Oblečení je velmi důležité (viz výše) a liší se podle příležitostí, do kostela je vždy nutný slušný oděv, zakrývající ruce a nohy.

Transkript

1 Španělsko Hlavní město: Madrid Rozloha: km² Počet obyvatel: Státní zřízení: konstituční monarchie federativ. typu Měna: euro (EUR) Charakteristika: ohnivý řečníci, pohostinní, spontánní Co nemají příliš v oblibě: neupravený zevnějšek, podnapilost, netrpělivost Co mají rádi: rodinné vztahy, koridu, hudbu a tanec Co je typické: španělská vína (Málaga), tanec flamenco, Don Quijote Ohnivý řečníci Výřečnost Španělů je pověstná. Mají vždy čas se zastavit, popovídat, popít kafíčko nebo sklenku vína, před obědem vysokou úzkou sklenici piva. Diskutují o všem, živě gestikulují a hlasitě přesvědčují druhého o své pravdě. Žárlivě střeží zájem publika. Velkou roli v komunikaci hraje spontánnost a emotivnost. Španělé velmi dbají o svůj zevnějšek, muži i ženy. Důležitou roli hrají upravené vlasy, osobní čistota a vůně, pečlivě zvolené doplňky, nablýskané boty. Mají silné rodinné vazby, rozvody nejsou moderní. Když se vzdálí od svých blízkých, neváhají utrácet značné sumy za telefon, aby s nimi zůstali ve stálém kontaktu. Pokud chce někdo vykonávat veřejnou funkci, musí mít dobré rodinné zázemí. Španělé se pyšní svými dětmi, svou ženou a přijímají vděčně, když to hosté umí ocenit. Španělský caballero "Španělé zbožňují uniformu. Vždyť i král Juan Carlos se objevuje na veřejnosti často v uniformě... Elegantní oblečení není však jenom uniforma, je to také slušivý, obvykle na míru šitý oblek z dobré látky, s vybranou kravatou, barevným šátečkem v kapsičce saka, pečlivě vyčištěnými botami a nažehlenými kalhotami. Tak vyhlíží dnešní španělský caballero (pán, řečeno vznešeně, obdoba anglického lorda). Potkáte ho nejen ve městě, ale i na mši ve vesnickém kostele, na býčích zápasech, na pouti a v průvodech při různých slavnostech... Caballero přijde společensky vhodně oblečen i na večeři nebo na odpolední kávu, kterou mu připraví manželka." (V. Beneš a kol., Španělsko a Španělé, Grada 2000) Ženy v tradiční roli Ve Španělsku si většinou muž v manželství - jako živitel rodiny - vyhrazuje právo disponovat volným časem, zatímco žena je doma v kuchyni a u dětí. Když přijde muž ve dvě, oběd je hotov, přijde-li ve čtyři, musí být oběd připraven. Postavení ženy je tedy tradiční, žena se stará o jídlo a chovává děti (i když dnes už mnoho vysokoškolsky vzdělaných žen se i tady hlásí o svá práva). Pokud žena pracuje mimo domov, vaření nebývá její silnou stránkou. Čistě mužská společenství, v nichž muži tráví mnoho svého volného času, stále prosperují. Některé vesnice, např. v Andalusii, jsou obydleny po většinu roku pouze ženami a dětmi, muži pracují jinde a jezdí domů třeba také jedenkrát do roka. Oblečení je velmi důležité (viz výše) a liší se podle příležitostí, do kostela je vždy nutný slušný oděv, zakrývající ruce a nohy. Proslulá pohostinnost Pozvání domů je událost, hosté jsou většinou pozváni do restaurací. Návštěvy by se měly ohlásit předem. Hlavním důvodem je nezměrná pohostinnost Španělů, kteří jsou nešťastni z neohlášené návštěvy proto, že

2 ji nemohou podle své tradice řádně uctít. Při fiestě, kterou můžeme srovnat s naším posvícením, je zvykem mít připraveny zásoby jídla pro 30 osob - co kdyby někdo přišel na návštěvu? V mnoha rodinách platí zlaté pravidlo přátelství: Přítel mého přítele je i mým přítelem. Byty jsou řešeny poněkud jinak než u nás. Z krátké předsíňky se vchází do prostorné saly, obývacího pokoje v podobě haly, kam se uvádějí hosté a kde i rodina tráví většinu času. Ze saly je (někdy před další předsíňku) vchod do ložniček a příslušenství. Velikost bytu se měří podle počtu ložnic. U pokojů jsou většinou lodžie a balkóny, kde se často večer sedí. Marcha "Běžný způsob zábavy je pochod (marcha). Spočívá v tom, že po krátké procházce přátel nočním městem, kdy váš španělský průvodce seznámí s jeho krásami, se zade do baru. Dostanete něco malého k jídlu (algo para picar) nebo "tapas", jednohubky, k pití kávu nebo sklenici vína, piva, likéru (zejména pacharanu), nebo drink (whisky se sodou, gin s tonikem, Cuba-libre, coca-colu s vodkou nebo něco podobného. Hostitel se pozdraví s přáteli, představí vás a po chvíli se pokračuje v prohlídce pamětihodností města. Brzy vás upozorní, že právě v tomto baru mají nejlepší "tortillu" (národní jídlo z brambor a vajec). Následuje další procházka a další bar, nápoj, noví známí, pro změnu zabijačkové speciality apod. Než se nadějete, je půlnoc a pomalu se přibližujete k domovu. Bar v sousedství je ale ještě otevřen, a tak se pozdravíte se sousedy a majitelem a dáte si poslední drink. Doma vám hostitel opět snese na stůl všechno, co dům dal." (V. Beneš a kol., Španělsko a Španělé, Grada 2000) Od Římanů k zámořským objevům Od 2. století př. n. l. ovládali území Španělska Římané, kteří vytvořili provincii Hispanii. V 6. století sjednotili ostrov Vizigóti, o dvě století později podlehli Arabům, kteří vytvořili córdobský chalífat pod vlivem islámu. Od 9. století probíhal boj křesťanů za znovudobytí země (tzv. reconquista). Roku 1492 byla dobyta poslední arabská pevnost Granada. V témže roce dorazil Janovan Kryštof Kolumbus ve službách španělského krále k břehům Ameriky. Od diktatury k demokracii Španělsko bývalo až do konce 15. století roztříštěnou oblastí, v 16. století za vlády Habsburků se stalo načas rozsáhlou koloniální říší (území v Americe, Filipíny v Asii a severní Afrika). V roce 1939, po krátkém období republiky, se chopil vlády generál Franco. Dnes je Španělsko parlamentní monarchií, v jejímž čele stojí od smrti generála Franca, resp. od roku 1975 král Juan Carlos. Zahájil v zemi demokratizační proces a sám stojí v jeho čele. Královská rodina je v zemi velmi ctěna. Administrativně se dělí na 17 autonomních komunit (mj. Baleárské ostrovy včetně Mallorcy, Kanárské ostrovy včetně Tenerife a Lanzarote) a Španělskou severní Afriku (Ceuta a Melilla). Na území v Africe vznáší nároky Maroko. Obyvatelé jsou Španělé (73 %), Katalánci (18 %), Galicijci (6,5 %), Baskové (1,5 %) aj., věřící se hlásí hlavně ke katolicismu (94 %). Baskicko Baskové jsou potomky původního obyvatelstva Iberského poloostrova a svým folklórem a jazykem jsou jedineční i v rámci Evropy. Baskicko je autonomní oblastí. Přes mnohá staletí si dodnes udrželo zvyklosti, které je odlišují od jiných španělských provincií. Jednou z nejzajímavějších baskických anomálií je, že všichni Baskové si byli i ve středověku formálně rovni. Litera zákona stanovila, že "všichni řečení Biskajci jsou urození, ze vznešeného roku a čisté krve". Z toho vyplývalo, že nikdo z nich nesměl být uvržen do vězení bez řádného soudu, nesměl být mučen, po rozsudku si mohl volit kterékoli vězení v zemi... Čest a důstojnost je pro Basky dodnes prvořadou záležitostí.

3 V moderní době se však boj Basků za osamostatnění dostal do slepé uličky terorismu. V roce 1959 zahájila baskická ilegální organizace ETA teroristické akce, původně proti útlaku Baskicka za Francovy diktatury. Tento boj si vyžádal přibližně 800 obětí a dodnes není ukončen. Kuchyně je pro Basky svatyní, v níž se konají obřady k slávě jednoho z nejvyšších božstev basického panteonu, zvaného gastronomia. Baskové si potrpí na nevšední pokrmy a za tímto účelem vytvořili přes tři desítky mužských společenství, tzv. sociedades, kde tomuto božstvu přinášejí patřičné oběti formou kulinářských hodů. Fiesta v Pamploně V navarrské Pamploně se odehrávají v týdnu od 7. července "fiestas de San Fermín". Už Hemingway ve své Fiestě byl těmito nebezpečnými oslavami dobrodružství a odvahy nadšen, když je navštívil v roce Slavnostním úborem pro tuto chvíli je sněhobílá košile, kalhoty s červenou šerpou v pase, mnohdy doplněné červeným šátkem kolem krku a červeným baretem. Vlastní svátek začíná v 7 hodin ráno. Na pořadu je "encierro" - uzavření býků do ohrad býčí arény. Za několik minut proběhnou býci ulicemi (cca 1 km) a dav kurážných mužů před nimi prchá v naději, že se včas schová za ohrady. Běžet před býky se považuje za hrdinství, je to měřítko odvahy správného chlapa, který se jím pyšní až do smrti. Šest stupňů ke smrti "Ve Španělsky hovořících zemích předčí vážnost a věhlas toreadorů popularitu zpěváků, fotbalových hvězd a politiků. Jejich příjmy se pohybují v miliónech dolarů, a tím jsou předurčeni k tomu, že tisk, televize i rozhlas o jejich způsobu života, známostech denně informují. Správně vedená korida má šest etap. Při té první je obecenstvu představován tým toreadora, dva pikadoři a tři banderilleros. Následně je do arény vpuštěn býk se zabodnutou krátkou vlaječkou v tukovém zátylku. V této fázi je plný síly a rozdrážděný. Útočí tedy na vše, co se hýbe. Aréna je rozdělena třemi soustřednými kruhy. V tom nejužším, který sousedí s bariérou ochozů, se pohybují asi 180 stupňů od sebe vzdáleni dva pikadoři. Jsou do dva jezdci na opancéřovaných koních s kovovou botou a pikami. Piky jsou jakési harpuny s krátkými ostrými harpunovými bodci. Úkolem pikadorů je přilákat býka na sebe. Jakmile býk zaútočí na opancéřovaného koně, musí pikador bodnout několikrát do svalového zátylku, vysokého hrbu mezi býčími lopatkami. Tím ztrácí býk možnost pohybovat hlavou v náhlých útočných obloucích do stran. Samozřejmě, že tím bývá ještě víc rozdrážděn. V třetí části koridy pomocí mulet fialové barvy tři pomocníci odvádějí býka do středového kruhu. Býk je stále plný síly a odhodlaný k boji. Následně pomocníci banderilleros nyní bez pláštěnky jeden po druhém se dvě bodci - banderillerami přibíhají k býkovi a zabodávají je do jeho zátylku tak, aby v něm zůstaly. Tyto zhruba jeden metr dlouhé banderillery bývají barevně upraveny tak, že prvá dvojice obvykle nese barvu organizátora, druhá kraje a třetí Španělska. Pro obecenstvo nastává nejefektnější situace, zůstávají-li v zátylku viset alespoň čtyři bodce. Tím býkova zuřivost dosahuje vrcholu..." (Jíří Tetzeli, Andalusie: bohem protěžovaná a zkoušená země - III, Karlovarské noviny, ) Katalánská mozaika Katalánci mají 2 křestní jména a 2 příjmení. První jméno je po otci, druhé po matce, vdané ženy mají první jméno rodové, druhé manželské. Při krácení se užívá první křestní jméno, pokud se však žena jmenuje María, pak se užívá druhé. U příjmení se užívá též prvního. Někdy však bývá volba užití jména závislá na tak nevyzpytatelném jevu, jako je libozvučnost. Na den sv. Jiří (patron Katalánska) se lidé obdarovávají květinou a knihou... Starobylým katalánským tancem je sardana. Doprovod tvoří hudebníci (11) hrající většinou na dechové nástroje. Příručka k tomuto tanci pochází z roku 1850.

4 Nejznámější zdejší značka vína je Torres. Katalánská kuchyně má nezaměnitelný charakter. Masa se připravují spíše bílá, hlavně ryby, např. "zarzuela" (mixované jídlo z ryb a korýšů, chuť a barva je daná šafránem), kuře s humrem, tymiánem a pečenou dýní, zajíc na kaštanech s křepelkami či hlemýždi. O polévkách je možné říci, že základem je masový vývar. Vždy a všude objevíme hojnost zeleniny. Jídlo Snídaně není příliš důležitá a nepodává se v restauraci před devátou hodinou. Čas na oběd je po 14. hodině, mezi je vždy siesta. Nejvýznamnějším jídlem dne je večeře, podávaná obvykle po 21. hodině... Nezbytnou součástí španělského jídelníčku jsou saláty. Starou španělskou zásadou pro jejich přípravu je, že se nesmí šetřit olejem, octovat se musí střídmě a solí se musí skrblit. Ženy nosí hostům na stůl mísy zeleninového salátu, tresky upravené na mnoho způsobů, hlavním chodem je maso, např. pečený beran, jako dezert ovoce, sýr. Oblíbeným všedním španělským jídlem je "tortilla", což je omeleta z vajec, syrových brambor a cibule, která se podává i studená v rozříznutém bílém chlebu. V La Manche a v Madridu se jí a pije z misek, talířů a džbánků z hnědé keramiky. Kromě estetických důvodů vyhovují i důvody praktické: jídlo vydrží v keramice dlouho horké, víno chladné. Španělská rýže (Arroz a la espaňola) 300g rýže, 1 a 1/2 lžíce másla, 1 velká cibule, 1 menší celý česnek, 200g vařeného uzeného masa, 1 a 1/2 šálku hráčku, 2 větší rajčata, 50 až 100g strouhaného sýra, muškátový oříšek, sůl, tymián, petrželka Vypranou rýži vaříme v osolené vodě 12 minut, propláchneme studenou vodou a dáme okapat. Tymián povaříme ve dvou lžících vody. Na másle zpěníme drobně pokrájenou cibuli, jakmile začíná zlátnout, přidáme usekaný česnek, nadrobno pokrájené uzené maso a osmahneme je. Oloupaná rajčata nakrájíme a přidáme je s procezeným odvarem tymiánu k ostatnímu. Uvařenou rýži s touto směsí promícháme, přidáme strouhaný sýr, muškátový oříšek a petrželku. Necháme v troubě dojít. (Mezinárodní kuchařka, Avicenum 1996) Pití a ochutnávání vína "Pití je jako láska - potřebuje takt a změnu. Kdo dobře jí a dobře pije, dělá, co se patří." (španělské přísloví) Podnapilost se považuje ve všední dny za vážný společenský přestupek. Být považován za opilce v zemi laciného a kvalitního vína se rovná diskreditaci o nic menší než být považován za zloděje a příživníka. Malých skleniček vína (přibližně 1 dcl) zvaných "un chato" vypijí muži přes den několik. Ochutnávání vína je obřadem, začíná se obyčejně tím nejhorším z nejlepších, ochutnávající nesmí ohodnotit slovy "dobré vínečko" - vinillo - neboť to znamená ve skutečnosti slabé víno, patok. Lépe je jen pokývat uznale hlavou nebo prohodit jednoduše "dobré víno" - un buen vino - nebo při velkém uznání "víno jako řemen" - un vinazo. Španělská vína mají dlouhou tradici. Výborné sladké víno Málaga (oceňovali je už staří Egypťané) se pije ovšem až po obědě nebo po večeři. Doprava, zvláště letecká Je relativně dosti dobře dostupná. Španělsko má 27 letišť. Železniční spojení je náročné nejen na čas, ale i na nervy. Jízdenku a místenku je třeba zakoupit nejméně týden předem, neboť zvláště rychlíky spojující

5 Madrid hvězdicovitě s okolím jsou většinou plné. Další zvláštností je dodržování kuřáckých a nekuřáckých oddělení - v prostorách nekuřáků. Za použití dálnice se většinou platí. Pozor na madridské řidiče, jezdí agresivně. Problémy s parkováním jsou ve všech větších městech. Policie je většinou laskavá k hříšníkům, pouze v jednom případě je nekompromisní: při porušení zákazu parkování v blízkosti vojevnských nebo policejních objektů. Mají špatné zkušenosti s teroristickou organizací ETA. Památky jedinečné kvality Ve Španělsku je soustředěno nepřeberné množství kulturně-historických památek. Pravěk zanechal své stopy ve více než stovce maleb zvířat v jeskyni Altamira. Některé památky z době říše římské dodnes slouží svému účelu, např. akvadukt v Segovii. Národní kulturní památkou je most přes řeku Tejo. Z dob arabské nadvlády pocházejí výstavné mešity v Córdobě a Alhambře. Slavná je románská katedrála v Santiagu de Compostela (11. století), ve středověku třetí nejnavštěvovanější poutní místo křesťanského světa po Římu a Jeruzalémě. A tak bychom mohli vyjmenovávat dlouho: renesanční zámek Escorial, barokníi soubor 136 domů kolem Plaza Mayor v Madridu, aj. Sluneční průmysl Láká milióny turistů na mimořádné příjemné klima a písečné pláže. Na Costa del Sol, kde jsou nejlepší služby pro turisty, je na 300 km takových pláží. Sem míří nejvíce turistů z Velké Británie. Mnoho britských V.I.P. tráví svou dovolenou v Marbelle na jachtách a ve vilách. Abyste je potkali, musíte buď vstoupit do Milionářského klubu, nebo si zajít na večeři do slavného hotelu Puerto Romano, kde vás bude stát předkrm s kaviárem jako týden pobytu v kempu. V provincii Granada se část pobřeží nazývá Costa Tropical, podle tropického klimatu. Sem jezdí tradičně nejvíce Belgičané. Turisticky přitažlivé jsou také Baleárské ostrovy, Mallorca, Ibiza a Formentera. Klientela je britská a německá, služby mají vysokou úroveň. Španělské osobnosti Výtvarné umění se tu rozvíjelo pod mnoha vlivy, a tak získalo osobitý charakter. Malíři F. de Goya, P. Picasso, S. Dalí a architekt A. Gaudí (Sagrada Familia) jsou nepřehlédnutelnými pojmy. Hudba a tanec jsou spojeny se španělským temperamentem. Lidové tance (bolero, sarabanda, flamenco) a lidová hudba patří ke zdejšímu koloritu. Světoznámým tanečníka flamenca je A. Gadés, neméně známým španělským operním zpěvákem je P. Domingo. Z osobností filmového plátna jmenujme režiséra C. Sauru. Spisovatelskou osobností, která významně přesahuje svým dílem hranice Španělska, je M. Cervantes. Jeho Don Quijote je symbolem naivního boje za ideály. ZDROJ: KOCOURKOVÁ, Jarmila. Jiný kraj, jiný mrav: jak se chovat v cizině. 1. vyd. Praha: Olympia, 2003, 164 s. ISBN Zdroj: