Zprávy. Ohlédnutí za 8. ročníkem kongresu evropské logopedické společnosti CPLOL

Transkript

1 Ohlédnutí za 8. ročníkem kongresu evropské logopedické společnosti CPLOL Tento kongres je v Evropě výjimečný. Každý rok je pořádáno v různých zemích mnoho konferencí, ty jsou většinou ale zaměřeny vždy na jedno hlavní téma. Kongres CPLOL se snaží o prezentaci poznatků ze všech oblastí, do kterých logopedická intervence zasahuje. Jsme hrdí na to, že můžeme přivítat řečníky a odborníky téměř ze všech evropských států." Dr. Hanneke Kalf, prezidentka společnosti CPLOL Ve dnech 25. a 26. května 2012 proběhl v Nizozemí ve městě Haag 8. ročník Evropského kongresu společnosti CPLOL CPLOL, tedy Comité Permanent de Liaison des Orthophonistes/Logopědes de ľunion Européenne, v anglickém překladu Standing Liaison Committee of E.U. Speech and Language Therapists and Logopedists, je společností sdružující národní profesní organizace, které zajišťují logopedickou péči v jednotlivých evropských zemí. V současné době CPLOL propojuje 33 logopedických profesních organizací ze 30 evropských zemí. Celkový počet členů společnosti je již více než 80 tisíc. CPLOL byla založena 6. března 1988 v Paříži, kde má dodnes své hlavní sídlo. Vznikla na podnět francouzské federace Federation Nationale des Orthophonistes, jež ustavila zakládající listinu. Tu svým podpisem stvrdilo celkem devět evropských zemí. Prvním prezidentem nové vzniklé CPLOL společnosti se stal Dr. Jacques Roustit. V průběhu let získávaly členství další profesní organizace z jednotlivých států. Asociace klinických logopedů České republiky byla přijata za řádného člena v květnu roku Hlavním cílem CPLOL je podporovat a zastupovat své členské organizace na úrovni evropské i mezinárodní, při jednáních zasahujících do systému, průběhu a náplně logopedické intervence v rámci evropských (i mimoevropských) zemí. Dále zajišťovat dostupnost informací, pracovních příležitostí, vyrovnání kvalifikačních požadavků a v neposlední řadě také sjednocení kvality vstupního i pokračujícího vzdělávání svých jednotlivých členů. K neméně podstatným vytyčeným cílům společnosti patří publikace vědeckých prací a setkávání odborníků, kdy má vznikat prostor pro předávání zkušeností a společnou diskusi nad metodami a postupy aplikovanými v konkrétních státech. Za tímto účelem jsou pořádány konference, které se konají pravidelně od roku 1988, vždy jednou za tři roky. Právě takovým prostorem se stal i 8. ročník evropského kongresu v Haagu. Čím je tento kongres výjimečný, uvedla již ve své úvodní řeči současná prezidentka CPLOL, Dr. Hanneke Kalf. ]ed- 357

2 ná se především o tematický rozsah celé konference. Ačkoliv program probíhal pouze dva dny, jeho záběr byl opravdu široký. Jednacím jazykem byla angličtina a francouzština. Setkání se uskutečnilo v budově kongresového centra s názvem World Fórum. Účastníkům byl k dispozici hlavní sál, kde probíhal úvodní i závěrečný ceremoniál, a dále přednášky předních řečníků. Jednotlivé sekce spolu s workshopy pak byly situovány do sálů přilehlých. Program v jednotlivých dnech organizátoři rozdělili do několika sekcí. Mezi hlavní témata sekcí patřily například: Dětská řeč a poruchy polykání, Plynulost řeči, Bilingvismus a multilingvismus, Gramotnost ve vztahu k narušení sluchového vnímání, Řeč v dětském věku, Poruchy polykání, Hlas a poruchy hlasu, Motorické narušení řeči, Narušení řeči v dospělém věku. Každá sekce v sobě zahrnovala celodenní blok spolu souvisejících přednášek. Zvláštní prostor byl věnován praktickým workshopům, jež probíhaly po oba dva dny. Tyto se zaměřovaly převážně na