obsah 2/2013 Abstrakty ãlánkû 2 âlánky Monitoring judikatury Nov obãansk zákoník a jeho vliv na koncepãní zmûny v civilním procesu Karel Svoboda...

Transkript

1 specialista na komentování judikatury âasopis Jurisprudence je recenzovan m ãasopisem dle Seznamu recenzovan ch neimpaktovan ch periodik vydávan ch v âr. ROâNÍK XXII vydává Wolters Kluwer âr, a. s. éfredaktor Doc. JUDr. Petr Bûlovsk, Dr. pfiedseda redakãní rady Mgr. Tomá DoleÏil, LL.M. Eur., Ph.D. redakãní rada JUDr. PhDr. Marek Anto, Ph.D. JUDr. Jifií Hrádek, Ph.D., LL.M. JUDr. Tomá Rychl Doc. Mag.phil. Dr.iur. Harald Scheu, Ph.D. Doc. JUDr. PhDr. Ivo losarãík, LL.M., Ph.D. JUDr. Ing. Jifií Zemánek, CSc. rada poradcû JUDr. Tomá âihula, LL.M. Eur. Mgr. David Hip r Doc. JUDr. Zdenûk Kühn, PhD., LL.M. JUDr. Radim Polãák, Ph.D. JUDr. Václav Stehlík, LL.M., Ph.D. Doc. JUDr. NadûÏda i ková, Ph.D. grafická úprava, tisk SERIFA, s. r. o. Jinonická 0, Praha ãasopis vychází osmkrát roãnû (pût ãísel do konce ãervna, tfii ãísla po prázdninách) Pfiedplatné pro rok ( ãísel) ãiní Kã bez DPH Cena jednoho v tisku je 0 Kã adresa Wolters Kluwer âr, a. s. U Nákladového nádraïí 00 Praha tel. 0 0 fax: 0 redakce@jurisprudence.cz Iâ: obsah / Abstrakty ãlánkû âlánky Nov obãansk zákoník a jeho vliv na koncepãní zmûny v civilním procesu Karel Svoboda... Transparentnost vefiejné správy aneb Jde o opatfiení obecné povahy? Petr Kolman... K pomûru kogentních norem a jurisdikãních imunit státu: Reflexe rozsudku Mezinárodního soudního dvora Ondfiej Sváãek... Zbavení osobní svobody v kontextu pobytov ch sociálních sluïeb: pohled Evropského soudu pro lidská práva Maro Matia ko... Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora OSN o imunitû státû v pfiípadû civilních Ïalob plynoucích ze závaïn ch poru ení lidsk ch práv v rámci ozbrojen ch konfliktû Pavel Caban... Nárok na finanãní náhradu podle zákona o mimosoudních rehabilitacích jako pfiedmût dûdûní Martina Kuloglija Podivínová... Monitoring judikatury Monitoring judikatury soudû âeské republiky Jan Tryzna... Monitoring judikatury Evropského soudního dvora Jan Tlamycha... Monitoring judikatury Evropského soudu pro lidská práva Pavla Bouãková... inzerce Iva Suchnová tel. 0 zasílání autorsk ch pfiíspûvkû redakce@jurisprudence.cz V echny pfiíspûvky nabízené k publikaci procházejí recenzním fiízením.

2 ABSTRAKTY âlánkò Nov obãansk zákoník a jeho vliv na koncepãní zmûny v civilním procesu Karel Svoboda Nov obãansk zákoník musí doprovodit zmûny v pfiedpisech práva procesního, které umoïní soudní realizaci fiady nov ch institutû hmotného práva, které kodex zavádí. Schválení tûchto procesních norem (zejména zákona o zvlá tních typech fiízení a tzv. harmonizaãní novely OS ) lze oãekávat do poloviny roku. Zákonodárce vyuïil tûchto legislativních návrhû mj. i k tomu, aby prosadil nûkteré nové my lenky, jeï do jisté míry mohou zmûnit povahu ãeského civilního procesu. Autor ãlánku se pokou í tyto zmûny vyhodnotit. The new Civil Code and its impact on conceptual changes in civil procedure Karel Svoboda The new Civil Code must accompany changes in rules of procedure, which allow judicial implementation of a number of new institutes of substantive law, which are established by the code. Approval of these procedural norms (in particular the Act on specific types of management and the harmonization amendment CPC) is expected in mid-. The legislature used these legislative proposals to assert some new ideas, which to some extent may change the nature of Czech civil process. The author attempts to evaluate these changes. Transparentnost vefiejné správy aneb jde o opatfiení obecné povahy? Petr Kolman Autor fie í pfiedev ím otázku, zda sazebník úhrad za poskytování informací je tzv. opatfiením obecné povahy. Autor se staví relativnû kriticky k jednomu z judikátû Nejvy ího správního soudu v âeské republice. Transparency of public administration is it a general measure? Petr Kolman Author addresses the question of whether the scale of payments is the measure of a general nature. The author puts relative to one of the critical judgments of the Supreme Administrative Court in the Czech Republic. K pomûru kogentních norem a jurisdikãních imunit státu: Reflexe rozsudku Mezinárodního soudního dvora Sváãek Ondfiej Pfiedkládan ãlánek se vûnuje problematice vzájemného pomûru jurisdikãních imunit státu a závaïného poru ení kogentních pravidel mezinárodního práva. Dlouhodobá a rozsáhlá odborná diskuze byla obohacena rozhodnutím Mezinárodního soudního dvora v kauze Nûmecka a Itálie, které bylo vydáno v únoru. âlánek se zab vá ãasov m, místním a vûcn m aspektem problematiky vztahu jurisdikãních imunit státu a závaïného poru ení lidsk ch práv kogentních pravidel mezinárodního práva. The ratio of mandatory standards and jurisdictional immunities of States: Reflections on the judgment of the International Court of Justice Sváãek Ondfiej Presented article is focused on mutual relation between jurisdictional immunities of States and serious breaches of obligations under peremptory norms of international law. Long-term and extensive discussion was enriched with decision of the International Court of Justice rendered in February. The article deals with temporal, territorial and material aspects of mutual relation between jurisdictional immunities of States and serious violations of human rights peremptory norms of international law. Zbavení osobní svobody v kontextu pobytov ch sociálních sluïeb: pohled Evropského soudu pro lidská práva Maro Matia ko âlánek pojednává o judikatufie Evropského soudu pro lidská práva ve vztahu k problematice zásahû do práva na osobní svobodu osob s du evním postiïením. V pfiíspûvku je zejména argumentováno, Ïe umístûní osoby zbavené zpûsobilosti k právním úkonûm do pobytové sociální sluïby na základû dohody mezi poskytovatelem sluïby a opatrovníkem mûïe zaloïit zásah do osobní svobody ve smyslu ãl. EÚLP. Deprivation of liberty in the context of residential social services: the view of the European Court of Human Rights Maro Matia ko This article focuses on question of deprivation of liberty of persons with unsound mind under article ECHR. The main argument presented in this contribution is that persons with mental disabilities who were placed under plenary guardianship can be deprived of liberty in social care settings, although institutional social care is provided on basis of a contract between their guardian and social care institution. Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora OSN o imunitû státû v pfiípadû civilních Ïalob plynoucích ze závaïn ch poru ení lidsk ch práv v rámci ozbrojen ch konfliktû Pavel Caban Pfiíspûvek pojednává o rozsudku Mezinárodního soudního dvora OSN ze dne. února ve sporu SRN a Itálie ohlednû uplatnûní jurisdikãní imunity státû vûãi civilním fiízením pfied italsk mi soudy o nárocích plynoucích ze závaïn ch poru ení mezinárodního humanitárního práva, jeï spáchalo nacistické Nûmecko bûhem. svûtové války na území Itálie. Argumentace a závûry obsaïené v rozsudku jsou doplnûny poznámkami popisujícími relevantní ir í souvislosti mezinárodnûprávní úpravy imunit státû. The decision of the International Court of Justice on the state immunity in the case of civil actions arising from serious breaches of human rights in armed conflicts Pavel Caban This article deals with the judgment by the International Court of Justice, dated February, in a dispute between the Germany and Italy concerning the jurisdictional immunities of the state in civil proceedings before Italian courts regarding claims for compensation arising out of serious violations of international humanitarian law, committed by German Reich on Italian territory during World War II. The arguments and conclusions contained in the judgment are supplemented with comments describing relevant broader context of the international legal regime of jurisdictional immunities of states. Nárok na finanãní náhradu podle zákona o mimosoudních rehabilitacích jako pfiedmût dûdûní Martina Kuloglija Podivínová Pfiíspûvek se t ká rozhodnutí nejvy í instance, které fie í otázku, zda dûdicûm oprávnûné osoby, která zemfiela jiï v prûbûhu restituãního fiízení, náleïí právo domáhat se poskytnutí finanãní náhrady za nevydané vûci. Title to financial compensation under the law on extrajudicial rehabilitations as the subject of inheritance Martina Kuloglija Podivínová This article refers to the decision of the highest instance trying to solve the problem whether the right to claim the financial compensation for not restituted things belongs to heirs of the legitimate person deceased during the restitution procedure. 0

3 0 âlánky Nov obãansk zákoník a jeho vliv na koncepãní zmûny v civilním procesu Koncem prosince vláda projednala návrh nového zákona o tzv. zvlá tních typech fiízení a pfiedlohu tzv. harmonizaãní novely Obãanského soudního fiádu, které mají jako procesní protûj ek doprovodit nov civilní kodex. Pfiipravované procesní pfiedpisy obsahují zásadnûj í procedurální inovace, na kter ch lze do jisté míry zdokumentovat pravdûpodobn v voj ãeského civilního procesu, bez ohledu na to, zda se nové instituty prosadí jiï v rámci chystan ch legislativních zmûn nebo o nûco pozdûji. Proto pokládám za potfiebné seznámit ãtenáfie s podstatou nûkter ch novinek i s praktick mi obtíïemiasteoretick mi nejasnostmi, které v pfiípadû jejich zavedení zfiejmû vyjdou najevo. Pokud se obdobná legislativní fie ení u nás v nedávné minulosti minulosti vyskytla, zmiàuji i tyto dfiívûj í pokusy. JUDR. KAREL SVOBODA PH.D., KRAJSK SOUD V PLZNI, PRÁVNICKÁ FAKULTA UP V OLOMOUCI Smû ování pfiedbûïn ch fiízení a fiízení ve vûci samé. PodmiÀování hmotného práva jin m hmotn m právem ízením ve vûci samé rozumíme procesní postup, jímï soud nalézá hmotné právo a kter vrcholí vynesením závazného a nezmûnitelného meritorního rozhodnutí. ízení o pfiedbûïném opatfiení sice také vede k závaznému verdiktu, av ak pozb vá úãinkû v souvislosti s vynesením rozhodnutí ve vûci samé ( odst. o. s. fi.). Smyslem fiízení o pfiedbûïném opatfiení není nalézání hmotného práva, ale provûfiování, zda je tfieba prozatímnû (do právních úãinkû meritorního rozhodnutí) upravit pomûry úãastníkû nebo zabezpeãit v kon jiï existujícího nebo budoucího exekuãního titulu. Právû vymezené rozdíly mezi rozhodnutím ve vûci samé a pfiedbûïn m opatfiením v ak zákonodárce poslední dobou rozvolàuje. Stejnû tak se stává, Ïe procesní pfiedpisy poskytují plnohodnotnou procesní ochranu nositeli urãitého hmotného práva jen tehdy, kdyï je navrhovatel zároveà nositelem je tû dal ího svébytného hmotného práva. Obou popsan ch nepatfiiãností se zákonodárce dopustil pfii zavedení speciálního pfiedbûïného opatfiení na ochranu pfied domácím násilím. Tímto pfiedbûïn m opatfiením soud ukládá osobû, která podle indicií dodan ch navrhovatelem ohroïuje Ïivot, zdraví, svobodu nebo dûstojnost navrhovatele, aby opustila spoleãné obydlí a zdrïela se setkávání s navrhovatelem ( b o. s. fi.). Právo na ochranu tûlesné i du evní integrity je autonomním hmotn m právem ( a násl. obã. zák.), které je moïné postavit najisto aï bûhem skuteãného nalézacího fiízení o tomto (nikoli o jiném) hmotném právu. Sankci za jeho poru ení (napfi. povinnost opustit spoleãné obydlí) nelze bezv jimeãnû podmínit existencí jiného hmotného práva navrhovatele (napfi. spoluvlastnictvím spoleãného obydlí). Jinak by nebylo moïné poskytnout subjektu, do jehoï práva na tûlesnou a du evní integritu bylo zasaïeno, komplexní ochranu. Z tûchto logick ch pfiedpokladû v ak o. s. fi. prozatím nevychází. Podle b odst. o. s. fi. soud mûïe o prodlouïení doby trvání pfiedbûïného opatfiení rozhodnout jen tehdy, kdyï bylo zahájeno fiízení, jehoï pfiedmûtem je fie ení práv a povinností úãastníkû fiízení k prostorám, v nichï mají úãastníci spoleãné obydlí. Takové fiízení v ak navrhovatel v fiadû pfiípadû nemûïe vyvolat, protoïe mu právo ke spoleãnému obydlí nepfiíslu í, napfi. proto, Ïe pûvodnû spoleãn byt úãastníkû byl pfieveden na jejich dítû. Vládní návrh ZZ na právû popsan nedostatek reaguje a koncipuje právo na ochranu pfied domácím násilím jako samostatné hmotné právo, které navazuje na a násl. NOZ. Po úãinnosti nového kodexu jiï nebude podmínkou, aby navrhovatel, do jehoï osobní integrity je násilníkem zasahováno, byl nositelem je tû Zákon ã. / Sb., obãansk zákoník. Tento ãlánek vychází z legislativních pfiedloh zákona o zvlá tních fiízeních soudních (dále jen ZZ ) a tzv. harmonizaãní novely o. s. fi., jak byly projednány pfii zasedání komise Ministerstva spravedlnosti ve dnech... v Pfiední Labské u pindlerova Ml na. Srov. s Hora, V. âeskoslovenské civilní právo procesní Díl II. Praha: vlastním nákladem,, s.. Viz napfi. Jäger, J. ízení ve vûci poskytnutí pfiedbûïné právní ochrany v nûmeckém a v ãeském právu. Právní rozhledy ã. /. O problematice právní moci a vykonatelnosti soudních rozhodnutí blíïe pojednává napfi. Dvofiák, B. Právní moc civilních soudních rozhodnutí. Praha: C. H. Beck, 0. Tento typ pfiedbûïného opatfiení byl zaveden novelou o. s. fi. ã. /0 Sb. Viz Drápal, L., Bure, J. a kol. Obãansk soudní fiád I. Komentáfi. Praha: C. H. Beck, 0, s.. Srov. s usnesením Krajského soudu v Praze sp. zn. Co /.

