Cenné papíry v pasivech banky

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a účetnictví Cenné papíry v pasivech banky Bakalářská práce Autor: Diana Mandjounehová Bankovní management Vedoucí práce: Ing. Ludmila Jůzová, CSc. Praha Duben, 2010

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Praze dne Diana Mandjounehová

3 Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala své vedoucí práce, paní Ing. Ludmile Jůzové CSc., za její vstřícnost, odborný dohled a rady, které mi velice pomohly při zpracování této bakalářské práce.

4 Anotace práce: Tato bakalářská práce se zaměřuje na problematiku cenných papírů v pasivech banky. Cílem této práce je rozlišit cenné papíry nacházející se v pasivech jako závazek banky, od cenných papírů nacházejících se v aktivech jako pohledávka banky. První kapitola popisuje banku jako instituci, co je nutné pro její zaloţení a kdo nad bankami vykonává dohled. Menší kapitola je věnována legislativě spojené s bankami a cennými papíry. Dále se v této práci nachází kapitola věnovaná obecnému popisu a podrobné analýze cenných papírů. Následující kapitola je zasvěcena cenným papírům v pasivech banky. V poslední kapitole naleznete porovnání rozvah tři různých bank a jejich cenných papírů. Annotation: This bachelor s thesis addresses issues of securities in bank liabilities. The objective of this thesis is to differentiate the securities found in liabilities as an obligation of the bank from the securities found in the assets of the bank. The first chapter describes bank as an institution, what is necessary for its foundation and who has control over all banks. A short chapter is dedicated to legislation connected with banks and securities. In this thesis, there is a chapter that gives a general description and detailed analysis of securities. The subsequent chapter is devoted to securities in bank liabilities. In the final chapter you will find a comparison of three different bank balance sheets and their securities.

5 Obsah ÚVOD BANKOVNÍ ČINNOST, DOHLED ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY DĚLENÍ BANK ZALOŢENÍ BANKY Banka jako akciová společnost BANKOVNÍ ČINNOST ÚČETNICTVÍ BANK POJIŠTĚNÍ VKLADŮ ŘÍZENÍ BANK ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA Hlavní cíle České národní banky Činnosti České národní banky LEGISLATIVA V OBLASTI BANKOVNICTVÍ A CENNÝCH PAPÍRŮ ZÁKON O BANKÁCH ZÁKON O CENNÝCH PAPÍRECH OBCHODNÍ ZÁKONÍK CENNÉ PAPÍRY A JEJICH CHARAKTERISTIKA DĚLENÍ CENNÝCH PAPÍRŮ OBCHODOVÁNÍ S CENNÝMI PAPÍRY NEJBĚŢNĚJŠÍ TYPY CENNÝCH PAPÍRŮ Akcie Podílové listy Dluhopisy (obligace) Směnky Šeky OCEŇOVÁNÍ CENNÝCH PAPÍRŮ Pořizovací cena a ocenění ekvivalencí Reálná hodnota Naběhlá hodnota a přeceňování na naběhlou hodnotu CENNÉ PAPÍRY V PASIVECH BANKY KAPITÁL ROZVAHA BANKY Aktiva Pasiva Podrozvahové položky ÚČTOVÁNÍ CENNÝCH PAPÍRŮ V PASIVECH BANKY Emitované krátkodobé cenné papíry Závazky z obchodování s cennými papíry Emitované dluhové cenné papíry CENNÉ PAPÍRY EMITOVANÉ BANKOU NA KAPITÁLOVÉM TRHU BURZA CENNÝCH PAPÍRŮ PRAHA RM-SYSTÉM CENNÉ PAPÍRY EMITOVANÉ BANKAMI V ROCE Komerční banka Česká spořitelna GE Money Bank ZÁVĚR SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY

6 SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ SEZNAM POUŢITÝCH TABULEK SEZNAM PŘÍLOH

7 Úvod Tato bakalářská práce se věnuje cenným papírům, které se účtují v pasivech banky. Cílem práce je nejen seznámení se s cennými papíry obecně, ale především popsat ty, které banka emituje. Cenné papíry jsou pro banku jakoţto pro akciovou společnost zdrojem základního kapitálu, který je potřeba k jejímu zaloţení. Tato práce se zabývá bankou, jako finanční institucí, právní legislativou a cennými papíry obecně. Hlavní problematikou jsou zde především akcie, dluhopisy a ostatní cenné papíry, které se účtují v pasivech banky. Text je rozdělen do pěti kapitol. První kapitola se zabývá bankovní činností, dělením bank, a vysvětluje pojem banka jako akciová společnost. Dále je zde uvedeno, jaké činnosti můţe banka vykonávat, pokud k tomu vlastní licenci; jaké jsou podmínky pojištění vkladů a také jsou zde popsány statutární orgány. Druhou část první kapitoly tvoří popis České národní banky, především její hlavní cíle a dohled nad finančními institucemi. Druhá kapitola obsahuje legislativu a to v oblasti bankovnictví a cenných papírů. Jsou zde vypsány zákony vztahující se především na cenné papíry. Třetí kapitola této bakalářské práce je věnována cenným papírům obecně. Jejich charakteristice, dělení, obchodování a oceňování. Nejdůleţitější částí je však popis jednotlivých cenných papírů, které se mohou vyskytovat v pasivech finančních institucí. V předposlední kapitole se jiţ zaměřujeme pouze na cenné papíry v pasivech banky. Nejdříve je však nutno si vysvětlit, co je to kapitál, jak se dělí a co to je rozvaha banky. Zároveň jsou zde znázorněny jednotlivé účetní případy souvisejících s cennými papíry v pasivech banky. Poslední kapitola se zabývá analýzou tří významných českých bank. Cílem této práce je naučit se rozlišovat, které cenné papíry patří na stranu pasiv bance a jak tyto nástroje banka vyuţívá k navýšení svého kapitálu

8 1 Bankovní činnost, dohled České národní banky Bankami se podle zákona rozumí právnické osoby se sídlem v České republice, zaloţené jako akciová společnost. Dohled nad těmito subjekty vykonává centrální banka státu. Tento systém, kdy se odděluje centrální a obchodní bankovnictví se nazývá dvoustupňový bankovní systém, který je charakteristický pro většinu trţních ekonomik. První stupeň zastává centrální banka, neboli Česká národní banka, která je zodpovědná především za měnovou politiku státu. Druhý stupeň tvoří obchodní banky, dále se dělící na banky univerzální a specializované. Tabulka č. 1: Bankovní soustava v ČR Centrální banka Obchodní banky Univerzální banky Specializované banky Zdroj: Vlastní 1.1 Dělení bank Obchodní banka je podnik specializovaný na obchodování s penězi a na další sluţby spojené s úschovou a pohybem peněz. Obchodní banky se dělí: a) dle struktury bankovních sluţeb b) dle rozsahu poskytovaných sluţeb c) dle vlastnictví - 8 -

