Bankovní institut vysoká škola Praha. Volný pohyb osob v EU podle nové směrnice ES. Bakalářská práce

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Volný pohyb osob v EU podle nové směrnice ES Bakalářská práce Milan Šimek květen 2008

2 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Volný pohyb osob v EU podle nové směrnice ES Bakalářská práce Autor: Milan Šimek Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: doc. JUDr. Král Richard, LL.M. Praha květen

3 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Praze dne:1. května 2008 Milan Šimek 2

4 Anotace práce: Bakalářská práce se zabývá Evropskou unii. Evropská unie si plně uvědomuje svoji klíčovou roli ve světové politice a ekonomice. Jedním z největších úspěchů EU je vytvoření prostoru bez hranic, v němţ platí volný pohyb osob, zboţí, sluţeb a kapitálu. O těchto čtyřech aspektech volného pohybu se někdy hovoří jako o čtyřech svobodách. Cílem bakalářské práce bylo analyzovat, rozebrat klady a zápory volného pohybu osob v Evropské unii, ať jiţ za účelem pracovním, studijním, cestovním či za účelem podnikání. Annotation: Bachelor thesis deals with European union. The European union is fully Avare of its key part in world politics and economics. One of the great achievements of the EU has been to create a frontier-free area within which people, goods, services and money can all move around freely. This four-fold freedom of movement is sometimes called the four freedoms. The purpose of this bachelor thesis was analyse, take to parts accomplishments and spur of free movement of person in European union, whether already with the view of working, educational, travel or with the view of business. 3

5 Obsah: 1. ÚVOD EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ A EVROPSKÁ UNIE EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ A JEHO VZNIK EVROPSKÁ UNIE A MAASTRICHTSKÁ SMLOUVA POLITIKA EVROPSKÉ UNIE PILÍŘE CÍLE EVROPSKÉ UNIE ORGÁNY EVROPSKÉ UNIE SYMBOLY EVROPSKÉ UNIE PODMÍNKY ČLENSTVÍ OBČANSTVÍ EVROPSKÉ UNIE OBJASNĚNÍ POJMU OBČANSTVÍ PRÁVA OBČANŮ EVROPSKÉ UNIE VOLNÝ POHYB PRO OBČANY EU A OBČANY NEČLENSKÝCH ZEMÍ SVOBODA POHYBU: SCHENGEN PRÁVO POBÝVAT A USAZOVAT SE NA CELÉM ÚZEMÍ EU PRÁVO HLEDAT SI PRACOVNÍ PŘÍLEŢITOSTI A PRACOVAT VE VŠECH ČLENSKÝCH ZEMÍCH EU PRÁVO NA STEJNÉ ZACHÁZENÍ JAKO ZAMĚSTNANCI DANÉHO STÁTU EU PRÁVO PODNIKAT NA CELÉM ÚZEMÍ EU PRÁVO STUDOVAT A PŘIPRAVOVAT SE NA BUDOUCÍ POVOLÁNÍ PRÁVO VOLIT A BÝT VOLEN PRÁVO NA DIPLOMATICKOU A KONZULÁRNÍ OCHRANU PRÁVO PETIČNÍ, PRÁVO PŘEDKLÁDAT SVÉ STÍŢNOSTI EVROPSKÉMU OMBUDSMANOVI PRÁVO OSLOVIT INSTITUCI V JEDNOM Z OFICIÁLNÍCH JAZYKŮ UNIE PRÁVO NA VOLNÝ PŘÍSTUP KE VŠEM DOKUMENTŮM UNIE KLADY A ZÁPORY NOVÉHO REŢIMU VOLNÉHO POHYBU OSOB HLAVNÍ DŮSLEDKY VOLNÉHO POHYBU OSOB PRO OBČANY EVROPSKÉ UNIE HLAVNÍ DŮSLEDKY VOLNÉHO POHYBU OSOB PRO OBČANY NEČLENSKÝCH ZEMÍ KLADY NOVÉHO REŢIMU VOLNÉHO POHYBU OSOB ZÁPORY NOVÉHO REŢIMU VOLNÉHO POHYBU OSOB VÝSLEDKY ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ

6 1. Úvod Myšlenka společné Evropy je velmi stará. Vţdyť i své jméno Evropa odvozuje od jedné postavy řecké mytologie. Cílem společné Evropy tehdy, stejně jako dnes, bylo zajistit mír, prosperitu a nový start kontinentu, jehoţ politické a hospodářské základy se fakticky rozpadly. K dosaţení tohoto cíle byla vytvořena řada různých organizací s různými prioritami. Evropa byla vţdy domovem mnoha různých národů a kultur. Část obyvatelstva v kaţdé členské zemi tvoří lidé z jiných zemí, většinou úzkými vazbami na hostitelskou zemi. V rámci Evropské unie je kulturní rozmanitost a etnika velice důleţitá a je třeba propagovat vzájemný respekt, porozumění a toleranci. 5

7 2. Evropské společenství a Evropská unie Evropská unie je svébytná mezinárodní organizace, která je částečně ekonomická, částečně politická, částečně nadnárodní a částečně mezivládní. Na počátku evropského integračního procesu, který vyústil ve vznik Evropské unie, byl vznik tří evropských společenství padesátých letech minulého století Evropské společenství a jeho vznik Pojem Evropské společenství (ES) zahrnuje souhrnné označení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), zaloţeného v roce 1952, Evropského atomového společenství (EURATOM), zaloţeného v roce 1957 a Evropského hospodářského společenství (EHS), taktéţ zaloţeného v roce Takzvanou Slučovací smlouvou z roku 1965 byly orgány těchto tří oddělených společenství spojeny. Od této doby se můţeme setkávat téţ s názvem Evropské společenství. Na základě deklarace začalo v roce 1952 fungovat Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), jehoţ cílem bylo vytvoření společného trhu s uhlím a oceli. Zakládajícími členy Společenství se staly Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko. Smlouva o zaloţení ESUO, která byla uzavřena na padesát let, přinesla řadu novinek klíčových pro další vývoj západoevropské integrace. Smlouva předně zajistila nadnárodní postavení pro Vysoký úřad jako nejvyšší orgán Společenství. Stalo se tak vůbec poprvé v evropské historii. Dále zakotvila zásadu, ţe pro obchod s uhlím a oceli budou mezi šesticí zakladatelských států odstraněna cla, cla pro obchod s třetími zeměmi budou naopak stanovena centrálně a na území členských zemí bude umoţněna volná hospodářská soutěţ bez zásahů státních orgánů. 1 1 Dr. Petr Greger, Prof. Ing. Jaroslav Jakš, DrSc., Prof. HDr. Alexandr Ort, DrSc, Ing.Petr Pajas, JUDr. Václav Šmejkal, Prof. Ing. Luděk Urban, CSc. Co je to, kdyţ se řekne Evropská Unie- Vydalo centrum pro demokracii a svobodné podnikání, Štěpánská 18, Praha 1, Praha

8 Úspěch integrace v oblasti uhlí a oceli inspiroval západoevropské politiky k úvahám, do jakých odvětví směřovat další snahy o uţší spolupráci. Po krachu jednání o vytvoření Evropského obranného společenství a Evropského politického společenství se pozornost zainteresovaných zemí definitivně přesunula na integraci ekonomickou: v roce 1957 šestice výše uvedených zemí podepsala tzv. Římské dohody o zaloţení dalších dvou společenství: Evropského hospodářského společenství (EHS) a Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom). Zatímco Euratom spadal podobně jako ESUO pod dílčí integraci a věnoval se pouze jednomu strategickému odvětví, konkrétně mírovému vyuţití atomové energie, EHS reprezentovalo model široké integrace. Jeho cílem bylo dosáhnout harmonického hospodářského vývoje ve všech odvětvích, čímţ by byl zároveň zajištěn růst ţivotní úrovně obyvatelstva. Prostředkem, jak toho dosáhnout, se měl stát tzv. společný trh. V době podpisu Římských smluv se jednalo o nejambicióznější projekt ekonomické integrace na světě Evropská unie a Maastrichtská smlouva Nejdůleţitějším mezníkem v Evropském integračním procesu byla smlouva o Evropské unii (tzv. Maastrichtská smlouva), ze dne 7.února 1992, která nabyla účinnosti 1.listopadu Tím došlo k propojení tří dosavadních společenství v jeden celek, označován smlouvou jako Evropská unie (EU). 2 Evropská unie má v současnosti 27 členských států, celkovou rozlohu km², přibliţně 496 miliónů obyvatel a zabývá se širokou paletou otázek, které mají přímý dopad na náš kaţdodenní ţivot. 2 O Evropské unii. Vydalo Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2000.ISBN

9 Od má Evropská unie 27 členů: Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko a Velká Británie. Evropská unie má 27 členských států a 23 úředních jazyků. Kaţdý členský stát si při přistoupení k Unii určí, který jazyk (či jazyky) si přeje pouţívat jako úřední jazyk EU. Unie tedy pouţívá jazyky, které si zvolili sami občané prostřednictvím svých vlád, nikoli jeden či několik jazyků, které vybrala Unie a kterým by mnoho lidí v Unii nemuselo rozumět. Evropská unie aktivně podporuje lepší znalost a širší pouţívání všech úředních jazyků také v oblasti kultury a zlepšování kvality ţivota. Evropa je světadílem s mnoha různými tradicemi a jazyky, ale také se společnými hodnotami, jakými jsou demokracie, svoboda a sociální spravedlnost. Evropská unie tyto hodnoty brání. Podporuje spolupráci mezi národy Evropy, posiluje jednotu při zachování rozmanitosti a zajišťuje, aby rozhodnutí byla přijímána co nejblíţe všem občanům. Svět jednadvacátého století se vyznačuje stále vzrůstající vzájemnou závislostí a více neţ kdy předtím je nezbytné, aby kaţdý evropský občan spolupracoval s lidmi ostatních zemí v duchu zvídavosti, otevřenosti a solidarity Politika Evropské unie pilíře Od podpisu Maastrichtské smlouvy se oblasti politické činnosti EU, tzv. politiky EU, schématicky dělí do tzv. tří pilířů. Jednotlivé pilíře se liší svou náplní a systémem svého fungování. 3 První pilíř je tzv. komunitárním pilířem, do něhoţ byla včleněna původní tři Společenství EHS (přejmenované na ES), Euratom a ESUO. Skrývají se v něm společné politiky související bezprostředně s realizací vnitřního trhu a hospodářskou a měnovou unií. 3 O Evropské unii. Vydalo Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2000.ISBN

10 Dále obsahuje tzv. koordinované politiky, jako například podporu výzkumu a vzdělání, sociální politiku, politiku v oblasti podpory regionů, kulturní politiku apod. Evropská komise, Rada EU a Evropský parlament mají zde největší rozhodovací pravomoc. V prvním pilíři postoupila evropská integrace nejdále, Evropská společenství mají právní subjektivitu. První pilíř převáţně funguje na principu nadnárodní spolupráce. Podstata je v tom, ţe orgány EU mohou v otázkách spadajících do komunitárního pilíře rozhodovat většinovým hlasováním. 4 Druhý pilíř zahrnul do struktury EU zásady Evropské politické spolupráce, a nazýváme jej Společná zahraniční a bezpečnostní politika. Spadají pod něj také otázky společné obrany, budování evropských jednotek rychlé reakce, udrţování míru, vojenská pomoc třetím zemím či formulace společných postojů členských států vůči problémům v mezinárodní politice. 5 Druhý a třetí pilíř nově zahrnuly do chrámu EU také neekonomické aktivity. Tyto pilíře převáţně fungují na principu mezivládní spolupráce. Podstata je v tom, ţe při jednáních o zahraniční politice či spolupráci v oblasti vnitra je tedy většinou třeba jednomyslný souhlas všech členských zemí. Největší rozhodovací pravomoc má Rada Evropské unie sloţená z ministrů členských zemí, do jejichţ pravomoci spadají příslušné resorty. Soudní dvůr zde nemůţe vydávat rozsudky. Spolupráce v třetím pilíři byla zaměřena mimo jiné na sblíţení pravidel pro imigraci ze třetích zemí či udělování víz. Dále skrývá například společný boj proti organizovanému zločinu, policejní spolupráci při potírání obchodu s drogami, nucené prostituce apod. Od roku 1999, kdy další revize zakladatelských smluv - tzv. Amsterdamská smlouva - přesunula podstatnou část třetího pilíře související s volným pohybem osob pod pilíř první (především justiční spolupráci v občansko-právních věcech, vízovou a cizineckou politiku apod.) jej nazýváme Policejní a soudní spolupráce v trestních záleţitostech. K zajištění fungování třetího pilíře byl zaloţen evropský policejní úřad Europol. 6 4,5,6 Dr. Petr Greger, Prof. Ing. Jaroslav Jakš, DrSc., Prof. HDr. Alexandr Ort, DrSc, Ing.Petr Pajas, JUDr. Václav Šmejkal, Prof. Ing. Luděk Urban, CSc. Co je to, kdyţ se řekne Evropská Unie- Vydalo centrum pro demokracii a svobodné podnikání, Štěpánská 18, Praha 1, Praha

11 V současnosti je rozdělení politiky Evropské unie do tří pilířů následující: I. Evropské společenství: Společná zemědělská politika Hospodářská a měnová unie Celní unie a Společný trh Společná obchodní politika Regionální a strukturální politika Dopravní politika Sociální politika Schengenský prostor Občanství Evropské unie Vědecko-výzkumná politika Politika hospodářské soutěţe Ekologická politika Politika ochrany spotřebitele Vzdělání a kultura Společná rybolovná politika Azylová a přistěhovalecká politika II. Společná zahraniční a bezpečnostní politika Zahraniční politika: Spolupráce v zahraniční politice Dodrţování míru Volební pozorovatelé Lidská práva Demokracie Rozvojová pomoc Bezpečnostní politika: Evropská bezpečnostní politika 10

12 Evropské síly rychlé reakce Odzbrojování III. Policejní a justiční spolupráce Pašování drog a obchod se zbraněmi Obchod s lidmi Terorismus Zločiny proti dětem Organizovaný zločin Korupce Evropská unie (EU) je rodina demokratických evropských států, které se zavázaly spolupracovat v zájmu zachování míru a prosperity. Není to stát, jehoţ cílem by bylo nahradit státy současné, ale je více neţ jakákoliv jiná mezinárodní organizace. EU je ve skutečnosti jedinečná. Její členské státy vytvořily společné instituce, na něţ delegují část své suverenity tak, aby rozhodnutí o konkrétních otázkách společného zájmu bylo moţné přijímat demokraticky na evropské úrovni. Tato sdílená suverenita se rovněţ nazývá "evropská integrace" Cíle Evropské unie Cílem Evropské unie je především posilování ekonomické a sociální soudrţnosti a propojenosti členských států, prosazování vlastní identity v mezinárodněpolitických vztazích, posilování ochrany, práv a zájmů občanů Unie. Jedním z největších úspěchů EU je vytvoření prostoru bez hranic, v němţ platí volný pohyb osob, zboţí, sluţeb a kapitálu. O těchto čtyřech kategoriích se někdy hovoří jako o čtyřech svobodách. Mezi cíle Evropské unie patří především: dosaţení jednoty evropských národů, 11

13 zajistit vyváţený a trvalý hospodářský a sociální pokrok, zejména vytvořením prostoru bez vnitřních hranic, posílením hospodářské a sociální soudrţnosti a zřízením hospodářské a měnové unie, potvrdit svou identitu na mezinárodní scéně prováděním společné zahraniční a bezpečnostní politiky včetně politiky společné obrany, posílit ochranu práv a zájmů občanů členských států zavedením občanství Evropské unie, rozvíjet úzkou spolupráci v oblasti justice a vnitra. K zdárnému dosaţení všech svých cílů je Evropská unie vybavena těmito prostředky: komunitární legislativou, která se uplatňuje ve všech členských státech Evropské unie, rozpočtem, institucemi a orgány společenství Orgány Evropské unie Základním principem fungování Evropské unie je svěřování pravomocí, které byly dříve v kompetenci členských států, na evropské instituce. Základem evropských institucí je tzv. institucionální trojúhelník Rada Evropské unie, Evropská komise a Evropský parlament. 7 Rada Evropské unie je rozhodující institucí EU a zastupuje zájmy jednotlivých členských států na evropské úrovni. Přestoţe mnohé pravomoci minulosti delegovala na Komisi zůstává stále nejvlivnějším orgánem EU. Významné pravomoci má v oblastech 2. a 3. pilíře (např. společná zahraniční politika nebo policejní spolupráce), v oblasti 1. pilíře můţe rozhodovat pouze na základě návrhu Komise. 8 7 Jak funguje Evropská unie průvodce občana institucemi EU evropská dokumentace, ISBN SVOBODOVÁ, Andrea; JANKU, Martin.Evropská unie-evropské právní prostředí.praha-computer Press,

14 Rozhodování Rady probíhá jednomyslně, kvalifikovanou nebo prostou většinou hlasů vţdy podle toho, jak to jednotlivá ustanovení Smlouvy určují. Jednomyslnost - kaţdá země má při hlasování jeden hlas, uplatňuje se zde systém veta. Z hlediska tvorby funkční politiky EU méně efektivní (hrozba uplatnění veta). Jednomyslnost je poţadována v oblasti 2. a 3. pilíře a také jednomyslnost vyţaduje Smlouva zpravidla v záleţitostech, které se dotýkají důleţitých zájmů členských států (např. při rozhodování o daních, o svobodě pohybu, o právech a zájmech pracovníků.. ). Prostá většina - k přijetí návrhu se Rada musí usnést většinou hlasů svých členů. Kaţdý stát má jeden hlas. Prostou většinou se hlasuje pouze o procedurálních otázkách a některých aspektech společné obchodní politiky. Kvalifikovaná většina - patří k nejvíce vyuţívaným způsobům hlasování. Hlasování kvalifikovanou většinou je efektivnější a rychlejší neţ hlasování vyţadující jednomyslnost, které se pouţívalo dříve v mnohem větší míře. Jednomyslně se shodnout v šesti členech bylo určitě jednodušší, neţ u současných dvaceti sedmi členů EU. Většina rozhodování se provádí na základě kvalifikované většiny, kdy hlasy členských států mají různou váhu v závislosti na počtu obyvatel. Kaţdý půlrok předsedá Radě jiná země EU. Hlavní úkoly předsedající země je organizovat setkání Rady a reprezentovat EU navenek. Evropská komise sleduje zájmy Evropské unie jako celku, komisaři tedy nemají přihlíţet k zájmům jednotlivých zemí. Největší pravomoci má v oblasti 1. pilíře, má právo iniciovat návrhy zákonů a dohlíţí na dodrţování přijatých smluv. Vypracovává také návrh rozpočtu EU a provádí kontrolu jeho plnění. Dále Komise zastupuje EU při mezinárodních jednáních a má právo sjednávat s třetími státy dohody. Má významné pravomoci při přijímání nových členů do Unie a zajišťuje kontakty s nečlenskými státy EU. Evropská komise rozhoduje na základě prosté většiny hlasů. Sídlo má v Bruselu. 9 9 Jak funguje Evropská unie průvodce občana institucemi EU evropská dokumentace, ISBN

15 Evropský parlament funguje jako kontrolní a poradní orgán Evropské unie. Schvaluje sloţení Evropské komise a má právo kontrolovat její činnost, podílí se na tvorbě zákonů, vyslovuje souhlas s mezinárodními smlouvami a přijímáním nových členských států. Má také značné pravomoci v oblasti společného rozpočtu EU. 10 Sídlem EP je Štrasburk, ale parlament pracuje také v Bruselu a Lucemburku. Evropský parlament se usnáší prostou většinou. Další důleţité instituce a orgány EU jsou: Evropský Soudní dvůr, Evropský Účetní dvůr, Evropský hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů, Evropská investiční banka, Evropská centrální banka Symboly Evropské unie Existují jiţ symboly, které představují společnou evropskou identitu. Mezi tyto symboly řadíme: Evropská vlajka Není pouze symbolem Evropské unie, ale i evropské jednoty a identity v širším smyslu. Kruh zlatých hvězd představuje solidaritu a soulad mezi evropskými národy. Počet hvězd nemá ţádnou souvislost s počtem členských států. Hvězd je dvanáct, protoţe číslo dvanáct je tradičním symbolem dokonalosti, úplnosti a jednoty. Vlajka tedy zůstává stejná bez ohledu na rozšiřování EU. Hymna Evropské unie Tato hymna symbolizuje svobodu, společenství a mír mezi národy a občany členských zemí Evropské unie. Není to hymna pouze Evropské unie, ale hymna Evropy v širším slova smyslu. Její melodie pochází z deváté symfonie, kterou v roce 1823 sloţil skladatel Ludvík van Beethoven. 10,11 Jak funguje Evropská unie průvodce občana institucemi EU evropská dokumentace. ISBN

16 Den Evropy 9. květen - Den Evropy ( často se také označuje jako Schumanův den) představuje příleţitost pro aktivity a oslavy, které Evropu přibliţují k jejím občanům a sbliţují národy Unie. Dne 9. května 1950 představil Robert Schuman svůj návrh na vytvoření organizované Evropy jako nezbytné podmínky pro udrţení mírových vztahů. Právě toto prohlášení se stalo základním kamenem pro pozdější vznik Evropské unie. Motto Evropské unie je Jednotná v rozmanitosti. Toto motto znamená, ţe prostřednictvím EU se Evropané sjednotili ve společném úsilí o mír a blahobyt a ţe mnoţství různých kultur, tradic a jazyků je pro evropský kontinent výraznou výhodou. Měnová jednotka Posledním symbolem Evropské unie je jednotná měna euro. Připravenost země na přijetí eura se posuzuje podle těchto pěti kritérií: Cenová stabilita: Inflace nesmí být o více neţ 1,5 % vyšší neţ ve třech zemích EU s nejniţší mírou inflace v předcházejícím roce. Rozpočtový schodek: Rozpočtový schodek musí být niţší neţ 3 % hrubého domácího produktu (HDP). Zadluţenost: Zadluţenost země nesmí přesahovat 60 % HDP. Stát s vyšší mírou zadluţenosti nicméně můţe euro přijmout, pokud se jeho zadluţenost trvale sniţuje. Úrokové míry: Dlouhodobá úroková míra nesmí být o více neţ 2 % vyšší neţ ve třech zemích EU s nejniţší mírou inflace v předcházejícím roce. Stabilita směnného kurzu: Směnný kurz měny dané země se musí po dva roky udrţet ve stanoveném pásmu. Tato kritéria se nazývají Maastrichtská, protoţe byla stanovena Maastrichtskou smlouvou. 15

17 2.7. Podmínky členství Evropská unie je otevřena kaţdé evropské zemi, která splňuje demokratické, politické a ekonomické podmínky členství. Plnoprávným členem Evropské unie se kandidátská země můţe stát po splnění tzv. Kodaňských kritérií (materiální předpoklady členství): politická kritéria: Kandidátská země musí mít stabilní instituce zajišťující demokracii, právní stát, dodrţování lidských práv a práv menšin. ekonomická kritéria: Země musí mít fungující trţní ekonomiku schopnou se vypořádat s konkurenčními tlaky uvnitř Unie, musí být schopna začlenit se do společného trhu. kritéria přijetí acquis communautaire: Země musí být schopná přijmout závazky vyplývající z členství, včetně cílů politické, hospodářské a měnové unie, musí mít veřejnou správu, která dokáţe provádět a spravovat právní předpisy Evropské unie v praxi. Dále mezi podmínky členství vstupu do EU řadíme procedurální podmínky členství: Uchazeč do EU musí být evropským státem : Není-li kandidátská země evropským státem, EU ţádost zamítne. Vlastní Proces přistoupení: Jednání o vstupu probíhají mezi kaţdou kandidátskou zemí a Evropskou komisí, která zastupuje EU. Musí být sjednána přístupová smlouva, která stanoví podmínky přístupu kandidátské země do EU. Jakmile jsou jednání dokončena, rozhodnutí povolit přistoupení nové země k EU musí být jednomyslně schváleno stávajícími členskými státy na zasedání Rady. Evropský parlament musí přistoupení schválit kladným vyjádřením absolutní většiny svých členů. Veškeré smlouvy o přistoupení musí potom členské státy a kandidátské země ratifikovat podle svých vlastních ústavních postupů. Datem vstupu v platnost takovéto smlouvy se kandidátská země stává členským státem Evropské unie. 16

18 3. Občanství Evropské unie 3.1. Objasnění pojmu občanství Občan je kaţdý člověk v demokratickém státě. Kaţdý občan má své povinnosti a práva. Od osmnácti let má kaţdý občan právo volební. Mohou volit i být voleni. Občanství je uvedeno v občanském průkaze. Občan můţe mít i více občanství. Nemohou být zbavena svého občanství proti své vůli. Občanství znamená příslušnost k politické skupině (původně to byla příslušnost k městu, dnes se jedná obvykle o příslušnost ke státu). Tato příslušnost je spojena s nějakými právy. Ten, kdo je drţitelem těchto práv, je občan. Hlavním z cílů Evropské unie bylo posílit ochranu práv a zájmů občanů členských států zavedením občanství Evropské unie. Jsem evropský občan. Jaká jsou moje práva? Kaţdý občan členského státu Evropské unie má také unijní občanství. Evropské občanství národní občanství nenahrazuje, pouze doplňuje, jak to ostatně explicitně upřesnila Amsterodamská smlouva. Platí ovšem provázanost unijního občanství na státní občanství členských států ( kdo není občanem členského státu, nemůţe být ani občanem unijním). Občanství Evropské unie zavedla Maastrichtská smlouva. Jiţ během vyjednávání o této Smlouvě se ukázalo, ţe jednotlivé členské státy si pojem unijního občanství představují rozdílně. Články ve Smlouvě týkající se občanství jsou tedy velmi kompromisními formulacemi. Nicméně občanství v tomto případě neznamená státní příslušnost; souvisí spíše s právy a svobodami, které Vám náleţí jako občanovi členského státu Společenství. S unijním občanstvím nejsou spojeny ţádné povinnosti, tím se liší od státního občanství. Občanství EU tedy pouze doplňuje občanství členského stát a jsou s ním spojena jen práva. Poskytnutá občanská práva jsou zkrátka dalšími právy navíc. 17

19 Amsterodamská smlouva ještě dále prohloubila práva občanů EU. Občanství Unie je zakotveno v článku 17 Smlouvy o zaloţení ES: Každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je občanem Unie. Občanství Unie doplňuje státní příslušnost členského státu, ale nenahrazuje ji. 12 Dalším důleţitým článkem, který se týká občanství EU je čl. 18, který říká, ţe: každý občan Unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států s výhradou omezení a podmínek stanovených v této smlouvě a v opatřeních přijatých k jejímu provedení. 13 V čl. 12 je pak zakotven tzv. princip nediskriminace, coţ znamená, ţe : v rámci předmětu úpravy této smlouvy, aniţ by byla dotčena její zvláštní ustanovení, je zakázána jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti Práva občanů Evropské unie Mezi hlavní práva občanů řadíme tyto: svobodu pohybu (cestování) po celém jejím území pobývat či usazovat se kdekoli na území Evropské unie právo hledat si pracovní příleţitosti a pracovat ve všech členských zemích právo na stejné zacházení jako zaměstnanci daného státu Evropské unie - zákaz diskriminace v zaměstnání jako osoba samostatně výdělečně činná můţe poskytovat sluţby na celém území EU právo studovat, vzdělávat se, připravovat se na budoucí povolání a uskutečňovat výzkum na území EU právo volit a být volen do obecní samosprávy a do Evropského parlamentu v místě bydliště diplomatickou a konzulární ochranu orgány jakéhokoli členského státu Unie, v případě, ţe členský stát příslušníka Unie není v třetí zemi konzulárně nebo diplomaticky zastoupen 12,13,14 ÚZ číslo 625 Evropské právo základní dokumenty. Podle stavu k Vydáno nakladatelství Sagit, a.s. ISBN

20 právo petiční, právo předkládat své stíţnosti evropskému ombudsmanovi právo oslovit jakoukoliv instituci nebo orgán Evropské unie v jednom z oficiálních jazyků Unie (jazyky všech členských zemí EU) a obdrţet odpověď ve stejném jazyce občan Evropské unie má také právo na volný přístup ke všem dokumentům Unie a členských států Evropské unie. Výjimku z tohoto pravidla mohou udělit pouze Evropský parlament nebo Rada Evropské unie 4. Volný pohyb pro občany EU a občany nečlenských zemí 4.1. Svoboda pohybu: Schengen Schengenský prostor (slangově kráceno i na Schengen) je území některých evropských států (zemí Schengenské dohody, slangově zemí Schengenu), na kterém mohou osoby překračovat hranice smluvních států na kterémkoliv místě, aniţ by musely projít hraniční kontrolou. Svoboda volného pohybu a pobytu znamená v prvé řadě moţnost překročit bez zdlouhavých formalit hranici své země. Občané Evropské unie mohou do jiného členského státu vycestovat na platný cestovní pas, postačuje ale také platný občanský průkaz. Výrazným ulehčením svobody cestování bylo přijetí Schengenské dohody. Schengenská dohoda je základním aktem o postupném rušení kontrol na společných hranicích.její přijetí v roce 1985 si předsevzala zrušit na vnitřních hranicích celní a policejní kontroly osob. Jejími signatářskými státy byly zpočátku pouze Německo, Francie a země Beneluxu. Dohoda byla podepsána mimo rámec společenství, coţ vyjadřovalo vůli signatářských zemí postoupit vpřed bez ohledu na odmítavý postoj jiných států, a obzvláště Velké Británie. Druhým důvodem byla snaha jednotlivých států zachovat si plnou kontrolu celého procesu otevírání hranic. Otevírání hranic bylo povaţováno za citlivý problém. Nešlo pouze o prosazení práva na volný pohyb. Prostor svobody, který Schengen hodlal v Evropě zavést, se totiţ měl stát zároveň prostorem bezpečnosti a práva. V roce 1990 byla přijata Prováděcí konvence k Schengenské dohodě, která podmiňovala otevření hranic vytvořením účinného systému bezpečnosti. Odstranění kontrol osob na vnitřních hranicích zbavovalo státy účinného prostředku kontroly migrace a zvyšovalo riziko rozšíření 19

21 mezinárodní kriminality. Konvence stanovila princip volného překročení vnitřních hranic, a to i mimo hraniční přechody. Státy si však vymínily zachování ochranné doloţky, která umoţňuje přechodně obnovit kontroly osob na svých hranicích v rámci Evropské unie z důvodu ochrany veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti. Kontrola osob ze třetích zemí se přesunula na vnější hranice, kde byly stanoveny jednotné standardy jejího provádění. Další ustanovení se týkala sjednocení vízové politiky vůči třetím zemím a vytvoření systému, který by zamezil tzv. azylové turistice občanů třetích zemí. Došlo k prohloubení policejní a justiční spolupráce: za jistých okolností mohou policejní sloţky jednoho členského státu pokračovat ve sledování nebo pronásledování podezřelých osob i přes hranice na území jiného členské země. Byl vytvořen i informační systém Schengen se sídlem ve Štrasburku. V jeho centrálním registru, který průběţně doplňují policejní sloţky zemí EU, jsou zapsána jména podezřelých a neţádoucích osob. Občané třetích států, kteří byli prohlášeni za neţádoucí osoby v jednom státě EU, tak mají zakázán vstup po celé území všech členských států Evropské unie. V současné době zahrnuje v zásadě všechny členské státy EU kromě Irska a Velké Británie, které sice v roce 2000 Schengenskou dohodu také podepsaly, ale účastní se jen její části (např. policejní spolupráce). Členy Schengenského prostoru jsou navíc také Island a Norsko, které se neřadí mezi členské státy EU. Česko a další nové země EU (kromě Kypru, Rumunska a Bulharska) vstoupilo do Schengenského prostoru 21.prosince Právo pobývat a usazovat se na celém území EU Kaţdý občan Evropské unie má právo svobodně cestovat a usazovat se na území Evropské unie. Pokud se občan Evropské unie dnes rozhodne cestovat z jedné členské země do druhé, ať jiţ cestovatelsky za účelem poznání jako turista, nebo pracovně jako zaměstnanec nebo zkusit studovat v jiné členské zemí za účelem se více seznámit a naučit řeč jako student, neměl by mu v jeho záměrech nikdo bránit. Kaţdý občan Evropské unie má právo pobývat - krátkodobě či dlouhodobě - v jiné členské zemi Evropské unie Schengenské dohody. Vydalo Ministerstvo zahraničních věcí České republiky v edičním oddělení Ústavu mezinárodních vztahů v Praze ISBN /MZV ČR, ISBN /ÚMV 16 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2004/38/ES,ze dne 29.dubna Dostupné na World Wide Web: - článek 6,7 20