4 / JURISPRUDENCE âlánky dal ího hmotného práva ve vztahu k obydlí, které s násilníkem sdílí. PfiedbûÏné opatfiení na ochranu pfied domácím násilím sice zûstává zachováno, av ak posléze navazuje na fiízení ve vûci samé, jehoï pfiedmûtem je prokazování míry intenzity domácího násilí a stanovení pfiimûfiené a doãasné sankce za zásah do tûlesné nebo du evní integrity po kozeného. Na druhé stranû návrh harmonizaãní novely o. s. fi. (jeï doprovází ZZ ) poãítá se zcela nov m typem fiízení o Ïalobách z ru ené drïby. Podle odst. návrhu domáhá-li se drïitel nemovité vûci zákazu provádûní nebo odstra- Àování stavby z dûvodû, Ïe mûïe b t provedením nebo odstranûním stavby ohroïen, soud návrhu bez sly ení Ïalovaného do dnû od zahájení fiízení vyhoví. Jednání není tfieba nafiizovat. Podle odst., návrhu se soud omezí pouze na zji tûní poslední drïby a jejího svémocného ru ení. Nepfiihlédne k námitkám o právu k drïbû a o povaze drïby. Uplatnûní námitky Ïalovaného, Ïe Ïalobce proti Ïalovanému získal nepravou drïbu nebo ho z drïby vypudil, tím není dotãeno. Navrhovaná procesní úprava má b t reakcí na ust. 0 NOZ, podle nûhoï se drïitel nemovité vûci mûïe domáhat po stavebníkovi zákazu provádûní stavby, je-li jeho drïba zásadním zpûsobem ohroïena nebo naru ena. Îalobce v ak podle citovaného ustanovení neuspûje, pokud neuplatnil své námitky vûãi provádûní stavby v jiï probíhajícím správním fiízení, pfiípadnû hrozí-li dal ím neprovádûním stavby pfiímé nebezpeãí nebo sloïil-li Ïalovan jistotu, Ïe vûc uvede v pfiede l stav a nahradí kodu, ukáïe-li se v fiízení ve vûci samé, Ïe stavbu nebyl oprávnûn provádût. Navrhovaná ust. a násl. o. s. fi. byla ze strany vládní zmocnûnkynû pro lidská práva kritizována s tím, Ïe pokud procesní pfiedpisy vylouãí sly ení Ïalovaného a jednání ve vûci samé, neposkytují stranû Ïalované pfiíleïitost reagovat na návrh ve smyslu obãanského zákoníku sloïením jistoty nebo namítnutím hrozby pfiímého nebezpeãí. Soud rovnûï nebude moci nijak zjistit, zda navrhovatel splnil podmínku vznesení námitek v územním ãi stavebním fiízení ani dal í okolnosti pfiípadu. Hmotnûprávní úprava v obãanském zákoníku se tak stane de facto zbyteãnou. Se stanoviskem zmocnûnkynû se lze ztotoïnit, protoïe ochrana poslední pokojné drïby podle 0 NOZ je koncipována jako doãasná, zjevnû pfiedpokládá, Ïe po verdiktu soudu o zákazu ru ení poslední pokojné drïby dojde ke skuteãnému fiízení ve vûci samé, v nûmï se soud bude zab vat ve ker mi relavantními skuteãnostmi, jako jsou napfi. oprávnûnost poslední pokojné drïby nebo existence jiného hmotného práva, na jehoï základû lze stavbu provádût. Zákonodárce tedy mûl na ust. 0 NOZ zareagovat tak, Ïe ustaví nikoli zvlá tní typ nalézacího fiízení, ale zvlá tní typ pfiedbûïného opatfiení na ochranu poslední pokojné drïby, na kter bude navazovat fiízení ve vûci samé, v jehoï rámci soud projedná ve keré pro meritorní rozhodnutí podstatné skuteãnosti. Návrh procesní úpravy ochrany drïby podle a násl. o. s. fi. se dopou tí stejné nedûslednosti, jako tomu prozatím je u pfiedbûïného opatfiení proti domácímu násilí podle b o. s. fi. Konstituuje totiï právo na ochranu drïby jako procesní právo, aniï by respektoval jeho hmotnûprávní podstatu. Navíc pokládá fiízení smûfiující k ochranû poslední pokojné drïby za fiízení ve vûci samé, i kdyï se podle hmotného práva jedná o proces, kter má zabezpeãit poslední pokojnou drïbu jen prozatímnû. Návrh nefie í, co se stane, pokud Ïalovan následnû vyvolá fiízení, v nûmï úspû nû uplatní hmotnûprávní okolnosti, které mu a násl. návrhu zapovídají. V takovém pfiípadû vûãi sobû budou stát dvû meritorní rozhodnutí ve vûci samé, aniï by do lo k novele o. s. fi., která by vztah mezi tûmito verdikty vyfie ila. Zv e uvedeného je zfiejmé, Ïe se zákonodárce v posledních letech opakovanû pokou í vytvofiit zvlá tní typy fiízení, která mají ve zrychleném reïimu zabezpeãit ochranu zákonodárcem aktuálnû preferovaného (a nejistého) hmotného práva, aniï by se pfiedmûtem soudního projednání staly ve keré skuteãnosti, které jsou pro provûfiení hmotného práva podstatné. Taková fie ení zapadají do kontextu celkové snahy legislativy o urychlení civilního fiízení na úkor dokazování. Opou tûní konceptu vefiejného projednání vûci Návrh ZZ zavádí termín tzv. jiného soudního roku. Podle odst., návrhu povaïuje-li to soud za vhodné, svolá k projednání vûci jin soudní rok a pfiizve k nûmu úãastníky fiízení.termín, zpûsob a místo jiného soudního roku urãí pfiedseda senátu podle okolností pfiípadu a charakteru projednávané záleïitosti. Pfii jiném soudním roku lze v jimeãnû provádût dokazování, není-li to v rozporu s povahou projednávané vûci. Viz návrh a násl. ZZ ve znûní k... Pfiipomínky zmocnûnkynû vlády pro lidská práva byly projednány pfii zasedání legislativní komise ministerstva spravedlnosti zab vající se novelizacemi procesních pfiedpisû, jeï probíhalo od. do... Ust. o. s. fi. fie í pfiípady, kdy se pûvodní rozhodnutí o toméï stane obsolentní, neboè je nahrazeno nov m verdiktem (napfi. fiízení o v chovû a v Ïivû nezletil ch, o urãení v budoucnu splatn ch dávek nebo splátek). 0

5 âlánky JURISPRUDENCE / 0 Tzv. jin soudní rok do jisté míry relativizuje princip vefiejného soudního jednání ve vûci samé, kter vypl vá jak z Evropské úmluvy o lidsk ch právech (ãl. odst. ), tak z Ústavy (ãl. odst. ) a Listiny (ãl. odst. ). Pfiipou tí totiï, Ïe jednání mûïe b t u nûkter ch typû fiízení a za urãit ch okolností i nevefiejné, povaïuje-li to pfiedseda senátu za pfiínosné. Na první pohled tedy lze mít pochybnosti o správnosti konceptu jiného soudního roku. Na druhé stranû nelze odestát, Ïe právû neformální rokování mimo soudní budovu daleko spí e umoïní osobám, které jsou z rûzn ch dûvodû omezeny ve svobodném pohybu (nebo i nezletil m) vy í míru úãasti na projednání jejich záleïitosti, neboè rokování se bude moci uskuteãnit napfi. ve zdravotnickém nebo sociálním zafiízení, v nûmï se zdrïují a do nichï vefiejnost nemá pfiístup. Jin soudní rok by mûl zároveà zabezpeãit, Ïe pro rozhodnutí podstatné skuteãnosti budou obajsnûny (a to i cestou dokazování) v pfiítomnosti v ech úãastníkû. Jedinû tak bude naplnûna ústavní zásada ústního, pfiímého a rovného civilního procesu. Problematiky konfliktu principu vefiejnosti na stranû stranû jedné a zásady ústního a pfiímého soudního jednání na stranû druhé si jiï ãesk zákonodárce pov iml a novelou o. s. fi. ã. / Sb. revidoval stávající detenãní fiízení tak, aby právo úãinné úãasti vy etfiovaného bylo posíleno. Potfieba legislativnû fie it konflikt principu vefiejného jednání a do jisté míry opoziãní právo imobilních osob na pfiítomnost pfii rozhodování o jejich záleïitostech vypl vá i z nového civilního kodexu. Napfi. podle odst. NOZ k omezení svéprávnosti lze pfiistoupit aï po zhlédnutí vy etfiovaného a s pln m uznáváním jeho práv a jeho osobní jedineãnosti. TotéÏ platí v pfiípadû rozhodování o pfiípustnosti zásahu do integrity ãlovûka neschopného vlastního úsudku ( NOZ) a pfied rozhodnutím o ustanovení opatrovníka ( odst. NOZ). ZároveÀ nov kodex zdûrazàuje, Ïe soud má u osob, které z objektivních dûvodû nejsou schopny efektivní úãasti pfii formálním jednání soudu, uãinit opatfiení ke zji tûní jejich názoru, je-li fiízení vedeno o jejich právech a povinnostech (napfi. odst., NOZ). Tzv. jin soudní rok by mohl b t funkãním nástrojem, kter by soudûm umoïnil vyvaïovat mezi principem vefiejného jednání ve vûci samé a právem úãastníka na proces konan v jeho pfiítomnosti. Spoleãn návrh na rozvod aneb návrat k iurisdictio voluntaria PfiipomeÀme, Ïe ãeská teoretická procesualistika v souãasnosti vychází ze tfií základních koncepcí odli ení sporného a nesporného fiízení. První z nich hledá rozdíly mezi sporn m a nesporn m fiízením v procesních zvlá tnostech fiízení, která pokládá za nesporná. Z procesního pojímání odli ností mezi sporem a nesporem vychází napfi. pojetí, podle nûhoï v nesporném fiízení má odpovûdnost za zji tûní pravého stavu vûci soud, ve sporech úãastníci. Druh pohled umoïàující odli ení sporû a nesporû vychází nikoli z procesního, ale z materiálního (hmotného) práva. Napfi. tajgr uvádí, Ïe ve sporném fiízení soudy fie í reáln rozpor mezi hmotnûprávními zájmy úãastníkû, v nesporech k takové hmotnûprávní neshodû bûhem fiízení nedochází. Rozdíl mezi sporn m a nesporn m fiízením je moïné hledat i mimo rámec pozitivního práva a zaloïit toto dûlení na pfiedpokladu, Ïe existují spoleãenské vztahy, které mají poïívat vy í míry ochrany neï jiné vztahy. Právní vztahy s vy í mírou ochrany musí b t procesním právem chránûny i preventivnû, tedy je tû pfiedtím, neï dojde k jejich poru ení. Návrh ZZ se neztotoïnil s Ïádn m z v e uveden ch pfiístupû. Základní teoretickou otázku, jak je rozdíl mezi sporn m a tzv. nesporn m fiízením, ponechává bez v slovné odpovûdi. Obsahuje jen útlou tzv. obecnou ãást (ménû neï paragrafû) a v slovnû sdûluje, Ïe nestanovíli tento zákon jinak, postupují soudy v fiízeních upraven ch tímto zákonem podle ustanovení o. s. fi.. Návrh zákona tedy k fiízením, která vykazují odchylky vûãi obecné procesní úpravû, pfiistupuje jako ke konglomerátu rûzn ch procesû, které mají jen málo spoleãn ch znakû. Obdobn pfiístup k tzv. nesporn m fiízením není v âechách zcela ojedinûl, byè musíme pfiipustit, Ïe je teoreticky ploch. Av ak za situace, kdy u nás nepanuje jasná shoda na vymezení hranic sporného a nesporného fiízení ani v teorii, lze jen stûïí oãekávat, Ïe pozitivní právo zaujme jin pfiístup. Apfiesto návrh ZZ pfiiná í koncepãní inovaci do jisté míry se pfiiklání k prapûvodnímu (fiímskoprávnímu) vnímání nesporného fiízení jako procesu, na jehoï v sledku jsou úãastníci (na rozdíl od sporu) pfiedem dohodnuti a oba si shodnû pfiejí dosáhnout téhoï v sledku, kter bude zachycen v pro nû závazné vefiejné listinû Srov. s Winterová, A. Malá úvaha nad civilním procesem. Acta Universitatis Carolinae Iuridica ã. /0. K obsahu tûchto zásad blíï viz Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní,. vydání. Praha: Linde Praha, 0, s.. Viz dûvodová zpráva k zákonu ã. / Sb. a v ní obsaïené odkazy na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve vûcech Shtukaturov proti Rusku, ã. 0/0, ze dne. bfiezna 0, a Ëupa proti âeské republice, ã. /0, ze dne. kvûtna. Viz tajgr, F. v Nûkteré teoretické otázky civilního práva procesního. ACTA UNIVERSITATIS CAROLINAE. PF UK Praha,, s.. Viz Ott, E. ízení nesporné. Praha: V ehrd, 0.

6 / JURISPRUDENCE âlánky (tzv. iurisdictio voluntaria). Pfiedev ím zavádí tzv. spoleãn návrh na rozvod manïelství. Vyhoví-li soud takovému návrhu, nelze jeho rozsudek napadnout odvoláním ( pfiedlohy). Návrh ZZ také motivuje civilní soudy k tomu, aby i v tzv. nesporném fiízení respektovaly dohodu mezi úãastníky fiízení. Rozhodnutí o schválení dohody mezi úãastníky fiízení totiï nemá obsahovat odûvodnûní ( odst. pfiedlohy). Návrh ZZ sice nesdûluje, Ïe by dohodu nebylo moïné napadnout odvoláním, není v ak vylouãeno, Ïe nepfiípustnost odvolání do schválené dohody budou soudy dovozovat z povahy vûci, mj. právû z toho, Ïe rozhodnutí o schválení dohody neobsahuje odûvodnûní a je tedy odvolacím soudem reálnû nepfiezkoumatelné. V ãesk ch pomûrech neobvykl náhled, podle nûhoï rozdíl mezi sporn m a nesporn m fiízením je dán postojem a pfiístupem úãastníkû kprojednávané záleïitosti, je moïné pokládat za celoevropsk trend. PoÏadavek na redukci pravomoci orgánû vefiejné moci vãetnû soudû k zasahování do soukromoprávních vztahû majících tradiãnû tzv. nespornou podstatu lze vyvodit i z NOZ napfi. z ust. 0 a násl. NOZ vypl vá, Ïe nejen orgán sociálnûprávní ochrany dûtí, ale pfiedev ím rodiãe nesvéprávného dítûte mají mít vliv na v bûr osoby, která se stane osvojitelem. Na závûr âást inovací, s nimiï poãítají návrhy nov ch procesních pfiedpisû doprovázejících nov obãansk zákoník, je tfieba pokládat za nevhodné. Není správné, pokud fiízení ve vûci samé (napfi. fiízení o ochranû poslední pokojné drïby) bude redukováno na formální proceduru, v jejímï rámci nebude moïné sporné právo v úplnosti projednat. Snaha posílit pozici osob, které se shodou okolností ocitly v urãitém hmotnûprávním postavení (napfi. poslední pokojn drïitel nebo osoba, která o sobû tvrdí, Ïe byla obûtí tzv. domácího násilí) není legitimním dûvodem, kter mûïe setfiít rozdíl mezi pfiedbûïn m opatfiením a meritorním rozhodnutím. Na druhé stranû je tfieba se na základû navrhovan ch zmûn opravdovû a bez emocí zamyslet nad tím, zda nûkteré dosud nezpochybàované principy ãeského civilního procsesu jsou v dne ní dobû tak nosné, jak uvádí teorie. Princip vefiejného (a proto i více formálního) projednání vûci selhává za situace, kdy nûkter z úãastníkû je objektivnû omezen ve sv ch schopnostech vystupovat v jednací síni nebo pokud mu taková forma rokování mûïe pfiivodit psychickou nebo sociální újmu (napfi. nezletilé dítû vysl chané na vefiejnosti). Není tfieba, aby kodex nesporn ch fiízení, jímï ZZ jistû je, upravoval jen ta fiízení, která jsou nepochybnû nesporná. Do zákona o nesporn ch fiízeních je moïné zaãlenit i nûkterá sporná fiízení, pokud se t kají téïe nebo obdobné hmotnûprávní materie, jako fiízení, která typovû do zákona o nesporech patfií. Proto nepokládám za chybu, pokud návrh ZZ obsahuje i úpravu fiízení o rozvod manïelství, neboè tento zákon upravuje prakticky ve kerá fiízení ve vûcech rodinn ch. Viz Kincl. J., Urfus, V. ímské právo Praha: Panorama, 0, s.. Podle odst., návrhu ZZ fiízení o rozvod manïelství je moïné zahájit na návrh jednoho z manïelû nebo spoleãn m návrhem obou manïelû. Podá-li návrh na rozvod jeden z manïelû a druh z manïelû se k návrhu pfiipojí, postupuje soud stejnû, jako by bylo fiízení zahájeno spoleãn m návrhem. Srov. napfi. s. Nafiízením Evropského parlamentu a Rady (ES) ã. 0/0 ze dne. dubna 0, kter m se zavádí evropsk exekuãní titul pro nesporné nároky. Tento pfiedpis za tzv. nesporn nárok pokládá soudem pfiiznané plnûní, které dluïník v soudním fiízení v slovnû uznal nebo proti nûmu nebrojil, aãkoliv k tomu mûl pfiíleïitost (ãl. odst. Nafiízení). Srov. s Macur, J. K problematice urychlování civilního soudního fiízení. Právní rozhledy ã. / nebo s Winterová, A. MoÏnosti a hranice reformy smûfiující ke koncentraci a zrychlení civilního soudního fiízení. Acta Universitatis Carolinae Iuridica ã. /0. 0

7 0 âlánky JURISPRUDENCE / Transparentnost vefiejné správy aneb jde o opatfiení obecné povahy? PETR KOLMAN, PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY, BRNO Srozmachem moderního právního státu narûstají samozfiejmû legitimní poïadavky na kvalitu vefiejné správy. Jedním z neopomenuteln ch kvalitativních prvkû urãitû je transparentnost vefiejné správy. Pod zmínûn m principem transparentnosti mûïeme téï rozumût prûhlednost, dostateãnou informovanost a s tím související vefiejnou kontrolu správy vûcí vefiejn ch. Cílem mého textu je zamyslet se nad jedním aktuálním judikátem Nejvy ího správního soudu ãj. Ao /-, kter ve sv ch (sekundárních) dûsledcích omezuje ústavní právo na informace ãi spí e parciálnû znesnadàuje jeho realizaci. StûÏejní otázkou mého textu navozenou citovan m rozsudkem NSS je, zda sazebník úhrad za poskytování informací je tzv. opatfiením obecné povahy. e ená problematika tedy nab vá na pomyslné atraktivitû, jelikoï se dot ká i jiné ãasté aktuální otázky nejen vefiejného práva, tedy co je a není v reálném Ïivotû opatfiením obecné povahy? Co je právo na informace? Právo na informace z hlediska systematiky ústavního pofiádku fiadíme v âr mezi práva politického charakteru zaruãená Listinou základních práv a svobod. Politická práva jsou neodmyslitelnû spjata s aktivitou ãlovûka pfii správû vûcí vefiejn ch ve státû. Do ústav se tato politická práva zaãala prosazovat jiï od dob Velké francouzské revoluce a moïno je vystopovat uï v Prohlá ení práv ãlovûka a obãana vydaném koncem. století. Pfiední ústavnû-právní teoretik J. Filip k tomu pí e: ir í pojetí politick ch práv pod nimi nechápe jen úãast na správû vefiejn ch záleïitostí formou hlasování nebo v konem nûjaké funkce nebo úfiadu, n brï sem fiadí i to, co se nûkdy oznaãuje za politickou svobodu. To je napfi. svoboda projevu, právo na informace, svoboda sdruïování, shromaïìování. Právo na informace je právem specifické povahy. Jeho zvlá tnost tkví v tom, Ïe je právem jako takov m (tedy samo o sobû) a zároveà je tfieba ho chápat jako most k uskuteãnûní práv dal ích. ZároveÀ také právo na informace naopak mûïe stát v cestû k realizaci jin ch práv. Pokud jsem se zmínil o v znamu práva na informace jako mostu ãi prostfiedku k právûm dal ím, zaruãen m v na em ústavním pofiádku, dokládám toto tvrzení kupfiíkladu skuteãností, Ïe právo na informace je nezbytné pro efektivní realizaci práva shromaïìovacího (zaruãeného v ãlánku Listiny) nebo práva petiãního (ãlánek Listiny), taktéï je pfiirozen m pfiedpokladem pro v kon práva sdruïovacího (ãl. Listiny). A conto práva na informace jako pfiekáïky k v konu práv dal ích zde poukazuji zejména na moïnost stfietu realizace práva na informace versus právo na ochranu soukrom ch údajû, tedy dat ze soukromého a rodinného Ïivota (ãlánek Listiny). V právu na informace je obsaïena jistá nebezpeãnost pro legální oprávnûní zaji tûná jak ústavními zákony, tak právními pfiedpisy niï í právní síly. Z toho do jisté míry vypl vá, proã nelze právo na informace (stejnû tak transparentnost vefiejné správy) chápat neomezenû. Právo na informace není niãím neohraniãen m oprávnûním ãlovûka k uspokojení jeho zvûdavosti, n brï je to právo na informace vpolitickém slova smyslu slouïící k realizaci obãana ve vefiejném Ïivotû daného státu. To znaãí, aby kter koliv ãlovûk Ïijící ve státû mohl získávat relevantní informace o tom, co se dûje ve spoleãnosti a na základû tûchto informací mûl dispozici realizovat svá politická práva. Úhrada za poskytování informací Nejprve si pfiipomeàme, Ïe jde o právo, nikoliv povinnost povinného subjektu. Povinn subjekt mûïe, ale nemusí Ïádat úhradu nákladû za poskytnutou informaci, jinak vyjádfieno, zákon ã./ Sb., o svobodném pfiístupu k informacím úhradu nákladû obligatornû nenafiizuje. Nejedná se o platbu za poskytnutí informace, jak se mnohdy mylnû domnívá Ïadatelská vefiejnost, ale o zaplacení nákladû vynaloïen ch na poskytnutí informace. Raison d etre této Rule of law, Rechtsstaat, État de droit, Estado de Derecho, Stato di diritto, Retsstaten, Hukukun üstünlü_ü. Cit. Filip J.: Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva, Masarykova univerzita Brno,, str.. Viz. Kolman, P.: Právo na informace, Masarykova univerzita,. Jedním z relevantních odrazû vy ího stupnû zvûdavosti tedy bulvární je skuteãnost, Ïe ve vût inû zemí EU bulvární deníky zaujímají první místo v poãtu prodan ch v tiskû, a v âesku je to deník Blesk a na Slovensku deník Nov ãas, coï je urãitû v znamn sociologick fenomén. Napfi. za CD, po tovné, náklady na kopírování.

8 / JURISPRUDENCE âlánky úpravy je ex lege etfiení vefiejn ch financí v pfiípadû, Ïe by v lohy na poskytování informací povinn subjekt pfiespfiíli finanãnû zatûïovaly. Ne tedy zpoplatnûní pfiístupu k informacím, které by mûlo za cíl blokovat (zcela ãi zãásti) svobodn pfiístup k informacím fyzick ch a právnick ch osob v pozici ÏadatelÛ o informace od povinn ch vefiejn ch subjektû. Pokud jde o hrazení nákladû, zákon ã. / Sb., o svobodném pfiístupu k informacím stanoví, Ïe povinné subjekty jsou v souvislosti s poskytováním informací oprávnûny Ïádat úhradu ve v i, která nesmí pfiesáhnout náklady spojené s pofiízením kopií, opatfiením technick ch nosiãû dat a s odesláním informací Ïadateli. Povinn subjekt mûïe vyïádat i úhradu za mimofiádnû rozsáhlé vyhledání informací. Pokud byla v licenãní smlouvû sjednána odmûna, pak jiï nelze (duplicitnû) poïadovat úhradu nákladû. V pfiípadû, Ïe povinn subjekt za poskytnutí informace poïaduje úhradu, musí písemnû (nikoliv jen ústnû) oznámit zmínûnou skuteãnost spolu s v í úhrady Ïadateli, a to je tû pfied poskytnutím informace. Z oznámení musí b t nesporné, na základû jak ch skuteãností a jak m zpûsobem byla v e úhrady povinn m subjektem vyãíslena. Nesplní-li povinn subjekt vûãi Ïadateli oznamovací povinnost, ztrácí ex lege nárok na úhradu nákladû. Oznamovací povinnost zde plní preventivní funkci, a rovnûï posiluje právní jistotu ÏadatelÛ o informace. KaÏd povinn subjekt musí povinnû pro informování vefiejnosti ve svém sídle a sv ch úfiadovnách tyto údaje zvefiejnit na místû, které je v eobecnû pfiístupné, jakoï i umoïnit pofiízení jejich kopie, mj. i sazebník úhrad za poskytování informací., Opatfiení obecné povahy JelikoÏ hlavní otázkou na eho textu je zda sazebník úhrad za poskytování informací je tzv. opatfiením obecné povahy (dále jen OOP), struãnû si zde definujme, co rozumíme pod pojmem OOP? Správní fiád, jako vûdãí pfiedpis správního práva procesního, v ustanovení vymezuje opatfiení obecné povahy jako specifick akt, jehoï forma se nachází mezi normativním správním aktem a individuálním správním aktem. OOP je tedy zvlá tní typ úkonu správního orgánu na pomezí mezi správním aktem a právním pfiedpisem. OOP b vá téï oznaãováno jako akt hybridní ãi smí ené povahy. Cui bono? Zavedení OOP do ãeského pozitivního práva bylo motivováno jednak zahraniãní zku eností SRN a v carska. Ale zejména tím faktem, Ïe moderní chápání vázanosti vefiejné správy zákonem, jako vûdãí ideje právního státu, smûfiuje k tomu, aby dotãené osoby mûly garantována alespoà minimální procesní práva i pro ten pfiípad, kdy se úkon správního orgánu t ká jejich zájmû, byè nelze jmenovitû urãit úãastníky. Tento aspekt je stûïejní i pro na- i problematiku, jak bude ãtenáfii patrno níïe. ZdÛraznûme, Ïe OOP není rozhodnutím z toho dûvodu, Ïe nesmûfiuje vûãi jmenovitû urãené osobû ãi osobám, které by mohly b t úãastníky správního fiízení podle ustanovení odst. Spr. U OOP absentuje jeden ze základních znakû správního rozhodnutí, kter mi nepochybnû jsou konkrétní osoby, konkrétní vûc a koneãnû zaloïení, zmûna nebo zru ení subjektivních práv nebo povinností tûchto osob, popfi. závazné urãení tûchto práv ãi povinností v pfiípadû deklaratorních aktû ( správního fiádu). A naopak právním pfiedpisem není OOP, proto- Ïe jeho pfiedmûtem je fie ení urãité konkrétní vûci (byè vûãi neurãitému okruhu osob) a nikoliv stanovení obecn ch pravidel chování, coï je, resp. by alespoà mûl b t, obecn znak ve ker ch právních pfiedpisû, vãetnû tûch podzákonn ch (resp. sekundárních). Je sazebník opatfiením obecné povahy? Kriticky bych se zde zamyslel nad jedním v rokem Nejvy ího správního soudu âr. Nedávno judikoval Nejvy í správní soud ve vûci Pavel â. proti Ústavnímu soudu âr o návrhu na zru ení opatfiení obecné povahy následovnû: Sazebník úhrad za poskytování informací podle zákona ã. / Sb., o svobodném pfiístupu Dále musí napfi. publikovat: (a) dûvod a zpûsob zaloïení povinného subjektu, vãetnû podmínek a principû, za kter ch provozuje svoji ãinnost, (b) popis své organizaãní struktury, místo a zpûsob, jak získat pfiíslu né informace, kde lze podat Ïádost ãi stíïnost, pfiedloïit návrh, podnût ãi jiné doïádání anebo obdrïet rozhodnutí o právech a povinnostech osob, (c) místo, lhûtu a zpûsob, kde lze podat opravn prostfiedek proti rozhodnutím povinného subjektu o právech a povinnostech osob, a to vãetnû v slovného uvedení poïadavkû, které jsou v této souvislosti kladeny na Ïadatele, jakoï i popis postupû a pravidel, která je tfieba dodrïovat pfii tûchto ãinnostech, a oznaãení pfiíslu ného formuláfie a zpûsob a místo, kde lze takov formuláfi získat, d) postup, kter musí povinn subjekt dodrïovat pfii vyfiizování v ech Ïádostí, návrhû i jin ch doïádání obãanû, a to vãetnû pfiíslu n ch lhût, které je tfieba dodrïovat, a dal í informace. Srov. ustanovení InfZ. Jak pfiipomíná Vesel V. in Územní plán podle starého stavebního zákona jako opatfiení obecné povahy, Bulletin advokacie /0 : Rozsudek Nejvy ího správního soudu ã. j. Ao /0- uvádí ve svém odûvodnûní jako pfiedobraz ãeského institutu opatfiení obecné povahy nûmeckou a v carskou úpravu v eobecného opatfiení, pfiiãemï na základû rozboru s odkazem na judikaturu v carského Spolkového soudu dochází k závûru, Ïe opatfiení obecné povahy podle správního fiádu má blíïe k úpravû v carské. Srov. DÛvodová zpráva ke správnímu fiádu vládní návrh zákona, správní fiád, snûmovní tisk ã. /0, IV. volební období, 0. Obdobnû jako u rozhodnutí ve správním fiízení. Viz Vedral, J.: Opatfiení obecné povahy v praxi územní samosprávy (zejména v oblasti stavebního práva), ASPI pûvodní text pro ASPI, Praha, 0. 0

