KURZY OBOROVÉ RADY BIOLOGIE A PATOLOGIE BUŇKY A DALŠÍ INFORMACE
|
|
- Jaroslava Jandová
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 KURZY OBOROVÉ RADY BIOLOGIE A PATOLOGIE BUŇKY A DALŠÍ INFORMACE Pokroky v biologii buňky (přednáškový kurz): Koordinátor a odborný garant kurzu: prof. RNDr. Ivan Raška, DrSc., Ústav buněčné biologie a patologie 1. LF UK v Praze, Albertov 4, Praha 2, Tel , Fax: , iraska@lf1.cuni.cz Kurz se koná každý druhý rok - zpravidla začátkem kalendářního roku. Příští kurz se bude konat začátkem roku Kontaktní osoba: Mgr. Štěpánka Melčáková, Ústav buněčné biologie a patologie 1. LF UK v Praze, Albertov 4, Praha 2, Tel , stepanka.melcakova@lf1.cuni.cz Kurz je povinný. Anotace: Jedná se o cyklus přednášek v rozsahu 24 hodin (1x týdně 4 přednášky, po dobu 4 týdnů, od 9 do 16 hod). Cyklus tvoří přednášky uznávaných odborníků v oboru buněčné biologie a patologie z Univerzity Karlovy, z ústavů Akademie věd ČR a dalších pracovišť. Přednáškový cyklus poskytne postgraduálním studentům nejnovější poznatky vybraných témat v oboru buněčné biologie a patologie. Přednášky se týkají jednak využití moderních technik v současném biomedicínském výzkumu a především vlastního vědeckého bádání v oblastech organizace buněčného jádra, genové exprese a její regulace, buněčného cyklu, cytoskeletálních struktur buňky, kmenových buněk, buněčných a virových onkogenů, genetických onemocnění a imunitního systému apod.. Doporučená literatura: Bruce Alberts a kol.: Základy buněčné biologie: úvod do molekulární biologie buňky, 2004, český překlad, Espero Publishing Bruce Alberts et al.: Molecular Biology of the Cell (5th EDITION), 2008, Garland Science Thomas D. Pollard and William C. Earnshaw: Cell Biology (2nd EDITION), 2008, Elsevier Harvey Lodish et al.: Molecular Cell Biology (6th EDITION), 2007, W.H. Freeman and Co. Robert Weinberg: The Biology of Cancer, 2006, Cold Spring Harbor Laboratory Press Pokroky v molekulární biologii a genetice
2 Koordinátor a odborný garant kurzu: prof. MUDr. Jiří Jonák, DrSc., Ústav molekulární genetiky AV CR, v.v.i., Vídeňská 1083, Praha 4-Krč Tel.: , Fax: jjon@img.cas.cz Kurz se koná každý rok v listopadu (přesný termín a místo konání kurzu u koordinátora). Kurz je povinný. Anotace: 14ti denní přednáškový kurz určený především pro doktorandy (PhD studenty) v oboru biomedicína a začínající vědecké pracovníky. Cílem kurzu je poskytnout informace o vědeckých pokrocích v molekulární biologii a genetice včetně některých rozvíjejících se biotechnologií. Přednášejícími (letos v počtu 28) jsou vždy významní vědečtí pracovníci z celé ČR, specialisté v jednotlivých přednášených oborech. Účastnící kurzu obdrží 2 sborníky (event. CD) s přednáškami. Doporučená literatura: Kolektiv autorů: Molekulární biologie a genetika X (2002), XI (2004), XII (2006). (J. Jonák jun. a J. Jonák, ed.) Ústav molekulární genetiky AV ČR, v.v.i., Praha (ISBN , , ) a odkazy doprovázející jednotlivé kapitoly těchto sborníků Více informací: Pokročilé metody elektronové mikroskopie (praktický kurz) Koordinátor a odborný garant kurzu: prof. RNDr. Ivan Raška, DrSc. Ústav buněčné biologie a patologie 1. LF UK v Praze, Albertov 4, Praha 2, Tel , Fax: , iraska@lf1.cuni.cz Termín konání kurzu: listopadu 2015 Kontaktní osoba: Doc. RNDr. Dušan Cmarko, Ph.D., Ústav buněčné biologie a patologie 1. LF UK v Praze, Albertov 4, Praha 2, Tel , dusan.cmarko@lf1.cuni.cz Kurz je doporučený. Anotace: Týdenní intenzivní praktický kurz je určen pro postgraduální studenty a pracovníky v oblasti světelné a elektronové mikroskopie a v oblastech překrývání elektronové mikroskopie s mikroskopií světelnou. Účastníci kurzu získají praktické dovednosti v moderních metodách světelné a elektronové mikroskopie, a to zejména ve 4D mikroskopii, superrozlišení, v korelační světelné a elektronové mikroskopii (CLEM), kryo-elektronové mikroskopii, 3D rekonstrukci individuálních makromolekul (single-particle analysis) a v elektronové tomografii. Kurz je jediný svého druhu v České republice. Je veden v českém i anglickém jazyku. Kurz se
3 koná každý rok na podzim. Přesný termín u kontaktní osoby nebo na Požadavky na školitele: 1. pět let od dosažení vědecké hodnosti, 2. vědecká, tj. publikační a přednášková aktivita v uplynulých pěti letech, 3. souhlas vedení pracoviště, 4. průběžně sledovat plnění studijních povinností studenta a pravidelně s ním konzultovat výsledky jeho studia, 5. zajistit pravidelné semináře (i mimo předepsané semináře oborové rady) jako plnohodnotnou informaci o oboru biologie a patologie buňky tak, aby mohl student v závěru svého studia splnit deklarovaný profil absolventa doktorského studijního programu Biologie a patologie buňky Povinnosti studenta: Povinností studenta doktorského studijního programu je osvojit si vědeckou práci v laboratoři tak, aby byl po skončení studia schopen samostatné vědecké činnosti a publikace jejích výsledků v mezinárodně uznávaných časopisech. Student musí během svého studia 1. absolvovat nejméně dva výukové kurzy organizované v rámci doktorského studia biomedicíny, tj. kromě výše uvedených kurzů je možné absolvovat jakýkoliv další kurz organizovaný jinými oborovými radami se zaměřením blízkým k vlastnímu studentovu programu, 2. složit mezinárodně uznávanou zkoušku z angličtiny s příslušným certifikátem nebo zkoušku z odborného jazyka na Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků, 3. složit státní doktorskou zkoušku, 4. předložit minimálně dvě původní práce přijaté k publikaci v časopisech s definovaným impakt faktorem (V ideální situaci bude student na obou publikacích prvním autorem. V případě, že tomu tak nebude, přijatelné bude, když bude školitelem potvrzen jeho významný podíl na dané publikaci. Téma těchto prací by mělo v ideálním případě odpovídat tématu disertace. Lze připustit odchylku od tématu disertace po předchozí dohodě s vedením OR. Pro OR nejsou přijatelné nepublikované výsledky, byť velmi dobré kvality!), 5. obhájit doktorskou disertační práci Student se dle pokynů školitele musí aktivně zúčastňovat vědeckých konferencí, kongresů a sjezdů vědeckých společností a pravidelně referovat o svých výsledcích na seminářích. Požadavky a pravidla pro vykonání státní zkoušky a obhajoby disertace: Požadavky a pravidla pro vykonání státní doktorské zkoušky a obhajoby disertace se řídí Organizačním řádem doktorského studia biomedicíny. V případě dotazů se mohou studenti obrátit přímo na oddělení vědy příslušné fakulty.
