STRUKTURA SOCIÁLNÍCH DÁVEK A JEJICH EFEKTIVITA K POTŘEBÁM KLIENTA (VOZÍČKÁŘE)

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav pedagogiky a sociálních studií JANA KRÁČMAROVÁ 3. ročník kombinované studium Obor: Pedagogika sociální práce STRUKTURA SOCIÁLNÍCH DÁVEK A JEJICH EFEKTIVITA K POTŘEBÁM KLIENTA (VOZÍČKÁŘE) BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Helena Skarupská, PhD. Olomouc 2011

2 Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla veškeré použité prameny a literaturu. V Olomouci

3 Poděkování Děkuji PhDr. Heleně Skarupské, PhD. za vedení mé bakalářské práce a odborný dohled. Dále bych ráda poděkovala všem dotazovaným za poskytnutí potřebných informací a své rodině za trpělivost.

4 OBSAH ÚVOD EKONOMICKÁ ROLE STÁTU VEŘEJNÉ FINANCE EKONOMICKÁ SITUACE JAKO FAKTOR OVLIVŇUJÍCÍ ÚROVEŇ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ DÁVKY SOCIÁLNÍ PÉČE V SYSTÉMU VEŘEJNÝCH FINANCÍ SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ SOCIÁLNÍ POJIŠTĚNÍ Důchodové pojištění Nemocenské pojištění Penzijní připojištění STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORA SOCIÁLNÍ POMOC (PÉČE) ORGÁNY VEŘEJNÉ SPRÁVY V OBLASTI SOCIÁLNÍ PÉČE CÍLE SOCIÁLNÍCH DÁVEK ZÁKON O SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH ZÁKON O POMOCI V HMOTNÉ NOUZI ZÁKON O STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPOŘE VYHLÁŠKA O SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ Č. 182/1991 SB CHARAKTERISTIKA A DRUHY SOCIÁLNÍCH DÁVEK PŘÍSPĚVEK NA PÉČI Čtyři stupně závislosti na pomoci jiné fyzické osoby DÁVKY POMOCI V HMOTNÉ NOUZI Příspěvek na živobytí Doplatek na bydlení Mimořádná okamžitá pomoc DÁVKY STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORY Dávky poskytované v závislosti na výši příjmu (testované) Ostatní dávky DÁVKY DLE VYHLÁŠKY 182/1991 SB Mimořádné výhody pro těžce zdravotně postižené osoby... 38

5 5.4.2 Jednorázové příspěvky na opatření zvláštních pomůcek (Zákon 182/1991 Sb. 33) Příspěvek na úpravu bytu (Zákon 182/1991 Sb. 34) Příspěvek na zakoupení motorového vozidla a příspěvek na celkovou opravu motorového vozidla (Zákon 182/1991 Sb. 35) Příspěvek na zvláštní úpravu motorového vozidla (Zákon 182/1991 Sb. 35) Příspěvek na provoz motorového vozidla (Zákon 182/1991 Sb. 36) Příspěvek na individuální dopravu (Zákon 182/1991 Sb. 37) Příspěvek na úhradu za užívání bezbariérového bytu (Zákon 182/1991 Sb. 45) Příspěvek na úhradu za užívání garáže (Zákon 182/1991 Sb. 45) Příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům (Zákon 182/1991 Sb. 46) Bezúročné půjčky (Zákon 182/1991 Sb. 57) VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ HLAVNÍ CÍL DÍLČÍ CÍLE VÝZKUMNÉ OTÁZKY METODIKA TECHNIKY SBĚRU DAT STATISTICKÉ ZPRACOVÁNÍ DAT VÝSLEDKY Způsob získání prvotních informací o dávkách sociálního zabezpečení Obtížnost získání prvotních informací o dávkách sociálního zabezpečení Podání žádosti o jednotlivé dávky Obtížnost získání požadovaných dávek Nedostatečný výběr z dávek poskytovaných v ČR Úroveň poskytovaných dávek v ČR SHRNUTÍ VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ PEDAGOGICKÉ VYUŽITÍ PRÁCE ZÁVĚR LITERATURA PŘÍLOHA

