VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA PLATEBNÍ STYK PRO MUNICIPALITY

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra ekonomických studií PLATEBNÍ STYK PRO MUNICIPALITY Bakalářská práce Autor: Michal Svoboda Vedoucí práce: Ing. Petr Jiříček Jihlava 2014

2

3 PODĚKOVÁNÍ: Rád bych na tomto místě poděkoval panu Ing. Petru Jiříčkovi, vedoucímu mé bakalářské práce, za odborné vedení a vstřícnost při jejím vypracovávání. Dále bych zde chtěl také poděkovat mé rodině za podporu během studia.

4 Anotace Tato bakalářská práce přináší analýzu a komparaci bankovních produktů spojených s platebním stykem určeným pro municipality. V teoretické části se práce zaměřuje na vývoj a charakteristiku platebního styku i jeho nástrojů. Teoretická část také přináší obecnou charakteristiku municipalit a jejich financí. Praktické část pak porovnává konkrétní produkty Československé obchodní banky, Komerční banky, GE Money Bank a Sberbank CZ. Klíčová slova Platební styk, municipality, nástroje platebního styku, komparace, obchodní banky. Annotation The bachelor thesis presents an analysis and comparison of bank products related to payment system designated for municipalities. In the theoretical part, the thesis is focused on the development and characterization of the payment system and its instruments. The theoretical part also presents general characteristics of municipalities and their finances. The practical part compares specific products of Československá obchodní banka, Komerční Banka, GE Money Bank and Sberbank CZ. Keywords Payment system, municipalities, payment instruments, comparison, commercial banks.

5 Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe souhlasím s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne:... Podpis

6 Obsah Úvod... 1 Teoretická část Platební styk Vývoj Právní úprava Vymezení forem platebního styku Hotovostní platební styk Bezhotovostní platební styk Běţný účet Zřízení a vedení běţného účtu Nástroje platebního styku Příkaz k úhradě Příkaz k inkasu Šeky Směnky Platební karty Přímé bankovnictví Charakteristika municipalit Obecná charakteristika municipalit Finance municipalit Praktická část Analýza produktů pro municipality u vybraných obchodních bank Československá obchodní banka, a. s Municipální program Komerční banka, a. s

7 3.2.1 Balíček municipality GE Money Bank, a. s Účet pro města a obce Sberbank CZ, a. s Konto pro municipality Komparace bankovních produktů Porovnání základních parametrů Porovnání cen bezhotovostních a hotovostních operací Porovnání platebních karet Porovnání produktů nabízených v balíčcích pro municipality Zhodnocení komparace bankovních produktů pro municipality Závěr Seznam pouţité literatury Seznam tabulek Seznam obrázků Seznam příloh... 44

8 Úvod Financování měst a obcí je v dnešní době hojně diskutovaným tématem. Jednak z hlediska zájmu kontrolních orgánů, ale i z pohledu bank a finančních institucí. Municipality, nebo-li města a obce, jakoţto drţitelé nemalého finančního majetku, jsou pro banky výhodným partnerem. V prostřední neustále se zvyšujícího počtu bankovních institucí se tak municipality stávají zvláštním segmentem, který napíná jiţ tak vyostřený konkurenční boj. Městům, obcím, krajům, či svazkům obcí se tedy naskýtá jedinečná moţnost, vyuţít těchto podmínek. Cílem mé bakalářské práce je tedy srovnávat bankovní produkty a sluţby spojené s prováděním bankovního platebního styku pro municipality. Jak uţ z výše uvedených vět vyplývá, téma je aktuální zejména z důvodu neutuchajícího zájmu o municipality, ze strany bankovních institucí. Pouţitou metodou je komparace, aby byla tato komparace cílená, zaměřil jsem se, v závislosti na šíři a komplexnosti poskytovaných sluţeb i smluvních podmínek, na srovnání produktů čtyř českých bank, respektive Československé obchodní banky, Komerční banky, GE Money Bank a Sberbank CZ. Platební styk, o němţ nalezneme první zmínky jiţ z doby čtyř tisíc let před Kristem, je základním vztahem mezi příjemcem a plátcem. Z hlediska mnoţství bankovních produktů bylo mou prvotní snahou, přiblíţit a charakterizovat nejpouţívanější formy těchto produktů a sluţeb tak, aby vypovídaly o konkrétní nabídce komparovaných bank. Z hlediska přímé návaznosti na analýzu produktů pro municipality jsem vybral dvojici dvou velkých bankovních domů a dvojici středních bank. Velké banky, zastoupené Československou obchodní bankou a Komerční bankou, nabízejí bankovní produkty určené městům a obcím. Na porovnání těchto sluţeb jsem tak pouţil obecné analytické a komparační metody, ale i cílené komparování obchodních podmínek. Neméně výrazným ukazatelem boje o zákazníka u všech porovnávaných bank jsou pásmová úročení, tedy procenta úroku závislá na výši aktuálního denního zůstatku. Důleţitost srovnání i menších bankovních institucí je nasnadě. Středně velké a malé finanční instituce vstupují na český trh, na němţ dokáţí bojovat se silnějšími 1

9 konkurenty. Příkladem mohou být téţ GE Money Bank nebo Sberbank CZ. Právě Sberbank CZ, která v České republice obsluhuje pouze 32 poboček, nabízí rozsáhlé sluţby pro municipality, a to včetně depozitních produktů. Komparací základních parametrů, hotovostních a bezhotovostních operací, produktů přímého bankovnictví, cen hotovostních operací, debetních karet a dalších produktů došlo k upřesnění předešlých analýz a důslednému rozboru produktových balíčků jednotlivých bank, coţ byly další cíle bakalářské práce. Bakalářská práce je členěna do čtyř kapitol, přičemţ v ní nalezneme jednotlivé charakteristiky platebního styku a municipalit, a to včetně praktické analýzy produktů pro municipality u vybraných obchodních bank. 2