9 âlánky JURISPRUDENCE / 0 kinformacím, vydan ke sjednocení postupu zamûstnancû státní instituce a jen tyto zamûstnance také zavazující, není opatfiením obecné povahy ve smyslu a a násl. s. fi. s., resp. a násl. správního fiádu z roku 0. Návrh na jeho zru ení postupem podle a s. fi. s. proto Nejvy í správní soud odmítl [ odst. písm. a) s. fi. s.]. Navrhovatel zde mj. tvrdil, Ïe pokud zákon o svobodném pfiístupu k informacím vyjadfiuje, Ïe povinn subjekt postupuje podle správního fiádu, pak také pfiedpokládá, Ïe vydá opatfiení obecné povahy, nikoli pouze zvefiejní metodick pfiedpis s v í a zpûsobem úhrad. Podle navrhovatele zákon nemlãí o povinnosti povinn ch subjektû informací, toliko zákonodárce ukládá povûfiení k vydávání nezbytného opatfiení obecné povahy implicitnû a obecnû. Souhlasím s tvrzením soudu, Ïe zákon ã. / Sb. ve svém nepfiedpokládá vydávání jakéhokoliv právního aktu, tedy ani opatfiení obecné povahy ve formálním smyslu. In media res: Autor tohoto ãlánku ov em na rozdíl od odpûrce (kter m zde byl relativnû kurióznû Ústavní soud âr) i od NSS zastává názor, Ïe lze povaïovat napaden sazebník úhrad za opatfiení obecné povahy v materiálním smyslu, neboè z nûj z nûj plynou sekundární práva resp. povinnosti tfietím osobám tedy ÏadatelÛm o informace. Je sice pravda, Ïe sazebník jako interní smûrnice je závazn pouze pro zamûstnance povinného subjektu, ktefií se jím musí fiídit, pfiedepisují-li úhradu Ïadateli o informace dle zákona ã. / Sb. Ústavní soud z dûvodu sjednocení postupu sv ch zamûstnancû vydal sazebník, jehoï pûsobnost sice pfiímo v sazebníku v slovnû omezil na zamûstnance Ústavního soudu, ktefií poskytují informace vyïádané podle zákona o svobodném pfiístupu k informacím. V této vûci je proto okruh adresátû sazebníku redukován pouze na podfiízené subjekty. Úãelem posuzovaného sazebníku bylo informovat zamûstnance o tom, jak m zpûsobem mají úãtovat za pofiízení kopií, co lze povaïovat za mimofiádnû rozsáhlé vyhledávání, atd. Sazebník odpûrce samozfiejmû ve formální rovinû moïno pokládat za vnitfiní pfiedpis ãi interní normativní akt, nicménû nesouhlasím s názorem NSS, Ïe ze sazebníku neplynou práva a povinnosti pro Ïadatele o informace, ale v hradnû pro zamûstnance Ústavního soudu âr. ProtoÏe, kdyï se nad vûcí zamyslíme (selsk m rozumem), tak úhrady budou úãtovány ÏadatelÛm o informace a nikoliv pfiirozenû zamûstnancûm Ústavního soudu. Lze ãásteãnû souhlasit s tvrzením, Ïe sazebníku chybí jeden z definiãních znakû opatfiení obecné povahy, a to obecnost urãení jeho adresátû, ale to jen v rovinû prvotnû formální, v rovinû materiální sekundárnû dopadá na neurãit okruh adresátû tedy na neurãitou skupinu ÏadatelÛ o informace, Ïadatelem mûïe b t kaïd osoba fyzická i právnická a to vãetnû cizincû (resp. zahraniãních PO) ãi apolitû. Závûr Souhlasím s autoritativním názorem Nejvy ího správního soudu, vysloveném v judikátu sp. zn. Ao /-, ale jen ãásteãnû. Mám za to, Ïe napaden úhradov sazebník sice nelze povaïovat za opatfiení obecné povahy, av ak pouze formálnû. V rovinû materiální jej, pfiedev ím za pomoci teleologické interpretace a z dûvodu etrnosti zásahû do lidsk ch práv, pokládat za OOP lze! MoÏná je mé posouzení pfiíli extenzivní, nicménû legitimnû napomáhá nejen k ochranû plnohodnotného naplnûní ústavního práva na informace, jehoï v znam byl popsán v e, ale téï je fiádnou realizací institutu OOP, jako garanta alespoà minimálních procesních práv ÏadatelÛ o vefiejnoprávní informace i pro ten pfiípad, Ïe se úkon správního orgánu, zde vydání sazebníku úhrad, t ká jejich zájmû, zde tedy zájmu na ochranû proti naduïívání, ãi nevyváïenému stanovení v e úhrad za poskytnuté informace. Domnívám se, Ïe zákonodárce uloïil v této vûci povûfiení k vydávání tzv. opatfiení obecné povahy do InfZ. implicitnû. Mám za to, Ïe poskytnutí statutu OOP citovan m úhradov m sazebníkûm by ve sv ch dûsledcích napomohlo i transparentnosti vefiejné správy v âr. Nota bene, kterak v jiné souvislosti mj. judikoval ãesk Nejvy í správní soud: Mezi základní atributy liberálnû-demokratického státu patfií dûsledná implementace nástrojû limitujících rûzn mi zpûsoby nositele vefiejné moci, daná vûdomím o její moïné zneuïitelnosti. Jeden z tûchto nástrojû pfiedstavuje rovnûï kontrola v konu vefiejné moci ze strany obãanû, z ãehoï plyne imperativ otevfienosti a transparentnosti vefiejné správy, bez kterého by tato kontrola nemohla b t efektivnû realizována. Viz rozsudek Nejvy ího správního soudu ze dne.., ãj. Ao /- Pavel â. proti Ústavnímu soudu o návrhu na zru ení opatfiení obecné povahy. Viz rozsudek Nejvy ího správního soudu ze dne.., ãj. Ao /-. Pouze povinnému subjektu umoïàuje, aby v individuálním pfiípadû podmínil poskytnutí informace úhradou ãástky, která odpovídá nákladûm spojen m s poskytnutím informace. Konkrétnû judikát NSS ze dne. kvûtna 0, sp. zn. As /0-.

10 / JURISPRUDENCE âlánky K pomûru kogentních norem a jurisdikãních imunit státu: reflexe rozsudku Mezinárodního soudního dvora OND EJ SVAâEK Na konci roku 0 bylo pfied Mezinárodním soudním dvorem (dále jen MSD nebo soud ) iniciováno fiízení, ve kterém se Nûmecko dovolávalo odpovûdnosti Itálie za opakované nerespektování jurisdikãních imunit Ïalobce jako svrchovaného státu. Základ sporu spoãívá v rozsudku italského Corte di Cassazione z. bfiezna 0, kter m tento soud rozhodoval o civilní Ïalobû proti Nûmecku, v níï se Ïalobce, italsk obãan Luigi Ferrini, dovolával náhrady kody za újmu zpûsobenou deportací z Itálie do Nûmecka a následn m podrobením nucen m pracím. Zatímco niï í instance pfiípad zamítly s odkazem na nedostatek pravomoci vûc projednat a rozhodnout, italsk Nejvy í soud rozhodl ve prospûch stûïovatele, ãímï otevfiel pomyslnou Pandofiinu skfiíàku a podpofiil jiï tak intenzivní diskuzi ovzájemném pomûru závaïného poru ení lidsk ch práv (kogentních pravidel) a práva jurisdikãních imunit státu (dispozitivní pravidla). Nabízí se otázka, zda je právo imunit státu prolomeno novû vytvofienou v jimkou v podobû poru- ení kogentních pravidel mezinárodního práva? Nastolená problematika byla vïdy pfiedmûtem doktrinárního zájmu, ve svûtle rozsudku MSD se v ak stala aktuální více neï kdykoliv pfiedtím. Pfiedkládan ãlánek je rozdûlen do tfií ãástí. První ãást vymezuje pojem jurisdikãních imunit státu a struãnû nastiàuje historick v voj v oblasti. Druhá ãást vymezuje právní rámec (mezinárodní smlouvy, obyãej, relevantní rozhodovací praxe) uplatnûní jurisdikãních imunit státu v pfiípadech závaïného poru ení lidsk ch práv/kogentních pravidel mezinárodního práva. Tfietí ãást analyzuje argumenty, které byly pfiedkládány na podporu prolomení imunit. Problematika je nahlíïena z ãasového, místního a vûcného hlediska. Pojem jurisdikãních imunit a historick v voj v oblasti Jurisdikãní imunity chrání stát a jeho majetek pfied pravomocí soudû cizích státû. Imunity lze definovat jako institut mezinárodního práva upravující rozsah, v nûmï jsou státy oprávnûny uplatàovat soudní pravomoc vûãi jin m státûm a jejich majetku. Jurisdikãní imunity jsou produktem a pfiím m dûsledkem jedineãného charakteru mezinárodního práva vefiejného, které je vystavûno na principu svrchované rovnosti státû: par in parem non habet imperium. Institut imunit se vyvinul v souvislosti s rozvojem konceptu svrchovanosti, jedná se o jeden ze základních stavebních kamenû mezinárodního právního fiádu. Co se t ãe právního rámce, na univerzální úrovni má regulace stále jen obyãejov charakter. Kodifikace vypracovaná na pûdû Komise OSN pro mezinárodní právo, jeï byla v roce 0 pfiijata v podobû Úmluvy OSN o jurisdikãních imunitách státû a jejich majetku, doposud nevstoupila v platnost. Institut jurisdikãních imunit se v prûbûhu staletí podstatnû mûnil. Je obecnû známo, Ïe aplikace imunit ve sv ch poãátcích, v praxi nûkter ch státû dodnes, vycházela z absolutní teorie. Stát byl nositelem imunit bez ohledu na povahu právního vztahu, do kterého vstupoval. NarÛstající úãast státû na obchodních transakcích v ak zpûsobovala postupn pfiechod k teorii restriktivní, která mûla zajistit odpovûdnost státu v pfiípadech, kdy jednal jako soukromá právnická osoba, tj. nikoliv jako suverén. UÏ od poloviny. století lze v praxi státû nalézt pfiípady rozli ující mezi acta iure imperii a acta iure gestionis. Z restriktivní teorie vychází rovnûï Úmluva OSN. Lze konstatovat, Ïe v jimky uvedené v Úmluvû OSN se iroce uplatàují v praxi státû Application Instituting Proceedings. Jurisdictional Immunities of the State (Germany v. Italy: Greece intervening) [online]. International Court of Justice,.. 0 [cit... ]. Dostupné z Na kauzu je dále odkazováno jako na Jurisdikãní imunity (spis, protispis, rozsudek). Rozsudek MSD byl vydán... D Sena, Pasquale - De Vittor, Francesca. State Immunity and Human Rights: The Italian Supreme Court Decision on the Ferrini Case. EJIL. 0, roã., ã., s.. Z ãeské literatury srovnej Caban, Pavel. Jurisdikãní imunity státû. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 0, s. TamtéÏ, s.. Report of the Working Group on jurisdictional immunities of States and their property, YILC (), vol. II, Part Two, p.. Úmluva OSN dle ãl. vstoupí v platnost tfiicát m dnem po uloïení ãtyfiicáté ratifikaãní listiny. Dle stavu v záfií byla tato mezinárodní smlouva ratifikována pouze státy. âeská republika smlouvu doposud neratifikovala. Navzdory nízké podpofie pfiedstavuje Úmluva OSN nejdûleïitûj í dostupnou formulaci soudobého mezinárodního pojímání státních imunit a jejich limitû v civilních vûcech. Srovnej Brownlie, Ian. Principles of International Law.. vydání. Oxford: Oxford University Press, 0, s.. YILC (), vol. II, Part Two, p.,. Srovnej âást III Úmluvy OSN (ãl. ). 0

11 âlánky JURISPRUDENCE / 0 a odráïejí existující obyãej. DÛkazem existence obyãejov ch pravidel v oblasti imunit státu mû- Ïe b t rovnûï praxe ãesk ch soudû. V roce 0 se Nejvy í soud zab val pracovním sporem mezi Polskou republikou a Ïalobcem, obãanem âeské republiky, kter byl zamûstnán na polském velvyslanectví v Praze jako fiidiã. Soud vy- el vstfiíc tvrzení Ïalobce, Ïe ãeské soudy mohou spor projednat a rozhodnout, a to i navzdory argumentaci Polské republiky, dle které ãeské soudy nemají ve vûci dle pfiíslu n ch pravidel diplomatického práva pravomoc. V odûvodnûní rozhodnutí Nejvy í soud uvedl, Ïe vystupuje-li cizí stát nikoli jako suverénní nositel vefiejné moci, n brï jako právnická osoba ve vûcech vypl vajících z individuálních pracovních vztahû charakterizovan ch právní rovností úãastníkû, odûvodàují pravidla mezinárodního práva závûr, Ïe tato právnická osoba cizí stát nepoïívá funkãní imunity a Ïe je v tûchto vûcech dána pravomoc ãesk ch soudû. Jurisdikãní imunita státu v pfiípadech závaïného poru ení lidsk ch práv právní rámec Po struãném úvodu je nutné vymezit právní rámec v oblasti imunit státu v pfiípadech závaïného poru ení lidsk ch práv. Relevantní pravidla lze nalézt v právu smluvním obyãejovém, dále pak v rozhodnutích mezinárodních a vnitrostátních soudû, potaïmo ve vnitrostátní legislativû, zde jakoïto podpûrn prostfiedek kurãování právních pravidel. Smluvní úprava imunit státu v pfiípadech závaïného poru ení lidsk ch práv v souãasné dobû neexistuje. Ve smluvních pravidlech není obsaïena Ïádná explicitní v jimka, ãi naopak potvrzení relevance imunit, t kající se závaïného poru ení lidsk ch práv, o urãit ch indiciích v ak hovofiit lze. Napfi. ãl. Evropské úmluvy o státních imunitách a obdobné ustanovení ãl. Úmluvy OSN hovofií o tzv. deliktní v jimce (tort exception), která je nicménû omezena na území státu, jehoï soudy ve vûci rozhodují. Pokud by tedy k poru ení lidsk ch práv do lo mimo území státu, jehoï soudy se vûcí zab vají, v jimka se neuplatní. Nedostatek primárních pravidel umoïàuje vyuïití pravidel sekundárních. Evropsk soud pro lidská práva se problematikou vzájemného pomûru lidsk ch práv a jurisdikãních imunit státu zab val opakovanû. V roce 0 byly vyneseny rozsudky v kauzách Al-Adsani proti Spojenému království, McElhinney proti Irsku a Fogarty proti Spojenému království. Vroce 0 ESLP rozhodl o nepfiijatelnosti stíïnosti podané obûèmi distomského masakru spáchaného v ecku nûmeck mi vojáky v prûbûhu. svûtové války. Vroce 0 zamítl ESLP stíïnost francouzského stûïovatele, podrobeného nucen m pracím, kter se dovolával odpovûdnosti Francie za zabránûní pfiístupu k soudu. V echny pfiípady byly pro stûïovatele neúspû né, ESLP konstatoval, Ïe Úmluva o ochranû lidsk ch práv a základních svobod musí b t vykládána v kontextu pravidel mezinárodního práva, tj. jurisdikãních imunit státu, a rozhodl ve prospûch Ïalovan ch státû. Velmi bohatá je rozhodovací praxe vnitrostátních soudû. Napfi. Nûmecko v fiízení pfied MSD odkázalo na judikaturu z Polska, Srbska, Belgie, Slovinska, Francie (Bucheron proti Nûmecku), Velké Británie (Jones proti Saudské Arábii), Spojen ch státû americk ch (Princz proti Nûmecku), Kanady (Bouzari proti Iránu) a ecka, která pochopitelnû podpofiila nûmeckou argumentaci. Podstatn v znam pro spor mezi Nûmeckem a Itálií má judikatura fiecká, která byla pfiíãinou fiecké intervence v fiízení pfied MSD. V kauze Voiotia proti Nûmecku se Nejvy í soud v Athénách poprvé zab val v e zmínûn m masakrem ve vesnici Distomo. S odkazem na deliktní v jimku rozhodl fieck soud ve prospûch ÏalobcÛ. K vlastnímu v konu rozhodnutí v ak nedo lo, neboè pro politickou citlivost otázky s ním odmítl souhlasit fieck ministr spravedlnosti (umoïàuje mu to ãl. tamûj ího obãanského soudního fiádu). Rozhodnutí v kauze Voiotia bylo navíc v roce 0 pfiekonáno rozhodnutím Zvlá tního nejvy ího soudu ve vûci Margellos proti Nûmecku. Poté, co bylo v Itálii vydáno rozhodnutí v kauze Ferrini, se fieãtí stûïovatelé obrátili na italské soudy a nakonec slavili úspûch Odvolací soud ve Florencii rozhodl, Ïe rozsudek ve vûci Voiotia je v Itálii vykonateln. Provázanost kauz Ferrini a Voiotia byla dûvodem povolení úãasti ecka v fiízení pfied MSD jako Fox, Hazel. The Law of State Immunity.. vydání. Oxford: Oxford University Press, 0, s.. Nejvy í soud, usnesení ze dne.. 0, sp. zn. Cdo /0. Bræhmer, J;rgen. State Immunity and the Violation of Human Rights. The Hague: Kluwer Law International,, s.. Al-Adsani v. the United Kingdom. Appl. no. /, ECHR Grand Chamber Judgment, November 0. Dále jen Al-Adsani. McElhinney v. Ireland. Appl. no. /, ECHR Grand Chamber Judgment, November 0. Dále jen McElhinney. Fogarty v. the United Kingdom. Appl. no. /, ECHR Grand Chamber Judgment, November 0. Kalogeropoulou et al. v. Greece and Germany. Appl. no. 0/00, ECHR Decision on Admissibility, December 0. Grosz v. France. Appl. no. /0, ECHR Decision on Admissibility, June 0. Postoj ministra spravedlnosti byl dûvodem pro iniciování fiízení pfied ESLP proti ecku a Nûmecku srovnej pozn. sub. Zvlá tní nejvy í soud byl svolán na základû ãl. 0 Ústavy ecké republiky s ústavní pravomocí podat v klad sporn ch otázek mezinárodního práva. Margellos v. Germany. Special Supreme Court (Anotato Eidiko Dikastirio) Judgment, September 0,. Dále jen Margellos.

