Zpráva o šetření. ve věci nezletilého M.K.

Transkript

1 Umístění nahrávacího zařízení do věcí dítěte, které hovoří bez přítomnosti rodičů se sociální pracovnicí, je v příkrém rozporu s právem dítěte na svobodné vyjádření garantované ustanovením 8 odst. 2 zákona o sociálněprávní ochraně dětí. V Brně dne 28. dubna 2014 Sp. zn.: 1558/2013/VOP/HZ Zpráva o šetření ve věci nezletilého M.K. Dne se na mého předchůdce JUDr. Pavla Varvařovského obrátil Mgr. R.K. (dále též stěžovatel nebo otec) s podnětem proti Městskému úřadu T. (dále též OSPOD). Žádal o prošetření postupu sociálních pracovnic v případě jeho nezletilého syna M.K., nar Stěžovatel uvedl, že sociální pracovnice nejednají v zájmu dítěte, straní matce a vůči němu jsou zaujaté. Ke stěžovateli se dle jeho mínění chovají neprofesionálně. S matkou a její rodinou mají pracovníci OSPOD úzké vztahy a přehlížejí její špatnou péči o dítě. Výkon kolizního opatrovnictví je podle názoru stěžovatele ovlivněn negativním postojem sociálních pracovníků vůči němu. A - Předmět šetření Stěžovatel doložil, že jeho stížnost ze dne shledala tajemnice Městského úřadu T. jako nedůvodnou. Krajský úřad Moravskoslezského kraje dne shledal stížnost proti OSPOD rovněž za nedůvodnou. Po doplnění náležitostí podnětu ze strany stěžovatele bylo dne zahájeno šetření veřejného ochránce práv podle 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, výkonu sociálně-právní ochrany nezletilého syna stěžovatele a též výkonu kolizního opatrovnictví. Šetření bylo vedeno s důrazem na období od r do března r Stěžovatelovy obsáhlé výhrady k postupu OSPOD jsem pro účely šetření shrnula podle aktuálnosti, relevantnosti a závažnosti takto: (1) Sociální pracovnice jsou podjaté z důvodu známosti s matkou jeho bývalé družky, jež pracovala na tomto odboru v minulosti jako vedoucí. Dále pak z důvodu, že OSPOD spolupracuje s matkou dítěte, jež je psycholožka. Mgr. P. z OSPOD byla spolu s matkou členkou stejné komise zřízené úřadem. Pracovnice OSPOD si s matkou dítěte tykají. (2) Sociální pracovnice neobjektivně hodnotí postupy otce, neprověřují si jeho informace a preferují názor matky.

2 (3) Sociální pracovnice přejímá od matky negativní informace o otci, aniž by si je ověřila, např. o jeho konfliktním chování v nemocnici v souvislosti s péčí o syna. (4) Od r OSPOD neprovedl žádné sociální šetření v bydlišti matky a neptal se syna na názor v souvislosti s opatrovnickým řízením a předchozí střídavou péčí. Sociální šetření provedl toliko v bydlišti otcovské babičky. U prarodičů z matčiny strany sociální šetření nebylo realizováno. (5) OSPOD nejedná coby kolizní opatrovník v zájmu syna, který si přeje být vychováván ve střídavé péči, případně v péči otce. (6) OSPOD je nečinný ve věci bránění styku otci se synem, kterého se má dopouštět matka. Chování matky má hraničit s psychickým týráním dítěte. OSPOD se údajně chová neprofesionálně, nic neřeší a podporuje matku. Místní šetření na úřadě se uskutečnilo dne Při něm pověřené právničky Kanceláře veřejného ochránce práv hovořily s vedoucí oddělení a třemi sociálními pracovnicemi, které byly obeznámeny s případem nezletilého M. K jednotlivým bodům stížnosti se písemně vyjádřila starostka města T. B.1 Právní stav B - Skutková zjištění Na základě rozhodnutí soudu probíhala střídavá péče po týdnu od srpna r do září r. 2012, kdy nastoupil do první třídy. Rozhodnutí okresního soudu o svěření dítěte do péče matky bylo vydané dne , otec se odvolal. Jeho odvolání bylo v červenci r odmítnuto krajským soudem. Dítě bylo poté v péči matky od září r do prosince r. 2012, otec měl se synem stanovený styk. Podal žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí svého odvolání a uspěl. Zrušením rozhodnutí o odmítnutí odvolání otce odpadla překážka věci pravomocně rozhodnuté. Od března r došlo k obnovení režimu střídavé péče (proti vůli matky a OSPOD 1 ) a soudní řízení pokračovalo u krajského soudu na základě odvolání otce. V srpnu r přestala střídavá péče fungovat, když otec dítě matce nepředal. Výkon rozhodnutí se dne a nezdařil. Krajský soud potvrdil dne rozsudek o svěření dítěte do péče matky. Dne mělo dojít k předání dítěte za účasti pracovníků FOD, ale to bylo neúspěšné. Dne došlo k dalšímu výkonu rozhodnutí, který se nezdařil. Dne bylo na základě podnětu OSPOD vydáno předběžné opatření, kterým soud uložil otci předat dítě do péče matky. Odvolací soud toto usnesení potvrdil. Matka dne převzala dítě do své péče. Dne vydal soud předběžné opatření o zdržení se styku otce se synem, které potvrdil odvolací soud. V trestněprávní rovině je nutno shrnout informace ze spisu Om. Matka podala v r trestní oznámení na otce (ublížení na zdraví, nebezpečné pronásledování). Otec podal v r trestní oznámení na matku (křivé obvinění, pomluva, výtržnictví) 1 Poté, co vrchní soud potvrdil usnesení krajského soudu, jímž bylo zrušeno rozhodnutí o odmítnutí odvolání otce. 2