prezentaci a možnost vyzkoušení si práce s počítačovými programy určenými k terapii, dále na praktické postupy užívané při terapii hlasu a v neposlední řadě i na konkrétní materiály (převážně screeningové testy) využitelné k diagnostice narušené komunikační schopnosti. Téměř polovina témat z celkového počtu byla věnována problematice narušené komunikační schopnosti u osob dospělého věku. Pokud si uvědomíme, jak se mění věková skladba celosvětové populace, je tento přístup organizátorů kongresu logický. S tímto se na tuzemských konferencích věnovaných narušené komunikační schopnosti příliš často nesetkáme, pokud se nejedná o setkání specializovaných společností. Důraz na domácích logopedických setkáních bývá stále kladen na dětský věk, ač dospělých klientů, kteří jsou indikováni k logopedické péči, stále přibývá. Zde stojí za zmínku prezentace terapeutického programu s názvem LSVT (Lee Silverman Voice Treatment), jenž představila Dr. C. Fox ze Spojených států amerických. Tento program je určen pro osoby s Parkinsonovou chorobou a zaměřuje se na terapii hlasu a motoriky. Má dvě formy - LSVT LOUD a LSVT BIG. Cílem LSVT LOUD je podpora síly, kvality hlasu a intonace a snaha o udržení kvalitní hlasitosti" v průběhu progredujícího onemocnění. Dr. Foxová představila studie za uplynulých 15 let, které potvrzovaly účinnost tohoto terapeutického programu. Zajímavé bylo i doplnění o videonahrávky rozhovorů s osobami, které terapii podstoupily. Tito klienti často komentovali, že ztrátou síly hlasu při postupujícím onemocnění začali ztrácet sami sebe, své myšlenky. Tento fakt považovali za jeden z nejhorších momentů v průběhu Parkinsonovy choroby. Zřejmě i z těchto komentářů vzešlo motto terapeutického programu: Think Loud" (volný překlad: Myslete nahlas"). Druhá část programu, LSVT BIG, se zaměřuje na motoriku (převážně hrubou motoriku). Jedná se především o podporu a rozvoj hybnosti končetin i celého těla, rychlost a koordinaci pohybu. 3021

3 Terapie osob s Parkinsonovou chorobou má i v České republice již určitou tradici a je jí v posledních letech věnován větší prostor v systému logopedické péče. Také v odborné literatuře se setkáme s přibývajícími publikacemi. Terapeutický program LSVT by mohl být dalším obohacením, neboť podle dostupných informací není dosud v České republice užíván. Terapeut, který s ním chce začít pracovat, musí projít dvoudenním kurzem, jenž ho pak k práci s programem opravňuje. Kurzy jsou pořádány celosvětově, seznam, čas a místa jejich konání lze nalézt na webových stránkách Množství příspěvků v sekcích bylo věnováno problematice poruch polykání, a to jak ve věku dětském, tak ve věku dospělém. Mezi hlavní řečníky prezentující poznatky z oblasti poruch polykání patřily především Dr. H. Kalf (Nizozemí), MSc. I. Cnossen (Nizozemí) a MSc. Y. Knerr (Německo). Toto téma doplňovala i poměrně rozsáhlá prodejní výstava, kde bylo možné se seznámit prostřednictvím zástupců jednotlivých výrobců s pomůckami, potravinovými doplňky, a dokonce i kuchařskými knihami vhodnými pro osoby s poruchami polykání. K dalšímu hojně prezentovanému a diskutovanému tématu v plénu i sekcích patřila tzv. telepractice terapie, tedy terapie zprostředkovaná klientovi pomocí telekomunikační technologie namísto osobního kontaktu. Tento přístup má v zahraničních zemích své příznivce, a to zejména v Austrálii, Spojených státech amerických, Francii, Velké Británii. Hlavním přednášejícím k této problematice byla prof. D. Theodoros z Queensland University z Austrálie. Její přednáška s názvem Telepractice and Technology for Speech Language Therapy: The Future in Service Delivery (volný překlad: Využití telekomunikačních technologií při řečové terapii: Budoucnost pro zlepšení poskytování služeb logopedické péče), rozpoutala bouřlivou diskusi. Příspěvek představoval systém péče založené na telekomunikačních technologiích, který je v současné době v zahraničí pilotné ověřován. Autorka doložila množství studií, které podporují logopedickou intervenci zprostředkovanou telekomunikačními technologiemi. Logopedická péče, převážně terapie tohoto typu, je založena na komunikaci klienta a terapeuta prostřednictvím telekomunikačních technologií, jako je například Skype, videotelefon, smartphone apod. V důsledku rozvoje této služby se začínají vyvíjet i počítačové programy (s přenosným zařízením velikosti menšího kufříku), které by pracovaly samostatně a nebyly závislé na veřejných sítích", kde může dojít k úniku osobních dat. V praxi terapie vypadá tak, že klient je v určenou dobu připraven u svého počítače (nebo jiného přístroje), přes který pomocí zvuku a obrazu komunikuje se svým terapeutem. Ten zadává klientovi úkoly jako při běžné terapii s tím, že jsou předem nastaveny určité technické parametry na počítači klienta i terapeuta (např. vzdálenost mikrofonu, síla zvuku apod.). Prof. Theodoros zmiňovala důvody, proč podporovat a proč nepodporovat 359

4 tento systém. Mezi důvody, proč systém on line" terapie podporovat, řadila především: zvyšující se průměrný věk obyvatelstva (potřeba dostupnosti péče pro stále se zvyšující množství osob); zlepšení dostupnosti péče (pro osoby, kdy terapeut je příliš vzdálený jejich bydlišti - typické pro Spojené státy americké, Austrálii, Francii, pro osoby, které nejsou schopny nebo nemohou docházet pravidelně na terapii); šetření" času terapeuta - např. pokud v rámci terénní práce cestuje za klienty; přirozené (domácí) prostředí klienta je zachováno; možnost intenzivnější terapie (délka i frekvence setkání). Nevýhody on line" systému terapie spatřuje prof. Theodoros především v tom, že: práce tímto způsobem není vhodná pro všechny klienty (např. doporučuje se více u dospělých osob, a to hlavně u osob s neurodegenerativním onemocněním, při poruchách hlasu, koktavosti, dysfagie, u dětí je třeba zvážit, zda je dítě schopno udržet pozornost); je vždy nutné kombinovat s terapií přímou (osobní kontakt s terapeutem); u některých osob je nutná asistence při technickém ovládání počítače (případně jiné telekomunikační pomůcky); nutná dostupnost (vlastnictví) telekomunikační pomůcky klientem (přístup k počítači, možnost internetového připojení apod.). Přednáška prof. Theodoros vzbudila rozsáhlou diskusi zvláště na téma telekomunikační technologie a vývoj dětské řeči, kde tomuto systému byla vyčítána absence osobní roviny při práci terapeuta s dítětem. Pro dětské klienty by to tedy mohla být jedna z možností, jak dítěti terapii zpestřit", zřejmé by ale neměla být pouze jedinou cestou bez přímé práce rodič - terapeut - díté. Tématu takto zprostředkované terapie se ve svých přednáškách věnovaly ještě další dvě přednášející, a to Dr. C. Fox (USA) a MSc. E. Gielen (Nizozemí). V sekci zahrnující problematiku narušení plynulosti řeči prezentoval své příspěvky Dr. R. Boey (Belgie), který se výrazně zaměřoval na kvalitu života dospělých balbutiků. Jím prezentované rozsáhlé studie by mohly být inspirující pro odborníky v České republice pro zmapování situace dospělých osob s balbuties v ČR. Výzkumná šetření Dr. R. Boeye se snažila podrobné zachytit kvalitu života dospělých balbutiků tím způsobem, že se otázky jednotlivých položek zaměřovaly na velice široké spektrum životních situací. Získané výsledky tak odhalovaly mnoho skutečností, s kterými se dospělé osoby s diagnózou balbuties musí v průběhu života vyrovnávat. Pokud budeme vědět o tom, že tyto skutečnosti existují, můžeme pak mnohem lépe sestavit vhodný program logopedické intervence. Prof. S. Heim z Aachenské Univerzity (Německo) představil pohled na dyslexii a její terapii z pozice neurobiologie. Zajímavé byly přednášky a následující diskuse probíhající v hlavním sále zabývající se mezinárodními doporučenými postupy (tzv. guidelines) určenými k dia- 3021

5 gnostice a terapii narušené komunikační schopnosti. Tato problematika je poměrně komplikovaná a jisté by bylo přínosné zpracovat souhrnné závěry, které by mohly být logopediím v České republice nápomocny při jejich práci. Hlavně z důvodu, že dochází k průběžné aktualizaci některých doporučených postupů. Ač každá z jednotlivých zemí má svá doporučení k terapii i diagnostice, výše uvedené guidelines by měly zajistit určitou objektivitu a jednotnost přístupu. S hlavními příspěvky k tématu vystoupily Dr. H. Roddam, University of Central Lancashire (Velká Británie), a Dr. H. Kalf, Radboud University (Nizozemí). Součástí programu byla již zmiňovaná prodejní výstava zaměřená svými produkty opět na témata v jednotlivých sekcích. Převažovaly materiály v holandštině, dále francouzštině, nejméně odborných materiálů bylo v anglickém jazyce. Bylo velice zajímavé a inspirující mít možnost prohlédnout si konkrétní pomůcky, případně se informovat, jakými způsoby je lze využít. V průběhu obou dní bylo možné navštívit prostor, kde byly prezentovány postery (plakáty) zaměřené na různé studie vztahující se k problematice narušené komunikační schopnosti. Jejich autoři byli přítomni a zodpovídali dotazy návštěvníků, což bylo velice přínosné. Tento kongres se svým rozsahem opravdu snažil pokrýt široké pole, ve kterém může logopéd v rámci mezioborové spolupráce v současné době působit. Po celou dobu konání vše obklopovala velice přátelská atmosféra, kdy se jednotliví odborníci snažili své zkušenosti a výsledky sdílet. Účast na tomto setkání byla velice obohacující a v mnoha směrech inspirující. Co by bylo možné lehce vytknout, byla organizace workshopů, na nichž se jejich účastníci mohli aktivně podílet pouze v omezené míře. Závěrem je třeba vyzdvihnout, že všechny informace prezentované v rámci kongresu byly velice aktuální. Často se jednalo i o zprávy z právě probíhajících výzkumů. Oceňuji vysokou informační hodnotu jednotlivých prezentací uváděných bez zbytečně zatěžujících obecně známých faktů. Realitou zůstává neúčast českých odborníků na tomto setkání, což považuji za zbytečné nevyužití možnosti obohatit českou logopedii o nové poznatky. Čeští odborníci si tak zároveň odepírají možnost prezentovat své zkušenosti zahraničním kolegům. Logopedická péče má v České republice mnohaletou tradici a vždy byla na vysoké úrovni. Máme tedy zahraničním zemím co předávat nebo spíše co s nimi sdílet. Je politováníhodné, že čeští odborníci tuto možnost nevyužívají. Mohly by se tak vytvořit ideální podmínky pro navázání spolupráce s jinými skupinami výzkumníků, praktiků, akademických pracovníků apod. Dovolím si parafrázovat české přísloví Více hlav více ví", tedy to, že cesta k efektivní logopedické péči vede přes možnost sledovat práci druhých, podílet se na ní svým názorem, poučit se z chyb a pokusit se posunout poznání zase o kus dále. Pokud se ale budeme uzavírat a chránit si své myšlenky před okolním světem, může se stát, že třeba něco důležitého přehlédneme. Pro více informací viz cplolcongress2012.eu/. Lucie Durdilová 361