MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Brno 2013 Cecílie Sejkorová

2 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy Moderní kovová plastika Doprovodný text k praktické části bakalářské práce Vypracovala: Cecílie Sejkorová Vedoucí práce: doc. ak. soch. Jiří Sobotka Brno 2013

3 Anotace Praktická část mé bakalářské práce na téma Moderní kovová plastika nazvaná Šťastná rodina? Jak průhledné! je prostorový objekt složen ze čtyř postav v životní velikosti. Jedná se o muže (otce), ženu (matku), dítě (syna) a psa. Každá z postav je vytvořena výhradně z rabicového pletiva, velmi všedního, opomíjené materiálu, používaného ve stavebnictví. V tomto objektu však materiál nabývá úplně jiných, uměleckých hodnot. Je zde primárním a zároveň jediným materiálem, nikoli doplňkovým. Celý objekt je tvořen bez jakýchkoliv zbytečných zdobných prvků. Plastika nevyjadřuje žádný dynamický pohyb, je to jen statický útvar, který má tiše doplňovat prostor. Téma práce vychází z kýčovitého vánočního přání, které jedna navenek šťastná rodina rozesílala známým. Proto jsem chtěla, i tím názvem, vyjádřit určitou ironii nad jednáním takovýchto lidí. Annotation The practical part of my bachelor thesis on Modern metal plastic called Happy family? How transparent! is a spatial object composed of four life-sized figures. It is a man (father), a woman (mother), a child (son) and a dog. Each figure is made solely of wire mesh, which is a common and marginalized material used mainly in civil engineering. On this object, however, the material creates a very different feeling of artistic value. It is the primary material and the only material here, not only an additional one. The whole object is made without any unnecessary ornate elements. The plastic itself is not dynamic; it is just a static construct, which is supposed to calmly supplement the place it is standing at. The topic itself is coming from a junk Christmas wish sent by one supposedly happy family to their relatives. This is the reason why I wanted to express by the name and the work itself a certain irony against such people. Klíčová slova Moderní kovová platika, Calder, Psotková, drátěná plastika, svařovaná plastika, asambláž Keywords The Modern metal sculpting, Calder, Psotková, Wire sculpting, welted sculpting, assemblage

4 Bibliografický záznam SEJKOROVÁ, Cecílie. Moderní kovová plastika : bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra výtvarné výchovy, Počet stran: 47 Vedoucí práce: doc. ak. soch. Jiří Sobotka Poděkování Chtěla bych tímto poděkovat panu doc. ak. soch. Jiřímu Sobotkovi za odbornou pomoc a cenné rady, které mi při zpracování tématu bakalářské práce poskytl. Dále bych tímto ráda poděkovala své rodině, která mě po celou dobu v mém jednání podporovala a nejednou mi podala pomocnou ruku ve chvílích, kdy to bylo potřeba.

5 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby byla práce uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. Hlavní částí bakalářské práce je prostorový objekt, kovová plastika. Předložený text má charakter pouze doprovodného textu. V Brně dne

6 Obsah 1. Úvod Teoretická část Historie moderní kovové plastiky Představitelé zakladatelé Představitelé - pokračovatelé Zahraniční Čeští Praktická část Námět a inspirace Teoretický postup práce Realizace Závěr Použitá literatura

7 1. Úvod Jako téma své bakalářské práce jsem si vybrala moderní kovovou plastiku, zhotovovanou jiným postupem, než litím. Především bych se ráda zaměřila na kovové plastiky zhotovené z pletiva a drátu. Kovové plastiky vyrobené litím jsou známé již z dob starověku, ovšem svařované, kované nebo sdrátované plastiky takovou tradici nemají. Proto si také myslím, že sepsání historie a připomenutí některých umělců, kteří tvoří z drátu, ať už současných nebo zakladatelů, bude zajímavý úkol. Sama jsem si pro svou praktickou část vybrala zhotovení pletivových postav v životní velikosti, takže mě tématika s tím spojená velice zajímá. Při procházení literatury jsem narazila na spousty velmi zajímavých umělců. Jelikož je historie i současnost v umění velice pestrá, je těžké obsáhnout vše s tím spojené. Vybrala jsem proto umělce, kteří se zasloužili o zrod této krásné a nevšední oblasti sochařství. Ráda bych podrobně probrala a uvedla především tvůrce svařovaných plastik zhotovených z pletiva nebo drátu, popř. z trubek. Jak je jistě známo, kovové plastiky lze tvořit vícero způsoby, a i když je můj text zaměřen především na plastiky z drátů, nevyhnu se ani popsání zrodu kované plastiky, protože, jak to tak v umění bývá, vše souvisí se vším a mnoho směrů a umělců na sebe navazuje. Dále popíši jejich nástupce. Tím samozřejmě nemyslím umělce, kteří se snažili svá díla přizpůsobit co nejvíce původní formě, ale umělce, kteří se našli v práci s dráty a pletivem a vytvářejí další a další nevšední díla. Protože tato část je jen doplňkový text k mé praktické části, ráda bych zde také obsáhla teoretický postup, který jsem aplikovala při výrobě drátěných plastik. Mým záměrem je srozumitelně popsat nejen historii a představitele moderní kovové plastiky, ale i můj vlastní postup práce. 2

8 2. Teoretická část 2.1 Historie moderní kovové plastiky Je jistě známo mnoho kovových plastik, já se však v dalších budu zabývat moderní kovovou plastikou, která je zhotovovaná jiným postupem, než litím. Moderní kovová plastika, jak už název napovídá, je poměrně novým odvětvím, především ta, jež je zhotovená svařováním a sdrátováním. I když ty nejjednodušší drátěné plastiky jsou známé již z dob starověkého Egypta, ať už jako šperky nebo jiné kultovní předměty, moderní kovová plastika, tedy především ta svařovaná, zažila svůj zrod kolem roku V tomto roce se stále ještě projevuje umělecký avantgardní směr zvaný kubismus. Jako většina moderních uměleckých směrů se snaží přinést do povědomí o umění i něco jiného, nového, revolučního. Proto se odprošťuje od zažitých představ reality a ve své první fázi člení prostor na co nejjednodušší geometrické tvary. Objevování nových forem se však odrazilo nejen v malířství, ale i sochařství. Do dějin plastiky vstupuje nový materiál, a to železo a jeho legovaná forma ocel. Do té doby všední materiál používaný výhradně stavebnictví, v umění používaný spíše jako materiál na výrobu podpěr. Tyto dva prvky se záhy stávají oblíbenou surovinou, upřednostňovaným materiálem avantgardně smýšlejících umělců. Železo je chápáno jako nadčasový materiál, zatímco ocel jako prudce moderní výrazový prvek. Během svého zrodu, a cítíme to jistě i dnes, se železo a ocel objevují pojaté těmito dvěma způsoby. Prvním je pronikání ploch, vytváření pozitivním a negativního (konkávního a konvexního) objemu, tedy vytváření prostorových objektů s čistou linií a bez použití dalších materiálů. Druhým tématem je doplnění železa a oceli i o jiné jejich formy, popř. i o jiné materiály. Výsledkem pak bývají objekty využívající princip asambláže (zde vidíme vliv dadaismu a surrealismu), koláže nebo montáže. Železo a ocel se doplňuje i o jiné předměty denní potřeby, popř. věcí ze šrotovišť. Vznikají tak jiné formy, které leckdy vzbuzují rozporuplné ohlasy. Důvodem takové reformy v sochařství na přelomu století je jistě i fakt, že věda a technik se začaly prudce rozvíjet. Díky tomu se umělci dozvídali více a více o zahraničních umělcích a jejich pracích, jež byly zdrojem nové inspirace. Je však paradoxem, že tento rozvoj vědy a 3