12 / JURISPRUDENCE âlánky vedlej ího úãastníka. Z v e uvedeného vypl vá, Ïe praxe, jako materiální prvek obyãejového mezinárodního práva, projevovaná v judikatufie mezinárodních a vnitrostátních soudû, svûdãí ve prospûch garance jurisdikãních imunit i v situacích spjat ch s poru ováním lidsk ch práv. Pfiístup Itálie je do dne ního dne jevem ojedinûl m. ízení pfied MSD jaké fie ení pro nûmecko-italsk spor? V následující ãásti jsou analyzovány tfii nejv znamnûj í aspekty kauzy Jurisdikãních imunit. Jak uï bylo naznaãeno v e, dot kají se ãasové, územní a vûcné pûsobnosti institutu jurisdikãních imunit. Autor s odkazem na rozhodnutí MSD podává odpovûdi na následující otázky: (a) mají jurisdikãní imunity charakter procesní nebo hmotnûprávní? (b) je pro pfiiznání imunit relevantní místo spáchání protiprávního chování (locus delicti commissi)? (c) mají normy ius cogens pfiednost pfied dispozitivními pravidly státních imunit? âasová pûsobnost jurisdikãních imunit: problematika intertemporálního práva Nûmecko a Itálie zastávaly pfied MSD zcela nesluãitelná stanoviska. Nûmecko pojímalo imunity jako hmotnûprávní institut, odvozen ze zásady svrchované rovnosti státû, kter má pramálo, zda vûbec nûco, spoleãného s procesem. Na druhé stranû Itálie obhajovala procesní povahu imunit. Otázka kvalifikace institutu jurisdikãních imunit není jen otázkou akademickou, neboè má podstatn vliv na aplikovateln právní rámec. Pokud by byla imunita pojímána jako hmotnûprávní pravidlo, musela by b t posuzována dle práva platného a úãinného v dobû vzniku relevantních právních skuteãností v rámci sledované kauzy Jurisdikãních imunit by se jednalo o právo platné a úãinné v letech. Na druhé stranû, pokud by byla imunita pojímána jako pravidlo procesní, musela by b t posuzována dle práva platného a úãinného v okamïiku rozhodování soudu. Druhá varianta otvírá dvefie pro v voj, kter mezinárodní právo prodûlalo od konce druhé svûtové války do roku 0, kdy bylo iniciováno fiízení pfied MSD. Rozhodovací praxe mezinárodních a národních soudû pfiistupuje k jurisdikãním imunitám jako k procesnímu institutu, jehoï podstatou je stanovení soudu, kter má vûc projednat a rozhodnout, aniï by tím byly ovlivnûny práva a povinnosti vypl vající z hmotného práva. V kauze Al-Adsani ESLP konstatoval, Ïe imunity pfiedstavují procesní pfiekáïku pravomoci vnitrostátních soudû rozhodovat o [hmotn ch] právech. Vroce 0 vydala Snûmovna lordû rozsudek v kauze Jones, ve kterém lord Bingham, s odkazem na referenãní doktrinární pojednání H. Foxové (The Law of State Immunity), uvedl prakticky totéï. Procesní povaha jurisdikãních imunit byla potvrzena i v dosavadní rozhodovací praxi MSD napfi. spor Demokratická republika Kongo proti Belgii. Z uvedeného právního rámce vy el MSD rovnûï v Jurisdikãních imunitách, kdyï jednoznaãnû uvedl, Ïe pravidla státních imunit mají procesní povahu a omezují se na stanovení toho, zda mohou soudy jednoho státu vykonávat pravomoc vûãi druhému státu. Zb vá tak posoudit následující otázku: dle jakého právního rámce posoudit nûmecko-italsk spor? Odpovûì podává institut intertemporálního práva. Doktrína intertemporálního práva byla analyzována rozhodcem Maxem Huberem v kauze Las Palmas, v níï zaznûlo slavné diktum stanovící, Ïe právní skuteãnosti musí b t posuzovány podle práva platného v okamïiku jejich vzniku, nikoliv podle práva platného v okamïiku jejich posuzování soudem. Huberovo diktum pfiedstavuje obecnû platnou právní zásadu, je iroce pfiijímáno, a to i navzdory obãasné misinterpretaci t kající se zejména jeho druhé ãásti. Obecnû tedy platí, Ïe právní skuteãnosti musí b t posuzovány dle práva platného v okamïiku jejich vzniku. Právo v ak zná své v jimky i v této oblasti. První v jimka se dot ká lidsko-právních závazkû, které musí b t posuzovány s odkazem na souãasné obyãejové mezinárodní právo. Pfiíbuzn m institutem je evolutivní interpretace lidsko-právních smluv. V pfiípadech t kajících se jurisdikãních imunit a závaïného poru ení lidsk ch práv (viz v e) v ak ESLP doposud Jurisdikãní imunity, spis, s.,. Jurisdikãní imunity, protispis, s.,.. TamtéÏ, s. 0,.. Mc Gregor, Lorna. Torture and State Immunity: Deflecting Impunity, Distorting Sovereignty. EJIL. 0, roã., ã., s. 0. Al-Adsani,. Jones v. Ministry of Interior Al-Mamlaka Al-Arabyia AS Saudiya (the Kingdom of Saudi Arabia), House of Lords Judgment, June 0,. Dále jen Jones. Srovnej FOX, H.: op. cit. sub, s.. Case Concerning the Arrest Warrant of April 00 (Democratic Republic of Congo v. Belgium), ICJ Judgment, February 0, p., 0. Jurisdikãní imunity, rozsudek, s.,. Jurisdikãní imunity, spis, s.,. TamtéÏ, s.,. Druhá ãást Huberova dikta stanoví, Ïe existence práva, jin mi slovy jeho kontinuální projev, se fiídí okolnostmi vyïadovan mi v vojem práva, ãímï je potenciálnû vytváfien prostor pro zmûnu v aplikovaném právním rámci. Takové následky v ak nebyly nikdy zam leny srovnej Higgins, Rosalyn. Some Observations on the Inter-Temporal Rule in International Law. In: Theory of International Law at the Threshold of the st Century. Essays in Honour of Krzysztof Skubiszewski. The Hague: Kluwer Law International,, s.. South West Africa Cases (Ethiopia v. South Africa; Liberia v. South Africa), Second Phase, ICJ Judgment, Dissenting Opinion of Judge Tanaka, July, p.. 0

13 âlánky JURISPRUDENCE / 0 neakceptoval, Ïe by ãl. EÚLP, kterého se stû- Ïovatelé tradiãnû dovolávají, mûl b t interpretován ve smyslu prolomení imunit státu. ESLP své závûry podkládá odkazem na volnou míru uváïení státû a testem omezování relativních lidsk ch práv omezení pfiístupu jednotlivce k soudu ESLP povaïuje za opatfiení sledující legitimní cíl, jehoï je dosahováno za pouïití pfiimûfien ch prostfiedkû. Druhá v jimka se dot ká procesních pravidel. V oblasti práva mezinárodního i národního platí, Ïe soudy aplikují procesní pravidla platná v okamïiku rozhodování soudu. Pokud jsou pravidla jurisdikãních imunit pojímána jako pravidla procesní, coï bylo prokázáno v e, platí, Ïe se doktrína intertemporálního práva nepouïije. Aãkoliv skutkové okolnosti sporu Nûmecka a Itálie odkazovaly k událostem. svûtové války, MSD jednoznaãnû dospûl k závûru, Ïe ve vztahu k jurisdikãním imunitám bude aplikovat souãasné mezinárodní právo. Dle MSD nemûïe b t uveden krok vykládán jako poru ení zásady zákazu retroaktivního pûsobení práva. Závûr MSD tak na první pohled straní Itálii, neboè umoïàuje zohlednûní pfiípadn ch zmûn v právu jurisdikãních imunit státu, zejména pak zohlednûní vlivu kogentních norem mezinárodního práva, o kter ch pochopitelnû nemohla b t na konci druhé svûtové války fieã. Jak v ak bude prokázáno, dílãí vítûzství Itálie bylo vítûzstvím Pyrrhov m. Územní pûsobnost jurisdikãních imunit: deliktní v jimka V rámci územní pûsobnosti pravidel jurisdikãních imunit je nutné posoudit, zda místo spáchání protiprávního chování ovlivàuje (ne)pfiiznání imunit. Aspekt územní pûsobnosti byl v znamn rovnûï ve sledované kauze fie ené pfied MSD, neboè k protiprávnímu chování Nûmecka do lo pfiinejmen ím zãásti na území Itálie. NejdÛleÏitûj í relevantní pravidlo (tzv. deliktní v jimka) je uvedeno v ãl. Úmluvy OSN. Jak bylo uvedeno v e, ãl. Úmluvy OSN je zafiazen mezi v jimky z jurisdikãních imunit státu a jeho majetku. Uvedené pravidlo je pomûrnû nepfiehledné, ale jednoznaãnû z nûj vypl vá, Ïe jurisdikãní imunita bude odejmuta jen za pfiedpokladu, Ïe k protiprávnímu chování do lo na území státu soudu. DÛvodem zvolené regulace je snaha zajistit, Ïe fiízení probûhne pfied soudem, kter má k vûci nejblíïe. Platí, Ïe pokud k zásahu dojde mimo území státu soudu, imunita musí b t respektována. Podle Foxové nebyla moïnost odstranûní imunit [v pfiípadû, Ïe by k protiprávnímu chování do lo mimo území státu soudu] na pûdû Komise OSN nikdy diskutována, jak koliv podobn návrh by byl zcela bezpfiedmûtn. Územní aspekt byl dûleïit rovnûï v kauze Al-Adsani, kde ESLP dospûl k závûru, Ïe mezinárodní právo doposud neobsahuje pravidlo, které by v pfiípadech civilních Ïalob dovolávajících se náhrady kody za tvrzené muãení [spáchané mimo stát soudu] neopravàovalo státy k imunitám. PÛvodní schéma ãl. Úmluvy OSN bylo uï- í. V prûbûhu diskuzí na pûdû Komise OSN bylo navrhováno, aby ãlánek zahrnoval pouze situace usmrcení a zranûní nebo kod na majetku, ke kter m dochází v dûsledku dopravních nehod. Snaha omezit vûcn rozsah deliktní v jimky nakonec nebyla úspû ná. Komentáfi k Úmluvû OSN stanoví, Ïe rozsah ãl. je dostateãnû irok, aby zahrnoval rovnûï úmyslnou fyzickou újmu, jako napfi. ublíïení na tûle, svévolné po kození majetku, Ïháfiství, nebo dokonce vraïdu, vãetnû vraïd politick ch. Deliktní v jimka má dispozitivní charakter, k její aplikaci je nezbytné splnit dvû kumulativní podmínky. Pfiednû, protiprávní chování musí b t alespoà zãásti spácháno na území státu soudu. Dále, v okamïiku protiprávního chování (konání ãi opomenutí) musí b t na území státu soudu pfiítomen rovnûï poru itel mezinárodního závazku státu. Zvolené fie ení je ãasto kritizováno, neboè vyluãuje moïnost dovolávat se náhrady kody v pfiípadech pfieshraniãního pûsobení (napfi. vystfielení rakety). Deliktní v jimka zahrnuje v echny typy jednání státu, není nutné rozli ovat mezi acta iure imperii a acta iure gestionis jak bude fieãeno dále, tento aspekt ãl. (partikulární právní úpravy) nemá dle MSD oporu v obyãejovém mezinárodním právu, jedná se tedy o progresivní rozvoj, nikoliv o kodifikaci. Koneãnû, jak bylo správnû poznamenáno v nauce, ãl. Úmluvy OSN bude nápomocn jen ve velmi malém poãtu pfiípadû typiãtûj ím bude scénáfi typu Al-Adsani, kde stûïovatel utrpûl újmu na území tfietího státu a náhrady se dovolával pfied soudy státu domovského. Nejproblematiãtûj ím aspektem sledovaného ãl. Úmluvy OSN je, zda se dot ká rovnûï HIGGINS, R.: op. cit. sub, s.. Srovnej napfi. kauzu Selmouni v. France. Appl. no. 0/, ECHR Grand Chamber Judgment, July,. McElhinney,,, Al-Adsani,. Oellers-Frahm, Karin. Judicial Redress of War-related Claims by Individuals: the Example of the Italian Courts. In:. Oxford: Oxford University Press,, s.. Jurisdikãní imunity, rozsudek, s.,, dále s.,. Jurisdikãní imunity, protispis, s.,.. Fox, H.: op. cit. sub, s.. Al-Adsani,. YILC (), vol. II, Part Two, p.,. TamtéÏ. TamtéÏ, p.,. STOLL, Peter-Tobias. State Immunity. In: Wolfrum, R;diger (ed). Max Planck Encyclopedia of Public International Law.. svazek. Oxford: Oxford University Press,, s. 0.

14 / JURISPRUDENCE âlánky náhrady kod zpûsoben ch ozbrojen mi silami. Je zfiejmé, Ïe Ïaloby na náhradu kody vzniklé napfi. v e zmínûn m vystfielením rakety z území tfietího státu oporu v ãl. nemají. Kontroverznûj í je v ak náhrada za kody zpûsobené v prûbûhu ozbrojeného konfliktu, nebo i mimo nûj, pokud jsou ozbrojené síly ãinné pfiímo na území státu soudu. Úmluva OSN na rozdíl od evropské regionální obdoby neobsahuje explicitní ustanovení vyluãující aplikaci vûãi jednání ozbrojen ch sil. Evropská úmluva v ãl. stanoví, Ïe nic v této Úmluvû se nedot ká imunit a v sad poïívan ch smluvními státy za konání ãi nekonání ozbrojen ch sil, nebo v souvislosti s ním, pokud k nûmu dochází na území jiného smluvního státu, Postavení ozbrojen ch sil na území cizího státu, jejich v sady a imunity, jsou obvykle upraveny zvlá tními dohodami. Není pfiekvapením, Ïe Nûmecko v fiízení pfied MSD argumentovalo proti zafiazení ozbrojen ch sil do deliktní v jimky, zatímco Itálie se snaïila pfiesvûdãit Soud o opaku. Podle Nûmecka ãl. Úmluvy OSN nepoãítal s náhradou kody, pokud k ní dochází ve vût ím rozsahu, právû napfi. v rámci ozbrojen ch konfliktû. Soud dal nakonec zapravdu Nûmecku. Stanovisko Nûmecka nachází oporu v fiadû mezinárodních dokumentû. Odkázáno mûïe b t napfi. na Návrh ãlánkû o jurisdikãních imunitách státû a jejich majetku (komentáfi k ãl. ), kter hovofií o neaplikovatelnosti ãlánku na ozbrojené konflikty. ESLP dospûl pfii interpretaci ãl. v kauze McElhinney ke stejnému závûru, kdyï uvedl, Ïe trend odkazuje na pojistitelné kody, tj. na dopravní nehody, spí e neï na záleïitosti t kající se klíãov ch aspektû státní suverenity, jako napfi. jednání vojáka na cizím území. Uveden závûr potvrzuje rovnûï vnitrostátní legislativa a vnitrostátní soudní rozhodovací praxe, odkázat lze zejména na stanovisko fieckého Zvlá tního nejvy ího soudu v kauze Margellos. Z naznaãeného právního rámce, z nûhoï MSD vycházel, vypl vá, Ïe deliktní v jimka nezahrnuje ãinnost ozbrojen ch sil na území státu soudu. MSD ve svém rozhodnutí poukázal na skuteãnost, Ïe roz ífiení ãl. Úmluvy OSN rovnûï na acta iure imperii nemá oporu v obyãejovém mezinárodním právu. Nadto, dle Soudu se obû relevantní úmluvy na ãinnost ozbrojen ch sil obecnû nevztahují. Vrozboru relevantní vnitrostátní rozhodovací praxe, rozhodnutí ESLP a vnitrostátní legislativy dospûl MSD k závûru o existenci obyãejového pravidla stanovícího, Ïe stát poïívá v pfiípadech chování ozbrojen ch sil imunitu z civilního fiízení pfied vnitrostátními soudy, a to i v situacích, kdy ke kodlivému zásahu do lo na území státu soudu. Vûcná pûsobnost jurisdikãních imunit hierarchie norem v mezinárodním právu V následující ãásti jsou vymezeny dûvody, pro které mûly dle Itálie kogentní normy mezinárodního práva dostat pfiednost pfied pravidly jurisdikãních imunit státu. Prvním z tûchto dûvodû je analogie s v vojem v oblasti mezinárodního práva trestního. Nejpozdûji od roku se v mezinárodním právu ustavilo pravidlo, dle kterého osoby zastávající vefiejné funkce, vãetnû nejvy ích ústavních funkcí, nejsou vyàaty z trestní odpovûdnosti a jejich funkce není ani dûvodem pro sníïení trestu. Itálie v fiízení pfied MSD argumentovala, Ïe je neudr- Ïitelné pfiiznávat kogentním pravidlûm procesní úãinky pouze v trestním fiízení a nikoliv v fiízení civilním, které se dot ká odpovûdnosti státu. MSD v ak analogii s mezinárodním právem trestním odmítl a s odkazem na stanovisko lorda Binghama v kauze Pinochet zdûraznil, Ïe povaha fiízení má pro rozhodnutí o relevanci imunit zcela zásadní v znam. Dal í argument pfiedloïen Itálií se dovolával tacitního vzdání se imunit v situacích závaïného poru ení práva ozbrojen ch konfliktû ãi lidsk ch práv. Dle Itálie poru ení kogentních pravidel mezinárodního práva nemûïe b t oznaãeno za svrchovan akt státu, coï následnû vyvolává nemoïnost dovolat se jurisdikãních imunit státu. Dle názoru autora v ak italsk argument od poãátku pozb val pfiesvûdãivosti. Vzdání se práva pfiedstavuje právní úkon, kter je z povahy vûci spjat s projevem vûle. Sice platí, Ïe projev vûle mûïe b t dán rovnûï implicitnû (napfi. dobrovolnou úãastí na soudním fiízení), stále je v ak vyïadováno vyjádfiení pfiipravenosti nést pfiípadné nepfiíznivé právní následky, které v italské argumentaci zcela chybí. Vûcn rozmûr kauzy (poru ení kogentních pravidel mezinárodního práva) automaticky nezakládá pravomoc soudu. Nepfiekvapí proto stanovisko MSD, dle kterého pfiípadná proti- Jurisdikãní imunity, spis, s.,, Jurisdikãní imunity, protispis, s. -,.-.. Tento ãlánek nebyl u it na míru situacím makro-bezpráví. V originále macro-injustices. Jurisdikãní imunity, spis, s.,. YILC (), vol. II, Part Two, p.,. Na komentáfi Komise OSN odkazuje rovnûï G. Hafner, pfiedseda Ad hoc v boru OSN pro jurisdikãní imunity státû a jejich majetku, kter byl vytvofien v roce 00 Valn m shromáïdûním OSN, v jeho závûreãné zprávû z roku 0. Srovnej A/C.//SROV.,. McElhinney,. Margellos,. Jurisdikãní imunity, rozsudek, s.,. âl. Statutu Mezinárodního vojenského soudního dvora. Jurisdikãní imunity, rozsudek s.,. Jurisdikãní imunity, protispis, s.,.. Armed Activities in the Territory of the Congo (Democratic Republic of the Congo v. Rwanda), ICJ Judgment, February 0, p.,. 0

15 âlánky JURISPRUDENCE / 0 právnost chování nic nemûní na kvalifikaci aktu jako aktu suverénního (acta iure imperii), kter je kryt jurisdikãními imunitami.0 Poslední italsk argument se dot kal hierarchie norem v mezinárodním právu. JiÏ v e bylo zmínûno, Ïe italská pozice vycházela z jednoduché premisy: (a) závaïná poru ení práva ozbrojen ch konfliktû, kter ch se v Itálii dopustila nûmecká vojska, pfiedstavují poru ení kogentních pravidel, (b) pravidla jurisdikãních imunit mají povahu dispozitivní, (c) rozpor mezi normou kogentní a dispozitivní musí b t vyfie- en upfiednostnûním norem hierarchicky vy - ích. Nelze souhlasit s názorem, Ïe pravidla jurisdikãních imunit mají kogentní povahu. Na podporu svého tvrzení Itálie pfiedloïila jedin pramen, kter m je men inové stanovisko soudcû ESLP v kauze Al-Adsani. Men inové stanovisko hovofií o procesním úãinku kogentních norem mezinárodního práva v civilním fiízení proti státu: vychází z naznaãené premisy vzájemného konfliktu mezi normami hierarchicky vy ími a niï ími. MSD nicménû existenci jakéhokoliv konfliktu popfiel s odûvodnûním, Ïe normy jurisdikãních imunit státu mají povahu procesní, zatímco kogentní normy mají povahu hmotnûprávní. MSD dále poukázal na naprost nedostatek státní praxe, která by potvrzovala italsk argument o pfiednosti kogentních pravidel pfied pravidly jurisdikãních imunit. Rozhodnutí italsk ch soudû zûstávají do dne ního dne osamocena. Jediné pfiíbuzné rozhodnutí fieckého soudu v kauze Voiotia bylo pfiekonáno rozsudkem fieckého Zvlá tního nejvy ího soudu. MSD na podporu svého závûru dále odkázal na v e zmínûné rozsudky ESLP (Al-Adsani, McElhinney, Fogarty, Kalogeropoulous, Grosz). Koneãnû i vlastní rozhodnutí Corte di Cassazione v pfiípadu Ferrini, které stojí ve stfiedu celého nûmecko-italského sporu, ponûkud nerozhodnû uvádí, Ïe zásada omezující imunity státu, kter se dopustil zloãinû proti lidskosti, je v procesu vytváfiení. Italsk soud hovofiil o procesu utváfiení obyãejového pravidla, nikoliv o jeho definitivním vytvofiení. Lze shrnout, Ïe souãasné mezinárodní právo státûm pfiiznává jurisdikãní imunitu i v pfiípadech závaïného poru ení lidsk ch práv (kogentních norem). V jimka z jurisdikãních imunit v pfiípadech závaïného poru ení mezinárodního humanitárního práva ãi práva lidsk ch práv v souãasné dobû není souãástí mezinárodního práva. V jimka v ak mûïe vzniknout v procesu obyãejové normotvorby, v voj v oblasti obyãejového mezinárodního práva totiï není a ani nemûïe b t vylouãen. Svûdãí o tom rovnûï rozsudek MSD, kter kladl na projevy státní praxe zcela zásadní dûraz. Platí, Ïe MSD postavil problematiku vztahu poru ení kogentních norem a jurisdikãních imunit státu najisto, nicménû Soud právo nevytvofiil, ale pouze aplikoval, coï umoïàuje uãinit závûr, Ïe pfiípadná zmûna v praxi státû by vedla k závûru odli nému. Tvorba nového obyãejového pravidla mezinárodního práva v ak vyïaduje jednotnou, rozsáhlou a reprezentativní státní praxi. Uvedené poïadavky v souãasné dobû splàuje pouze praxe, která státûm pfiiznává imunity i v pfiípadech závaïného poru ení kogentních norem mezinárodního práva. Jedin pfiípad, kter byl rozhodnut rozdílnû, obratem vyvolal mezistátní spor fie en MSD. Italská judikatura tak v souãasné dobû musí b t oznaãena za poru ení [stávajícího] pravidla, nikoliv za náznak uznání pravidla nového ZáleÏí na státech, zda sv m chováním, doprovázen m vûdomím právní závaznosti, dají vzniknout novému pravidlu. VÛle státu mûïe ovlivnit rovnûï následky spjaté s poru ením kogentních norem. Prostor pro v voj v oblasti se dle autora ãlánku vytváfií zejména v situacích obdobn ch kauze Al-Adsani, tj. v situacích, kdy dochází ke kodlivému zásahu izolovanû, nikoliv v rámci ozbrojen ch konfliktû. Závûr MSD lze hodnotit kladnû rovnûï vzhledem k moïnostem jednotlivce dovolávat se náhrady kody zpûsobené v rámci ozbrojeného konfliktu. Normy mezinárodního humanitárního práva jednotlivci toto právo nepfiiznávají. Lze odkázat na ãl. Haagské úmluvy o zákonech a obyãejích války pozemní a ãl. Dodatkového protokolu I k Îenevsk m úmluvám zroku. Uvedené ãlánky stanoví, Ïe strana konfliktu má povinnost nahradit kodu, pokud k ní dojde, a dále je odpovûdna za ve keré kody spáchané osobami pfiíslu ejícími k jejím ozbrojen m silám. Uznání italské argumentace by vedlo k pfiiznání samovykonatelné povahy ãl. a ãl., coï je obecnû odmítáno. Adresátem (povinností) je zde stát. Aãkoliv se MSD nezab val otázkou oprávnûní jednotlivce dovolávat 0 Jurisdikãní imunity, rozsudek, s., 0. Jurisdikãní imunity, spis, s.,. Pro opaãn názor srovnej Oellers-Frahm, K.: op. cit. sub, s.. Al-Adsani, Joint Dissenting Opinion of Judges Rozakis and Caflisch Joined by Judges Wildhaber, Costa, Cabral Barreto and Vajiç,. Jurisdikãní imunity, rozsudek, s.,. Jurisdikãní imunity, spis, s.,. Al-Adsani,. Vylouãená není ani moïnost vzniku partikulární právní úpravy. Final Report of the Committee on Formation of Customary (General) International Law, ILA London Conference (00), p.. Case Concerning Military and Paramilitary Activities in and against Nicaragua (Nicaragua v. United States of America), ICJ Judgment, June, p.,. Obdobná argumentace byla pouïita lordem Binghamem v kauze Jones. Dle lorda Binghama rozhodnutí Ferrini neformuluje mezinárodní právo, tak jak je obecnû chápáno. Jedna vla tovka nemûïe vytvofiit mezinárodnûprávní právidlo. Jones,. Fox, H.: op. cit. sub, s..

16 / JURISPRUDENCE âlánky se v rámci norem mezinárodního humanitárního práva náhrad kody explicitnû,0 zrozsudku vypl vá, Ïe MSD v pfiípadech ozbrojeného konfliktu upfiednostnil plo né ãi obecné fie ení nárokû na náhradu kody provádûné napfi. mírov mi smlouvami ãi smlouvami pau álními (lump-sum agreements). Závûr Rozsudek MSD ve sporu Nûmecka a Itálie autoritativnû objasnil problematiku vzájemného vztahu kogentních norem mezinárodního práva a pravidel jurisdikãních imunit státu. Soud konstatoval, Ïe souãasné platné mezinárodní právo nepotvrzuje italskou argumentaci a odmítl dát zelenou decentralizovanému (vnitrostátnímu) a individualizovanému rozhodování o odpovûdnosti státu v pfiípadech závaïného poru ení mezinárodního humanitárního práva/práva lidsk ch práv. Závûry MSD lze shrnout následovnû. Jurisdikãní imunity mají procesní povahu, z ãehoï plyne, Ïe jsou posuzovány dle práva platného v okamïiku rozhodování soudu. Doktrína intertemporálního práva se v pfiípadû jurisdikãních imunit neuplatní, coï umoïàuje aplikaci souãasného platného mezinárodního práva. Deliktní v jimka, stanovící nepouïitelnost imunit v pfiípadû kod spáchan ch alespoà zãásti na území státu soudu, se neuplatní v pfiípadû kod zpûsoben ch ozbrojen mi silami. Objevuje se zde normativní rozpor mezi textem Úmluvy OSN (ãl. ) a závûrem MSD, dle kterého obyãejové mezinárodní právo nepotvrzuje irelevanci dûlení na acta iure gestionis a acta iure imperii stanovenou na partikulární úrovni. Koneãnû, souãasné mezinárodní právo doposud neabsorbovalo pravidlo stanovící, Ïe v pfiípadû závaïného poru ení lidsk ch práv ãi mezinárodního humanitárního práva mají vnitrostátní soudy pravomoc projednat a rozhodnout spor, v nûmï se jednotlivci dovolávají odpovûdnosti cizího státu. Nejpfiesvûdãivûj í argumenty Soudu odkazují na odli n charakter jurisdikãních imunit a kogentních pravidel (proces a hmota nemohou b t v konfliktu) a nedostatek státní praxe v oblasti. Autor ãlánku se plnû ztotoïàuje se závûry MSD, souãasnû v ak projevuje sympatie vûãi italské argumentaci. Rozhodnutí MSD vykládá existující obyãejové mezinárodní právo, které mûïe b t pod vlivem odli né státní praxe v budoucnu zmûnûno. Prostor pro tvorbu nového obyãejového pravidla, dle kterého by v pfiípadû závaïného poru ení lidsk ch práv státy nemohly pfied cizími vnitrostátními soudy tûïit z jurisdikãních imunit, se vytváfií v situacích á la Al-Adsani. JestliÏe k poru ení lidsk ch práv dochází izolovanû a nikoliv v dûsledku chování ozbrojen ch sil státu, setrvání na jurisdikãních imunitách se z dlouhodobého hlediska v souãasném humanisticky orientovaném mezinárodním právu jeví jako neudrïitelné. 0 Jurisdikãní imunity, rozsudek, s.,. TamtéÏ, s.,. Srovnej dvû bilaterální nûmecko-italské dohody z roku. Zbavení osobní svobody v kontextu pobytov ch sociálních sluïeb: Pohled Evropského soudu pro lidská práva JUDR. MARO MATIA KO, LL.M., LIGA LIDSK CH PRÁV A MENTAL DISABILITY ADVOCACY CENTER (MDAC) Vroce bylo v âeské republice domovû pro osoby se zdravotním postiïením s lûïky, sluïeb domovy pro seniory s lûïky a domovû se zvlá tním reïimem s lûïky. Celkem se jedná o pfiibliïnû pobytov ch sluïeb sociální péãe pro osoby se zdravotním postiïením a seniory a celkovû na lûïek. Tato ãísla vypovídají nejen o rozsahu institucionální sociální péãe v âeské republice, ale i o moïném rozsahu problému, kter v tomto pfiíspûvku naãrtneme. Viz Zpráva Ministerstva práce a sociálních vûcí, 0. Zpráva je dostupná na adrese: /Zprava_o_plneni_za_rok_0 -.pdf. Za pfiipomínky k terminologii zvlá tû dûkuji Mgr. Petru Machovi z Ministerstva práce a sociálních vûcí. 0

17 âlánky JURISPRUDENCE / 0 Vroce 0 do lo v sociálních sluïbách pfiijetím zákona ã. /0 Sb., o sociálních sluïbách k liberalizaci poskytování sociální péãe a byl pfiijat model zaloïen na smlouvû mezi uïivatelem a poskytovatelem. ZároveÀ ale nebyl reformován systém zbavování a omezování zpûsobilosti k právním úkonûm, ani hmotnûprávní a procesní pfiedpisy upravující zákonnost zásahû do osobní svobody. Byly tak nevûdomky poloïeny zárodky systematického poru ování práva na osobní svobodu pfii poskytování pobytov ch sociálních sluïeb. V âeské republice k záfií bylo celkovû osob zbaven ch zpûsobilosti k právním úkonûm a osob omezen ch ve zpûsobilosti k právním úkonûm. Sice nejsou dostupné statistiky, kolika osobám zbaven m zpûsobilosti k právním úkonûm jsou poskytovány pobytové sociální sluïby, z na í praxe v ak vypl vá, Ïe se jedná o velmi vysoké procento uïivatelû. Zásadní problém spoãívá v tom, Ïe podle ãeské právní úpravy uzavírá smlouvy o sociálních sluïbách v pfiípadû osob zbaven ch zpûsobilosti k právním úkonûm a osob omezen ch ve zpûsobilosti k právním úkonûm jejich zákonn zástupce opatrovník. V tûchto pfiípadech, kter ch budou podle na eho názoru tisíce, je automaticky nahrazen souhlas osoby se zdravotním postiïením souhlasem opatrovníka. Nastává tak zákonná fikce dobrovolnosti poskytování sociální sluïby, a pfiípadn nesouhlas uïivatele je podle zákona i praxe irelevantní. V tomto pfiíspûvku argumentujeme, Ïe se jedná oproblém práva na osobní svobodu podle ãl. Evropské Úmluvy o ochranû lidsk ch práv a základních svobod a z judikatury Evropského soudu pro lidská práva dovozujeme, Ïe se jedná o poru ení této stûïejní základní svobody. Zbavení osobní svobody v pobytov ch zafiízeních sociálních sluïeb podle EÚLP âlánek EÚLP taxativnû vymezuje, kdy je moïné nûjakou osobu zbavit osobní svobody. Zbavení osobní svobody osob s du evním postiïením je explicitnû upraveno v ãl. odst. písm. e) EÚLP. Ne kaïdé opatfiení, které zasahuje do osobní svobody, pfiedstavuje zbavení osobní svobody ve smyslu ãl. EÚLP. Proto je potfiebné zodpovûdût co to je zbavení osobní svobody, jin mi slovy, kdy dojde ke zbavení osobní svobody? Odpovûì nabízí ESLP, kter ve sv ch rozhodnutích vymezil, za jak ch podmínek bude urãité opatfiení znamenat zbavení osobní svobody. Aby do lo ke zbavení osobní svobody, musí b t naplnûna (i) objektivní kritéria, vztahující se na vnûj í podmínky konkrétního opatfiení, napfi. podmínky za jak ch je poskytována pobytová sociální sluïba, a (ii) subjektivní kritéria související s osobním postojem dotyãné osoby k tomuto opatfiení. ZároveÀ je nutné, aby (iii) zbavení osobní svobody bylo pfiiãitatelné státu. Objektivní podmínky souvisejí s tím, Ïe ãlovûk je uvûznûn na urãitém místû. Do úvahy je pfiitom tfieba vzít fiadu faktorû souvisejících s touto konkrétní situací, napfiíklad druh, trvání, úãinky a zpûsob uplatnûní dotãeného opatfiení. O zbavení osobní svobody se bude jednat i v pfiípadû, kdy dotãená osoba sice není uzamãena v urãité budovû ãi ve vymezeném prostoru, ale pfiesto je pod úplnou a efektivní kontrolou pracovníkû daného zafiízení. V kontextu pobytov ch sociálních sluïeb vzal ESLP pfii hodnocení objektivního aspektu do úvahy napfiíklad to, Ïe i kdyï stûïovatel mohl ze zafiízení docházet do nejbliï í vesnice, potfieboval zvlá tní povolení; dále, Ïe mûl sice povoleny vycházky na nûkolik dnû, ale tyto závisely zcela na rozhodnutí managementu zafiízení, kter si ponechal stûïovatelovy osobní doklady a hospodafiil s jeho finanãními prostfiedky, vãetnû cestovních v dejû. V jiném pfiípadû vzal ESLP do úvahy, Ïe stûïovatelka nemohla bez svolení managementu pobytového zafiízení sociální péãe ústav opustit, a pokud zafiízení opustila bez svolení, byla pfiivezena zpût policií. editel ústavu mûl dokonce úplnou kontrolu nad náv tûvami stûïovatelky a rovnûï kontroloval, od koho mûïe pfiijímat telefonáty. Ve vztahu k objektivním podmínkám lze shrnout: (a) V chozím bodem pro hodnocení, zda je nûkdo zbaven osobní svobody, bude konkrétní situace dotãeného jednotlivce. Do úvahy je potfiebné vzít celou fiadu kritérií jako je typ, trvání, dopady a zpûsob aplikace daného opatfiení. Rozdíl mezi zbavením a omezením osobní svobody je pouze v intenzitû, a ne v povaze opatfiení. Informace poskytnutá Ministerstvem vnitra na základû Ïádosti o informace podle zákona ã. / Sb. Zejména pokud jde o osoby omezené ve zpûsobilosti k právním úkonûm v rozsahu uzavírání smluv o sociálních sluïbách. V znam práva na osobní svobodu zdûraznil ESLP napfiíklad v Ëupa proti âeské republice, rozsudek ze dne.., stíïnost ã. /0, odst.. Viz zejména rekapitulaci v rozsudku Velkého senátu ve vûci Stanev proti Bulharsku, stíïnost ã. 0/0, rozsudek ze dne.., odst. ; jinak viz Storck proti Nûmecku, rozsudek ze dne.. 0, stíïnost ã. /00, odst. a. Storck proti Nûmecku, rozsudek ze dne.. 0 stíïnost ã. /00, odst.. Toto rozhodnutí odkazuje na zásadní judikát ve vûci Guzzardi proti Itálii, rozsudek ze dne.. 0, stíïnost ã. /, odst.. H. L. proti Spojenému království, rozsudek ze dne.. 0, stíïnost ã. 0/, odst.. Stanev proti Bulharsku, rozsudek Velkého senátu ze dne.., stíïnost ã. 0/0, odst.. D. D. proti Litvû, rozsudek ze dne. února, stíïnost ã. /0, odst. Shrnutí podle rozhodnutí High Court of Justice ve vûci (Mr Justice Munby). Guzzardi proti Itálii, rozsudek ze dne.. 0, stíïnost ã. /, odst., Nielsen proti Dánsku, rozsudek ze dne

18 / JURISPRUDENCE âlánky (b) V sociálních sluïbách je klíãov m faktorem, zda mûïe osoba svobodnû zafiízení opustit, ãi nikoliv. Toto lze testovat urãením, zda pracovníci zafiízení vykonávají kompletní a efektivní kontrolu ve vztahu k péãi o tuto osobu a k jejímu pohybu. (c) Zda je osoba umístûna v uzamãeném anebo otevfieném zafiízení je sice relevantní, ale ne urãující. U subjektivní podmínky zbavení osobní svobody jde v podstatû o otázku souhlasu s poskytováním pobytové sociální sluïby, v ãeském systému o problematiku uzavírání smluv o sociálních sluïbách. ESLP dovodil, Ïe subjektivní prvek zbavení osobní svobody byl naplnûn napfiíklad tehdy, kdy se (i) stûïovatel zbaven zpûsobilosti k právním úkonûm neúspû nû pokusil opustit psychiatrickou léãebnu; (ii) kdy stûïovatelka sice nejdfiíve souhlasila s hospitalizací, ale po pfiijetí se pokusila o útûk; a nakonec i v pfiípadû (iii), kdy stûïovatelka vyjádfiila s hospitalizací souhlas, ale za takov ch okolností, Ïe jej nelze povaïovat za platn. ESLP rovnûï uvedl, Ïe právo na osobní svobodu je v demokratické spoleãnosti pfiíli dûleïité na to, aby osoba ztratila nárok na ochranu tohoto práva pouze proto, Ïe neprotestovala proti umístûní. To platí zejména v pfiípadû, kdy nebylo zpochybnûno, Ïe sama nemá právní zpûsobilost projevit souhlas, resp. nesouhlas. V kontextu poskytování pobytov ch sociálních sluïeb vzal ESLP pfii hodnocení subjektivního prvku do úvahy situaci, kdy stûïovatel nebyl tázán na názor ohlednû poskytované sociální sluïby a nikdy s ní v slovnû nesouhlasil. Naopak, do zafiízení byl pfiivezen sanitkou a k umístûní do lo bez poskytnutí informací o dûvodech nebo délce umístûní. S umístûním souhlasil jeho opatrovník. ESLP zdûraznil, Ïe stûïovatel byl fakticky zpûsobil se rozhodnout. V jiném pfiípadû ESLP zdûraznil, Ïe stûïovatelka opakovanû Ïádala o ukonãení poskytování sluïby a dvakrát se pokusila o útûk ze zafiízení. Pro hodnocení subjektivního prvku lze shrnout: (a) osoba mûïe platnû souhlasit s umístûním, pouze pokud je schopna toto uãinit, (b) v pfiípadech, kdy osoba je schopna souhlas dát, je moïné ho dovodit i ze skuteãnosti, Ïe proti umístûní neprotestuje, (c) k takovému závûru nelze dospût, pokud ãlovûk nemá schopnost souhlas projevit, (d) v slovné odmítnutí nûk m, kdo je fakticky zpûsobil (má schopnost) bude rozhodující pro urãení, zda se jedná o zbavení osobní svobody, (e) skuteãnost, Ïe umístûná osoba, která je schopna projevit souhlas, neprotestovala proti poskytování pobytové sociální sluïby, automaticky neznamená, Ïe s poskytováním pobytové sociální sluïby souhlasí. Co se t ãe pfiiãitatelnosti neboli zpûsobilosti státu odpovídat za zásah do osobní svobody, platí, Ïe stát mûïe obecnû odpovídat za zbavení osobní svobody, pokud k nûmu do lo ve státním zafiízení. Kromû toho mûïe b t stát odpovûdn za poru ení ãlánku EÚLP i tehdy, kdy je ãlovûk s du evním postiïením umístûn v zafiízení soukromém. Bude tomu tak napfiíklad v pfiípadech, kdy se na umístûní podílely státní orgány, nebo kdy následn soudní pfiezkum zbavení osobní svobody nebyl v souladu sustanoveními EÚLP, nebo kdy stát nedostál svému pozitivnímu závazku efektivnû chránit pfied zbavením osobní svobody ze strany soukrom ch osob. Dochází v ãesk ch pobytov ch sociálních sluïbách k zbavení osobní svobody? Velmi problematické je, Ïe v ãeském právním prostfiedí se umístûní osob zbaven ch zpûsobilosti k právním úkonûm, nebo s omezenou zpûsobilostí k právním úkonûm v rozsahu souhlasu s poskytováním sociálních sluïeb, povaïuje automaticky za dobrovolné, souhlasí-li opatrovník. Opatrovník je podle odst. obãanského zákoníku zákonn m zástupcem osoby.., stíïnost ã. /, odst., HM proti v carsku, rozsudek ze dne.. 0, stíïnost ã. /, odst., H. L. proti Spojenému království, rozsudek ze dne.. 0, stíïnost ã. 0/, odst. a Storck proti Nûmecku, rozsudek ze dne.. 0 stíïnost ã. /00, odst.. H. L. proti Spojenému království, rozsudek ze dne. fiíjna 0, stíïnost ã. 0/, odst. TamtéÏ, odst.. TamtéÏ, odst.. Storck proti Nûmecku, rozsudek ze dne.. 0, stíïnost ã. /00, odst.. M. proti Ukrajinû, rozsudek ze dne.., stíïnost ã. /0, odst.. De Wilde, Ooms a Versyp proti Belgii, rozsudek ze dne.., stíïnosti ã. /, /, /, odst.. H. L. proti Spojenému království, rozsudek ze dne.. 0, stíïnost ã. 0/, odst. 0. Viz Stanev proti Bulharsku, rozsudek Velkého senátu ze dne.., stíïnost ã. 0/0, odst.. D. D. proti Litvû, rozsudek ze dne.., stíïnost ã. /0, odst.. Shrnutí podle rozhodnutí High Court of Justice ve vûci (Mr Justice Munby). Storck proti Nûmecku, rozsudek ze dne.. 0, stíïnost ã. /00, odst. a. H. L. proti Spojenému království, rozsudek ze dne.. 0, stíïnost ã. 0/, odst a Storck proti Nûmecku, rozsudek ze dne.. 0, stíïnost ã. /00, odst. vysvûtlující HM proti v carsku, rozsudek ze dne.. 0, stíïnost ã. /, odst.. H. L. proti Spojenému království, rozsudek ze dne.. 0, stíïnost ã. 0/, odst 0. Storck proti Nûmecku, rozsudek ze dne.. 0, stíïnost ã. /00, odst.. Storck proti Nûmecku, rozsudek ze dne.. 0, stíïnost ã. /00, odst., H. L. proti Spojenému království, rozsudek ze dne.. 0, stíïnost ã. 0/, odst. 0. Storck proti Nûmecku, rozsudek ze dne.. 0, stíïnost ã. /00, odst. ; D. D. proti Litvû, rozsudek ze dne.., stíïnost ã. /0, odst.. 0

19 âlánky JURISPRUDENCE / 0 bez plné zpûsobilosti k právním úkonûm a ãiní právní úkony za tuto osobu, a to vãetnû uzavírání smlouvy o pobytové sociální sluïbû. Osoby bez zpûsobilosti k právním úkonûm jsou ãasto vylouãeny z tohoto procesu, jejich pfiípadn nesouhlas nemá Ïádn právní v znam. Uvûdomíme-li si, Ïe uïivatelé pobytov ch sociálních sluïeb jsou ve velké mífie právû osobami zbaven mi zpûsobilosti k právním úkonûm a sluïba je jim poskytována na základû smlouvy o sociálních sluïbách uzavfiené jejich opatrovníkem, nacházíme se jednoznaãnû v reïimu zbavení osobní svobody podle ãl. EÚLP. Z hlediska judikatury ESLP jde o problém tzv. faktické zpûsobilosti osoby s du evním postiïením uãinit rozhodnutí. V pfiípadû, kdy osoba se sv m umístûním v slovnû nesouhlasí, av ak opatrovník udûlil souhlas, se sice jedná o de iure dobrovolné umístûní, de facto v ak jde o zbavení osobní svobody. Je totiï potfieba zkoumat tzv. faktickou zpûsobilost porozumût a vyjádfiit se ke své situaci. Od.. dochází úãinností nového obãanského zákoníku k reformû systému opatrovnictví. Zbavení zpûsobilosti k právním úkonûm pfiestane existovat. Bude nutné vyfie it dvû otázky. Tou první je, zda bude moci soud omezovat svéprávnost ve vztahu k rozhodování o sociální sluïbû. Vyjdeme-li z konceptu faktické zpûsobilosti, omezení svéprávnosti v tomto rozsahu bude pro hodnocení, zda jde o zbavení osobní svobody, irelevantní. Druhá otázka je mnohem komplexnûj í. Souvisí s problémem jak posuzovat zbavení osobní svobody u tûch uïivatelû, ktefií nemají faktickou zpûsobilost. Tomuto problému ãelí napfiíklad ve Velké Británii, kde neznají omezování a zbavování zpûsobilosti k právním úkonûm a kde tamní justice velmi citlivû pfiistupuje ke zbavování osobní svobody a pfiezkumu zákonnosti tohoto zásahu do základních práv a svobod. Kdy je zbavení osobní svobody zákonné? âlánek odst. EÚLP vyïaduje, aby byl kaïd zásah do osobní svobody v souladu se zákonem. Zákonnost v tomto pfiípadû obsahuje jak hmotnûprávní, tak procesnûprávní sloïku. Hmotnûprávní pfiedpoklady pro zákonnost zbavení osobní svobody ESLP vymezil následovnû: (i) existence skuteãné du evní poruchy je prokázána objektivní lékafiskou zprávou; (ii) druh nebo stupeà této poruchy je takov, Ïe vy- Ïaduje zbavení osobní svobody; (iii) platnost dal ího drïení v zafiízení závisí na trvání du- evní poruchy. Ve své následné judikatufie ESLP uvedl, Ïe v pfiípadech, kdy doba zbavení osobní svobody není pfiedem urãena, je nutné zajistit pravideln pfiezkum soudním orgánem, v jehoï pravomoci je osobu propustit, a Ïe detence musí probíhat na místû, jeï je k tomu urãené. Dále ESLP v kontextu sociálních sluïeb zdûraznil subsidiaritu zásahu do osobní svobody, mimo sociálních sluïeb pak i princip proporcionality. Co se t ãe existence skuteãné du evní poruchy, podle ESLP nelze pojem du evní poruchy chápat omezenû pouze ve vztahu k du evním nemocem, ale zahrnuje napfiíklad i poruchu osobnosti. Také nelze nûkoho zbavit osobní svobody pouze z dûvodu, Ïe jeho názor nebo chování se li í od spoleãensk ch norem. Kprokázání du evní poruchy je potfieba mít objektivní lékafiskou zprávu. Pokud se jedná o naléhav pfiípad, kdy si nelze tuto lékafiskou zprávu vyïádat, je nezbytné, aby zbavení osobní svobody bylo podloïeno alespoà pfiedbûïn m lékafisk m vyjádfiením z doby pfied nebo bezprostfiednû po pfievzetí osoby do zafiízení. Druhá podmínka bude splnûna v pfiípadû, Ïe du evní porucha vyïaduje léãení, nebo v pfiípadû, Ïe je potfiebná kontrola této osoby, aby nezpûsobila újmu sobû nebo svému okolí. âlovûk mûïe b t zbaven osobní svobody, pouze pokud jeho du evní porucha trvá. Du evní porucha musí trvat nejenom v dobû, kdy do lo ke zbavení osobní svobody, ale i v dobû pfiezkumu zákonnosti tohoto opatfiení. Samostatn problém pfiedstavuje právní úprava zbavení osobní svobody v kontextu sociálních sluïeb. V âeské republice existuje pfiedpoklad, Ïe pobytové sociální sluïby jsou v zásadû poskytovány dobrovolnû. Otázka zbavení osobní svobody v kontextu sociálních slu- Ïeb není nijak explicitnû legislativnû upravena. Nejdfiíve ESLP tento koncept pfiedstavil v kontextu nedobrovoln ch psychiatrick ch hospitalizací, ve vûci Shtukaturov proti Rusku, rozsudek ze dne.. 0, stíïnost ã. 0/0, odst.. Následnû principy zopakoval i v kontextu sociálních sluïeb ve vûci D. D. proti Litvû, rozsudek ze dne.., stíïnost ã. /0, odst.. Velmi podrobnû se touto otázkou zab vají zejména britské soudy. V tomto pfiíspûvku se omezíme pouze na odkaz na relevantní britskou judikaturu, viz zejména (Mr Justice Baker); (Lord Justice Munby); (Mr Justice Munby); [transcript in DOC format] (Mr Justice Baker); (Mrs Justice Parker); () EWCA Civ 0; ; (Mr Justice Baker); (Lord Justice Munby). Winterwerp proti Nizozemí, rozsudek ze dne.., stíïnost ã. /, odst.. X. proti Spojenému království, rozsudek ze dne.., stíïnost ã. /, odst.. Ashingdane proti Spojenému království, rozsudek ze dne.., stíïnost ã. /, odst.. V kontextu sociálních sluïeb viz D. D. proti Litvû, rozsudek ze dne.., stíïnost ã. /0, odst. ; Ëupa proti âeské republice, rozsudek ze dne.., stíïnost ã. /0, odst. ; Witold Litva proti Polsku, rozsudek ze dne.. 00, stíïnost ã. /, odst.. Enhorn proti védsku, rozsudek ze dne.. 0, stíïnost ã. /00, odst.. X. proti Nûmecku, stíïnost ã. /, D & R. Winterwerp proti Nizozemí, rozsudek ze dne.., stíïnost ã. /, odst.. Hutchison Reid proti Spojenému království, rozsudek ze dne.. 0, ã. 0/, odst..

20 / JURISPRUDENCE âlánky S ohledem na standardy EÚLP, aby byla detence v souladu s ãl. odst. písm. e) EÚLP, nesmí b t svévolná. Soud zdûraznil, Ïe domácí právní fiád, na jehoï základû dochází ke zbavení osobní svobody, by mûl b t dostateãnû pfiesn a pfiedvídateln a mûl by stanovovat adekvátní právní záruky a upravovat spravedlivé a náleïité fiízení. To se t ká hmotnûprávních podmínek pro zbavení osobní svobody, ale iprocesních pfiedpisû upravujících pfiezkum tohoto opatfiení. V pfiípadû zbavení osobní svobody ãlovûka s autismem na psychiatrické léãebnû ve Velké Británii ESLP kritizoval právû chybûjící právní úpravu umístûní nezpûsobil ch osob. Konkrétnû nikde nebyl upraven úãel hospitalizace a neexistovalo ãasové omezení léãby ãi péãe s pfiijetím spojené. Právní úprava nevyïadovala ani klinické posouzení, zda stále trvá porucha vyïadující umístûní. Co se t ãe ãesk ch hmotnûprávních podmínek, lze vyjít z ustanovení odst. zákona ã. / Sb., o zdravotních sluïbách. I kdyï tyto podmínky nebyly vytvofieny pro kontext sociálních sluïeb, lze se o nû prozatím opfiít. Ve vztahu k procesním podmínkám ESLP zdûraznil potfiebnost náleïitého systému dohledu nebo kontroly nad rozhodnutím o umístûní nebo propu tûní, jasnû vymezenou roli státních orgánû, právo b t osobnû sly en, právo na nezávislé zastoupení. V jiném pfiípadû dospûl soud k závûru o poru ení ãl. odst. EÚLP kromû jiného i z dûvodu, Ïe domácí právní fiád ani praxe nezaji Èovala, aby nedobrovolnû umístûná osoba byla informována o úãelu umístûní, nebylo upraveno trvání umístûní a nebyla stanovena povinnost vzít do úvahy názor dotãené osoby, byla-li ho schopna formulovat. Problém v âeské republice pfiedstavuje zejména absence právní úpravy kontroly zákonnosti zbavení osobní svobody v pobytov ch sociálních sluïbách. Kontrola zákonnosti zbavení osobní svobody v pfiípadû osob zbaven ch zpûsobilosti k právním úkonûm V pfiípadû, Ïe do lo ke zbavení osobní svobody ve smyslu ãlánku odst. písm. e) EÚLP, je potfiebné na tento zásah vztáhnout garance pfiezkumu zbavení osobní svobody podle ãlánku odst. EÚLP. Ve sv ch rozhodnutích ESLP vymezil urãité základní principy pfiezkumu: (a) osoba umístûná na dobu neurãitou, neexistuje-li automatick pravideln pfiezkum, má v zásadû právo v rozumn ch intervalech Ïádat soud o pfiezkum zákonnosti zbavení osobní svobody; (b) ãlánek odst. EÚLP vyïaduje, aby pfiezkumné fiízení mûlo soudní povahu. ízení musí zaji Èovat umístûné osobû garance odpovídající povaze zbavení osobní svobody. Pfii urãování garancí je potfiebné vycházet z konkrétní povahy pfiedmûtn ch okolností; (c) tyto garance nejsou totoïné s garancemi pod ãlánkem EÚLP, ale osoba zbavena osobní svobody musí mít pfiístup k soudu a mít pfiíleïitost b t vyslechnuta buì osobnû, anebo pokud je to nutné, prostfiednictvím zástupce. V kontextu umístûní osob zbaven ch zpûsobilosti k právním úkonûm do zafiízení sociálních sluïeb ESLP nepfiijal argumenty bulharské ani litevské vlády, Ïe stûïovatelé mohli poïádat o navrácení zpûsobilosti k právním úkonûm, resp. docílit ukonãení poskytování pobytové sociální sluïby v opatrovnickém fiízení. Klíãov m faktem bylo, Ïe do lo k automatickému umístûní pouze z vûle opatrovníka, bez jakéhokoliv soudního pfiezkumu. Ivãeském prostfiedí pfiedstavuje nejpalãivûj í problém právû absence jakékoliv kontroly zbavení osobní svobody v pobytov ch sociálních sluïbách. Názornû se to dá ilustrovat zejména na situaci fakticky zpûsobil ch uïivatelû, jinak zbaven ch zpûsobilosti k právním úkonûm, ktefií nesouhlasí s poskytováním pobytové sociální sluïby. Vyfie ení tohoto konkrétního problému mûïe b t i prvním odrazov m mûstkem pro komplexnûj í reformu dané oblasti, která by mûla s úãinností nového obãanského zákoníku pfiijít. Jedinou dostupnou moïností pfiezkumu zbavení osobní svobody se zdá b t v tomto pfiípadû analogické pouïití fiízení o nedobrovolné hospitalizaci podle a obãanského soudního fiádu. Relevantní judikatura ãesk ch soudû chybí. Slovensk Ústavní soud v pfiípadû stûïovatele Witold Litva proti Polsku, rozsudek ze dne.. 00, stíïnost ã. /, odst.. Ëupa proti âeské republice, rozsudek ze dne.., stíïnost ã. /0, odst.. H. L. proti Spojenému království, rozsudek ze dne.. 0, stíïnost ã. 0/, odst.. Napfiíklad Johnson proti Spojenému království, rozsudek ze dne..., stíïnost ã...., odst. a ; Puttrus proti Nûmecku, rozsudek ze dne.. 0, stíïnost ã. /0. Varbanov proti Bulharsku, stíïnost ã. /, rozsudek ze dne.. 00, odst. 0. Beiere proti Loty sku, rozsudek ze dne.., stíïnost ã. /0, odst.,, Proshkin proti Rusku, rozsudek ze dne.., stíïnost ã. /0, odst.. Megyeri proti Nûmecku, rozsudek ze dne.., stíïnost ã. /, odst.. L. M. proti Loty sku, rozsudek ze dne.., stíïnost ã. 000/0, odst. 0. Megyeri proti Nûmecku, stíïnost ã. /, rozsudek ze dne.., odst.. Stanev proti Bulharsku, rozsudek Velkého senátu ze dne. ledna, stíïnost ã. 0/0, odst. ; D. D. proti Litvû, rozsudek ze dne.., stíïnost ã. /0, odst.. Mediálnû je znám pfiípad pana Jaroslava âervenky, viz napfi. domaci_abr. 0