9 Dle struktury bankovních sluţeb jsou obchodní banky členěny na banky univerzální, které nabízejí širokou škálu finančních sluţeb kterékoliv skupině klientů anebo vybrané klientele, a dále na banky specializované, které se zaměřují na vybrané druhy sluţeb (například investiční či hypoteční banky), nebo na klientelu z vybraných odvětví a oborů hospodářské činnosti. Obchodní banky se dále člení dle rozsahu bankovních operací na maloobchodní (retail banking) a velkoobchodní (wholesale banking). Maloobchodním bankovnictvím se rozumí poskytování sluţeb široké veřejnosti prostřednictvím poboček. Jedná se o velké počty objemově relativně malých operací, například vklady a výběry hotovostí, placení šeky, depozitní sluţby apod. Velkoobchodní bankovnictví představují sluţby nabízené podnikům, investičním společnostem, investičním fondům, penzijním fondům, vládním agenturám apod. Jedná se o provádění obchodů ve velkém měřítku. Tyto sluţby zahrnují obchodní hypotéky, leasing, obchody s cennými papíry atd. Posledním dělením obchodních bank v České republice je podle vlastnictví na banky soukromé a druţstevní. Vlastníky soukromých bank jsou akcionáři, na rozdíl od bank druţstevních, kdy jsou vlastníky a zřizovateli skupiny druţstevníků. 1.2 Zaloţení banky Aby mohla banka na území České republiky působit, je nutné podat písemnou ţádost k povolení činnosti u České národní banky, která po zhodnocení udělí bankovní licenci. Ţadatel o bankovní licenci musí splnit řadu podmínek, např. minimální výše základního jmění musí být 500 milionů Kč, dále se musí předloţit plán činnosti a finanční výhled, zajištění obezřetnosti, kvalifikační předpoklady vedoucích pracovníků apod Banka jako akciová společnost Banky v České republice jsou právnické osoby, zaloţené vţdy jako akciová společnost. Akciová společnost je obchodní společnost, jejíţ základní kapitál je rozdělen na určitý - 9 -

10 počet akcií o určité jmenovité hodnotě. S akciemi společnosti se dále obchoduje na kapitálových trzích. Nákupem akcie se kaţdý můţe stát podílníkem akciové společnosti, čímţ získává právo na výplatu dividendy a hlas ve valné hromadě společnosti. Společnost můţe zaloţit jedna právnická osoba, na základě zakladatelské listiny. Zakládáli akciovou společnost více osob, tedy právnické i fyzické osoby, uzavřou pak zakladatelskou smlouvu. Zakladatelská smlouva nebo listina musí obsahovat: o obchodní jméno, sídlo a předmět podnikání o navrhovaný základní kapitál o počet akcií a jejich jmenovitou hodnotu, mají-li být vydány akcie různých druhů, jejich název s popisem práv s nimi spojených o upisované vklady jednotlivých zakladatelů o má-li být k vytvoření základního kapitálu pouţito nepeněţního vkladu, i určení předmětu nepeněţního vkladu a jeho ocenění doloţené odborným odhadem o údaj o omezení převoditelnosti akcií na jméno o údaj jakým vkladem bude splacen emisní kurs o způsob splacení nepeněţitého vkladu o počet, jmenovitou hodnotu, podobu, formu a druh akcií, jeţ se vydají za tento nepeněţitý vklad o určení správce vkladu a návrh stanov Zaloţení společnosti můţe proběhnout dvěma způsoby. V prvním případě se společnost zaloţí bez upisování akcií, coţ znamená, ţe v zakladatelské listině nebo smlouvě bude uveden počet akcií. Jejich jmenovitá hodnota a upisované vklady zakladatelů musí být ve výši základního kapitálu a rovnat se celkové hodnotě vydaných akcií. V tomto případě se nekoná valná hromada. Druhý způsob je, ţe se společnost zaloţí na základě výzvy k upisování akcií, kdy zakladatelská smlouva musí navíc obsahovat dobu a místo upisování akcií a postup při upsání akcií převyšujících navrhovaný základní kapitál. Dále musí obsahovat způsob svolání ustavující valné hromady upisovatelů, místo, dobu a způsob pro splácení části upsaných akcií a jejich výše

11 Samotné zaloţení akciové společnosti neznamená její právní existenci. Akciová společnost stejně jako ostatní obchodní společnosti vznikají dnem zapsání do obchodního rejstříku. V období mezi zaloţením a vznikem nemá obchodní společnost právní subjektivitu. 1.3 Bankovní činnost Hlavní činností bank a hlavní zdroj jejich zisku je přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů. Vkladem jsou svěřené peněţní prostředky, které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu. Úvěrem jsou poskytnuté peněţní prostředky, které představují pohledávku banky vůči dluţníku. Pokud má banka od České národní banky povoleno vykonávat bankovní činnost, můţe dále vykonávat i následující činnosti: a) investování do cenných papírů na vlastní účet b) finanční pronájem (finanční leasing) c) platební styk a zúčtování d) vydávání a správa platebních prostředků (platebních karet a cestovních šeků) e) poskytování záruk f) otevírání akreditivů g) obstarávání inkasa h) poskytování investičních sluţeb i) vydávání hypotečních zástavních listů j) finanční makléřství k) výkon funkce depozitáře l) směnárenská činnost (nákup devizových prostředků) m) poskytování bankovních informací n) obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta s devizovými hodnotami o) pronájem bezpečnostních schránek 1 Banka nesmí vykonávat činnosti, které nemá povolené v licenci od České národní banky. 1 KOLEKTIV AUTORŮ Základy účetnictví finančních institucí, str

12 1.4 Účetnictví bank Vedení účetnictví bank je stanoveno zákonem. Banka je povinna odděleně evidovat obchody na účet klienta a obchody na účet banky. Je nutno zachovávat stanovený poměr kapitálu a rezerv k aktivům, popřípadě závazkům banky. Prostřednictvím auditorů je banka povinna zajistit ověření účetní závěrky, hospodaření banky za uplynulý rok, včetně vypracování zprávy, která uvádí tyto skutečnosti. Doklady o uskutečněných obchodech je nutno uschovávat po dobu nejméně deseti let. Pokud banka vykáţe v běţném roce ztrátu, valná hromada rozhodne při schvalování účetní závěrky za tento rok o úhradě této ztráty z vlastních zdrojů banky. Účetnictvím cenných papírů se budeme dále zabývat ve čtvrté kapitole. 1.5 Pojištění vkladů Banky se musí povinně účastnit systému pojištění pohledávek z vkladů a přispívat do Fondu pojištění vkladů. Fond plní dvě hlavní funkce a to preventivní, aby se sníţilo riziko panických výběru vkladů z bank veřejností, jestliţe se rozšíří negativní informace o finanční situaci banky. Druhá je funkce sanační pro vkladatele. Fond pojištění vkladů vytváří rezervy z příspěvků bank, které jsou pouţity pro výplatu vkladů v případě krachu banky z důvodu její nesolventnosti. Pojištěny jsou všechny vklady fyzických a právnických osob vedené v korunách i v cizí měně. Pojištěny nejsou vklady bank a finančních institucí. Výše náhrady se vypočítá z celkového objemu pojištěných vkladů jednotlivého vkladatele u banky. V současné době se poskytuje ve výši 100 % tohoto objemu, maximálně však do výše ekvivalentu 50 tisíc EUR pro jednoho vkladatele u jedné banky ladu.html, [ ]

