Návrh aktualizace české terminologie organizace znalostí

Transkript

1 Návrh aktualizace české terminologie organizace znalostí verze 1.3 Podklad pro workshop Obsah: 1. Úvod 2. Stávající terminologie v TDKIV 3. Srovnání české a anglické terminologie 4. Návrh aktualizace české terminologie 4.1 Převzetí stávající anglické terminologie doslovným překladem 4.2 Návrh původní české terminologie 4.3 Kombinace obou přístupů 4.4 Pracovní definice termínů organizace znalostí a systém organizace znalostí 4.5 Návrh typologie systémů organizace znalostí Seznam analyzovaných zdrojů Zpracovala: Helena Kučerová V Praze dne

2 1. Úvod Podnětem pro předkládaný návrh se staly výsledky analýzy, zpracované v roce 2013 v rámci řešení projektu NAKI DF13P01OVV013 Znalostní báze pro obor organizace informací a znalostí, realizovaném na ÚISK FF UK v Praze. 1, 2, 3 Analyzovány a revidovány byly tyto termíny: pořádání informací (věcné, systematické, předmětové) selekční jazyk (předmětový, systematický) Cílem analýzy bylo zjistit, zda stávající termíny odpovídají současnému stavu rozvoje oboru a zda jsou použitelné pro oborovou i mezioborovou komunikaci v tuzemském i mezinárodním kontextu. Teoretická východiska analýzy tvořily následující teze: 1) Termíny tvoří obsahovou páteř či kostru jakéhokoli oboru. 2) Terminologie oboru musí plnit současně dvě funkce: 1. odrážet aktuální pojmový rámec oboru, 2. sloužit jako nástroj komunikace v rámci oboru i mezi oborem a ostatními disciplínami. 3) Z bodu 1 teze 2 vyplývá, že mění-li se obor, musí se měnit i jeho terminologie. 4) Protože obor organizace znalostí v současnosti prochází paradigmatickými změnami, očekává se to samé od jeho terminologie. 4, 5 Provedená analýza vychází ze studia teoretické literatury věnované pojmové a terminologické základně oboru (analyzované zdroje jsou uvedeny v závěrečném seznamu) a z dosavadních zkušeností s naplňováním prototypu znalostní báze jednotkami znalostí. V analýze byla použita metodika procesního a konceptuálního modelování. Byla provedena komparace procesního modelu Blahoslava Kováře, poprvé publikovaného v roce , s vlastním návrhem aktualizovaného modelu pořádání znalostí, který je přizpůsobený změněnému paradigmatu (viz obrázek 1). Kovář chápe věcné pořádání jako průřezový proces realizovaný (výhradně) uvnitř informačního systému a specifikuje ho jako subproces vstupního a výstupního zpracování. Komunikace informací je chápána jako lineární. Základní uvažovanou jednotkou organizace je (klasický tištěný) dokument. V členění zpracovatelských procesů se uplatňuje výrazná dualita jsou vymezeny ostré hranice mezi zpracováním identifikačním a věcným 1 KUČEROVÁ, Helena. Návrh aktualizace české terminologie organizace znalostí: Příloha č. 3 k roční periodické zprávě o řešení projektu DF13P01OVV013 za rok Praha: FF UK, 2013, 10 s. Nepublikováno, uloženo v archivu projektu. 2 JANSOVÁ, Linda. Znalosti, pořádání znalostí a systém pořádání znalostí. Verze 1.0. Praha, s. Nepublikováno, uloženo v archivu projektu. 3 KUČEROVÁ, Helena. České termíny pro věcné pořádání informací po 40 letech: příspěvek k terminologické diskusi. In: ProInflow: časopis pro informační vědy [online]. 2013, 5(Speciál), [cit ], s ISSN Dostupné z: nebo 4 UHLÍŘ, Zdeněk. Terminologie a pojmy v čase paradigmatických změn. In: Národní knihovna. 2003, 14(4), ISSN (Print). ISSN (Online). 5 SILVA, Armando Malheiro da, RIBEIRO, Fernanda. Documentation / information and their paradigms: characterization and importance in research, education, and professional practice. In: Knowledge organization. 2012, 39(2), ISSN KOVÁŘ, Blahoslav. České termíny pro pojmenování procesu věcného pořádání a jeho druhů. In: Knihovnictví a bibliografie. 1973, 2(2), 37-44; 2(3), Příl. čas. Čtenář, 1973, 24(2); 24(5). 1

3 a systematickým a předmětovým. Tato disjunktní dualita se přenáší i na kombinované termíny (identifikační vs. věcné pořádání, resp. identifikační vs. věcný selekční jazyk, systematické vs. předmětové pořádání, resp. systematický vs. předmětový selekční jazyk). Navržený aktualizovaný procesní model představuje rozšířené pojetí organizace informací jako procesu, realizovatelného jak informačními profesionály, tak lidmi mimo obor (laiky) na více místech životního cyklu informace (mikro- a makroorganizace) v informačním systému i mimo něj, v nelineárním kontextu síťového prostředí. Tento nový model poskytl pojmovou základnu pro návrh aktualizace české odborné terminologie. Obr. 1 Aktualizovaný procesní model organizace znalostí 2