10 Teoretická část 1 Platební styk Platební styk je možno definovat jako vztah mezi plátcem a příjemcem platby, při kterém dochází k uskutečnění platby, tedy k převodu peněžních aktiv mezi plátcem a příjemce (Polouček a kol, 2006, s. 141). 1.1 Vývoj Platební styk prochází neustálým vývojem, mění se platební nástroje, formy i technika jeho provádění. Zmínky o prvních mincích se začínají vyskytovat jiţ v 5. a 4. tisíciletí před Kristem ve Východní Asii. Všeobecně je však s prvním výskytem kovových mincí zmiňována Mezopotámie, přibliţně ve 3. tisíciletí před Kristem. Tyto kovové peníze však nebyly v této době hojně pouţívány. Svědčí o tom dokument přibliţně z roku 2400 př. n. l., který stanovuje, ţe státní úředníci při výběru daní mohou peníze od pastýřů přijímat, jen kdyţ nebude daň splacena v bílých vlnodárných ovcích (Šenkýřová a kol., 2010). Fungoval zde tedy stále výměnný obchod, jenţ by se dal nazvat první formou platebního styku. Na našem území byly prvními českými mincemi denáry, které nechal razit Boleslav I. v 2. polovině 10 století n. l. Jejich pouţívání nebylo však aţ do 2. poloviny 11. století valně rozšířeno. K běţným platbám se tehdy uţívalo šátečků, které byly vyrobeny z jemného, řídkého plátna. Setkáváme se s názorem, ţe materiál těchto šátečků dal vzniknout slovesu platit, tj. dávat plátno (Šenkýřová a kol., 2010). Za dobu výrazných změn v bankovnictví potaţmo platebním styku můţeme označit 16. a 17. století. V této době vznikají v Evropě první bankovky. Poprvé se začaly pouţívat v Anglii, kde se vyvinuly z dluţních úpisů. Čína ovšem předběhla Evropu o celých 7 století, papírové peníze se zde pouţívaly jiţ v 10. století. V našich zemích se papírové peníze objevují poprvé za vlády Marie Terezie. Jednalo se o bankocentle, které vydala Wienerstadt Bank roku S nástupem výpočetní techniky v 20. a 21. století vznikají bezhotovostní peníze. Pro nákupy lze pouţít platební karty, které jsou v současné době vybavovány čipy pro 3

11 bezkontaktní platby. Platební styk se tak dnes stále více odehrává bez fyzického kontaktu s penězi. 1.2 Právní úprava Platební styk by měl být rychlý, efektivní a především bezpečný. Tomu také odpovídá formát legislativy, která upravuje celou širokou oblast platebního styku. Vzhledem k tomu jak je platební styk rozsáhlý není moţno upravit jeho právní rámec jedinou právní normou (Polouček a kol., 2006). V České republice upravují tuto oblast zákony, vyhlášky a předpisy Evropské unie. Ze zákonů jmenujme především zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů, který je základní právní normou upravující platební styk na území naší republiky. Tento zákon platný od 1. listopadu 2009 zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství, také navazuje na přímo pouţitelný předpis Evropských společenství. Podle prvního paragrafu tato právní norma upravuje: a) činnost některých osob oprávněných poskytovat platební služby a vydávat elektronické peníze, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) účast v platebních systémech a vznik a provozování platebních systémů s neodvolatelností zúčtování, c) práva a povinnosti poskytovatelů platebních služeb (dále jen poskytovatel ) a uživatelů platebních služeb (dále jen uživatel ), d) práva a povinnosti vydavatelů elektronických peněz a držitelů elektronických peněz (Česká republika, 2009, s. 4174). Dalšími zákony, které upravují platební styk, nebo se ho ve významné míře dotýkají, jsou: Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi 4

12 Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona o správě daní (Polouček a kol., 2006). Většina výše uvedených zákonů obsahuje zmocnění k vydání prováděcích podzákonných norem. Takovými normami jsou nejčastěji vyhlášky. Vyhláška č. 169/2011 Sb., o stanovení pravidel tvorby čísla účtu v platebním styku. Vyhláška č. 140/2011 Sb., o platebních systémech s neodvolatelností zúčtování. Vyhláška č. 141/2011 Sb., o výkonu činnosti platebních institucí, institucí elektronických peněz, poskytovatelů platebních sluţeb malého rozsahu a vydavatelů elektronických peněz malého rozsahu, a odůvodnění k této vyhlášce. Vyhláška č. 142/2011 Sb., o předkládání informací platebními institucemi, institucemi elektronických peněz, poskytovateli platebních sluţeb malého rozsahu a vydavateli elektronických peněz malého rozsahu České národní bance. Po vstupu České republiky do Evropské unie bylo nutné převzít také předpisy této instituce. Z nich uveďme: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012, kterým se stanoví technické a obchodní poţadavky pro úhrady a inkasa v eurech. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1781/2006, o informacích o plátci doprovázejících převody peněţních prostředků. Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2007/64/ES, o platebních sluţbách na vnitřním trhu. Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/110/ES, o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností (ČNB, 2014). 5

13 1.3 Vymezení forem platebního styku Platební styk můţeme dělit z mnoha hledisek, vymezme si tedy několik základních. Z hlediska formy pouţívaných platebních prostředků můţeme rozlišovat platební styk na hotovostní platební styk, při kterém mezi plátcem a příjemcem dochází k přesunu peněz v hotovosti. Na druhé straně je bezhotovostní platební styk, ten zahrnuje platby uskutečněné pouze bezhotovostním převodem, prostřednictvím bezhotovostních peněz, na účtech plátců a příjemců u bank. Dalším hlediskem je hledisko teritoria, ve kterém platební styk probíhá. Zde podle Schlossbergera a Soldánové (2005) rozlišujeme na tuzemský, zahraniční a přeshraniční platební styk. Tuzemský se odehrává mezi subjekty uvnitř národní ekonomiky obyčejně v tuzemské měně. Zahraniční probíhá mezi tuzemskými a zahraničními subjekty, včetně plateb prováděných tuzemskými subjekty v zahraničí. Přeshraniční platební styk zahrnuje převod peněţních prostředků z jednoho členského státu Evropského hospodářského prostoru (EHP) do jiného členského státu EHP, pokaţdé však překračuje hranice členských států, v domácí měně kteréhokoli členského státu aţ do výše protihodnoty Další hlediska, která uvádí Schlossberger a Soldánová (2005) jsou hlediska náleţitosti průvodních dokumentů, lhůty k provedení platby a vstupuje-li banka do závazku, či nikoli. Podrobně se však v této teoretické části budu věnovat především hotovostnímu a bezhotovostnímu styku Hotovostní platební styk Hlavní oblastí hotovostního placení jsou běžné každodenní úhrady zpravidla nízkých peněžních částek prováděné občany (Šenkýřová a kol., 2010, s. 148). Hotovostní platební styk jsou pak všechny hotovostní platby, které realizují banky, jiné právnické nebo fyzické osoby jak pro svou potřebu, tak pro potřebu klientů (Schlossberger, Soldánová, 2005). Tyto platby jsou zpravidla oboustranné, to znamená, ţe si peníze na obou stranách transakce uchovávají hotovostní charakter. Můţou však nastat případy, kdy peníze mění svoji formu. V těchto případech hovoříme o částečném hotovostním platebním styku. Příkladem můţe být vklad hotovosti třetí osobou na náš běţný účet, 6

