Etika v podnikání. Pavel Seknička

Transkript

1 Etika v podnikání Pavel Seknička

2 Doporučená literatura: Putnová, A., Seknička, P., Uhlář, P. - Etické řízení ve firmě. GRADA Publishing, Praha, 2007,2010. Seknička, P. a kol. - Úvod do hospodářské etiky. ASPI Publishing, Praha, 1997,2001.

3 I. Úvod

4 Obsah: I. Úvod 1. Úvod do etiky v podnikání ( vztah etiky a ekonomie) 2. Morální limity trhu 3. Etické myšlení ve starověku 4. Etické myšlení ve středověku 5. Nástin vývoje etického vývoje v novověku

5 1. Úvod do etiky v podnikání (vztah etiky a ekonomie)

6 Základní pojmy Morálka je to co je, resp. představuje společenskou instituci složenou z množiny standardů a principů uznávaných členy dané kultury Etika teoretická reflexe morálky, je to co by mělo být, nepředstavuje však pravidla jednání, tj. principy, normy, hodnoty, ale sleduje je, zkoumá různé mravní postoje, aby ukázala předpoklady, možnosti a důsledky určitých způsobů jednání, chování a s nimi spojených hodnot, principů a norem

7 Základní pojmy Morálku a etiku chápeme jako výpovědi subjektivní povahy, které reflektují určitý světový názor a jeho filozofickou orientaci. Hospodářská etika je relativně samostatná vědní disciplína, která zahrnuje normy, hodnoty a principy, které usměrňují jednání a chování v ekonomice.

8 Vztah etiky a ekonomie Ekonomické myšlení (obecná ekonomie, politická ekonomie) Ekonomická racionalita Individuální a partikulární zájmy Racionalita: náklady versus výnosy zisk Etické myšlení (obecná etika, morální, praktická filozofie) Etická racionalita Všeobecné a univerzální zájmy Racionalita: dobro versus zlo dobro

9 Ekonomická racionalita - dokonalá Ekonomická racionalita jako dokonalá racionalita: Dokonale racionální jednotlivec má schopnost předjímat všechny myslitelné události a může optimálně volit mezi disponibilními možnostmi jednání, to vše během jediného okamžiku a bez jakýkoliv nákladů.

10 Ekonomická racionalita - nedokonalá Nedokonalou racionalitu zavedl do ekonomie Herbert Simon. Předpoklad individuální maximalizace užitku nahradil konceptem tzv. uspokojivého jednání. Podle něj si jednotlivci vytvářejí reálnou představu o úrovni užitku, na který mají nárok. Nedokonalá racionalita tak dává možnost hledat alternativní způsoby jednání, které se odlišují od rutinního jednání.

11 Porovnání faktických a hodnotových tvrzení (fakta versus hodnoty) Faktická (skutková) tvrzení Spory mohou být řešeny na základě faktů (důkazů) Relativně malé neshody Popisný: udat jak se věci mají Pravdivá nebo nepravdivá Nezávislá na hodnotových tvrzeních Pomoc při dosahování cílů Hodnotová tvrzení Ne zrovna nejlepší způsob jak vyřešit neshody Relativně malá shoda Normativní: říci jak by věci měly být Nejsou pravdivé nebo nepravdivé Závisí na skutkových tvrzeních Pomáhají stanovit cíle

12 Vztah etiky a ekonomie 1. Oblast konfliktů : mezi ziskem a dobrem Vztahy mezi moderní ekonomií a morální (praktickou) filozofií, resp. etikou: ekonomické chování (jednání) a mravní city ekonomické uvažování a morální filozofie svoboda a důsledky (Sen, A.: Etika a ekonomie. Vyšehrad, Praha 2002)

13 Ekonomické chování a mravní city Dva zdroje ekonomie: etický a inženýrský, Ekonomické chování a racionalita, Zájem společnosti a vlastní zájem (A. Smith: Bohatství národů)

14 Ekonomické uvažování a morální filozofie Paretova optimalita a ekonomická efektivnost Užitek, Paretova optimalita a welfarismus Agenturní princip a blahobyt Úspěšnost, svoboda a práva

15 Svoboda a důsledky Rozpory a bezvýchodné situace Práva a následky Etika a ekonomie

16 Vztah etika a podnikání 2. Oblast konfliktů: mezi ziskem a dobrem Vztah mezi podnikáním a etikou vztahy byznys, stát a společnost vztah vnitřní a vnější podnikavosti vztah podnikatel, podnikání, podnik

17 Vznik etiky v podnikání (hospodářské etiky) Vznik etiky v podnikání a hospodářské etiky (Business Ethics) v 60. a 70. letech 20. století Teoretickým základem se stává spojení obecné etiky a obecné ekonomie Důležité jsou však i požadavky praxe, tj. klíčové zájmové skupiny v podnikání: - zákazníci (ochrana spotřebitele, odpovědnost producenta) CSR, - zaměstnanci (odbory) křesťanská sociální etika, - zaměstnavatelé, vlastníci, akcionáři protestantská etika (kalvinismus, puritanismus).

18 Morální limity trhu

19 Obsah Současná situace Nová realita Jaké hodnoty jsou hlavní Špatné způsoby hodnocení Co se stalo s globální ekonomikou Morální nečinnost politiky Debata o morálních limitech trhu Tržní a vládní selhání Krize politického systému Východisko z krize: Návrat k etickým hodnotám a k morálním limitům trhu

20 Současná situace Žijeme v době, kdy téměř vše je možno koupit, ale i prodat. V posledních třech desetiletí trhy a tržní hodnoty řídí naše životy jako nikdy předtím. Je potřeba zahájit o těchto otázkách široký diskurs. Nová realita se plně odhalila v období globální finanční a hospodářské krize v letech V současnosti je potřeba diskutovat o: Nové realitě, nejenom z pohledu bezprostřední pokrizové situace, tj. stabilizační a restrukturalizační programy, ale je potřeba zahájit diskusi o celostních otázkách, především o morálních limitech trhu, Tržních selhání, Vládních selhání, Selhání politických stran a politiků.

21 Nová realita Aniž bychom si toho vůbec všimli, bez jakýchkoliv rozhodnutí tak učinit, jsme se přesunuli od toho co jsme měli, tj. od tržní ekonomiky k současné situaci, tj. k tržní společnosti. Některé skutečnosti, zejména etické a kulturní hodnoty jsou postupně kaženy, znehodnocovány a degradovány a jsou nahrazovány hodnotami trhu, nebo dokonce přímo komoditami. Hovoříme o korozivních tendencích trhu ve vztahu k tradičním hodnotám (etickým a kulturním).

22 Chceme tržní ekonomiku nebo tržní společnost? Tržní ekonomiku chápeme jako nástroj (hodnotný a účinný) pro organizování produktivních činností. Tržní společnost chápeme jako způsob života, ve kterém tržní hodnoty, tj. nabídka a poptávka, se nepozorovaně promítají do každého aspektu naší činnosti, tj. lidského bytí. Přesouváme se ke společnosti, ve které je vše činěno pro prodej a to ze dvou důvodů: 1. Prohlubování nerovností ve společnosti, 2. Korupce, kterou chápeme jako znehodnocování kvalit ve společnosti.