4 2. Stávající terminologie v TDKIV V pojmových modelech na obrázcích 2 a 3 jsou barevně zvýrazněny termíny, které byly analyzovány. Termíny, které nemají zpracovanou samostatnou definici v TDKIV, jsou umístěny v obdélnících ohraničených tečkami. Symboly D doplněné číslicí odkazují na číslo definice, uvedené v následujícím seznamu. V modelech používáme dva typy vztahů: 1. asociaci, znázorňující libovolný sémantický vztah prostřednictvím čáry zakončené u asymetrické asociace šipkou, a 2. generalizaci, jež zobrazuje rododruhovou hierarchii pomocí šipky zakončené trojúhelníkem, který míří na nadřazenou třídu. Veškerá hierarchická členění jsou disjunktní, tj. například zpracování informací může být buď identifikační, nebo věcné (proces, který by byl zařaditelný do obou skupin, se neuvažuje). Obr. 2 Pojmový model terminologie organizace znalostí v TDKIV Pojmový model na obrázku 2 znázorňuje prostřednictvím vztahu asociace souvislost pořádání informací a selekčního jazyka. Na nejvyšší úrovni obecnosti se nacházejí asociované termíny informační jazyk (viz Definice 1) a zpracování informací (viz Definice 2), jejichž vztah spočívá v tom, že informační jazyk slouží jako nástroj pro zpracování informací. Tento vztah se dědičností přenáší i na vztahy hierarchicky podřazených termínů (tj. např. platí, že formalizovaný selekční jazyk je nástroj pro pořádání informací ). Hierarchie zpracování informací: Typologie zpracování informací je strukturována pomocí tří faset: proces, atribut, čas/místo. Faseta proces vychází z aktivit realizovaných při zpracování dokumentů a je naplněna termíny informační analýza (viz Definice 3) a pořádání (informací) (viz Definice 4). Faseta atribut umožňuje zjistit, které atributy zdroje jsou předmětem zpracování a podle toho, zda se jedná o vlastnosti formální nebo obsahové, se rozlišuje identifikační a věcné zpracování. Věcné zpracování se dále člení na systematické a předmětové. Faseta čas/místo určuje, kdy a kde v životním cyklu informace v informačním systému dochází ke zpracování a podle toho dělí zpracování na vstupní a výstupní. Hierarchie informačních jazyků: Informační jazyky se člení na tři typy: algoritmický, logický a selekční jazyk (viz Definice 10). Selekční jazyky jsou dále rozděleny na umělé, formalizované a přirozené. V souladu s členěním 3

5 pořádání na identifikační a věcné se i selekční jazyky dělí na dvě základní skupiny identifikační a věcné, jež se dále člení na předmětové a systematické. Za identifikační jsou považovány selekční jazyky orientované na formální atributy zdrojů, věcné selekční jazyky jsou zaměřeny na atributy obsahu. Jako předmětové jsou označeny ty selekční jazyky, jež nezachycují paradigmatické vztahy mezi jednotkami selekčního jazyka. Ty jazyky, jež některý typ paradigmatických vztahů (především hierarchii a asociaci) vyjádřit umožňují, jsou označeny jako systematické. zpracování informací proces atribut čas / místo informační analýza identifikační vstupní pořádání informací věcné systematické předmětové výstupní Tab. 1 Fasetový princip stávající terminologie organizace znalostí Vzájemnou kombinací těch dvojic pojmů z jednotlivých faset, u kterých to dává smysl, lze sestavit tyto složené termíny: věcná (obsahová) informační analýza (viz Definice 6), identifikační informační analýza (viz Definice 7), identifikační pořádání (nemá definici v TDKIV), věcné pořádání (viz Definice 5), systematické pořádání (viz Definice 8), předmětové pořádání (viz Definice 9). Kombinací asociovaných pojmů z větví informační jazyk a zpracování informací lze sestavit tyto složené termíny: identifikační selekční jazyk (viz Definice 11), věcný selekční jazyk (viz Definice 12), předmětový selekční jazyk (viz Definice 13), systematický selekční jazyk (viz Definice 14). Obr. 3 Pojmový model terminologie organizace znalostí v TDKIV se složenými termíny 4

6 Definice v TDKIV Definice 1 informační jazyk information language RT informační analýza RT informační dotaz RT pořádání informací RT selekční jazyk RT umělý jazyk Umělý jazyk používaný ke zpracování informací. V užším smyslu nástroj sloužící pro reprezentace dokumentů a informací. Podle funkce se vydělují algoritmické informační jazyky, tj. programovací jazyky, logické informační jazyky, sloužící k formalizaci pojmů pomocí matematické logiky, a selekční jazyky, používané v procesu pořádání informací. BALÍKOVÁ, Marie. Informační jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, [cit ]. Dostupné z: Definice 2 zpracování informací information processing RT automatizované zpracování informací RT informační management RT informační proces RT pořádání informací Realizace určitého procesu na prvcích určité množiny informací s cílem odvodit novou množinu informací. Typické zpracovatelské procesy zahrnují sběr, organizaci, popis, ukládání, vyhledávání, transformaci a zpřístupňování informací. Výsledkem jsou uspořádané (organizované) nebo transformované informace. KUČEROVÁ, Helena. Zpracování informací. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, [cit ]. Dostupné z: Definice 3 informační analýza analysis of information information analysis RT citační indexování RT dokumentační analýza RT extrakce informací RT informační jazyk RT obsahová analýza V širším slova smyslu průzkum dokumentů za účelem výběru informací či informačních zdrojů vztahujících se k informačnímu požadavku uživatele (rešeršní činnost) nebo extrahování informací s cílem vytvoření analytické studie na téma zadané uživatelem. Informační analýza hlubších struktur dokumentů se používá např. v bibliometrii, scientometrii apod. V užším slova smyslu rozumíme informační analýzou metodu knihovnicko-bibliografického zpracování dokumentů. JONÁK, Zdeněk. Informační analýza. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, [cit ]. Dostupné z: Definice 4 pořádání informací knowledge organization UF pořádání znalostí UF organizace znalostí RT informační jazyk RT jmenná katalogizace RT věcné pořádání informací RT znalostní management RT zpracování informací Organizace a reprezentace zaznamenaných znalostí s cílem zajistit efektivní využívání údajů, informací a poznatků obsažených v informačních zdrojích. Pořádání informací zahrnuje vytváření organizovaných souborů identifikačních a obsahových informací získaných informační analýzou dokumentu podle předem stanoveného systému. Podle typu vstupních informací se vyčleňuje identifikační pořádání informací a věcné pořádání informací. BALÍKOVÁ, Marie. Pořádání informací. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, [cit ]. Dostupné z: 5

