Srovnání organizace gymnaziálního vzdělávání ČR a Finska

Transkript

1 Masarykova univerzita Fakulta pedagogická Katedra pedagogiky Srovnání organizace gymnaziálního vzdělávání ČR a Finska Bakalářská práce Brno 2008 Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Radek Pospíšil Vypracovala: Alice Čechová

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.... podpis

3 Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu bakalářské práce Mgr. Radku Pospíšilovi za věcné připomínky a metodické vedení práce. Dále děkuji Mgr. Katarině Jarinové Mgr. za inspiraci a poskytování cenných informací o fungování finského školství.

4 Abstrakt Tato práce se zabývá srovnáním vzdělávacích systémů České republiky a Finska. Předmětem našeho zájmu je nalezení rozdílů mezi oběma vzdělávacími systémy. Práce je podrobněji zaměřena na popis rozdílů na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání na gymnáziích, jelikož organizace vzdělávání na této úrovni se nám jeví jako nejvíce odlišná. Sekundárním cílem je nalezení prvků finského vzdělávacího systému, které by se ve srovnání se systémem českým mohly jevit jako efektivnější. Dosažení cíle jsme se pokusili analýzou oficiálních školských dokumentů doplněnou informacemi získanými od pedagogů působících na finském gymnáziu. Při srovnávání jsme zjistili, že finský vzdělávací systém obsahuje prvky jevící se v porovnání s českým systémem jako pozitivní, o jejichž zavedení se v současné době v ČR uvažuje, či se dokonce chystá. Klíčová slova vzdělávací systém, mezinárodní srovnání, Finsko, gymnasium, organizace školního roku Abstract The aim of this work is a comparison of the Czech and the Finnish educational systems. Our intention is to find differences between these two systems. Among the basic characteristics, the work is mainly focused on description of differences within general upper secondary school system, because it seems to be the most significant difference. The secondary aim is to find components of the Finnish educational system which could seem more favourable in comparison with the Czech educational system. To reach these aims, we analyzed official documents and we used information acquired from teachers teaching on a Finnish general upper secondary school and having experience with Czech educational system. During the comparison, we found out that Finish Educational system contains components which seems more effective. Their introduction in the Czech Republic is being discussed or getting to be integrated to the current system. Keywords education system, international comparison, Finland, upper secondary school, school year organization

5 Obsah 1 Úvod Teoretická část Faktografické údaje ČR a Finska Česká republika Finsko Finský vzdělávací systém Rozdělení pravomocí Organizace Učitelé Vyšší sekundární vzdělávání Terciární vzdělávání Vzdělávací systém ČR Rozdělení pravomocí Učitelé Preprimární vzdělávání Povinné vzdělávání Vyšší sekundární vzdělávání Terciární vzdělávání Gymnaziální vzdělávání ČR a Finska Finsko Česká republika Praktická část Rozdíly ve vzdělávání Předškolní vzdělávání Primární vzdělávání Rozdíly ve vzdělávání na vyšší sekundární úrovni Rozdíly ve vzdělávání na odborných školách Rozdíly ve vzdělávání na gymnáziích Rozdíly na úrovni terciárního vzdělávání Rozdíly ve vzdělávání na gymnáziích Organizace Rozčlenění školního roku, hodnocení

6 3.2.3 Poradenství Atmosféra školy Ukončování vzdělávání Závěr Literatura Přílohy

7 1 Úvod Práce vznikla na základě dlouhodobého pobytu v Laponsku. Inspirací se stala vysoká úroveň finského školství, jež je hmatatelná díky mezinárodním výzkumům gramotnosti žáků a rozdíly, jimiž se odlišuje finské a české školství. Práce je zaměřena na srovnání vzdělávacích systémů Finska a České republiky. Cílem je nalezení a popis rozdílů na gymnaziální úrovni vzdělávání, jelikož odlišnosti na této úrovni jsou z hlediska komparace obou vzdělávacích systémů nejmarkantnější. Pokusíme se uvést přednosti, které finský způsob organizace studia na této úrovni přináší. Vzdělávání na gymnáziích nelze vytrhnout z kontextu celého vzdělávacího systému, proto je značná část práce věnována představení vzdělávacích systémů obou zemí jako celku. Dále se pokusíme nalézt odlišné prvky finského vzdělávacího systému, jejichž charakter by se ve srovnání s českým vzdělávacím systémem mohl jevit jako pozitivní a uvést fakta dle nichž tyto prvky pozitivními shledáváme. Budeme analyzovat oficiální školské dokumenty, mezinárodní zprávy o vzdělávání a statistiky. Jako doplňující zdroj nám poslouží informace získané od pedagogů působících na finském gymnáziu v Hämmenlinně. Samotná práce je rozdělena do pěti kapitol. Teoretická část obsahuje kapitoly se základními informacemi o jednotlivých zemích a vzdělávacích systémech. Zvláštní kapitola je věnována způsobu organizace studia na gymnáziích, jemuž se v porovnání s ostatními druhy vzdělávání věnujeme podrobněji. Praktická část je věnována samotné komparaci jednotlivých systémů. Srovnání gymnaziálního vzdělávání se opět věnujeme podrobněji. Praktická část vychází z teoretické, obě jsou neoddělitelně propojeny. 7

8 2 Teoretická část 2.1 Faktografické údaje ČR a Finska Česká republika Česká republika je státem střední Evropy o rozloze km 2 a počtem obyvatel , hustota osídlení je 131 obyvatel/km2. Úředním jazykem je čeština. Z hlediska národní příslušnosti nejpočetnější skupinu 94,2% tvoří Češi, z národnostních menšin jsou nejsilněji zastoupeny národnosti slovenská 1,9%, německá 0,4%, polská 0,5%, romská 0,1% (12tis.osob). 1,2 V České republice je 32,2 % obyvatel hlásících se k náboženství. Nejrozšířenější počet stoupenců zastává církev římskokatolická s 26,8% obyvatelstva. Obyvatel bez vyznání je 59%, v počtu okolo 1% a méně jsou zastoupeny církve československá husitská, českobratrská evangelická, náboženský spolek svědkové Jehovovi, slezská evangelická církev a pravoslavná církev v Českých zemích. Samostatný stát Česká republika vznikl v r V čele státu stojí prezident, volený na pětileté období. Prezident je volen Parlamentem. Parlament je dvoukomorový, skládající se z Poslanecké sněmovny čítající 200 poslanců volených na dobu čtyř let a Senátu, který má 81 senátorů volených na šestileté období. Mezi hlavní ekonomická odvětví patří strojírenství, elektrotechnický průmysl a výroba dopravních prostředků. Z hlediska zemědělství je ČR samostatná. Po vstupu do EU byla některá odvětví mírně utlumena. Nezaměstnanost na konci roku 2007 činila 4,9% 3. Na konci roku 2006 byla míra HDP hrubý odhad velikosti romské menšiny, publikovaný ve Zprávě o situaci národnostních menšin v České republice za rok 2001 zpracované Radou vlády pro národnostní menšiny, se pohybuje mezi tisíci osob 2 údaje z publikace Sčítání lidu, domů a bytů 2001, ČSÚ, údaj ČSÚ, MPSV uvádí 6,2% 4 Měna je mezinárodní dolar (fiktivní měnová jednotka), Zdroj: Wikipedia, údaje převzaty od Mezinárodní banky, dostupné z [ 8

9 2.1.2 Finsko Území Finska se rozkládá na ploše km 2. Žije zde obyvatel, přičemž hustota osídlení je 15,5 obyvatele/ km 2. Nejvyšší hustota obyvatel je v jižní části země, naopak nejnižší 1,9 obyvatele/ km 2 je na severu v Laponsku. Úředními jazyky jsou finština, jíž mluví 92% populace a švédština 5,5% populace. Při přístupu k veřejným službám i vzdělání mají obyvatelé právo užívat svůj mateřský jazyk. Právo na vzdělání ve svém vlastním jazyce mají i Sámové, domorodí obyvatelé Laponska, reprezentující 0,03% obyvatel. Mezi další, nejsilněji zastoupené národnosti patří Rusové 0,8% a Estonci 0,3% obyvatel. Náboženstvím vyznávaným 83-mi % populace je luteránství, 1% zastává řecké pravoslaví a přibližně 15% obyvatelstva je bez vyznání. Finsko se stalo nezávislým státem v r Státním útvarem je parlamentní republika v čele s prezidentem. Do této funkce je volen všelidovým hlasování na šestileté období. Současnou prezidentkou zvolenou v r je Tarja Halonen. Parlament je jednokomorový, čítající 200 poslanců volených na čtyřleté období. Mezi klíčové ekonomické sektory patří průmyslová výroba, hlavně strojírenství a odvětví telekomunikací a elektroniky, zpracování kovů a dřeva i když od tohoto odvětví se v současnosti mírně upouští, dovážet zpracované dřevo ze sousedního Ruska je ekonomicky méně nákladné. Ke konci roku 2007 byla míra nezaměstnanosti 6,0%. Finsko používá jednotnou měnu, přijatou v r Na konci roku 2006 byla míra HDP per capita Měna je mezinárodní dolar (fiktivní měnová jednotka), Zdroj: Wikipedia, údaje převzaty od Mezinárodní banky, dostupné z [ 9

10 2.2 Finský vzdělávací systém Pro jednotné představení obou vzdělávacích systémů jsem použila slovní vyjádření mezinárodní klasifikace stupňů vzdělání ISCED 6, používanou k popisu a srovnání jednotlivých systémů ve světě. Aktuální verze klasifikace ISCED 1997 rozlišuje 7 úrovní dle stupně vzdělávání a zaměření. ISCED 0 ISCED 1 ISCED 2 ISCED 3 ISCED 4 ISCED 5 ISCED 6 předškolní vzdělávání primární vzdělávání (1. stupeň základního) nižší sekundární vzdělávání (druhý stupeň základního) vyšší sekundární vzdělávání (střední školství) post sekundární vzdělávání první stupeň terciárního vzdělávání (vysokoškolské) druhý stupeň terciárního (vědecké doktorské studium) Klasifikace stupňů vzdělávání ISCED Rozdělení pravomocí Nejvyšším orgánem ve vzdělávání je Ministerstvo školství. Na úrovni státní správy za vzdělávání zodpovídají Vláda, Ministerstvo školství a Finská národní rada pro vzdělávání. Ta koncipuje cíle, obsah a metody vzdělávání, tvoří Národní vzdělávací program pro primární a nižší i vyšší sekundární vzdělávání a hodnotí výsledky učení. Finsko je rozděleno na šest krajů, v každém kraji působí krajský úřad, který má odbor zabývající se kulturou a vzděláváním. Na místní úrovni jsou to obce, které mají právo vybírat daně z nichž je mimo jiné financováno i vzdělávání. Obce spravují většinu institucí primární a sekundární úrovně vzdělání. Obec je povinna zajistit vzdělávání v základní škole všem dětem bydlištěm spadajícím do jejího katastru či zajistit srovnatelnou výuku jiným způsobem. 6 International Standard Classification of Education (Mezinárodní norma pro klasifikaci vzdělávání) 10

11 2.2.2 Organizace Tabulka znázorňuje typický věk zahajování vzdělávání a druhy škol na všech úrovních. Finský vzdělávací systém má tři úrovně: základní vzdělávání, zahrnující primární a nižší sekundární úroveň, vyšší sekundární a odborné vzdělávání a vysoké vzdělávání. Preprimární vzdělávání je dostupné dětem rok před zahájením povinné školní docházky. Základní vzdělávání představuje celek devítiletého vzdělávání na základních školách. Vyšší sekundární úroveň zahrnuje odborné vzdělávání s praxí a obecné vzdělávání. Vysoké vzdělávání je poskytováno polytechnikami a univerzitami. Vzdělávání a praxe dospělým je poskytována na všech úrovních Učitelé Učitelé mateřských škol jsou absolventi tříletého univerzitního studia. Třídní učitelé v 1. až 6. ročníku ZŠ vyučují všechny předměty. Pro získání kvalifikace absolvují vysokoškolské studium v délce pěti let, po té získají titul Mgr. Ten je také 11

12 základním požadavkem pro výuku jednotlivých předmětů v 7.až 9.ročníku, pro výuku na vyšší sekundární úrovni vzdělání, pro výuku všeobecných předmětů na vyšších odborných školách a při výuce dospělých. Titul zahrnuje kreditů. 7 Jako dodatek k oborovým předmětům je studium předmětu pedagogika. Současně s praxí se skládá z 60ti kreditů. Univerzity také vzdělávají speciální pedagogy a asistenty. Speciální pedagogové působí na nižším stupni základních škol a na středních odborných učilištích. Asistenti pracují převážně v 7. až 9. ročníku ZŠ, a na vyšším stupni sekundárního vzdělávání. Učitelé odborných škol studují na polytechnikách. Kvalifikace odborného učitele představuje 60 kreditů zahrnujících studium pedagogiky, odborné pedagogiky a vyučovací praxe. Toto vzdělání umožňuje učit na odborných školách, polytechnikách a při vzdělávání dospělých. Učitelé, kteří již nastoupili do zaměstnání, mají možnost se dobrovolně dále vzdělávat. Účelem je udržovat a rozšiřovat učitelovy vědomosti a schopnosti. Toto vzdělávání je poskytováno zdarma a v jeho průběhu učitelé dostávají mzdu. Tématy jsou nejčastěji: využití výpočetní techniky ve výuce, poradenství, mediální výuka, rozvoj vzdělávání žáků se SPU a rozvoj kurikulárních dokumentů. Odpovědnost za poskytování dalšího vzdělávání učitelů mají orgány místní správy Preprimární vzdělávání Každé dítě, které ještě nedosáhlo věku školní docházky, má právo na předškolní vzdělávání. Účast na předškolním vzdělávání je dobrovolná, avšak většina dětí se docházky účastní. Péče o předškolní děti probíhá v mateřské škole, středisku denní péče, formou rodinné denní péče či v hlídaných dětských koutcích. Střediska denní péče jsou zařízení poskytující denní péči dětem, které ještě nedosáhly věku zahájení povinné školní docházky. Provoz v těchto střediscích je celodenní, v tomto případě je max. časový rozsah deset hodin či polodenní s max. časovým rozsahem pět hodin. Žádnými zvláštními předpisy není stanovena velikost centra denní péče či skupin dětí, 7 Kreditový systém slouží k popisu vzdělávání na VŠ a umožňuje vyšší mobilitu v rámci studia...zavedení kreditového systému je základem pro lepší porovnání náročnosti jednotlivých studijních programů z hlediska studijní zátěže. Byl zaveden v roce 1989 v rámci programu Erasmus, usnadňoval rozpoznání délky studia, náročnosti a zvyšoval míru studentské mobility v Evropě. Zdroj: Operační program Rozvoje lidských zdrojů, MŠMT, 2004, dostupné z [ 12

13 počet pedagogických pracovníků je však stanoven v závislosti na počtu dětí a jejich věku. Rodinná denní péče probíhá v soukromé domácnosti. Pečovatel má na starosti maximálně čtyři děti, příp. páté formou polodenní péče. Preprimární vzdělávání šestiletých dětí má min. rozsah 700 hod. ročně., maximální délka školního dne je pět hodin. V mateřských školách (dále MŠ) jsou děti rozděleny do věkových skupin (zpravidla děti do tří let a od tří do šesti let). Ve velkých MŠ může probíhat výuka šestiletých dětí, účastnících se preprimárního vzdělávání zvlášť. Nebo může být zařazena do prvního ročníku ZŠ, či do kombinovaného prvního a druhého ročníku. V obsahu vzdělávání na preprimární úrovni nejsou jednotlivé předměty zvlášť, ale jsou integrovány do tématických okruhů, souvisejících s prostředím v němž dítě žije a rozšiřujících jeho pohled na svět Primární a nižší sekundární vzdělávání Povinné vzdělávání je zdarma a zahajuje se v roce kdy dítě dovrší věku sedmi let. Povinné vzdělávání neznamená povinnou školní docházku, dítě má možnost osvojit si své znalosti a dovednosti i jiným způsobem. V praxi však všechny děti absolvují devítiletou ZŠ. Pokud psychologické testy prokáží způsobilost, dítě je oprávněno zahájit primární vzdělávání o rok dříve. Na základě těchto testů je také možné dítěti udělit roční odklad. Školní vzdělávací program je tvořen na základě Národního vzdělávacího programu Národní rady pro vzdělávání. Školní rok, 190 školních dní, rozdělených na dvě pololetí, začíná 1. srpna a končí 22. týden následujícího roku (konec května či počátek června). Místní správa rozhoduje o přesném datu zahájení školního roku (zpravidla začíná v polovině srpna). Letní prázdniny trvají 10 týdnů, podzimní 2 a zimní minimálně 10 dní. Jarní prázdniny mají týden a státní svátky včetně velikonoc čítají 7dní v průběhu celého roku. V prvních dvou ročnících má vyučování pět 45 minutových vyučovacích hodin, v dalších může mít až sedm hodin denně. 13

14 Minimální počet vyučovacích hodin týdně: ročník počet hodin 1., , , ,8.,9. 30 Zdroj: Immeli Halinen, The Finnish curriculum development processes, dostupné z [ Vyučovacím jazykem je zpravidla finština a švédština, ale také sámština 8. Školy zpravidla vyučují v jednom jazyce. Žáci, kteří ukončí devátý ročník ZŠ (povinné vzdělávání) mají možnost prodloužit studium o jeden rok. Účelem tzv. desátého ročníku je povzbudit žáka ke studiu na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání. Směrnice vydávané Národní radou pro vzdělávání uvádějí obecné cíle vzdělávání na ZŠ a hlavní prvky obsahu jednotlivých předmětů. Při tvorbě ŠVP mají obce a školy značné pravomoci, což umožňuje přizpůsobit vzdělávací program potřebám dané lokality. Do šestého ročníku by žáci měli absolvovat v podstatě stejné vzdělávání. Školy se díky flexibilnímu plánu mohou zaměřit na výuku jednotlivých předmětů. Od 7. ročníku jsou zařazeny společné i volitelné předměty. Týdenní hodinové dotace jednotlivých předmětů jsou uvedeny v příloze 1. Hodnocení je podstatné při závěrečném posouzení základního vzdělání na jehož základě jsou žáci vybíráni k dalšímu studiu. Ke konci roku žáci dostávají vysvědčení, mimo to dostávají jedno či několik průběžných vysvědčení. Hodnocení může být slovní či vyjádřené známkou. V prvních dvou ročnících se hodnocení neprovádí. Od sedmého ročníku je používání klasifikační stupnice povinné, může být doplněno slovním. Klasifikační stupnice má 7 stupňů, přičemž známka 4 odpovídá nedostatečným a známka 10 výborným znalostem. Známky jsou udělovány každé pololetí. Vyučování na ZŠ je bezplatné, žákům jsou poskytovány učebnice, některé základní pomůcky a jedno teplé jídlo denně zdarma. Rovněž je žákům zdarma poskytována zdravotní a stomatologická péče. 8 Ugrofinský jazyk používaný v Laponsku. Existuje několik variant sámštiny. Vzdělávání je poskytováno ve třech variantách sámštiny a to severní, inarské a skoltské. Zákon o základním vzdělávání 628/1998Sb. zaručuje žákům v oblastech, pro něž je sámština domovinou, právo vzdělávat se v tomto jazyce. Obce na výuku dostávají plnou státní podporu. Mimo domovinu sámštiny se jazyk vyučuje v Oulu a v Rovaniemi. Nicméně postavení sámštiny je mimo její domovinu nejasné. Na výuku jsou vyhrazeny dvě hodiny týdně, situace je podobná jako u výuky cizího jazyka. 14

15 Obec umístí dítě do školy, která se nachází nejblíže jeho bydlišti. Městské a obecní správy jsou povinny zajišťovat dopravu dětí, přesahuje-li vzdálenost školy od místa bydliště 5km. Rodiče mohou zařadit dítě do školy dle svého výběru, v tomto případě se očekává, že dopravu dítěte do školy zajistí sami Vyšší sekundární vzdělávání Vyšší sekundární vzdělávání zahrnuje střední všeobecně vzdělávací školu (lukio) a instituce odborného vzdělávání. Přibližně 92% absolventů ZŠ navazuje studium na vyšší všeobecně vzdělávací škole (54%) či na odborné instituci (38%), zbývající (8%) nastupují do 10. ročníku ZŠ či do pracovního procesu. Odborné školy Některé typy odborných škol poskytují odbornou kvalifikaci bez maturity, instituty poskytují odborné vzdělání s maturitou a umožňují vstup na vysoké školy. Vzdělání na těchto typech škol je převážně bezplatné, žákům je poskytováno jedno teplé jídlo denně zdarma, učebnice si hradí sami a v případě, že dojíždějí do školy, mají nárok požádat o příspěvek na cestovné. Většina studentů přichází ze ZŠ a zhruba pětina míst je rezervována pro dospělé, kteří již mají pracovní zkušenost. Vzdělávání je poskytováno institucemi, ale učňovská praxe je stále více oblíbená. Odborné vzdělávání je poskytováno v následujících oblastech: humanitní a pedagogické obory; přírodní zdroje a životní prostředí; přírodní vědy; technologie a doprava; sociální vědy, obchod a správa; cestovní ruch, stravování a vedení domácnosti; sociální péče, zdravotnictví a tělovýchova a kultura. Studium na těchto institucích je tříleté a umožňuje přístup na polytechniky 10 a univerzity. Základní podmínkou pro přijetí je ukončené základní vzdělání, dalšími kriterii pro výběr uchazečů jsou odborná praxe a další srovnatelné faktory. Při výběru studentů se dává přednost mladým lidem a uchazečům, kteří ještě žádné odborné vzdělání nemají. 9 Kapitola 2-7/1998Sb., Zákon o základním vzdělávání, dostupné z [ ; Struktury systému vzdělávání odborné přípravy a vzdělávání dospělých v Evropě, Finsko 2007, dostupné z [ 10 VŠ technického zaměření, výraz pochází z řečtiny πολου mnoho, τεχνικός umění 15

16 Vzdělávací instituce mohou spolupracovat formou lokálních nebo regionálních sítí a v jejich rámci mohou výuku společně zajišťovat místní instituce odborného vzdělávání a všeobecně vzdělávací vyšší sekundární školy. Žáci mají díky tomu více možností začlenit do svých studijních plánů studium na různých institucích. Právní předpisy neobsahují žádná nařízení určující počet vyučovacích dnů a termíny prázdnin. Datum zahájení školního roku a termíny prázdnin určuje zřizovatel. Studium je rozvrženo do několika časových úseků, které se liší týdenním a denním rozvrhem. Finská národní rada pro vzdělávání schvaluje základní kurikula pro jednotlivé kvalifikace a rovněž požadavky, které se vztahují na každou kompetencemi vymezenou kvalifikaci. Koncipuje je ve spolupráci se zaměstnavateli a zaměstnanci, kteří působí v různých oborech, dalšími zástupci a odborníky z hospodářské sféry i učiteli a žáky. Od r je studium všech programů vedoucích k odbornému sekundárnímu vzdělání tříleté a tvoří je 120 kreditů. Jeden rok studia odpovídá 40ti kreditům, jeden kredit představuje 40 hodin práce žáka. Programy vedoucí ke kvalifikaci zahrnují 90 kreditů odborného vzdělání a praxe, studium základních vyučovacích předmětů 20 kreditů a volitelné předměty tvoří 10 kreditů. Součástí tohoto vzdělávání je i poradenství a závěrečný projekt. Ten je nastaven tak, aby odpovídal potřebám praxe, umožňoval zapojit se do ní a usnadnil mu přechod na trh práce. Znalosti se během studia hodnotí v pravidelných intervalech. Výkon žáků se hodnotí pomocí klasifikační stupnice, na níž 5 znamená výborně, 4-3 dobře a 2-1 dostatečně. Ve volitelné části studia může být žák hodnocen stupněm prospěl/a. Po absolvování všech částí studia žák obdrží doklad o kvalifikaci. V případě, že žák ukončí studium před jeho řádným absolvováním, obdrží doklad o ukončení studia, který uvádí v jaké části bylo studium ukončeno a jaký byl prospěch. V roce 2006 navštěvovalo instituce odborného vzdělávání studentů. Počet žáků v jednotlivých oborech je uveden v příloze Všeobecné vyšší sekundární vzdělávání Poskytují vyšší všeobecně vzdělávací školy tzv. lukia neboli gymnázia. Studijní program je koncipován na tři roky, žáci jej musí absolvovat během čtyř let. Studium 11 Statistiky Finsko, dostupné z [ Education and science in Finland, s , dostupné z [ 16