3 a jejího příbuzného. Okresní státní zastupitelství se vyjádřilo tak, že rodiče zcela nevhodným způsobem ventilují na veřejnosti svou vzájemnou nevraživost, a to i před jejich nezletilým synem 2. V březnu r podala na matku trestní oznámení otcovská babička pro podezření z týrání svěřené osoby (dítěte). Nezletilý měl být v této věci vyslechnut dne Ani jeden z rodičů nebyl pravomocně odsouzen. B.2 Psychologická vyšetření 4 Soudní znalkyně Mgr. M.L. shledala ve znaleckém posudku z května r vzájemnou nedůvěru až nepřátelství mezi rodiči a zdůraznila méně kontrolovanou zášť otce vůči matce. Uvedla, že jeho výtky se postupně změnily ve verbální napadání matky a její rodiny, od svých sdělení se nedal odvést ani znalkyní, neodvratitelně setrvával na svých útočných tématech. Oba rodiče jsou zodpovědní v plnění svých životních rolí, matka je více empatická, je schopna sebekritického náhledu, může reagovat ve vypjatých situacích negativisticky, ale ne primárně agresivně. Otec nemá vytvořený kritický náhled na své rozhodování, je podezíravý, jeho reaktivita na okolí, které nesplňuje jeho očekávání, má až paranoidní charakter. Kritika otce vůči matce hraničí až s ponižujícím verbálním útokem. Ve vztahu k synovi je více než matka zaměřený na uspokojování emočních a citových potřeb syna. Chování otce má rysy hyperprotektivního výchovného přístupu. O něco málo má lepší výchovné předpoklady matka. Střídavou výchovu nedoporučila s ohledem na někdy až protichůdné výchovné postoje a hluboce narušenou komunikaci mezi rodiči. V září r vyšetřila dítě na přání otce psycholožka PhDr. Ž. Dítě dle ní preferuje otce. Zúžení kontaktu se u dítěte projevuje velmi negativně 5. Pozitivně laděné city korespondují navzájem pouze a výlučně mezi M. a otcem. Většinu negativně laděných výroků přiřadil k matce. Od matky necítí žádnou pozitivně laděnou náklonnost, doporučuje svěřit dítě do péče otce. Tuto zprávu stěžovatel předložil OSPOD až po roční prodlevě. V srpnu r na přání otce vyšetřila dítě (po jeho výpovědi na OSPOD a policii) psycholožka PhDr. S. Popsala neurotickou symptomatologii, osobnost chlapce se vyvíjí disharmonicky, vývoj dítěte je poznamenaný nevhodným přístupem matky ve výchově, chlapec touží žít u otce. Dítě podstoupilo test rodinných vztahů 6. Dne vyšetřila dítě na žádost otce po nezdařeném výkonu rozhodnutí pedopsychiatrička MUDr. H. Otec v náručí přivedl rozrušené dítě, nejprve nekomunikovalo, nechtělo se oddělit od otce. Následně měla na žádost otce dne vyšetřit psychický stav dítěte pediatrička MUDr. K 7. S dítětem o vztahu k matce hovořila v září r několikrát i 2 Informace z rozsudku OS ve Frýdku-Místku z r Po několika neúspěšných výkonech rozhodnutí a předávkách v září r Ve vztahu k osobnosti dítěte či péči rodičů o dítě. 5 Dítě svěřeno pravomocně do péče matky, s otcem se vídalo v rámci soudem upraveného styku. 6 Podobně jako před rokem u psycholožky Ž., pozn. aut. 7 Uvedeno v návrhu otce na vydání předběžného opatření ze dne

