Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 12. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů

Transkript

1 Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 12. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Plantae (podříše Viridiplantae) ODDĚLENÍ: Marchantiophyta TŘÍDA: Marchantiopsida ŘÁD: Marchantiales Marchantia polymorpha (TP, HB) TŘÍDA: Jungermanniopsida ŘÁD: Fossombroniales Pellia epiphylla (HB) ŘÁD: Lepicoleales Ptilidium ciliare (TP, HB) ŘÁD: Jungermanniales Lepidozia reptans (VP, HB)

2 Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 12. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů - pokračování ŘÁD: Jungermanniales Plagiochila porelloides (HB) ODDĚLENÍ: Bryophyta TŘÍDA: Sphagnopsida ŘÁD: Sphagnales Sphagnum fimbriatum (HB) Sphagnum palustre (VP, HB) TŘÍDA: Polytrichopsida ŘÁD: Polytrichales Polytrichum commune (TP, HB)

3 Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 12. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů - dokončení TŘÍDA: Bryopsida ŘÁD: Dicranales Dicranella heteromalla (OP, HB) Leucobryum glaucum (HB) ŘÁD: Pottiales Syntrichia ruralis (TP, HB) ŘÁD: Bryales Plagiomnium cuspidatum (TP, HB)

4 Pozn.: 12. praktické cvičení je věnováno mechorostům srovnání gametofytu játrovek a mechů. Na některých biotopech nebo v ekosystémech (např. přirozené lesy, rašeliniště, vysokohoří atd.) mohou mechorosty tvořit velmi podstatnou či dokonce dominantní složku vegetace.

5 ŘÍŠE: Plantae (podříše Viridiplantae) ODDĚLENÍ: Marchantiophyta ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA stélka játrovek frondózní (lupenitá) nebo foliózní (listnatá), případně semifoliózní tř. Jungermanniopsida zahrnuje frondózní játrovky pouze se základním pletivem a především všechny foliózní játrovky tř. Marchantiopsida zahrnuje frondózní játrovky s rozlišeným základním a asimilačním pletivem u foliózních játrovek jsou fyloidy rozmístěny na kauloidu ve dvou, proti sobě ležících řadách, může se vytvářet i třetí řada zpravidla drobnějších amfigastrií na ventrální straně kauloidu

6 další význačné charakteristiky: velmi drobné, záhy pomíjivý prvoklíček (protonema)protonema, jednobuněčné rhizoidy (mohou být i čípkaté), fyloidy bez žebra s izodiametrickými buňkami, po dozrání výtrusů puká tobolka podélnými štěrbinami a vytváří chlopně, v tobolce přítomny mrštníky (elatery) ve srovnání s mechy méně početná skupina skupina (v ČR známo 204 druhů, celosvětově asi 5 tisíc druhů) vyskytujících se především na vlhčích biotopech (epifytické, terestrické i epilitické druhy)

7 Marchantia polymorpha porostnice mnohotvárná (trvalý preparát, herbářová položka) Na dorzální straně stélky jsou i pouhým okem patrná políčka dýchacích dutin se světlejšími dýchacími otvory Výskyt: na nejrůznějším podkladu, často např. na kamenech podél potoků ve volné přírodě, ale i na sušších stanovištích v okolí lidských sídel; velmi variabilní a hojná játrovka.

8 Příčný řez frondózní stélkou Marchantia polymorpha soudečkovitý dýchací otvor svrchní korová vrstva (epidermis) asimilační vrstva dřeňová vrstva čípkatý rhizoid hladký rhizoid fotografie příčného řezu schema příčného řezu

9 Pellia epiphylla pobřežnice obecná (herbářová položka) Výskyt: roste běžně od nížin do středních poloh na vlhkých, bázemi chudých stanovištích, jako jsou zejména břehy potoků. Stélka je na příčném řezu homogenní, pouze se svrchní a spodní epidermis.

10 Ptilidium ciliare brvitec chlupatý (trvalý preparát) celkový vzhled části rostliny Výskyt: na zemi na kyselých substrátech (např. vřesoviště, bory, rašeliniště), řidčeji i epifyticky na bazích stromů. cílie přední lalok zadní lalok místo, kde fyloid přisedá na kauloid kresba fyloidu

11 Lepidozia reptans - plevinka plazivá (vlastní preparát, herbářová položka) Výskyt: velmi běžná játrovka na kyselých stanovištích; roste na humózních půdách, bázích kmenů i na trouchnivějícím dřevě či na skalách. kauloid větev 3- až 4-laločný fyloid amfigastrie

12 Plagiochila asplenioides kapraďovka sleziníkovitá Fyloidy jsou u této foliózní játrovky nedělené, na okraji zubaté a na kauloidu v podloženém uspořádání. Amfigastrie nejsou vyvinuty. (herbářová položka) pohled z dorzální strany pohled z ventrální strany Výskyt: roste od nížin do subalpínského stupně, zvláště na vápnitých, živinami bohatých půdách. připojení fyloidu na kauloid, detail okraje listu a buněčné sítě

13 ŘÍŠE: Plantae (podříše Viridiplantae) ODDĚLENÍ: Bryophyta ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA gametofor mechů rozlišen na mnohobuněčné rhizoidy, kauloid a fyloidy, které jsou uspořádané na kauloidu ve šroubovici, často s vícevrstevným žebrem sporofyt tvořen zbarveným štětem, tobolkou se sloupkem a odpadavým víčkem, často vytvářen hygroskopické, jednoduché nebo dvojité, obústí prvoklíček u většiny mechů vláknitý ve srovnání s játrovkami asi třikrát početnější skupina (v ČR známo 641 druhů, celosvětově asi 15 tisíc druhů) výskyt především ve vlhčích biotopech (epifyti, epilitické i terestrické druhy)

14 Sphagnum fimbriatum rašeliník třásnitý (herbářová položka) heterofylie rozdílný tvar lodyžního a větevního fyloidu lodyžní fyloid větevní fyloid hlavička (kapitulum) Výskyt: ve vlhkých lesích (prameniště, bažiny, příkopy), místy hojný. odstálá větev svazky větví kauloid splývavá větev

15 Sphagnum palustre rašeliník člunkolistý (herbářová položka, vlastní preparát) Jeden z nejběžnějších rašeliníků u nás se širokou ekologií roste ve vlhkých lesích, na březích potoků, okrajích rašelinišť i na humusovitých skalách. Typickým (nikoliv jediným!) biotopem rašeliníků jsou horská vrchoviště. Celkem je v ČR známo 35 druhů rašeliníků. Celkový habitus některých rašeliníků: Sphagnum magellanicum, S. capillifolium a S. balticum.

16 Buněčná síť větevního fyloidu Sphagnum palustre (vlastní připrava) větevní fyloidy lodyžní fyloid příčný řez částí fyloidu spirální vzpěra pór chlorocyty hyalocyty

17 Polytrichum commune ploník obecný (trvalý preparát) Mech dosahující značných rozměrů (i přes 50 cm výšky!); roste v podmáčených lesích a na okrajích rašelinišť, ve vlhkých loukách a na humusovité půdě podél potoků od nížin do hor. Nejčastějším blízce příbuzným druhem je však Polytrichastrum formosum (ploník ztenčený), nevyžadující tak výrazné podmáčení stanoviště. Vědecké jméno rodu je odvozeno z chlupovitého charakteru čepičky.

18 Na příčném řezu vícevrstevným fyloidem je patrna soustava v podélné ose fyloidu probíhajících paralelních asimilačních lamel s rozšířenou a vykrojenou terminální buňkou. lamely detailní pohled na lamely shora

19 Dicranella heteromalla dvouhroteček různotvárný (obrazová prezentace, herbářová položka) Pro vláknitý prvoklíček (protonema) mechů jsou charakteristické šikmé příčné přehrádky mezi buňkami. Prvoklíček se může rozrůst po vyklíčení spor i do větších rozměrů a může připomínat vláknitou řasu. U většiny mechorostů je však prvoklíček pomíjivý a s vývojem gametoforu záhy zaniká. schéma prvoklíčku Výskyt: všeobecně rozšířený, pionýrský druh; roste především na zemi podél lesních cest, ale i na silikátových skalách (zejména pískovce).

20 Leucobryum glaucum bělomech sivý (herbářová položka) Výskyt: hojný druh borů a smrčin tvořící často nápadně mohutné polštářovité porosty; za sucha bělavě zelené barvy. fyloid příčný řez fyloidem při bázi chlorocyty hyalocyty

21 Syntrichia ruralis kroucenec střešní (trvalý preparát) báze fyloidu detail zubatého s rhizoidy chlupu Žebro vystupuje z fyloidu ve formě dlouhého hyalinního chlupu. Buňky v horní části fyloidu silně papilnaté, při bázi bez papil. Výskyt: hojný mech rostoucí na otevřenějších stanovištích: na zemi, často na skalách (zejména vápencových), zdech, střechách apod., od nížiny vysoko do hor.

22 Plagiomnium cuspidatum měřík bodlavý (trvalý preparát) Výskyt: hojný lesní druh stinných stanovišť, roste na zemi, bázích kmenů i na humusem pokrytých skalkách a trouchnivějícím dřevě. Fyloid je v horní polovině na okraji zubatý a po celé délce lemovaný několika řadami prosenchymatických buněk. Žebro zpravidla hrotitě vystupuje z fyloidu.