7 Definice 5 věcné pořádání informací subject control UF věcný popis UF věcné zpracování UF věcné zpracování informací RT indexace RT indexátor RT katalogizace RT pořádání informací RT předmětové pořádání informací RT rubrikátor (seznam) RT selekční obraz dokumentu RT systematické pořádání informací RT věcný selekční jazyk Specifický proces pořádání informací, při kterém jsou informace získané obsahovou analýzou dokumentu vyjádřeny pořádacími znaky věcných selekčních jazyků. Podle typu pořádacích znaků a principu organizace informací se vyčleňuje předmětové a systematické pořádání informací. BALÍKOVÁ, Marie. Věcné pořádání informací. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, [cit ]. Dostupné z: Definice 6 obsahová analýza content analysis subject analysis UF věcná analýza RT dokumentační analýza RT identifikační analýza RT indexace RT indexátor RT informační analýza RT redukovaný text dokumentu RT sémantická analýza RT sémantická redukce textu RT zpracování dokumentů Analýza obsahu dokumentu zahrnující metody a pravidla pro stanovení tematiky dokumentu, příp. časového a prostorového hlediska, čtenářského určení a formy dokumentu. Slovní vyjádření obsahu dokumentu v přirozeném jazyce je transformováno do věcných selekčních údajů v procesu věcného pořádání nebo do vět v procesu sémantické redukce textu dokumentu. BALÍKOVÁ, Marie. Obsahová analýza. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, [cit ]. Dostupné z: Definice 7 identifikační analýza identification analysis UF bibliografická analýza dokumentu (zř.) UF dokumentová analýza (zř.) UF formální analýza ((nevh.)) UF formální analýza dokumentu (nevh.) RT dokumentační analýza RT obsahová analýza RT zpracování dokumentů Analýza dokumentu z hlediska jeho morfologických znaků, a to na podkladě údajů titulního listu, patitulního listu, tiráže, obsahu, předmluvy, úvodu a doslovu za účelem vytvoření jmenného (identifikačního) záznamu. VODIČKOVÁ, Hana. Identifikační analýza. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, [cit ]. Dostupné z: Definice 8 systematické pořádání informací classification UF systematické třídění UF systematická pořádací soustava RT klasifikační systém RT předmětové pořádání informací RT systematický selekční jazyk RT věcné pořádání informací Věcné pořádání informací realizované prostřednictvím systematického selekčního jazyka. BALÍKOVÁ, Marie. Systematické pořádání informací. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, [cit ]. Dostupné z: 6

8 Definice 9 předmětové pořádání informací subject control UF předmětové třídění (nevh.) UF předmětové zpracování UF verbální pořádací systém UF verbální pořádání UF verbální klasifikace (zř.) 7 RT indexace RT předmětová katalogizace RT předmětový selekční jazyk RT systematické pořádání informací RT věcné pořádání informací Druh věcného pořádání informací, při kterém je obsah dokumentu vyjádřen pomocí abecedně uspořádaných hesel, popř. lexikálních jednotek. BALÍKOVÁ, Marie. Předmětové pořádání informací. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, [cit ]. Dostupné z: Definice 10 selekční jazyk information retrieval language retrieval language UF selekční informační jazyk (nevh. V české jazykové praxi se nepoužívá.) UF katalogizační jazyk (nevh.) RT citační informační jazyk RT dokumentační selekční jazyk RT faktografický selekční jazyk RT identifikační selekční jazyk RT informační jazyk RT postkoordinovaný selekční jazyk RT prekoordinovaný selekční jazyk RT předmětová hesla RT speciální selekční jazyk RT systematický selekční jazyk RT vyhledávání informací RT věcný selekční jazyk RT zprostředkující jazyk Umělý informační jazyk používaný k vyjádření identifikačních nebo obsahových selekčních údajů za účelem pořádání, ukládání a vyhledávání dokumentů. Podle typu zpřístupňovaných údajů se vyčleňují dokumentační selekční jazyky a faktografické selekční jazyky, podle charakteru zpřístupňovaných údajů se vyčleňují identifikační selekční jazyky (někdy mj. i specifický umělý jazyk signatur) a věcné selekční jazyky, podle povahy komplexních pořádacích znaků se vydělují prekoordinované a postkoordinované selekční jazyky. BALÍKOVÁ, Marie. Selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, [cit ]). Dostupné z: Definice 11 identifikační selekční jazyk identification retrieval language UF identifikační informační jazyk RT bibliografický popis RT jmenná katalogizace RT selekční jazyk Selekční informační jazyk sloužící pro popis formálních charakteristik dokumentu používaný v bibliografickém popisu a jmenné katalogizaci. BALÍKOVÁ, Marie. Identifikační selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, [cit ]. Dostupné z: Definice 12 věcný selekční jazyk subject retrieval language indexing language UF indexační informační jazyk UF indexační jazyk RT postkoordinovaný selekční jazyk RT prekoordinovaný selekční jazyk RT předmětový selekční jazyk RT selekční jazyk RT systematický selekční jazyk RT věcné pořádání informací Selekční jazyk používaný pro zpracování dokumentů pomocí věcných údajů s cílem umožnit vyhledávání dokumentů podle obsahu. Podle typu používaných lexikálních jednotek se vyčleňují věcné selekční jazyky na bázi přirozeného jazyka označované jako předmětové selekční jazyky a věcné selekční jazyky umělé, které se označují jako systematické selekční jazyky. Podle způsobu organizace lexikálních jednotek v procesu ukládání a vyhledávání, se vyčleňují prekoordinované a postkoordinované selekční

9 jazyky. BALÍKOVÁ, Marie. Věcný selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, [cit ]. Dostupné z: Definice 13 předmětový selekční jazyk subject retrieval language RT deskriptorový selekční jazyk RT klíčové slovo RT předmětová hesla 8 RT předmětová katalogizace RT předmětové pořádání informací RT věcný selekční jazyk Selekční jazyk založený na abecedně uspořádaném systému hesel, popř. lexikálních jednotek. Podle charakteru lexikálních jednotek se rozlišují předmětové selekční jazyky založené na použití klíčových slov (např. klíčová slova z názvu dokumentů, rotované rejstříky), předmětová hesla (jazyk předmětových hesel) a deskriptorové selekční jazyky. BALÍKOVÁ, Marie. Předmětový selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, [cit ]. Dostupné z: Definice 14 systematický selekční jazyk systematic retrieval language RT klasifikační systém RT klasifikátor RT selekční jazyk RT systematické pořádání informací RT věcný selekční jazyk Věcný selekční jazyk založený na klasifikačním systému. Slovník systematického selekčního jazyka je tvořen klasifikačními znaky, jeho struktura je prezentována nejčastěji hierarchickými vztahy mezi třídami, a to zejména vztahy generickými a partitivními. BALÍKOVÁ, Marie. Systematický selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, [cit ]. Dostupné z: klasifikační schéma classification scheme RT klasifikace RT klasifikační systém RT klasifikační tabulky RT třídník Schéma znázorňující strukturu klasifikačního systému pomocí notací. BALÍKOVÁ, Marie. Klasifikační schéma. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, [cit ]. Dostupné z: klasifikační systém classification system UF klasifikační soustava RT analyticko-syntetický klasifikační systém RT analytický klasifikační systém RT desetinný klasifikační systém RT dichotomický klasifikační systém RT enumerativní klasifikační systém RT hierarchický klasifikační systém RT hloubkový klasifikační systém RT klasifikace RT klasifikační schéma RT klasifikační tabulky RT klasifikátor RT knihkupecké třídění RT speciální klasifikační systém RT syntetický klasifikační systém RT systematické pořádání informací RT systematický katalog RT systematický selekční jazyk RT univerzální klasifikační systém RT vícerozměrný klasifikační systém Logické uspořádání množiny klasifikovaných pojmů na základě vztahů a závislostí mezi charakteristickými znaky těchto pojmů. Struktura klasifikačního systému je zakotvena v klasifikačním schématu. Seznam klasifikovaných pojmů vyjádřených notacemi a opatřených jazykovými ekvivalenty je obsažen v klasifikačních tabulkách. Vyjadřovacím prostředkem klasifikačního systému je systematický selekční jazyk. BALÍKOVÁ, Marie. Klasifikační systém. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, [cit ]. Dostupné z:

10 negativní slovník negative vocabulary RT plnotextové indexování RT stopslovo Seznam nevýznamových slov vyloučených z indexování. SKLENÁK, Vilém. Negativní slovník. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, [cit ]. Dostupné z: ontologie ontology RT expertní systém založený na rámcích RT sémantický web RT reprezentace znalostí 1. Filozofická disciplína zkoumající obecné principy bytí Jazykové, metodické a softwarové nástroje pro explicitní pojmovou reprezentaci skutečnosti, případně samotný výsledek této činnosti. Využití nachází především ve znalostním managementu a v pojmovém vyhledávání informací. KUČEROVÁ, Helena. Ontologie. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV)[online]. Praha: Národní knihovna ČR, [cit ]. Dostupné z: předmětový heslář subject heading list subject headings system UF heslář RT předmětová hesla RT řízený slovník Abecední seznam prvků předmětových hesel obsažených v předmětovém katalogu řazených abecedně. Slouží jako nástroj standardizace a pomůcka k odstranění subjektivity při tvorbě hesel. V abecední řadě jsou i nepoužitá synonyma a kvazisynonyma s vylučovacími (resp. i přidružovacími) odkazy. BALÍKOVÁ, Marie. Předmětový heslář. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, [cit ]. Dostupné z: řízený slovník controlled vocabulary RT kvalifikovaný Dublin Core RT nepreferovaný termín RT předmětový heslář 9 RT syntetická metoda RT tezaurus Slovník lexikálních jednotek selekčního jazyka uspořádaný specifickým způsobem (např. zahrnuje vztahy ekvivalence, hierarchie a asociace), který slouží pro indexaci a vyhledávání dokumentů. BALÍKOVÁ, Marie. Řízený slovník. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, [cit ]. Dostupné z: tezaurus thesaurus UF normativní tezaurus RT automatická tvorba tezauru RT nedeskriptorový odstavec RT cílový tezaurus RT polytematický tezaurus RT deskriptor RT pomocná část tezauru RT deskriptorový odstavec RT speciální tezaurus RT deskriptorový selekční jazyk RT syntetická metoda RT fasetový tezaurus RT tezaurus bez preferovaných termínů RT jednojazyčný tezaurus RT tezaurus s preferovanými termíny RT makrotezaurus RT vícejazyčný tezaurus RT mikrotezaurus RT zdrojový tezaurus RT nedeskriptor RT řízený slovník Řízený a měnitelný slovník deskriptorového selekčního jazyka uspořádaný tak, že explicitně zachycuje apriorní (paradigmatické)

11 vztahy mezi lexikálními jednotkami. Podle jazykového zaměření se rozlišuje jednojazyčný a vícejazyčný tezaurus, podle šíře tematického zaměření speciální, polytematický a univerzální tezaurus, podle struktury fasetový a tematický tezaurus, podle funkce tradiční, indexační a vyhledávací tezaurus. Dále se vyčleňuje cílový a zdrojový tezaurus. BALÍKOVÁ, Marie. Tezaurus. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, [cit ]. Dostupné z: Shrnutí stávajícího stavu české terminologie Terminologický systém, zpracovaný Blahoslavem Kovářem, se vyznačuje vysokou kvalitou: je obsahově koherentní, podložený systematickou sémantickou analýzou a lingvisticky erudovaný. Pojmy identifikační a věcný a hlavně systematický a předmětový poskytují užitečnou teoretickou střední vrstvu mezi abstraktními pojmy nejvyšší úrovně (tj. informační jazyk a zpracování informací) a konkrétními názvy jednotlivých případů procesů organizace znalostí (např. katalogizace, tagování, klasifikace, kategorizace) a jejich nástrojů (např. MDT, PSH). Paradigmatické změny, způsobené v 90. letech 20. století rozšířením elektronických zdrojů a technologií Internetu, nejsou zatím v české odborné terminologii reflektovány. Poznámka k používání termínu selekční jazyk v českém prostředí Nejstarší doložený výskyt termínu lze najít v publikaci O. Sechsera, J. Mojžíška a M. Königové Selekční jazyk a jeho popis z roku V textu se selekční jazyk definuje jako jazyk, kterým je vyjádřen výsledek dokumentačního zpracování dokumentu. Dokumentační zpracování dokumentu zahrnuje jeho indexování (označení). Podstatou této operrace je pořízení nového dokumentu, jenž je zapsán selekčním jazykem[ ] 7 V rámci selekčních jazyků se rozlišují termíny selekční dokumentační jazyk, sloužící k ukládání a vyhledávání dokumentů, a selekční faktografický jazyk, sloužící k vyhledávání faktů. Dokumentační selekční jazyk je systém smysluplných formálních prostředků, pomocí kterých lze explicitně vyjádřit strukturu formálních a tematických vlastností dokumentů nějakého dokumentačního fondu (universa) a explicitně popisovat a nalézat vhodné podmnožiny tohoto dokumentačního fondu formálně vyhovující nárokům rešeršních dotazů. 8 O tom, že se termín v krátké době rozšířil v rámci tehdejší profesní komunity, svědčí například to, že v roce 1974 byl překladatelem Ivanem Tichým použit jako český ekvivalent pro ruský termín informacionnyj jazyk, používaný v publikaci V. A. Moskoviče. Přirozený jazyk je univerzální znakový systém, který plní různorodé funkce: funkci sdělení informace (komunikační), funkci povzbuzení mluvčího k poslechu (apelační), funkci navázání kontaktu s posluchačem (fátickou), funkci sdělení emocí mluvčího (emoční). Každý umělý jazyk se vytváří tak, aby optimálním způsobem plnil všechny, anebo alespoň jednu z funkcí přirozeného jazyka. [ ] Selekční jazyky jsou [ ] určeny k optimalizaci základní funkce jazyka (a pouze této funkce) komunikační. Slouží k jednoznačnému záznamu informací různého druhu, které se mají dále uchovávat a vyhledávat. Optimalizace je zde dosaženo odstraněním variability těch jazykových prostředků, které vyjadřují smysl, a zavedením jednoduché gramatiky. 9 Termín pronikl i do úředního jazyka administrativních dokumentů například v roce 1979 vydalo tehdejší Federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj Pokyny k zásadám jednotného zavádění a využívání selekčních jazyků v soustavě vědeckých, technických a ekonomických informací, jež plně respektují Kovářem navrženou terminologii SECHSER, Otto, MOJŽÍŠEK, Josef, KÖNIGOVÁ, Marie. Selekční jazyk a jeho popis. 1. vyd. Praha: ÚVTEI, 1968, s SECHSER, Otto, MOJŽÍŠEK, Josef, KÖNIGOVÁ, Marie. Selekční jazyk a jeho popis. 1. vyd. Praha: ÚVTEI, 1968, s MOSKOVIČ, Volf Abramovič. Selekční jazyky. Z ruš. přel. Ivan Tichý. Praha: Dům techniky ČSVTS, 1974, s Pokyny federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj ze dne 20. března 1979 k zásadám jednotného zavádění a využívání selekčních jazyků v soustavě vědeckých, technických a ekonomických informací. In: Metodický zpravodaj československé soustavy VTEI. 1979, 7(4),

12 3. Srovnání české a anglické terminologie Zatímco česká terminologie věcného pořádání nedoznala v uplynulých 40 letech zásadních změn, v mezinárodním kontextu došlo v 90. letech 20. století k výraznému posunu. Klíčovými termíny oboru se staly termíny knowledge organization, tj. organizace znalostí a knowledge organization system, tj. systém organizace znalostí. Tyto termíny jsou široce používané v odborné komunikaci, jejich vymezení je ovšem zatím vágní a navíc se pojetí různých autorů liší. Typologie systémů organizace znalostí, zpracovávaná pracovní skupinou DCMI NKOS 11, má zatím podobu prostého seznamu: categorization scheme kategorizace, classification scheme klasifikační schéma, dictionary slovník, gazetteer zeměpisný slovník, glossary výkladový slovník (glosář), list číselník (nomenklatura, seznam), name authority list seznam jmenných autorit, ontology ontologie, semantic network sémantická síť, schema schéma, subject heading scheme předmětový heslář, synonym ring seznam synonym, taxonomy taxonomie, terminology terminologický slovník, thesaurus tezaurus, vocabulary slovník. Uvádíme několik příkladů rozdílných přístupů k definování organizace znalostí a systému organizace znalostí: Organizace znalostí spočívá v klasifikaci poznání (vědění, poznatků), například definováním pojmů a určením jejich sémantických vlastností, konkrétně např. definováním pojmu kočka (Felis catus) a jeho vztahu k jiným pojmům jako Felix a savec (Mammalia) [ ] Jinými slovy: organizace znalostí je o pojmech a jejich sémantických vztazích (a současně i o reálném světě, zde: o zvířatech). Knowledge organization (KO) is about classifying knowledge, for example, to define concepts and determine their semantic relations, i.e., to define cat (Felis catus) and its relation to other concepts such Felix and mammal (Mammalia) [ ] In other words: KO is about concepts and their semantic relations (and at the same time about the real world, here: animals). HJØRLAND, Birger. Theories of knowledge organization theories of knowledge. In: Knowledge organization. 2013, 40(3), 169. ISSN [ ] teoretickým základem organizace znalostí je fakt, že každá organizace znalostí musí být založena na jednotkách znalostí které nejsou nic jiného než pojmy. [ ] Znalost samotná nemůže být pochopena nebo reprezentována, pokud není prezentována pomocí (prostřednictvím) jednotek znalostí a jejich četných možných kombinací ve slovech/termínech nebo výrocích. [ ] the theoretical background of knowledge organization is the fact that any organization of knowledge must be based on knowledge units which are nothing else but concepts. [ ] Knowledge by itself cannot be grasped or represented unless it is presented by knowledge units and their many possible combinations in words/terms or statements. DAHLBERG, Ingetraut. Knowledge organization: its scope and possibilities. In: Knowledge organization. 1993, 20(4), 211. ISSN Organizace znalostí je věda o řádu poznání. To znamená, že doménou organizace znalostí je společný diskurs, v němž probíhá rigorózní a uvědomělé zkoumání týkající se toho, co je známo, a jeho různého uspořádání nebo řazení, jak toho, co je přirozené nebo heuristické, tak toho, co je požadované (nařízené). 11 Dublin Core Metadata Initiative. NKOS Task Group. NKOS Vocabularies. 2., KOS Types Vocabulary. In: DCMI NKOS Task Group [online]. 2013, updated Dostupné z: 11

