Pilotní průzkum potenciálu a bariér rozvoje ekoinovací u malých a středních podniků v ČR. Závěrečná zpráva k projektu

Transkript

1 Pilotní průzkum potenciálu a bariér rozvoje ekoinovací u malých a středních podniků v ČR Závěrečná zpráva k projektu Říjen 2008

2 2

3 Tato zpráva byla připravena společností Integra Consulting Services, s.r.o. pro výhradní použití Ministerstvem životního prostředí ČR. Případné použití nebo šíření tohoto dokumentu nebo jeho části jakýmkoliv dalším subjektem je možné pouze za současného uvedení této citace: Integra Consulting Services (2008) Pilotní průzkum potenciálu a bariér rozvoje eko-inovací u malých a středních podniků v ČR, Ministerstvo životního prostředí ČR, říjen 2008 Kontakt na řešitele: Mgr. Michal Musil Integra Consulting Services s.r.o. Pobřežní Praha 8 Tel.: michal.musil@integranet.cz 3

4 Autoři závěrečné zprávy: Mgr. Michal Musil, Integra Consulting Services s.r.o. (kontakt: tel , Pobřežní 16, Praha 8) Ing. Lubomír Nondek, Integra Consulting Services s.r.o (kontakt: Mgr. Martin Smutný, Integra Consulting Services s.r.o (kontakt: Ing. Jiří Dusík, Integra Consulting Services s.r.o (kontakt: Na řešení projektu spolupracovali: Mgr. Radka Hávová, Technologické centrum Akademie věd ČR Mgr. Jan Kolář, CENIA, česká informační agentura životního prostředí Ing. Jiří Študent, České ekologické manažerské centrum Ing. Zdeňka Šustáková, Technologické centrum Akademie věd ČR Mgr. Lucie Vravníková, CENIA, česká informační agentura životního prostředí Poděkování: Řešitelé projektu děkují níže uvedeným zástupcům podnikové sféry a dalších organizací za poskytnutí cenných informací a sdílení zkušeností z oblasti eko-inovací v ČR. RNDr. Václav Holuša AGRO-EKO spol. s.r.o. Ing. Roman Smelik ARROW LINE, a.s. Jan Bejleke ATEA PRAHA, s.r.o Ing. Tomáš Jelínek BARVY TEBAS s.r.o. Ing. Marek Valdmann,PhD. BIC Ostrava RNDr. Radovan Pipek DAPOL s.r.o. Ing. Vladimír Brenner, CSc. EARTH TECH CZ s.r.o Ing. Pavel Vrba EKOEFEKT a.s Ing. Pavel Koťan EKORA, s.r.o. Ing. Petr Vučka EKOSYSTEM spol. s r.o. Marek Michálko EMBA spol. s r.o. Mgr. Petr Nemeth Klastr Družstvo ENVICRACK Ing. Karel Pětioký EVECO s.r.o. Ing. Pavel Horečka ForSTEEL, s. r. o. Michal Kostrba FOSFA, a.s. Ing. Jana Svobodová FOSFA, a.s. Ing. Hana Sojková FOSFA, a.s. Bc. Agnes Šmýrová GASCONTROL spol. s.r.o. Jiří Ronge HON - NÁBYTEK, a.s. 4

5 Ing. Filip Kühnel Ing. Jaromír Roškot Eva Plchová Ing. Jan Čermák Ing. Simona Vlasáková Ing. Jan Adámek Ing. Radomír Mališ Ing. Oldřich Dobíhal Roman Škába Ing. Zdeněk Zachariáš Ing. Jan Topol Ing. Jana Tesařová Ing. Radka Kozáková Ing. Jaromír Hons Hotel ADALBERT HYDROLINK spol. s r.o. CHATEAU MCELY MEBIS, s.r.o. PÖYRY ENVIRONMENT, a.s. PRAGOELAST s r.o. PROTE, spol. s r.o. SYNERGIA spol. s r.o. TECHO, a.s. THERMONA, s.r.o. TOPOLWATER, s.r.o. VERONICA ZO ČSOP VUC Services spol. s r.o VÚHZ a.s. 5

6 OBSAH 1. SHRNUTÍ ÚVOD TEORETICKÝ RÁMEC PRO ZKOUMÁNÍ EKO-INOVACÍ EKO-INOVACE JAKO PODMNOŽINA INOVACÍ INOVAČNÍ CHOVÁNÍ PODNIKATELSKÉHO SEKTORU GEOGRAFICKY INDUKOVANÉ INOVACE VEŘEJNÁ PODPORA INOVACÍ A EKO-INOVACÍ INOVAČNÍ PROSTŘEDÍ V ČESKÉ REPUBLICE VEŘEJNÉ PROGRAMY NA PODPORU EKO-INOVACÍ V ZAHRANIČÍ METODIKA VÝZKUMU VÝSLEDKY ZÍSKANÉ V PILOTNÍM PRŮZKUMU DISKUSE VÝSLEDKŮ, ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ KOMENTÁŘ K METODICE VÝZKUMU OBECNÁ ZJIŠTĚNÍ NAVRHOVANÁ OPATŘENÍ NA PODPORU ROZVOJE EKO-INOVACÍ V ČR DOPORUČENÍ Z HLEDISKA VYUŽITÍ VÝSTUPŮ STUDIE A PRAKTICKÉ REALIZACE NAVRHOVANÝCH OPATŘENÍ UŽITÁ LITERATURA PŘÍLOHY DOTAZNÍK VYUŽÍVANÝ JAKO PODKLAD PRO STRUKTUROVANÁ INTERVIEW PŘEHLED FIREM, KTERÉ POSKYTLY INFORMACE PRO ÚČELY PRŮZKUMU TABELÁRNÍ SOUHRN VÝSLEDKŮ PRŮZKUMU...57 SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Velikost dotazovaných firem dle počtu zaměstnanců...25 Tabulka 2: Roční obrat dotazovaných firem...25 SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Odpovědi na otázku Proč Vaše firma zaměřila své aktivity do oblasti ekologie?...27 Graf 2: Odpovědi na otázku Charakterizujte stručně trh, na němž vaše firma [se svými eko-inovativními produkty/službami] působí Graf 3: Odpovědi na otázku Využívá Vaše firma při plánování a řízení svých aktivit některý z následujících způsobů?...29 Graf 4: Odpovědi na otázku Jaké jsou hlavní zdroje informací pro rozvoj ekoinovačních aktivit Vaší firmy?...30 Graf 5: Odpovědi na otázku Uplatňuje Vaše firma nějaká specifická opatření pro rozvoj inovativního prostředí uvnitř organizace?...30 Graf 6: Odpovědi na otázku Jaké formy spolupráce volí Vaše firma pro zvýšení svého inovačního potenciálu?...31 Graf 7: Odpovědi na otázku "Jakým způsobem Vaše firma chrání své inovační know-how?"...32 Graf 8: Odpovědi na otázku Co obecně pokládáte za hlavní hnací síly úspěšné eko-inovace na trhu?...33 Graf 9: Hodnocení důležitosti nástrojů podpory eko-inovativního chování firem...34 Graf 10: Odpovědi na otázku Jak by měl veřejný sektor rozhodovat o takové podpoře?