13 1.6 Řízení bank Dle zákonu o bankách musí být statutární orgán banky minimálně tříčlenný a musí být sloţen z vedoucích zaměstnanců banky. Pravomoci statutárního orgánu a dozorčí rady musí být uvedeny ve stanovách. Řídící a kontrolní systém banky zahrnuje předpoklady řádné správy a řízení společnosti, systém řízení rizik a systém vnitřní kontroly. Banka je povinna ve stanovách upravit také strukturu a organizaci banky, pravomoc a odpovědnost vedoucích zaměstnanců i dalších zaměstnanců ústředí. 1.7 Česká národní banka Česká národní banka je ústřední bankou České republiky a zároveň orgánem vykonávajícím dohled nad celým finančním sektorem. Je právnickou osobou, která se však na rozdíl od ostatních právnických osob nezapisuje do obchodního rejstříku. Je zřízena Ústavou České republiky, má postavení veřejnoprávního subjektu se sídlem v Praze. Vykonává dozor nad celým finančním trhem a jsou jí svěřeny kompetence správního úřadu v rozsahu stanoveném zákonem Hlavní cíle České národní banky Hlavním cílem je udrţovat cenovou stabilitu, za tím účelem tedy Česká národní banka: a) určuje měnovou politiku b) vydává bankovky a mince (rozhoduje o ukončení platnosti bankovek a mincí, vyměňuje poškozené bankovky a mince) c) řídí peněţní oběh, platební styk, zúčtování bank, podílí se na zajištění bezpečnosti, spolehlivosti a efektivnosti platebních systémů a na jejich rozvoji d) vykonává dohled nad činností bank a poboček zahraničních bank e) ze zákona provádí ještě další činnosti 3 3 JANASOVÁ, M. Účetnictví bank v ČR, str

14 1.7.2 Činnosti České národní banky Česká národní banka vede účty bank, účty státního rozpočtu a státních fondů. Přestoţe centrální banka vede účty a provádí některé operace pro vládu, je na státu zcela nezávislá, tzn. ţe vláda nemůţe zasahovat do měnové politiky centrální banky, coţ je zásadní podmínkou úspěšnosti měnové stability. Česká národní banka můţe poskytovat úvěr bankám, nikoli však státu. Pokud Česká národní banka zjistí nedostatky v činnosti banky, pak jí zákon dává pravomoc např.: o poţadovat, aby banka ve stanovené lhůtě sjednala nápravu, přičemţ je dále specifikováno, ve kterých směrech (oblastech) o změnit povolení působit jako banka vyloučením nebo omezením některých činností o nařídit mimořádný audit na náklady banky o zavést nucenou správu o uloţit pokutu do výše 50 mil. Kč o sníţit základní jmění banky o částku odpovídající ztrátě po jejím zúčtování s rezervními a dalšími fondy Centrální banka dále usměrňuje podnikatelské aktivity bank v rámci pravidel obezřetného chování bank. Hlavní z těchto pravidel se týkají: - likvidity obchodních bank a podmínek tvorby povinných minimálních rezerv - kapitálové přiměřenosti - úvěrové angaţovanosti 4 Další činnosti České národní banky: - stanovení úrokových sazeb - vyhlašování kursu české měny vůči zahraničním měnám - posuzování ţádostí o udělení licencí - provoz Centrálního registru úvěrů (databáze úvěrů a úvěrových dluţníků slouţící potřebám bank) 4 KOLEKTIV AUTORŮ Bankovnictví, str

15 2 Legislativa v oblasti bankovnictví a cenných papírů Bankovnictví a cenné papíry jsou upravovány především obecnými právními prameny, mezi které patří zákon o bankách, zákon o cenných papírech či obchodní zákoník. 2.1 Zákon o bankách Základní úprava je obsaţena v zákoně č. 21/1992 Sb., o bankách. Tento zákon upravuje některé vztahy související se vznikem, podnikáním a zánikem bank se sídlem na území České republiky, včetně jejich působení mimo území České republiky. 5 Banka nesmí provádět jiné podnikatelské činnosti neţ ty, které má povolené v licenci od České národní banky. V souvislosti s cennými papíry jde např. o investování do cenných papírů na účet banky či obchodování s cennými papíry na účet klienta, vydávání cestovních šeků aj. 2.2 Zákon o cenných papírech Cenné papíry jsou upravovány především zákonem č. 591/1992 Sb., o cenných papírech. Tento zákon především popisuje s jakými cennými papíry se můţeme setkat. V pasivech banky jsou to především akcie a dluhopisy. Určuje se zde forma cenných papírů, jejich náleţitosti, jak se vydávají a jak můţeme uplatnit výplatu dividend z akcií nebo úroků z dluhopisů. 5 [ ]

16 2.3 Obchodní zákoník Cenné papíry, či obchodní společnosti jsou dále upravovány v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Druhá část obchodního zákoníku se věnuje akciovým společnostem, kterou je banka a také akciím. Cenné papíry se taktéţ váţou ke smlouvám, které jsou dále v obchodním zákoníku upravovány. 3 Cenné papíry a jejich charakteristika Cenné papíry se objevily jiţ v době alexandrijské, avšak k rozvoji došlo aţ v období středověku. Jednalo se o tzv. generální úvěrové listy, které se jiţ velmi podobaly těm dnešním. Značného a rozhodujícího významu doznaly cenné papíry s rozvojem trţní ekonomiky. Staly se nástroji, které obíhají na finančním trhu. K rozvoji cenných papírů přispělo i deficitní financování a akciová forma podnikání. 6 Cenný papír je listina představující majetkové právo nebo pohledávku vlastníka cenného papíru vůči emitentovi, který cenný papír vystavuje. Vzniká zde vztah mezi dluţníkem a věřitelem. Dluţník je ten, kdo cenný papír vystavuje, tedy emitent, kterému vzniká závazek. Pokud podnikatel potřebuje finanční prostředky, získává je emitováním cenných papírů. Věřitelé, kteří investují do cenných papírů, tak vytvářejí zisk. Emitentem můţe být podnik, banka, stát, občané i město. Cenné papíry se skládají ze dvou částí, pokud máme na mysli materializovanou formu. První část obsahuje věřitelská nebo účastnická práva a nazývá se plášť. K vybrání důchodu slouţí kupónový arch, ze kterého se odstřihávají kupóny. Kupónový arch je zakončený talónem, který však není cenným papírem, slouţí pouze jako oprávnění k vyzvednutí nového kupónového archu. 6 LIŠKA, V.; LACHKOVIČ, R.; NOVÁKOVÁ, J.; ZUMROVÁ, J. Kolektivní investování, str

