Čirůvka zemní Tricholoma terreum (Schaeff.: Fr.) P. Kumm.

Transkript

1 Čirůvka zemní Tricholoma terreum (Schaeff.: Fr.) P. Kumm. Klobouk je 3 6( 8) cm v průměru, tence masitý a křehký, zprvu kuželovitý až mírně zvoncovitě vyklenutý, v době zralosti sklenutý až plochý a uprostřed s tupým hrbolem, s téměř tupým a někdy trochu zprohýbaným okrajem, ve stáří občas paprsčitě rozpraskaným, obvykle tmavě šedě nebo hnědošedě zbarvený. Pokožka klobouku je suchá, měkce a jemně radiálně vláknitě šupinkatá až šupinkatě plstnatá, poměrně dobře slupitelná. Lupeny jsou 4 7 mm vysoké, středně husté až husté, křehké a lámavé, na okraji klobouku tupé, zoubkem přirostlé ke třeni, bělavé, v době houby_blok_imprimatur.indd 93 zralosti našedlé a obvykle s roztrhaným nebo zoubkatým ostřím. Třeň je 3 8 cm dlouhý, 0,8 1,2( 1,5) cm tlustý, křehký, obvykle válcovitý, vzácněji mírně zahnutý, zprvu plný, v době zralosti houbovitě změklý až skoro dutý, lysý, hedvábitý a podélně jemně vláknitý, pou ze v horní části jemně vločkatý, bělavý až našedlý. Dužnina je tence masitá, křehká, bílá, pod pokožkou klobouku našedlá, neměnlivá, s mírnou chutí a s nenápadným nebo zatuchle zemitým pachem. Výtrusný prach je bílý :32:47

2 Ekologie a rozšíření. Roste dosti hojně ve skupinách od září až do zámrazu, někdy i během mírné zimy. Za velmi příznivých povětrnostních podmínek ji můžeme výjimečně nalézt již koncem května, vzácně i během chladného léta. Vyskytuje se v jehličnatých (zejména borových) i smíšených lesích, ale také v parcích a zahradách, obvykle pod borovicemi, zejména na vápnitých podložích. Vyrůstá také hromadně na holé zemi v jehličí a ve spadaném listí. Kuchyňská hodnota. Je to jedlá chutná čirůvka, avšak poměrně drobná, křehká a málo vydatná. I přes tyto nedostatky je ale houbaři vyhledávaná, jelikož roste v době, kdy jiných jedlých hub bývá v lese již nedostatek. Poznámka. Mnozí houbaři ji znají též pod lidovými názvy pozemka nebo popelka. Možná záměna. Čirůvka zemní bývá nezkušenými houbaři často zaměňována s velmi chutnou čirůvkou havelkou (Tricholoma portentosum), která roste rovněž velmi často v borových lesích, ale odlišuje se větší velikostí i masitostí plodnic s kloboukem bez šupinek, lehce nažloutlými lupeny a třeněm, jakož i moučnou vůní a chutí. Podobným vzrůstem jako čirůvka zemní se vyznačuje také čirůvka šedožemlová Tricholoma scalpturatum (Fr.) Quél., kterou poznáme podle žloutnoucí dužniny, zejména po jejím otlačení nebo po poranění, a také podle moučného pachu. Této záměny se ale nemusí houbař obávat, neboť i tato čirůvka je jedlá a rovněž chutná. Nebezpečí hrozí pouze v případě záměny čirůvky zemní za jedovatou, avšak velmi vzácnou čirůvku tygrovanou Tricholoma pardinum (Pers.) Quél., která se ale pozná podle poněkud odlišného místa výskytu (roste hlavně pod buky) a také podle masitějších plodnic s výrazně tmavohnědě šupinatým kloboukem, vláknitě chloupkatého až slabě vločkovitého třeně, na bázi mírně naokrovělého nebo rezavě skvrnitého, jakož i podle moučné vůně. Naštěstí je u nás velice vzácná, takže tato případná záměna je velmi málo pravděpodobná. Obsah bioaktivních látek. Bylo zjištěno, že extrakty z čirůvky zemní vykazují antimikrobiální aktivitu jak proti některým kmenům grampozitivních, tak i proti některým kmenům gramnegativních bakterií, například Bacillus cereus ATCC 7064, Proteus vulgaris ATCC 8427, Micrococcus luteus LA 2971, M. roseus, Salmonella typhi ATCC aj. (Dügler a kol. 1999). U čirůvky zemní a dvou dalších druhů čirůvek byla nalezena význačná antioxidační aktivita (Tel a kol. 2012). 94 jedlé léčivé houby