14 z hotovostních peněz se stávají bezhotovostní. Na druhou stranu například majitel šeku dostává od banky hotovost, zde se z bezhotovostních peněz stávají hotovostní. Hotovostní platební styk upravuje především zákon č. 254/2004 Sb. Zákon o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů. V paragrafu čtyři tento zákon stanovuje limit pro poskytovatele hotovostní platby, který činní Kč. Překročením tohoto limitu je povinen poskytovatel provést platbu bezhotovostně. Za nedodrţení tohoto ustanovení můţe být fyzické osobě vyměřena pokuta aţ do výše Kč. U právnických nebo podnikajících fyzických osob činí tato částka Kč. V dnešní době dávají banky z ekonomických a bezpečnostních důvodů však přednost bezhotovostním platbám. Existence fyzických peněz má však i dnes nezastupitelnou roli Bezhotovostní platební styk Při bezhotovostním platebním styku se jedná o převod peněz od jednoho subjektu k druhému prostřednictvím klientských účtů (viz. tabulka č. 1), nejčastěji však běţných. Základním předpokladem pro bezhotovostní platební styk je tedy existence klientského účtu u zprostředkujících institucí (Polouček a kol., 2006). Tabulka č. 1: Formy klientských účtů (zdroj: Polouček S. a kol. Bankovnictví. 1. vydání, Praha: C.H.Beck, ISBN ) Forma účtu Charakteristika použití účtu Běţný účet Úvěrový účet Kontokorentní účet Vkladový účet Depotní účet Vklady a výplaty hotovostí Evidence čerpaného úvěru a jeho splácení Kombinace běţného a úvěrového účtu Uloţení volných finančních prostředků klienta Evidence cenných papírů v úschově či ve správě banky 7

15 1.4 Běžný účet Z hlediska bezhotovostních plateb je nejvíce pouţívaným klientským účtem běţný účet. Tento účet banky zřizují tuzemský i zahraničním klientům a to jak právnickým, tak i fyzickým osobám. Účet můţe být zřízen v tuzemské měně, tedy v českých korunách, nebo v kterékoli cizí měně. Podstatou běţného účtu není spoření finančních prostředků, běţný účet slouţí především k jednoduchému převodu peněţ. Tyto pohyby na účtu mohou iniciovat pouze majitelé účtu, nebo osoby s dispozičním právem. Peníze na běţný účet banky přijímají jak v hotovostní, tak i bezhotovostní formě. Z tohoto účtu provádí také tuzemské a zahraniční platby i výplaty v hotovosti Zřízení a vedení běžného účtu Vzhledem k výše zmíněným transakcím prováděným na běţných účtech, můţeme tyto účty nazvat platebními. Platebními účty dle zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů, rozumíme účty, které slouţí k provádění platebních transakcí. Podle paragrafu 74 tohoto zákona započne provádění transakcí na podkladech smlouvy o platebních sluţbách. Smlouvou o platebních službách se poskytovatel zavazuje uživateli provádět pro něho platební transakce ve smlouvě jednotlivě neurčené (dále jen rámcová smlouva ) nebo provést pro něho jednotlivou platební transakci neupravenou rámcovou smlouvou (Česká republika, 2009, s. 4193). Tato rámcová smlouva můţe také stanovit podmínky pro vedení platebního účtu. Všeobecné obchodní podmínky Komerční banky uvádějí, ţe rámcová smlouva je jakákoli smlouva, bez ohledu na její označení, jejímţ předmětem je poskytování platebních sluţeb. Komerční banka tuto smlouvu pojmenovala jako Smlouvu o zřízení a vedení účtu, oproti tomu Česká spořitelna, která obsluhuje nejvíce klientů v České republice, ji nazvala Smlouvou o platebním účtu. Vzhledem k tomu, ţe se v teoretické části mé práce budu zabývat také produkty Komerční banky, zaměřím se v této kapitole na zřízení, vedení a zrušení platebního účtu především u této instituce. Ve všeobecných obchodních podmínkách Komerční banky v článku 10 se banka zavazuje zřídit účet na základě uzavření písemné smlouvy 8

16 o zřízení a vedení účtu, pokud se klient a banka nedohodnou jinak. Tato smlouva se uzavírá na dobu neurčitou, není-li stanoveno jinak. K náleţitostem Smlouvy o zřízení a vedení účtu v Komerční bance patří: pojmenování obou smluvních stran (klienta a banky), číslo účtu, měna, v níţ je veden účet, datum zřízení účtu (je shodné s datem účinnosti smlouvy), forma a zasílání zpráv o zúčtování, způsob disponování s prostředky na účtu. K tomu, aby však mohla být tato smlouva řádně uzavřena, vyžaduje banka od klienta další doklady, které osvědčují jeho právní subjektivitu, příp. oprávnění k podnikatelské činnosti, a dokládají jeho totožnost a lze podle ní provést řádnou identifikaci klienta. Tyto doklady (resp. Jejich ověřené kopie) spolu s podpisovým vzorem k běžnému účtu a smlouva o běžném účtu tvoří nezbytnou součást tzv. klientské dokumentace (Schlossberger, Soldánová, 2005, s. 30). U fyzických osob, ţádajících o uzavření Smlouvy o zřízení a vedení účtu, banka vyţaduje k ověření identity klienta průkaz totoţnosti, tím můţe být například občanský průkaz, či cestovní pas. Banka také zkoumá způsobilost těchto osob k právním úkonům, jedná-li se o osobu nezletilou, nebo osobu zbavenou způsobilosti k právním úkonům, uzavírají smlouvu a jednají jejím jménem její zákonní zástupci, pokud právní předpis nestanoví jinak. S penězi na účtu však v tomto případě můţe disponovat i osoba bez způsobilosti k právním úkonům, byl-li jí vydán některý platební prostředek, například platební karta, nebo ji bylo zpřístupněno elektronické bankovnictví. Fyzická osoba podnikající, tedy osoba samostatně výdělečně činná je podle všeobecných obchodních podmínek Komerční banky povinna sdělit informace o tom, zda její účet bude slouţit pro účely podnikání, či nikoli. Účty určené pro fyzické osoby podnikající slouţí pro podnikatelskou činnost klientů, k jinému neţ sjednanému účelu nesmí klient účet pouţívat. Klient také předkládá bance doklad osvědčující podnikatelské oprávnění, průkaz totoţnosti a ke smlouvě je přiloţen podpisový vzor. 9

17 Právnické osoby dokládají bance doklad osvědčující právní subjektivitu právnické osoby (například výpis z obchodního rejstříku, zakladatelskou listinu apod.), průkaz totoţnosti členů statutárního orgánu této právnické osoby (občanský průkaz, eventuálně jiný doklad, který je moţno povaţovat za doklad totoţnosti osoby) a také podpisový vzor osob oprávněných disponovat prostředky na účtu (Schlossberger, Soldánová, 2005). Kaţdému účtu podle všeobecných obchodních podmínek Komerční banka přidělí jedinečný identifikátor, který banka i její klient uvádí při vzájemné komunikaci týkající se daného účtu. Jedinečným identifikátorem rozumíme podle zákona o platebním styku (Česká republika, 2009) kombinaci písmen, číslic nebo symbolů, jimiţ se identifikuje klient respektive jeho účet, při provádění platebních transakcí. Tyto transakce probíhají oboustranně na základě příkazů, které můţe zadávat pouze oprávněná osoba s pouţitím podpisového vzoru, který je platný pro příslušný účet, nebo zmocněnec. Zmocněncem rozumíme fyzickou nebo právnickou osobu, která je zmocněná plnou mocí k zastupování klienta při jednání s bankou, plnou moc můţe také nahradit právní předpis nebo rozhodnutí soudu. Při vedení účtu je banka povinna přijímat na účet klienta vklady i platby uskutečněné v jeho prospěch. S prostředky na tomto účtu je oprávněn klient nebo jím určené osoby disponovat formou výběru hotovosti, nebo převodem na jiný účet, a to pouze do výše volných prostředků no tomto účtu. Klient dostává informace o provedených transakcích a zůstatku na účtu zprávou o zúčtování. To můţe být formou tištěného, nebo elektronického výpisu z účtu. Četnost a forma výpisu je individuálně dohodnuta mezi klientem a bankou. Klient Komerční banky je oprávněn zrušit účet u této instituce a to vypovězením Smlouvy o zřízení a vedení účtu. Výpovědní lhůtou zde činí 10 kalendářních dnů, bylali k účtu vystavena platební karta, činí tato lhůta 30 kalendářních dnů. Tato doba tedy odpovídá paragrafu 95 zákona o platebním styku, který stanovuje, ţe výpovědní doba nesmí být delší neţ jeden měsíc (Česká republika, 2009). Vzhledem k nárůstu bankovních institucí a zvýšení pohybu klientů mezi nimi vydala Česká bankovní asociace v roce 2009 Kodex mobility klientů. Postupně se k tomuto kodexu zavázala většina bank, výjimkou tedy není ani Komerční banka, která přistoupila ke kodexu Tento kodex bankám nařizuje klientovi usnadnit vyřízení formalit spojených s převodem trvalých plateb a souhlasů s inkasem z původní banky do nové banky. Dále si klient při změně banky můţe zvolit postup, při němţ se obrátí se ţádostí 10

18 o zrušení a převedení plateb jen na novou banku. V takovém případě pak nemusí vůbec kontaktovat původní banku. Vypovídá-li klient Komerční banky Smlouvu o zřízení a vedení účtu dle tohoto kodexu výpovědní lhůta začne běţet ode dne uvedeného v ţádosti o změnu banky. V jiném případě počíná běţet lhůta dnem doručení výpovědi do klientova obchodního místa. Po vypořádání pohledávek a závazků vztahujícím se k účtu smlouva zaniká druhým pracovním dnem následujícím po dni uplynutí výpovědní lhůty. Účet můţe být také zrušen dohodou, nebo uplynutím doby, pokud je zřízen na dobu určitou. Poskytovatel můţe účet zrušit vypovězením rámcové smlouvy, uzavřené na dobu neurčitou, podle zákona o platebním styku jen tehdy, bylo-li to dohodnuto. Výpovědní doba nesmí být ale kratší neţ dva měsíce (Česká republika, 2009). 1.5 Nástroje platebního styku Nástrojem platebního styku rozumíme druh instrumentu, na základě kterého banky a jiné instituce provádějí platební operace (Máče, 2006, s. 34). Jak uţ bylo zmiňováno výše v kapitole o hotovostním platebním styku, takovým hotovostním instrumentem jsou peníze, tedy bankovky a mince. Oproti tomu nástroje bezhotovostního platebního styku jsou mnohem rozmanitější. Máče (2006) uvádí zejména: příkaz k úhradě, příkaz k inkasu (tyto příkazy mohou být jednotlivé, hromadné, jednorázové nebo trvalé), dalšími nástroji jsou šeky, platební příkazy pro zahraniční nebo přeshraniční platební styk, neméně důleţitá je platební karta. Některé z těchto instrumentů lze také obsluhovat v elektronické podobě, proto se v této části mé práce zaměřím i na elektronický platební styk, téţ nazývaný jako přímé bankovnictví Příkaz k úhradě Příkazem k úhradě je podle Schlossbergera a Soldánové (2005) platební příkaz z podnětu plátce. Jedná se o jednoduchý a pohotový platební instrument. Klient příkazem k úhradě dává pokyn své bance, aby na vrub jeho účtu provedla platbu ve prospěch účtu příjemce platby. Příkaz k úhradě můţeme zadávat v podstatě dvěma způsoby. Klasicky vyplněním tištěných bankovních formulářů, nebo pomocí v současnosti stále oblíbenějšího elektronického bankovnictví. V obou případech, k bezproblémovému převodu platby, musí být správně uvedeny předem stanovené náleţitosti. Palouček a kol. (2006) uvádí tyto: bankovní spojení plátce a příjemce, 11

19 částku platby, měnu, ve které je platba provedena (pokud není uvedena, provádí se platba v Českých korunách), podpisový vzor plátce, případně otisk razítka. Na příkazu lze také vyplnit datum splatnosti, není-li toto datum uvedeno, banka provede platbu v zákonné lhůtě, klient můţe také na formuláři vyplnit správu pro příjemce, tyto poloţky ovšem nejsou povinné. Příkazy k úhradě mohou být jednotlivé, pouţívají se tehdy, pokud je nutno převést jedinou částku ve prospěch jednoho účtu příjemce. Jestliţe je nutno převést více částek ve prospěch více účtů, pouţijeme hromadný příkaz. Tyto příkazy mohou být jednorázové, nebo trvalé. Trvalé příkazy se provádí periodicky po stanovenou dobu, pokud klient tuto dobu nespecifikuje, provádí se platby do odvolání (Polouček a kol., 2006) Příkaz k inkasu Inkasem rozumíme dle zákona o platebním styku (Česká republika, 2009) převod peněţních prostředků, z podnětu příjemce na základě souhlasu, který plátce udělil příjemci. Tento souhlas bývá ve formě formuláře písemného, nebo elektronického. Plátce zde vyplní číslo účtu příjemce a zvolí limit inkasní platby. Technika platby se však v zásadě neliší od příkazu k úhradě Šeky Šeky jsou klasickým nástrojem platebního styku. Jsou použitelné i jako nástroj při výběrech v hotovosti, ale především jsou nástrojem bezhotovostního placení (Šenkýřová a kol., 2010, s. 158). Šek je cenným papírem, jenţ obsahuje bezpodmínečný příkaz výstavce šeku (majitele bankovního účtu) šekovníkovi (bance), aby vyplatila přesnou na šeku uvedenou částku oprávněnému majiteli (drţiteli) šeku (Schlossberger, Soldánová, 2005). Podle Poloučka a kol. (2006) je cenný papír šekem tehdy, kdyţ je v textu této listiny uvedeno, ţe jde o šek a to v jazyce, ve kterém je tato listina sepsána. Dále musí být uveden bezpodmínečný příkaz zaplatit danou částku peněz, jméno šekovníka, datum a místo vystavení šeku a podpis výstavce. Chybí-li některá z těchto náleţitostí, nejedná se o šek. V České republice tento nástroj platebního styku není hojně vyuţíván, především díky omezení po roce Šeky se své renesance však nedočkaly ani po sametové revoluci 12

20 roku 1989, to bylo způsobeno nástupem platebních karet, které řeší bezhotovostní platební styk rychleji a efektněji (Polouček a kol., 2006) Směnky Směnkou rozumíme cenný papír, který vyjadřuje bezpodmínečný písemný dluţnický závazek. Směnka se vyznačuje především abstraktností. To znamená, ţe není nutné uvést okolnosti, jeţ vedly k jejímu vzniku nebo přijetí. Směnka je tedy listina dávající jejímu právoplatnému vlastníkovi právo na zaplacení pohledávky na ní uvedené. Toto právo uplatňuje vlastník vůči tomu, kdo na listinu napsal své závazné prohlášení a podepsal se pod něj (Šenkýřová a kol., 2010). V praxi pouţíváme dva základní druhy směnek, to vlastní a cizí. Směnka vlastní je cenný papír a vyjadřuje bezpodmínečný slib směnečného dlužníka zaplatit majiteli v určitý den a na určitém místě dlužnou peněžní částku. Oproti tomu směnka cizí je cenný papír a vyjadřuje bezpodmínečný příkaz směnečnému dlužníkovi zaplatit majiteli v určitý den a na určitém místě dlužnou peněžní částku (Schlossberger, Soldánová, 2005, s. 159). Směnka není v České republice legislativou pregnantně definována, jsou však dány předepsané náleţitosti. Tyto náleţitosti Palouček a kol. (2006) definuje takto: označení, ţe jde o směnku, bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněţní sumu (u směnky vlastní), bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněţní sumu (u směnky cizí), údaj splatnosti, údaj místa, kde má být placeno, jméno toho, na jehoţ řad (komu) má být placeno, datum a místo vystavení, podpis výstavce, jméno směnečníka (u směnky cizí). Podle Máčeho (2006) pouţití směnky jako platebního instrumentu umoţňuje převoditelnost směnky. Směnky mohou vyrovnat více závazků a obíhat tedy jako obchodní peníze. Nebývá to však pravidlem, směnky jsou většinou zadrţeny u prvního majitele Platební karty Platební karta je samostatným nástrojem ve formě plastikové karty odpovídající mezinárodním normám. Dnes jsou prostředkem vzdáleného přístupu k účtu klienta pouţívaným na poli moderního elektronického bankovnictví. Rozmach platebních karet 13

21 navazuje na značné rozšíření osobních účtů u bank a na snahu těchto institucí umoţnit klientům snadnější, rychlejší a především bezpečnější způsob jak provádět bezhotovostní platby a výběry hotovostí (Šenkýřová a kol., 2010). Máče (2006) uvádí tři základní hlediska třídění platebních karet: podle způsobu zúčtování transakcí, podle záznamu dat a členění dle teritoria. Způsob zúčtování transakcí determinuje tyto karty: debetní (Vydávána k běţnému účtu, banka odepíše peníze z účtu hned, jak se o transakci dozví.), kreditní (Jedná se o úvěrovou kartu, banka její pomocí poskytuje klientům spotřebitelský úvěr.) a charge karta (Nejstarší typ platebních karet, klient provádí úhradu plateb podle jejich měsíčního výpisu.). Záznam dat pak určuje embosovanou kartu (Identifikační údaje jsou vyraţeny do karty, ty je potom moţno mechanicky sejmout.), kartu s magnetickým záznamem, čipovou kartu a kartu s laserovým záznamem. Nejnovější technologií posledních let jsou tzv. bezkontaktní platební karty. Tyto karty nabízejí klientům vyšší komfort při placení. Kartu není nutné vkládat do čtečky platebního terminálu a u nákupů do hodnoty 500 Kč drţitelé nemusí zadávat svůj PIN. Placení probíhá pomocí bezkontaktní technologie NFC (Near Field Communication), jedná se o rádiový přenos dat na krátkou vzdálenost, která slouţí ke komunikaci mezi elektronickými zařízeními (KB, 2014). Podle teritoria se karty člení na tuzemské a mezinárodní. Platební karty se v současné době staly součástí našich ţivotů, to sebou ovšem nese rizika jejich zneuţití. V posledních letech však dochází ke zvyšování bezpečnosti jejich vyuţívání (např. nastavený denní limit, potvrzovací SMS, ), vykradači účtů jsou však vţdy napřed a je tak důleţité dodrţovat základní bezpečností opatření Přímé bankovnictví Přímé bankovnictví můţeme definovat jako poskytování standardizovaných bankovních produktů a sluţeb klientovi prostřednictvím elektronických cest (Polouček a kol., 2006). Komunikace mezi klientem a bankou se odehrává pomocí dostupných technických a telekomunikačních zařízení, jako jsou osobní počítače, mobilní zařízení připojené na internet, dále také pomocí telefonních linek. Tyto formy přímého bankovnictví dávají klientům nástroje, které umoţňují komunikaci s bankou bez front a zbytečných časových omezení. Výhody elektronických forem komunikace pro klienty bank jsou podle Šenkýřové a kol. (2010) spatřovány v těchto bodech: klient nemusí při 14

22 vykonávání bankovních operací navštívit banku, není omezován pracovní dobou poboček bank, nemusí komunikovat s bankou jen z jednoho místa. Pro banku je hlavní motivací úspora nákladů a zatraktivnění sluţeb pro klienty. Nevýhodou pro klienty je zejména nutnost mít k dispozici náleţité technické vybavení a schopnost toto vybavení ovládat. Banky jsou především zatěţovány náklady na obstarání a provoz příslušného elektronického bankovního sytému, tyto náklady jsou vysoké zejména v počáteční fázi. Další nevýhodou pro banky je nutnost jednoznačné identifikace klienta bez osobního kontaktu a vysoké nároky na bezpečnost komunikace. V dnešní době je nejčastěji pouţívaným prostředkem přímého bankovnictví internetové bankovnictví tzv. internet banking. Základem tohoto bankovnictví je vykonávání bankovních transakcí, které iniciuje klient a banka je realizuje pomocí internetové sítě. Pro realizaci je nutné, aby banka poskytovala přes internet aplikaci umoţňující skrze internetové technologie provádět nejen platební příkazy, ale i celkovou správu účtu online. Klient musí mít k dispozici internetové připojení a vlastnit příslušné technické a programové vybavení. Banka také musí zabezpečit rychlou odezvu, respektive vysokou propustnost transakcí, aplikace internetového bankovnictví musí být proto navrţena tak, aby zvládla obslouţit desítky tisíc klientů najednou. Postupem času a technologického pokroku klesá obava z nízké bezpečnosti těchto technologií. Bezpečnost internetového bankovnictví je chráněna na mnoha úrovních. Před zahájením samotných bankovních transakcí proběhne proces identifikace a autentizace. Identifikace klienta probíhá především pomocí PIN kalkulátorů a klientských certifikátů. Ke zvýšení bezpečnosti přispívá taká odhlášení z aplikace internetového bankovnictví, které se po určité době nečinnosti provede automatické odhlášení. Internetové bankovnictví lze tedy vyuţívat nepřetrţitě a odkudkoli na světě, jedná se o nejrychlejší a provozně nejlevnějším komunikačním kanálem (Šenkýřová a kol., 2010). Další formou přímého bankovnictví je telefonní bankovnictví (phone banking), k přenosu zpráv u této formy elektronického bankovnictví slouţí pevná nebo mobilní telefonní síť. Telefonní bankovnictví můţeme zařadit zpravidla do dvou forem: telefon s operátorem (Call centrum), nebo telefon s automatickou obsluhou (automatický telefonní systém IVR). 15

23 Call centrem rozumíme specializované pracoviště, kde bankéři poskytují 24 hodin denně informace o sluţbách a produktech banky. Jsou zde také realizovány transakce, které klient poţaduje. Z bezpečnostních důvodů je i zde klient identifikován a autentizován, nejčastěji pomocí kombinací PINu a hesla. Dalším bezpečnostním prvkem je nahrávání hovorů. Naproti tomu u telefonu s automatickou obsluhou vykonává automatický telefonní systém bankovní operace prostřednictvím tónové volby telefonního aparátu. Klient, u kterého s autentizace provádí většinou pouţitím přístupového kódu, dostává odpovědi od automatického hlasového systému. Tento způsob telefonního bankovnictví není však hojně vyuţíván, hodí se pro jednoduché operace např. zjištění zůstatku na účtu (Šenkýřová a kol., 2010). Poslední formou přímého bankovnictví jsou podle Šenkýřové a kol. (2010) samoobsluţné terminály. Jedná se většinou o zařízení s dotykovou obrazovkou, které jsou umístěné v prostorách banky. Klient po vloţení platební karty a zadání PINu můţe provést bankovní operaci. Součástí terminálu je tiskárna, jeţ po zpracování bankovní transakce vytiskne stvrzenku o jejím provedení. Nevýhodou u této formy elektronického bankovnictví je nutnost navštívit pobočku banky. 16

24 2 Charakteristika municipalit 2.1 Obecná charakteristika municipalit Municipalitou rozumíme místní samosprávný celek s právní subjektivitou. Podstatou samosprávy pak je přenesení kompetencí při rozhodování o záleţitostech ekonomického, ekologického a kulturního rázu v rámci určitého území z centrální vlády na kraj, obec či město (Ţehrová, Pfeifrová, 2006). Ústava České republiky určuje základním stupněm územní samosprávy obec (někdy se pouţívá i výraz místní samospráva), která je ze zákona vybavena nezávislými kompetencemi, pravomocemi a odpovědností. V tuzemsku existuje z hlediska samosprávy dvojstupňový systém, prvním stupněm je zmíněná obec, druhým a zároveň vyšším stupněm je pak kraj. Územní samosprávný celek má své jedinečné kompetence, do nichţ jiný územní celek nemůţe zasahovat, nejedná se zde tedy o hierarchickou strukturu, kterou můţeme typicky pozorovat ve státní správě (Provazníková, 2009). Obec je podle Provazníkové (2009, s. 28) základním územním samosprávným společenstvím občanů na územním celku vymezeném hranicí území obce. Je vymezena jako veřejnoprávní korporace, která má vlastní majetek a hospodaří s ním, má vlastní finanční prostředky a sestavuje svůj vlastní rozpočet. Obec, pokud splňuje stanovená kritéria, můţe nést název město. Jsou to obce, které byly městy ke dni účinnosti zákona č. 128/2000 Sb. O obcích (tj ). A nově vzniklé obce mající minimálně 3000 obyvatel, které za město určí předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Zvláštní postavení pak mají statutární města, jde o zvlášť významná města, která se liší od ostatních měst hlavně samosprávou městských částí. Výlučné postavení má Praha, která je hlavním městem státu, zároveň městem s působností kraje. Působnost obce je dělena na samostatnou (úkoly patřící do samosprávy obce) a přenesenou (výkon státní správy) (Ţehrová, Pfeifrová, 2006). Obce mohou při výkonu samostatné působnosti vzájemně spolupracovat. Této spolupráce můţe být dosaţeno zaloţením právnických osob, uzavřením smlouvy ke splnění konkrétního úkolu, nebo vytvořením dobrovolného svazku obcí. Tento svazek vytvářejí obce jako samostatnou právnickou osobu, ne však zaloţenou za účelem podnikání. Svazek je zaloţen smlouvou o vytvoření svazku, která musí obsahovat 17

25 stanovy, členy takového svazku mohou být pouze obce. Členské obce se potom podílejí na rozdělení zisku a úhradě ztráty způsobem stanoveným ve smlouvě (Ţehrová, Pfeifrová, 2006). Kraje, které na základě zákona č. 347/1997 Sb. vznikly reálně 1. ledna 2001, jsou územním společenstvím občanů, kterým náleţí právo na samosprávu. Kraje mají vlastní příjmy a majetek, v právních vztazích vystupují pod vlastním jménem (Provazníková, 2009). Samospráva veřejných záleţitostí je uskutečňována prostřednictvím zastupitelstev, tj. volených orgánů, nebo přímo místními referendy. Orgánem, který spravuje obec je obecní zastupitelstvo, to volí ze svého středu starostu a místostarosty. Starosta je odpovědný zastupitelstvu a zastupuje obec navenek, místostarostové zastupují starostu po dobu nepřítomnosti. Rada obce, tvořená členy zvolenými z řad zastupitelů a starostou, je výkonným orgánem obce. Zastupitelstvo zřizuje výbory, jsou to iniciativní a kontrolní orgány, kaţdá obec musí zřizovat finanční a kontrolní výbor. Orgánem samostatně spravujícím kraj je krajské zastupitelstvo, které ze svých členů volí hejtmana a jeho náměstky. Výkonným orgánem kraje je rada, ta se skládá z hejtmana a dalších osob zvolených z členů zastupitelstva. Také kraj zřizuje výbory, vţdy musí zřídit kontrolní, finanční a výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost (Provazníková, 2009). 2.2 Finance municipalit Aby municipality mohly plnit své základní funkce, musí mít nejen demokraticky zvolenou místní samosprávu, ale i ekonomickou základnu, zajištující dostatek prostředků do jejího rozpočtu (Matoušková; Macháček; Postránecký; Toth, 2000). Takový rozpočet nazýváme územním rozpočtem a je základem finančního hospodaření municipalit. Samotný rozpočet slouţí k finančnímu zajištění potřeb dané municipality. A jako ostatní veřejné rozpočty je sestavován na principu nedobrovolnosti, neekvivalentnosti a nenávratnosti. Povinností územních celků je sestavovat rozpočet na tzv. rozpočtový rok, který se kryje s tím kalendářním. Rozpočet se zpravidla schvaluje jako vyrovnaný. Ovšem můţe být také schválen přebytkový rozpočet, tato situace nastává tehdy, pokud jsou některé příjmy z daného roku stanoveny k vyuţití aţ v následujícím období (např. úvěr z předchozích let). Moţné je také schválit rozpočet 18

26 schodkový, to tehdy pokud je moţno schodek uhradit ušetřenými finančními prostředky z minulých let nebo z návratných zdrojů (např. úvěry, emise komunálních obligací, návratné půjčky a finanční výpomoci od jiných subjektů v rámci rozpočtové soustavy), či přislíbenou dotací. Dojde-li při hospodaření rozpočtem ke kladnému zůstatku, bude tato částka převedena do prostředků pouţitelných v následujícím roce (Ţehrová, Pfeifrová, 2006). Tvorba územního rozpočtu zahrnuje činnosti, které jsou nezbytné k řízení hospodaření územního samosprávného celku v daném rozpočtovém období. Tyto činnosti nazýváme rozpočtovým procesem. Podle Provazníkové (2009) tento proces zahrnuje dobu 1,5 aţ 2 roky a lze jej rozdělit do sedmi etap: analýza minulosti a stanovení priorit pro rozpočtové období; sestavení návrhu rozpočtu; projednávání a schválení; kontrola plnění rozpočtu; přehled o skutečném plnění rozpočtu - závěrečný účet; následná kontrola; aktualizace programu rozvoje a rozpočtového výhledu. Návrh rozpočtu a tvorbu podkladů pro sestavení rozpočtu provádí obyčejně výkonný výbor obce (kraje), většinou finanční odbor. Podkladem pro návrh rozpočtu je rozpočtový výhled. Tento výhled jsou v současné době povinné sestavovat obce (kraje) zpravidla na 3 aţ 5 let následujících po roce, na který se sestavuje roční rozpočet. Návrh musí obsahovat konkrétně dané poţadavky jednotlivých vedoucích odborů a zastupitelů, případně poţadavků organizací, jeţ řídí. Takto sestavený návrh se projednává ve finančním výboru a v radě obce (kraje), připomínky těchto výkonných orgánů jsou zapracovány do návrhu. Schvalování rozpočtu má ve výhradní pravomoci zastupitelstvo. Tímto způsobem schválený rozpočet musí být reálný, pravdivý a úplný. Tyto zásady jsou důleţité pro kontrolu plnění a vyhodnocování rozpočtu během roku. Závěrečný účet je potom přehledem o skutečném plnění rozpočtu, tento účet sestavují výkonné orgány obce (kraje) tj. finanční odbor a rada (Provazníková, 2009). 19

27 Rozpočet obce (kraje) podle Ţehrové a Pfeifrové (2006) plní tyto příjmy: příjmy z vlastního majetku a majetkových práv, příjmy z výsledků vlastní hospodářské činnosti, příjmy hospodářské činnosti právnických osob, pokud jsou podle zákona příjmem obce, která organizaci zřídila nebo zaloţila, příjmy z vlastní správní činnosti včetně příjmů z výkonů státní správy, k nimţ je obec pověřena podle zvláštních zákonů, zejména ze správních poplatků z této činnosti, příjmy z vybraných pokut a odvodů uloţených v pravomoci obce podle tohoto zákona nebo zvláštních zákonů, výnosy z místních poplatků výnosy daní nebo podíly na daních podle zákona č. 243/2000 Sb., v posledním znění dotace ze státního rozpočtu a ze státních fondů, dotace z rozpočtu kraje, prostředky získané správní činností ostatních orgánů státní správy, přijaté peněţité dary a příspěvky, bezúročná návratná finanční výpomoc ze státního rozpočtu, ze státních účelových fondů nebo z rozpočtu kraje, ale i z rozpočtu jiné obce úvěry a půjčky od finančních institucí nebo jiných subjektů. Na druhé straně územního rozpočtu jsou tyto výdaje: závazky, vyplývající pro obec z povinností uloţených jí zákony, výdaje na vlastní činnost obce v její samostatné působnosti, zejména výdaje spojené s péčí o vlastní majetek a jeho rozvoj, výdaje spojené s výkonem státní správy, ke které je obec pověřená zákonem, 20

28 závazky vyplývající pro obec z uzavřených smluvních vztahů v jejím hospodaření eventuálně ze smluvních vztahů jí zaloţených organizací, závazky přijaté v rámci spolupráce s jinými obcemi nebo s dalšími subjekty, včetně příspěvků na společnou činnost, úhrada úroků z přijatých půjček a úvěrů, výdaje na emise vlastních dluhopisů a na úhradu výnosů z nich náleţejících jejich vlastníkům, výdaje na podporu subjektů provádějící veřejně prospěšné činnosti a na podporu soukromého podnikání prospěšného pro obec, jiné výdaje uskutečněné v rámci působnosti obce, včetně darů a příspěvků na sociální nebo jiné humanitární účely. Samotnou strukturu rozpočtu upravuje rozpočtová skladba, tato skladba je základním třídícím standardem pro peněţní operace veřejných rozpočtů. Rozpočtová skladba z hlediska municipality upravuje třídění všech peněţních operací rozpočtů a fondů municipalit, včetně operací organizačních sloţek, které zřídila obec, nebo kraj. Toto třídění se dělí na: odpovědnostní (závazné pouze pro státní rozpočet), druhové (závazné pro všechny úrovně rozpočtů), odvětvové (upravuje členění výdajů pro všechny úrovně veřejných rozpočtů, pro územní rozpočty i většina nedaňových příjmů a kapitálových příjmů), konsolidační (záznamové jednotky umoţňují vyloučit duplicity) (Ţehrová, Pfeifrová, 2006). 21

29 Praktická část 3 Analýza produktů pro municipality u vybraných obchodních bank V této části bakalářské práce budu analyzovat nabídku bankovních produktů a sluţeb pro municipality u čtyř zvolených obchodních bank. Mezi tyto vybrané banky jsem zařadil dvě velké, jimiţ jsou Československá obchodní banka a Komerční banka. Dalšími analyzovanými institucemi jsou zástupci středních bank GE Money Bank a Sberbank CZ. 3.1 Československá obchodní banka, a. s. Československá obchodní banka (dále také ČSOB ) patří dle svých webových stránek s více neţ třemi miliony klientů k třem největším bankám působícím na našem území. ČSOB byla zaloţena v tehdejším Československu v roce 1964, slouţila k financování zahraničního Obrázek č. 1: Logo ČSOB obchodu. V roce 1999 byla privatizována (zdroj: ČSOB. Československá obchodní banka [online] [cit ]. Dostupné z: společností KBC Bank, tato belgická společnost se roku 2007 stala jediným akcionářem. V dnešní době je ČSOB univerzální bankou. Své sluţby nabízí celé šíři klientů, mezi které patří fyzické osoby, právnické osoby (malé i střední firmy, korporace, instituce). Banka také obsluhuje 914 bankomatů a 240 poboček (ČSOB, 2014) Municipální program Municipálním programem ČSOB míří na klientelu z řad krajských úřadů, měst, obcí a svazků obcí. Municipální program představuje souhrnnou nabídku produktů ČSOB, které slouţí k finanční obsluze výše zmíněných subjektů. 22

30 Součástí tohoto programu je ČSOB Cash pooling fiktivní, jedná se o finanční produkt, který slouţí ke zhodnocení volných finančních prostředků na netermínovaných účtech municipalit, nebo jimi zaloţených organizací. Banka zhodnocuje tyto prostředky pásmovým úročením dle platného sazebníku, jako by se jednalo o peníze uloţené na jednom účtu. U fiktivního cash poolingu, na rozdíl od reálného, nedochází k fyzickým přesunům a následnému zhodnocení zůstatků na účtech. Přesuny zde probíhají pouze fiktivně. Program také obsahuje vedení účtu Fondu rozvoje bydlení obce a související služby, ČSOB nabízí nejen vedení účtu, ze kterého jsou financovány opravy a modernizace bytů v obecním vlastnictví, ale také správu jednotlivých půjček poskytnutých z tohoto fondu. Dalšími produkty, které ČSOB poskytuje v municipálním programu, jsou: zhodnocování volných finančních prostředků (Zhodnocování probíhá skrze spořicí účet, nebo termínovaný vklad, případně lze vyuţít investici do podílových fondů.), ČSOB Komunální financování (Financování je zde řešeno úvěrovými produkty ČSOB, při individuálním přístupu je vyuţito celé řady dostupných podpůrných programů, tak aby bylo dosaţeno potřebné výše prostředků pro investiční a provozní financování municipalit.), ČSOB Konto pro neziskové organizace (Pod tímto pojmem se skrývá především vytvoření a vedení platebního účtu, který je zřízen pro potřeby všech typů příspěvkových organizací.). Vzhledem k tomu, ţe náplní mé bakalářské práce je komparace produktů spojených především s platebním stykem, zaměřím se podrobněji na Municipální konto, které z programu pro municipality od ČSOB poskytuje klientům komplexní nabídku v oblasti tohoto styku. Konto můţe zaloţit oprávněný zástupce municipality, pro jeho zřízení je nutný počáteční vklad minimálně 1000 Kč. Při zakládání je také nutné předloţit originál, nebo ověřenou kopii zápisu z ustavujícího jednání zastupitelstva, přiloţen také musí být zápis o volbě starosty, hejtmana a jejich zástupců. Dokládat se také musí schválený způsob podepisování, i s razítkem. Toto platí pro obce, města a kraje. Svazky obcí předkládají zakladatelskou smlouvu, stanovy a výpis z registru. S Municipálním kontem získají klienti účet vedený v Českých korunách, který umoţňuje provádění plateb jak jednorázovým, tak i trvalým příkazem k úhradě respektive inkasu, provádět lze i platby SIPO (soustředěné inkaso plateb obyvatelstva). Zůstatky na tomto platebním účtu mají zvýhodněné pásmové úročení (viz. tabulka č. 2). Další výhodou spojenou s tímto kontem je povolené přečerpání účtu. ČSOB nabízí municipalitám, na základě posouzení jejich finanční situace, uvěrový limit poskytovaný formou kontokorentního 23

31 úvěru, do kterého mohou přečerpat svůj účet. V ceně konta ČSOB také vydá mezinárodní bezkontaktní embosované platební karty VISA Business Standard nebo MasterCard Business Standard, dále poskytuje vkladovou kartu Maestro. Tyto karty jsou pojištěny základním pojištěním pro případ odcizení, či ztráty a následnému neoprávněnému pouţití. Samozřejmostí je i elektronické bankovnictví, které slouţí k obsluze konta prostřednictvím osobních počítačů, mobilních zařízení nebo pevných linek. Konkrétně ČSOB nabízí tyto moţnosti: ČSOB Linka 24 (ovládání účtu skrze telefonní připojení), ČSOB Smartbanking (obsluha účtu pomocí osobního počítače, tabletů a smartfonů pomocí nainstalované aplikace), ČSOB Internetbanking 24 (účet je klientovi dostupný pomocí zařízení připojeného k internetu, bezpečnost je zaručena čipovou kartou nebo SMS klíčem), ČSOB BusinessBanking 24 Online (obdobná sluţba jako předchozí, můţe ovšem pracovat i v off-line reţimu, je také kompatibilní pro export a import dat z účetních programů), ČSOB Info 24 (zprávy o pohybech na účtu pomocí ů a SMS zpráv). Cena za vedení konta je stanovena 100 Kč měsíčně, pokud si ovšem klient nechá zasílat výpis elektronicky, sniţuje se na 80 Kč (ČSOB, 2014). Tabulka č. 2: Pásmové úročení ČSOB Municipální konto (zdroj: ČSOB. Československá obchodní banka [online] [cit ]. Dostupné z: Pásmo % p. a. Do Kč 0, Kč 0, Kč 0, Kč 0,30 Od Kč 0,30 Mezi výhody ČSOB Municipálního konta patří především moţnost zvýhodněného pásmového úročení zůstatků, snadná dostupnost povoleného přečerpání účtu a okamţitý přehled o pohybech na účtu. 24