17 3.1 Dělení cenných papírů Cenné papíry lze dělit z mnoha různých pohledů, či kritérií. Ve vazbě s analytickou evidencí lze rozlišit zboţové cenné papíry a cenné papíry peněţního a kapitálového trhu. Zboţovými cennými papíry jsou např. konosamenty, skladištní či náloţné listy. Je v nich vyjádřeno, komu patří určité zboţí a kdo má právo s tímto zboţím disponovat. Tyto cenné papíry pouze ztělesňují právo na určitou věc. Cenné papíry kapitálového trhu můţeme dělit z několika různých hledisek, k nimţ patří dělení: 1) Podle ztělesněného práva rozlišujeme dluţní úpisy (obligace, šeky, vkladní kníţky) a účastnické listy (akcie, podílové listy). 2) Podle charakteru důchodu rozlišujeme cenné papíry s pevným či proměnlivým zúročením, cenné papíry s nulovými platbami a cenné papíry s proměnlivým výnosem. 3) Podle devizového práva rozlišujeme tuzemské cenné papíry (cenné papíry kapitálového trhu a v domácí měně), tuzemské cenné papíry emitované na zahraničních trzích (v zahraniční měně) a zahraniční cenné papíry (emitované zahraničními subjekty). 4) Podle převoditelnosti rozlišujeme cenné papíry na doručitele (za vlastníka se povaţuje ten, kdo cenný papír předloţí), na řad (vyznačují oprávněnou osobu jménem s doloţkou na řad) a na jméno (jméno oprávněného je uvedeno na cenném papíře). 5) Podle emitenta rozlišujeme cenné papíry státní (státní pokladniční poukázky, státní dluhopisy), municipální (komunální obligace), soukromé (cenné papíry soukromých firem, akciových společností) a individuální (cenné papíry fyzických osob). 6) Podle způsobu emise rozlišujeme cenné papíry vydávané individuálně (tzv. nezastupitelné cenné papíry, kterých je vydáno méně neţ tisíc kusů směnky, šeky, konosamenty) a cenné papíry vydávané hromadně (tzv. zastupitelné cenné papíry akcie, státní a jiné obligace, pokladniční poukázky). 7) Podle oběhuschopnosti rozlišujeme cenné papíry cirkulační a ukládací (cirkulační mohou rychle a bez větších formalit měnit svého majitele na doručitele či na řad,

18 ukládací obíhají pozvolna vzhledem k formálnostem převodu práv s nimi spojených (na jméno) a na zastupitelné a nezastupitelné (zastupitelné cenné papíry byly vydány ve stejnou dobu a ve stejné formě, jsou stejného druhu a majitelé z nich mají stejná práva a povinnosti). 8) Podle obchodovatelnosti rozlišujeme cenné papíry obchodovatelné a neobchodovatelné. Obchodovatelné cenné papíry mohou rychle měnit osobu svého majitele a dále se dělí na cenné papíry veřejně obchodovatelné (lze s nimi obchodovat na burze cenných papírů nebo obdobném organizovaném trhu) a neveřejně obchodovatelné (nelze s nimi obchodovat na veřejném trhu). 9) Podle podoby rozlišujeme cenné papíry listinné (samotný hmotný nosič) a zaknihované (v elektronické podobě). 7 Cenné papíry peněţního trhu jsou např. směnky, šeky, pokladniční poukázky či konosamenty. Jsou to investiční instrumenty ztělesňující krátkodobé pohledávky. 3.2 Obchodování s cennými papíry Obchodníkům s cennými papíry se nabízí více moţností, kde cenné papíry získat nebo naopak prodat. Celý proces se odvíjí od stanovení druhu cenného papíru a s tím je také spjato místo obchodování. Finanční trh se dělí na trh peněţní a kapitálový. Na trhu peněţním se obchoduje s krátkodobými cennými papíry, které jsou evidovány v Systému krátkodobých dluhopisů, provozovaném Českou národní bankou. Systém krátkodobých dluhopisů vede evidenci a provádí vypořádání transakcí s cennými papíry vydávanými Českou republikou (Ministerstvem financí ČR) a splatnými do jednoho roku, krátkodobými cennými papíry vydávanými ČNB se splatností do šesti měsíců a dalšími dluhopisy s dobou splatnosti do jednoho roku. Všechny cenné papíry jsou zde vydávány v české měně a v zaknihované podobě. 8 7 LIŠKA, V.; LACHKOVIČ, R.; NOVÁKOVÁ, J.; ZUMROVÁ, J. Kolektivní investování, str [ ]

19 Cenné papíry dlouhodobého charakteru se obchodují na trhu kapitálovém. Obchoduje se zde především s akciemi a dluhopisy. Banka vystupuje jako investor, který na vlastní účet nakupuje cenné papíry, nebo s nimi jako zprostředkovatel obchoduje na příkaz klienta, či třetí osoby. Evidenci cenných papírů kapitálového trhu zabezpečuje Středisko cenných papírů, zřízené Ministerstvem financí v právní formě příspěvkové organizace. Banky obchodují s cennými papíry především na organizovaných trzích, coţ je v České republice např. Burza cenných papírů Praha a další instituce, které poskytují investiční sluţby. 3.3 Nejběţnější typy cenných papírů Dle zákona o cenných papírech se za cenné papíry povaţují zejména: o akcie o zatímní listy o podílové listy o dluhopisy, vkladní listy a certifikáty o investiční kupóny o kupóny o směnky o šeky o cestovní šeky o náloţné listy o skladištní listy o a jiné listiny V této kapitole si zároveň popíšeme nejběţnější cenné papíry

20 3.3.1 Akcie K zajištění základního kapitálu pro svou podnikatelskou činnost emitují akciové společnosti majetkové cenné papíry, nazývané akcie. Majitel akcie disponuje právy, které je emitent zavázán plnit. Jsou to práva: - právo podílet se na řízení akciové společnosti a právo účasti na valné hromadě akcionářů; - právo dostupnosti informací; - právo majetkové: právo podílu na vytvořeném zisku, právo upsat nově emitované akcie, právo podílet se na vyrovnání likvidačního zůstatku v případě zániku akciové společnosti. Akcionář můţe proměnit akcii na peníze pouze pokud ji prodá na sekundárním kapitálovém trhu. Její drţba však nedává akcionáři právo poţadovat od akciové společnosti vrácení podílu. Nejčastější kritéria členění akcií jsou dle: - technického provedení: akcie listinné (upraveny obchodním zákoníkem), akcie v zaknihované podobě (upraveny zákonem o cenných papírech; - převoditelnosti: akcie na doručitele, akcie na jméno, akcie na řad; - práv akcionářů: kmenové (dividenda jsou pohyblivá), přednostní (prioritní s pevným výnosem, mnohdy bez hlasovacího práva); - doby emise: nové akcie (vstupují na primární trh),

21 staré akcie (obchodovány na sekundárním trhu); - sídla emitenta: akcie tuzemských subjektů, akcie zahraničních subjektů. Dle zákona musí listinné akcie obsahovat tyto náleţitosti: - obchodní jméno a sídlo společnosti, - číselné označení akcie, - jmenovitou hodnotu akcie, - výši základního kapitálu a počet akcií v době vydání akcie, - označení převoditelnosti (např. na řad, na jméno či na majitele, - datum vydání akcie, - podpisy dvou členů představenstva, kteří jsou oprávněni podepisovat za společnost, - povolení příslušného orgánu k emisi. Stejně jako u jiných listinných cenných papírů má akcie dvě části, které nesou uvedené náleţitosti. Kuponový arch slouţí k výplatě dividendy a talon k výměně za nový kuponový arch. Způsoby umisťování nových akcií na primární trh: - veřejná nabídka při fixní ceně veřejnost má přístup k informacím o emisi nových akcií a zájemci mohou do určitého data poslat objednávku na libovolné mnoţství akcií (při převýšení poptávky nad nabídkou se akcie rozdělí dle předem připraveného klíče); - tender (nabídka) uspokojováni jsou ti investoři, kteří nabídli nejvýhodnější podmínky; - aukce na aukci se draţí určitá standardní mnoţství, tzv. loty ( např. 1 lot = 100 kusů akcií); aukce probíhají vţdy na předem určeném místě. - neveřejný prodej akcie se prodají předem vytypovaným investorům

22 3.3.2 Podílové listy Podílové listy emitují investiční společnosti za účelem získání peněţních prostředků, z kterých vytvářejí podílové fondy. Jsou to cenné papíry dosvědčující majiteli podílnictví na investiční společnosti, neboli na kolektivním investování do cenných papírů a jiných majetkových hodnot. K jejich vydávání v České republice je třeba povolení Ministerstva financí. Podílové listy mohou být vydány na jméno nebo na doručitele. Podílník získává právo na odpovídající podíl na majetku v podílovém fondu a právo podílet se na výnosu z tohoto majetku. Podobně jako u akcií je majitel podílového listu motivován podílem na zisku investiční společnosti, avšak od akcie se liší těmito způsoby: - majitel podílového listu se nestává spoluvlastníkem investiční společností, která podílové listy emitovala; - podílový list je investován na principu rozptýlení rizika, zatímco akcie konkrétní společnosti je zhodnocována či znehodnocována hospodářskými výsledky této společnosti; - některé investiční společnosti odkupují podílové listy zpět od jejich majitelů a jiným zájemcům je opět prodávají (princip otevřených a uzavřených fondů) Dluhopisy (obligace) Obligace pocházejí z latinského slova obligatio, které znamená závazek. Tento termín je však mnohem širší neţli dluhopis pouţívaný v zákonu o dluhopisech. Zákon č. 530/1990 Sb., o dluhopisech, vymezuje dluhopis jako cenný papír, s nímţ je spojeno právo majitele poţadovat splacení dluţné částky ve jmenovitých hodnotách a vyplácení výnosů z něj k určitému datu a povinnost osoby oprávněné (emitenta) tyto závazky plnit. Tento zákon dále upřesňuje jmenovitou hodnotu a kurz, coţ je cena, za kterou se dluhopis prodává a dále ostatní práva spojená s dluhopisem. Emisí dluhopisů získá emitent finanční zdroje, které potřebuje k investování, získání prostředků pro další operace či ke krytí schodku hospodaření. Dluhopis je dluţnický cenný papír, kdy si emitent dočasně půjčuje volné peněţní prostředky, které musí majiteli dluhopisu vyplatit k určitému datu s určitým výnosem

23 Dluhopisy slouţí investorům k dlouhodobějšímu uloţení kapitálu či úspor. Mohou být vydávány jako zaknihované či listinné cenné papíry; na doručitele, na jméno či na řad. Stejně jako akcie se listinné dluhopisy skládají z pláště a kuponového archu s talonem. Počet kuponů v archu závisí na délce období splatnosti dluhopisu. Výnosy se většinou vyplácejí pololetně nebo ročně. Četnost výplat výnosů záleţí na podmínkách emitenta. Dluhopis v listinné podobě obsahuje dle zákona tyto náleţitosti: o údaje o emitentovi; o název dluhopisu, obsahující slovo dluhopis nebo označení zvláštního druhu dluhopisu; o identifikační označení podle mezinárodního systému číslování pro identifikaci cenných papírů, nebo jiný údaj identifikující dluhopis; o jmenovitou hodnotu; o údaj o schválení emisních podmínek; o výnos dluhopisu nebo způsob stanovení jeho výše; o datum emise; o způsob a místo výplaty jmenovité hodnoty dluhopisu a výnosu z něho; o formu dluhopisu; o prohlášení emitenta, ţe se zavazuje splatit dluţnou částku způsobem a v místě uvedeném v emisních podmínkách; o data splatnosti dluhopisu a výnosu z něho, není-li výnos určen rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho niţším emisním kurzem; o číselné označení dluhopisu; o u dluhopisu znějícího na jméno jméno a příjmení, obchodní firmy nebo název jeho prvního vlastníka; o podpis osob oprávněných k datu emise jednat jménem emitenta, anebo podpis emitenta. Dle zákona o dluhopisech mohou být emitenty pouze právnické nebo fyzické osoby vlastnící podnikatelské oprávnění. Povolení k emisi vydává Ministerstvo financí se souhlasem České národní banky

24 Ţádost o povolení emise musí obsahovat: o účel pouţití poţadované emise; o svou současnou a předpokládanou budoucí finanční situaci a prohlášení, ţe je schopen zabezpečit návratnost poţadované emise; o u dluhopisů, za jejichţ splácení převzala záruku jiná právnická osoba, téţ údaje o ručiteli a jeho finanční situaci; o způsob zveřejnění emisních podmínek a ročních výsledků svého hospodaření. Dluhopisy lze umístit na trh těmito způsoby: o veřejné upsání investor se zaváţe k odběru určitého mnoţství dluhopisů za určitý kurz (zpravidla se liší od jmenovité hodnoty) v tzv. upisovacím listě během upisovací doby; o prodej z volné ruky dluhopisy jsou přímo aţ do rozprodání nakupovány investory za trţní kurz; o tender můţe být buď cenový, kdy emitent vyhlašuje minimální emisní cenu a investoři pak nabízejí cenu vyšší, přednost mají ti, kteří nabídnou nejvíce. Tender zaměřený na mnoţství má fixní cenu, draţí se však mnoţství dluhopisů, které je investor ochoten koupit. Investor se můţe rozhodnout, zda si dluhopis ponechá do konce doby jeho platnosti, nebo ho kdykoliv můţe prodat na sekundárním trhu. Výnos z investice do dluhopisů je zpravidla vyšší, neţ můţe investor získat při vloţení prostředku na vkladní kníţku. Investor se však musí rozhodnout, jaký titul dluhopisu si vybere, jelikoţ existuje celá řada různých dluhopisů lišících se od sebe svými podmínkami. Při výběru dluhopisu se investor zajímá především o: o jméno emitenta a jeho bonitu čím horší má emitent rating, tím vyšší by mělo být zúročení; o celkovou hodnotu emise dluhopisů; o měnu, ve které jsou dluhopisy denominovány; o způsob úročení (pevné, variabilní, nulové); o splatnost emise dluhopisů; o emisní kurz; o metodu splácení nominální hodnoty dluhopisu;

25 o daňové zatíţení výnosu. Dluhopisy nejčastěji dělíme: o podle osoby dluţníka: průmyslové dluhopisy tyto dluhopisy jsou vydávány soukromými společnostmi, které jimi financují např. investiční potřeby, dlouhodobější potřeby oběţného majetku, nebo těmito prostředky splácejí dříve přijaté bankovní úvěry; bankovní dluhopisy emitovány pouze peněţními ústavy k získání dlouhodobých peněţních zdrojů za cílem poskytování úvěrů; státní a veřejné dluhopisy jsou vydávány vládou, městy, obcemi či dalšími veřejnoprávními institucemi za účelem získání finančních zdrojů ke krytí rozpočtového deficitu, na financování větších investičních projektů, na rozvoj a opravu infrastruktury; eurodluhopisy vydávány v cizí měně na daném území. o podle stanovení výnosu rozeznáváme: pevně úročené dluhopisy úrok je vyjádřený stanoveným procentem z nominální hodnoty dluhopisu, avšak po celou dobu platnosti dluhopisu je fixní; variabilně úročené dluhopisy úrok je většinou sloţený ze dvou částí, první část je proměnlivá a druhá je fixní. Proměnlivá část je např. diskontní či trţní úroková sazba odráţející současnou situaci a fixní je v podobě pevně úročeného procenta; neúročené dluhopisy (diskontované) emitent prodá tyto dluhopisy za niţší neţ nominální hodnotu, ale dále jiţ nevyplácí ţádný výnos. o Ostatní členění: prioritní dluhopisy mají přednostní právo na upisování nově vydávaných akcií společnosti; vyměnitelné (konvertibilní) dluhopisy skýtají právo na výměnu za akcii společnosti nebo za jiný dluhopis; zaměstnanecké dluhopisy jsou určeny pouze vlastním pracovníkům emitenta; perpetuita, neboli tzv. věčná renta - nemají datum splatnosti, úrok je vyplácen navţdy

26 Mezi dluhopisy můţeme také zařadit hypoteční zástavní listy a pokladniční poukázky. Hypoteční zástavní list je dluhopis, které hypoteční banky emitují k získání prostředků na poskytování hypotečních úvěrů, které jsou kryty zástavou nemovitosti. V textu dluhopisu emitent potvrzuje, ţe má dostatečné krytí v hypotéce. Hypoteční zástavní listy jsou jedny z nejbezpečnějších cenných papírů na trhu, jelikoţ jsou zajištěny dvojitě. Kromě zástavy nemovitosti jsou také jištěny bankou, která tento dluhopis emitovala. Emitovat tento druh dluhopisu smí pouze banky, které mají oprávnění od České národní banky. Vzhledem k dobrému zajištění jsou tyto dluhopisy úročeny níţe neţ ostatní. Stejně jako u ostatních dluhopisů můţe majitel prodat hypoteční zástavní listy na sekundárním trhu. Hypoteční zástavní listy jsou v České republice upraveny zákonem č. 530/1990 Sb. Jmenovitá hodnota hypotečních zástavních listů je asi 60 % ceny zastavené nemovitosti. Zástavní právo k nemovitostem vzniká vkladem do registru nemovitostí na základě ţádosti hypoteční banky a vlastníka nemovitosti. Pokladniční poukázky patří do kategorie krátkodobých dluhopisů. Jsou emitovány státem ke krytí schodku státního rozpočtu. Pokladní poukázky vydává i Česká národní banka pro potřeby řízení měnového vývoje. Státní pokladniční poukázky jsou povaţovány za bezrizikový cenný papír, jelikoţ riziko nesplacení ze strany státu je minimální. Stát tedy vystupuje v roli dluţníka a majitel pokladniční poukázky je věřitelem. Státní pokladniční poukázky jsou zpravidla prodávány aukčním způsobem, prostřednictvím České národní banky. V pokladniční poukázce musí být potvrzeno, ţe drţitel půjčil emitentovi určitý peněţní obnos na určité období zpravidla na 30 aţ 60 dnů. Krátká doba splatnosti a nízké riziko pokladničních poukázek jsou důvodem niţšího úročení. Pokladniční poukázky jsou zpravidla vystaveny na majitele. Tím jsou snadno obchodovatelné na peněţním trhu

27 3.3.4 Směnky Směnka je dluţnický cenný papír patřící mezi cenné papíry peněţního trhu. Jsou sepsány v přesně stanovené době a s přesně stanovenými údaji, ze kterých vyplývá závazek, který dává majiteli směnky nesporné právo poţadovat ve stanovenou dobu stanovenou částku, která je na směnce uvedena. Směnka můţe slouţit jako prostředek k získání eskontního nebo obchodního úvěru, jako prostředek placení a ručení, nebo jako prostředek k získání hotovosti před dobou splatnosti. Dělí se na směnky vlastní a směnky cizí. Vlastní směnka obsahuje slovo zaplatím, coţ znamená, ţe výstavce směnky je dluţníkem, který se zavazuje k vyplacení stanoveného obnosu na stanoveném místě ve stanovenou dobu. Cizí směnka obsahuje slovo zaplaťte a výstavce tak přikazuje jiné právnické osobě, aby uhradila majiteli směnky uvedený obnos ve směnce. Jednou z náleţitostí směnky je uvedení splatnosti, která můţe být stanovena na viděnou (vistasměnka), coţ je směnka splatná kdykoliv při předloţení nejpozději do jednoho roku od vystavení; na určitý den (směnka fixní), tzn. ţe směnka je splatná v den uvedený na směnce, na určitý čas po viděné (časová vistasměnka), tj. lhůta po viděné běţící od data viděné potvrzené podpisem výstavce; na určitý čas po vystavení směnky (datosměnka), coţ je směnka splatná určitý čas po datu vystavení. Dle zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. je směnka neúročeným dluţnickým papírem. Úročení se připouští pouze u směnek splatných na viděnou, nebo na určitý čas po viděné, úrokovou sazbu je však nutno uvést přímo na směnce. Směnečný dluh lze převést z jednoho majitele na jiného a to těmito způsoby: o indosamentem, neboli rubopisem rubopis se umisťuje na rub směnky, nebo na tzv. přívěsek (další list připojený ke směnce). K převodu není nutný souhlas směnečníka, ani výstavce směnky. o postupem práv (cesí) méně pouţívaný způsob převodu směnečného dluhu. Směnka musí podle zákona směnečného a šekového obsahovat tyto náleţitosti: o název směnka nejen v nadpisu cenného papíru, ale zároveň i v textu listiny

28 o bezpodmínečný slib (v případě směnky vlastní), či bezpodmínečný příkaz (v případě směnky cizí) zaplatit částku uvedenou na směnce o datum a místo vystavení směnky o jméno hlavního dluţníka a věřitele o údaj o splatnosti směnky (na viděnou, na určitý čas po viděné, na určitý čas po vystavení směnky, na určitý den) o místo jejího splacení o podpis výstavce směnky Šeky Šeky spadají do peněţního trhu, jelikoţ to jsou krátkodobé cenné papíry. Výstavce šekem zadává příkaz své bance, aby z jeho účtu vyplatila peněţní prostředky osobě, která šek předloţí, nebo osobě na šeku uvedené. K bezhotovostnímu proplacení musí šek obsahovat označení jen k zúčtování. Nejčastěji se můţeme setkat s cestovními šeky. Šeky musí podle zákona směnečného a šekového obsahovat tyto náleţitosti: o musí obsahovat slovo šek pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; o musí být uveden bezpodmínečný příkaz o zaplatit určitou sumu; o jméno dluţníka a jméno toho, kdo má šek proplatit (jméno banky); o údaj místa, kde má být placeno; o datum a místo vystavení; o podpis výstavce. 3.4 Oceňování cenných papírů Cenné papíry v aktivech a pasivech banky se oceňují převáţně reálnou nebo naběhlou hodnotou. Akcie s podstatným a rozhodujícím vlivem se oceňují pořizovací cenou nebo ekvivalencí. 9 Podkapitoly aţ zpracovány dle: KOLEKTIV AUTORŮ, Bankovnictví [Skripta BIVŠ]

29 Při prvotním zachycení jsou cenné papíry přeceňovány na reálnou hodnotu. Výjimkou z tohoto pravidla jsou: o cenné papíry drţené do splatnosti, o cenné papíry vykazované společně s pohledávkami a o emitované cenné papíry. Tyto tři skupiny se přeceňují na naběhlou hodnotu. 10 Tabulka č. 2: Oceňování cenných papírů v aktivech a pasivech banky Aktiva CP oceňované reálnou hodnotou proti účtům nákladů nebo výnosů Realizovatelné CP CP drţené do splatnosti Dluhové CP, akcie a podílové listy RH Dluhové CP, akcie a podílové listy RH Dluhové CP NH Závazky a kapitál Závazky z CP Dluhové CP, akcie a oceňované reálnou podílové listy hodnotou proti RH účtům nákladů nebo výnosů Emitované CP Dluhové CP, akcie a podílové listy NH Účasti s rozhodujícím a podstatným vlivem Akcie PC, OE Vysvětlivky: RH = Reálná hodnota NH = Naběhlá hodnota PC = Pořizovací cena OE = Ocenění ekvivalencí Zdroj: JÍLEK J.; SVOBODOVÁ, J. Účetnictví bank a finančních institucí JÍLEK, J.; SVOBODOVÁ, J. Účetnictví bank a finančních institucí 2009, str

30 3.4.1 Pořizovací cena a ocenění ekvivalencí Pořizovací cena je cena, za kterou byl cenný papír pořízen a transakční náklady spojené s jejich pořízením, např. poplatky a provize makléřům či burzám. V transakčních nákladech nejsou zahrnuty prémie, náklady na financování, interní správní náklady nebo náklady na drţbu. Oceňování ekvivalencí (protihodnotou) se rozumí, ţe majetková účast je při pořízení oceněna pořizovací cenou, která je k okamţiku stanoveném zákonem upravována na hodnotu odpovídající míře účasti účetní jednotky na vlastním kapitálu společnosti, v níţ má účetní jednotka majetkovou účast Reálná hodnota Reálná hodnota cenného papíru se v souladu s 27 zákona o účetnictví stanoví jako trţní hodnota, která je vyhlášená ke dni stanovení reálné hodnoty. Trţní cenou se rozumí cena zveřejněná organizátorem trhu, nebo cena cenného papíru vyhlášená tvůrcem trhu (bankou či finanční institucí). Je však nutno prokázat, ţe je moţné cenný papír za trţní hodnotu prodat. Důkazem je zejména to, ţe se s cenným papírem obchodovalo za poslední měsíc nebo od data emise. Pokud není moţné stanovit reálnou hodnotu jako trţní cenu, potom se reálná hodnota stanoví jako upravená hodnota cenného papíru. Ta se určí jako: o míra účasti na vlastním kapitálu společnosti, pokud se jedná o akcie, o míra účasti na vlastním kapitálu podílového fondu, pokud se jedná o podílové listy, o současná hodnota cenného papíru, jedná-li se o dluhopisy a směnky. Upravená hodnota cenného papíru se rovná nule, pokud: o je emitent cenného papíru ve vyrovnávacím řízení (uplatní se pouze u kapitálových nástrojů, přičemţ kapitálovým nástrojem se rozumí zbytkový podíl na aktivech subjektu po odečtení všech jeho závazků), o na jeho majetek byl prohlášen konkurz, o byl u něho zamítnut návrh na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku,

31 o byl u něho zrušen konkurz z důvodu, ţe majetek společnosti nepostačuje k úhradě nákladů konkurzu Naběhlá hodnota a přeceňování na naběhlou hodnotu Naběhlá hodnota je pořizovací cena upravená o naběhlé úroky, příp. dále sníţená o opravné poloţky. Naběhlou hodnotou se oceňují cenné papíry drţené do splatnosti, dluhové cenné papíry pořízené v primárních emisích neurčené k obchodování a emitované cenné papíry. U emitovaných cenných papírů je pořizovací cena od okamţiku vypořádání emise do okamţiku splatnosti postupně zvyšována o úrokové náklady na emitované cenné papíry. 4 Cenné papíry v pasivech banky Bankovní obchody s cennými papíry mohou být vzhledem k bilanci banky aktivní, pasivní, ale zároveň i bilančně neutrální. Pokud je obchod bilančně neutrální, banka provádí sluţbu svému klientovi, kdy transakci provádí z příkazu klienta na jeho účet. Bilanční obchody s cennými papíry banka provádí jako investor, tzn. na základě vlastního rozhodnutí, vlastním jménem a na vlastní účet. Povolení k obchodování s cennými papíry v České republice uděluje Ministerstvo financí. Bankovní obchody s cennými papíry zahrnují emisní obchody; nákupy a prodeje; úschovu, uloţení a správu;fúze a akvizice. 4.1 Kapitál Kapitál je objem finančních prostředků vloţených do podnikání za účelem zisku. Je to zdroj hodnot, kterými podnik dlouhodobě disponuje. Dělí se na kapitál vlastní a cizí. Upsaný a splacený základní kapitál; áţiový fond, který vzniká z prodeje akcií za vyšší neţ nominální hodnotu; fondy podniku vytvořené ze zisku a nerozdělený zisk z 11 KOLEKTIV AUTORŮ Základy účetnictví finančních institucí, str