6 ÚVOD Sociální systém v České republice stojí na několika pilířích. Jedním z těchto pilířů jsou dávky státní sociální podpory, mezi něž patří například přídavky na dítě nebo rodičovský příspěvek. Mateřská neboli finanční pomoc v mateřství nebo také nemocenské dávky jsou vypláceny v rámci nemocenského pojištění. Těm, kteří to nejvíce potřebují, rozdělují obce dávky v hmotné nouzi. Samostatnou kapitolou jsou důchody, které představují největší výdaj v rámci státního rozpočtu. Patří sem zejména výplata starobních důchodů, invalidních důchodů, sirotčích důchodů a vdovských důchodů. Parlamentní volby v roce 2010 měly za výsledek stanovení úsporných opatření, které se dotkly také oblasti dávek státní sociální podpory. Velmi výrazně se změnila pravidla porodného a sociálního příplatku. Nevýhodnou se stala také rodičovská dovolená ve čtyřleté variantě a lidé s lehčím postižením dostanou menší příspěvek na péči. Cílem bakalářské práce je představit čtenáři systém poskytování sociálních dávek v České republice, které mají především pomoci předcházet možným sociálním rizikům spojeným s nedostatkem finančních prostředků nebo napomoci odstraňovat nepříznivé následky sociálních událostí, které mají pro jedince nebo jeho rodinu nepříznivý ekonomický či společenský dopad. U jednotlivých sociálních dávek je popsáno, kde si o jednotlivé dávky zažádat a na jakou výši příspěvku má občan České republiky nárok. Práce je zaměřena především na dávky poskytované zdravotně tělesně postiženým občanům. Na základě toho byl proveden dotazníkový průzkum s cílem zjistit, jaká je obtížnost při získávání prvotních informacích o sociálních dávkách u vozíčkářů a jak jsou vozíčkáři spokojeni se systémem poskytování dávek v České republice. 6

7 1 EKONOMICKÁ ROLE STÁTU Podle Hamerníkové a Kubátové (2004) je z historického hlediska prvotní funkcí státu funkce ekonomická. Stát vykonává v rámci ekonomické funkce činnosti, jako např. alokační, nedistribuční, stabilizační. K výkonu těchto činností je vybaven zákonodárnou a výkonnou mocí a vlastním aparátem, tj. orgány a institucemi veřejné správy. Doménou výkonu ekonomické funkce státu se staly určité oblasti jako např. zdravotnictví, školství, sociální péče a sociální zabezpečení obecně. Život jedince je tedy od narození až do smrti ovlivněn činností státu, veřejné správy a jejich orgánů a institucí. 1.1 Veřejné finance Veřejné finance jsou často užívaným pojmem, sloužícím k označení specifických finančních vztahů a operací, probíhajících v rámci ekonomického systému mezi orgány a institucemi veřejné správy na straně jedné, a ostatními subjekty na straně druhé (tj. občany, domácnostmi, firmami, neziskovými organizacemi apod.). Podle Hamerníkové, Kubátové (2004) je obsahem finančních vztahů a operací: - tzv. veřejné zabezpečení veřejných statků, - profinancování různých transferů, - stimulace ekonomických subjektů k určitému chování. Hamerníková, Kubátová (2004) upozorňují na to, aby mohly být profinancovány výše uvedené činnosti, vzniká tzv. fiskální systém, který je založen na koloběhu finančních prostředků v rámci tzv. veřejné rozpočtové soustavy. Hlavním účelem fiskálního systému je vytvořit dostatečný objem veřejných příjmů v rámci různých veřejných rozpočtů k profinancování tzv. veřejných výdajů. 7

8 K prvkům veřejných financí podle Hamerníkové, Kubátové (2004) lze tedy zařadit: - veřejné výdaje jde o veškeré finanční prostředky vynaložené vládou daného státu na různé účely (obrana, bezpečnost, policie, zdravotnictví, sociální politika, mzdy státních úředníků, vzdělání, zahraniční politika, apod.). - veřejné příjmy: 1) úvěrové (státní a obecné cenné papíry, úvěry atd.) 2) neúvěrové: a) nedaňové - povinné příspěvky do státních fondů (kinematografie, vinařský fond), poplatky (správní a soudní poplatky, dálniční známka), výnosy z majetku (př. prodej ČEZu) b) daňové - daně přímé (z příjmů, z majetku), nepřímé (ze spotřeby, DPH), ostatní (sociální a zdravotní pojištění, místní daně) - daně jsou zákonem stanovené povinné platby do veřejného rozpočtu, které jsou charakteristické tím, že jde o jednostrannou povinnost bez nároku plátce na plnění ze strany státu. Daně jsou placeny pravidelně v určitých intervalech nebo při specifických okolnostech, jako např. daň z převodu nemovitostí nebo darovací daň. 1.2 Ekonomická situace jako faktor ovlivňující úroveň sociálního zabezpečení Ekonomická úroveň rozvoje společnosti je jedním z důležitých faktorů ovlivňujících úroveň sociálního zabezpečení. Ekonomická situace v zemi a její vývoj ovlivňují množství zdrojů, které mohou být v rámci sociálního zabezpečení vynaloženy. Čím vyšší je ekonomická úroveň, tím je větší i objem zdrojů. Není rozhodující velikost HDP, příjem na obyvatele nebo velikost rozpočtu, ale spíše majetkové rozvrstvení obyvatelstva. Tím je dáno, kolik lidí je schopno nepříznivou situaci samo překonat, a kolik jich je odkázáno na pomoc státu. Také velikost dávek je důležitým faktorem. Příliš vysoké dávky mohou mít za následek demotivaci k práci. Dávky by měly být na takové úrovni, aby občané nestrádali a zároveň byli motivováni pracovat. 8

9 1.3 Dávky sociální péče v systému veřejných financí Ústředním orgánem státní správy v pracovněprávní oblasti, oblasti sociálního zabezpečení a sociální péče je Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. Ministerstvo bylo zřízeno zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky. Ministerstvo práce a sociálních věcí je ústředním orgánem pro: pracovněprávní vztahy, bezpečnost práce, zaměstnanost a rekvalifikaci, kolektivní vyjednávání, mzdy a jiné odměny za práci, důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění, soc. zabezpečení a soc. péči, péči o pracovní podmínky žen a mladistvých, právní ochranu mateřství, péči o rodinu a děti, péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc. Ministerstvo dále působí v oblastech: integrace cizinců, zajištění rovnosti pohlaví. Největší a zcela výjimečnou finančně správní institucí v rámci celé státní správy České republiky je Česká správa sociálního zabezpečení, zkráceně ČSSZ. Má na starosti výplatu důchodů a nemocenských dávek. Spravuje téměř 8 milionů pojištěnců, z toho více než 2,5 milionu důchodců. Vyplácí přes 3 miliony důchodů a také nemocenské dávky. Do státního rozpočtu přispívá Česká správa sociálního zabezpečení víc než 35 %. Jde o peníze, které pravidelně vybírá na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvky na státní politiku zaměstnanosti. ( Kromě důchodového a nemocenského pojištění má ČSSZ na starosti i lékařskou posudkovou službu. Plní také úkoly vyplývající z mezistátních úmluv o sociálním zabezpečení a podle koordinačních nařízení Evropské unie je styčným orgánem vůči zahraničním institucím pro peněžité dávky v nemoci a mateřství, důchody a peněžité dávky v případě pracovních úrazů a nemocí z povolání. ( 9

10 2 SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ Krebs (2007) říká, že v současné době s průmyslovým rozvojem dochází ke změně životních podmínek, způsobu a charakteru práce, pracovních podmínek a ke změně života člověka vůbec. Tyto změny jsou doprovázeny narůstáním sociálních rizik pro jednotlivé občany a stává se obtížné a často nemožné, aby jednotlivec nesl důsledky těchto rizik. Takovým situacím se snaží stát i organizace předcházet, zmírňovat je a odstraňovat. Sociální rizika jsou označována také jako sociální události či sociální příhody, které jsou právem známé a s nimiţ právo spojuje vznik, změnu nebo zánik práv a povinností. Pomocí nich lze předejít, zmírnit nebo překonat tíţivou ţivotní situaci způsobenou takovou událostí. Hlavními sociálními událostmi jsou zejména: nemoc, úrazy, těhotenství, invalidita, stáří, narození dítěte, smrt rodinného příslušníka, popř. další důvod způsobující tíţivou situaci. (Krebs, 2007, s. 161 a 162) Můžeme se setkat s několika různými přístupy k sociálnímu zabezpečení. Podle Krebse (2007) budeme-li hovořit o užším pojetí, potom se sociální zabezpečení omezuje pouze na důchodové zabezpečení a sociální služby. V širším pojetí je možno do sociálního zabezpečení zahrnovat péči o zdraví (léčebnou i preventivní), zabezpečení při dočasné neschopnosti pro nemoc, úrazy, zabezpečení matek v případě těhotenství a mateřství, pomoci při výchově dětí v rodině, zabezpečení při invaliditě, zabezpečení ve stáří, zabezpečení rodinných příslušníků a pozůstalých a zabezpečení v nezaměstnanosti. V nejrozšířenějším pojetí v současné době lze sociální zabezpečení chápat ve smyslu souhrnného označení pro všechny sociální instituce poskytující občanům radu, ochranu, materiální a peněžní plnění, služby a azyl k uspokojení jejich sociálních potřeb. Sociální zabezpečení je tvořeno třemi na sebe navazujícími a relativně samostatnými systémy a vzájemně se doplňují při řešení sociálních událostí a rizik, se kterými se člověk setká během života: sociální pojištění, státní sociální podpora a sociální pomoc. Systémy se od sebe odlišují ve třech aspektech jakou sociální situaci řeší, jakým způsobem jsou dávky v jednotlivých systémech financovány a jakým způsobem jsou systémy organizačně zabezpečeny. 10

11 2.1 Sociální pojištění Gregorová a Galvas (2005) říkají, že sociální pojištění řeší sociální situace, na něž se lze dopředu připravit, a to ve smyslu odkladu části finančních prostředků k řešení budoucí sociální situace. Obvykle zahrnuje případy ztráty zaměstnání, ztrátu zdraví, krátkodobou či dlouhodobou ztrátu pracovní schopnosti a ztrátu výdělečných schopností v důsledku pracovního úrazu a nemoci z povolání. Je obvykle financováno z příspěvků pojištěnců a zaměstnavatelů a z příspěvků státu. V současné době sociální pojištění v podstatě zahrnuje pouze pojištění zdravotní, nemocenské a důchodové Důchodové pojištění Dle Gregorové a Galvase (2005) do důchodového pojištění zahrnujeme vztahy, vznikající při poskytování hmotného zabezpečení při dlouhodobé nebo trvalé ztrátě pracovní schopnosti, při ztrátě živitele a ve stáří. Je zaměřeno především na osoby, které jsou dlouhodobě vyřazeny z ekonomicky aktivního života, a v jeho rámci jsou poskytována plnění zvaná důchody: - starobní, - invalidní, - vdovecký, vdovský, - sirotčí. Základní důchodová soustava je povinná pro všechny fyzické osoby výdělečně činné na území České republiky.(krebs, 2007, s. 206) Nemocenské pojištění Podle Gregorové, Galvase (2005) zahrnuje nemocenské pojištění vztahy vznikající při poskytování hmotného zabezpečení při krátkodobých sociálních událostech. Je zaměřeno na ekonomicky aktivní obyvatelstvo a zahrnuje: - zajištění ekonomicky aktivního obyvatelstva, které není dočasně schopné ekonomické aktivity limitované úrazem, nemocí, karanténou nebo ošetřováním člena rodiny, 11

12 - zajištění ekonomicky aktivních žen, které nemohou dočasně pracovat pro těhotenství, porod a péči o narozené dítě, - zajištění ekonomicky aktivního obyvatelstva při péči o dítě Penzijní připojištění Podle Krebse (2007) lze penzijní pojištění označit jako třetí pilíř důchodového zabezpečení. Vzhledem ke stárnutí populace a zájmu občanů na udržení přiměřené relace příjmů ve stáří vzhledem ke mzdě je zajištěna možnost získání doplňkových příjmů nad rámec povinného důchodového pojištění z penzijního připojištění. Tento systém je dobrovolný a je založen na občanském principu. 2.2 Státní sociální podpora Státní sociální podpora je systém opatření státu zaměřený především k podpoře rodiny. Jejím východiskem je princip participace, na základě kterého stát poskytuje sociální dávky rodinám v případě uznané sociální situace, na jejíž řešení rodina vlastními prostředky nestačí. Velká část dávek státní sociální podpory je odvozena od ţivotního minima. Při realizaci státní sociální podpory je uplatňován princip státem organizované solidarity, a to ve dvou základních směrech: od bezdětných k rodinám s dětmi, od vysokopříjmových k nízkopříjmovým rodinám. (Krebs, 2007, s. 251) 2.3 Sociální pomoc (péče) Sociální pomoc dle Gregorové a Galvase (2005) zahrnuje vztahy vznikající při poskytování hmotného zabezpečení, věcných dávek a služeb osobám, které se ocitly ve stavu sociální potřebnosti. Sociální pomoc je zaměřena na veškeré obyvatelstvo. Sociální péčí zajišťuje stát pomoc občanům, jejichţ ţivotní potřeby nejsou dostatečně zabezpečeny příjmy z pracovní činnosti, dávkami důchodového nebo 12

13 nemocenského zabezpečení, popřípadě jinými příjmy, a občanům, kteří ji potřebují vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo věku, anebo kteří bez pomoci společnosti nemohou překonat obtíţnou ţivotní situaci nebo nepříznivé ţivotní poměry. (Zákon 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení) Krebs (2007) uvádí, že ocitne-li se občan v sociálně nepříznivé situaci, pak nastupuje pomoc jako projev lidské solidarity i dobročinnosti s cílem: a) navrátit takovému občanu co nejrychleji sociální suverenitu (aby mohl opět převzít plnou odpovědnost sám za sebe (za svou rodinu). b) Pomoci mu překonat stadium sociálně ekonomických obtíží někteří občané se mohou ocitnout v takové situaci na poměrně delší období, kdy z objektivních důvodů nelze přepokládat velmi rychlý návrat sociální suverenity. Sociální pomoc zde bude usilovat o návrat této suverenity, o dlouhodobější řešení sociálněekonomicky nepříznivých podmínek života, o integraci do normálního života s cílem zabránit propadu do další skupiny spoluobčanů zcela odkázaných na péči společnosti. c) Řešit jeho trvalé sociálně svízelné postavení jde o spoluobčany, kteří nemohou obnovit svou sociální suverenitu a jsou a trvale budou odkázáni na lidskou solidaritu a dobročinnost. 13

14 3 ORGÁNY VEŘEJNÉ SPRÁVY V OBLASTI SOCIÁLNÍ PÉČE Výkon sociální péče a pravomoci jednotlivých orgánů upravuje zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Dílčí úpravy jsou obsaženy i v dalších zákonech, např. v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR dle zákona 114/1988 Sb. 2 jako ústřední orgán státní správy řídí a kontroluje výkon státní správy v sociálním zabezpečení a také zajišťuje úkoly, které souvisejí s dalším rozvojem sociálního zabezpečení. Může zřizovat a spravovat zařízení a ústavy sociální péče. Ministerstvo je správcem informačního systému. Dále plní funkci dozoru nad poskytováním sociálních služeb, vyplácením dávek a ukládá opatření k odstranění závad. Ministr práce a sociálních věcí může odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění sociální péče. Krajský úřad Dle zákona 114/1988 Sb. 3 Krajský úřad v přenesené působnosti řídí a kontroluje výkon státní správy v sociálním zabezpečení. Obecní úřad obce s rozšířenou působností Obecní úřad obce s rozšířenou působností dle zákona 114/1988 Sb. 34 vydává průkazy mimořádných výhod, vede jejich evidenci a rozhoduje o jejich neplatnosti. Dále také rozhoduje o: poskytování jednorázových příspěvků na opatření zvláštních pomůcek občanům tělesně, zrakově a sluchově postiženým; poskytování příspěvků na zakoupení, celkovou opravu a zvláštní úpravu motorového vozidla; poskytování příspěvků na provoz motorového vozidla 14

15 poskytování příspěvků na úpravu bytu; přiznání mimořádných výhod těžce zdravotně postiženým občanům; poskytování bezúročných půjček těžce zdravotně postiženým občanům, jimž byl přiznán příspěvek na zakoupení motorového vozidla; poskytování příspěvku na individuální dopravu. Pověřený obecní úřad Dle zákona 114/1988 Sb. 33 rozhoduje pověřený obecní úřad o poskytování příspěvku na úhradu za užívání bezbariérového bytu a garáže a příspěvku úplně nebo prakticky nevidomým. Dle zákona 114/1988 Sb. 51a dále posuzuje, zda se občan členského státu Evropské unie, který je hlášen na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu, nebo jeho rodinný příslušník, který je hlášen na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu, nestal neodůvodnitelnou zátěží systému sociální péče a také písemně sděluje Policii České republiky zjištění, že osoba se stala neodůvodnitelnou zátěží systému sociální péče. Obecní úřad Obecní úřad dle zákona 114/1988 Sb. 4a poskytuje občanům odbornou pomoc při poskytování dávek sociální péče. Dle zákona 114/1988 Sb. 53 obecní úřad vyplácející dávku sociální péče rozhoduje o ustanovení zvláštního příjemce dávky sociální péče v případech stanovených zákonem o sociálním zabezpečení a jeho uvolnění, a také dohlíží, jak zvláštní příjemce plní své povinnosti. Působnosti stanovené krajskému úřadu, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo obecnímu úřadu podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti. (Zákon 114/1988 Sb. 56d) Obec V 14 zákona 114/1988 Sb. se říká, že obec organizuje a poskytuje sociální péči občanům v rozsahu stanoveném zákonem. Občany, kteří potřebují sociální péči, vyhledává obec v kooperaci se státními orgány, občanskými sdruženími, církvemi, charitativními a jinými organizacemi a jednotlivci. Pokud poskytování služeb a dávek občanům, není v působnosti obce, upozorní na tyto občany obecní úřad obce 15

16 s rozšířenou působností, popřípadě jim sama obec poskytnutí dávek a služeb zprostředkuje. Obec v samostatné působnosti zabezpečuje účast těžce zdravotně postižených občanů na společném stravování dle zákona 114/1988 Sb. 32. Dále napomáhá zapojení těžce zdravotně postižených občanů do kulturního a společenského života a podílí se na řešení otázek bydlení těžce zdravotně postižených občanů. 16

17 4 CÍLE SOCIÁLNÍCH DÁVEK Cílem sociálních dávek je dosažení maximální možné účelnosti poskytovaných dávek. 4.1 Zákon o sociálních sluţbách Hlavním cílem zákona o sociálních službách je ochrana práv a oprávněných zájmů lidí, kteří jsou v jejich prosazování oslabeni z důvodu zdravotního postižení, nepříznivé životní situace či věku. Zákon reaguje na běžné podmínky života ve společnosti a garantuje pomoc a podporu potřebným ve formě, která zaručuje zachování lidské důstojnosti, ctí individuální lidské potřeby a současně posiluje schopnost sociálního začleňování každého jednotlivce do společnosti v jeho přirozeném sociálním prostředí. Prostředí sociálních služeb je charakterizováno množstvím vztahů mezi lidmi a institucemi, které mají vliv na kvalitu života lidí. Jedná se o vztahy, jejichž význam vyžaduje zákonnou oporu z důvodu ochrany práv a oprávněných zájmů lidí, kteří jsou oslabeni ve schopnosti je prosazovat. Hlavním posláním zákona je vytvoření podmínek pro uspokojování přirozených potřeb lidí, a to formou podpory a pomoci při zvládání péče o vlastní osobu, v soběstačnosti nezbytné pro plnohodnotný život a v životních situacích, které mohou člověka vyřazovat z běžného života společnosti. Zákon umožňuje člověku, který je ohrožen sociálním vyloučením, participovat na každodenním životě společnosti, čímž se míní přístup ke vzdělání, zaměstnání a kulturnímu a společenskému životu. ( Zákon nabízí následující zásadní nástroje k tomu, aby mohly být naplněny výše uvedené principy: Každému člověku garantuje bezplatné sociální poradenství. Lidem, kteří jsou závislí na pomoci jiné osoby ve zvládání péče o sebe a v soběstačnosti, bude poskytována státem sociální dávka příspěvek na péči. Lidem, kteří nezvládají svoji situaci samostatně nebo s pomocí rodiny a jiných blízkých, nabízí velmi pestrou nabídku sociálních služeb, ze kterých 17

18 si mohou svobodně vybírat dle svého uvážení, finančních možností či individuálních preferencí. Současně zákon garantuje, že poskytované služby budou pro uživatele bezpečné, profesionální a přizpůsobené potřebám lidí, a to tak, aby v prvé řadě zachovávaly lidskou důstojnost uživatelů a podporovaly je v aktivním přístupu k životu. Zákon vytváří prostor pro spoluúčast lidí na procesech rozhodování o rozsahu, druzích a dostupnosti sociálních služeb v jejich obci či kraji. ( Prostřednictvím sociálních služeb je dle 35 zákona č. 108/2006 Sb. zajišťována pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování, popřípadě přenocování, pomoc při zajištění chodu domácnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, sociální poradenství, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí, telefonická krizová pomoc, nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlení a také podpora vytváření a zdokonalování základních pracovních návyků a dovedností. Sociální služby pomáhají člověku řešit vzniklou nepříznivou sociální situaci. Vzhledem k tomu, že jsou příčiny této situace různé, existuje celá škála druhů sociálních služeb. ( Zákon o sociálních sluţbách vymezuje tři základní oblasti sluţeb: Sociální poradenství jako nedílnou součást všech sociálních služeb Služby sociální péče jako služby, jejichž cílem je zabezpečovat základní životní potřeby lidí, kteří nemohou být zajištěny bez péče jiného člověka Služby sociální prevence, které slouží k předcházení a zabraňování sociálnímu vyloučení lidí ohrožených sociálně negativními jevy. ( 18

19 Sociální sluţby jsou také členěny podle místa jejich poskytování: Pobytové služby jsou poskytovány v zařízeních, kde člověk v určitém období svého života celodenně, respektive celoročně žije. Především se jedná o domovy pro seniory či pro lidi se zdravotním postižením, ale také o chráněné bydlení pro lidi se zdravotním postižením nebo azylové domy. Za ambulantními službami osoba dochází nebo je doprovázena nebo dopravována do specializovaných zařízení. Součástí služby není ubytování. Jedná se především o poradny, denní stacionáře nebo kontaktní místa. Terénní služby jsou poskytovány v prostředí, kde osoba žije, tj. především v domácnosti, v místě, kde se vzdělává, pracuje nebo tráví volný čas. Například jde o pečovatelskou službu, osobní asistenci či terénní programy pro ohroženou mládež. Tento systém umožní poskytovatelům přesnější vymezení rozsahu služeb, které poskytují, a zároveň dá uživatelům sociálních služeb možnost výběru takového poskytovatele, který pro uživatele nabízí nejvhodnější sociální službu. Vedle povinně poskytovaných sociálních služeb existují doplňkové služby, které si může uživatel zvolit a sjednat s poskytovatelem podle svého výběru. Každý ze žadatelů o službu si může pro sebe vybrat tu nejvhodnější, která mu pomůže podpořit vlastní aktivitu vedoucí k řešení nepříznivé situace. Důležitým principem je možnost kombinace druhů služeb a také kombinace služeb s pomocí a podporou ze strany rodiny či jiných lidí. ( Mezi sluţby sociálního poradenství dle 37 zákona 108/2006 Sb. patří: Základní a odborné sociální poradenství. Kdy základní sociální poradenství poskytuje osobám informace přispívající k řešení jejich nepříznivé sociální situace. A odborné sociální poradenství je poskytováno na potřeby jednotlivých okruhů sociálních skupin osob v občanských poradnách, manželských a rodinných poradnách, poradnách pro seniory, poradnách pro osoby se zdravotním postižením, poradnách pro oběti trestných činů a domácího násilí, též zahrnuje sociální práci s osobami, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností. Součástí tohoto odborného poradenství je i půjčování kompenzačních pomůcek. 19

20 Mezi sluţby sociální péče dle zákona 108/2006 Sb. patří: Osobní asistence, pečovatelská služba, tísňová péče, průvodcovské a předčitatelské služby, podpora samostatného bydlení, odlehčovací služby, centra denních služeb, denní stacionáře, týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, chráněné bydlení, sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče. Mezi sluţby sociální prevence dle zákona 108/2006 Sb. patří: Raná péče, telefonická krizová pomoc, tlumočnické služby, azylové domy, domy na půl cesty, kontaktní centra, krizová pomoc, intervenční centra, nízkoprahová denní centra, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, noclehárny, služby následné péče, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením, sociálně terapeutické dílny, terapeutické komunity, terénní programy, sociální rehabilitace. 4.2 Zákon o pomoci v hmotné nouzi Zákon o pomoci v hmotné nouzi vymezuje sedm situací spojených s nedostatečným zabezpečením základní obživy, bydlení a mimořádnými událostmi. Zákon tyto situace nazývá hmotnou nouzí. Tento zákon napomáhá řešení některých nárazových životních situací. Stanovuje, že každá osoba má nárok na poskytnutí informací, které vedou nejenom k řešení její současné situace, ale i k předcházení vzniku hmotné nouze. Systém pomoci v hmotné nouzi je moderní formou pomoci osobám s nedostatečnými příjmy, motivující tyto osoby k aktivní snaze zajistit si prostředky k uspokojení životních potřeb. Je vlastně jedním z opatření, kterými Česká republika bojuje proti sociálnímu vyloučení. Tento systém vychází z principu, že každá osoba, která pracuje, se musí mít lépe než ta, která nepracuje, popřípadě se práci vyhýbá. ( 20

21 Osoba v hmotné nouzi Jde o stav, kdy osoba či rodina nemá dostatečné příjmy a její celkové sociální a majetkové poměry neumožňují uspokojení základních životních potřeb na úrovni ještě přijatelné pro společnost. A současně si tyto příjmy nemůže z objektivních důvodů zvýšit a vyřešit tak svoji nelehkou situace vlastním přičiněním. Osoba, která není v hmotné nouzi Osoba, která prokazatelně neprojevuje snahu zvýšit si příjem vlastním přičiněním. Dále osoba, která není v pracovním nebo obdobném vztahu, nevykonává samostatnou výdělečnou činnost a není vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, ale také i osoba, která je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a bez vážných důvodů odmítla vykonávat krátkodobé zaměstnání nebo účastnit se v cíleném programu k řešení zaměstnání. Dále též osoba, které nevznikl nárok na nemocenské pojištění nebo jí náleží ve snížené výši, a to z důvodu, že si přivodila pracovní neschopnost úmyslně. Osoba, která je osobou samostatně výdělečně činnou a její příjem po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje částky živobytí proto, že se nepřihlásila k nemocenskému pojištění. Dále sem patří osoba, které za neplnění povinností zákonného zástupce dítěte spojených s řádným plněním povinné školní docházky byla uložena sankce. V hmotné nouzi není ani osoba, která nastoupila výkon zabezpečovací detence nebo trestu odnětí svobody nebo byla vzata do vazby a v poslední řadě i osoba, které se poskytuje ústavní péče v psychiatrické léčebně nebo v léčebné pro dlouhodobě nemocné déle než 3 měsíce. ( 4.3 Zákon o státní sociální podpoře Státní sociální podpora je v rámci práva sociálního zabezpečení státem organizovaná solidarita mezi občany sloužící k překonání nepříznivých důsledků sociální události. Je tvořena systémem státních dávek určených především rodinám s nezaopatřenými dětmi. Všechny dávky státní sociální podpory mají obligatorní charakter, hlavním kritériem pro přiznání některých z nich je příjmová situace rodiny. 21