit. Dvě expedice se zaměřily výhradně na prehistorický výzkum. Na pravém břehu egyptské Núbie byla udělena koncese pracovníkům z Peabodyho muzea Yalské univerzity, které vedl profesor Ch. A. Reed. Na stejném území prováděli výzkum i pracovníci Kanadského národního muzea v Ottavě. Západní stranu egyptské i súdánské Núbie dostala na starost spojená prehistorická expedice pod vedením profesora R. Soleckiho a R. Fairbridge z Kolumbijské univerzity v New Yorku a profesora F. Wendorfa z Jižní metodistické univerzity v Dallasu. Expedice Humboldtovy univerzity v Berlíně měla za úkol provést epigrafický výzkum památek v zátopové oblasti v Súdánu, pod vedením profesora F. Hintzeho. Expedice leningradské Akademie věd, jejímž vedoucím byl profesor B. B. Piotrovský, prováděla výzkum skalních nápisů a kreseb ve Vádí Alákí a v okolí Dakky. Francouzská archeologická mise v Súdánu 2 měla na starosti levý břeh Nilu asi 10 kilometrů jihozápadně od Vádí Halfy. Učinila významné poznatky o pevnostní architektuře a organizaci tamního života. Tato výzkumná skupina provedla mj. objev tzv. klouzačky 3. Některé expedice byly úzce specializované, jak tomu bylo například u speciálních konzervátorských týmů. Jedním z nich byl egyptsko-jugoslávský tým, který odborně snímal 1 Strouhal Evžen: Sedmkrát do Núbie. Vyšehrad, Praha 1989, str Tuto expedici vedl prof. J. Vercoutter, který napsal několik publikací týkají se Egypta a jeho historie. Jednou z knih je Egypt znovu nalezený, z níž budu čerpat v kapitole Transfery núbijských chrámů. 3 Tento systém zajišťoval posun lodí po souši. Spojoval přístav na západ od pevnosti s nilským ramenem u osady Matuka. Jednalo se o spojené klády, na kterých byla vrstva neustále vlhkého bahna a po nich se sunuly sáně s lodí. 22

23 fresky ze staveb, které nebylo možno celé zachránit. Tato skupina pracovala například na freskách kostelů v Abdallah Nirkí a v Šebh Abd el-gadíru a chrámu v Abú Odě. Expedice, které se podílely na záchraně núbijských památek, dostaly za svoji práci a významnou pomoc část nalezených předmětů. Např. muzeum v Brooklynu uspořádalo výstavu pod názvem Afrika ve starověku umění starověké Núbie a Súdánu. Ale takovýchto výstav se po záchranné akci UNESCO objevilo na celém světě několik. Záchranná akce značně obohatila sbírky několika evropských i jiných muzeí Muzeum v Asuánu Většina nalezených nebo zachráněných předmětů, které zůstaly na území Egypta nebo Súdánu, byly umístěny v Muzeu Núbie v Asuánu nebo v Národním muzeu v Chartúmu. Núbijské muzeum patří mezi nejvýznamnější světová muzea, která se věnují egyptské historii. Jeho budování trvalo skoro 11 let a podílelo se na něm UNESCO. On February 4 th, 1986, the foundation stone of the Museum of Nubia was laid down. 1 Toto muzeum se rozkládá na m 2, z toho 7000 m 2 je zastavěno. Pečuje o nespočetné množství exponátů: 503 pieces belong to Pharaonic time, 52 of Coptic era, 103 of Islamic age, 140 of Nubian time, in addition to 360 pieces having the tang of Aswan. 2 Jeho funkcí není jen vystavování zachráněných předmětů, ale také poskytování informací v tamní knihovně a informačním centru. Celá stavba přišla na 60 mil. Egyptských liber

24 IV. Kapitola Československá expedice při akci UNESCO 4.1. Vznik České egyptologie Egyptologie se jakožto vědní disciplína zrodila v první polovině 19. století. Ke vzniku české egyptologie došlo o něco později. Pomineme-li Jana (Giovanniho) Kminka-Szedla, italského Čecha, jenž se věnoval studiu egyptského jazyka, dějin i kultury, byl zakladatelem tohoto vědního oboru u nás akademik František Lexa 1. 2 Pokračovateli se stali jeho žáci Jaroslav Černý 3, Zbyněk Žába 4 a František Váhala 5. Československý egyptologický ústav Univerzity Karlovy byl založen roku Nebylo náhodou, že v této době se chystala mezinárodní záchranná akce UNESCO v Núbii. Prvním úkolem našeho egyptologického ústavu, tehdy řízeného profesorem Zbyňkem Žábou, byla účast na mezinárodní akci UNESCO Příprava Československých expedic do Núbie Na záchranu núbijských památek bylo vysláno pět vědeckých expedic ( ), které vedl tehdejší ředitel prof. Zbyněk Žába. Československé expedici byly svěřeny dvě koncesní oblasti, tzv. Severní a Jižní koncese. Severní koncese se nacházela v oblasti obratníku Raka a zahrnovala oba břehy Nilu. Na severu ji vymezoval jižní okraj vesnice Naga el-birba poblíž lokality Kalábši, na jihu pak její hranici představoval severní okraj skalního chrámu Ramesse II. 7 v Gerf Huseinu. Jižní koncese se nacházela přibližně o 70 km jižněji... 1 František Lexa ( ) vystudoval matematiku a fyziku na tehdejší Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Od roku 1922 byl mimořádným profesorem egyptologie na Karlově univerzitě. Roku 1927 byl jmenován řádným profesorem egyptologie. Nejprve se zabýval staroegyptským náboženstvím a poté démotistice a koptologii. 2 Vachala Břetislav: Poslední odpočinek prvního egyptského kolaboranta. Vesmír 79, /6 3 Jaroslav Černý ( ) vystudoval egyptologii na Karlově univerzitě v Praze. Od roku 1925 pracoval na vykopávkách v Egyptě. Od roku 1951 působil jako profesor egyptologie v Oxfordu. Významné jsou jeho práce týkající se novoegyptštiny, kurzívního egyptského písma, filozofie, dějin a náboženství Egypta. 4 Zbyněk Žába ( ) dokončil studium orientalistiky a egyptologie na Karlově univerzitě v roce Byl iniciátorem vykopávek v Ptahšepsesově mastabě v roce Stal se vedoucím všech expedicí záchranné akce UNESCO v Núbii. 5 František Váhala ( ) byl český egyptolog a bohemista. Od roku 1962 se stal členem Československého egyptologického ústavu UK. Zabýval se hlavně epigrafickým výzkumem Dolní Núbie. 6 Vachala Břetislav: Poslední odpočinek prvního egyptského kolaboranta. Vesmír 79, /6 7 Ramesse II. Byl faraónem 20. dynastie. Je považován za nejúspěšnějšího vládce v celých egyptských dějinách. Jeho otec Setchi I. mu poskytnul vhodnou půdu pro jeho další úspěchy. Říká se, že vládl celých 80 let a měl přes 100 dětí. Byl velkým stavitelem a dobyvatelem. 24