23 Jaké hodnoty jsou hlavní? Dochází ke znehodnocování kvalit, včetně kvality života. Tržní hodnoty postupně vytlačují netržní hodnoty a to vše probíhá nenápadně často aniž by si tohoto procesu někdo všiml. Uvedené hodnotové pohyby souvisí s tím, že v globálním prostředí se lidé nemohou dohodnout na kulturních a etických hodnotových prioritách. Měli bychom se rozhodnout jaké hodnoty by měly řídit určité oblasti společenského života. Pokud tak v nejbližší době neučiníme dostanou prioritu hodnoty zisku a užitku, tj. dojde k oceňování a následné klasifikaci lidí podle trhu a tržního mechanismu, což je považováno za nástup novodobého otroctví. Lidé budou vnímány jako komodity, které budou nakupovány a prodávány v aukci, lidské bytosti nebudeme prioritně hodnotit podle humanity, tj. lidských práv, zejména důstojnosti a respektu k osobnosti člověka, ale spíše jako nástroje vytváření zisku a předměty užitku.

24 Špatné způsoby hodnocení Nástup novodobého otroctví, postupné rozleptávání lidských práv, což se projevuje v oblasti morálky, Trh s dětmi, Obchodování a s hlasy voličů, tj. oslabování a zneužívání práva volit apod.

25 Je možná redukce hodnot? Realitou je, že tržní hodnoty (zisku a užitku) začínají postupně vládnout, což souvisí s korozí a rozleptáváním tradičních kulturních a etických hodnot. Hodnoty trhu, začínají výrazně ovlivňovat naše životy, což vidíme především u nastupující generace, která je vnímá jako hodnoty, které přináší pokrok a prosperitu. Hodnoty v rámci společnosti nemůžeme redukovat výlučně na ekonomický přínos, měl by zde být alespoň i přínos morální, sociální a politický. O shora uvedených otázkách se vede ve vyspělých ekonomikách rozsáhlá diskuse mezi odborníky a v USA se zvažuje o nich zahájit široký veřejný diskurs.

26 Předpoklady veřejného diskursu Globální finanční a hospodářská krize v letech 2008 až 2009 změnila vnímání trhů. Ze třeba si položit otázku: Co se stalo v průběhu krize s globální ekonomikou? Končí více jak třicetiletá éra volného trhu, ekonomického liberalismu a politiky laissez faire. Nastává čas morálního hodnocení a období střízlivějších myšlenek o trhu. Reflexi by mělo ovlivnit významné selhání finančních trhů a trhů obecně. Krize zdiskreditovala jak finanční instituce, ale i vládu, tj. hospodářskou politiku vlády. Finanční instituce i vláda mohou za ekonomické problémy, které vyústila v globální finanční a hospodářskou krizi. Finanční instituce i vlády budou muset ve střednědobém až dlouhodobém horizontu usilovat o obnovu důvěryhodnosti institucí i politiky.

27 Morální nečinnost současné politiky Nerozvinula se diskuse mezi zástupci kapitálu, tj. velkých nadnárodních firem a zástupci obecného dobra (tj. zástupců řady nevládních organizací a spolků). Názorové platformy jsou velmi zúžené. Přetrvává neochota přiznat argumenty dobrého života v politice, kde nadále je značný vliv triumfality tržního uvažování. Nadále nerozlišujeme preference podle etických hodnot. Postoj k hodnotám je však základem uvažování a mnohé vysvětluje. Celkově je to dáno neochotou zainteresovat duchovní a morální argumenty do pojetí trhu. Nikdo nechce trh absolutně odmítat. Celkově to by mělo vyústit ve veřejnou diskusi, která by mohla přispět i k ozdravení politiky a to i v USA, kde se prosazuje technokratické a manažerské pojetí politiky.

28 Debata o morální hranici trhu Debata o morální hranici trhu by nám všem, kteří žijeme v reálném tržním hospodářství, umožnila se rozhodovat jako ve společnosti, kde trhy efektivně slouží společnosti. Bylo by dobré oživit politiku, obeznámením se s idejemi a představami konceptu dobrého života v rámci veřejného sektoru. Je třeba začít intenzívně začít hovořit o otázkách: korupce, rodičovství a úloze rodiny, migraci, nezaměstnanosti apod. Mělo by dojít ke kultivaci hodnot a k jednoznačnému odsouzení špatných postojů. Myšlení skrze morální limity trhů činí tyto otázky nevyhnutelné. Cílem by mělo být ozdravení veřejného života. To by nám pomohlo k uvědomění si ceny, kterou platíme za život ve společnosti, kde je všechno na prodej. Cílem by mělo být přehodnocení úlohy trhů z pohledu sociálních praktik, lidských vztahů i každodenního života.

29 Tržní selhání Nedokonalá konkurence využití oligopolní nebo monopolní moci, Veřejné statky Externality či externí efekty Morální hazard Asymetrické informace

30 Vládní selhání Zájmy a schopnosti politiků a byrokracie Časová zpoždění v hospodářské politice Problém souvislosti politického a hospodářského cyklu Nevyužití politického kapitálu Vztah politiků k ekonomické teorii a praxi

31 Selhávání politických stran a politiků Frustrace občanů z politického systému, který není schopen jednat ve veřejném zájmu a reagovat na otázky na kterých občanům nejvíce záleží, Odpovědnost politiků a politických stran, Řešit otázky populační, vzdělání, zdravotnictví, životního prostředí apod. v rámci veřejné debaty o kontraverzních etických otázkách s cílem ovlivnit veřejný život občanů, Problém politiky spočívá v příliš nízké laťce morálky a tím se nedaří odpovídat na otázky, které se týkají starostí většiny lidí, z toho plyne morální nečinnost současné politiky (nečinnost má však řadu důvodů).

32 Návrat k etickým hodnotám trhu Základní společenské hodnoty: svoboda, spravedlnost, jistotu, nezávislost tyto hodnoty jsou klíčové hodnoty demokracie, Základní hodnoty trhu: odpovědnost, důvěra, ale i čestnost, férovost, poctivost, pracovitost, spořivost apod. Základní hodnoty ekonomického rozvoje (růstu): pokrok, prosperita, racionalita.

33 Etické myšlení ve starověku

34 Obsah: Etické myšlení v antickém Řecku Etické myšlení v éře helenismu, v období latinském a římském Nejstarší křesťanské myšlení

35 Etické myšlení ve starověku Starověké myšlení zahrnuje dobu od 6. stol. př. n. l. do 5. stol. n. l., v uvedeném období se stávají stěžejní tři základní osy filozofického myšlení: Atény antická demokracie Řím právo a morálka Křesťanství vznik monoteistického náboženství zejména zjevení boží, uznání křesťanství Konstantinem v roce 312, vznik křesťanských hodnot: naděje, láska a víra.

36 Nejstarší etické myšlení Přechod od mýtu k logu, tj. k myšlení, racionalitě, slovu, je to doba přibližně od 9 do 7. století př. n. l., Mýtus byl založen na božské síle, která organizuje svět, člověk je elementem pasívním, Přechod od mýtu k filozofii zahrnuje období od 6. do 7 stol. př. n. l., filozofie a filozofování klade důraz na myšlení, myšlenka má moc, která může zaslepit, tj. člověk může přemýšlet o skutečnostech, které zatím neexistují a s tím je spojena nejistota, resp. riziko, člověk se postupně stává elementem aktivním.

37 Zrod nejstarší (předsokratovské) antické řecké filozofie Vytváří se tři centra filozofického myšlení: 1. Malá Asie (Míletos a Efesos), kde se zrodila Iónská škola, která kladla důraz na zkoumání řádu přírody (kosmu) Thales z Mílétu (625/ /543 př. n. l.), Heraleitos z Efesu ( př. n. l.), 2. Sicílie a jižní Itálie, kde se zrodila škola Elejská, která svoji pozornost soustředila na odhalení abstraktního řádu idejí a čísel Parmenides ( př. n. l.) 3. Atény, kde vznikla Aténská škola, která zkoumá vznik řádu, který může vládnout obci lidí Protágoras ( př. n. l.)

38 Thalés z Mílétu (625/ /543 př. n. l) Spojuje ve svém životě zájem o potřeby praktického života (je obchodníkem a stavitelem) a a hluboký zájem o otázky obrazu světa a jeho řádu, je nejenom filozofem, ale také geografem, geometrem, astronomem a fyzikem.

39 Herakleitos z Efesu (asi př. n. l.) Za pralátku světa považuje oheň, základem je jednota protikladů, nic není stálé Spis (báseň): O přírodě Známé myšlenky: Vše plyne, Nevstoupíš dvakrát do jedné řeky

40 Parmenidés ( př. n. l.) Bytí je stálé, věčné, neměnné, souvislé, nedělitelné. Bytí nemá vzniku ani zániku. Poznáváme jej rozumem, myslet a být je totéž.

41 Protágoras z Abdér ( př. n. l.) Patřil k nejstarším sofistům, kteří vládli slovem, byli mistři rétoriky. Klíčová myšlenka: Mírou všech věcí je člověk. Jsoucích, že jsou a nejsoucích, že nejsou. Sokrates kritizoval způsob používání jazyka a idejí sofisty, slouží zejména pro okouzlení davů. To vidí jako velkou demagogii. Cílem dialogu má být nalezení pravdy a nikoliv lichocení davům.

42 Klasické období antické řecké filozofie (od 5. stol. do 6. stol. př. n. l.) Sokrates Platón Atistoteles

43 Sokrates ( př. n. l.) Zaměřil se na otázky člověka humanity, základem je poznání především etických ctností, Základní otázky: Jak má člověk žít? Jak má člověk správně žít? Podle Sokrata je skutečný člověk ten, který ví co dělá, tj. účastní se života svým vědomím. Sokrates již zdůrazňoval základní metodologické přístupy: Dialog, Zdravý rozum, Koncensus. Sokrates zdůrazňuje úlohu morálních principů a aktů rozhodování v jednání člověka.

44 Platón ( /7 př. n. l.) Platon byl významným představitelem idealismu v antické filozofii. Idea je podle Platóna univerzální skutečnost, na které mají jednotlivci účast. Ideje mají klíčový význam, jelikož dávají světu tvar a formu, svět je ovládán nejvyšší ideou dobra. Idea ve smyslu formy ztvárňuje svět. Platón zdůraznil vztah dobra a zla, je to vztah dobra a nicoty (zla).dobro je sám fakt bytí a je v člověku tím, co ho vybízí být, místo toho, aby se rozložil a zničil. Platón tak staví ideu dobra do centra svého filozofického systému. Zároveň činí z mravnosti nový obor myšlení, mravní ideje podněcují svět a život. Základní ideou v této oblasti je spravedlnost. Klade základní otázku: Proč je lepší být spravedlivý než nespravedlivý? Nespravedlivý člověk je řízen vlastními přáními a ta jsou neomezená a nikdy nemohou být plně uspokojena, Znáte-li vlastní přání, nejste schopni posoudit výhody, které může přinést rozum a částečné uspokojení přání, Rozum se zabývá věčnými pravdami a hodnotami, přičemž uspokojování žádostí je jen dočasný způsob, jak zažehnat pocit ztráty či nespokojenosti.

45 Platón ctnost je krása a síla duše Ctnost (inklinuje ke zdatnosti/areté) je stav pozdvižení člověka ze světa hmotného, tělesného a smyslového a napodobení dokonalosti nejvyššího dobra. Ke štěstí vede ctnostný život. Svůj etický ideál staví na čtyřech základních ctnostech (viz. díla: Ústava, Zákony): Moudrosti (souvisí se vzdělaností), Statečnosti (návaznost na trpělivost), Uměřenosti (ovládá svou poživačnost), Spravedlnosti (základ mravného života).

46 Aristoteles ( př. n. l.) Životopisná data: Narodil se na severu řcka, v městečku Stageira Jeho otec Nikomachos byl lékař a od něj zdědil zájem o biologii, r. 366 př. n. l. odjíždí studovat do Atén, setkává se s Platónem, stává se jeho žákem v Akademii, kde dostal přezdívku čtenář, r. 347 př. n. l. po smrti Platóna odjíždí z Atén do města Assos, kam jej pozval samovládce Hermiás, u něhož je poradcem, r. 343 př. n. l. přijímá pozvání na dvůr Filipa Makedonského a stává se vychovatelem Alexandre Makedonského, zde působí 8 let, r. 336 se vrací do Atén, kde zakládá filozofickou školu Likeion, které se přezdívá peripatetická, tato škola kladla důraz na praxi, tj. reálnou, aktivní filozofii, r. 323 př. n. l. zemřel Alexandr Veliký, v Aténách vznikly nepřátelské tendence, proto odchází do Chalkidy na ostrově Euboa, kde v roce 322 př. n. l. zemřel.

47 Aristoteles Aristoteles byl představitelem realistické filozofie, zdůrazňuje aktivní jednání, činnost, čin. Morálka je považována za normu, která je nadřazena skutečnosti. Na morálku můžeme nahlížet dvěma způsoby: Morálka se vztahuje k lidstvu obecně, jedná se o hledání mravních principů, Morálka je vztah ke konkrétnímu životu, tj. posouzení konkrétních činů.

48 Aristoteles zlatá střední cesta Zlatá střední cesta je logický způsob přemýšlení o morálce. Např. Aristoteles učinil z odvahy střed mezi riskováním a zbabělostí. Ctnost spočívá ve skutečnosti uskutečnit život, jehož možnost nosíme v sobě. Takový způsob žití je střední cestou mezi lhostejností a vášní.

49 Aristoteles eudaimonia - blaženost Proces hledání dobra je proces individuální. Dobro je tak čistě individuální záležitostí a každému jedinci je vlastní, tj. každý má způsob jak dosáhnout harmonie sám se sebou. Cílem je dosažení soběstačnosti, nezávislosti a sebeovládání. Blaženost ovlivňuje ctnost. Blaženost znamená dosažení souladu se sebou samým, tj. harmonie, která vyvěrá z nás samotných, jedná se zejména o plně uskutečněný život.

50 Aristoteles rozdělení ctností Aristoteles členil ctnosti na: Mravní, kam zařadil např. odvážnost, střídmost, štědrost, velkorysost, velkomyslnost, čestnost, pravdivost, mír, spravedlnost, přátelství atd. Rozumové, kam zařadil např. racionalitu, moudrost, intuici, umění apod.

51 Sofisté Sofisté se soustředili na člověka, jako občana městského státu (polis). Cílem byla společenská praxe zejména výchova, tj. jedince je třeba vychovávat. Filozofie je tu pro člověka, který je schopen se měnit, tj. naučit se dosahovat lepších výsledků. Hlavní představitelé: Protágoras z Abdér ( př. n. l.) Gorgiás z Leontin ( př. n. l.)

52 Helénské, latinské a římské období (od 3 stol. př. n. l. do 3 stol. n. l.) Skepticismus Epikureismus Stoicismus Eklekticismus Novoplatonismus

53 Skepticismus Pyrrón z Eleje ( př. n. l.) Pyrrón zastával názor, ideu o sobě, o světě nelze získat, pravda tak nemůže být poznána. Avšak věci můžeme cítit a prožívat. Člověk a svět je soubor počitků. Skepticismus pochyboval o všem co nevede k počitkům a hmotě. Pyrrón uplatňoval pochybnosti vůči ideji, kterou si činíme o světě a připravil tak cestu k analýze prožitku, dále viz. Descartes ( ) a Husserl ( ).

54 Epikureismus Epikuros ( př. n. l.) Epikuros klade důraz na jsoucnost a na přítomnost, chceme-li se osvobodit je třeba se naučit žít v přítomnosti. Epikurův materialismus je důsledkem jeho morálky, v níž záleží na přítomnosti a ta je spojena s osvobozením od strachu a mravního očekávání. U epikurejců se setkáváme s teorií morálky, která se vztahuje ke zvolenému cíli jedince žijícího v neosobním a mravně neutrálním vesmíru. Všechny tradiční ctnosti jsou dále uznávány, ale představují spíše prostředky k osobnímu štěstí jedince než samotné zájmy společnosti. Lukrecius (95 52 př. n. l.)

55 Stoicismus Seneca (1 65 n. l.) Epiktétos ( n. l.) Marcus Aurelius ( n. l.) Stoikové se přiblížily k modernímu pojetí morálky. Má smysl jednat na základě rozumu více než na základě emocí. Takovou morálku považovali za dobro a vše nemorální za zlo. Stoikové čerpali moudrost z pohledu na přírodu, která s životem člověka tvoří celek, který se neustále obnovuje.

56 Eklektismus M. T. Cicero ( př. n. l) Je zastáncem přirozeného mravního zákona, který se nedá změnit, jelikož je v hloubi našeho lidství. Tento zákon je cosi věčného, co vládne nad celým světem a co jej moudře řídí. Přirozený zákon může každý poznat alespoň v hrubých rysech. Pudí nás konat dobro a vatovat se zla a to v nejrůznějších formách: prokazovat lidem dobro, nebýt sobec, chránit svůj život i druhých. Základní pravidla, která poskytuje přirozený mravní zákon nestačí. Je potřeba je doplnit poučením, výukou a životními zkušenostmi. Dílo: O povinnostech (De officiis)

57 Novoplatonismus Plotinos ( n. l.) Plotinos umístil do centra svých úvah krásu v podobě Jednoho. Toto Jedno, je reflektováno jako soustředění se na sebe, aby se pozorovalo, vytvářelo velké zářivé chvění, jež Plotinos nazval Emanace, neboť se podobá světlu jež vyzařuje z někoho, kdo je sám sebou v harmonii. O někom, kdo je sám sebou v souladu, říkáme, že září. Jestliže se záření vzdalujeme zdůrazňujeme věci hmotné, jestliže se oduševňujeme, zdůrazňujeme věci duchovní.

58 Nejstarší křesťanské myšlení Svatý Pavel Svatý Augustinus

59 Svatý Pavel Zjevení boží jako počátek víry, se rozumí idea, podle níž byl svět stvořen Bohem, tj. nevznikl sám. Zjevení je osobní jev, ale i jev kulturní. Rozlišujeme zjevení: Biblické, toto zjevení nacházíme v židovství (židovské zjevení, které je založeno na mravním zákonu) a v islámu (muslimské zjevení, které je založeno na absolutní transcendenci Boha), Křesťanské, kde Bůh je láskou a vtělil se do Ježíše, svého syna, aby spasil svět. Křesťanské zjevení se tak rozchází s touhou po soběstačném světě, ale i s ideou všemohoucího Boha.

60 Svatý Augustinus ( n. l.) Zjevení na člověka působí zvnitřku a ovlivňuje ho otázkami o jeho životě. Cosi vede člověka k lásce. Augustinus zdůrazňoval, že Bůh miluje lidi a chce, aby lidé jej také milovali. Poukazuje tak na vztah, který je mezi myšlením a láskou. Láska se v nás hledá jako se duše prožívá časem. Augustin zdůrazňuje kauzalitu spojenou s chápáním času a lásky. Známkou toho je podle Augustina naše přítomnost v čase vědomím, že ji máme. Zvnitřku života je možné přeměnit život, jestliže milujeme.

61 Etické myšlení ve středověku

62 Hlavní cíl etiky v období středověku Cílem a hlavním tématem etiky ve středověku se stává dosažení království Božího, kterému předchází pokání a konverze. V porovnání s etickým myšlením starověkého Řecka a Říma je etika v éře středověku více sevřená a uzavřená, ale na druhé straně má jasnou kontinuitu, nedostatkem je jistá izolovanost.

63 Členění středověké etiky Středověkou etiku dělíme na: Patristickou (3. 7./8. století) Scholastickou ( století), tuto éru členíme na ranou, vrcholnou a pozdní scholastiku Filozofie i etika v této periodě hledá harmonii víry a rozumu.

64 Představitelé patristiky Augustinus Aurelius ( ) Anicius Manlius Torquatus Severinus Boetius ( ) Benedikt z Nursie ( )

65 Patristická etika Patristická etika na svém počátku na přelomu století reflektuje určité pnutí platónsko aristotelovské, stoické a křesťanské filozofie a etiky. Do centra zájmu se postupně dostává Bohočlověk a stav pokoje, umírněnosti a obětavé lásky. Etický řád je chápán jako vzestupný: Od jednotlivce ke společnosti (kolektivitě), Od nedokonalého k dokonalému, Od rozporu k jednotě.

66 Hierarchie společnosti ve feudalismu Ve středověku se postupně konstituovalo společenské zřízení a jeho hierarchie: Bůh stvořitel (neomezený Pán) Moudrý vládce imperátor Šlechta Církev duchovní společenství lidí, které má základ v Kristově lásce

67 Křesťanský způsob života Postupně se prosazuje křesťanský způsob života. V křesťanské etice má člověk významné postavení a má praktikovat: Lásku, naději a víru Respektovat hlas svědomí, Pořádek (řád) světa a života. Rodina má prosazovat prototyp harmonie a jednoty mezi slovy a činy, láskou a svobodou. Cílem lidstva je osvobození od tělesnosti a dosažení dobra, jako výsledku synergie mezi Bohem a člověkem.

68 Sv. Augustinus Aurelius ( ) Hlavní představitel etiky období patristiky. Výklad etických problémů: 1. Interiorita a identita člověka 2. Problém světa, času a věčnosti 3. Problém lidské svobody a věčnosti 4. Problém zla 5. Koncept dobra, lásky a štěstí 6. Problematika cnosti, společenství a jednoty

69 Láska jako klíčová křesťanská hodnota Klíčový význam vidí Augustin v kultivaci a zušlechtění lásky jako klíčové křesťanské hodnoty. Lásku považuje za nejvyšší hodnotu na zemi, za sílu schopnou změnit jednotlivce i společnost, dokonce ji považuje za samotnou morálku. Ve filozofickém myšlení Augustina můžeme diferencovat tři na sebe navazující trendy: - Intelektuální evoluci, - Morální evoluci, - Duchovní evoluci (vyhledává samotu, zápasí s neřestmi každodenního života, a se zlem, které způsobil, žije podle mnišského ideálu).

70 Představitelé scholastiky Pier Abelard ( ) František z Assisi (1180/ ) Bonaventura ( ) Duns Scotus ( ) Dominik Guzman ( ) Albert Veliký ( ) Tomáš Akvinský ( )

71 Sv. Tomáš Akvinský ( ) Reprezentant vrcholné scholastiky, na formování jeho myšlenek mělo vliv učení Aristotelovo a stoiků, vliv a dílo jeho učitele Sv. Alberta Velikého (Švábského). Dílo: Čtyři knihy k Sentencím P. Lombardského Suma proti pohanům Teologická suma Diskutované otázky Komentáře k Aristotelovi O počátku vlády politický traktát

72 Dílo Tomáše Akvinského - Diskutované otázky Obsahuje tyto traktáty: O pravdě O moci O zlu O duši O cnosti O duchovních stvořeních

73 Hlavní etické problémy Sv. Tomáše Akvinského Lidské bytí a svědomí Problematika cností a štěstí Štěstí a mravnost Přirozená lidská náklonnost

74 Problematika cností (hodnot) Akvinský rozděluje cnosti, inspirován Aristotelem, na dianoetické (racionální, rozumové) a etické (morální). Etickými cnostmi se Akvinský zabývá v Teologické sumě (části druhé) a též v některých traktátech zahrnutých do Diskutovaných otázek (Questiones disputatae).

75 Cnost jako operativní dispozice Akvinský považuje cnosti (hodnoty) za operativní dispozice, které člověk získá: a) Pomocí intelektu a vůle a to na základě tužby odporovat zlu, b) Na základě nadpřirozené milosti (milosti Boží) jako dar, jako ovoce lásky.

76 Křesťanské cnosti (hodnoty) 1. Víra (fides), opírá se o autoritu Boha, potvrzuje to intelektem, vůlí a skutky, 2. Naděje (spes), motivuje lidi ke konání dobra, 3. Láska (ceritas), je nevyšším Božím dobrem, je duší všech cností.

77 Etické cnosti Akvinský věnuje pozornost také etickým cnostem (hodnotám): Rozvážnost je to intelektuálně morální cnost, Spravedlnost je společenskou cností, Umírněnost motivuje lidi ke konání dobra, Síla umožňuje vnitřní koncentraci a odvahu, zejména k překonávání překážek (v životě)

78 Hospodářské koncepty Zájem o dvě otázky hospodářského charakteru (v návaznosti na Aristotela): Úrok, odmítá obchodování s penězi, jelikož je to obchodování s časem, což je statek boži a s tím nesmí být obchodováno, Spravedlivá cena, která zajišťovala úroveň příjmů a životní náklady k zachování stavů ve feudální společnosti, která měla být věčná.

79 Diskuse nad konceptem spravedlivé ceny kritické pohledy Johannes Buridanus ( ) spravedlivá cena by měla být tržní cenou, která je výsledkem nabídky a poptávky, Antonín z Florencie ( ) zdůrazňuje svobodnou tvorbu cen, Luis de Molina ( ) řeší otázku inflace, související s objevením Ameriky, dále se zabývá i otázkou nedostatku a nadbytku zboží na trhu.

80 Oponenti myšlení Tomáše Akvinského Sieger Brabantský Duns Scotus Wiliam Ockam V současnosti pozitivismus, materialismus, marxismus

81 Etické myšlení v éře renesance Desiderius Erasmus Rotterdamský ( ) Michael Eyquem de Montaigne ( ) Thomas More ( ) Niccolo Maciavelli ( )

82 Etické myšlení v období reformace Martin Luther ( ) Jan Kalvín ( ) Jan Ámos Komenský ( )

83 Nástin vývoje etického myšlení v novověku

84 Protestantská etika Martin Luther ( ) představitel protestantismu, známý německý teolog Jeho etické myšlení obsahovalo: Teologické a biblické zdůvodnění humanizace společnosti, Analogie mezi nebem a zemí, Kritika bohatství církve z pohledu etiky. Za klíčový problém vidí návrat k původnímu smyslu boží milosti a učení o predestinaci

85 Protestantská etika Jan Kalvín ( ) Významný představitel éry reformace a představitel protestantismu. Německý sociolog Max Weber se ve svých dílech snažil nalézt souvislosti mezi typem náboženské tradice a ekonomicko sociálním uspořádáním společnosti. Dílo: Protestantská etika a duch kapitalismu (1904/1905)

86 Protestantská etika Jan Kalvín( ) V kalvinismu jde především o zbožnost, která neodvádí pozornost od toho co se děje kolem nás, v čem jsme angažováni co se nás týká. Zdůrazňuje odpovědnost za vytváření vazeb v rodině, v příbuzenských vztazích, v kontaktech do nichž nahodile vstupujeme, nebo těch, které cílevědomě pěstujeme.

87 Kalvínský typ zbožnosti Křesťan je podle kalvínského typu zbožnosti povolán k: Usilovné práci Poctivému chování vůči druhým Zachování pravidel slušnosti Dodržování závazků Odmítání rozmařilého života Rozumné neplýtvavé spotřebě

88 Teorie přirozeného práva a společenské smlouvy T. Hobbes ( ) J. Locke ( ) J. J. Rousseau ( )

89 T. Hobbes ( ) V oblasti etického myšlení řeší tyto problémy: Přírodní filozofie a etika - přirozená práva a přirozené zákony - otázka zachování lidského života - morální závaznost přirozených zákonů Teorie povinnosti v rámci občanské společnosti - vznik politické a občanské společnosti - svědomí občana

90 J. Locke ( ) Základní témata jimiž se zabývá v rámci etického myšlení: Člověk jako racionální bytost Koncepce svobody, rozumná svoboda Mravnost, náboženství a politika (jejich vzájemný vztah a role tolerance) Klíčové otázky výchovy člověka

91 J. J. Rousseau ( ) Klíčové problémy jeho etického myšlení: Lidská přirozenost, svoboda, vášně Vztah vědy a náboženství Společenská smlouva, vztah ekonomiky a etiky Spravedlnost a pravda jsou prvořadé lidské povinnosti. Láska k člověku, vlasti je významný cit. Svoboda je nezbytná součást lidské přirozenosti. Svoboda je nejdůležitější lidská schopnost. Rousseau definoval dva druhy nerovnosti: - Přirozená nerovnost, - Mravní nerovnost, která je vázána na souhlas jednotlivce. Společenskou smlouvou došlo ke ztrátě přirozené svobody, avšak zároveň došlo k získání občanské svobody

92 Přirozené právo a jeho víra v hodnoty Ke konceptu přirozeného práva patří i víra v hodnoty. V tomto kontextu si můžeme položit celou řadu otázek: Náleží k evropským hodnotám hledání pravdy? Je pravda etickou (morální) kategorií? Je povinen jednotlivec hledat pravdu. Patří do hodnotové oblasti koncept přirozeného práva? Jsou hodnoty zástupnými faktory, nebo skutečnými mravně uchopitelnými fenomény, které mohou měnit podstatu věcí? Může hodnota (kulturní a etická) chápaná jako nálepka bránit kritickému myšlení?

93 Etika moral sense Anthony Ashley Cooper, earl of Shaftesbury ( ) Francis Hutcheson ( ) Joseph Butler ( ) Bernard de Mandeville ( ) David Hume ( ) Adam Smith ( )

94 Dílo: Anthony Ashley Cooper, earl of Shaftesbury ( ) Charakteristiky lidí, mravů, názorů a epoch (1711) List o entuziasmu (1708) Moralisté (1709) Jeho etická koncepce vychází z filozofických kořenů novoplatónského a renesančního myšlení, do centra zájmu se dostává člověk jako tvůrce dobra, krásy a dalších etických hodnot Zabývá se i otázkami: Morálního smyslu a hodnocení, Autonomie etiky, Společenskými souvislostmi morálky.

95 Francis Hutcheson ( ) Dílo: Eseje o kráse, řádu a harmonii (1725) Eseje o přírodě a usměrňování vášní a afektů (1728) Kompendium principů morální filozofie (1742) Ve své morální filozofii se zabýval především: Neredukovatelností morálního smyslu života, Mravní dokonalostí (význam dobré vůle), Morálním optimismem.

96 Adam Smith ( ) Významný ekonom a morální filozof Dílo: Teorie mravních citů (1759) Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (1776) Adam Smith zdůrazňoval, kromě neviditelné ruky trhu, také nutnost sounáležitosti a péče o ty, kteří se ocitají na okraji hospodářského dění, tj. těch kteří vyžadují naši sympatii a účast. Smith pochopil, že pokud se ponechá hospodářství samo sobě, bude třeba defekty tohoto valícího stroje korigovat. Šlo mu zejména o chybějící sentiment, tj. sympatii a soucit se slabšími účastníky soutěže. Spontaneita a neomezená svoboda trhu může mít i negativní dopady. Korektiv hospodářského tržního mechanismu přichází z vnějšku ze sféry práva a mravnosti, rodí se z citu solidarity.

97 Přínosy tzv. transformačního myšlení Do éry transformačního období řadíme: protestantskou etiku, koncept přirozeného práva a teorii mravních citů. Základní přínosy transformačních idejí: Klíčový význam individua, Priorita (svobodného) řádu/pořádku, jež přesahuje individuální myšlení

98 Etika zlatého pravidla Zlaté pravidlo morálky vše co chceš, aby jiní činili tobě, čiň i ty jim Tři vývojové stupně zlatého pravidla - první stupeň trestal špatné (zlé) jednání - druhý stupeň tzv. princip tália - třetí stupeň představuje dobré jednání vůči druhému

99 Etika ctnosti - 1 Ctnosti založené na rozumu Ctnosti založené na vůli (etické ctnosti) Základem etiky ctnosti je soulad mezi ctností a štěstím Ve starověku různé koncepty ctností: - Platón moudrost, statečnost, rozvážnost, spravedlnost - Aristoteles dvě skupiny ctností mravní a rozumové

100 Etika ctnosti - 2 Křesťanské ctnosti víra, naděje a láska Občanské ctnosti, jsou formulovány v 19. století pořádek, usilovnost, čistota, spolehlivost apod. postupně se však do popředí zájmu v politice vedle spravedlnosti dostává i svoboda

101 Etika povinnosti Immanuel Kant ( ) Kategorický imperativ první pravidlo jednej tak, aby maxima tvé vůle byla vždy v souladu s principem všeobecného zákonodárství druhé pravidlo jednej tak, abys lidskost v sobě a v osobě dalšího používal vždy jako účel a nikdy jako prostředek

102 Etika utilitarismu Předchůdci Ekikuros hedonismus J. Bentham ( ) J. St. Mill ( ) O. Höffe

103 Soudobý utilitarismus Nejvyšší mravní princip je založen na: - Principu konsekvence základem je úmysl - Principu utility souhlas s možnými následky - Principu hedonismu dobro osobě je štěstí, radost, rozkoš - Principu sociálním nehledáme osobní štěstí, ale štěstí pro všechny

104 Etika odpovědnosti Max Weber ( ) Hans Jonas ( ) Karl-Otto Apel (1922) Emmanuel Levinas ( ) Hans Küng (1928)

105 Carl Emil Maximilián Weber ( ) Dílo: Protestantská etika a duch kapitalismu (1904/1905) Ve výkladu etických problémů se orientuje především na: Vztah individuálního a společenského (sociálního) jednání princip humanity, sociální princip; Poznání a porozumění jednání, prostřednictvím poznání subjektivního smyslu a otázka jeho interpretace; Ideální typy (ideální typ je myšlenkovým spekulativním obrazem, který sám o sobě v realitě neexistuje), ideální typ podle Webera nemá nic společného s normami, nemá nic společného s hodnocením ani odměňováním. Ideální typy umožňují zaměřit při interpretaci subjektivismu a zaručují hodnotovou neutralitu.

106 M. Weber Racionalita a typy racionality; Soustředění se na člověka a na výkon, ke kterému je člověk povolaný přijetí závazků, plynoucích z výkonu povolání je aktem uvědomování si etických hodnot, norem, ale i maxim dané činnosti. Na vzniku kapitalistické kultury a etiky se nepodílí jen podnikatelé, ale i jejich zaměstnanci; Univerzalita etiky a jejich přesvědčení; Od etiky odpovědnosti odděluje etiku úmyslu; Mezi klíčové prvky etiky odpovědnosti patří kdo je zodpovědný, komu jsme zodpovědní, za co jsme zodpovědní a kritérium hodnocení odpovědnosti.

107 Současná etika odpovědnosti V návaznosti na Maxe Webera myšlení v 70. letech 20. století reflektuje zejména rozvoj vědy a techniky. Dochází ke zmapování nebezpečí a hrozeb, které z tohoto rozvoje vyplývají a zároveň jsou těžko odhadnutelné, např. ekologické katastrofy, jaderná válka apod. Dochází k většímu zájmu o globální dimenzi světa, např. hledání světového étosu (H. Küng).

108 Etika spravedlnosti John Rawls ( ), Teorie spravedlnosti (1971) Robert Nozick ( ) Charles Taylor (1931) Axel Honneth (1949)

109 Etika spravedlnosti Pod pojmem spravedlnost chápeme schopnost poskytnout lidem to co jim náleží. Spravedlnost je spojena se dvěma principy: Rovností, Respektování zákonů.

110 Existencionalistická etika S. Kirkegard J.P. Sartre, G. Marcel M. Buber Zastává názor, že převzít odpovědnost za svoji existenci je dobro.

111 Vztah etiky a ekonomie Etika v porovnání s ekonomií bývá považována za stálou, ale opak je pravdou, jedná se o dynamickou vědní disciplínu Základ etiky spočívá v základní etické otázce Ekonomie má k etice tradiční vztah (některé ekonomické teorie mají etické zdroje) Ekonomii nelze chápat jako mravně sterilní vědní disciplínu

112 Dvourozměrnost základní etické otázky Etika neznamená jenom pro vždy něco daného, naopak nás nutí a vybízí se ptát po: - dobru a zlu - spravedlnosti Předpokladem řešení základních etických otázek je autonomie člověka, tj. jeho svoboda.

113 Etika a svědomí Etika jako vědomý a reflektující vztah k základní etické otázce svědomí neuklidňuje. Ukazuje spíše svědomí v neklidu a to právě v neustálém vybízení a tázání. Etika je a zůstává úkolem bez konce, otázkou na kterou nelze nikdy nalézt definitivní odpověď Svědomí je vnitřní hlas, výčitky svědomí, svědomí jako kritérium rozhodování

114 Základní aspekty etiky Individuální aspekt (já já sám) Personální aspekt (já ty/vy) Ekologický aspekt (já/my ono)

115 Vztah etiky a ekonomie Koncepce neviditelné ruky trhu od A. Smitha Koncepce přirozeného práva (návaznost na přirozený řád a společenskou smlouvu) Koncept mravních citů Model homo economicus (poprvé s tímto modelem přichází neoklasická ekonomie)

116 Koncepce neviditelné ruky trhu Koncepce neviditelné ruky trhu říká, že jednotlivec, který má na zřeteli pouze svůj vlastní prospěch je veden neviditelnou rukou trhu k výsledku, který nebyl součástí jeho záměru Uvedený koncept je třeba odlišit od doktríny laissez faire, která říká, že ekonomické záležitosti společnosti jsou nejlépe spravovány samotnými jednotlivci a bez zasahování nějaké kolektivní autority (základ ekonomického liberalismu)

117 Koncepce přirozeného práva Ekonomie jako systém přirozené harmonie, tj. přirozeného řádu (v současnosti nahrazen svobodným řádem); Filozofie společenské smlouvy, základy se zrodily v éře T. Hobbese a J. Locka Základní přirozená práva: - právo na život - právo na svobodu (autonomie člověka) - právo na vlastnictví (východisko v právu držby)

118 Koncept mravních citů Sympatie a pocit spravedlnosti základ jednání a chování Dobrovolné podřízení se pravidlům etiky Stát je garantem spravedlnosti Ve státě vládne ekonomická a politická konkurence demokratický princip

119 Model homo economicus Model homo economicus maximalizuje vlastní zájem a rozhodnutí je výsledkem racionálního jednání, ale také: Jednání směřuje k maximalizaci zisku Důležité informace k rozhodování jsou k dispozici Lidské jednání dokážeme ovládnout a odhadnout (naplánovat)

120 Současná ekonomická teorie - hlavní proud Nová neoklasická ekonomie: ekonomie orientovaná na stranu nabídky monetární ekonomie (monetarismus, neomerkantilismus) ekonomie racionálních očekávání.

121 Současná ekonomická teorie - další směry Postkeynesiánství a neokeynesiánství; Nová institucionální ekonomie Komparativismus

122 II. Nástroje a metody etiky v podnikání (aplikovaná etika)

123 Obsah: II. Nástroje a metody etiky v podnikání ( aplikovaná etika) 6. Etika (metodologie) a podniková kultura a manažerská etika 7. Etický kodex a metodika jeho výstavby 8. Etický a sociální audit a moderní nástroje etického řízení 9. Podniková kultura 10. Kulturní a etické cíle Corporate Governance 11. Teorie zájmových skupin 12. CSR jako významný faktor konkurence-schopnosti podniku

124 Etika ( metodologie ) a podniková kultura, manažerská etika

125 Základní přístupy k etice Morálka i etika nejsou zcela založeny na objektivních datech, jsou výpovědi subjektivní povahy, reflektují určitý světový názor a jeho filozofickou orientaci Členění přístupů (metodologických) v etice: Deskriptivní etika popis hodnot, mravních rozhodnutí a dané situace, Normativní etika zkoumá normy, kterými se rozhodnutí řídí, Metaetika zkoumá jazyk morálky, Aplikovaná etika je zaměřena na vztah rozhodnutí ke konkrétní situaci.

126 Nebezpečí v etice Moralizování Ztotožnění etika a etikety Nectnosti (zlo) se k nám plíží pod rouškou ctností (dobra)

127 Co ovlivňuje etické rozhodování jednotlivce? Vlastní vrozené dispozice (pudy a sklony), Socializační proces (výchova, vzdělání, životní zkušenosti), Konkrétní situace. Etické hledisko v rozhodovacím procesu vytváří podmínky pro spravedlivější, ale i kvalifikovanější rozhodnutí.

128 Teoretické platformy reflexe vztahu etiky a podnikání Moderní etika hlavní proud Radikální modernizace Postmoderní etika

129 Moderní etika Je racionální(od osvícenectví), Je vázána na humanitu, Je orientována deontologicky, Hledá střední cestu mezi morálním absolutismem (demagogií) a morálním relativismem (skepticismem), V současnosti je spojena s bouřlivým rozvojem aplikovaných etik.

130 Radikální modernizace, kritická reakce na moderní etiku Vztah ke komunitě, Důraz na vědecké poznání, Skepticismus, Nezaujatost.

131 Postmoderní etika, alternativa moderní etiky Zpochybnění některých hodnot např. pravda a láska je pokrytectvím, Žádná kultura není vyšší a nižší, Odmítá industriální společnosti masové spotřeby a konzumu, Iracionalita, Klíčový význam mají ekologické aspekty.

132 Význam hodnot v moderní etice Hodnoty jsou často definovány jako koncepty toho co je žádoucí a které ovlivňují naše rozhodovací chování. Hodnoty nejsou totéž co hodnoty chování. Hodnoty jsou standardy toho, co je žádoucí, nezávisle na specifických situacích. Mají velmi blízký vztah k interním institucím, zejména k etickým pravidlům (imperativní sebekontrola) a zvykům (spontánní dohled ostatních účastníků).

133 Hodnotová škála z pohledu filozofie a náboženských systémů Moudrost a vědění Odvaha Láska a lidskost Spravedlnost Střídmost Duchovnost a transcendence (z pohledu filozofie a největších náboženských systémů)

134 Hodnotová škála hodnot každodenního života Pravda Štěstí Odvaha Naplnění Svoboda Mír Láska (z pohledu filozofie života)

135 Hodnotová škála zahrnující hodnoty ekonomické praxe Svoboda Spravedlnost Odpovědnost Důvěra Pokrok Prosperita Racionalita

136 Základní principy etiky v podnikání Princip obecného dobra (obecného užitku) Princip zlatého pravidla morálky Princip povinnosti ( Kantovský princip) Princip osvíceného vlastního zájmu

137 Model etického rozhodování Identifikace relevantních fakt (dat) Identifikace etických problémů Identifikace hlavních aktérů Návrh možných alternativ Identifikace etického obsahu alternativ Identifikace praktických omezení Rozhodnutí a návrh opatření

138 Vymezení etické kompetentnosti Morální (etická) představivost Uspořádání priorit z pohledu etiky v podnikání (hospodářské etiky) Morální identifikace Tolerování odlišných morálních postojů Sjednocení kompetence odborné a morální Ujasnění si smyslu etické odpovědnosti