7 1. SHRNUTÍ Pilotní průzkum potenciálu a bariér rozvoje eko-inovací u malých a středních podniků v ČR byl realizován formou strukturovaných rozhovorů a za využití standardizovaných dotazníků na vzorku 31 respondentů v průběhu srpna a září Cílem průzkumu bylo získat základní přehled o problémech a bariérách rozvoje inovací v podnicích s aktivním přístupem k oblasti životního prostředí a environmentálních technologií a ověřit některé předpoklady týkající se možností podpory rozvoje eko-inovací v ČR veřejným sektorem. Výsledky průzkumu byly diskutovány v kontextu publikovaných závěrů z obdobných empirických studií zaměřených na zkoumání inovačního prostředí v ČR a další odborné literatury. K formulování návrhů možných aktivit veřejné zprávy v této oblasti byly dále využity publikované informace o systémech podpory rozvoje eko-inovací v zahraničí (Finsko, Švédsko). Výsledky průzkumu přinášejí následující hlavní závěry: Z hlediska rozvoje eko-inovací jsou rozhodující obdobné faktory (hnací síly, bariéry) jako pro inovace obecně. Kvalita obecného inovačního prostředí v ČR je přitom neuspokojivá, respondenty identifikované problémy korespondují se zjištěními popsanými v odborné literatuře. Jedná se zejména o následující: Nedostatečná úroveň spolupráce institucí vědy a výzkumu (VaV) s podnikovou sférou (systém podpory VaV nedostatečně motivuje ke spolupráci) V porovnání s vyspělými zeměmi nízký podíl soukromých investic do vědy a výzkumu Existuje nedostatek relevantních lidských zdrojů (inovační proces vyžaduje kombinaci odborných, manažerských dovedností a dalších dovedností, které je v podmínkách malých a středních firem obtížné personálně zajistit) Nízká úroveň využívání rizikového kapitálu Nízká efektivita inkubátorů, technologických parků a obdobné infrastruktury Vedle uvedených obecných problémů, jejichž řešení je nutným předpokladem celkového zlepšení inovačního prostředí v ČR, nicméně výsledky průzkumu identifikují i specifické bariéry pro oblast rozvoje eko-inovací. Tyto specifické problémy zahrnují např.: Složitost a malá přehlednost environmentální legislativy, společně s jejím nekonsistentním uplatňováním (nedostatečně stimulující prostředí pro vznik a poptávku po eko-inovativních řešeních) Nedostatek lidských zdrojů málo kvalitních a motivovaných absolventů technických a přírodovědných oborů Vysoká finanční náročnost testovací fáze eko-inovací Obtížnost zajištění financování prvních (referenčních) realizací eko-inovačních technologií (vstup na trh) 7

8 Vzhledem k existenci specifických problémů spojených s vznikem a uplatňováním eko-inovací a vzhledem k tomu, že jejich přínosy přesahují čistě ekonomický rozměr a jejich rozvoj lze označit jako veřejný zájem, doporučuje tato studie opatření k podpoře rozvoje eko-inovací v ČR v následujících oblastech: Zajištění provázanosti podpory eko-inovací deklarované v existujících strategických dokumentech s možnostmi jejich financování z veřejných zdrojů Iniciace a podpora vzniku zájmového uskupení (klastru) reprezentujícího sektor environmentálních technologií Vytvoření struktury pro rozvoj rizikového financování eko-inovací Zajištění odpovídající struktury a odborné kapacity pro rozvoj posuzování a verifikace environmentálních technologií Vytvoření systému podpory pro financování testovacích fází ekoinovací Vytvoření systému podpory financování prvních (referenčních) realizací eko-inovativních technologií Opatření na podporu rozvoje lidských zdrojů a jejich zapojení do (eko-)inovačního procesu 8

9 2. ÚVOD Předkládaný dokument je pracovní verzí závěrečné zprávy studie zaměřené na výzkum potenciálu a bariér rozvoje eko-inovací v prostředí malých a středních firem v ČR. Účelem studie je dále navrhnout doporučení pro zlepšení eko-inovačního prostředí v ČR. Studie je realizována společností Integra Consulting Services s.r.o. ve spolupráci s Technologickým centrem Akademie věd ČR, Českým ekologickým manažerským centrem (CEMC) a CENIA, Českou informační agenturou životního prostředí. Zadavatelem projektu je Ministerstvo životního prostředí ČR. Tento výzkum vychází z předpokladu, že za eko-inovace lze považovat inovace, jejichž výsledkem je pozitivní efekt z hlediska životního prostřed. Výzkum proto vychází z publikovaných analýz inovačního chování soukromého sektoru a role veřejného sektoru při jeho pozitivní stimulaci. Tyto poznatky ohledně chování inovačních firem jsou dále konfrontovány se zjištěními získanými výzkumem cíleným na specifickou skupinu eko-inovačních podniků v ČR. Výzkum je orientován na malé a střední podniky (MSP) 1, přičemž toto vymezení bylo zvoleno záměrně. Malé a střední podniky jsou nositeli podstatné části inovační aktivity na národní úrovni a tudíž i cílem intervenčních politik státu. Rozhodování o inovačních aktivitách je obvykle strategicky vytvářeno samotným vlastníkem (není většinou ovlivněno akcionáři), a je proto u menších podniků snáze zkoumatelé. Z literatury navíc plyne, že malé a střední podniky se chovají jinak než velké nadnárodní firmy, jsou více závislé na kvalitě vztahů s kooperujícími podniky, výzkumnými pracovišti (vznik klastrů a sítí). Jsou také více vázány na region. Studie je rozdělena do následujících častí: Kapitola 2 definuje teoretický rámec pro zkoumání inovace a inovačního chování, který vychází z odborné literatury vztahující se obecně k problematice inovací a v tomto kontextu vymezuje ekoinovace jakožto podskupinu hodnou zvláštního zájmu ze strany veřejného sektoru. Dále též podává základní charakteristiky inovačního prostředí v ČR a uvádí příklady podpůrných programů pro eko-inovace, které doplňují obecné iniciativy na podporu inovací ve Finsku a Švédsku Kapitola 3 popisuje metodiku výzkumu a stanovuje základní pracovní hypotézy pro zkoumání eko-inovačního prostředí v ČR. Kapitola 4 shrnuje výsledky empirického šetření mezi vybranými malými a středními podniky aktivními v oblasti eko-inovací. Kapitola 5 obsahuje diskusi závěrů, formuluje návrhy na podporu rozvoje eko-inovativního prostředí v ČR. 1 Dle standardní definice (např. v nařízení Evropské komise č. 364/2004) se za malé a střední podniky považují firmy s méně než 250 zaměstnanci a obratem menším než 50 milionů Eur. 9

10 3. TEORETICKÝ RÁMEC PRO ZKOUMÁNÍ EKO-INOVACÍ 3.1. EKO-INOVACE JAKO PODMNOŽINA INOVACÍ Eko-inovace (podobně "inovace k udržitelnosti", sustainability innovation) je zvláštní kategorií inovací, která generuje efekty žádoucí z hlediska ochrany životního prostředí (resp. zajištění udržitelného rozvoje). OECD definuje eko-inovace jako jakoukoliv formu inovace mající za cíl významný a demonstrovatelný pokrok vzhledem k cíli udržitelného rozvoje tak, že jsou sníženy dopady na životní prostředí nebo dosaženo mnohem účinnější a odpovědnější využití přírodních zdrojů včetně energie 2. Význam takto chápaných inovací překračuje čistě ekonomický rozměr, neboť jsou s nimi spojeny pozitivní externality v oblasti životního prostředí, které v důsledku snižují celospolečenské náklady (a zvyšují přínosy) udržitelného rozvoje. Tyto pozitivní externality nicméně často nejsou v reálném tržním prostředí adekvátním způsobem zohledněny. Přestože tedy vznik a rozvoj eko-inovací lze z celospolečenského hlediska hodnotit za jednoznačně pozitivní, nemusí se jednat z hlediska čistě ekonomického o nejvýhodnější chování na mikro-ekonomické úrovni (rozhodování individuálních firem). Je zřejmé, že za takovéto situace by mělo být cílem veřejného sektoru (jakožto reprezentanta na politické úrovni definovaných celospolečenských cílů) zlepšovat podmínky pro rozvoj eko-inovací v podnikové sféře, aby mohlo docházet k maximálnímu využití tohoto potenciálu. Problematiku eko-inovací je nutné chápat rovněž v celkovém kontextu vlivu environmentálních faktorů na ostatní pilíře (ekonomický a sociální) udržitelného rozvoje České republiky. Vzhledem k rostoucím světovým cenám energie a strategických surovin se stává energetická a surovinová náročnost českého průmyslu kritická zejména z hlediska ekonomické globalizace (ztráta konkurenceschopnosti). Česká ekonomika se proto musí výrazně dematerializovat, tj. více než na meziprodukty (metalurgie, konstrukční materiály, základní chemikálie apod.) se koncentrovat na výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Taková zásadní transformace vyžaduje kvalifikované lidské zdroje, vysoký podíl vědy a výzkumu (VaV) a inovačního podnikání. V uvedeném kontextu lze pak chápat podporu rozvoje eko-inovací jakožto racionální (i z úzce ekonomického hlediska) krok, směřující nejen k ochraně životního prostředí, ale i k racionálnímu užívání zdrojů (úspory energie, obnovitelné zdroje, úspory surovin, recyklace, substituce materiálů nebo výrobků atd.). 2 Eco-innovation is any form of innovation aiming at significant and demonstrable progress towards the goal of sustainable development, through reducing impacts on the environment or achieving a more efficient and responsible use of natural resources, including energy. (Zdroj: Competitiveness and Innovation Framework 2007 to 2013, OECD) 10

11 3.2. INOVAČNÍ CHOVÁNÍ PODNIKATELSKÉHO SEKTORU Jak bylo uvedeno výše, eko-inovace lze považovat za specifickou kategorii v rámci inovací. Z odborné literatury z oblasti inovací plyne, že je třeba odlišovat vynález (invence) a inovaci, která využívá nové myšlenky (včetně vynálezů) za účelem komerčního využití, resp. vytvoření nové hodnoty. Z toho je zřejmé, že nositelem eko-inovace (stejně jako inovace obecně) je proto primárně podnikatelský sektor, a že nelze hovořit o (eko-)inovaci v těch případech, kdy příslušná invence (vynález, nové řešení) nedosáhla uplatnění na trhu. Inovací přitom může být nejen výrobek, ale i služba, způsob organizace a řízení podniku, marketing apod. Z hlediska významu jednotlivé inovace pro další vývoj konkrétního segmentu na trhu či technologického odvětví lze rozlišit inovace inkrementální (proces dílčích změn), a inovace radikální (vytvářející nový trh). Zdrojem inovací je nejen věda, technický výzkum a vývoj, ale i organizační a manažérská praxe. Stejně tak důležitý z hlediska inovačních rozhodnutí je průzkum trhu, protože většina inovací je tažena poptávkou. Podle klasické práce J. Schumpetera (1934) lze inovace rozdělit na následující kategorie: nový produkt, nová výrobní metoda (technologie), nové suroviny nebo zdroje surovin, průzkum trhu a ovlivňování poptávky, nové formy podnikové organizace. Existuje celá řada definic inovace, např. Evropská komise (1995) definuje inovaci jako "obměnu nebo zvětšení nabídky výrobků a služeb i rozšíření příslušných trhů; založení nových způsobů výroby, nabídky a distribuce; zavedení změn řízení, organizace práce, pracovních podmínek a kvalifikace pracovní síly". Dále můžeme hovořit o technologické inovaci (Oslo Manual, OECD), která zahrnuje významné technologické změny vedoucí k novým výrobkům a efektivnějším výrobním procesům. Konečně uvádíme definici Rady pro konkurenceschopnost (2004), podle které je inovace "proces ve kterém vznikají a transformují se nové znalosti do užitečných výrobků, služeb a technologií určených pro národní i mezinárodní trhy, což vede nejen k vytváření ekonomických hodnot, ale také přispívá k vyšší kvalitě života". Základy teorie inovačního chování položil Rogers (1962), který šíření inovací popsal jako sociální proces. To, jak je nová myšlenka transformována na inovaci nezáleží jen na ní samé nebo na jejím autorovi, ale na šíření znalosti o ní (komunikace, media) a na sociální charakteristice jejích příjemců (ochota přejímat nové věci versus konzervativní chování). Rogers tak chápe přijetí inovace na individuální úrovni (vlastník, manažer, spotřebitel) jako rozhodovací proces, který má několik stádií: 1. Získání počáteční informace o inovaci, 11

12 2. Vytvoření individuálního postoje, 3. Předběžné rozhodnutí o přijetí nebo zamítnutí, 4. Praktická implementace, 5. Testování, 6. Konečné rozhodnutí. Nejprve je proto nutné, aby příjemce inovace měl dostatečné informace a znalosti, které mu dovolí učinit správné rozhodnutí. Podobně je tomu se šířením technologických inovací, kdy podnikové prostředí se chová pro-aktivně a šířící se inovaci dále modifikuje (Amendola 1988). Šíření inovace je proces, který vyžaduje určitý čas na získání a zpracování informací, rozhodování, praktické testování a modifikace (Dodgson a Bessant, 1996). Z výše uvedeného je zřejmé, že inovativní chování malých a středních podniků závisí nejen na jejich přístupu k informacím příp. konsultačním službám, kompetenci managementu nebo přístupu k investičnímu kapitálu, ale i na výši rizika, které představuje neúspěšná inovace (ztráta času, investic a lidských zdrojů). Významným rysem inovačního podnikání je vysoké podnikatelské riziko, které vyplývá z nelineárního a nepredikovatelného vývoje inovačních projektů; velká část těchto projektů je z podstaty inovačního procesu neúspěšných. Avšak ty úspěšné mívají často dalekosáhlý vliv na celé segmenty ekonomiky. Jiné riziko s sebou nese např. nedostatečná patentová ochrana nové technologie nebo výrobku. K porušování patentových a autorských práv dochází zejména na nových asijských trzích (Čína, Indie). Dokonce se vyskytly případy, že výrobci z těchto trhů vyváželi výrobky porušující patentová práva zpět do EU, kde tyto výrobky byly původně vyvinuty. Velké (nadnárodní) podniky mají obvykle snazší přístup ke kapitálu a lidským zdrojům, financují si často vlastní výzkum - a proto rizika neúspěšné inovace jsou v jejich případě méně fatální, než v případě MSP. Na druhou stranu však inovační aktivita velkých podniků může být negativně ovlivněna celou řadou specifických faktorů. Velké podniky mohou mít jiné priority, které prosazuje jejich management nebo akcionáři, jejich složitější struktura řízení prodlužuje rozhodovací procesy anebo mohou dokonce inovační aktivitu záměrně brzdit za účelem maximalizace zhodnocení již dříve učiněných investice do výzkumu (např. záměrné pozdržení výroby nových, průlomových výrobků). Z výzkumů provedených v zemích EU vyplývá, že zásadním faktorem ovlivňujícím inovaci je vztah mezi VaV a podnikovou sférou. V USA jsou malé a střední podniky v určitých oborech (biotechnologie, chemie, IT, materiály apod.) aktivnější než podniky velké, měřeno např. v počtech patentů na zaměstnance. Proto, jak uvádí nedávná studie z USA (CHI Research, 2003), "jakékoliv bariery bránící účasti malých firem v inovačním podnikání nebo jejich vyloučení z proinovační podpory poskytované veřejným sektorem jsou nežádoucí". Vzhledem k všeobecně akceptovaným celospolečenským přínosům spojeným s existencí inovací (zvyšování konkurenceschopnosti 12

13 ekonomiky, pozitivní dopady v sociální oblasti a v případě ekoinovace též zvyšování kvality životního prostředí) je racionální usilovat o stimulaci a odstraňování bariér inovační aktivity. Pokud jsou tyto bariery a/nebo positivní stimuly obecné povahy, může efektivně intervenovat veřejná správa tak, že vytváří vhodné prostředí pro podporu inovací obecně, např. podporuje vznik klastrů, tvorbu malých podniků typu "spin-off" (podnikání odštěpené od univerzitního výzkumu) a "start-up" (první stádium po založení malého podniku), podporuje vytváření specifických informačních systémů, poskytování rizikového kapitálu za výhodných podmínek a podobně. Významná je i morální podpora vynálezectví a inovativního podnikání (soutěže, různá ocenění, pomoc při patentové ochraně apod.). V USA při financování inovací hrají významnou roli rizikoví (angel) investoři, kteří do MSP mohou přinášet expertízu v oblasti právní, oblasti podnikového řízení, finančního managementu apod. Významná je role státu při podpoře technického a přírodovědného vzdělávání a financování výzkumu a vývoje. Generátorem nových poznatků, vynálezů a koncepcí jsou vysoké školy a výzkumné instituce GEOGRAFICKY INDUKOVANÉ INOVACE V 90. letech byl v USA zkoumán efekt zákona na podporu malých firem (SBA, Small Business Act, 1982) pomocí programu SBIR (Small Business Innovation Research). Bylo zjištěno, že grantové financování malých firem je geograficky nerovnoměrné (Acs, 1999). Většina prostředků na podporu malých firem, které vítězily v grantovém řízení, směřovala do několika geograficky ohraničených oblastí (hot spots). Takto byla formulována hypotéza o geografické blízkosti a synergii vývojových a výzkumných pracovišť, existenci nutné infrastruktury (např. laboratoře) a nadkritického množství lidských zdrojů. Ukazuje se, že inovativní firmy jsou nerovnoměrně (geograficky) rozděleny, známé je např. Silikon Valey s vysokou koncentrací výzkumu, vývoje a inovačního podnikání. Roli hrají osobní kontakty (pouze do jisté míry může fyzickou blízkost v určitých oborech nahradit internet), které vytvářejí něco jako "nadkritické množství" lidských zdrojů a stimulující prostředí pro vznik inovací. V dalších studiích, kdy bylo shromážděno větší množství statistických dat, se ukázalo, že vedle množství inovativních malých firem a infrastruktury hraje nejdůležitější roli výzkum na universitách (research universities). V USA je výzkum a vysokoškolská výuka silně integrována, velký důraz je kladen na praktické řešení problémů, které přinášejí na 3 Jako mezinárodní indikátor se např. využívá počet studentů přijatých na vysoké školy technického a přírodovědného směru, náklady na jejich vzdělávání, podíl HDP investovaný do R&D (GERD), počet pracovníků v oblasti VaV a podíl soukromého sektoru na jeho financování. Indikátorem inovační aktivity na národní nebo sektorové úrovni je také počet patentů nebo vědeckých publikací, resp. jejich citovanost. 13

14 university praktici. Studenti posledních ročníků a doktorandi se takto podílejí na výzkumu financovaném často ze soukromých zdrojů. Dochází tak k jevu označovanému jako "spillover, tj. přelití znalostí z university do praxe. Absolventi universit spolu s profesory zakládají malé firmy a vývojová pracoviště (spinn-offs). Black (2003 a 2006) dochází k závěru, že primárním motorem inovací jsou znalosti z univerzitního výzkumu. Proto podpora inovativního chování MSP v oblastech, kde není úspěšný univerzitní (nezávislý) výzkum, je málo efektivní. Oproti tomu je podíl MSP v inovačním podnikání v členských zemích EU jiný než v USA; inovační kapacita je v EU vyšší u velkých podniků než u MSP, které jsou mnohem zranitelnější vzhledem k existujícím překážkám podnikání v EU (administrativní a institucionální překážky). Ve srovnání s USA je inovační aktivita EU výrazně nižší (viz Global Competitiveness Report ), což negativně ovlivňuje dynamiku celkového ekonomický růst. Jednou z příčin může být chybějící systémový přístup na straně veřejného sektoru, takže většina vyhlášených cílů zůstává na rovině politické rétoriky (Rossi 2007). V malé zemi s omezenými lidskými zdroji, jako je ČR, bude vždy přirozená tendence k "odlivu mozků" v těch oblastech, kde neexistuje výrazné výzkumné nebo vývojové zázemí. Individuální badatelé nebo vynálezci mohou nalézt lepší prostředí pro svou práci v zahraničí, zejména v USA nebo EU-15. To samozřejmě platí i pro oblast ekoinovací. Proto je důležitá nejen politika podpory MSP (dotace, dostupnost kapitálu, rizikové úvěrování, odpisy, daňové úlevy apod.), ale především podpora společných projektů VaV univerzit a MSP. Budování samotné podpůrné infrastruktury (technologické parky nebo inkubátory) bez kvalifikovaných lidských zdrojů a přenosu znalostí z vysokých škol do inovativních MSP je málo efektivní (Black 2006). V této souvislosti je na místě uvažovat o získávání kvalitních odborníků ze zemí, kde univerzitní výuka i VaV jsou hluboce podfinancovány nebo podporovány hůř než v ČR (země bývalé Jugoslávie, Ukrajina, Bělorusko, Moldavsko apod.). 14

15 4. VEŘEJNÁ PODPORA INOVACÍ A EKO-INOVACÍ 4.1. INOVAČNÍ PROSTŘEDÍ V ČESKÉ REPUBLICE Problematika inovací a podpory inovačního chování firem je v České republice v posledních letech oprávněně předmětem zvýšeného zájmu. Důležitost inovací je v českém kontextu dána zejména jejich významem z hlediska možností realizace transformace od energeticky a materiálově náročné a na nízkých nákladech na pracovní sílu založené ekonomice k ekonomice znalostní. Tato transformace je přitom z řady důvodů považována za základní předpoklad zajištění konkurenceschopnosti a ekonomické udržitelnosti České republiky v budoucnosti. Toto konstatování představuje jedno ze základních východisek při formulování inovační politiky v České republice, která je v současné době určována strategickými dokumenty pro oblast výzkumu vývoje a inovací (Národní politika výzkumu a vývoje ČR na léta , Národní inovační politika ČR na léta , aktualizované Dlouhodobé základní směry výzkumu, a další). V souvislosti se zvýšenou pozorností věnovanou v současné době problematice inovací a přípravou souvisejících strategických dokumentů vznikla rovněž řada analytických materiálů včetně empirických studií zaměřených na mapování inovačního prostředí a identifikaci slabých stránek a bariér rozvoje inovací v ČR. V současnosti nejpropracovanější analýzu inovačního prostředí ČR poskytuje Zelená kniha výzkumu, vývoje a inovací v České republice (Klusáček a kolektiv, 2008a). Tato analýza popisuje řadu významných slabých stránek inovačního systému ČR a identifikuje množství bariér inovačního chování podniků. Inovační prostředí je negativně ovlivňováno nedostatečnou kvalitou lidských zdrojů, který je výsledkem kombinace více faktorů. Významný je zejména nízký počet absolventů (ve srovnání s vyspělejšími zeměmi) vysokých škol a doktorského studia, přičemž i kvalita absolventů mnohdy neodpovídá potřebám podnikové sféry. Souvisejícím problémem je malý počet pracovníků vědy a výzkumu a jejich nedostatečná mobilita (včetně mobility odborníků mezi veřejným a soukromým sektorem). Významnou problematickou oblastí je financování vědy, výzkumu a inovací. Veřejné výdaje na tuto oblast zůstávají i přes relativní nárůst na nízké úrovni ve srovnání s vyspělými zeměmi. Rovněž nízké jsou i výdaje na výzkum a vývoj v rámci soukromého sektoru, velká část existujících soukromých investic se navíc odehrává v podnicích se zahraniční majetkovou účastí, případně směřuje do transferu a adaptace zahraničních technologií. Slabinou systému je rovněž nízká úroveň spolufinancování výzkumu realizovaném ve veřejném sektoru ze soukromých zdrojů, což ukazuje na nedostatečnou spolupráci veřejného výzkumu s podnikovou sférou. Významnou překážkou efektivity veřejných prostředků vynakládaných na vědu a výzkum je 15

16 rovněž značná roztříštěnost a složitost systému podpory, nepříznivě působí převaha poskytování podpory formou institucionálních prostředků na úkor účelových. Z hlediska realizace inovací je obzvláště nepříjemné nízké, respektive v porovnání s vyspělými zeměmi téměř nulové využívání rizikového kapitálu. Tato situace je ovšem opět zapříčiněna širším komplexem faktorů, souvisejících jednak s nedostatečnou úpravou legislativního a daňového prostředí a celkově malou podporou rozvoje podmínek pro rizikové financování inovací ze strany veřejné správy, jednak se specifickými nároky rizikových investorů na povahu a rozsah projektů, a jednak patrně i s určitou dosud nepřekonanou nedůvěrou českých podnikatelů k tomuto způsobu financování. Citovaná analýza dále upozorňuje na obecně nízkou úroveň spolupráce výzkumné a podnikové sféry, které fungují do značné míry odděleně, přičemž mezi důvody tohoto stavu lze spatřovat jak nedostatek financí, tak problémy v oblasti kvality lidských zdrojů a fungování infrastruktury pro transfer technologií. Souvisejícím problémem je dále nepříznivá situace v oblasti smluvní ochrany průmyslových práv, která rovněž přispívá k nedostatečnému přenosu výsledků výzkumu do podnikové praxe. Se specifickými problémy je spojen rozvoj podpůrné infrastruktury pro vznik inovací a transfer technologií. Přes významné investice stále chybí efektivně fungující centra pro přenos znalostí, klíčovým problémem se ukazuje být především zajištění odpovídajících kvalifikovaných expertů se znalostí jak výzkumného prostředí, tak potřeb průmyslu. Řada nákladně vybudovaných podnikatelských inkubátorů se v důsledku toho omezuje na nabídku zvýhodněného pronájmu prostor, zatímco nabídka expertních služeb zaostává. Mezi systémové problémy českého inovačního prostředí patří velká roztříštěnost podpory výzkumu a vývoje, rozdělené na velký počet samostatných rozpočtových kapitol s vlastními systémy administrace, což snižuje efektivitu vynaložených prostředků a vede k orientaci na projekty malého rozsahu, které obvykle nejsou sto soustředit kritické množství financí a expertních kapacit pro realizaci skutečně špičkového výzkumu. S tím souvisí i přetrvávající převaha institucionální podpory na úkor podpory účelové, což v kombinaci s nedostatečným systémem evaluace výsledků výzkumu dále oslabuje motivaci vědeckých pracovníků ke zvyšování kvality svých výstupů. Bariéry pro uplatnění inovací založených na transferu výsledků VaV existují i na straně české podnikové sféry. Významným nepříznivým faktorem je především celková složitost a proměnlivost českého podnikatelského prostředí a nedostatečná stimulace firem (např. prostřednictvím daňových opatření) k investicím do inovačních aktivit (včetně rizikového investování). Nízká úroveň inovačních aktivit však souvisí rovněž s do určité míry skeptickým postojem spojeným s nedostatečnou prestiží vědecké práce a malým společenským oceněním podnikatelů-inovátorů (Klusáček a kolektiv, 2008b). 16

17 Výše uvedené charakteristiky, respektive slabé stránky českého inovačního prostředí jsou potvrzovány i existujícími aktuálními empirickými průzkumy. Na konci roku 2007 provedlo Centrum ekonomických studií, VŠEM, dotazníkový průzkum (Kadeřábková a Beneš, 2008), jehož se účastnilo více než 100 respondentů z výzkumných pracovišť soukromých i veřejných, vysokých škol, podniků, podpůrných organizací a dalších aktérů inovačního systému. Z publikovaných výsledků není zřejmé, jaká byla velikost dotazovaných podniků ani jaký byl charakter jejich činnosti, nicméně průzkum přináší řadu charakteristik inovačního prostředí v ČR shodných s výše citovanými závěry Zelené knihy. Mezi nejdůležitější závěry dotazníkového šetření patří: Státní podpora je nekoncepční, neefektivní a nekoordinovaná, Management, evaluace a financování je neprůhledné, nízká efektivita je umocněna roztříštěností, České prostředí charakterizuje nedostatek relevantních lidských zdrojů, Řada podniků je pasivních, nevnímá inovaci jako příležitost (nutnost), Nejasnosti jsou kolem regionálního rozměru národní politiky podpory výzkumu a inovací, Vysoké školy produkují málo motivovaných absolventů technických a přírodovědných oborů, Absence rizikového kapitálu i ekonomických pobídek (dotace, daně, odpisy apod.), Inkubátory a technologická centra jsou málo efektivní, Úroveň spolupráce mezi vysokými školami, AV a podniky je nedostatečná VEŘEJNÉ PROGRAMY NA PODPORU EKO-INOVACÍ V ZAHRANIČÍ Eko-inovace, jakožto zvláštní kategorie inovací schopná generovat vedle ekonomických zisků rovněž významné pozitivní vlivy v oblasti životního prostředí a tedy významné celospolečenské přínosy, jsou ve vyspělých zemích obvykle předmětem zvláštního zájmu při formulování politik a programů směřovaných na podporu inovačně založeného ekonomického rozvoje a posilování konkurenceschopnosti. Na úrovni EU je agenda zaměřená na podporu eko-inovací soustředěna především v rámci Akčního plánu na podporu environmentálních technologií (Environmental Technology Action Plan, ETAP). Hlavním cílem ETAP je odstranit překážky vývoje a zavádění environmentálních technologií, přičemž za jednu z klíčových cest k dosažení tohoto cíle je považována podpora ekoinovací včetně podpory přístupu malých a středních inovativních firem k rizikovému kapitálu. ETAP stanovuje požadavky směrem k členským státům EU s cílem zvýšit podporu eko-inovací mj. prostřednictvím národních programů určených obecně k podpoře výzkumu a vývoje, případně prostřednictvím dalších nástrojů, např. 17

18 finančních. Více či méně explicitně deklarovaná podpora eko-inovací je pak předmětem řady dalších programů na úrovni EU, aktuálně např. program Eco-innovations v rámci EU Competitiveness and Innovation Programme 4. Na národní úrovni se přístupy jednotlivých států k podpoře ekoinovací pochopitelně navzájem liší, patrně nejpropracovanější systémy lze nalézt ve Skandinávských zemích, které tradičně mohu být určitou inspirací v úsilí o dosažení souběžného posilování ekonomické konkurenceschopnosti a snižování environmentální náročnosti ekonomiky. Příklad Finska Zajímavým příkladem může být Finsko, které v letech realizovalo ambiciózní program na podporu rozvoje domácího sektoru environmentálních technologií. Realizátorem programu byl Finský inovační fond (SITRA) nezávislý veřejný fond existující od roku 1967, formálně podřízený parlamentu, financovaný ze základního jmění a kapitálových investic, jehož cílem je podporovat všestranný rozvoj finské společnosti 5. Fondem realizovaný Environmentální program vycházel z analýzy tehdejší neuspokojivé situace v sektoru environmentálních technologií, která konstatovala velkou roztříštěnost sektoru přičemž počet nových firem v minulých letech klesal a pouze několik středně velkých firem bylo schopno se uplatnit na mezinárodním trhu. Na podkladě vstupní analýzy pak byly stanoveny cíle programu: 1. urychlit rozvoj, expanzi a integraci environmentálního sektoru 2. podpořit investice do této oblasti 3. vytvořit sítě mezi firmami a podpořit jejich napojení na mezinárodní partnery 4. navrhnout národní akční plán na podporu růstu exportu environmentálních technologií K naplnění těchto cílů bylo v průběhu období ralizována řada aktivit různého charakteru, počínaje zpracováním podkladových studií a výzkumných projektů až po vytvoření podpůrných struktur pro financování rozvoje inovativních firem. Přehled vybraných projektů 6 je uveden níže: Background study on the anticipation of environmental technology Business opportunities created by REACH Cleantech investments and their monitoring in Finland Developing business and funding know-how in the environmental sector FENEX project SITRA realizuje své aktivity souběžně v několika programových oblastech, které se periodicky obměňují. V současné době je mezi prioritními oblastmi Zdravotní péče, Potraviny a výživa, Energetika, Růstový program pro strojírenský průmysl. 6 Pro kompletní přehled realizovaných aktivit viz webové stránky Finish Innovation Fund (SITRA) (oddíl Environmental Programme). 18