13 Knowledge organization is the science of the order of knowledge. This means that the domain of knowledge organization is a discourse community in which rigorous, self-conscious inquiry takes place concerning that which is known, and its various orderings or sequences, both those that are natural or heuristic, and those that are imposed. SMIRAGLIA, Richard P. Theory, knowledge organization, epistemology, culture. In: SMIRAGLIA, Richard P., LEE, Hur-Li, ed. Cultural frames of knowledge. Würzburg: Ergon-Verlag, 2012, Chapter 6, s. 1. ISBN ISBN Organizace znalostí. Popis (indexování) a organizace (klasifikace) pro účely vyhledávání zpráv, jež reprezentují znalosti, textů, v nichž jsou znalosti zaznamenány, a dokumentů, v nichž jsou texty obsaženy. Samotné znalosti se nacházejí v myslích a mozcích živých bytostí. Jejich organizace pro vyhledávání prostřednictvím krátkodobé a dlouhodobé paměti je klíčovým tématem kognitivních věd. Knihovní a informační věda se zabývá popisem a organizací artefaktů (zpráv, textů, dokumentů), jejichž prostřednictvím jsou znalosti (včetně pocitů, emocí, tužeb) reprezentovány a sdíleny s ostatními. Tyto zdroje znalostí jsou často také nazývány informační zdroje. Tedy organizace znalostí v kontextu knihovní a informační vědy je zkrácenou formou organizace zdrojů znalostí nebo organizace reprezentací znalostí. Často se nazývá organizace informací. Organization of knowledge. The description (indexing) and organization (classification) for retrieval of messages representing knowledge, texts by which knowledge is recorded, and documents in which texts are embeded. Knowledge itself resides in minds and brains of living creatures. Its organization for retrieval via short- and longterm memory is a principal topic of cognitive science. Library and information science deals with the description and organization of the artefacts (messages, texts, documents) by which knowledge (including feelings, emotions, desires) is represented and shared with others. These knowledge resources are often called information resources as well. Thus knowledge organization in the context of library and information science is a short form for knowledge resources organization or knowledge representation organization. It is often called information organization. ANDERSON, James D. Organization of knowledge. In: John FEATHER, Paul STURGES, ed. International encyclopedia of information and library science. 2nd ed. London: Routledge, 2003, s ISBN ISBN Organizace znalostí (OZ) v užším smyslu je o systémech organizace znalostí, jako jsou bibliografické záznamy, klasifikační systémy (např. DDT, LCC a MDT), tezaury, sémantické sítě, a je o procesech organizace znalostí, jako klasifikace, popis dokumentů, jmenná katalogizace, indexování a oíbsahová analýza. Knowledge Organization (KO) in the narrow sense is about knowledge organizing systems (KOS) such as bibliographical records, classification systems (e.g., DDC, LCC and UDC), thesauri, semantic networks and it is about knowledge organizing processes such as classification, document description, "descriptive cataloging", indexing and subject analysis. BROUGHTON, Vanda, HANSSON, Joacim, HJØRLAND, Birger, LÓPEZ-HUERTAS PÉREZ, María José. Knowledge organization. In: European curriculum reflections on library and information science education. Edited by Leif KAJBERG, Leif LØRRING. Copenhagen: Royal School of Library and Information Science, 2005, [chap.] 7, s ISBN Dostupné též z: 06/EuropeanLIS.pdf [cit ] Termín systém organizace znalostí je určen k označení všech typů schémat pro organizaci informací a podporu znalostního managementu. Systémy organizace znalostí zahrnují klasifikační a kategorizační schémata, jež organizují materiál na všeobecné úrovni, předmětová hesla, jež umožňují detailnější přístup, a soubory autorit, jež slouží k řízení variantních verzí klíčových informací, jako například geografických nebo osobních jmen. [ ] zahrnují rovněž vysoce strukturované slovníky, jako jsou tezaury, a méně tradiční schémata jako sémantické sítě a ontologie. 12

14 The term knowledge organization systems is intended to encompass all types of schemes for organizing information and promoting knowledge management. Knowledge organization systems include classification and categorization schemes that organize materials at a general level, subject headings that provide more detailed access, and authority files that control variant versions of key information such as geographic names and personal names. [ ] also include highly structured vocabularies, such as thesauri, and less traditional schemes, such as semantic networks and ontologies. HODGE, Gail. Systems of knowledge organization for digital libraries: beyond traditional authority files. Washington: The Digital Library Federation, Council on Library and Information Resources, April 2000, s. 1. ISBN (DLF). Dostupné též: Systémy/služby organizace znalostí [ ] modelují sémantickou infrastrukturu oboru. Jejich začlenění do webových služeb usnadňuje objevování a vyhledávání zdrojů. Fungují jako sémantické mapy a umožňují společnou orientaci indexátorů a budoucích uživatelů (lidských nebo strojových). Knowledge Organization Systems/Services (KOS) [ ] model the underlying semantic structure of a domain. Embodied as Web-based services, they can facilitate resource discovery and retrieval. They act as semantic road maps and make possible a common orientation by indexers and future users (whether human or machine). TUDHOPE, Douglas, KOCH, Traugott. New applications of knowledge organization systems: introduction to a special issue. In: Journal of digital information [online]. 2004, 4(4) [cit ]. ISSN Dostupné z: Systém organizace znalostí považujeme za reprezentaci znalostí založenou na pojmech s různými stupni vzájemných vztahů. [ ] we consider KOS as knowledge representation based on concepts and with different degrees of relationships between them. SOUZA, Renato Rocha, TUDHOPE, Douglas, ALMEIDA, Maurício Barcellos. Towards a taxonomy of KOS: dimensions for classifying knowledge organization systems. In: Knowledge organization. 2012, 39(3), 181. ISSN Systém organizace znalostí chápeme jako selektivně sémanticky vymezenou strukturu, která je klíčovým nástrojem používaným v pracovních postupech rutinní výběrové reprezentace pro účely záměrně vytvářených smysluplných zástupců, jež předchází dalším aktivitám (jako je vyhledávání a zobrazení)[ ] [ ] we understand a KOS to be a selective semantically constrained structure that is the key instrument used in a work practice of routinized selective representation for purposes of intentionally designed surrogated sense-making which is preliminary to further action (like retrieval or display) [ ] TENNIS, Joseph T. Fringe types and KOS systematics: examining the limits of the population perspective of knowledge organization systems. In: Advances in classification research online [online]. 2009, 20(1) [cit ], [14 s.]. doi: /acro.v20i ISSN th ASIS SIG/CR Classification Research Workshop (Vancouver, Canada, 2009). 13

15 anglicky knowledge organization indexing subject indexing descriptive indexing (cataloging) indexing language subject language descriptive language ekvivalence významu indexace / indexování věcné pořádání identifikační pořádání věcný selekční jazyk identifikační selekční jazyk česky částečné překrývání významu pořádání informací selekční jazyk bez českého / anglického ekvivalentu systematické pořádání předmětové pořádání knowledge organization system systematický selekční jazyk předmětový selekční jazyk Tab. 2 Srovnání české a anglické terminologie 4. Návrh aktualizace české terminologie organizace znalostí Výsledky provedené analýzy zřetelně ukázaly, že česká terminologie aktualizaci potřebuje. Nabízejí se dvě možnosti aktualizace: převzít doslovným překladem současný status quo, představovaný anglickou terminologií, nebo navrhnout původní českou terminologii. Obě možnosti mají své klady a zápory. 4.1 Převzetí stávající anglické terminologie doslovným překladem Výhodou tohoto řešení by byla bezproblémová mezinárodní komunikace. Anglické termíny knowledge organization (KO) a knowledge organization system (KOS) lze poměrně snadno převést do češtiny jako organizace znalostí a systém organizace znalostí. Slovo organizace v obou termínech by umožnilo vyjádřit příbuznost organizace znalostí s ostatními oblastmi, kde se také pořádá/organizuje za účelem vyhledávání, a s nimiž se s nástupem Internetu věcí začíná sbližovat na jednotné technologické platformě, která umožňuje propojování organizace fyzických a nehmotných věcí, analogových i digitálních. Problém by zřejmě činily analogické iniciálové zkratky OZ a SOZ, možná by bylo vhodnější používat nepřeložené originální zkratky KO a KOS. Nevýhoda spočívá v tom, že zmíněné anglické termíny jsou (pokud vůbec) zatím definovány velmi vágně, používají se různými autory v různém významu (viz ukázky v části 3). 14

16 4.2 Návrh původní české terminologie Tato cesta by mohla vést k terminologii, přizpůsobené zvláštnostem českého jazyka i odborného prostředí. Například české slovo pořádání má tu výhodu, že postrádá dvojznačnost jinak mezinárodně srozumitelného slova organizace. K takovému návrhu se přiklonila i skupina připravující založení české pobočky ISKO, podle níž pořádání znalostí lépe konotuje smysl pojmu, než organizace znalostí. 12 Navíc by bylo možné pokusit se o vlastní řešení směřující k správné definici klíčových pojmů charakteristikou jejich věcné podstaty. Nevýhodou původní české terminologie je riziko, že by mohla českým odborníkům ztížit komunikaci se zahraničím, protože většina odborného publikování v současné době probíhá na bázi angličtiny. Na toto riziko ukazují i potíže při určování anglických ekvivalentů českých termínů, s nimiž se v letech potýkali autoři hesel, zařazovaných do TDKIV. Pro rodový termín věcné pořádání i pro jeho druhově podřazený termín předmětové pořádání byl zvolen stejný anglický ekvivalent subject control, stejná situace nastala v případě termínů věcný selekční jazyk a předmětový selekční jazyk, shodně opatřených anglickým ekvivalentem subject retrieval language. Termín systematický selekční jazyk má přidělen ekvivalent v podobě doslovného překladu systematic retrieval language, který se v odborných anglických textech prakticky nevyskytuje. 4.3 Kombinace obou přístupů Jako podnět do diskuse předkládáme kompromisní návrh, kombinující oba výše uvedené přístupy. 1. Termín pořádání informací navrhujeme nahradit jedním z ekvivalentních termínů: organizace znalostí (preferovaný) organizace informací a znalostí pořádání znalostí pořádání informací a znalostí 2. Termín selekční jazyk navrhujeme nahradit jedním z ekvivalentních termínů: systém organizace znalostí (preferovaný) systém pořádání znalostí systém organizace informací a znalostí systém pořádání informací a znalostí V obou výše uvedených případech navrhujeme tedy přímo převzít do české terminologie termíny, jež jsou běžně používané v současné odborné komunikaci v mezinárodním kontextu. Vzhledem k tomu, že se jedná o dva nejobecnější termíny, stojící na pomyslném vrcholu oborové terminologické hierarchie, mohly by zaručit do budoucna kompatibilitu tuzemského odborného diskursu se zahraničím. 3. Termíny identifikační pořádání a věcné pořádání se navzájem logicky doplňují a podle našeho názoru plní dobře svou funkci v prostředí českých knihoven i v rámci tuzemských vzdělávacích programů. Pokud by měly být používány v tomto kontextu bez přesahu do 12 JONÁK, Zdeněk, PÁLKA, Peter, SCHWARZ, Josef. Potřeby a možnosti mezinárodní spolupráce v oblasti pořádání znalostí. In: Ikaros [online]. 1999, 3(1) [cit ]. urn:nbn:cz:ik ISSN Dostupné z: 15

17 ostatních oblastí organizace znalostí a bez nároku na mezinárodní srozumitelnost, budou zřejmě užitečné i nadále. 4. Termíny věcný selekční jazyk, identifikační selekční jazyk, předmětové pořádání, předmětový selekční jazyk, systematické pořádání a systematický selekční jazyk doporučujeme vypustit z používání a nahradit je inovovanou typologií systémů organizace znalostí. Společně se zahraničními odborníky se domníváme, že typologii současných systémů organizace znalostí už nelze postavit na dualitě předmětový systematický, spíše než o dvě jasně oddělené skupiny jde o plynulou škálu, navíc prostoupenou výraznými aspekty vzájemné integrace. 13 Problém názvosloví pro takto nově definované typy systémů organizace znalostí však zatím není vyřešen ani v anglickém jazyce. Obr. 4 Návrh aktualizace české terminologie 13 Přehled současných přístupů k typologii systémů organizace znalostí lze najít např. v SOUZA, Renato Rocha, TUDHOPE, Douglas, ALMEIDA, Maurício Barcellos. Towards a taxonomy of KOS: dimensions for classifying knowledge organization systems. In: Knowledge organization. 2012, 39(3), ISSN

18 4.4 Pracovní definice termínů organizace znalostí a systém organizace znalostí organizace znalostí 1) proces: Jakákoli záměrná činnost, spočívající v zavádění struktury do existujících zaznamenaných znalostí s cílem umožnit jejich uložení a usnadnit k nim přístup. 2) vědní obor: Zkoumá proces organizace znalostí a jeho kontext, tj. zdroje, jež jsou v procesu organizace transformovány, používané metody a nástroje a produkty, jež jsou tímto procesem vytvářeny, včetně zúčastněných aktérů osob, institucí, technologií. Problém termínu organizace znalostí: Je to termín metaforický, zastřešující. Jako takový vyhovuje pro označení oboru (disciplíny). Při použití pro označení procesu je v názvech většiny subprocesů termín znalost nepoužitelný a je potřeba používat termín informace. systém organizace znalostí Schéma, modelující strukturu (tj. prvky a vzájemné vztahy) organizované množiny znalostí. Funkcí systému organizace znalostí je podpora procesů organizace znalostí. Základním strukturním prvkem systému organizace znalostí je pojem. Jádrem fyzické reprezentace každého systému organizace znalostí je slovník, tj. formální vyjádření pojmů. Ten je používán jak pro vyjádření sémantiky, tak syntaxe organizovaného celku, případně i pravidel, určujících používání struktury. Obr. 5 Pojmová báze definic organizace znalostí a systému organizace znalostí 17

19 4.5 Návrh typologie systémů organizace znalostí (Zpracováno ve spolupráci s Evou Bratkovou.) Předpokladem použitelné typologie je jasné ohraničení členěného celku. V případě systémů organizace znalostí jsme se rozhodli pro vymezení dané následujícími nutnými podmínkami: musí se jednat o záměrně vytvořený nástroj organizace znalostí a zároveň o systém, jehož struktura odpovídá charakteristice jazyka a základní strukturní jednotkou je pojem. Tím jsme oddělili okrajové a problematické typy, například: soubory volně tvořených klíčových slov a tagů, fulltextové indexy, seznamy morfologických tvarů, jazykové slovníky, abstrakty, encyklopedie, datové a pojmové modely, pojmové mapy i pouhé jazyky (např. RDF). Pro systémy z jádra, jež vyhověly všem nutným podmínkám, jsme se pokusili navrhnout vlastní typologii. Lze konstatovat, že systémy organizace znalostí jsou velmi komplikované informační zdroje. Nabízí se tudíž značné množství kritérií členění, použitelných při konstrukci potenciální typologie: jednotka organizace (dokument, vědní obor, osoba, instituce, produkt, služba, místo, proces, pojem ), sémantická síla, tj. schopnost reprezentovat význam a složitost (množství vlastností a vztahů), doména, jež může být univerzální či polytematická, nebo pokrývat speciální téma, způsob reprezentace znalostí (enumerativní či fasetový, prekoordinovaný nebo postkoordinovaný), typ slovníku (řízený, volný, jedno- či vícejazyčný), otevřenost / uzavřenost (tzv. předpoklad otevřeného či uzavřeného světa), granularita (specifičnost), formát, účel (funkčnost, uživatelské určení např. kategorizace se spíše hodí pro listování či prohlížení, tezaury pro vyhledávání). Kritérium sémantické síly jsme se rozhodli využít jako základní pro návrh vlastní typologie systémů organizace znalostí. Předpokládáme dva účely (případy užití) této typologie: 1) kategorizace registrovaných jednotek ve znalostní bázi, 2) terminologická platforma pro odborné diskuse a další teoretický výzkum. Pro kategorizaci zdrojů ve znalostní bázi bude dobře použitelná navržená škála, jež v současné době zahrnuje 16 typů. V tabulce 3 jsou jednotlivé typy uvedeny v pořadí jejich sémantické síly. Předpokládá se, že spolu s tím, jak stoupá vyjadřovací potenciál organizačního systému, stoupá i míra přesnosti a úplnosti vyhledávání realizovaného s jeho pomocí. Zároveň však vzrůstá komplexnost jeho struktury a tím i obtížnost a pracnost konstruování takového systému. Přehled začíná nejjednodušším typem seznamy slov, a uzavírají ho ontologie nástroje umožňující reprezentovat nejbohatší strukturu obsahů a vztahů mezi nimi. S určitým zjednodušením by se daly vztahy postupného narůstání komplexnosti mezi skupinami typů označenými písmeny vyjádřit následovně: skupina A = seznam slov; skupina B = A + definování významu slov; skupina C = B + seskupení významově příbuzných slov (ekvivalence); skupina D = C + určení preferovaných termínů; skupina E = D + určení hierarchických vztahů; skupina F = E + určení asociativních vztahů; skupina G = F + možnost usuzování a odvozování nových znalostí. V tabulce je dále vyznačeno, že skupiny A C se zaměřují na organizaci slov (termínů), skupiny D G jsou určeny k organizaci na pojmové úrovni. 18

20 Pro druhý případ užití typologie systémů organizace znalostí, tj. terminologický systém pro odborné diskuse a výzkum, se v praxi osvědčily dichotomie, limitem počtu kategorií pro tyto účely je zřejmě psychologická hranice 7±2 prezentovaných prvků 14. Proto tedy považujeme za vhodné mít k dispozici ještě další úroveň pohledu na systémy organizace znalostí, jež by jednotlivé typy z naší škály sjednotila do větších skupin. Prozatím používáme mírně upravenou trojici kategorií G. Hodgeové 15 založenou na typologii struktur a vyjadřovaných vztahů slovníky s jednoduchou lineární strukturou, hierarchicky strukturované klasifikace a pojmové sítě. Tab. 3 Typologie systémů organizace znalostí podle sémantické síly Dosavadní zkušenosti ukazují, že samotná existence typologie není ještě zárukou jednotného přístupu. Pro názornější představu o jednotlivých typech systémů organizace znalostí, zahrnutých do navrhované typologie, uvádíme jejich stručné charakteristiky (pořadové číslo se shoduje s pořadovým číslem v tabulce 3) a příklady jejich instancí. 14 MILLER, George Armitage. The magical number seven, plus or minus two: some limits on our capacity for processing information. In: Psychological review. 1956, 63(2), ISSN X (Print). ISSN (Online). 15 HODGE, Gail. Systems of knowledge organization for digital libraries: beyond traditional authority files. Washington: The Digital Library Federation, Council on Library and Information Resources, April vi, 37 s. ISBN (DLF). Dostupné též z: 19