4 Předmět státní doktorské zkoušky: Zkouška se skládá z jedné části z krátkého přehledu vlastních dosažených výsledků vědecké práce během studia. V druhé části budou studentovi položeny 3 otázky z níže uvedených tematických okruhů/otázek. Cílem zkoušky je prověřit vědecký způsob myšlení studenta, tj. jeho schopnost postihnout podstatu problému včetně schopnosti navrhovat vlastní způsoby řešení. Tematické okruhy/otázky ke státní doktorské zkoušce 1. základní chemické složení buněk (anorganické a organické složky) 2. interakce cukrů s bílkovinami glykokód 3. buněčný metabolismus - přehled základních metabolických drah 4. centrální dogma molekulární biologie 5. organizace genomů (velikost a struktura u různých organismů) 6. struktura DNA (princip párování, antiparalelita, prostorové uspořádání) 7. struktura a funkce chromozomů 8. karyotyp a chromozomové aberace (numerické a strukturní aberace) 9. replikace DNA (princip, obecný průběh) 10. poškození a oprava DNA (druhy poškození, reparační mechanismy) 11. transkripce DNA (princip, obecný průběh) 12. typy RNA (kódující RNA, nekódující RNA) 13. mrna (struktura, funkce) 14. sestřih a další úprava pre-mrna (intron, exon, snrnp, alternativní sestřih, formování 5 a 3 konce pre-mrna) 15. intracelulární transport mrna z místa vzniku k ribozomům 16. regulace genové exprese na úrovni transkripce (organizace chromatinu, transkripční faktory) 17. epigenetika (definice, modifikace DNA a histonů, inaktivace chromozomu X, genový imprinting) 18. post-transkripční regulace genové exprese - regulační RNA 19. biologické funkce proteinů (receptory, enzymy, membránové proteiny, interakce s DNA a RNA apod.) 20. sbalování a kontrola kvality nově syntetizovaných proteinů a úloha chaperonů, degradace proteinů, proteasom 21. priony, prionová onemocnění 22. signální sekvence proteinů (systém adresování bílkovin) 23. post-translační modifikace proteinů, prostetické skupiny 24. enzymy (principy katalýzy, typy enzymů podle katalyzované reakce, regulace aktivity apod.) 25. translace (princip genetický kód, způsoby, průběh, ribosom) 26. obecná charakteristika virů (struktura, DNA viry, RNA viry) 27. rozdíly mezi eukaryotickou a prokaryotickou buňkou (morfologie, metabolismus, buněčné dělení apod.) 28. zvláštnosti rostlinných buněk a tkání
5 29. organely a vnitřní členění živočišných buněk 30. struktura buněčných membrán živočišných buněk 31. základní mechanismy membránového transportu (propustnost membrán, typy přenašečů apod.) 32. iontové kanály (základní struktura, typy, funkce) 33. membránový potenciál (definice, klidový potenciál, změny membránového potenciálu) 34. buněčné jádro (struktura, funkce) 35. jaderná tělíska (Cajalova tělíska, PML tělíska, speckles) 36. chemické složení a struktura chromatinu - aktivní vs. neaktivní chromatin 37. jadérko (funkce, struktura) 38. jaderný obal (struktura, funkce) 39. laminy, proteiny asociované s laminy, laminopatie (progerie) 40. patologie buněčného jádra a jadérka (karyolýza, karyorexe, změny u nádorových buněk apod.) 41. struktura a funkce chloroplastů, fotosyntéza 42. mitochondrie (struktura, funkce, koncept endosymbiózy) 43. mitochondriální onemocnění (příklady onemocnění, příčiny, příznaky) 44. endoplasmatické retikulum (struktura a funkce) 45. Golgiho komplex (struktura a funkce) 46. vesikulární transport (organizace a funkce, adresování vesikul) 47. exocytosa (průběh, funkce) 48. endosomální/lysosomální systém (organizace, funkce) 49. lysosomální onemocnění (příklady onemocnění, příčiny) 50. peroxisomy (struktura, funkce, patologie) 51. buněčné inkluze (glykogen, lipidy, krystaly a parakrystaly, pigmenty apod.) 52. mikrotubuly (stavební proteiny, struktura, dynamika, asociované proteiny, funkce, mikrotubulové motory) 53. mikrofilamenta (stavební proteiny, struktura, dynamika, asociované proteiny, funkce, mikrofilamentové motory, svalová kontrakce) 54. intermediární filamenta (stavební proteiny, struktura, tkáňová specifita, funkce, využití v diagnostice nádorů) 55. fáze buněčného cyklu (G1, S, G2, M fáze) 56. regulace buněčného cyklu (kontrolní body, regulační komplexy, poruchy) 57. mitóza (fáze mitózy, cytokineze, poruchy) 58. meióza (definice, meióza I, meióza II, crosing-over, poruchy) 59. nádorová transformace buňky (mechanismy vzniku rakovinné buňky, klíčové molekuly, základní typy nádorů) 60. ireversibilní poškození buňky (apoptóza vs. nekróza, dynamika, příčiny) 61. atrofie, hypertrofie, hyperplázie buněk 62. kmenové buňky (typy, vlastnosti, využití) 63. reprogramování somatických buněk (ips buňky, buněčná terapie apod.) 64. buněčná diferenciace, maturace, stárnutí 65. nervová tkáň (typy buněk, zvláštnosti) 66. svalová tkáň (typy buněk, zvláštnosti)
6 67. buňky pojivových tkání (typy buněk, zvláštnosti) 68. epitelové buňky (morfologie, zvláštnosti) 69. krevní elementy (typy buněk, zvláštnosti) 70. extracelulární matrix (složení, význam, fibrosa) 71. mezibuněčné kontakty (typy, struktura, buněčná adhese) 72. mezibuněčná signalizace (typy, receptory, signalizační molekuly) 73. základy buněčné signalizace (fosforylační kaskády, camp, lipidová signalizace, vápníková signalizace) 74. intracelulární receptory (typy, ligandy, funkce) 75. zánět (definice, příčiny, mechanismy, morfologické projevy) 76. základní modelové organismy (kvasinky, Arabidopsis, Caenorhabditis, Drosophila, myš) 77. buněčné/tkáňové kultury (typy, využití) 78. světelná mikroskopie (principy, základní metody, fluorescenční a konfokální mikroskopie) 79. cytochemické metody (cytologická barvení, imunocytochemické metody, radioaktivní značení, lektinové barvení) 80. protilátky (struktura, typy, třídy imunoglobulinů, příprava, využití) 81. hybridomová technologie (princip, výhody a nevýhody monoklonálních protilátek, využití) 82. fluorescenční proteiny (princip fluorescence, varianty, využití) 83. metody fluorescenční mikroskopie (fluorochromy, FRAP, FRET, FLIM, in vivo studie) 84. super-rozlišovací metody světelné mikroskopie (SIM, STED, STORM/PALM, TIRF) 85. elektronová mikroskopie (princip, metody) 86. imunometody v elektronové mikroskopii (princip, využití) 87. základy cytogenetického vyšetřování buněk (princip, metody, využití) 88. průtoková cytometrie (princip, aplikace) 89. frakcionace buněk, (centrifugace, separace buněčných organel apod.) 90. detekce DNA a RNA in situ (hybridizace apod.) 91. klonování DNA (restrikční endonukleázy, vektory) 92. PCR (princip, design primerů, kvalitativní vs kvantitativní PCR, aplikace metody) 93. sekvenování nukleových kyselin (princip, metody) 94. RNA interference (sirna, shrna; využití) 95. DNA microarray technologie (princip metody, využití) 96. genová terapie (principy, využití) 97. elektroforetické metody identifikace proteinů a nukleových kyselin (agarózová elektroforéza, SDS-PAGE, isoelektrická fokusace, 2D-PAGE apod.) 98. blotovací metody nukleových kyselin a proteinů (Southern, Northern a Western blotting) 99. chromatografie (princip, typy, využití) 100. hmotnostní spektrometrie (princip, použití, MALDI-TOF) 101. rentgenová krystalografie (princip metody, krystalizace proteinů) 102. imunoprecipitace, chromatinová imunoprecipitace 103. transfekce buněk (metody, využití) 104. transgenní organismy (metodika, využití) 105. determinace, diferenciace, metaplazie, modulace
7 106. amyloidóza 107. fyziologie a patologie kalcifikace 108. buněčná patologie edému 109. buněčný pohyb a migrace 110. regenerace a reparace, hojení rány 111. angiogenese a vaskulogenese 112. cukrovka jako příklad metabolické nemoci 113. interakce (lidských) buněk s patogeny (bakterie, viry, prvoci) 114. imunitní systém a integrita organismu Literatura: Alberts B et al.: Essential Cell Biology (6th EDITION, 2014), Garland Science Alberts B a kol.: Základy buněčné biologie: úvod do molekulární biologie buňky, 2004, český překlad, Espero Publishing Alberts B et al.: Molecular Biology of the Cell (5th EDITION, 2008), Garland Science Pollard TD and Earnshaw WC: Cell Biology, 2nd Edition, 2008, Saunders Elsevier Lodish H et al.: Molecular Cell Biology (6th EDITION, 2007), W. H. Freeman and Co. Elleder M a Sikora J: Biologie buňky, 2008 Elleder M: Vybrané kapitoly z patologie buňky I, 1997, Karolinum, Praha. Elleder M: Vybrané kapitoly z patologie buňky II, 1999, Karolinum, Praha. Masopust J, Průša R a spol.: Patobiochemie buňky, 2003, Univerzita Karlova, 2. LF, Praha. Sambrook J et al: Molecular cloning: A laboratory manual/joseph Sambrook, David W. Russel, (3 th EDITION) Cold Spring Harbor, NY: Cold Spring Harbor Laboratory, c2001. Povýšil C a kol.: Obecná patologie 2011, Galén, Praha Postup při podání žádosti o vykonání státní doktorské zkoušky a obhajoby disertace: Státní doktorská z kouška (SDZ): Na základě všech splněných studijních povinností si může student podat žádost o složení státní doktorské zkoušky. Vyplněná žádost se podává na oddělení vědy příslušné fakulty včetně strukturovaného životopisu, potvrzení o absolvovaných kursech, potvrzení o složení mezinárodně uznávané zkoušky z angličtiny, přehledu a kopií dosavadních publikovaných prací a dalších dokumentů hodných zvláštního zřetele. Lhůta pro stanovení termínu SDZ je 3 měsíce od doručení žádosti. Termín nelze stanovit 14 dní po doručení žádosti. O termínu SDZ bude student informován prostřednictvím příslušného oddělení vědy. Obhajoba disertační práce: Pro vykonání obhajoby disertace je nutné prostřednictvím oddělení vědy příslušné fakulty předložit předsedovi oborové rady 4 vyhotovení disertační práce (v češtině nebo v angličtině) v listinné podobě a v elektronické podobě na 4 hmotných nosičích (CD-ROM/DVD) včetně tezí
8 (autoreferátu), které by měly obsahovat abstrakt v češtině a v angličtině. Dále zároveň s žádostí o obhajobu disertační práce, kde bude uveden název práce v českém i v anglickém jazyce, student předloží seznam publikační činnosti k tématu disertace taktéž v českém a anglickém jazyce. Pro obhajobu disertační práce musí komise určit alespoň 2 oponenty, kteří vypracují oponentské posudky na předloženou práci. Oponenti jsou povinni odevzdat předsedovi komise posudek nejpozději do 2 měsíců po obdržení práce nebo nejpozději do 14 dnů oznámit, že posudek vypracovat nemohou. Obhajoba disertační práce se zpravidla koná do 6 týdnů po doručení oponentských posudků. Datum a místo obhajoby stanoví děkan a oznámí je nejméně 3 týdny předem členům komise a oponentům. O termínu obhajoby bude student informován prostřednictvím příslušného oddělení vědy. Důležitá poznámka: Žádá-li student uznání zkoušky z angličtiny, nesmí být absolvování zkoušky starší 10-ti let. Totéž platí pro uznání absolvovaných povinných kurzů. Profil absolventa doktorského studijního programu Biologie a patologie buňky: Absolvent oboru je seznámen se základy biologie buňky a s biologickou podstatou základních typů patologických procesů. Rozsáhlé znalosti jsou vyžadovány v oblasti problematiky disertační práce. Je seznámen se základními typy metodických přístupů používaných ke studiu buněk. Osvojil si samostatné vědecké myšlení, tj. schopnost shromáždit a kriticky zhodnotit současný stav vědomostí a navrhnout řešení, včetně experimentálního modelování. Metodické přístupy zvolené pro řešení tématu zvládá samostatně. Je schopen interpretace získaných výsledků a diskusi k nim na vědeckých akcích. Své znalosti z oboru a nově získané poznatky je schopen předávat v rámci pre- i postgraduálních výukových procesů.
OBOROVÁ RADA BIOLOGIE A PATOLOGIE BUŇKY (OR 02)
OBOROVÁ RADA BIOLOGIE A PATOLOGIE BUŇKY (OR 02) Otázky ke státní doktorské zkoušce a doporučená literatura: Otázky ke státní doktorské zkoušce: 1. základní chemické složení buněk (anorganické a organické
VíceOBOROVÁ RADA BIOCHEMIE A PATOBIOCHEMIE
OBOROVÁ RADA BIOCHEMIE A PATOBIOCHEMIE Předseda: Stanislav Štípek, prof., MUDr., DrSc. Ústav lékařske biochemie a laboratorní disgnostiky 1. LF UK Kateřinská 32, 121 08 Praha 2 tel.: 224 964 283 fax: 224
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
VíceBuňky, tkáně, orgány, soustavy
Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma
VíceOkruhy otázek ke zkoušce
Okruhy otázek ke zkoušce 1. Úvod do biologie. Vznik života na Zemi. Evoluční vývoj organizmů. Taxonomie organizmů. Původ a vývoj člověka, průběh hominizace a sapientace u předků člověka vyšších primátů.
VíceSylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně
Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky Buněčná podstata reprodukce a dědičnosti Struktura a funkce prokaryot Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně
VíceRIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA
RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA 1. Genotyp a jeho variabilita, mutace a rekombinace Specifická imunitní odpověď Prevence a časná diagnostika vrozených vad 2. Genotyp a prostředí Regulace buněčného
VíceVýuka genetiky na Přírodovědecké fakultě UK v Praze
Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě UK v Praze Studium biologie na PřF UK v Praze Bakalářské studijní programy / obory Biologie Biologie ( duhový bakalář ) Ekologická a evoluční biologie ( zelený
VíceBUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ SPOLEČNÉ ZNAKY ŽIVÉHO - schopnost získávat energii z živin pro své životní potřeby - síla aktivně odpovídat na změny prostředí - možnost růstu, diferenciace a reprodukce
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován
VíceTématické okruhy pro státní závěrečné zkoušky
Tématické okruhy pro státní závěrečné zkoušky Obor Povinný okruh Volitelný okruh (jeden ze dvou) Forenzní biologická Biochemie, pathobiochemie a Toxikologie a bioterorismus analýza genové inženýrství Kriminalistické
VíceExprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie - genetická informace v DNA -> RNA -> primárního řetězce proteinu 1) transkripce - přepis z DNA do mrna 2) translace - přeložení z kódu nukleových
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
Více1. Definice a historie oboru molekulární medicína. 3. Základní laboratorní techniky v molekulární medicíně
Obsah Předmluvy 1. Definice a historie oboru molekulární medicína 1.1. Historie molekulární medicíny 2. Základní principy molekulární biologie 2.1. Historie molekulární biologie 2.2. DNA a chromozomy 2.3.