19 Developing domestic markets for the environmental industry in Finland Finnish Environmental Cluster for China (FECC) Funding for cleantech companies: funding models and markets National action plan for the cleantech sector Product development projects and research in the environmental sector in Finland with regard to developing environmental business activities Study on the opportunities for Finnish enterprises in the environmental technology markets in India Best practices in eco-innovations Studie Best practices in eco-innovations přinesla detailní analýzu devíti konkrétních případů eko-inovací, které představovaly řešení konkrétních environmentálních problémů a zároveň realizovaly významný komerční úspěch. Výsledky analýzy přitom ukázaly, že firmy přistupují k výzvám v oblasti životního prostředí (např. k omezením daným regulací) obdobným způsobem jako k jiným problémům na trhu, a v některých případech je chápou i jako novou podnikatelskou příležitost. Eko-inovativní chování je nicméně vždy založeno na vyhodnocení vlastních zájmů firmy, přičemž významnou úlohu hraje podpora ze strany veřejného sektoru. Studie rovněž konstatuje, že dosavadní podpora zaměřená na podporu rozvoje technologií by měla být doplněna o nástroje a pobídky zaměřené na stimulaci poptávkové strany trhu. 7 Z dalších aktivit realizovaných v rámci Environmental Programme lze ještě zmínit např. národní kolo soutěže European Business Awards for the Environment. V rámci Environmentálního programu Finského inovačního fondu byla velká pozornost věnována problému dostupnosti financování eko-inovativních projektů ve fázi přechodu k tržnímu uplatnění nově vyvinutého produktu. Za účelem získání potřebných poznatků pro formulaci návrhů na překonání tohoto úzkého místa inovačního procesu byl realizován projekt rizikového financování ekoinovativních firem. Prostředky vyčleněné ze zdrojů SITRA společně se zdroji privátních rizikových investorů byly v rámci projektu investovány do několika společností (v kategorii malých a středních firem) s vysokým růstovým potenciálem založeným na eko-inovaci. Investice byly směřovány do tří prioritních oblastí (Čisté a energeticky úsporné průmyslové technologie, Voda, odpadní vody a odpady, a Měření a monitoring životního prostředí), přičemž příjemci rizikové investice bylo celkem pět firem. K zabezpečení realističnosti investiční strategie a investičních cílů byly do programu přizvány další subjekty s odpovídající expertízou (mj. Finnish Funding Agency for Technology and Innovation - Tekes 8, 7 Závěry obsažené ve shrnutí projektu dostupném na webových stránkách programu viz ations/ecoinnovations.htm 8 Viz Tekes, the Finnish Funding Agency for Technology and Innovation is the main government financing and expert organisation for research and 19

20 Finnvera 9, a zejména komerční rizikoví investoři (venture-capital investors). Tento mechanismus sleduje strategii dvojího zisku (win-win): zajistit finanční soběstačnost respektive udržitelnost fungování Finského inovačního fondu 10 a zároveň generovat know-how a pozitivní příklady rozvoje a komercializace eko-inovací, které bude možné využít pro další podporu rozvoje konkurenceschopnosti finské ekonomiky v souladu s cíli udržitelného rozvoje. V návaznosti na aktivity a zkušenosti získané během realizace programu byl zpracován národní akční plán pro podporu rozvoje finského environmentálního sektoru: Cleantech Finland improving the environment through business: Finland s national action plan to develop environmental business (2007). Kromě samotného obsahu tohoto akčního plánu může být z hlediska situace v ČR inspirativní zejména navrhovaný přístup k implementaci tohoto strategického dokumentu. Jeho autoři uvádějí jako nejdůležitější předpoklad úspěchu realizace cílů navrhovaných opatření vytvoření strategického vlastníka (owner) Akčního plánu, přičemž vytvoření tohoto vlastníka chápou jako delší proces. V první fázi je doporučováno vytvořit environmentální fórum složené z firem a průmyslových svazů. Jeho úkolem bude iniciovat a koordinovat implementaci Akčního plánu. K praktickému provádění agendy by měl být zřízen sekretariát, nejlépe v rámci nějaké již existující struktury. Forum by mělo těsně spolupracovat se státními institucemi, výzkumnými a školícími organizacemi a s nevládními organizacemi. Forum může být organizováno různým způsobem, např. jako platforma čelních firem a organizací, nebo může mít formu podnikatelského subjektu Cleantech Finland Ltd, jehož základní kapitál by mohl být získán od firem a podnikatelských sdružení a veřejných zdrojů. Tato společnost by pak dle návrhu autorů akčního plánu mohla např. fungovat jako zastřešující organizace pro marketing a prodej finské environmentální expertízy na mezinárodním trhu. Příklad Švédska Komplexní strukturu k podpoře rozvoje environmentálních technologií rozvíjí též Švédsko. Výrazem vysoké priority, která je této problematice ve Švédsku přisuzována je zřízení Rady pro environmentální technologie (Swentec - Swedish Environmental technological development in Finland. Tekes finances industrial R&D projects as well as projects in universities and research institutes. Tekes especially promotes innovative, riskintensive projects. 9 Viz Finnvera plc is a specialised financing company offering financing services to promote the domestic operations of Finnish businesses and to further exports and internationalisation of enterprises. Finnvera is owned by the Finnish state. Finnvera is Finland s official Export Credit Agency (ECA). 10 Kapitálové investice fondu jsou realizovány i v rámci dalších programových oblastí, jimiž se SITRA aktuálně zabývá Zdravotní péče, Potraviny a výživa, atd., přičemž logika investování je obdobná: zajistit finanční udržitelnost instituce a zároveň investice využít jako tržně-konformní nástroj podpory rozvoje v dané programové oblasti. Portfolio SITRA tvoří v současnosti asi 60 společností, přičemž celková hodnota investic je přibližně 126 milionů Eur. 20