22 Právo, které se týká volného vstupu, pohybu a pobytu v kterékoliv členském státu je upraveno komunitární Směrnicí 2004/38 a to na základě předloţení jakéhokoliv dokladu, ze kterého vyplývá příslušnost k členskému státu Evropské unie. Právo pobytu v konkrétní členské zemi je moţné i pro občana EU omezit. Avšak pouze ve výjimečných případech, které jsou odůvodněny veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností nebo ochranou zdraví. Tato směrnice nám také stanovila jaké konkrétní podmínky platí v zemi, kam cestujeme. V jednotlivých státech se mohou lišit. Ve směrnici jsou rozlišeny tři druhy pobytu: Všeobecně platí, ţe při pobytu do 3 měsíců není třeba osvědčení o registraci k pobytu. Ve většině zemí se nemusíte ani registrovat. V některých zemích však přesto chtějí, abyste ohlásili svůj pobyt. Takovýto pobyt nazýváme krátkodobý. Krátkodobý pobyt nelze podmínit ničím. (kromě jiţ zmíněných výjimečných případech). 17 Při pobytu nad tři měsíce je pak třeba buď registrace na příslušném úřadě, nebo vyřízení osvědčení o registraci k pobytu - záleţí na dané zemi. Takovýto pobyt nazýváme dlouhodobý. Po příjezdu do hostitelské země mu státní orgány vydají "osvědčení o registraci k pobytu pro státního příslušníka členského státu EU. Osvědčení o registraci k pobytu pro občana členského státu EU je zvláštní dokument, zpravidla odlišný od povolení vydávaných pro občany třetích zemí. Pro kladné vyřízení ţádosti je obvykle třeba doloţit důvod pobytu a finanční zajištění tohoto pobytu. Obecně potřebujete k vyřízení ţádosti platný cestovní pas nebo průkaz totoţnosti, dále jsou úřady oprávněny po Vás ţádat další dokumenty. Jejich rozsah se liší podle toho, do jaké kategorie spadáte. U takového pobytu rozlišujeme zda se jedná o pracovníky či osoby vykonávající samostatně výdělečnou činnost. Tato kategorie osob má právo pobytu na základě pracovní smlouvy či samostatně výdělečné činnosti. Pobyt u ostatních kategorií ( např. studenti, důchodci, nezaměstnaný ) můţe stát poţadovat prokázat existenci zdravotního pojištění a disponováním dostatečnými finančními prostředky, aby se nestali přítěţí sociálního systému daného státu.vyhoštění u dlouhodobého pobytu je moţné z důvodu ochrany veřejného pořádku a bezpečnosti ,18 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2004/38/ES,ze dne 29.dubna Dostupné na World Wide Web: - článek 6,7 21

23 Pokud osoba ţije trvale na území členského státu déle neţ pět let, tento pobyt se automaticky se stává pobytem trvalým. Osoba se pak můţe registrovat k trvalému pobytu, získává nárok na plnou integraci do sociálního systému daného členského státu.vyhoštění u trvalého pobytu je moţné pouze důvodu zvlášť nebezpečných činů (např. terorismus). 19 Povolení k pobytu pro rodinné příslušníky občana EU Má-li občan Evropské unie vydáno osvědčení o registraci k pobytu v některé členské zemi, můţe v dané zemi poţádat o obdobné povolení k pobytu i jeho rodinný příslušník, který sám není občanem EU.Tento občan pak získává povolení k pobytu pro cizince, jehoţ platnost je shodná s dokladem občana EU, na němţ závisí. Tomuto občanu je pak vydán doklad, který se nazývá Pobytová karta rodinného příslušníka občana Unie. 20 Práva občanů EU a jejich rodinných příslušníků v souvislosti s cestováním a pobytem jsou nově také uvedena v jiţ zmiňované Směrnici 2004/38. Směrnice 2004/38 byla v ČR transponována prostřednictvím zákona 1999/ 326 Sb.- Zákon o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Spolu s tímto zákonem je také dobré se zmínit o transponování směrnice Rady EU číslo 2003/109 ze dne o právním postavení příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě rezidenty pobývajícími na našem území. Příkladem můţe být podstatným způsobem zkrácena dosavadní desetiletá lhůta poţadované doby předchozího pobytu cizince na území a nově bude kaţdý cizinec moci poţádat o povolení trvalého pobytu jiţ po uplynutí pěti let jeho nepřetrţitého pobytu na území ČR ,20 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2004/38/ES,ze dne 29.dubna Dostupné na World Wide Web: - článek 7,8 21 Zákon 326/1999 ve znění 428/2005 a 501/ Zákon o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, Směrnice Rady Evropské unie 2003/109/ES Úředního věstníku Evropské unie ze dne

24 Mezi rodinné příslušníky je pro účely dané směrnice: 22 manţel či manţelka potomci v přímé linii - mladší 21 let, dále děti starší závislé na rodičích (studenti či handicapovaní) předci v přímé linii obou manţelů (partnerů), jsou-li na nich závislí (a ţijí ve společné domácnosti) partner či partnerka s uzavřeným registrovaným partnerstvím dle právních předpisů členského státu, zachází-li právní řád hostitelského státu s registrovaným partnerstvím jako s manţelstvím (posuzováno tedy vţdy podle práva státu pobytu) Dalšími oprávněnými osobami mohou být: 23 osoby vyţivované občanem EU, kteří s ním v zemi, z níţ pocházejí, ţijí ve společné domácnosti nebo jejich zdravotní stav vyţaduje osobní péči tohoto občana EU partner či partnerka s řádně doloţeným trvalým vztahem s občanem Unie 4.3. Právo hledat si pracovní příleţitosti a pracovat ve všech členských zemích EU Volný pohyb pracovníků znamená, ţe kaţdý občan jakéhokoliv členského států Evropské unie má právo na rovný přístup na trh práce, k pracovním příleţitostem a následné rovné zacházení jako vlastní občané příslušného členského státu, tedy bez jakýchkoliv omezení, povolení nebo dalších podmínek, které vlastní občané plnit nemusí. Uchazeči o pracovní místo ze dvou různých členských států nemohou být vystaveni rozdílným poţadavkům a v rámci výběrového řízení jim musí být zaručeny stejné podmínky. 22,23 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2004/38/ES,ze dne 29.dubna Dostupné na World Wide Web: - článek 2,3 23

25 Občané kaţdého členského státu Evropské unie se mohou ucházet o práci v konkurzním řízení jakékoliv firmy na území kteréhokoliv členského státu. Přístup k zaměstnání můţe záviset na určité kvalifikaci, diplomech, zkušenostech či znalosti jazyka. Je povoleno, aby pro přístup k zaměstnání byla vyţadována určitá míra jazykových schopností: například uspokojivá znalost národního jazyka. To znamená, ţe úroveň znalostí musí být přiměřená a přijatelně nezbytná pro náleţité plnění úkolů, úspěšné zvládnutí práce v hostitelské zemi. Existuje zde také výjimka: I přes nevídaný rozsah práv, které volný pohyb osob občanům EU přinesl, není svoboda pohybu v Evropské unii absolutní. Omezení se týká činností spjatých s výkonem veřejné moci, které mohou být vyhrazeny pouze státním příslušníkům domovského státu nicméně Evropský soudní dvůr podstatně zúţil výklad tohoto článku pouze na zaměstnání přímo spojená s výkonem svrchované státní moci (policie, armáda, soudy, určitá pozice státní správy apod.). Existuje mnoho moţností, jak získat práci v zemích Evropské unie. Před odjezdem do zahraničí je uţitečné mít přesnou představu o pracovním místě, o které se budeme mít zájem se ucházet. Práci je vhodné si shánět ještě před odjezdem do zahraničí, a to pomocí kontaktů v zahraničí, internetových portálů pro vyhledávání práce (např. internetový portál EURES) a dalších zdrojů informací. K ţádosti je třeba přikládat ţivotopis a obvykle téţ motivační dopis. Samozřejmě bychom měli být vybaveni znalostí jazyka, který hostitelský stát pokládá za úřední. 24 Uznávání kvalifikací Volný pohyb osob a sluţeb je základním principem Evropského společenství. Co je platné, ţe je svoboda usazování zaručena, pokud si jednotlivé státy navzájem neuznávají své vysokoškolské diplomy a jiná osvědčení o studiu? První překáţkou se stalo jiţ zmiňované neuznání získané kvalifikace a vzdělání v jiném členském státě. Jinou překáţku tvořila různorodost poţadavků, jejichţ splnění podmiňovala moţnost vykonávat jisté profese. 24 Jiří Winkler, Mirka Wildmannová. Evropská unie -evropské pracovní trhy a průmyslové vztahy. Praha-Computer Press,

26 Provozování vázané ţivnosti, pro niţ jsou v kaţdém státě stanoveny odlišné kvalifikační poţadavky. Pomalé odstraňování těchto dvou překáţek bylo důvodem, proč faktické prosazení svobody usazování trvalo přes dvě desetiletí. Výraznému impulsu se mu dostalo aţ v polovině osmdesátých let v souvislosti s prohloubením společného trhu. Jednou z výhod pro občany EU je, ţe mohou svobodně vykonávat svá povolání (jako osoba samostatně výdělečně činná nebo jako zaměstnanec) v jiné zemi EU, neţ je ta, kde jsme získali svou odbornou kvalifikaci. Na evropské úrovni byl proto zaveden systém usnadňující uznávání diplomů a odborných kvalifikací, na jejichţ základě mohou jednotlivci vykonávat konkrétní povolání. Toto uznání kvalifikace jde za rámec formálního uznávání diplomů cestou nostrifikace a zahrnuje vše, co kvalifikovaný výkon povolání vyţaduje, včetně praxe. Je třeba rozlišovat akademické uznávání a profesní uznávání. Akademické uznávání je moţno definovat jako uznání diplomů, kvalifikací nebo částí studijních programů jedné (domácí nebo cizí) vzdělávací instituce jinou vzdělávací institucí (VŠ vzdělání) nebo orgánem státní správy (ZŠ, SŠ a VOŠ). Toto uznání je obvykle povaţováno jako základ pro přijetí na další studium v druhé instituci nebo jako uznání umoţňující určitý druh výjimky z povinnosti opakovat studium některých částí studijního programu. Můţe být spojeno s uznáním akademické hodnosti nebo titulu (pro zapsání do osobních dokladů). Je charakterizováno detailním porovnáním studijních plánů, jehoţ výsledkem je pak rozhodnutí o tom, zda vzdělání získané v zahraničí je rovnocenné vzdělání poskytovanému v České republice. Smlouva o zaloţení ES oblast akademického uznávání neupravuje, pouze v článku, který se věnuje oblasti vzdělávání, mimo jiné říká, ţe činnost EU "je zaměřena na podporu mobility studentů a učitelů, mezi jinými podporou uznávání akademických diplomů a započtení doby studia". Zároveň však říká, ţe EU respektuje odpovědnost členských států za obsah výuky a za organizaci vzdělávacích systémů. Akademické uznávání je tedy ponecháno v rukou jednotlivých členských států a neexistuje "evropský systém" akademického uznávání. Vstupem do EU se tento druh uznávání nemění. 25

