Srovnání koncepcí hudební výchovy v Čechách a Sasku Gabriela Wingender

Transkript

1 Srovnání koncepcí hudební výchovy v Čechách a Sasku Gabriela Wingender Německo, Leo Kestenberg Leo Kestenberg byl klavírista, hudební pedagog a kulturní politik. Narodil se v roce 1882 v Ružomberoku, tehdy ležícím v Maďarsku, židovským rodičům. Jak sám Kestenberg píše, jejich dům vždy zněl hudbou. Otec byl hlavním kantorem židovské obce a právě on dával synovi první lekce klavíru a učil ho lásce k hudbě. Matka často a ráda zpívala slovenské, židovské a německé písně. Jeho životní dráha vedla z Ružomberoku do Německa, kde studoval v Berlíně a Drážďanech hru na klavír. V Berlíně se roku 1921 stává profesorem hudební výchovy na vysoké škole hudební, zde je také činný v Centrálním institutu pro výchovu a vyučování, kde zakládá hudební oddělení. Činnost a myšlení Kestenberga se neubírá jen zájmem o výuku žáků, ale také o výchovu a odbornou připravenost učitelů. Část svého bádání věnuje privátnímu vyučování. V roce 1933 emigruje do Prahy, kde se velmi rychle orientuje a zakládá Mezinárodní společnost pro hudební výchovu. Společnost organizuje mj. tři významné mezinárodní kongresy. V Praze, v Paříži a ve Švýcarsku. V letech působí jako hlavní manažer Palestinského orchestru v Tel- Avivu zde umírá. Kestenbergova představa o výuce hudby Hudba ve školách nehudebních: - mateřské školky - školy národní, třída - vyšší školní instituce, odborné a kvalifikační školy

2 - univerzity - národní vysoké školy V mateřských školách by se měl klást důraz na výuku a význam písní. Důležité je vzdělání učitelek, které by se měly zaměřit na oblast sluchovou, rytmickou gymnastiku, znalost dětských písní, pohyb v kruhu, dětské hudební hry, improvizaci. Hudební výchovu a výuku na národní škole rozdělil do sedmi bodů, které měly vést k tomu, aby se žáci společně s učitelem naučili hudbu přirozeně prožívat a cítit. - seznámit žáky se základními hudebními pojmy (tón, výška tónu, rytmus, dynamika apod.) - aplikace základních vědomostí při hře, tanci, kresbě či cvičení - zvuková představa a hudební zápis, znalost zápisu not - písně zpívat, ale také rozumět a vnitřně prožívat význam písní - hudební diktát. rozvíjení práce s jedno- a vícehlasými písněmi, poslech skladeb a učitelem ukázán návod k pochopení skladeb - improvizace a zpěv písní - kultura zpěvu Ve školách odborných a kvalifikačních bylo navrhováno aplikovat hudební výchovu v hodinách němčiny, dějepisu, kulturní výchovy a také v tělocviku. Takovéto hudební pronikání do ostatních předmětů, mělo dát hudbě její budoucí význam v životech pracujících lidí. Univerzity se měly zabývat hudebně-vědným a hudebně-historickým vyučováním. Spojení vědy a jejích zákonitostí s uměním. Národní vysoké školy pak mohli navštěvovat lidé různého věku a povolání, kteří si chtěli osvojit hru či se zdokonalit ve hře na hudební nástroj, prohloubit si znalosti hudebně-teoretické, historické či receptivní. Obsah vzdělání na hudebních školách je popsán následovně: - privátní výuka

3 - národní hudební školy - hudební gymnázium - vysoká škola hudební a orchestrální škola - hudebně-pedagogická akademie - mistrovské školy Neexistuje oblast, do které by tak citlivě zasáhla privátní výuka, jako je hudba. Vzpomeňme na staré mistry, jakými byli J. S. Bach, W. A. Mozart apod. Těm se privátního vzdělání dostalo, ale také jej následně sami předávali. Byli to nejlepší z nejlepších, kteří se privátní výuce věnovali. A to ve všech oborech. orchestrálním, klavírním, pěveckém i skladatelském. Národní hudební škola měla přijmout pouze žáky, kteří své hudební schopnosti dostatečně demonstrovali u příjimací zkoušky. Vyučující musí prokázat kvalifikaci ukončenou příslušnou státní zkouškou. Působení na škole mělo trvat nejméně 3 roky. Pokud už národní hudební škola měla připravit žáky na budoucí hudební povolání, hudební gymnázium vychovávalo na základech zjištěných schopností psychických i fyzických, talentu a dobrého sluchu studenty ke studiu na vysoké hudební škole a hudebně-pedagogické akademii. Vysoká hudební škola a orchestrální škola. Tyto školy měly u žáků podporovat již přesně ohraničené hudební představy, všeobecné-hudební a lidsky-hodnotné idee. Výchovu pedagogů pak přebírá hudebně-pedagogická akademie. Akademie pro duchovní hudbu má za úkol spojit hudebně-pedagogickou akademii a Institut pro duchovní hudbu. Plány propojení se stále vyvíjí a realizují. Mistři, kteří se pohybují mezi bídou a starostmi, jednotvárností a tvořivou jedinečností, dostávají možnost se bez materiálních obtíží uplatnit na mistrovské škole. Německo / Saské Švýcarsko dnes V Saském Švýcarsku je hudba v nehudebních školách pojímána

4 s respektem a velkou vážností. V mateřských školách probíhá pro děti tzv. hudební předvýchova (Musikalische Früherziehung). Tato výuka se koná jednou týdně jednu hodinu a výuku vede učitel s příslušným hudebním vzděláním, který je zaměstnancem Saské hudební školy. Velký důraz je zde kladen na estetické, sociální a hudební vzdělávání. Hlavními body výuky jsou: - zpěv a mluva - pohyb a tanec - poslech hudby - hudební fantazie - hra na Orffovy nástroje - hudební prožitky, pocity - počáteční hlasová výchova Pokračování v hudební výchově následně přebírá základní škola. Zejména v první třídě je výuka orientována na seznámení dětí s hudebními nástroji. Děti hudebně nadané se začínají orientovat směrem tanečním, pěveckým nebo nástrojovým. Prohlubují si znalosti teoretické, učí se na hudbu reagovat spontánně pohybem, ale poznávají také, že hudba jim přináší radost. Ve 4. třídě některých škol se vyučují 2 hodiny hudební výchovy týdně. Projektem, na kterém se podílí hudební škola spolu se školou základní, je tzv. JEKI project. Znamená Každé dítě hudební nástroj. Do vyučování hudební výchovy na základní škole vstupuje školený učitel hudební školy a seznamuje děti s opravdovými hudebními nástroji. - jednotlivé instrumenty děti poznávají a učí se je rozeznávat - formou her se učí jak nástroje vypadají, jaký mají zvuk a charakter - děti si rozvíjí a zpřesňují hudební sluch Projekt může být po vzájemné dohodě se školou rozdělen do dvou let. V prvním roce děti poznávájí hudební nástroje popsaným způsobem. V roce druhém jsou žáci rozděleni do nástrojových skupin podle vlastního výběru a zabývají se hrou samotnou.

5 Další iniciativou hudební školy je tzv. celodenní nabídka (Ganztagangebot - GTA). Celodenní nabídka funguje téměř ve všech základních školách v Sasku. Probíhá v odpoledních hodinách. Děti si vybírají z různých kursů, např. fotografie, vaření, obory sportovní apod. Pokud škola spolupracuje se školou hudební, děti si mohou vybrat i obor hudební. Do školy pak opět dochází školený učitel hudební školy a dle zájmu přihlášených dětí formuje odpolední hudební kurz. Základní neboli národní škola je ukončena 4. třídou. Potom se žáci dělí na studenty gymnázií nebo přechází na střední školu. Na gymnáziích pokračují studenti ve výuce hudby jednou hodinou týdně. Střední školy jsou již orientovány na budoucí povolání žáků a hudební výchova se zde nevyučuje. V oblasti hudebního školství se rodiče se svými dětmi ve věku od 1,5 roku do 3 let mohou učastnit skupinové výuky na hudební škole. S hudbou se v takřka rodinném prostředí seznamují formou her, společného prožívání hudby, tance a zpěvu. Hudební škola pak nabízí v prvním roce výuky tzv. nástrojový kolotoč. Je určen dětem od 6-8 let. Zhruba vždy ve třech vyučovacích hodinách se děti podrobně seznamují s hudebními nástroji. Vyzkouší si je, dozví se podrobnosti vztahující se k určitému nástroji tak, aby se mohly rozhodnout, na který nástroj chtějí hrát. Představí se jim klavír, housle, akordeon, kontrabas, violoncello, žesťové i dřevěné dechové nástroje, dále je čekají 3 hodiny zpěvu, 2 hodiny tance a seznámení s tzv. Orffovými nástroji. Hudební škola nabízí dále hru na téměř všechny hudební nástroje, hru v orchestru, v jazzovém ansámblu, hodiny teorie jsou nepovinné a zdarma. Základní jednotkou je 30ti minutová výuka týdně hry na nástroj. Pokud je žák nadaný, je mu na základě krátké přehrávky umožněna 45i minutová výuka týdně. Škola má nejen v oblasti svého působení, tj. Saské Švýcarsko, velmi dobré jméno, Pokud se žák rozhodne jít profesionální hudební cestou, musí si obecné vědomosti zabezpečit na gymnáziu, střední škole, reálné škole. Přitom nebo po absolutoriu vybrané školy navštěvuje hudební školu, kde si zvyšuje svoji hudební kvalifikaci.