139 Morální postoje člověka Postoje člověka k: - Etickým hodnotám - Mravnímu zákonu - Principům etiky apod.

140 Postoj člověka Postoj člověka zahrnuje tyto prvky: - Poznávací - Afektivní - Konativní Nesoulad mezi uvedenými konstitučními prvky postoje člověka je příčinou nedůsledného morálního jednání a chování

141 Psychologie hodnot V současnosti není psychologie hodnot samostatný obor ani škola v psychologii Psychologie hodnot součást jednotlivých teoretických škol v psychologii Etice v podnikání se nejvíce blíží teorie hodnot v rámci psychologie chování neobehaviorální psychologie

142 Kritéria členění hodnot Podle nositele hodnoty - Individuální - Skupinové - Univerzální Podle původu hodnoty - Individuální - Institucionální

143 Kritéria členění hodnot Podle podstaty hodnoty - Normativní standardy chování - Hodnoty směřující k naplnění existence

144 Pojem kultura Původní pojem AGRI Cultura, spojen s kultivací půdy, zahrnoval pouze hmotnou kulturu Oddělení hmotné a duchovní kultury počátek od Cicera, tento trend vyvrcholil v éře humanismu a osvícenectví Pojem kultura tak běžně označuje tvůrčí aktivity lidí

145 Pojem kultura Kultura je celek tvořený souhrnem zásad, chápání hodnot a hodnotových žebříčků, vzorců chování a přístupů k zásadním otázkám života, které jsou sdíleny určitou skupinou jedinců a určují jejich chování a s jejichž pomocí je interpretováno chování jiných (Spencer Oaty).

146 Úrovně kultury Úroveň idejí a hodnot Úroveň kulturních vzorců Úroveň zvyklostí, tradic a rituálů Úroveň symbolů

147 Kulturní rozdíly Kulturní okruhy: - Čínský nebo konfuciánský - Hinduistický - Japonský - Islámský - Západní - Latinskoamerický Podle S. P. Huntingtona (střet civilizací)

148 Základní kulturní dimenze Individualismus vs. kolektivismus Ženské a mužské prvky Nejistota a očekávání Vztah k autoritám Dlouhodobá orientace a čas Podle G. Höfsteda

149 Podniková kultura Podniková a obchodní etika se často prosazuje prostřednictvím podnikové kultury, která je považována za konglomerovanou sféru. Podniková kultura je důležitou oblastí pro dosažení integrity podnikového týmu a tvoří základní bázi pro modernizaci a inovace. Podniková kultura ovlivňuje soutěživost, svobodu a solidaritu.

150 Prvky kultury Požadavky (hodnoty a ideje) Vzory (hrdinové) Znaky a symboly (jazyk) Konkrétní chování (situace)

151 Podniková kultura - funkce Sebepotvrzující (loajalita) Zajištění kontinuity (historie) Korekce individuálního chování (kulturní vzorce chování) Identifikační (loajalita)

152 Základní okruhy v kultuře Náboženský okruh Národní okruh (důležitý je vztah národní kultury a podnikové kultury) Okruhy jednotlivých sociálních celků, tříd a vrstev

153 Podniková kultura - vznik Přirozený Implementovaný - Cílem je implementovat všechny roviny podnikové kultury - Základem implementace je vytvoření silné podnikové kultury, tj. instalovat hodnoty, principy a pravidla, což je základní východisko pro vytvoření etické infrastruktury podniku - Podnikovou etiku propojit s organizační strukturou a využít osobní dispozice aktérů

154 Podniková kultura Základní roviny: - Artefakty, resp. hodnoty (vědomé a ovlivnitelné) - Sociální normy a standardy (částečně vědomé a částečně ovlivnitelné) - Základní předpoklady (nevědomé, přirozené)

155 Silná podniková kultura Silná podniková kultura je východiskem pro instalaci etické infrastruktury podniku (instituce). Základem silné podnikové kultury je dosažení integrity a synergie mezi: - podnikovými hodnotami a idejemi, - pravidly, resp. kulturními vzorci, - zvyklostmi, tradicemi a rituály, - hrdiny.

156 Silná podniková kultura V silné podnikové kultuře jsou provázány základní prvky tržního hospodářství: Férovost soutěže, resp. konkurence, Hospodářská svoboda, Orientace na maximalizaci zisku či jinou alternativu, K dosažení zisku dochází takovým způsobem, který nevytváří překážky ostatním účastníkům trhu a jedná se tak o eticky legitimní jednání.

157 Organizační kultura Vnitřní integrace organizace organizační klima: - podniková etika - organizační struktura - osobní charakteristiky Vnější adaptace trh sociální sítě

158 Budování podnikové kultury Manažerská etika, Prosperita podniku, ovlivňuje: Etické působení v rámci okolí, Respektování kvantitativních, ale i kvalitativních vlastností podnikových jevů, Ambice a informační pozice managementu, Stabilita organizační struktury, Integrita managementu a právní formy, Integrovaný management

159 Morální rozvoj podniku Konkretizace jednotlivých fází morálního rozvoje podniku: Amorální organizace Formálně právní organizace Společensky odpovědná organizace Eticky se rodící organizace Etická organizace

160 Manažerská etika Manažerská etika je vyjádřením teoretické reflexe normativního a hodnotového řízení podnikatelského subjektu z pozice managementu. Manažerská etika je považována za profesní etiku. Každá profesní etika vystupuje ve dvou rovinách: Individuální, Institucionalizované.

161 Manažerská etika Systém manažerské etiky je založen na provázanosti těchto částí: Morálka, Kompetence, Aplikace.

162 Aplikace etiky v podnikání Důvody, proč není aplikace etiky v podnikání spojena s dostatečnou podporou a zájmem: Nedostatečné povědomí o obsahu a významu etiky v podnikání. Obava, že etika zvyšuje náročnost managementu. Nestabilita a nesoulad v podnikání. Tlak na rychlé úspěch manažera. Manažeři nevěnují dostatečnou pozornost vedení lidí.

163 Etický kodex a metodika jeho výstavby

164 Regulace a samoregulace 1. Trh potřebuje ochranu (nedokonalá konkurence), kterou realizuje stát (vláda) formou právní (formální) regulace: - prostřednictvím institucionálního a legislativního rámce (pravidla hry), - administrativní regulace ekonomických procesů

165 Regulace a samoregulace 2. Právní regulace je doplněna samoregulací tj. mimoprávní, neformální regulací. Samoregulace může být realizována prostřednictvím etických kodexů, specifikujících poslání, principy a hodnoty jimiž se daná instituce (podnik) řídí.

166 Vztah mezi objektem regulace a regulujícím subjektem Klíčová otázka: Jak řešit konflikt zájmů (hodnot) mezi objektem regulace a regulujícím subjektem? Existují dvě (krajní) možnosti: - konfrontační, která je často charakterizována jako regulace a vedení sporu, - kooperační, která je specifikována vyjednáváním a pobídkou (dialog mezi regulujícím a regulovaným a pobídky respektovat to co bylo dohodnuto), tato možnost poskytuje větší svobodu, ve funkčních a efektivních regulačních systémech je i účinnější

167 Dialog mezi regulujícím a regulovaným Samoregulace vytváří platformu, kde je možné hledat postupy a pravidla jak transponovat konfliktní situace v kooperaci Z etického hlediska je samoregulace významnější než právní regulace, protože znamená převzetí větší odpovědnosti a větší angažovanost