9 techniky, díky kterému se umělci dozvídali o nové inspiraci a začali tvořit moderní, nově pojaté objekty, se stále častěji stával terčem protestů, právě kvůli tak rychlému pokroku. Prvním, kdo experimentuje s kovovými segmenty a plechy byl Pablo Picasso roku Vytvářel malé figurky z drátů, které byly co nejvíce zjednodušeny. Šlo o zachování jen obrysových linií, které Daniel-Henry Kahnweiler nazval Kresby v prostoru. Picasso se snažil zhotovit i rozměrnější plastiky, ale zde už bylo nutno více přemýšlet nad konstrukcí a místy drátěných spojů. Na pomoc proto vyhledal Julia Gonzáleze, který byl excelentním uměleckým kovářem. Ten naučil Picassa umění sváření a Picasso naopak Gonzáleze naučil nevnímat umění jako jednotlivé ustálené pojmy, jako malířství, sochařství, atd. Naučil ho vnímat umění jako celek a tvorbu kovových plastik za umění stejně hodnotné, jako je např. malba. Po dalších několik let se veškeré kovové plastiky vytvářely jen v Picassově ateliéru. Tam se z Gonzáleze pod vlivem Picassa, který podněcoval Gonzáleze k průchodu svých sil a fantazií, stal nejen mistrem sváření, ale i otcem zakladatelem moderní železné plastiky. 1 V Gonzálezových sochách jde spíše než o figury, o to, jak nejlépe propojit jednotlivé části, ať už masivnější, nebo odlehčené, aby byl výsledek sice na první pohled geometricky zajímavý, zároveň však, aby působil co nejvíce harmonicky. Snaží se spojit postupy a vytvořit důmyslnou plastiku plnou pozitivních i negativních objemů, avšak dostatečné sourodě působící na okolí. V kovových plastikách můžeme nalézt touhu po spojení protikladů, jako kombinaci těžších kusů s odlehčenými, lineárními kusy. Vše opět musí dát na pohled fungující celek. Dalším, kdo tvořil spolu s Picassem, byl Pablo Gargallo, ten vytvářel svařované kovové plastiky právě na základě pozitivního a negativního objemu. González a Picasso společně přecházejí od zjednodušených kreseb v prostoru ke složitějším skulpturám v životní velikosti, které nemají původ v kresebné předloze, ale v plastické představě. Tato díla jsou neobyčejná a představují zcela novou svobodu fantazie. 1 ( v následujících dvanácti letech prvním mistrem svařování a otcem-zakladatelem moderní železné plastiky), zdroj: RUHRBERG, Karl. Umění 20. století: [malířství, skulptury a objekty, nová média, fotografie]. Köln: Taschen, 2011, s ISBN

10 Toto novátorské pojetí kovů a umění vůbec, se značně odráží i na tvorbě ostatních umělců. Spousta z nich začíná experimentovat s kovovou plastikou, jako např. Robert Jacobsen nebo Berto Lardera. Umělci se v této době zajímají hlavně o to, jak naložit s prázdnem, které prostupuje plastikou. Chtěli, aby i to prázdno mělo nějaký smysl, výraz a tím ještě lépe doplňovalo výsledný objekt. Kromě svařovaných plastik se však objevují i plastiky vytvořené z drátů. Za zakladatele těchto drátěných skulptur je považován Alexander Calder. Stejně jako González ani Calder není původem sochař, což jemu a vlastně i Gonzálezovi jen prospívá, neomezuje ho v uměleckém projevu. Calder se orientuje více na ocel a dodává jí lehkost a tvárnost. Stejně tak začíná svou tvorbu i v Paříži, kam přijíždí z Ameriky. Tvoří velice zjednodušené drátěné objekty, nejčastěji plastiky s lidskou nebo zvířecí tématikou. Plastiky jsou tvořeny dráty, které jsou zohýbány a vedeny pouze tam, kde je obrys nezbytně nutný pro rozeznání obličeje nebo jiných částí těla. I když je Calder jedním ze zakladatelů drátěných plastik, nejsou to tyto drátěné plastiky, které ho tak proslavily. Jeho největším přínosem moderní plastice jsou bezpochyby pohyblivé sochy zvané mobily, jejichž jméno poprvé použil Marcel Duchamp. Jedná se o kovový objekt. Drát vytvarovaný a pospojovaný do tvaru květenství bolševníku obecného, kde na každém jeho konci spočívají barevné kovové destičky. Ve větru se tak celý objekt nahodile pohybuje a kmitá. Calder stává jedním z hlavních průkopníků tzv. kinetického umění, které se mezi umělci těšilo velké oblibě. U mobilů Alexandera Cladera můžeme vidět skvělý příklad toho, jak Calder dokázal využít prázdno okolo a uvnitř objektu. Postupem času se také pro umělecké záměry přechází k dalším kovům. Umělci začínají do svých plastik zapracovávat emoce. Už nejde jen o vytvoření objektu, který by na první pohled působil harmonicky. Spíše naopak. Umělci svým objektům propůjčují emoce jako strach, úzkost. Tím jednotlivé plastiky získávají na jedinečnosti. Avšak stále, i přes urputné řešení otázek tvaru, jsou kovové plastiky podceňovány. Umělecké standardy ve společnosti stále ještě vedou umělecké akademie řídící se starými, klasickými principy, kdy jediná možná správná forma je antická socha Discobola, splňující všechny požadavky dávného učení kalokagathia. Umělci však ve svých výtvarných činnostech nepolevují. 5

11 Železo a ocel jsou velmi tvárné materiály, a tak není divu, že umělci zkoušeli všelijaké postupy, jako kování, ohýbání, žíhání a svařování, aby získali požadovanou výslednou kompozici. Mnohdy byl také využíván materiál ze šrotovišť a jiných skládek, kde byly nepotřebné kovové části znovu zpracovávány. Autoři, kteří vytvářeli kované plastiky, jsou například Pablo Gargallo nebo Eduardo Chillinda. Oba nacházeli inspiraci spíše v masivních kusech železa. Masivnější plastiky však nebyly o nic míň elegantní a sofistikované. Mnohdy měly jednodušší linie, než ty, vytvořené z uzoučkých drátů. V období 2. Světové války se železo a ocel jako materiály pro tvorbu plastik značně omezí. Kvůli nedostatku kovů je třeba materiál nahrazovat. Jedním z materiálů, který je velmi často používán jako náhražka železe, je dřevo. Jedním z umělců, kteří jsou také nuceni použít jiný materiál, je i Alexander Calder. S náhlým rozvojem vědy a techniky přelomu 19. a 20. století se těžce vyrovnávají i umělci. Eduardo Palozzi tvoří své plastiky ve vysokém lesku, aby tak daly připomenout nebezpečí rychle se technicky rozvíjející společnosti. Palozziho plastiky tak zanechávají hořkosladkou příchuť této přetechnizované době. V této době však přichází na scénu César s absolutně novátorským přístupem k umění. Je uchvácen materiálem, jenž skrývá šrotoviště a svá umělecká díla vytváří právě tam. Mohl oči nechat na jeřábech a hydraulických lisech, třídících a lisujících haldy kovu. Obdivoval přesně vytvarované, tunové balíky, ať vznikaly slisováním auta s kupou bicyklů, nebo stlačením hromady kuchyňských sporáků. 2 Za pomoci těžkých strojů vytváří jedinečné plastiky. Slisuje také auto, to se však setká s velmi rozporuplnými ohlasy. I v Čechách je umělkyně, jež tvořila kovové plastiky ze starých kovů. Je to Věra Janoušková. Stejně tak však můžeme v Čechách nalézt i tvůrce kovových plastik, jako třeba Karel Nepraš, nebo tvůrce asambláží, např. Jaroslav Vožniak, nebo Václav Jíra. V duchu těchto procesů a námětů se nese kovová plastika až dodnes. Existují samozřejmě jiné tvary, ale stále lze rozpoznat výběr mezi dvěma tématy moderní plastiky, a to buď 2 ZHOŘ, Igor. Hledání tvaru: čtení o moderním sochařství s historickým prologem. Praha: Mladá fronta, 1967, s

12 proniknutí těla a duše, tzn. pozitivní a negativní objem, nebo druhá tématika zahrnující princip montáže, asambláže, atd., kdy je objekt doplňován i jinými předměty rozličných původů. I když se však železo a ocel staly v této době protěžovanými materiály, lze říci, že kovové plastiky se ve stejném duchu táhnou celým 20. stoletím. I když tento nový materiál nevytvořil vlastní umělecký směr, vydobyl si však své nezanedbatelné místo a vytváří vlastní jazyk až dodnes. 2.2 Představitelé zakladatelé Julio González *1876 Barcelona 1942 nedaleko Paříže Julio González byl španělský sochař, který v době svého mládí pracoval u otce ve zlatnické dílně. Nepracoval tam však jen se zlatem, ale i jinými kovy. Tam také získal nemalé zkušenosti s touto prací. González studoval malbu na Akademii v Barceloně. Nějakou dobu se malbě věnoval, ale po čase zjistil, že kování a práce s kovem vůbec ho naplňuje daleko více. Zanedlouho poté tedy odchází do Paříže, kde se spřátelí s Picassem. Pracují spolu v Picassově ateliéru, kde ho Picasso učí změnit pohled na kovy jako na umělecké medium (viz kapitola 2.1 Historie moderní kovové plastiky). Právě v té době vzniká velké množství svařovaných kubistických soch, které s Picassem tvoří společně. Později však vytváří vlastní plastiky, často kované nebo vyřezávané. 7

13 Picasso byl jistě pro Gonzáleze velkým vzorem. Podněcoval ho ke změně vidění umění, čímž napomohl tomu, aby se z Gonzáleze stal otec-zakladatel moderní železné plastiky 3 Gonzálezovy plastiky jsou jiné, novátorské. Je na nich dobře znát, že González byl mistr ve svém oboru a zkoušel různé tvary a možnosti využití kovů. Podíváme-li se na některé jeho plastiky, je až z podivem, že zdánlivě nesourodé tvary kusů železa spolu po vhodné manipulaci tvoří naprosto jednotný celek. I přes svou jedinečnost byly plastiky přijímány rozporuplně. V Obrazových přílohách naleznete fotografii plastiky Harlekýn. Alexander Calder *1898 Philadelphia 1976 New York Po rodičích, otec sochař a matka malířka, Calder zdědil jisté výtvarné nadání. Už od mládí byl uměním ovlivňován, rodinu mu však v rozvoji talentu nebránila, naopak Calder byl velmi podněcován ve své kreativní činnosti. Už jako malý sbíral kusy železných drátů a plechů a vyráběl šperky a pohyblivé hračky. Po nevydařené kariéře lodního technika Calder začal studovat na Art Students League v New Yorku. V době studií v New Yorku se živil jako ilustrátor pro noviny. Vedení novin ho jako nadaného kreslíře poslalo na turné s cirkusy, které odstartovalo jeho obrovskou vášeň právě pro ně, kterou projevoval po zbytek svého života. Zanedlouho poté se odstěhoval do Paříže, kde vytvořil svůj fenomenální Cirque Calder. Jednalo se o soubor mechanických hraček, které dohromady tvořily cirkus. Vše bylo vyrobeno jen z drátů, látek, hadiček, provázků a jiných zbytků různého materiálu. Celý cirkus se dal složit a vešel se do pěti kufrů. 3 3 ( v následujících dvanácti letech prvním mistrem svařování a otcem-zakladatelem moderní železné plastiky), zdroj: RUHRBERG, Karl. Umění 20. století: [malířství, skulptury a objekty, nová média, fotografie]. Köln: Taschen, 2011, s ISBN

14 Další etapou v jeho životě byla tvorba drátěných plastik ve tvaru lidí a zvířat. Po čase však přestoupil od konkrétních tvarů k abstrakci a začal vytvářet jemné kovové konstrukce, jež se pohybovaly pouze za pomoci průvanu, tzv. mobily (viz kapitola 2.1 Historie moderní kovové plastiky). Tvořil ale také tzv. stabily, které, jak sám název napovídá, byly čistě stacionární, tedy opak mobilů. Materiál, který si zvolil jako stěžejní pro svou práci, byl železný drát, a to proto, že v případě Cirque Calder se tak osvědčil a měl takový úspěch. V období 2. Sv. v. ale musel Calder tento materiál opustit (viz kapitola 2.1 Historie moderní kovové plastiky) a začal tvořit plastiky ze dřeva, tzv. konstelace. Ve 40. letech 20. století se přestěhoval zpět do USA, kde si s manželkou koupili farmu a tam si také zřídil ateliér, kde tvořil. Zde tvořil monumentální kovové sochy pro různé události, např. mobil 125 pro Kennedyho letiště (New York, 1957), Spirálu pro UNESCO (Paříž, 1958), Člověka pro světovou výstavu (Montreal), El Sol Rojo pro olympiádu v Mexico city atd. Již na první pohled jsou Calderovy plastiky hravé, malé ale i několikametrové, prosté, ale velmi chytře zkonstruované. I když jsou konstrukce velmi jednoduché, jsou mnohdy barevné, což jim dodávájejich jedinečnost. A pro toto všechno měly a mají takový úspěch. Calder však nevyráběl jen kovové plastiky, vyráběl i hračky, šperky nebo divadelní dekorace. Byl posmrtně vyznamenán Prezidentskou medailí svobody v USA. V Obrazových přílohách naleznete fotografii plastiky Mosazná rodina. Eduardo Chillida *1924 San Sebastian (Španělsko) 2002 San Sebastian (Španělsko) V mládí se Eduardo Chillida překvapivě nevěnoval umění, ale sportu. Byl brankářem fotbalového klubu Real Sociedad. Ten však kvůli zranění musel opustit. Rozhodl se pro studium architektury na Univerzitě v Madridu. Odtud však také předčasně odchází a 9

15 nedlouho poté se stěhuje do Francie. Tvoří své první figury ze sádry a hlíny. Po čase se vrací do Španělska a inspirován abstraktním uměním tvoří své první abstraktní železné plastiky. Později však netvoří jen z kovů, ale například z dřeva, mramoru nebo alabastru. Za svůj život získal Chillida mnoho ocenění a poct, např. ocenění na bienále v Benátkách roku Chillidovy železné plastiky jsou na první pohled nápadné svou monumentálností, avšak navzdory svým rozměrům a materiálům, ze kterých jsou vyráběny, jim nechybí výrazová síla ani prvky konstruktivismu. Karel Nepraš *1932 Praha 2002 Praha Karel Nepraš byl významným českým výtvarníkem a sochařem, který působil jako pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze, kde sám v mládí studoval. Nepraš vždy tíhl k umění. Mnohem více než malba ho zajímala kresba, díky které si mohl zachycené objekty lépe představit v prostoru. Nepraš byl a je považován za průkopníka českého moderního umění. Vždy tomu však tak nebylo. V krátkém období roku 1989 mu bylo, kvůli jeho politickým názorům, zakázáno vystavovat. Po změně režimu se ale stal uznávaným umělcem a profesorem na Akademii výtvarného umění v Praze. Nepraš obsáhl ve svých dílech mnoho různých uměleckých technik, avšak pro mé účely zdůrazním jeho asambláže a kovové plastiky. Nepraš byl jedním z mála umělců, kteří tvořili z do té doby netradičních materiálů, jako jsou dráty, baterie, tkaniny, vodovodní trubky, atd. Navíc, on tyto materiály kombinoval a vytvářel velmi zajímavé a rozporuplné plastiky asambláže. Tvořil však i výhradně jen z kovu, kdy svařoval kusy plechů a železo. Těmto až příliš statickým plastikám chtěl dodat dynamiku, například tím, že je natřel na červeno. 10

16 Neprašova díla jsou součástí mnoha sbírek různých institucí, jako je např. Národní galerie v Praze nebo Muzeum moderního umění v Paříži. Neprašovi bylo prezidentem ČR posmrtně uděleno vyznamenání za vynikající umělecké výsledky. V Obrazové příloze naleznete fotografii plastiky nazvané Velký dialog. 2.3 Představitelé - pokračovatelé Zahraniční I když bych mohla vyjmenovávat další zástupce především monumentálních svařovaných a kovaných železných plastik, zaměřím se na autory, kteří možná nejsou tak známí jako David Smith nebo Antony Caro. Chci se věnovat představitelům, kteří zastupují drátěnou kovovou plastiku. Je to Ruth Asawa, Elizabeth Berrien a Gavin Worth. Ruth Asawa *1926 Norwalk (Jižní Kalifornie) 2002 San Francisco Ruth Asawa měla nelehké dětství. Její rodiče byli imigranti z Japonska. V době jejího mládí a dospívání však kvůli druhé světové válce Američané Japonce neakceptovali. Ruth studovala učitelství výtvarné výchovy. Odmala totiž inklinovali ke kreslení a jiným kreativním činnostem. Studia na čas přerušila a odjela do Mexiko city za studiem španělského a mexického umění. Po návratu zpět do Ameriky chtěla dále pokračovat ve studiu učitelství, ale kvůli svému japonskému původu nemohla sehnat školu, kde by splnila povinnou učitelskou praxi. Stále totiž přetrvávala americká nenávist k Japonsku. Kvůli tomu nemohla dokončit učitelství, a tak se rozhodla studovat umění na Black Mountain College. Sice zde neabsolvovala, ale jako schopná umělkyně si zvedla sebevědomí a začala svou vlastní kariéru. Vrátila se do Mexika a tam se naučila plést košíky. Tento postup pak prováděla s tím rozdílem, že nepletla koše proutěné, ale drátěné. I když splétané plastiky nebyla jediná výtvarná činnost, které se věnovala, drátěné objekty ji pak proslavily nejvíce. 11

17 Asawa představuje své umění na mnohých výstavách, samostatných nebo společných. Měla takový úspěch, že se přihlašovala do soutěží. Mnohé vyhrála, a tak mohla byla její díla realizována. Z peněz z těchto soutěží a jiných aktivit pak Asawa založila veřejnou vysokou školu umění, School of Arts (SOTA) High School. Tato škola byla po její smrti přejmenována na Ruth Asawa SF School of Arts. V Obrazových přílohách naleznete fotografii jedné z jejích drátěných plastik. Elizabeth Berrien *1950 Los Angeles Elizabeth Berrien, jak sama uvádí na svých stránkách, kmotra současného hnutí drátěné plastiky 4. Celý život inklinuje ke zvířatům, vidí toky energií, které dělají zvířata tak krásnými, ale jako přeučený levák neuměla a neumí zachytit tyto linie na papír. Ve škole měla při výtvarné výchově často problémy. Nedokázala pořádně zachytit cokoliv, jak by chtěla. Číst a počítat sice uměla už ve školce a ve třinácti letech přijata do Mensy, ale kreslit nedokázala, jak by chtěla. Po čase však díky učiteli výtvarné výchovy přišla na to, že při práci s keramikou se projevuje její nevšední talent zachytit tvary a linie tak věrně, že jsou jen těžce rozpoznatelné od originálu. Učitel se teda snažil vyjít Berrien vstříc a přitom zjistil, jaké nadání se v ní skrývá. Díky tomu ji přenechával k dispozici školní potřeby, jako například tkalcovský stav, keramickou pec, atd. Chtěl tak co nejvíce pomoci tomu, aby Elizabeth přišla na to, který materiál jí bude vyhovovat nejvíce. Nakonec nalézá ten pravý prostředek, a to železný drát. Pro tvorbu drátěných soch však byla nezbytným předpokladem její láska ke geometrii a topologii. I přes svůj nevídaný talent se však Berrien na uměleckou školu nedostává. I tak však sklízí nemalé úspěchy. Vytváří drátěné sochy pro ZOO v Los Angeles. Nejdříve to jsou plastiky gepardů, pak i kondorů. Její práce je tak přesná, že návštěvníci v jednotlivých plastikách rozeznávají nejen druh zvířete, ale i jednotlivce. 4 BERRIEN, Elizabeth. Biography. WIRELADY: Elizabeth Berrien's World Class Wire Sculpture & Illustration [online] [cit ]. Dostupné z: 12

18 Elizabeth vytvořila nespočet drátěných plastik zvířat, dostalo se jí pocty i od vystudovaných umělců. To vše hlavně díky technice, kterou si zvolila. Nepoužívá totiž pletivo, ale jednotlivé dráty, které po dvou nebo vícero splétá podle toho, kde vede jaká linie zvířecího těla. Kromě koček a ptáků ale vyrobila i nosorožce v životní velikosti, nebo tyranosaura v životní velikosti. Její práce jsou velice líbivé a zajímavé. Je až s podivem, že ze splétání jednotlivých drátů může vyjít tak přesná práce. Důležité je ale připomenout, že Berrien své drátěné plastiky tvoří již bezmála 40 let. V současné době připravuje knihu o svém životě a díle. V Obrazových přílohách naleznete fotografii jedné z jejích drátěných plastik. Gavin Worth *1981 Zimbabwe (Afrika) Africký rodák Gavin Worth patří mezi mladé, avšak velmi nadějné umělce. Vyrůstal v Novém Mexiku a studoval zde herectví. Pracoval jako herec a muzikant na několika Shakespearovských slavnostech. Nenavštěvoval žádnou uměleckou školu, je to samouk. V současné době studuje v Káhiře (Egypt) American International School. Jeho celoživotní vášní je malba, kresba a vůbec, jakékoliv ostatní výtvarné činnosti. Krom svých železných plastik se věnoval i práci ilustrátora. Jeho drátěné plastiky bychom víc než co jiného mohli nazvat tak, jak nazval první Picassovy pokusy o práci s drátem Daniel-Henry Kahnweiler okolo roku 1925, tedy kresby v prostoru. Jeho plastiky jsou velice jednoduché, avšak velmi výstižné a jistě si každý, kdo jde kolem, říká, že to ještě neviděl. Vlastně bych řekla, že je to tak jednoduché, že si spousta lidí musí říct, že to zvládne každý, avšak po své vlastní zkušenosti s drátěnou plastikou bych s těmito lidmi nesouhlasila. Jako mladý umělec ještě není příliš znám, ale byla by škoda, abych ho ve své práci nepřipomněla. V Obrazových přílohách naleznete fotografii plastiky Ranní póza. 13

19 2.2.2 Čeští V této části se budu věnovat českým tvůrcům moderní kovové plastiky. Vybrala jsem Tomáše Medka, který je jistě znám, Veroniku Psotkovou, kvůli jejím drátěnkám, jak sama své postavy z drátů nazvala, a nakonec Vladimíra Peška. MgA. Tomáš Medek *1969 Brno Brněnská rodák a tvůrce abstraktních svařovaných plastik je vyučený dřevomodelář a kovomodelář, dále absolvoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Brně. Absolvoval na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, ateliér sochařství u prof. Vladimíra Preclíka. Své první plastiky Medek tvořil již v dobách svých studií na VUT. Postupně přecházel od dřevěných mobilních konstrukcí až k tématu, které se pro něj stalo zásadní pro následující tvorbu, a to elementární tvar krychle. Konstrukce ve tvaru krychle prostupuje celou jeho tvorbu a můžeme je nalézt realizované od kovů, dřeva až po vosk a polyester. Ve velikosti krabice od bot až po několikametrové, monumentální konstrukce. Plastiky jsou také mnohdy složeny z různých věcí, které nemají tvar krychle, mnohdy nemají ani pravidelný tvar, ale jsou do tvaru krychle svařeny. Můžeme tak v tvorbě Tomáše Medka nalézt krychli vyrobenou z lahví nebo hliníkových lžic. Za svůj dosavadní život byl Medek díky své práci nejednou oceněn a získal mnoho studijních stipendií, např. studijní pobyt v USA, Kanadě, Maďarsku nebo Francii. Jedním z ocenění, které se týká Brna, je to, jenž získal za vítězství ve výtvarné soutěži Sochy pro Brno II, kde díky prvenství mohl realizovat svou sochu. Ta je od roku 2008 umístěna na Malinovského náměstí. Jedná se o jemnou konstrukci z nerezové oceli ve tvaru čtyř žárovek nazvanou Pocta T. A. Edisonovi. Plastika byla navrhnuta a realizována, aby připomínala rok 1882, kdy díky T. A. Edisonovi bylo jako první divadlo v Evropě elektrifikováno, za použití žárovek, Mahenovo divadlo. 14

20 Medek se zúčastnil mnoha výstav, ať už samostatných, nebo skupinových, a několika symposií. Jeho tvorba je součástí sbírek jako jsou sbírky Národní galerie v Praze nebo sbírka Nova Scotia Art Gallery Hallifax (Kanada). V Obrazových přílohách naleznete fotografii plastiky Pocta T. A. Edisonovi MgA., Mgr. Veronika Psotková *1981 Opava Veroniku Psotkovou jsem vybrala, jelikož mi byla velkou inspirací. Myslím, že je to nadějná mladá sochařka a je nemyslitelné, abych ji v této práci na téma moderní kovová plastika nezmínila. Veronika Psotková po absolvování Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, obor Matematika a Výtvarná výchova pro 2. stupeň ZŠ, nastoupila na Fakultu výtvarných umění VUT v Brně, ateliér sochařství, pod vedením doc. ak. soch. Michala Gabriela. I na této škole absolvovala a poté působila i jako vedoucí semináře modelování a sochařství na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V jednom rozhovoru svou tvorbu popisuje takto: Dlouhodobě se věnuji tématům jako estetika těla a hranice intimity, stejně jako proměnou kontextů v instalaci a komunikaci sochy s obrazem. Pomocí klasické sochařské práce se snažím zprostředkovat své momentální vidění světa a transformovat do současnosti přijatelné formy sdělení. Má tvorba je přitažlivá svou hravostí a lehkou ironií ve zpracování tzv. genderových témat. Zatím mne velmi baví figurace, k abstrakci nemám příliš velký vztah, ale netvrdím, že se to nemůže změnit. Typ sochařské práce, který dělám, je časově i materiálově velmi náročný a každá socha je více či méně oddřená. 15

21 Drátěné sochy jsem začala dělat v jakési touze po odlehčení materiálu i celkové formě i rychlejší možnosti vyjádření. Figurace je pro mne stále nejjednodušším a nejčistším způsobem a ani jsem zatím neuvažovala o tom, že by to mělo být jinak. 5 Její vyjádření, je, což je při pohledu na její drátěnky zcela zřejmé, naprosto trefné. Její plastiky jsou oblíbené a není tedy divu, že už pořádala mnoho výstav, a to jak samostatných, tak skupinových. Techniku, kterou vyrábí své drátěné plastiky, si vytvářela sama metodou pokus-omyl. Dotáhla ji však až tak daleko, že se jí někteří, jako například já, nechali tolik inspirovat. V Obrazové příloze naleznete fotografii plastik Drátěnky. MgA. Vladimír Pešek, Dis. *1979 Rychnov nad Kněžnou Tohoto českého tvůrce nejen kovových plastik jsem vybrala proto, že pochází z mého rodného východočeského kraje a jeho kovové plastiky můžeme nalézt mimo jiné i v zámeckém parku v Častolovicích, které jsou mým domovem. Vladimír Pešek je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze, ateliéru intermediální tvorby prof. Milana Knižáka. Dále je absolventem divadelní fakulty Akademie múzických umění v oboru scénografie u prof. Jana Duška. V rámci vzdělávání byl i na roční studijní stáži na univerzitě The Australian National University, kde ho vedl prof. Michael Le Grand. Na začátku svého výtvarného působení se Pešek zaměřoval hlavně na klasické sochařství, později přechází k různorodějším sochařským materiálům a postupům. V této době, tedy okolo roku 2001, vznikají i kovové plastiky v již zmiňovaném zámeckém parku v Častolovicích. Jedná se zde o svařované kovové plastiky. První plastikou byl Červený čáp, dále zde přibývaly další, jako Vážka, Cyklista a dva Stříbrní koně. 5 DUŠEK, Petr. Veronika Psotková: Dlouhodobě se zabývám estetikou těla. DENÍK: opavský a hlučínský deník [online] [cit ]. Dostupné z: 16

22 Plastiky jsou velmi zručně vyrobeny. Dynamičtí Stříbrní koně zachycení v pohybu dokonale dotvářejí noblesní atmosféru zámeckého parku. I když se jedná o svařované plastiky, nejsou to žádné těžké a zavalité objekty. Jsou to velmi jemné a elegantní konstrukce doplněny pletivem, jež budí opravdu příjemný dojem. Červený čáp u vjezdu do zámku byl velmi diskutovanou plastikou zejména mezi obyvateli Častolovic a okolních obcí a měst. I přes názory mnohých však zůstal na svém místě a shlíží na nově příchozí návštěvníky parku. Jedinou plastikou, které byla odstraněna, je kovová Vážka, která byla umístěna na hladinu zámeckého jezírka. Kovové plastiky v Častolovicích však nejsou jediný Peškům projekt. Dále například odlil kopii české pětikoruny z dvaceti čtyř karátového zlata, nebo vytvořil objekt Bez paměti, což je dětská postýlka posetá svastikami. Další Peškova díla jsou zastoupena ve sbírkách takových institucí, jako jsou Národní galerie v Praze, Národní galerie Austrálie nebo České Kulturní Centrum v Moskvě. Původně sochař, na něhož měl a má zásadní vliv Marcel Duchamp, postupně přešel ke konceptuálnímu umění a roku 2005 založil skupinu KONTEXTUAL. V Obrazové příloze naleznete fotografii Peškova Stříbrného koně 2.3 Lidová tvorba Lze nalézt mnoho zdrojů, které napovídají, jak plastiky z drátů vyrobit. Ač se to nezdá, pokud zapátráte po drátěných plastikách více, především na internetu, nenaleznete historický vývoj drátěných plastik, ale nespočet návrhů, jak s dráty pracovat, abyste byli schopni vytvořit nějakou drátěnou sošku. Netvrdím, že se na těchto stránkách odehrává nějaké velké netradiční umění, někteří to jistě pokládají za kýč a nutné zlo konzumní společnosti, ale k drátěným plastikám to zcela jistě patří, a proto jsem přesvědčena, že toto odvětví by mělo být v mé práci o kovové plastice také zahrnuto. 17

23 Někteří lidé se pletení z drátů věnují méně, jiní více a někdo své výtvory dokonce prodává. Na českém i zahraničním webu můžete nalézt hned několik stránek, kde takoví lidé své výrobky z drátů nabízejí. Někteří se inspirují např. Derekem Kinzettem, který byl nedávno hned na několika informačních serverech prezentován pro své zahradní sochy z pletiva, a vytvářejí pletivové plastiky určené jako dekorace do zahrady. Jiní vytvářejí ozdobná stínidla lustrů, lamp, další splétají dráty do podob malých figur nebo nástěnných dekorací. Také je nutno zde zmínit šperky z drátů, jejichž výroba je známá již od dob starověkého Egypta. Mnoho autorů svá díla obohacuje o různé předměty pro zvýšení obliby u kupujících, jsou to například ozdobné skleněné korálky, nebo papírové výplně. Nejde však jen o maličkosti, které lidé tímto způsobem vyrábějí. Kovovou plastiku můžeme nalézt i v případě věcí denní potřeby, jako například nábytek. Někteří se zaměřují na výrobu nábytku, kdy není hlavní funkce, ale forma. Tedy na židli se vlastně vůbec sedět nedá, ale je vyrobená tak, že každého na první pohled zaujme svým výtvarným pojetím. Dále můžeme nalézt i ploty, kde zpracování pletiva a drátů balancuje mezi kovovou plastikou a klasickou, drátěnou výplní plotu. Ač kovová plastika, jako výtvarná disciplína není tolik zastoupena, jako například malba, v této, tak říkajíc lidové tvorbě, se těší nebývalé oblibě. V Obrazových přílohách naleznete příklad těchto drátěných plastik. 3. Praktická část 3.1 Námět a inspirace Od začátku jsem věděla, že pro svou bakalářskou práci chci vytvořit nějaký prostorový objekt. To, že to nakonec budou drátěné postavy v životní velikosti, vyplynulo až po zhlédnutí různých prací a jiných zdrojů s touto tématikou. 18

24 V teoretické části této práce s názvem Čeští představitelé - následovatelé (2.3.2) lze nalézt dva umělce, kteří mi byli největší inspirací, a to Veronika Psotková a její drátěné postavy a Vladimír Pešek se svými svařovanými plastikami umístěnými v zámeckém parku v Častolovicích. Veronika Psotková mi jistě velmi poradila s výběrem vhodného materiálu, jímž je rabicové pletivo, a Vladimír Pešek svou jednoduchou a dle mého čistou linií. Mým záměrem nebylo vytvořit expresivní a dynamické plastiky strhávající veškerou pozornost, ale jen jednoduché a strohé, čisté stacionární postavy doplňující prostor. Ve chvíli, kdy mi bylo jasné, jakou technikou postavy vytvořit, přišel zcela náhodně i námět mé tvorby. Bylo to kýčovité vánoční přání. Všichni tři zúčastnění na něm byli veselí a šťastní a vše bylo nádherné. Možná závist, ale takovéto uměle předhazující dokonalé rodiny suplující reklamu na zubní pastu mi vnuklo nápad na tři postavy stojící jakoby modelem. Proto i ten název Šťastná rodina? Jak průhledné!. Poslední, co bylo potřeba zvážit, bylo, zda nechat pletivu jeho původní, lesklý vzhled, nebo ho nabarvit. V úvahu přicházelo hned několik barev, ale nakonec jsem se rozhodla nechat zabarvení pletiva svému osudu. Rabicové pletivo časem začne pokrývat rez, a to se mi k mému tématu velice hodilo. Kovová plastiky, nebo lépe drátěná plastika je činnost, která mě v současné době velmi zajímá. Před výběrem techniky a tématu pro bakalářskou práci jsem s prací s drátem neměla žádné zkušenosti, čím déle jsem však splétala pletivo dohromady, tím více se mi daří najít si vlastní techniku a tím mě práce baví víc a víc. Stejně tak je to s teoretickou částí popisující kovovou plastiku. Před výběrem tématu bakalářské práce jsem se s tímto postupem a tvorbou setkala jen zřídka, a to je myslím důvod, proč mě právě teď kovová plastika tolik zajímá. 3.2 Teoretický postup práce Vymyslet vlastní postup práce byl celkem zdlouhavý proces, při kterém bylo znehodnoceno několik metrů pletiva. Práce s pletivem pro mne byla jednou velkou neznámou, chtěla jsem 19

25 ale vytvořit prostorový objekt, který by nebyl zatížen materiálem, z něhož by byl vytvořen. Chtěla jsem na první pohled jednoduchou a vzdušnou plastika, nezahlcenou zbytečnými vrstvami dalších drátů, která by budila dojem, že je to vlastně jen jedna linie, která zvýrazňuje pouze ty nejviditelnější záhyby lidského těla. Moje představa se však ztrácela tak rychle, jak rychle jsem přidávala další kusy pletiva. Nakonec jsem tedy udělala postavy, které mají, navzdory faktu že jsou vyrobeny z měkkého rabicového pletiva, co nejjednodušší provedení. Nejdříve jsem přemýšlela nad pomůckami. Při výrobě kromě lehkého poranění drátem hrozí i další věci, drát je velmi špinavý a mnohdy i mastný, takže práce s ním vyžaduje rukavice. Pracovní rukavice jsou však velmi silné, takže je třeba nalézt takové, které vás ochrání, avšak neztratíte cit při práci s drátem. Další, co je jistě potřeba, jsou kleště na stříhání drátů. Zdá se, že tyto instrukce jsou zbytečné, ale pro začátečníka v této technice jsou jistě na místě. Dále jsem přemýšlela nad postupem práce. Ze všeho nejdříve je potřeba si alespoň ve zkratce načrtnout, jaký postoj budou postavy zaujímat. Já zvolila tak, že postavy stojí a navzájem se podpírají. Podpírání postav však samozřejmě nesmí narušovat samotný objekt, proto jsem pro už předem určila, že ruce budou sloužit primárně pro zachycení jednotlivých postav k sobě. Po několika hodinách nebo dnech se jistě každý dobere nějakého konce. Práce s drátem chce však cvik a praxi. Já si na ten svůj postup musela přijít, jelikož návody jsem objevila až po objevení své vlastní techniky. Ostatně práce s drátem a pletivem se značně liší, pletivo se sice také lehce ohýbá, ale při tvarování se nevyhnete nechtěnému prohnutí drátů v opačném směru, než ve kterém zrovna chcete s pletivem manipulovat. Na svůj projekt jsem měla připraveno asi 12 metrů rabicového pletiva a bezmála vše jsem spotřebovala. Samotné postavy jsou tvořeny po částech, které jsem následovně splétala k sobě. Vytvořila se pak jakási konstrukce, na kterou byly dále naplétány jednotlivé dráty. Například pro vytvoření hlavy byl potřeba kus pletiva velikosti 50x50 cm. Celou konstrukci bylo však nutné nějak zpevnit, proto jsem vytvořila nosnou linii, která vede od pat až po krk postavy. Zpevnění je opět provedeno vrstvením jednotlivých drátů. Vrstvení drátu se mi 20

26 nejlépe provádělo po jednom. Práce je sice zdlouhavá, ale plastika ve výsledku drží tak jak má a není potřeba dalších podpůrných systémů. Spoje drátů nejsou nijak svařovány a ani to nebylo v plánu. Veškeré konce jsou k sobě přidrátovány, což také zajišťuje stabilitu celé sochy, jelikož neustálým obmotáváním určitých linií se tělo značně zpevní. 3.3 Realizace Realizace plastik probíhala podle postupu. Nejdříve jsem si nakreslila náčrtky. Ty byly spíše orientační, jelikož jsem dopředu věděla, že práce s pletivem nebude tak přesná, jak bych si bývala představovala. Následoval výběr správného rabicového pletiva. Po objetí několika stavebnin jsem však dospěla k názoru, že v nich takový rozdíl není. Napoprvé jsem si vzala jen dva metry a zkoušela s ním pracovat. Zjistila jsem, že práce s ním není až tak jednoduchá, jak by se na první pohled a dotek zdálo. Nejenže je mastné a po chvíli drát prokluzuje mezi prsty a je tedy značně obtížnější dráty pevně svazovat, ale při ohýbání se většina horizontálně vedených drátů brání tím, že se neohnou ve mnou určeném směru, ale sklopí se ve směru vertikálních drátů, tedy zmizí charakteristická pletivová mřížka, všechny dráty se narovnají do stejného směru a vypadávají z osy. Je tedy třeba dráty svazovat dříve, než se příslušný kus pletiva odstřihne od srolovaného zbytku. Pro rozstříhávání pletiva na příslušné kusy jsem používala výhradně malé kovové kleštičky, které můžete vidět vyfocené v Obrazové příloze v části 2. Praktická část. Tam můžete nalézt fotku pletiva před zahájením práce i po jejím skončení. Druhé, ploché kleště, které jsou také vyfocené, jsem používala jen zřídka, při dotažení některých ohybů. Je tedy na místě zdůraznit, že celý objekt vznikl pouze s využitím rabicového pletiva a šperkařských kleští. Celý proces výroby probíhal, zejména ze začátku, metodou pokus omyl. Po pár hodinách jsem však nalezla nejoptimálnější způsob, jak plastiky sdrátovat. Tím se proces značně urychlil. Prvním úkolem bylo vytvořit pletivová lidská torza, na která se dále budou připevňovat jednotlivé údy. Výrobě torz byla i po nalezení nejvíce vyhovující techniky velmi pracná a 21

27 zdlouhavá. Torza jsem tvořila po částech, nejdříve byla vytvořena hlava, pak trup. Tyto dvě části se k sobě sdrátovaly vždy jako první, protože připevnění hlavy na trup znamenalo i pokračování zpevňování dále dolů v místě páteře, a to znamenalo zpevnění celého trupu. Další vytvářenou částí byly nohy, samozřejmě každá noha byla vyráběna samostatně. Nohy však v tuto chvíli ještě neměly chodidla, ta se modelovala až úplně nakonec podle toho, jaké měla postava zaujímat postoj. Ruce byly dodělávány také až podle postoje plastik, neboť slouží jako opěrný prvek jednotlivých postav. Ruce tedy nejsou dělány jako přesná kopie těch lidských, ale jako nástroj pro přivazování a následně vzájemné podepření postav jedna o druhou. Po vytvoření konstrukce více či méně proporčně přesných postav bylo třeba konstrukci zpevnit, aby se postavy neohýbaly, kde neměly. Zpevňování probíhalo jako postupné přidávání drátů do míst, která byla pracovně nazvána opěrná linie. Tato linie vede od chodidel až ke krční páteři a zajišťuje stálý tvar postav, ať už jsou položeny, nebo jsou naaranžovány do svých postojů. Přesný čas, který zabrala výroba plastik, bohužel nemám zaznamenaný, ale vím, že zpevňování konstrukce jedné postavy trvalo, ač se to bohužel nezdá, kolem čtyř hodin čistého času. Výsledkem však je, že každá postava, po správném umístění, stojí sama, bez přídavných opěrných systémů. Plastiky jako celek byly vytvořeny z cca 12 metrů rabicového pletiva. Zhruba polovina pletiva byla rozstříhána a následně sdrátována do přibližného tvaru postav (konstrukce) a zbytek byl rozebrán na jednotlivé dráty, které byly použity na zpevnění celé postavy. Celý výrobní proces probíhal v bývalé truhlářské dílně, která je součástí našeho domu v Častolovicích. Bylo to jediné místo, kde se daly rozložit všechny části, aniž by mohly být někým nechtěně poškozeny. 22

28 4. Závěr Moje práce začala velmi rozpačitě. Od začátku jsem věděla, že to bude prostorový objekt, ale téma, nebo snad technika mi byly dlouho velkou neznámou. Když jsem se následně rozhodla pro rabicové pletivo, měla jsem velkou radost, protože na první pohled se může zdát, že to vlastně žádná práce není. Po prvních pěti hodinách strávených nad srolovaným pletivem jsem se proklínala a byla nešťastná z toho, že jsem si vybrala techniku, se kterou jsem neměla zkušenosti. Samozřejmě, že s výrobou prostorových objektů zkušenost mám, ale ne z tak nevyzpytatelného materiálu, jakým je právě pletivo. Několikrát jsem chtěla projekt ukončit a nějakým způsobem pozměnit téma, ale v tu chvíli přišel zlom a já z ničeho nic objevila tu správnou techniku. Od té doby sice také uplynulo mnoho hodin strávených nad pletivem, ale i přesto mě to bavilo. Tuto bakalářskou práci beru jako výbornou zkušenost. Seznámila jsem se se spoustou nové literatury a objevila mnoho umělců, o kterých se příliš nemluví. Také jsem objevila mladé umělce, o kterých se sice ví, ale já o nich nevěděla. Proto všechno jsem ráda, že jsem to i přes nemalé potíže zvládla tak, jak jsem chtěla. V neposlední řadě musím projevit i radost nad svou plastikou. Plastika je jednoduchá a vzdušná, nezatížená přílišnými vrstvami drátů. Je možné ji umístit kamkoliv na rovnou podložku a je schopná setrvat v této poloze. Vypadá tak, jak jsem si ji představovala. Zhotovení této práce mě jistě posunulo o hodně dále v mém výtvarném úsudku. Dosud jsem nevěděla, jaká cesta pro mě ve výtvarné činnosti bude tou nejzajímavější, teď už to však vím. Tato práce mně pomohla lépe si uvědomit, jak se do budoucna realizovat. Touto prací nechci aspirovat na pozici prvního, cítím posun ve svém myšlení, a to je, dle mého, daleko důležitější. 23

29 5. Použitá literatura CHÂTELET, Albert a Bernard Philippe GROSLIER. Světové dějiny umění: malířství, sochařství, architektura, užité umění. České vyd. 2., upr.,. Praha: Ottovo nakladatelství v divizi Cesty, 2004, 784 s. ISBN RUHRBERG, Karl. Umění 20. století: [malířství, skulptury a objekty, nová média, fotografie]. Editor Ingo F Walther. Köln: Taschen, 2011, 2 sv. ISBN ZHOŘ, Igor. Hledání tvaru: čtení o moderním sochařství s historickým prologem. Praha: Mladá fronta, 1967, 113 s. SEDLÁŘ, Jaroslav. Železo a ocel v sochařství 20. století. Universitas. 2008, č. 1, s Akademický sochař, MgA. Vladimír Pešek, DiS. Vamberecký zpravodaj. 2008, č. 3. Internet: BERRIEN, Elizabeth. WIRELADY: Elizabeth Berrien World Class Wire Sculpture and Illustration [online] [cit ]. Dostupné z: ASAWA [online] [cit ]. Dostupné z: Karel Nepraš: ( ). CREATIVO A.S. Creativo [online] [cit ]. Dostupné z: Karel Nepraš: Životopis. KAREL NEPRAŠ [online] [cit ]. Dostupné z: Alexander Calder. Artmuseum: Mastiny Glennové [online] [cit ]. Dostupné z: Calder's life: Bibliography. Calder foundation [online] [cit ]. Dostupné z: MEDEK, Tomáš. Tomáš Medek [online]. [cit ]. Dostupné z: PSOTKOVÁ, Veronika. Veronika Psotková: sochařka [online] [cit ]. Dostupné z: 24

30 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA: 1. Teoretická část Julio González: Harlekýn 6 Alexander Calder: Mosazná rodina 7 6 HANCSI. González, Julio: Harlequin. Terminartors: Artworks [online] [cit ]. Dostupné z: 7 RUHRBERG, Karl. Umění 20. století: [malířství, skulptury a objekty, nová média, fotografie]. Köln: Taschen, 2011, s ISBN

31 Karel Nepraš: Velký dialog 8 Ruth Asawa: Bez názvu 9 8 Karel Nepraš: ( ). CREATIVO A.S. CREATIVO [online] [cit ]. Dostupné z: 9 Featured Artist: Ruth Asawa. Polis: a collaborative blog about cities across the globe [online] [cit ]. Dostupné z: 2

32 Elizabeth Berrien: Bez názvu 10 Gavin Worth: Ranní póza Elizabeth Berrien. WOODLAND GROVE GALLERY. Woodland Grove Gallery [online]. [cit ]. Dostupné z: 11 BERNAL, Luisa. Gavin Worth: Sculpting Wire. DRESSLAB: clothes+music+art [online] [cit ]. Dostupné z: 3

33 Tomáš Medek: Pocta T. A. Edisonovi 12 Veronika Psotková : Drátěnky Pocta Tomáši Alvovi Edisonovi. CENTRUM PRO SOUČASNÉ UMĚNÍ PRAHA, o.p.s. ARTLIST: databáze současného umění [online] [cit ]. Dostupné z: 13 Inventura: Veronika Psotková a hosté. VUT Brno: Galerie Aula [online] [cit ]. Dostupné z: 4

34 Vladimír Pešek: Stříbrný kůň 14 Vladimír Pešek: Stříbrný kůň - detail Vlastní fotografie 15 Vlastní fotografie 5

35 Ukázka lidové tvorby: Bytové dekorace 16 Stínidlo Drátěný strom do interiéru. Fler: Kreativní svět [online] [cit ]. Dostupné z: 17 Třpytivá - koule - drátované stínidlo. Fler: Kreativní svět [online] [cit ]. Dostupné z: 6