3 Hadovka smrdutá Phallus impudicus L.: Pers. Plodnice je v mládí kulovitá nebo vejčitá, vzhledu pružně tuhého vajíčka nebo malého tenisového míčku, 4 6 cm vysoká a 3 5 cm v průměru, prostřednictvím tuhých, bělavě zbarvených myceliových kořínků vrůstající do substrátu. Vnější obal plodnice (okrovka) je bělavý až nažloutlý; pod ním je vlastní zárodek obalený rosolovitou vrstvou, který po protržení vnější okrovky vyrůstá ve zralou plodnici smržovitého vzhledu, utvořenou z válcovitého, cm dlouhého a 2 4 cm tlustého, bělavě zbarveného nosiče, připomínajícího třeň, který je porézní, uvnitř dutý a značně křehký. Dolní část nosiče vyrůstá z pevné, blanitě kožovité pochvy, která představuje zbytek vnější okrovky. Na vrcholu je nosič opatřen kloboukovitou houby_blok_imprimatur.indd 95 plodnou částí náprstkovitého až kuželovitě zvoncovitého tvaru s mnoha žebry na povrchu, pokrytými hnědavě nazelenalým slizem s odporným pachem, připomínajícím pach mršiny. Vrchol kloboukovité části plodnice je ukončen okrouhlým nebo protáhlým terčem s hladkým okrajem a otvůrkem ústícím do dutiny nosiče. Dužnina mladých plodnic ve tvaru vejce je měkce pružná a pod okrovkou rosolovitá, s mírnou chutí připomínající nepatrně žluklý mák a s pachem po syrových bramborách nebo slabě po ředkvi; u zralých plodnic je křehká a téměř bez vůně, s výjimkou odporně páchnoucího slizu, u zasychajících zbytků zralých plodnic se slabě nasládlou vůní. Výtrusný prach je nažloutlý :32:49

4 Ekologie a rozšíření. Roste dosti hojně od června do října v lesích všeho druhu, zejména pod buky, habry, lískami, osikami, ale také v parcích, zahradách a v listnatých porostech podél řek. Svým pachem láká hmyz, zejména různé druhy much, které roznášením slizu s výtrusy přispívají k jejímu šíření na další stanoviště. Kuchyňská hodnota. Je to jedlá houba, zejména ve stadiu dosud uzavřených vajíček, která jsou nejchutnější obalovaná a usmažená jako řízek, jelikož jejich bramborový pach po této tepelné úpravě vymizí. Řízky připravené z hadovek připomínají chutí smažený hermelín nebo smažené ryby. Před jejich přípravou je ale zapotřebí napřed sloupnout vnější kožovitý obal plodnic. Někteří houbaři si pochutnávají dokonce na třeních hadovek naložených ve sladkokyselém nálevu. Možná záměna. Hadovka smrdutá je nejvíce podobná nejedlé hadovce valčické (Phallus hadriani Vent.: Pers.), která se odlišuje po poranění a ve stáří červenofialovým vejcem i pochvou a spíše nasládlým až kvasnicovým pachem. Dalším podobně páchnoucím druhem houby je nejedlý květnatec Archerův Clathrus archeri Berk. Jeho mladá stadia se zpočátku podobají vajíčkům hadovky, ale vyrůstají z nich plodnice s 5 až 8 svrchu sytě červenými rameny o délce 6 12 cm, pokrytými ostrůvky tmavozeleného slizu a připomínajícími svými zašpičatělými rameny chapadla chobotnic. Z dálky připomíná zralá a do plochy rozložená plodnice mořskou hvězdici. Lidové tradice. Jelikož zralá plodnice svým vzhledem připomíná ztopořený mužský pohlavní úd, obdržela proto i přiléhavý latinský název Phallus impudicus, což v překladu znamená nestydatý, odporný pyj. Pro svůj tvar byla v minulosti tato houba zasvěcena bohyni plodnosti Ceres a považována za účinné afrodiziakum. Tento účinek je popisován i v Medicinách čarodějnic (Müller-Ebeling a kol. 1998) a z hadovky byly připravovány jak nápoje lásky, tak nápoje zabraňující jejím občasným nežádoucím důsledkům. Pastýři v naší zemi i v sousedním Německu věřili, že hadovka smrdutá podporuje pohlavní pud, a proto jí krmili dobytek. Používala se jako afrodiziakum hlavně k podpoře říje u zvířat, avšak byla v tomto ohledu testována dokonce na lidech. Ve středověku byla hadovka spojována s léčbou dny (Müller-Ebeling a kol. 1998), dělaly se z ní obklady proti revmatickým potížím a byla používána jako přípravek proti epilepsii. V lidovém léčitelství východní Evropy byla hadovka smrdutá používána jako podpůrný prostředek k léčbě rakoviny. V Litvě se z této houby připravuje fermentací pomocí Filatovovy metody šťáva, obsahující různé polysacharidy, fenolické sloučeniny a různé výživné látky. Obsah bioaktivních látek. Podle dr. S. Kuzněcova, pracovníka Litevské lékařské akademie v Rize, přípravek z hadovky smrduté zvyšuje aktivitu přirozených buněk zabíječů (natural killer cells) a potlačuje s 82% účinností růst sarkomu 180 a s 68% účinností také růst Ehrlichova tumoru. Orální aplikace tohoto příprav- 96 jedlé léčivé houby

5 ku v dávce 0,2 ml (10 ml/kg) vedla k potlačení adenokarcinomu prsu u myší. Přidání tohoto přípravku do tekutiny, kterou myši pily, vedlo navíc k výraznému prodloužení jejich života. Tyto výsledky jsou v souladu s dřívějším pozorováním lékaře dr. Kara, kterému se hadovkou obecnou podařilo úspěšně vyléčit kožní rakovinu a dobrých výsledků dosáhl i v případě rakovin některých vnitřních orgánů (Zeitlmayr a kol. 1978). V novější literatuře lze pouze dohledat výsledky týmu z Litvy prezentované na dvou konferencích (Kuznecovs a Kuznecova 2000; Kuznecova a kol. 2007). V abstraktu z konference u studie na profylaxi trombózy při chemoterapii rakoviny se uvádí, že v roce bylo celkem 568 pacientům podáváno 3 denně 10 g tradičního lidového preparátu a že se tím riziko vzniku sraženin omezilo na polovinu. Účinná látka není známa a rovněž není popsáno, zda některý z pacientů pocítil afrodiziakální účinky. Z hadovky byl v roce 1982 popsán polysacharid glykuronan (Tsuchihashi a kol. 1982), který by, podobně jako glukany jiných hub, určitou ativivitu mít mohl. Velmi zajímavou lidovou tradicí se jeví použití houby při léčbě dny, a zasluhuje proto podrobnější rozbor. Dna vzniká jako důsledek hromadění kyseliny močové v organizmu, která se vylučuje v podobě krystalů jejích solí v kloubech. Ostré krystaly poškozují mechanicky klouby a vyvolávají prudké a bolestivé záněty, které jsou příznakem dny. Současná léčba dny poskytuje včasnou medikaci snižující hladinu kyseliny močové v krvi nebo podporující její vylučování, avšak donedávna byla jedinou možností přísná dieta, obsahující co nejmenší množství purinů (obsažených zejména v mase a vnitřnostech). Houby ve srovnání s masem obsahují podstatně menší množství dusíkatých látek, a jsou tak při onemocnění dnou velmi dietetické. Navíc obsahují značné množství vody, která vylučování kyseliny močové napomáhá, a rovněž polysacharidy, které vykazují protizánětlivý účinek. Není zřejmé, jak k pozorování efektu hadovky smrduté v historii došlo anebo zda to bylo součástí magie tuto houbu obestírající, nicméně zcela racionálně lze stejným způsobem použít i houby jiné (například Perera a Li 2011). Informace na internetu jsou k tomuto tématu zahrnuty mnohými nepravdami, nicméně koncentrace purinů v houbách publikovaná na různých internetových stránkách se pohybuje kolem 50 mg/100 g, v jednom z mála vědeckých článků v rozmezí 9,5 až 142,3 mg/100 g (Kaneko a kol. 2008), což je zhruba o řád menší než koncetrace purinů v rybách nebo v játrech hospodářských zvířat. Informace o pozitivním účinku použití hub při léčbě dny se tak jeví jako zcela pravdivá. Z hadovky jsou dále popsány látky způsobující jejich zápach; jedná se zejména o dimethyldisulfid a dimethyltrisulfid (Borg-Karlson a kol. 1994). Tyto látky dozajista léčivé nejsou. Jako autoři jsme si vědomi toho, že čtenář očekává náš jednoznačný závěr ohledně afrodiziakální aktivity hadovky, zde je: v kombinaci s Viagrou ano, bez Viagry pouze pro mouchy. jedlé léčivé houby 97

6 Hlíva čepičkatá Pleurotus calyptratus (Lindbl.: Fr.) Sacc. Klobouk je 3 10 cm v průměru, bokem přirostlý ke dřevu, obvykle škeblovitého nebo ledvinovitého tvaru, hygrofánní, za vlhka našedlý a vodnatě nahnědle pásovaný, za sucha hedvábitě lesklý, bělavě smetanový nebo béžový až trochu našedlý, na okraji klobouku často se zbytky bílého vela. Pokožka klobouku je paprsčitě vláknitá, někdy až vrásčitá, za vlhka slizká, za sucha matná. Lupeny jsou 4 8 mm vysoké, k bázi trochu sbíhavé, zprvu bělavé až smetanové, později nažloutlé až 98 houby_blok_imprimatur.indd 98 skoro okrově hnědé, při zasychání žloutnoucí, u mladých plodnic zakryté tence blanitým bílým velem. Třeň obvykle chybí anebo je výjimečně boční a velmi krátký. Dužnina je pružná, pevná, bílá až smetanová, na řezu rychle citronově žloutnoucí, s mírnou chutí a s vůní proměnlivou (vzhledem ke stáří plodnic) od moučné, ovocně nakyslé až po medovou. Výtrusný prach je středně sytě okrový :32:51

7 Ekologie a rozšíření. Roste vzácně od dubna do listopadu jak na živých topolech, zejména osikách, tak hlavně jako saprofyt na odumřelých kmenech. Vyrůstá obvykle v menších, střechovitě nad sebou uspořádaných skupinách, méně často jednotlivě. Kuchyňská hodnota. Je to jedlá a chutná houba, ale pro svůj vzácný výskyt a malé plodnice bez většího praktického významu. Ke konzumaci by se ale sbírat neměla, protože byla jako vzácná zařazena do Červeného seznamu hub ČR. Možná záměna. Příbuzná hlíva dubová (Pleurotus dryinus) má podobně jako hlíva čepičkatá vyvinuté ve- houby_blok_imprimatur.indd 99 lum, ale odlišuje se od ní větší velikostí plodnic a lupeny zřetelně sbíhajícími na dobře vyvinutý výstředný nebo postranní třeň. Obsah bioaktivních látek. Bylo prokázáno, že extrakty z myceliálních kultur hlívy čepičkaté vykazují antibakteriální aktivitu proti grampozitivní bakterii Bacillus subtilis a antifungální účinky proti kvasince Candida pseudotropicalis (Semerdžieva a Veselský 1986). Více než pro potenciální léčivé účinky se hlíva čepičkatá díky přítomnosti enzymů rozkládajících lignin a fenoly těší větší pozornosti jako kandidát pro průmyslové odbourávání fenolických odpadů (Eichlerová a kol. 2006) :32:51