VíceVýuka genetiky na PřF OU K. MALACHOVÁ
Výuka genetiky na PřF OU K. MALACHOVÁ KATEDRA BIOLOGIE A EKOLOGIE BAKALÁŘSKÉ STUDIJNÍ PROGRAMY Experimentální Systematická Aplikovaná (prezenční, kombinovaná) Jednooborová Dvouoborová KATEDRA BIOLOGIE
VíceObecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník
Obecná biologie a genetika B53 volitelný předmět pro 4. ročník Charakteristika vyučovacího předmětu Vyučovací předmět vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda, vzdělávacího oboru Biologie. Mezipředmětové
VíceNejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost
BUŇKA Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence Buňka je schopna uskutečňovat základní funkce organismu: obrázky použity z Nečas: BIOLOGIE LIDSKÉ TĚLO Alberts: ZÁKLADY BUNĚČNÉ BIOLOGIE
VíceDUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 3 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 02.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: chromatin - stavba, organizace a struktura
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. MBIO1/Molekulární biologie 1 Tento projekt je spolufinancován
VíceBUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:
BUNĚČ ĚČNÁ STAVBA ŽIVÝCH ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA: Prokaryota, eukaryota, viry, bakterie, živočišná buňka, rostlinná buňka, organely buněčné jádro, cytoplazma, plazmatická membrána, buněčná stěna, ribozom,
VíceVýuka genetiky na Přírodovědecké fakultě MU
MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě MU Jiří Doškař Ústav experimentální biologie, Oddělení genetiky a molekulární biologie 1 V akademickém roce 1964/1965
Více2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:
Výběrové otázky: 1. Součástí všech prokaryotických buněk je: a) DNA, plazmidy b) plazmidy, mitochondrie c) plazmidy, ribozomy d) mitochondrie, endoplazmatické retikulum 2. Z následujících tvrzení, týkajících
VíceBUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY
BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY 1 VÝZNAM BUNĚČNÉ MOTILITY A MOLEKULÁRNÍCH MOTORŮ V MEDICÍNĚ Příklad: Molekulární motor: dynein Onemocnění: Kartagenerův syndrom 2 BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY
VíceÚvod Cytológia Bunka Chemické zloženie živej hmoty Membránové štruktúry bunky... 17
Obsah Úvod... 3 1. Cytológia... 4 1.1 Bunka... 4 1.2 Chemické zloženie živej hmoty... 6 1.3 Membránové štruktúry bunky... 17 1.3.1 Plazmatická membrána (PM)... 17 1.3.2 Mitochondria... 19 1.3.3 Endoplazmatické
VíceMolekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA
Molekulární základy dědičnosti Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulární genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace DNA RNA
VíceUniverzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii
Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta Buňka. Stavba a funkce buněčné membrány. Transmembránový transport. Membránové organely, buněčné kompartmenty. Ústav pro histologii a embryologii Doc. MUDr.
VícePŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE
PŘEDMLUVA 8 1. ZÁKLADY HISTOLOGICKÉ TECHNIKY 9 1.1 Světelný mikroskop a příprava vzorků pro vyšetření (D. Horký) 9 1.1.1 Světelný mikroskop 9 1.1.2 Zásady správného mikroskopování 10 1.1.3 Nejčastější
VíceNukleové kyseliny Replikace Transkripce translace
Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace Prokaryotická X eukaryotická buňka Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen) Život závisí na schopnosti buněk skladovat,
VíceZkušební okruhy k přijímací zkoušce do magisterského studijního oboru:
Biotechnologie interakce, polarita molekul. Hydrofilní, hydrofobní a amfifilní molekuly. Stavba a struktura prokaryotní a eukaryotní buňky. Viry a reprodukce virů. Biologické membrány. Mikrobiologie -
VíceSoulad studijního programu. Molekulární a buněčná biologie
Standard studijního Molekulární a buněčná biologie A. Specifika a obsah studijního : Typ Oblast/oblasti vzdělávání Základní tematické okruhy Kód Rozlišení Profil studijního Propojení studijního s tvůrčí
VíceDEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ NA ÚMG
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ NA ÚMG Místo konání: Datum a doba konání: Budova F, Vídeňská 1083, 142 20 Praha 4-Krč 23. 11. 2015 od 9:00 do 15:00 hod. Kontakt pro styk s veřejností: Organizační záležitosti: Odborné
VíceMolekulární diagnostika
Molekulární diagnostika Odry 11. 11. 2010 Michal Pohludka, Ph.D. Buňka základní jednotka živé hmoty Všechny v současnosti známé buňky se vyvinuly ze společného předka, tedy buňky, která žila asi před 3,5-3,8
VíceMolekulární a buněčná biologie, genetika a virologie
Publikováno z 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze ( https://www.lf2.cuni.cz) Molekulární a buněčná biologie, genetika a virologie Okruhy otázek ke státní doktorské zkoušce Část molekulární biologie
VíceMolekulární medicína v teorii a praxi
Molekulární medicína v teorii a praxi Doc. MUDr. Viktor Kožich, CSc. Společný projekt UK-1.LF a biotechnologické společnosti Genzyme Medicína 21.století Komplexní a nákladná Založená na znalosti molekulových
VíceVÝBĚROVÁ ŘÍZENÍ CENTRUM REGIONU HANÁ PROJEKT EXCELENTNÍ VÝZKUM (OP VVV)
VÝBĚROVÁ ŘÍZENÍ CENTRUM REGIONU HANÁ PROJEKT EXCELENTNÍ VÝZKUM (OP VVV) Oddělení biofyziky - absolvování magisterského studia v oboru biofyzika, biochemie nebo v biologickém oboru - prezenční Ph.D. studium
VíceČ. j.: TF/5/14 V Praze dne
Č. j.: TF/5/14 V Praze dne 5.11.2014 Pokyn děkana K realizaci Studijního a zkušebního řádu pro studium v doktorských studijních programech České zemědělské univerzity v Praze na Technické fakultě ČZU v
VíceSemestrální přednášky a kurzy ve školním roce 2013/2014
Semestrální přednášky a kurzy ve školním roce 2013/2014 Základy molekulární biologie - 17AMBZMB, zimní semestr (ZS), 2+2 hod. týdně, Fakulta biomedicínského inženýrství (FBMI), ČVUT v Praze. Kurz seznamuje
VíceVÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ
FUNKCE PROTEINŮ 1 VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ Příklad: protein: dystrofin onemocnění: Duchenneova svalová dystrofie 2 3 4 FUNKCE PROTEINŮ: 1. Vztah struktury a funkce proteinů 2. Rodiny proteinů
VíceAplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě
BIOLOGICKÉ VĚDY Podle zkoumaného organismu Mikrobiologie (viry, bakterie) Mykologie (houby) Botanika (rostliny) Zoologie (zvířata) Antropologie (člověk) Hydrobiologie (vodní organismy) Pedologie (půda)
VíceCytologie. Přednáška 2010
Cytologie Přednáška 2010 Buňka 1.Velikost 6 200 µm, průměrná velikost 20um 2. JÁDRO a CYTOPLAZMA 3. ORGANELY (membránové) 4. CYTOPLAZMATICKÉ INKLUZE 5. CYTOSKELET 6. Funkční systémy eukaryotické buňky:
VícePropojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/
Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0032 KBB/ZGEN Základy genetiky Dana Šafářová KBB/ZGEN Základy genetiky Rozsah: 2+1
VíceTematické okruhy k SZZ v bakalářském studijním oboru Zdravotní laborant bakalářského studijního programu B5345 Specializace ve zdravotnictví
Tematické okruhy k SZZ v bakalářském studijním oboru Zdravotní laborant bakalářského studijního programu B5345 Specializace ve zdravotnictví Dle čl. 7 odst. 2 Směrnice děkana pro realizaci bakalářských
VíceBílkoviny a rostlinná buňka
Bílkoviny a rostlinná buňka Bílkoviny Rostliny --- kontinuální diferenciace vytváření orgánů: - mitotická dělení -zvětšování buněk a tvorba buněčné stěny syntéza bílkovin --- fotosyntéza syntéza bílkovin
VíceAUG STOP AAAA S S. eukaryontní gen v genomové DNA. promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4. kódující oblast. introny
eukaryontní gen v genomové DNA promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4 kódující oblast introny primární transkript (hnrna, pre-mrna) postranskripční úpravy (vznik maturované mrna) syntéza čepičky AUG vyštěpení
VíceTypy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).
Typy nukleových kyselin Existují dva typy nukleových kyselin (NA, z anglických slov nucleic acid): deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA). DNA je lokalizována v buněčném jádře, RNA v cytoplasmě a
VíceČíslo a název projektu Číslo a název šablony
Číslo a název projektu Číslo a název šablony DUM číslo a název CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT SSOS_ZE_1.05
Více19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza
19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza Proteosyntéza vyžaduje především zajištění primární struktury. Informace je uložena v DNA (ev. RNA u některých virů) trvalá forma. Forma uskladnění
VíceFYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz
FYZIOLOGIE ROSTLIN Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz Studijní literatura: Hejnák,V., Zámečníková,B., Zámečník, J., Hnilička, F.: Fyziologie rostlin.
VíceOBOROVÁ RADA Fyziologie a patofyziologie člověka
OBOROVÁ RADA Fyziologie a patofyziologie člověka Předseda Prof. MUDr. Jaroslav Pokorný, DrSc. Fyziologický ústav 1. LF UK, Albertov 5, 128 00 Praha 2 e-mail: jaroslav.pokorny@lf1.cuni.cz Členové Prof.
VíceBUNĚČNÁ TRANSFORMACE A NÁDOROVÉ BUŇKY
BUNĚČNÁ TRANSFORMACE A NÁDOROVÉ BUŇKY 1 VÝZNAM BUNĚČNÉ TRANSFORMACE V MEDICÍNĚ Příklad: Buněčná transformace: postupná kumulace genetických změn Nádorové onemocnění: kolorektální karcinom 2 3 BUNĚČNÁ TRANSFORMACE
VíceBiologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat
Biologie buňky 1665 - Robert Hook (korek, cellulae = buňka) Cytologie - věda zabývající se studiem buňek Buňka ozákladní funkční a stavební jednotka živých organismů onejmenší známý uspořádaný dynamický
VíceÚloha protein-nekódujících transkriptů ve virulenci patogenních bakterií
Téma bakalářské práce: Úloha protein-nekódujících transkriptů ve virulenci patogenních bakterií Nové odvětví molekulární biologie se zabývá RNA molekulami, které se nepřekládají do proteinů, ale slouží
VíceŘÁD DOKTORSKÉHO STUDIA
Přírodovědecká fakulta Ostravské univerzity ŘÁD DOKTORSKÉHO STUDIA 1 Organizace doktorského studia (1) Doktorský studijní program se na fakultě uskutečňuje v souladu se statutem fakulty a statutem OU,
VícePříloha č.1 PŘIHLÁŠKA KE STÁTNÍ DOKTORSKÉ ZKOUŠCE Jméno a příjmení studenta včetně titulů: Kontaktní adresa: e-mail univerzitní: e-mail osobní: telefon: Školitel: Doktorský studijní program: Teoretické
VíceTématické okruhy pro státní závěrečné zkoušky
Tématické okruhy pro státní závěrečné zkoušky Program / Obor Povinný okruh Volitelný okruh (jeden ze tří) Mikrobiologie a buněčná biologie Mikrobiologie životního prostředí Obor: Mikrobiologie Bioinženýrství
VíceDUM č. 11 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 11 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 30.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: Princip genové exprese, intenzita překladu
VíceBiologie - Oktáva, 4. ročník (humanitní větev)
- Oktáva, 4. ročník (humanitní větev) Biologie Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanská Kompetence k podnikavosti
VíceOtázky ke zkoušce z Biologie (MSP, FVHE, FVL) a ke zkoušce z Biologie a mol. biol. metod (BSP, FVHE), 2018/2019
1 Otázky ke zkoušce z Biologie (MSP, FVHE, FVL) a ke zkoušce z Biologie a mol. biol. metod (BSP, FVHE), 2018/2019 Okruh A 1. Definice a podstata života, princip hierarchických systémů živých soustav 2.
VíceDEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ NA ÚMG
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ NA ÚMG Místo konání: Datum a doba konání: Budova F, Vídeňská 1083, 142 20 Praha 4-Krč 31. 10. 2014 od 9:00 do 16:00 hod. Kontakt pro styk s veřejností: Organizační záležitosti: Leona
VíceStavba dřeva. Základy cytologie. přednáška
Základy cytologie přednáška Buňka definice, charakteristika strana 2 2 Buňky základní strukturální a funkční jednotky živých organismů Základní charakteristiky buněk rozmanitost (diverzita) - např. rostlinná
VíceOR Biomedicínská informatika
OR Biomedicínská informatika Předsedkyně oborové rady Prof. RNDr. Jana Zvárová, DrSc. Ústav informatiky Akademie věd ČR, v.v.i. Pod Vodárenskou věží 2 182 07 Praha 8 tel.: 266 053 640 fax: 286 581 453
VíceEndocytóza o regulovaný transport látek v buňce
. Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce Exocytóza BUNĚČNÝ CYKLUS OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí systém regulace
VíceTEST: GENETIKA, MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE
TEST: GENETIKA, MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE 1) Důležitým biogenním prvkem, obsaženým v nukleových kyselinách nebo ATP a nezbytným při tvorbě plodů je a) draslík b) dusík c) vápník d) fosfor 2) Sousedící nukleotidy
VíceMetody molekulární biologie
Metody molekulární biologie 1. Základní metody molekulární biologie A. Izolace nukleových kyselin Metody využívající různé rozpustnosti Metody adsorpční Izolace RNA B. Centrifugační techniky o Princip
VíceChemie nukleotidů a nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie (existují vyjímky)
Chemie nukleotidů a nukleových kyselin Centrální dogma molekulární biologie (existují vyjímky) NH 2 N N báze O N N -O P O - O H 2 C H H O H H cukr OH OH nukleosid nukleotid Nukleosidy vznikají buď syntézou
VíceBuňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308
Buňka Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: 27. 10. 2012 Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308 Číslo projektu Číslo materiálu CZ.1.07/1.5.00/34.0702 VY_32_INOVACE_BIO.prima.02_buňka Škola Gymnázium, Třeboň, Na Sadech
VíceRámcová pravidla doktorského studia Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění v Praze platná od 1. listopadu 2017
Rámcová pravidla doktorského studia Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění v Praze platná od 1. listopadu 2017 Studium v doktorském studijním programu na FAMU probíhá v souladu se zněním
VíceNAŘÍZENÍ DĚKANA č. 3/2017
č. Pravidla a požadavky pro doktorské studijní programy (DSP) na FLD Pravidla a požadavky: 1) Individuální studijní plán (ISP) Předměty stanovené příslušnou oborovou radou (OR): * pokud student složí podobně
VíceZáklady buněčné biologie
Maturitní otázka č. 8 Základy buněčné biologie vypracovalo přírodozpytné sympózium LP, AM & DK na konferenci v Praze, 1. Máje 2014 Buňka (cellula) je nejmenší známý útvar, který je schopný všech životních
VíceP 8109 Obecná teorie a dějiny umění a kultury DĚJINY VÝTVARNÉHO UMĚNÍ
P 8109 Obecná teorie a dějiny umění a kultury DĚJINY VÝTVARNÉHO UMĚNÍ Vstupní požadavky Uchazeč musí být absolventem magisterského studia nejlépe oboru dějiny umění či historie, pomocných věd historických,
VíceLaboratoř molekulární patologie
Laboratoř molekulární patologie Ústav patologie FN Brno Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. 19.11.2014 Složení laboratoře stálí členové Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Mgr. Květa Lišková Mgr. Lenka Pitrová
Více15 hodin praktických cvičení
Studijní program : Zubní lékařství Název předmětu : Základy imunologie Rozvrhová zkratka : KIM/ZUA1 Rozvrh výuky : 15 hodin přednášek 15 hodin praktických cvičení Zařazení výuky : 4. ročník, 7. semestr
VíceMetody používané v MB. analýza proteinů, nukleových kyselin
Metody používané v MB analýza proteinů, nukleových kyselin Nukleové kyseliny analýza a manipulace Elektroforéza (délka fragmentů, čistota, kvantifikace) Restrikční štěpení (manipulace s DNA, identifikace
VíceZáklady molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra
Základy molekulární a buněčné biologie Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra Genetický aparát buňky DNA = nositelka genetické informace - dvouvláknová RNA: jednovláknová mrna = messenger
VíceMEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK
MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK PLASMATICKÁ MEMBRÁNA EUKARYOTICKÝCH BUNĚK Všechny buňky (prokaryotické a eukaryotické) jsou ohraničeny membránami zajišťujícími integritu a funkci buněk Ochrana
VíceP 7310 Filologie SLOVANSKÉ LITERATURY
P 7310 Filologie SLOVANSKÉ LITERATURY Vstupní požadavky Uchazeč musí být absolventem magisterského studia, nejlépe některého z oborů slovanské filologie. Doktorské studium oboru předpokládá dobrou aktivní
VíceMetody používané v MB. analýza proteinů, nukleových kyselin
Metody používané v MB analýza proteinů, nukleových kyselin Nukleové kyseliny analýza a manipulace Elektroforéza (délka fragmentů, čistota, kvantifikace) Restrikční štěpení (manipulace s DNA, identifikace
VíceMgr. Veronika Papoušková, Ph.D. Brno, 20. března 2014
Co je to CEITEC? Mgr. Veronika Papoušková, Ph.D. Brno, 20. března 2014 Pět oborů budoucnosti, které se vyplatí studovat HN 28. 1. 2013 1. Biochemie 2. Biomedicínské inženýrství 3. Průmyslový design 4.
VíceNukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace
ukleové kyseliny Replikace Transkripce, RA processing Translace Prokaryotická X eukaryotická buňka Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen) Život závisí na schopnosti
VíceProkaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae
Živočišná buňka Prokaryota x Eukaryota Vibrio cholerae Dělení živočišných buněk: buňky jednobuněčných organismů (volně žijící samostatné jednotky) buňky mnohobuněčných větší morfologické i funkční celky
VíceCentrální dogma molekulární biologie
řípravný kurz LF MU 2011/12 Centrální dogma molekulární biologie Nukleové kyseliny 1865 zákony dědičnosti (Johann Gregor Mendel) 1869 objev nukleových kyselin (Miescher) 1944 genetická informace v nukleových
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. OBVSB/Obecná virologie Tento projekt je spolufinancován Evropským
Více25.2.2014. Genomika. Obor genetiky, který se snaží. stanovit úplnou genetickou informaci. organismu a interpretovat ji v. termínech životních pochodů.
Genomika Obor genetiky, který se snaží stanovit úplnou genetickou informaci organismu a interpretovat ji v termínech životních pochodů. 1 Strukturní genomika stanovení sledu nukleotidů genomu organismu,
VíceMolekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA
Molekulárn rní základy dědičnosti Ústřední dogma molekulárn rní biologie Struktura DNA a RNA Ústřední dogma molekulárn rní genetiky - vztah mezi nukleovými kyselinami a proteiny proteosyntéza replikace
VíceBiologie - Oktáva, 4. ročník (přírodovědná větev)
- Oktáva, 4. ročník (přírodovědná větev) Biologie Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanská Kompetence k
VíceInterakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková
Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou B. Dvořánková Obsah přednášky Buňka a její organely Extracelulární matrix Interakce buněk s ECM i navzájem Kultivace buněk in vitro Buněčné jádro Alberts: Molecular
VíceSoučasná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav
Buněčná teorie: Počátky formování: 1840 a dále, Jan E. Purkyně myšlenka o analogie rostlinného a živočišného těla (buňky zrníčka) Schwann T. Virchow R. nové buňky vznikají pouze dělením buněk již existujících
VíceVzdělávání zdravotních laborantek v oblasti molekulární biologie
Vzdělávání zdravotních laborantek v oblasti molekulární biologie Beránek M., Drastíková M. Ústav klinické biochemie a diagnostiky, Lékařská fakulta UK a Fakultní nemocnice Hradec Králové beranek@lfhk.cuni.cz
VíceSměrnice děkana 8/2014 Organizace studia v doktorských studijních oborech
Směrnice děkana 8/2014 Organizace studia v doktorských studijních oborech Jméno Funkce Datum Podpis Garant: doc. Ing. Klára Antlová, Ph.D. proděkanka pro 18. 10. 2018 vědu a výzkum Právní kontrola: Mgr.
VíceA. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům
Karlova univerzita, Lékařská fakulta Hradec Králové Obor: všeobecné lékařství - test z biologie Vyberte tu z nabídnutých odpovědí (1-5), která je nejúplnější. Otázka Odpověď 1. Mezi organely membránového
VíceInformace pro studenty doktorského studijního programu obecná jazykověda a teorie komunikace (OJTK)
Informace pro studenty doktorského studijního programu obecná jazykověda a teorie komunikace (OJTK) Tento dokument je určen pro studenty, kteří zahájili své studium v akademickém roce 212/213 (tedy od
VíceTěsně před infarktem. Jak předpovědět infarkt pomocí informatických metod. Jan Kalina, Marie Tomečková
Těsně před infarktem Jak předpovědět infarkt pomocí informatických metod Jan Kalina, Marie Tomečková Program, osnova sdělení 13,30 Úvod 13,35 Stručně o ateroskleróze 14,15 Měření genových expresí 14,00
VíceCo nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno
Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno Brno, 17.5.2011 Izidor (Easy Door) Osnova přednášky 1. Proč nás rakovina tolik zajímá?
VíceVÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ
REGULACE APOPTÓZY 1 VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ Příklad: Regulace apoptózy: protein p53 je klíčová molekula regulace buněčného cyklu a regulace apoptózy Onemocnění: více než polovina (70-75%) nádorů
VíceZákladní pojmy obecné genetiky, kvalitativní a kvantitativní znaky, vztahy mezi geny
Obecná genetika Základní pojmy obecné genetiky, kvalitativní a kvantitativní znaky, vztahy mezi geny Doc. RNDr. Ing. Eva PALÁTOVÁ, PhD. Ing. Roman LONGAUER, CSc. Ústav zakládání a pěstění lesů LDF MENDELU
VíceZáklady histologie. prof. MUDr. RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc. Recenzovaly: doc. MUDr. Jitka Kočová, CSc. doc. RNDr. Viera Pospíšilová, CSc.
Základy histologie prof. MUDr. RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc. Recenzovaly: doc. MUDr. Jitka Kočová, CSc. doc. RNDr. Viera Pospíšilová, CSc. Vydala Univerzita Karlova v Praze Nakladatelství Karolinum jako
Více5 hodin praktických cvičení
Studijní program : Všeobecné lékařství Název předmětu : Lékařská genetika Rozvrhová zkratka : LGE/VC0 Rozvrh výuky : 5 hodin seminářů 5 hodin praktických cvičení Zařazení výuky : 4. ročník, 7., 8. semestr
Vícehttp://www.accessexcellence.org/ab/gg/chromosome.html
3. cvičení Buněčný cyklus Mitóza Modifikace mitózy 1 DNA, chromosom genetická informace organismu chromosom = strukturní podoba DNA během dělení (mitózy) řetězec DNA (chromonema) histony další enzymatické
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í I ti d j dělá á í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním
Více