6 Taková škola je většinou otevřena široké veřejnosti. Školy se nazývají konzervatoře, zemské konzervatoře, národní hudební školy, národní vysoké školy hudební apod. Kdo se rozhodne hudbu vyučovat, nastoupí po maturitě na vysokou školu hudební nebo pedagogickou, kterou ukončí tzv. první státní zkouškou. Pak může vyučovat hudbě na základních školách. Druhá státní zkouška jej pak opravňuje vyučovat na školách vyšších. Ti nejnadanější, kteří chtějí působit na poli sólové hry, zpěvu či kompozice, studují na vysoké škole hudební mistrovský třetí cyklus, Čechy, Vladimír Helfert Vladimír Helfert žil v letech Byl to hudební vědec, historik, přednášel na českých universitách, obsah některých jeho přednášek z Masarykovy univerzity v Brně je pak ve stručnější formě vydán v knize O hudební tvořivosti. Vladimír Helfert se zde mimo jiné zabývá výukou hudební výchovy na nehudebních školách, konkrétně v obdobně pojmenované studii Základy hudební výchovy na nehudebních školách.. V době, kdy se tímto tématem zabývá, zhruba ve dvacátých letech 20. století, se podle jeho slov Čechy ocitají v krizi hudebního života. Přičiny vidí v tom, že se na školách nebudí soustavný zájem o hudbu a o duchovní hodnoty hudební obecně. Nepovinný zpěv je umisťován do nejméně vhodné denní doby, hudební výchova jako předmět je zastrčen daleko za tělocvikem a honorování učitelů hudby je velmi bídné. Helfert se proto pustil do náročné práce. A to vytvoření teoretických podkladů k tomu, aby se hudební výchova stala povinným předmětem na nehudebních školách. Předmět hudební výchovy viděl jako předmět, na který by se žáci těšili. Měli by zde najít radost z hudby, uvolnění, povznesení. Pro žáky národních škol (1.-4. třída), by byl primární zpěv, zejména pak národních písní. K němu by se žáci pomalu učili elementárním znalostem hudební teorie, dějiny hudby a poznávání nejdůležitějších hudebních osobností, by mělo být prováděno formou povídek či krátkých rozhovorů.

7 Žáci měšťanských škol (10-16 let) by se stále v hodinách hudební nauky zabývali zejména zpěvem. Ovšem již na vyšší úrovni. Zde by se už vyžadovali základní vědomosti z hudební nauky. Pro generaci vyšších středních a odborných škol (15-18 let) by byla hudební nauka těžištěm výuky, zde by se také již tříbila receptivní hudebnost, hudební sluch, představivost, paměť. Důsledkem této reformy, čili zavedením povinné hudební výchovy do nehudebních škol, měla být jednak výchova budoucího hudebního obecenstva, ale také šance pro školy hudební. Zájem o hudbu by se mezi mládeží zvýšil, tudíž více mladých by se rozhodlo věnovat se hudbě profesionálně, jako svému budoucímu zaměstnání. Závěr Obě reformy vznikly v období po první světové válce, kdy, alespoň podle slov Helfertových, lidé neprojevovali o hudbu zájem, různé hudební instituce musely omezit či ukončit činnost, lidé postrádali kulturní hodnoty obecně. Helfertova reforma vychází zřejmě z náročnějších základů. V tomto období byla hudební výchova v českých školách velmi opomíjena. Jeho přednášky a následné studie vznikly hlavně proto, aby vůbec ukázal nutnost a teoreticky podložil důležitost systematické výuky hudby ve školách nehudebních. Proto popsaná představa Helfertova není tak detailně propracována. Reforma L. Kestenberga se zaměřuje již detailněji na způsob, průběh a cíle hudební výuky v jednotlivých školách ať už hudebních či nehudebních. S výukou hudby začíná už v mateřských školách a co je velmi důležité, dbá od samého počátku na odbornost vyučujících. Cílem obou těchto hudebně-pedagogických přístupů bylo systematicky vychovávat jak profesionální hudebníky, učitele hudby, tak i vnímavé a vzdělané hudební posluchače.

8 Pokud jejich vize či reformy vždy v dané zemi porovnáme se současností, zjistíme, že v hrubých rysech na jejich základech vlastně stojí dnešní struktura hudebního školství dané země. Jako poznámku na závěr, bych si dovolila uvést jednu zkušenost. Jde o porovnání dosažené hudební kvalifikace v každé z těchto zemí, tj. Česká republika a Německopotažmo Sasko, v dnešní době. Evropa se spojila, studenti mohou také hudbu studovat v cizích zemích, učitelé, vystudovaní v jedné zemi, mohou žádat o práci v zemi jiné. V této oblasti jsou ještě ne vždy jednoznačně sjednocené dosažené kvalifikace a názvy udělovaných titulů. To už ovšem zřejmě patří do sféry příštích evropských hudebních reforem. Použitá literatura: Leo Kestenberg, Bewegte Zeiten; Zürich 1961, Heinrich Möseler Verlag Vladimír Helfert, Vybrané studie I., O hudební tvořivosti; Praha 1970, Supraphon Internetové odkazy: