Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 7. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů

Transkript

1 Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 7. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Fungi ODDĚLENÍ: Ascomycota TŘÍDA: Lecanoromycetes (lichenizované askomycety) ŘÁD: Lecanorales s.l. Cladonia rangiferina (HB) Cetraria islandica Usnea sp. (HB) (HB) Pseudevernia furfuracea (HB) Hypogymnia physodes Xanthoria parietina Peltigera aphthosa (HB) (HB) (TP, HB)

2 Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 7. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů - pokračování ŔÁD: Lecanorales Rhizocarpon geographicum (HB) Lecidea sp. Lecanora conizaeoides Cladonia fimbriata Cladonia macilenta Collema sp. Physcia aipolia (HB) (HB) (HB) (HB) (HB) (TP, HB)

3 Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 7. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů - dokončení TŘÍDA: Chaetothyriomycetes ŘÁD: Verrucariales Verrucaria sp. (HB) Dermatocarpon luridum (TP, HB) ODDĚLENÍ: Basidiomycota TŘÍDA: Agaricomycetes ŘÁD: Agaricales Lichenomphalina hudsoniana (OP)

4 ODDĚLENÍ: Ascomycota TŘÍDA: Lecanoromycetes ODDĚLENÍ: Basidiomycota TŘÍDA: Agaricomycetes ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA LICHENIZOVANÝCH HUB komplexní složené organismy mykobiont (houba) a fotobiont (řasa, sinice) ekologická (nikoliv taxonomická) skupina lišejníků, respektive lichenizovaných hub, je začleňována do systému hub podle výraznějšího mykobionta asi v 97 % se na stavbě lišejníků podílejí vřeckovýtrusé houby (tř. Lecanoromycetes a tř. Chaetothyriomycetes), ve 3% pak stopkovýtrusé houby (tř. Agaricomycetes) široká škála nepohlavního rozmnožování, při pohlavním procesu převažují gymnokarpní typy nad pyrenokarpními

5 pionýrské organizmy, ekologicky významné především v extrémních biotopech a ekosystémech (vysokohoří, polární oblasti, pouště apod.), jedinečné bioindikační vlastnosti z ČR dosud známo asi 1400 druhů lišejníků (včetně řady dnes již vyhynulých), celosvětově přibližně 15 tisíc druhů

6 Cladonia rangiferina dutohlávka sobí Dutohlávka sobí je řazena do podrodu Cladina, charakterizovaného vzpřímenou keříčkovitou stélkou bez šupin a s povrhem kmínků (podécií) bez korové vrstvy. Výskyt: na kyselých půdách, v borech, na vřesovištích, rašeliništích, pastvinách, kamenných sutích i lesnatých stráních; častý druh. Kmínky šedé, popelavé až bělavé, koncové větévky jednostranně převislé.

7 Cetraria islandica - pukléřka islandská Na keříčkovité stélce možno pozorovat podlouhlé prohlubeniny - pseudocyfely, sloužící k výměně plynů. Odumírající bazální části stélky často zbarveny do oranžova - fumarprotocetrarová kyselina, látka využívaná jako léčivo. Výskyt: vřesoviště, bory, rašeliniště i vysokohorská bezlesí; častý, velmi variabilní druh.

8 Usnea hirta provazovka srstnatá; příklad zpravidla poněkud drobnějšího druhu provazovky, který se velmi pozvolna v současné době navrací na původní stanoviště. Usnea sp. provazovka Epifyticky rostoucí keříčkovité stélky řady druhů provazovek mohou být i velmi dlouhé (např. druh Usnea longissima, nalezený v ČR naposledy na Šumavě v polovině 19. století, dosahuje až několika metrů délky!) a mohou zejména v horských oblastech bez výrazného znečištění ovzduší vytvářet na větvích stromů i souvislé a nepřehlédnutelné záclonovité porosty.

9 Keříčkovitý lišejník se šedivou stélkou (na rubu alespoň při bázi sazově černou); velmi variabilní druh. Výskyt: epifyt, hojný především ve vyšších polohách na kyselých substrátech (např. smrk, bříza). Pseudevernia furfuracea terčovka otrubčitá Schéma a fotografie příčného řezu stélkou s izídiemi (tmavé kulovité útvary jsoubuňky fotobionta). Celkový vzhled terčovky; střední část stélky (tmavší zbarvení) hustě pokrývají nápadné válcovité izídie.

10 Hypogymnia physodes terčovka bublinatá soredie Rtovité sorály jsou charakteristické pro vzhůru ohrnuté okraje laloků stélek. Na okrajích laloků možno pozorovat též drobné, četné pyknidy. Výskyt: jeden z nejběžnějších epifytických lišejníků s lupenitou stélkou (méně často roste též epiliticky); relativně toxitolerantní vůči mírnému znečištění ovzduší.

11 Xanthoria parietina terčník zední Lupenitá stélka s lekanorovitým typem apothecií; žluté zbarvení je způsobeno antraquinony. Výskyt: epifyticky na dřevě, zvláště na stromech podél komunikací, či epiliticky na skalách; častý nitrofilní druh.

12 Peltigera aphthosa hávnatka bradavičnatá (trvalý preparát, herbářová položka) bradavičnatá cefalodia na povrchu stélky s druhým symbiontem (Nostoc) Živě jablkově zelené zbarvení stélky tohoto druhu způsobeno hlavním symbiontem zelenou kokální řasou. Většina hávnatek však obsahuje jediného symbionta sinici Nostoc a jejich stélky jsou proto za vlhka modrošedé. Výskyt: travnatá vlhká místa v lesích, často porůstá mechy; podobně jako řada dalších druhů tohoto rodu dnes vzácná.

13 Příčný řez heteromerickou stélkou (Peltigera aphthosa) Obecné schéma příčného řezu heteromerickou stélkou Fotografie příčného řezu stélkou Peltigera aphthosa svrchní korová vrstva (epidermis) gonidiová vrstva (fotobiont) cefalodium (Nostoc) dřeňová vrstva rhiziny spodní korová vrstva (u rodu Peltigera není spodní kůra vyvinuta!)

14 korová vrstva gonidiová vrstva dřeňová vrstva

15 Rhizocarpon geographicum mapovník zeměpisný apothecium lecideovitého typu prothalus na okraji stélky a mezi aerolami (pouze mykobiont) žlutá aerolovitá korovitá stélka Výskyt: na silikátových skalách a balvanech, vzácněji též např. na zdech z přírodního kamene od nížin do vysokohoří; častý druh. Sutě jsou také velmi typickým biotopem tohoto druhu

16 schema lecideového typu apothecia Lecidea sp. šálečka Lecidea fuscoatra gonidiová vrstva a korová vrstva (epidermis) končí pod apotéciem Korovité lišejníky s tmavě zbarvenými apothecii, rostoucí na kyselých horninách; řada podobných rodů je rozlišitelná pouze mikroskopicky.

17 Lecanora conizaeoides mísnička zelenavá schéma lekanorového typu apothecia stélkový okraj (excipulum) hymenium gonidiová vrstva a korová vrstva (epidermis) vybíhají až k okraji hymenia Výskyt: drobný a nenápadný epifyt invazního charakteru rostoucí na borkách jehličnanů a listnatých dřevin i v silně znečištěných oblastech ( lišejníková poušť v centrech městských a průmyslových aglomerací).

18 Cladonia fimbriata dutohlávka třásnitá Podrod Cladonia je charakterizován tzv. dimorfickou stélkou; vyvíjejí se různě tvarované duté kmínky (podécia) a bazální přízemní šupiny. Druh Cladonia fimbriata má kmínky na vrcholu pohárkovitě rozšířené a jejich povrch je sorediózní. Výskyt: na mechatých skalách, trouchnivějícím dřevě, bázích stromů i na holé lesní půdě či na vřesovištích a rašeliništích; velmi hojný druh.

19 Cladonia macilenta dutohlávka vyzáblá Přízemní šupiny drobné, kmínky (podécia) bez pohárků, na vrcholku s nápadnými, šarlatově červenými apothecii. Povrch kmínků je pokryt jemně zrnitými sorediemi. Výskyt: na kyselých, humózních či písčitých stanovištích, ale také na trouchnivějícím dřevě či odumírajícím mechu.

20 Collema sp. huspeník Collema cristatum huspeník hřebenitý; příklad lišejníku s homeomerickou stélkou tvořenou úzkými, žlábkovitými laloky, na okrajích s drobnějšími naduřelými lalůčky; fotobiontem je sinice rodu Nostoc; stélka za vlhka mnohonásobně zvětší svůj objem a má rosolovitý charakter. Výskyt: na vlhkých vápencových skalách. Schéma příčného řezu stélkou, v níž není rozlišena gonidiová a dřeňová vrstva (obě složky jsou téměř rovnoměrně propleteny v celém profilu) a bez vyvinuté vnější i vnitřní korové vrstvy (epidermis). celkový vzhled lišejníku za vlhka

21 Physcia aipolia terčovník lysý (trvalý preparát, herbářová položka) Výskyt: epifyticky na borce listnatých stromů, zejména v nižších polohách. Lekanorový typ apothecia (viz schema a fotografie příčného řezu plodnicí) se světle šedivým až bělavým zbarvením excipula a temně šedivým povrchem hymenia.

22 příčný řez lekanorovým typem apothecia

23 Verrucaria sp. bradavnice Četní zástupci r. Verrucaria jsou korovité pyrenokarpní lišejníky, které často rostou zanořeny do substrátu (endolitický růst). Druhy tohoto rodu jsou charakteristické zejména pro krasové oblasti, kde urychlují zvětrávání vápnitých hornin, některé druhy však rostou i na kamenech a skalách ponořených ve vodě. Verrucaria dufourii se vyskytuje v horských až alpínských polohách na vápencích. ukázka schémat různých typů do substrátu zanořených perithecií v rodu Verrucaria

24 Dermatocarpon luridum nitroplodka říční (trvalý preparát) Výskyt: na silikátových kamenech podél břehů horských potoků s neznečistěnou vodou (bioindikátor), zvláště pak v horských oblastech. ostiolum perifýzy vřecka a parafýzy Schéma perithecia a fotografie příčného řezu stélkou (řez zde neprochází ostiolem) Pyrenokarpní lišejník se svrchní stranou stélky šedou, olivově nebo nahnědle černou, avšak za vlhka zelené barvy (prosvítá fotobiont), s laloky střechovitě se kryjícími.

25 Výskyt: vzácně na kyselé rašelině, surovém humusu, na mechu, většinou na zastíněných, vlhkých a chladných stanovištích, na vrchovištích a severních svazích krytých po dlouhou dobu sněhem. Lichenomphalina hudsoniana kalichovka Hudsonova (obrazová prezentace) Stélka šupinovitá, sestávající z mušlovitých, za vlhka sytě zelených šupin, z nichž může vyrůst asi 1-3 cm vysoká kloboukatá plodnice (mykobiontem je stopkovýtrusá houba).