17 probíhá dle individuálního vzdělávacího plánu nezávisle na ročnících. Podrobné informace o všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání jsou uvedeny v kapitole Terciární vzdělávání Vysokoškolské vzdělávání je poskytováno polytechnikami a univerzitami. Polytechniky Polytechniky vznikly z institucí, které původně poskytovaly vyšší sekundární vzdělávání. Jejich vlastníky jsou převážně obce nebo jsou soukromé. Studenti absolvují vysokoškolské studijní programy, které jsou profesně zaměřeny. Délka studia se pohybuje od 3,5 do 4,5 roku což odpovídá ti kreditům. Magisterský stupeň zahrnuje kreditů, délka studia je 1,5-2 roky. Na polytechnikách existují nové postgraduální programy, určené pro absolventy polytechnik či jiného srovnatelného vysokoškolského studia, kteří po ukončení studia absolvovali min. tříletou praxi v oboru. Do kompetencí ministerstva spadá 29 polytechnik, z nichž 7 je spravováno obecními úřady a 11 je spravováno společně místními úřady a soukromými organizacemi. Navíc je zde Alandská univerzita fungující pod nezávislými Alandskými ostrovy a Finská policejní akademie, spadající pod Ministerstvo vnitra. Povolení k výkonu činnosti uděluje vláda. Podmínkou pro přijetí ke studiu je absolvování vyššího všeobecného či odborného sekundárního vzdělání. O přijetí ke studiu žádají uchazeči prostřednictvím celostátního systému podávání přihlášek (nyní 90% přihlášek podáváno elektronicky). Přihlíží se k předchozím studijním výsledkům, praxi a v řadě případů se pořádají testy. Uchazeč může přijmout pouze jedno místo v příslušném akademickém roce, které vede k získání titulu. Každý student studuje dle svého individuálního plánu. 12 Studium je bezplatné, studentům je poskytována finanční pomoc, která zahrnuje stipendium, příplatek na ubytování a státem garantovanou půjčku. Výše finanční pomoci závisí na příjmech studenta, věku a druhu ubytování (při studiu na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání výše finanční pomoci závisí na příjmech rodiny). Je 12 Struktury systému vzdělávání odborné přípravy a vzdělávání dospělých v Evropě, Česká republika 2005/2006, Praha, 2006, Eurydice, s