32 minulých let tvoří kapitál vlastní. Cizí kapitál je např. kapitál získaný emisí dluhopisů, bankovními úvěry či vklady klientů. Vlastní kapitál tvoří pouze skutečně splacené podíly, tedy akcie. Akciový kapitál je násobkem počtu vydaných akcií a jejich nominální hodnoty. 4.2 Rozvaha banky Rozvaha je jedním ze základních účetních výkazů. V rozvaze jsou uspořádány poloţky majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv určitým způsobem k určitému datu. Rozvaha bank vykazuje určité rozdíly od rozvahy podnikatelů. Kromě toho, ţe rozvaha bank obsahuje aktiva a pasiva specifická pro finanční činnost bank, platí, ţe aktiva jsou seřazena dle likvidnosti, nejlikvidnější aktiva jsou tedy na začátku rozvahy. Rozdíl je i v uspořádání pasiv. Banky vzhledem ke své činnosti (přijímání vkladů od veřejnosti) vykazují v pasivech nejdříve cizí zdroje a potom vlastní kapitál. V podkapitolách je uspořádání poloţek rozvahy banky podle vyhlášky č. 501/2001 Sb. Banky a finanční instituce účtující podle uvedené vyhlášky, vykazují nejen rozvahové, ale i podrozvahové poloţky Aktiva Aktivum je podnikem kontrolovaný zdroj, který je výsledkem minulých událostí a od něhoţ se očekává, ţe přinese podniku budoucí ekonomický prospěch. Poloţky na straně aktiv: 1) Pokladní hotovost, vklady u emisních bank 2) Státní bezkupónové dluhopisy a ostatní cenné papíry přijímané centrální bankou k refinancování v tom: vydané vládními institucemi ostatní 3) Pohledávky za bankami, za druţstevními záloţnami v tom: splatné na poţádání ostatní pohledávky

33 4) Pohledávky za klienty (členy druţstevních záloţen) v tom: splatné na poţádání ostatní pohledávky 5) Dluhové cenné papíry v tom: vydané vládními institucemi vydané ostatními osobami 6) Akcie, podílové listy a ostatní podíly 7) Účasti s podstatným vlivem z toho: v bankách 8) Účasti s rozhodujícím vlivem z toho: v bankách 9) Dlouhodobý nehmotný majetek z toho: zřizovací výdaje goodwill 10) Dlouhodobý hmotný majetek z toho: pozemky a budovy pro provozní činnost 11) Ostatní aktiva 12) Pohledávky z upsaného základního kapitálu 13) Náklady a příjmy příštích období Pasiva Pasiva jsou v české účetní terminologii zdroje krytí majetku. Tyto zdroje rozdělujeme na zdroje cizí (závazky) a zdroje vlastní (vlastní kapitál). Zdroje cizí jsou závazky dlouhodobé či krátkodobé a rezervy, které jsou zahrnovány do cizího kapitálu v souladu s mezinárodními pravidly. Základní kapitál, kapitálové fondy, fondy vytvořené ze zisku a výsledek hospodaření (zisk či ztráta) tvoří zdroje vlastní. Vlastní kapitál banky je oproti podnikům velice malý a dosahuje pouze 2 aţ 10 % celkových pasiv. Poloţky na straně pasiv: 1) Závazky vůči bankám a druţstevním záloţnám v tom: splatné na poţádání ostatní závazky

34 2) Závazky vůči klientům - členům druţstevních záloţen v tom: splatné na poţádání ostatní závazky 3) Závazky z dluhových cenných papírů v tom: emitované dluhové cenné papíry ostatní závazky z dluhových cenných papírů 4) Ostatní pasiva 5) Výnosy a výdaje příštích období 6) Rezervy v tom: na důchody a podobné závazky na daně ostatní 7) Podřízené závazky 8) Základní kapitál z toho: splacený základní kapitál vlastní akcie 9) Emisní áţio 10) Rezervní fondy a ostatní fondy ze zisku v tom: povinné rezervní fondy a rizikové fondy ostatní rezervní fondy ostatní fondy ze zisku 11) Rezervní fond na nové ocenění 12) Kapitálové fondy 13) Oceňovací rozdíly z toho: z majetku a závazků ze zajišťovacích derivátů z přepočtu účasti 14) Nerozdělený zisk nebo neuhrazená ztráta z předchozích období 15) Zisk nebo ztráta za účetní období Hlavní poloţky, které souvisí s cennými papíry v pasivech banky jsou: o Závazky z dluhových cenných papírů, které obsahují zejména emitované krátkodobé a dlouhodobé dluhové cenné papíry. Mohou to být kuponové i bezkuponové dluhopisy; závazky ze splatných, dosud neproplacených emitovaných

35 dluhových cenných papírů; hypoteční zástavní listy; vlastní dluhové cenné papíry; směnky a závazky z krátkých prodejů dluhových cenných papírů. o Ostatní pasiva, které obsahují závazky vůči třetím osobám. Tato poloţka můţe zahrnovat přijaté zálohy od příkazců na nákup cenných papírů. o Základní kapitál, který obsahuje především akcie, které banka vydává jako akciová společnost. o Emisní áţio je poloţka, která obsahuje áţio vztahující se k základnímu kapitálu zapsanému v obchodním rejstříku, jeţ je rozdílem mezi emisním kurzem a jmenovitou hodnotou akcií. Tato poloţka obsahuje i rozdíl mezi jmenovitou hodnotou vlastních akcií a jejich pořizovací cenou při sníţení základního kapitálu a rozdíl mezi prodejní cenou a pořizovací cenou k okamţiku sjednání prodeje Podrozvahové poloţky Podrozvahové poloţky jsou potencionální pohledávky a závazky vzniklé v souvislosti s uzavřením některých bankovních obchodů (záruky, akreditivy, úvěrové přísliby apod.). Podrozvahové poloţky obsahují: 1) Poskytnuté přísliby a záruky 2) Poskytnuté zástavy 3) Pohledávky ze spotových operací 4) Pohledávky z pevných termínových operací 5) Pohledávky z opcí 6) Odepsané pohledávky 7) Hodnoty předané do úschovy, do správy a k uloţení 8) Hodnoty předané k obhospodařování 9) Přijaté přísliby a záruky 10) Přijaté zástavy a zajištění 11) Závazky ze spotových operací 12) Závazky z pevných termínových operací 13) Závazky z opcí 14) Hodnoty převzaté do úschovy, do správy a k uloţení

36 15) Hodnoty převzaté k obhospodařování Účtování cenných papírů v pasivech banky Rozsah a způsob vedení účetnictví pro všechny účetní jednotky v České republice stanovuje zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Pro banky a finanční instituce dále platí prováděcí vyhláška ministerstva financí č. 501/2002 Sb. a České účetní standardy pro banky a jiné finanční instituce. Účtové skupiny cenných papírů na straně pasiv: o 17 Závazky z cenných papírů o 26 Emitované krátkodobé cenné papíry o 37 Zúčtování s trhem cenných papírů o 37 Zúčtování s příkazci o 37 Závazky z cenných papírů klientů svěřených do dispozice bance o 37 Závazky z emitovaných dluhopisů o 52 Emitované dlouhodobé cenné papíry o 53 Podřízené emitované dluhopisy o 56 Základní kapitál Emitované krátkodobé cenné papíry V účtové skupině 26 účtují banky emitované dluhopisy peněţního trhu, pokud tyto cenné papíry odpovídají charakteristice cenných papírů peněţního trhu, dále se zde účtují ostatní dluhopisy se splatností do jednoho roku. V této účtové skupině se také účtuje o směnkách vlastních i akceptovaných cizích, kdy je banka prvním akceptantem, je-li jejich splatnost do 1 roku včetně. Prodejem emitovaných krátkodobých cenných papírů získávají banky zdroje zajišťující zejména sjednané krátkodobé úvěrové obchody. 12 KOLEKTIV AUTORŮ Základy účetnictví finančních institucí, str