27 Profesní uznávání se zaměřuje na posouzení znalostí a schopností konkrétní osoby, přičemţ tyto znalosti a schopnosti sice mohou být doloţeny dokladem o formální kvalifikaci (vzdělání a přípravě), ale také mohou být doloţeny dokladem o faktickém výkonu dané činnosti nebo jinými doklady. Výsledkem procesu profesního uznávání je rozhodnutí o tom, zda dotyčná osoba má dostatečné znalosti a schopnosti, aby mohla vykonávat konkrétní povolání nebo činnost. Součástí rozhodnutí můţe být i uznání titulu nebo profesního označení. 25 Smlouva o zaloţení ES umoţňuje vydávat směrnice upravující vzájemné uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o kvalifikaci. Z hlediska profesního uznávání rozlišujeme regulovaná a neregulovaná povolání nebo činnosti. Regulované povolání je taková činnost, pro jejíţ výkon jsou právními předpisy členského státu EU předepsány určité poţadavky, bez jejichţ splnění nemůţe osoba toto povolání vykonávat (např. stupeň a obor vzdělání, praxe, bezúhonnost, zdravotní způsobilost atd.). Členské státy si samy stanovují, která povolání budou regulovat a která ne. Např. skandinávské státy regulují velmi malé mnoţství povolání, naopak např. Německo nebo Česká republika regulují velké mnoţství povolání. Na regulovaná povolání se vztahují směrnice o uznávání odborných kvalifikací. Povolání, která nejsou regulována, můţe kaţdý vykonávat volně bez splnění jakýchkoliv podmínek. Jestliţe je ale dané povolání neregulované, takţe ho mohou občané daného státu vykonávat bez omezení, pak ho mohou vykonávat bez omezení také občané jiného členského státu EU. Příkladem neregulovaného povolání je uklízečka, sekretářka, novinář apod. Na neregulovaná povolání se nevztahují směrnice o uznávání odborných kvalifikací. 25 Uznávání kvalifikace. Dostupné na World Wide Web: recognition/index.html 26

28 Na regulovaná povolání se vztahují směrnice o uznávání odborných kvalifikací. Ty se dělí na oborové směrnice a směrnice obecného systému vzájemného uznávání odborných kvalifikací. A. Oborové (sektorové) směrnice se vydávají jednotlivě pro některá povolání, zejména ve zdravotnictví. Zatím byly vydány pro následující povolání: lékař a zubní lékař farmaceut veterinární lékař všeobecná zdravotní sestra porodní asistentka architekt auditor právník (u advokátů však platí, ţe jsou oprávněni poskytovat právní sluţby jen v oblasti práva státu, kde získal oprávnění k poskytování právních sluţeb). Společným rysem většiny těchto směrnic je harmonizace minimálního obsahu studia. Pro drţitele příslušného dokladu o vzdělání platí, ţe se jeho kvalifikace automaticky uznává. Musí však o toto uznání poţádat. B. Směrnice obecného systému vzájemného uznávání odborných kvalifikací se vztahují na ta regulovaná povolání, která nejsou pokryta jinými směrnicemi. Neharmonizují kvalifikační poţadavky jednotlivých členských států pro jednotlivá povolání a neharmonizují ani vzdělávání a odbornou přípravu pro povolání. Obecný systém tvoří tři základní směrnice: směrnice Rady 89/48/EHS o obecné úpravě pro uznávání vysokoškolských diplomů udělených po ukončení nejméně tříletého odborného vzdělání, která upravuje uznávání odborné kvalifikace získané po nejméně tříletém vysokoškolském studiu směrnice Rady 92/51/EHS o druhém obecném systému uznávání odborného vzdělávání, která doplňuje směrnici 89/48/EHS a upravuje uznávání odborné 27

29 kvalifikace získané studiem po získání úplného středního vzdělání, které je nejméně jednoleté (nepřesahuje však tři roky) směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/42/ES stanovující mechanismus pro uznávání kvalifikací ohledně odborných činností zahrnutých směrnicemi o liberalizaci a o přechodných opatřeních a doplňující obecné systémy pro uznávání kvalifikací, která upravuje uznávání odborné kvalifikace získané odbornou přípravou nebo praxí Obecný systém vzájemného uznávání odborných kvalifikací se uplatní pouze tehdy, je-li uchazeč plně kvalifikován vykonávat dotčené regulované povolání nebo činnost ve svém domovském státě nebo ve státě, odkud přichází, nebo jestliţe uţ tam toto povolání vykonával. Pokud chce ţadatel vykonávat povolání, které je v hostitelském členském státě regulované, ale v domovském státě ţadatele regulované nebylo (tj. kaţdý ho můţe vykonávat volně), můţe uznávací orgán poţadovat, aby ţadatel prokázal, ţe předmětné povolání vykonával nejméně dva roky v předchozích deseti letech. Jestliţe existují podstatné rozdíly mezi kvalifikací získanou v jednom členském státě a poţadavky jiného členského státu, můţe tento jiný- hostitelský stát poţadovat, aby ţadatel: předloţil doklad o odborné zkušenosti (praxi) v určité délce (pokud je vzdělání nebo příprava ţadatele minimálně o 1 rok kratší, neţ se poţaduje v hostitelském členském státě) nebo podstoupil rozdílovou zkoušku nebo adaptační období (v naprosté většině případů má ţadatel právo vybrat si mezi sloţením rozdílové zkoušky a absolvováním adaptačního období) V kaţdém členském státě je jmenován tzv. národní koordinátor, který je odpovědný za jednotnou aplikaci obecného systému vzájemného uznávání odborných kvalifikací ve svém členském státě. Kontakty na jednotlivé národní koordinátory, na něţ je vhodné se obracet s konkrétními dotazy na moţnost uznání odborné kvalifikace pro konkrétní povolání v členském státě EU, naleznete v Seznamu národních koordinátorů. 28

30 4.4. Právo na stejné zacházení jako zaměstnanci daného státu EU Jedním z důleţitých nástrojů ochrany práv občana Evropské unie je zákaz diskriminace z jakéhokoli důvodu (pohlaví, rasy, národnosti, náboţenství, sexuální orientace atd.). Například jestliţe zaměstnavatel v Evropské unii zaměstnává muţe a ţenu, kteří pro něj vykonávají stejnou práci, musí jim zaplatit stejnou mzdu. Rozdíly ve mzdě mohou nastat jedině z důvodů objektivních faktorů spojených s úrovní kvalifikace nebo prostě proto, ţe jeden ze zaměstnanců má delší praxi. Princip rovnosti zakazuje zejména nevýhodné mzdové podmínky, nestejný přístup při propouštění a vyloučení z hledání další práce v případě nezaměstnanosti. Nařízení také stanoví, ţe pracovník získává stejná sociální a odborová práva jako státní příslušník domovského státu. Mezi sociální výhody nejsou přitom zařazeny pouze výhody, které vyplývají přímo z uzavření pracovní smlouvy. Koordinace systémů sociálního zabezpečení je nezbytnou podmínkou výkonu práva volného pohybu. Pro občana v Evropské unii platí sociální systém toho státu, ve kterém pracuje. Společné předpisy v rámci EU přesto existují, a týkají se těchto základních práv: Nemoc a mateřství Pracovní úrazy Nemoci z povolání Dávky v nezaměstnanosti Dávky v případě invalidity Starobní důchody Rodinné dávky Pohřebné Není však stanovena jejich výše a platí princip nediskriminace. Záleţí na jednotlivých státech EU. Jednou ze základních zásad je, ţe občan EU je pojištěn v zemi, v níţ vykonává svou pracovní činnost. To platí pro zaměstnance i samostatně výdělečně činné osoby (a to i v případě, kdy bydlí na území jiné země nebo kdyţ jejich firmy nebo zaměstnavatelé mají sídlo v jiném členském státě) Směrnice Evropského parlamentu a rady 2004/38/ES,ze dne 29.dubna Dostupné na World Wide Web: - článek 23,24 29

31 V kterékoli době se na Vás vztahují právní předpisy pouze jediného státu.právní předpisy sociálního zabezpečení země, v níţ je občan pojištěn, zpravidla zaručují stejná práva a povinnosti, jaké mají státní příslušníci této země. To znamená, ţe nároky na dávky nemohou být zamítnuty pouze z důvodu, ţe ţadatel není státním příslušníkem daného státu. Zákaz diskriminace se vztahuje i na daňovou oblast.neměl by být daňově znevýhodněný. Evropský soudní dvůr například zakázal, aby eventuální vrácení daně bylo podmíněno nutností mít na území státu trvalý pobyt. Do jiného státu jej mohou doprovázet i rodinní příslušníci, a to i tehdy, jestliţe mají státní příslušnost některého z nečlenských států společenství. Bez jejich přítomnosti by bylo právo volného pohybu jistě jen formální. Zákaz diskriminace se vztahoval i na ně, mohli pracovat nebo navštěvovat školská zařízení za stejných podmínek, jako domácí občané. 27 Rovnost zacházení je zajištěna také v oblasti odborových práv. Pracovník z jiného členského státu se můţe stát členem odborové organizace za stejných podmínek jako domácí zaměstnanci, má právo hlasovat a být volen do orgánů zastupujících zájmy zaměstnanců na podnikové úrovni Právo podnikat na celém území EU. Podobně jako zaměstnanci, jsou si také podnikatelé - občané Evropské unie - rovni. Znamená to, ţe podnikatelé pocházející z jiných členských zemí Evropské unie nesmí být v ţádném případě diskriminováni ve vztahu k podnikatelům, pro které je daná členská země původní vlastí. Tato zásada platí pro podnikatele bez rozdílu časového horizontu jejich podnikání, tedy bez ohledu na to, zda chtějí ve členské zemi EU působit trvale nebo přechodně. Svoboda usazování předpokládá právo zahajovat a provozovat samostatně výdělečnou činnost a právo zakládat podniky a společnosti za stejných podmínek, jako státní příslušníci hostitelského státu. Není přitom nutné se vzdát výhod podnikání nebo usazení ve svém domovském státě. 27 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2004/38/ES,ze dne 29.dubna Dostupné na World Wide Web: 30