18 také možnost získat finanční pomoc na studium v zahraničí, pokud doba studia strávená v zahraničí koresponduje se studiem na Finské univerzitě. Státem garantovaná studentská půjčka dosahuje výše až 300 /měsíčně. Doba splátky je obvykle dvojnásobně dlouhá, jako doba půjčky. Od akademického roku 2005/06 mají studenti, kteří dokončí studium ve standardní době, nárok na daňovou úlevu. Tatáž finanční pomoc se týká studia na univerzitách. 13 Univerzity Finsko má 20 univerzit z nichž jsou všechny státní. Deset univerzit víceoborových, tři univerzity ekonomie a podnikatelství, tři technologické univerzity a čtyři akademie umění. Navíc je zde akademie obrany, fungující pod Ministerstvem obrany. Univerzity udělují bakalářský a magisterský titul, postgraduální licenciát a doktorát. V souladu s novým systémem, zavedeným od r studenti nejdříve studují bakalářský studijní obor a po té magisterský navazující. Bakalářské prezenční studium trvá tři roky a odpovídá 180ti kreditům, navazující magisterské trvá 2 roky, počet kreditů potřebný pro absolvování tohoto typu studia je 120. V některých oborech jako je např. medicína je studium rozšířeno a trvá déle. Postgraduální studium směřuje k doktorandské hodnosti a trvá čtyři roky. Ve Finsku existuje střední stupeň postgraduálního studia, nazývaný licenciát. Výběr studentů probíhá pomocí přijímacích zkoušek. Uchazeč může přijmout pouze jeden obor vedoucí k získání akademického titulu v příslušném roce. Pro usnadnění přijímacího procesu bude od akademického roku 2008/09 zavedeno jednotné podávání přihlášek. 13 Úřad sociálního zabezpečení, dostupné z [ 18

19 2.3 Vzdělávací systém ČR Tabulka znázorňuje typický věk pro zahajování vzdělávání na jednotlivých úrovních a typech škol Rozdělení pravomocí Právo na vzdělání je zakotveno v Ústavě. Výkon státní správy ve školství řídí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále MŠMT). Státní správu ve školství vykonávají ředitelé škol a školských zařízení, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady, Česká školní inspekce, MŠMT příp. jiné ústřední orgány (Ministerstvo vnitra, Ministerstvo obrany). Mimo jiných funkcí MŠMT určuje obsah vzdělávání a formuluje Národní vzdělávací program. Formuluje Rámcové vzdělávací 19

20 programy pro jednotlivé úrovně vzdělávání až do vyššího sekundárního, které tvoří základ Školních vzdělávacích programů. V letech byla veřejná správa výrazně decentralizována a autonomie institucí se zvyšuje na všech úrovních. Kraje jsou zřizovateli vyšších odborných škol, středních škol a dále škol pro žáky s postižením, základních speciálních škol, škol s vyučovacím jazykem národnostní menšiny, jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky, základních uměleckých škol včetně zařízení pro zájmové vzdělávání a dalších institucí. Od r se změnilo právní postavení vysokých škol, které již nejsou institucemi státními, ale veřejnoprávními a disponují vlastním majetkem, samy určují obsah i organizaci studia. Výjimku tvoří Univerzita obrany a Policejní akademie, které jsou závislé na příslušných ministerstvech. Financování školských zařízení ve větší míře zajišťuje MŠMT, další zdroje poskytují zřizovatelé (kraje a obce) ze svých vlastních rozpočtů, které jsou jim přidělovány. Daně jsou vybírány centrálně a poté distribuovány jednotlivých krajům. Nepřímé provozní náklady hradí kraje, přímé náklady (pomůcky, platy učitelů) hradí MŠMT Učitelé Učitelé mateřských škol získávají kvalifikaci čtyřletým studiem pedagogického oboru, který je zakončen maturitou. Je také možnost získat kvalifikaci na vyšší odborné škole či pedagogické fakultě. Učitelé prvního stupně ZŠ získávají kvalifikaci dvoustupňovým studiem na vysokých školách zaměřeným na přípravu učitelů pro první stupeň základní školy. Studium se skládá z všeobecně vzdělávacích předmětů, českého jazyka, matematiky, pedagogických a psychologických předmětů. Na první stupni zpravidla učitel poskytuje výuku všech předmětů. Pedagogové na druhém stupni zpravidla vyučují dva předměty. Kvalifikace vyžaduje absolvování dvoustupňového studia na VŠ. Totéž platí pro učitele působící na středních školách s rozdílem, že pedagogické a psychologické obory jsou zaměřeny na žáky středních škol. Učitelé odborných předmětů působící na vyšší sekundární úrovni vzdělávání se zpravidla vzdělávají na vysokých školách v oboru, který následně vyučují a pedagogickým vzdělání získávají nejčastěji následným pedagogickým studiem. Pro učitele vyšších odborných škol jsou kvalifikační podmínky stejné jako pro učitele středních škol. 20