32 Zásada rovnosti také platí bez ohledu na to, zda podnikatel přesune své podnikání do jiné členské země EU úplně, nebo zda zaloţí v jiné zemi EU svou sekundární aktivitu, kterou souběţně vykonává se svými aktivitami ve členské zemi původu. Základním principem podnikání v Evropské unii je zásada svobody pohybu sluţeb a svobody poskytovat sluţby. V rámci volného pohybu osob můţe působit česká osoba podnikající na ţivnostenský list i v jiných zemích EU. Pokud se tedy bude chtít ţivnostník z ČR usadit v jiném členském státě a svou ţivnost tam provozovat (zaregistrovat), bude jiţ muset získat příslušné povolení k vykonávání své ţivnosti od úřadů dotčené země. Musí pak splňovat poţadavky této konkrétní země na vykonávání určité konkrétní profese Právo studovat a připravovat se na budoucí povolání Všichni občané jakéhokoliv členského státu mají právo studovat, vzdělávat se, připravovat se na budoucí povolání nebo uskutečňovat výzkum ve všech členských státech Evropské unie. Samozřejmě za podmínky, ţe jsou přijati na zvolenou univerzitu, kolej, do příslušného odborného nebo rekvalifikačního kurzu nebo byli zaměstnáni vědeckou institucí. Opět platí, ţe jim nemůţe být bráněno jen proto, ţe pocházejí z jiné země. 28 V rámci práva na vzdělávání v jiné členské zemi jsou si občané Evropské unie rovni. Ţádné vzdělávací zařízení nemůţe preferovat studenty nebo účastníky kurzů z členské země Evropské unie, ve které se vzdělávací zařízení nachází. Platí taktéţ stejná podmínky, ţe se nesmí také vyţadovat od studentů nebo zájemců z ostatních členských zemí splnění ţádných zvláštních podmínek, které domácí studenti a zájemci o studium splnit nemusí. Studenti mají právo pobývat v jiné členské zemi EU. Pokud ale někdo studuje v zahraničí delší dobu neţ 3 měsíce, tak obvykle potřebuje získat osvědčení o registraci k pobytu Studium v EU. Dostupné na World Wide Web: 29 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2004/38/ES,ze dne 29.dubna Dostupné na World Wide Web: - článek 7 31

33 K jeho udělení je třeba: zapsat se na univerzitu mít dostatečné finančními prostředky pro zabezpečení ţivobytí mít zařízené zdravotní pojištění Platby za studium Další diskriminací by bylo vyţadovat školné od studentů z jiných členských států, pokud se nevyţaduje od domácích studentů. Pokud domácí studenti školné platí, vzdělávací zařízení můţe vyţadovat placení školného pouze do výše částky, kterou hradí domácí studenti. Na druhé straně platí, ţe pokud členský stát přispívá svým studentům na vzdělávání (na školné), pak na tento příspěvek mají studenti z ostatních zemí Evropské unie právní nárok. Toto se však týká pouze samého vzdělávání a nevztahuje se na příspěvky státu na kolejné, nájemné, stravné. Pokud stát přispívá svým studentům na kolejné, nájemné a stravné, ostatní studenti ze zemí Evropské unie na tyto příspěvky nárok nemají, s výjimkou dětí migrujících pracovníků nebo migrujících studentů. 30 Socrates Tento program určen hlavně pro mladé lidi, studenty, dospělé a vyučující. Je zaměřen na podporu spolupráce škol, rozvoje systémů vzdělávání a odborné přípravy, zvyšování kvality vzdělávání, posilování evropské identity. Školám a dalším vzdělávacím institucím umoţňuje spolupracovat formou společných projektů, školy mohou v jeho rámci přijímat asistenty k zajištění výuky cizích jazyků a vysílat učitele na jazykové kurzy, vysokoškolským studentům umoţňuje absolvovat část studia na zahraniční vysoké škole a vysokoškolským učitelům vyučovat na zahraničních školách Studium v EU. Dostupné na World Wide Web: 31 Průvodce studenta Evropskou unii. Vydalo Ministerstvo zahraničních věcí České republiky v edičním oddělení Ústavu mezinárodních vztahů v Praze ISBN 80-,

34 Pokud bychom chtěli poznat jinou zemi Evropské unie, studovat ní, můţeme se zúčastnit výměnného pobytu v rámci programu Erasmus. Pokud jsme školního věku, můţeme se zúčastnit partnerství mezi školami v rámci programu Comenius. Studenti a ţáci starší 14 let mají nárok i na účast v jazykových výměnných pobytech Comenius. Sokrates nabízí celou řadu moţností pro učitele nebo další vzdělávací pracovníky Právo volit a být volen Aktivní a pasivní volební právo pro volby do Evropského parlamentu se řídí právními předpisy jednotlivých členských států EU. Jednotná úprava ES se týká pouze data konání voleb, trvání mandátu, dodrţování volebního řádu a ověřování mandátů. Na základě Maastrichtských smluv získali všichni občané ES právo volit do místních orgánů v členském státu, v němţ bydlí. Stejně jako občané tohoto státu se mohou rovněţ zúčastnit voleb do Evropského parlamentu. Občané zde mohou rozlišit dvě nová volební práva: Volby do místních zastupitelstev. Kaţdý občan Evropské unie má právo volit a být volen do místních zastupitelstev v místě svého pobytu. Občan, který pochází z jiného státu Evropské unie, bydlí v určité obci nebo městě jiné členské země Evropské unie, je ovlivňován rozhodováním místních zastupitelstev. Pasivní volební právo - Právo volit do místního zastupitelstva v zemi svého pobytu, které umoţňuje obyvatelům EU zvolit si své zastupitele a ovlivňovat dění v místě, kde aktivně pobývají Aktivní volební právo - Právo být zvolen do místního zastupitelstva v zemi pobytu a stát se tak zastupitelem Vzhledem k tomu, ţe volby do místních zastupitelstvech jsou upraveny v jednotlivých členských zemích rozdílně, neexistují pro ně jednotná pravidla. Pokud občan Evropské 33

35 unie chce tohoto svého práva v zemi pobytu vyuţít, vţdy je třeba respektovat konkrétní právní úpravy dané země. Volby do Evropského parlamentu. Evropský parlament je přímo voleným shromáţděním poslanců členských států Evropské unie. Evropský parlament je volen na období 5 let. Kaţdé členské zemi je přidělen určitý počet mandátů podle počtu obyvatel. Například Česká republika má 24 poslanců v Evropském parlamentu. Volební systém není jednotný a liší se podle tradic a ústavních pravidel jednotlivých členských zemí. Při volbě do Evropského parlamentu právo volby dělíme na : Právo volit do Evropského parlamentu jako do instituce, která zastupuje zájmy lidu Právo být zvolen do Evropského parlamentu a aktivně tak hájit zájmy občanů EU 4.8. Právo na diplomatickou a konzulární ochranu Občan Evropské unie se při svém pohybu v třetích zemích (nečlenských zemí EU) můţe spolehnout na vlastní zastupitelské úřady (zastoupení svého státu v navštívené zemi). Jestliţe občan EU cestuje do země, kde jeho domovský stát nemá vlastní zastoupení, má právo obrátit se na zastoupení kteréhokoliv jiného přítomného státu Evropské unie. Podmínky pomoci jsou stejné jako pro státní příslušníky tohoto státu. Jedná se o tzv. diplomatickou a konzulární ochranu. Občan má moţnost obrátit se na daný zastupitelský úřad a ţádat o poskytnutí jeho pomoci. Při řešení svého problému by měl občan se zastupitelským úřadem v odpovídající míře spolupracovat. Zastupitelské úřady za tímto účelem zajišťují nepřetrţitou sluţbu. Pokud chce občan EU vyuţít tohoto práva, musí splňovat následující podmínky: být státním občanem členské země EU být v nouzi v zahraničí a potřebovat konzulární ochranu 34

36 nacházet se v zemi, kde není dostupné diplomatické ani konzulární zastoupení členské země, které je občanem Při splnění těchto podmínek můţe poţádat o konzulární ochranu velvyslanectví nebo konzulát kteréhokoli členského státu EU, který mu poskytne pomoc tohoto typu: pomoc v případě úmrtí, pomoc v případě váţné nehody či nemoci, pomoc v případě zatčení či zadrţení, pomoc obětem násilných trestných činů, pomoc v nouzi a při repatriaci (doprava zemřelého do jeho vlasti), vydání náhradního cestovního dokladu EU Právo petiční, právo předkládat své stíţnosti evropskému ombudsmanovi Tato dvě práva - petiční právo k Evropskému parlamentu a právo obracet se na evropského ombudsmana jsou jedny ze základních práv občanů Evropské unie. Kterýkoliv občan nebo fyzická či právnická osoba s trvalým pobytem či sídlem v Evropské unii můţe podat samostatně nebo společně s dalšími občany petici k Evropskému parlamentu. Tato petice se musí vztahovat k předmětu, který spadá do působnosti Evropské unie a přímo se jí dotýká. Předmět petice se můţe týkat obecných záleţitostí, individuální stíţnosti nebo obsahovat ţádost k Evropskému parlamentu o zaujetí stanoviska k otázce veřejného zájmu. Petiční výbor je výbor Evropského parlamentu, který zodpovídá za petice a vztahy s Evropským ombudsmanem. Na oficiálních stránkách Evropského parlamentu - v portálu pro občany - zde můţe kaţdý vyplnit elektronický formulář petice. Další moţností je podání stíţnosti Evropské komisi o údajném porušení komunitního práva členským státem. Stíţnost můţete podat písemně přímo na adresu Evropské komise nebo prostřednictvím elektronické ţádosti na internetu. 35

37 Dále se můţete obrátit na kteréhokoliv poslance Evropského parlamentu. Bliţší informace jsou na internetové stránce Evropského parlamentu. Jedním z nových práv občanů Evropské unie je tzv. občanská iniciativa. Tato iniciativa umoţňuje skupině 1 milionu občanů Evropské unie předloţit Evropské komisi legislativní návrhy. Občané musí pocházet z podstatného počtu členských států. Postup a podmínky poţadované pro tuto občanskou iniciativu včetně minimálního počtu členských států, z nichţ musí tito občané pocházet, stanoví evropský zákon. Evropský ombudsman Evropský veřejný ochránce práv má za úkol chránit individuální práva člověka před nespravedlivou a nepřípustnou činností nebo nečinností orgánů Evropské unie. Jedná se situace, kdy instituce nejednají v souladu s právem, nerespektují či porušují lidská práva. Jedná se o nezávislý úřad, který nemá přímé rozhodovací pravomoci, vykonává nicméně kontrolní funkci. Evropského ombudsmana nominuje Evropský parlament, o jednotlivých nominacích rozhoduje jeho Petiční výbor, seznam nominovaných pak schvaluje plenární schůze. Funkční období Evropského ombudsmana je shodné s volebním obdobím Evropského parlamentu. Ombudsman prošetřuje stíţnosti proti institucím jako jsou například Evropská komise, Rada Evropské unie, Evropský parlament, Evropská agentura pro ţivotní prostředí a Evropská agentura pro bezpečnost a zdraví při práci. Evropský veřejný ochránce práv obvykle provádí šetření na základě stíţností, ale můţe ho zahájit i z vlastní iniciativy. Stíţnost k veřejnému ochránci práv můţe podat kterýkoli občan Evropské unie nebo fyzická či právnická osoba, která má bydliště nebo sídlo v některém členském státu Evropské unie. Na Evropského veřejného ochránce práv je moţné se obrátit poštou, faxem nebo elektronickou poštou. Formulář stíţnosti je moţné získat v kanceláři veřejného ochránce práv či na jeho webových stránkách. Stíţnosti se mohou týkat špatné správy. Špatnou správou je míněna slabá nebo nefungující administrativa, korupce nebo situace, kdy 36

38 konkrétní instituce neplní své povinnosti, nebo tak činí nesprávným způsobem či překračuje své kompetence. Do skupiny špatné správy patří aktivity nekalé, diskriminační (například diskriminace na základě věku), zneuţití pravomoci, nedostatek či odmítnutí informací, zbytečný odklad a nesprávné procedury. V případě, ţe Evropský ombudsman odhalí známky špatné správy, informuje danou instituci a předloţí návrh doporučení. Tato instituce má následně tři měsíce na to, aby podala k věci své stanovisko. Ombudsman můţe také navrhnout smírčí řešení, eventuálně doporučení k nápravě. Pokud ho daná instituce ignoruje, smí podat zprávu Evropskému parlamentu. Jeho doporučení však na evropské úrovni nejsou vynutitelná. Při svém šetření má Ombudsman právo vyţádat si od ostatních institucí podkladové materiály a dokumenty. Nedílnou součástí jeho práce jsou setkávání s poslanci a úředníky evropských institucí a jednání o stíţnostech. Evropského ombudsmana lze kontaktovat ve všech úředních jazycích Evropské unie. Stíţnost zaslanou ombudsmanovi dostane k vyřízení právník, který zná právní kulturu dané země. Ten do týdne stěţovateli odepíše, ţe ombudsman jeho stíţnost přijal. Úřad má pak měsíc na určení, zda se jedná o stíţnost, kterou řeší Evropský ombudsman, nebo zda spadá do kompetence někoho jiného. Stíţnost musí být podána do dvou let od doby, kdy se občan dozvěděl o skutečnostech, na kterých je zaloţena. Není nutné, aby byl špatnou správou postiţen osobně. Stíţnost by se však měla podat aţ poté, co byla dotyčná instituce nebo orgán na chybu upozorněn, například dopisem. Úřad ombudsmana stíţnost většinou uzavře do jednoho roku. Pomoc Evropského ombudsmana je bezplatná. Stíţnosti se navíc vyřizují rychleji neţ ţaloby podané k soudu, kdy mohou občané čekat aţ několik let na rozsudek. Evropským veřejným ochráncem práv, který byl zvolen Evropským parlamentem a vykonává tuto funkci od 1. dubna 2003, je P. Nikiforos Diamandouros. Ten se současnosti soustředí na tři hlavní priority: chce zajistit, aby práva občanů byla respektována na všech úrovních Evropské unie, zasazuje se o to, aby instituce a orgány splňovaly nejvyšší standardy administrativy a chce dát garanci, ţe jeho úřad bude efektivní a účinný SVOBODOVÁ, Andrea; JANKU, Martin.Evropská unie-evropské právní prostředí.praha-computer Press,

39 4.10. Právo oslovit instituci v jednom z oficiálních jazyků Unie Evropská unie má 27 členských států a 23 úředních jazyků. Kaţdý členský stát si při přistoupení k Unii určí, který jazyk (či jazyky) si přeje pouţívat jako úřední jazyk EU. Unie tedy pouţívá jazyky, které si zvolili sami občané prostřednictvím svých vlád, nikoli jen jeden nebo několik jazyků, které vybrala Unie a kterým by mnoho lidí v Unii nemuselo rozumět. Kaţdý občan se můţe písemně obrátit na orgány Evropské unie v libovolném úředním jazyce, odpověď je ze zákona vypracována v jazyce shodném a nebo můţe být zasílána v úředním jazyce EU, který si zvolíte Právo na volný přístup ke všem dokumentům Unie Kaţdý občan Evropské unie má také právo na volný přístup ke všem dokumentům Unie a členských států Evropské unie. Výjimku z tohoto pravidla mohou udělit pouze Evropský parlament nebo Rada Evropské unie. 5. Klady a zápory nového reţimu volného pohybu osob 5.1. Hlavní důsledky volného pohybu osob pro občany Evropské unie Jako občan členského státu Evropské unie máte právo vstoupit do kterékoli jiné země EU, aniţ musíte splnit zvláštní formality. Všechno, co potřebujete, je platný cestovní pas nebo průkaz totoţnosti. Vaše právo cestovat můţe být omezeno pouze na základě veřejné politiky, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví. V souladu s tím vaše právo cestovat nezávisí na vaší situaci, ať uţ cestujete sluţebně nebo soukromě, máte právo cestovat kdekoli v Evropské unii. 38

40 Jestliţe jste občan EU, nebudete uţ muset při překračování hranic mezi členskými státy Schengenského prostoru ukazovat cestovní pas. Členské státy Schengenského prostoru si však na základě svých vnitrostátních právních předpisů vyhrazují právo provádět kontroly totoţnosti na celém svém území jako součást policejní práce. Vnitrostátní právní předpisy definují, zda byste měli mít s sebou průkaz totoţnosti nebo platný cestovní pas Hlavní důsledky volného pohybu osob pro občany nečlenských zemí Jako občan nečlenských zemí můţete vstoupit a cestovat na území členských států uplatňujících v plné míře Schengenská ustanovení po dobu maximálně tří měsíců, pokud splňujte vstupní podmínky, které jsou stanoveny v Schengenském acquis, nyní začleněném do EU: vlastnictví platného cestovního pasu, vlastnictví krátkodobého víza, pokud je vyţadováno; musíte být schopni doloţit účel své cesty; a vlastnictví dostatečných finančních prostředků na dobu pobytu a pro návrat; dále byste neměli být uvedeni v Schengenském informačním systému pro účely zamítnutí vstupu a neměli byste být povaţováni za hrozbu pro veřejnou politiku nebo národní bezpečnost pro všechny státy Schengenského prostoru. Jestliţe chcete zůstat déle neţ tři měsíce, budete potřebovat národní dlouhodobé vízum nebo povolení k pobytu. Jednotlivé země si stanovují své vlastní poţadavky. V roce 2001 přijala Rada Evropské unie nařízení vyjmenovávající třetí země, jejichţ státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic členských států krátkodobé vízum, a ty země, jejichţ státní příslušníci jsou od tohoto poţadavku osvobozeni. 33 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2004/38/ES,ze dne 29.dubna Dostupné na World Wide Web: - článek 8 39

41 To znamená, ţe všechny členské státy Schengenského prostoru vydávají víza za stejných podmínek, přičemţ berou v úvahu své vlastní zájmy. Vízum vydané jedním členským státem Schengenského prostoru je tudíţ platné i pro ostatní, čehoţ vyuţívají státní příslušníci třetích zemí, kteří chtějí navštívit více členských států Schengenského prostoru. Ve výjimečných případech návštěvníci, kteří nesplňují společné vstupní podmínky, dostanou vízum platné pouze pro členský stát Schengenského prostoru, který ho vydal. Takové případy vznikají z humanitárních důvodů nebo z důvodů týkajících se národních zájmů či plnění mezinárodních závazků. Státní příslušníci třetích zemí, kteří ţijí na území jednoho členského státu, mají právo cestovat (maximálně tři měsíce) v Evropské unii: Na základě Schengenského acquis můţe vízum nahradit platné povolení k pobytu od členského státu Schengenského prostoru společně s cestovním dokladem. Státní příslušník třetí země, který předloţí cestovní pas a platné povolení k pobytu vydané členským státem Schengenského prostoru, můţe vstoupit do jiného členského státu Schengenského prostoru na krátkou dobu, aniţ potřebuje vízum. Tato ekvivalence neplatí pro povolení k pobytu vydaná Spojeným královstvím a Irskem, jelikoţ tyto země tato ustanovení Schengenského acquis neuplatňují. Občané třetích zemí bez vízové povinnosti Státní příslušníci třetích zemí, kteří nepodléhají vízové povinnosti, mohou vstoupit a pobývat na území ČR po dobu aţ 3 měsíců během šesti měsíců ode dne prvního vstupu na území schengenského prostoru. Doba pobytu v ČR se přitom sčítá s dobou pobytu v jiných státech rozšířeného schengenského prostoru. Pokud tito občané vyčerpají 90 dnů povoleného bezvízového pobytu, musejí schengenský prostor na zbývající část půlročního období opustit (nebo se mezitím stát drţiteli národního dlouhodobého víza či povolení k pobytu). Schengenská víza pro občany třetích zemí Se Schengenským vízem můţete vstoupit do jedné země a cestovat svobodně po celém Schengenském prostoru; kontroly na vnitřním hranicích zmizely. 40

42 Pokud máte jednotné schengenské vízum vystavené jiným schengenským státem (nejčastěji se jedná o tzv. krátkodobé vízum typu C pro pobyt po dobu aţ 90 dnů během šesti měsíců ode dne prvního vstupu na území schengenského prostoru), můţete s ním automaticky cestovat po všech státech schengenského prostoru - po rozšíření schengenského prostoru nejenom po ČR, ale po dalších 8 nových členských státech (celkem tedy po 24 státech Schengenu). Schengenské vízum zároveň uznává pro pobyt nepřesahující 3 měsíce rovněţ Švýcarsko a Lichtenštejnsko. I s jednotným schengenským vízem vám však můţe být odepřen vstup na území schengenského státu - např. pokud jiţ vyčerpáte počet dní povolených k pobytu na území Schengenu na základě vydaného víza nebo pokud vás příslušný stát eviduje coby osobu, které je třeba odepřít vstup z důvodu hrozby pro bezpečnost, veřejný pořádek či veřejné zdraví Klady nového reţimu volného pohybu osob. Pracovní trh Rozšířením volného pohybu osob získávají lidé a obzvláště studenti po ukončení studia moţnost uplatnění svých nabytých znalostí i v jiných členských zemí, kde mají lepší pracovní a finanční podmínky. Volný vstup umoţnil otevření pracovního trhu, podpořil vznik nových pracovních míst, umoţnil rozvoj malých a středních podniků, rozvoj technologií, snadnější přístup k práci v zahraničí. Pracovní migrace se stala důleţitou součástí trhu práce a to především v určitých ekonomických sektorech a profesích. S příchodem nových investorů do ČR, obzvláště příchodem velkých strojírenských firem, se výrazně sniţuje nezaměstnanost a zvyšuje se ekonomicky růst státu. Po administrativní stránce je potřeba méně dokumentů, existuje stejný přístup zaměstnavatelů k všem pracovníkům. V rámci Evropské unie existuje Evropský sociální fond - ESF (European Social Fund), který pomáhá lidem efektivněji se zapojit do trhu práce, zajišťuje finanční prostředky v oblasti profesní přípravy a systému získávání nových pracovníků. Jeho konkrétní činnost se týká těchto oblastí: 41

43 doplňování sociálních programů členských států EU (zvláště pokud jde o dlouhodobé programy jako aktivní politika zaměstnanosti nebo reintegrace dlouhodobě nezaměstnaných) pomoc mladým nezaměstnaným a lidem se zdravotním omezením podpora rovných příleţitostí na trhu práce pro ţeny a muţe podpora vzdělávacích a rekvalifikačních kurzů zlepšování mobility pracovních sil Otevřením pracovního trhu je i zlepšení podmínek pro podnikatele. Mohou se zapojit i do zakázek ve svém oboru podnikání, na velkých projektech, které můţe realizovat i v jiných členských zemích EU. Příkladem můţe být energetika stavba nových elektráren. Mají stejné podmínky jako podnikatelé dané země. S rostoucí konkurencí v podnikání mají občané kvalitnější, dokonalejší sluţby, výrobky. Vymahatelnost práva Kaţdý občan Evropské unie, pokud má pocit, ţe je poškozen jednáním soudů, se můţe obrátit na dvě Evropské instituce Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku a Evropského ombudsmana. Tyto instituce jsou odpovědné za přezkoumání práva. V Evropské unie platí i evropský zatykač, který umoţňuje vydávat občany k trestnímu stíhání do jiných zemí EU (např. v ČR platnost od 1.listopadu 2006). Cestování V rámci Evropské unie je snadnější cestování. Na vnitřních hranicích odstranilo kontroly jiţ 22 zemí EU. Je to díky Schengenské dohodě, která je součástí právních předpisů EU. Schengenská pravidla odstraňují kontroly na vnitřních hranicích a zavádějí místo nich účinné kontroly na vnějších hranicích EU a rovněţ společnou vízovou politiku. Většina turistů v EU pochází přímo z Unie. Po odstranění většiny formalit s cestovními pasy a celním odbavením je cestování po zemích EU mnohem jednodušší. V rámci EU je moţné cestovat pouze s průkazem totoţnosti nebo cestovním pasem. Pokud s námi cestují děti, musí buď mít svůj vlastní cestovní pas či průkaz totoţnosti, anebo být úředně zapsány ve našem cestovním dokladu. 42

44 Vyţaduje-li to veřejný pořádek nebo národní bezpečnost, mohou být po určitou omezenou dobu prováděny kontroly na vnitřních hranicích. Příkladem v současnosti můţe být sportovní akce EURO 2008, kde Rakousko obnovuje v době konání EURA kontrolu na státních hranicích. Některé státy EU jiţ mají stejnou měnu - euro, která usnadňuje porovnávání cenových rozdílů a odstraňuje náklady a překáţky spojené s výměnou peněz. Vytvoření jednotného trhu zahrnujícího dnes téměř 500 milionů lidí přináší širší nabídku zboţí a niţší ceny. Díky euru se snáze nakupuje tam, kde je to výhodnější. Také zdravotní ošetření v případě potřeby je snadno dostupné i v jiných členských státech EU. Nedávno byl zaveden evropský průkaz zdravotního pojištění, který usnadňuje přístup k veřejně financované zdravotní péči v EU a urychluje úhradu výdajů. Průkaz jiţ pouţívá více neţ 150 milionů občanů EU. Některé země přetiskují evropský průkaz na zadní stranu svých vnitrostátních průkazů, jiné vystavují zvláštní karty. Tyto karty se vydávají pobočky jednotlivých zdravotních pojišťoven. Také při jezdě autem, platí řidičský průkaz a pojištění vozidla vystavené v jednom státě EU i ve všech ostatních zemích. V současnosti většina Evropanů shledává, ţe cestování po EU je stejně jednoduché jako cestování po jejich rodné zemi. Studium Hlavní klad studia v zahraničí je zdokonalení jazykového vybavení studentů. Někteří po studiu v zahraničí plynule hovoří několika světovými jazyky. Další klady byly jiţ popsány v předchozích kapitolách. Doprava Volný pohyb osob si pochvalují dopravci, kterým odpadly hodiny čekání na odbavení na státních hranicích. 43

45 5.4. Zápory nového reţimu volného pohybu osob. Migrace lidí. Na jedné straně ji můţeme zařadit do kladů, neboť se rychle rozvíjí pracovní trh, ale na straně druhé ji můţeme zařadit do záporu. Týká se především občanů, kteří nemají práci. Tito lidé pak značně zatěţují sociální systém státu. Nelegální migrace Nelegální migrace je spojená většinou s prací načerno. Tím vznikají státu finanční úniky na daních, zatěţují sociální systém. Tyto občany zde přivádí lepší ekonomické podmínky, přicházejí zde za svou rodinou či příbuznými, kteří v EU jiţ ţijí a nebo utíkají z míst, kde je jejich ţivot ohroţen válkami či boji. Na boji s nelegální migrací a kontrolu migrace vynakládá kaţdý stát EU nejen mnoho finančních prostředků, ale i mnoho energie v podobě kontrol z řad členů policie, celníků, úředníků. Tyto lidé se poté pohybují na hranici nebo za hranici ilegality. Mnozí z nich jsou pak oběťmi obchodování s lidmi a vykořisťování ze stran zaměstnavatelů, kteří se snaţí na této situaci co nejvíce vydělat. Cizinci se pak často ocitají v neřešitelných či zoufalých ţivotních podmínkách a situacích. A končí většinou v azylových domech či systémech. Tyto také velmi nákladně zatěţují státní rozpočty států. S tím souvisí i další bod. Zvýšení trestní a kriminální činností S otevřením Schengenského prostoru, tzn. zrušení kontrol na státních hranicích, byla velká obava nárůstu trestní a kriminální činností, terorismu, mezinárodnímu obchodu s drogami,lidmi, vydírání, pašování zboţí, hůře se odhalující trestnou činnosti a další zahraniční mafií. Zatím se ovšem tato obava příliš nepotvrdila. 44

46 6. Výsledky Evropská unie je smlouvou mezi svrchovanými národy, které se rozhodly spojit svůj osud a sdílet rostoucí část své svrchovanosti. Týká se záleţitostí, které Evropanům nejvíce leţí na srdci, tedy míru, hospodářského a fyzického blahobytu, bezpečí, demokracie, spravedlnosti a solidarity. Tato smlouva je postupně posilována a upevňována v celé Evropě - půl miliardy lidí si zvolilo ţivot v právním státě zaloţeném na tradičních hodnotách soustředěných okolo lidské důstojnosti. 7. Závěry a doporučení Evropská unie není ještě dokonalé společenství států. Vyskytují se zde ještě velké problémy a nedostatky v rámci jednotlivých členských států, ale i celého společenství EU. Volný pohyb osob je pro evropskou integraci velice důleţitý. Dochází ke sblíţení lidí, poznávání nových krajů s touhou po dobrodruţství a vzdělání. Do mnohých oblastí přináší i nové pracovní moţnosti, finanční zlepšení situace regionu. V současné době je to uţ pouze na lidech, zda si budou váţit moţnost cestování bez výrazného omezení taktéţ po celé Evropě. Je dobré, ţe při cestování do jiné země jiţ nemusíme čekat dlouhé hodiny v kolonách na hranicích, čekat na úřadech na vydání cestovního pasu. Odpadla i vízová povinnost. Jediné větší omezení při cestách můţe být jazyková bariéra, která pomalu také mizí, zařazením světových jazyků do výuky jiţ od základní školy. Volný pohyb osob přináší také zápory, které musíme jako jeden evropský celek řešit.vznikají a budou nadále vznikat různé projevy radikálního vlastenectví, ale doufejme, ţe to bude pouze v malém měřítku. Byla by škoda vrátit se zpět do minulosti a obnovovat kontroly na státních hranicích. 45

47 Seznam pouţité literatury ÚZ číslo 625 Evropské právo základní dokumenty. Podle stavu k Vydáno nakladatelství Sagit, a.s. ISBN Cestováni v evropské unii. Dostupné na World Wide Web: http.// Cestovní doklady. Dostupné na World Wide Web: http.// Pobyt v cizí zemi. Dostupné na World Wide Web: http.// -v-cizizemi/ Práva občanů EU a jejich ochrana. Dostupné na World Wide Web: http.// Směrnice Evropského parlamentu a rady 2004/38/ES,ze dne 29.dubna Dostupné na World Wide Web: SVOBODOVÁ, Andrea; JANKU, Martin.Evropská unie-evropské právní prostředí.praha- Computer Press, 1999 Schengenské dohody. Vydalo Ministerstvo zahraničních věcí České republiky v edičním oddělení Ústavu mezinárodních vztahů v Praze ISBN /MZV ČR, ISBN /ÚMV ABC práva Evropských společenství. Praha: Informační centrum Evropské unie při Delegaci Evropské komise v ČR. ISBN X O Evropské unii. Vydalo Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2000.ISBN Uznávání kvalifikace. Dostupné na World Wide Web: Studium v EU. Dostupné na World Wide Web: Jiří Winkler, Mirka Wildmannová. Evropská unie -evropské pracovní trhy a průmyslové vztahy. Praha-Computer Press, 1999 Jak funguje Evropská unie průvodce občana institucemi EU evropská dokumentace, ISBN

48 Martin Maňák 100 otázek a odpovědí o Evropské unii. Vydalo Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, ISBN Dr. Petr Greger, Prof. Ing. Jaroslav Jakš, DrSc., Prof. HDr. Alexandr Ort, DrSc, Ing.Petr Pajas, JUDr. Václav Šmejkal, Prof. Ing. Luděk Urban, CSc. Co je to, kdyţ se řekne Evropská Unie- Vydalo centrum pro demokracii a svobodné podnikání, Štěpánská 18, Praha 1, Praha Průvodce studenta Evropskou unii. Vydalo Ministerstvo zahraničních věcí České republiky v edičním oddělení Ústavu mezinárodních vztahů v Praze ISBN Směrnice Rady Evropské unie 2003/109/ES Úředního věstníku Evropské unie. Zákon 326/1999 ve znění 428/2005 a 501/2004- Zákon o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů 47

49 Příloha č. 1 Členské státy Evropské Unie Belgie Česká republika Bulharsko Dánsko Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Německo Nizozemsko Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Řecko Slovensko Slovinsko Spojené království Španělsko Švédsko 48

50 Příloha č. 2 Mapa členských států Evropské unie: 49