4 pediatrička MUDr. J. Otec zavedl dítě k vyšetření dne , lékařka konstatovala úzkost po násilné exekuci. Za 4 dny na to následovalo nové vyšetření, po útěku M. od matky. Další vyšetření pediatričky se uskutečnilo dne , chlapec uvedl, že k matce nechce jít, má sny že ho chce zabít. Následující den se odehrál neúspěšný výkon rozhodnutí v ordinaci. Pediatrička shledala, že dítě není schopno z psychických důvodů převozu k matce a že výhledově doporučuje zvážit psychiatrickou medikaci. Při dalším vyšetření dne , kdy byl M. 12 dnů ve výlučné péči matky, však shledala, že dítě je bez projevů neurotizace, klidné, usměvavé. Doporučila omezit stresové situace. Ze znaleckého posudku PhDr. V. v trestní věci proti matce z listopadu r vyplývá, že dítě neprojevuje sebemenší náznak strachu z matky. Otec vytváří nátlak na dítě a směřuje ho proti matce. Nepotvrdilo se, že by matku syn neměl rád a odmítal ji. Pod vlivem přítomnosti otce vyslovoval proti matce negativní výroky, které byly v rozporu s autenticitou a verbálním projevem. B.3 Sociálně-právní ochrana dětí Podle vyjádření OSPOD lze z případu nezletilého M. vysledovat vlny, kdy vztahy fungovaly poněkud lépe (r. 2012) či hůře (r. 2013). Z rozsáhlé sociální práce vybírám jen nejdůležitější kroky. Nejprve rodičům nabízel OSPOD psychologickou pomoc. V r je objednal do Rodinné a manželské poradny v K. Tamtéž byli objednáni v r Následovaly mediační pokusy. V r rodiče spolupracovali krátkodobě s mediačním centrem, ale nedohodli se. V prosinci r OSPOD doporučil rodičům, aby využili mediace v Centru psychologické pomoci v K. V lednu r OSPOD doporučil mediaci rodičům a kontaktoval Mediační centrum v O. V souvislosti s obnovením střídavé výchovy byla domluvena v březnu r psychologická péče pro dítě. Z rodičů ji využila ku prospěchu dítěte matka, otec ji nevyužil, neboť se obával podjatosti rodinné terapeutky. V dubnu r shledala psycholožka Mgr. M., že dítě nepotřebuje psychoterapii, u matky má vyhovující podmínky pro osobnostní i sociální vývoj. Po dobu poskytování této péče OSPOD paralelně usiloval o mediaci rodičů. V březnu, dubnu, květnu, červnu, červenci r OSPOD opakovaně doporučil a dojednal jiné mediační centrum., neboť otec považoval mediační pracovníky v O za podjaté. Otec termíny opakovaně rušil či se k termínům nevyjádřil. Současně s výše uvedenými kroky OSPOD spolupracoval s Fondem ohrožených dětí požádal o asistenci u předávání dítěte, uskutečnily se tři asistované styky v březnu r. 2013, poté rozšíření služby dále FOD označil za nemožné. V červnu r přesto uzavřeli rodiče s FOD dohodu o poskytování asistence do konce srpna r Dne přestal fungovat režim střídavé péče, když otec nepředal matce dítě a zavedl ho k podání vysvětlení na Policii České republiky. Tvrdí, že jeho syn poté, co měl být předán matce, psychicky zkolaboval, řekl, že k matce jít nechce, že se jí bojí. Otec požádal Policii České republiky o verifikaci synova tvrzení. M. uvedl, že již delší dobu nechce pobývat u matky, protože na něj křičí, mj. za to, co řekl sociálním pracovnicím (že chce být u otce). Na to reagoval OSPOD tím způsobem, že v září r sjednal OSPOD rodičům opět schůzku u mediátora. Rodiče se dostavili a dohodli na kontaktu matky se synem ve FOD. K tomu došlo 4

5 dne Jak uvádí zpráva FOD: M. stál strnule, koukal do země nebo směrem k otci a nehovořil. Ze zprávy dále vyplývá, že matce řekl, že k ní nechce jít, protože na něj křičela, a když se zeptala kdy, tak odpověděl, že jednou, když šli ze školky, a jednou když mu bylo asi 4 nebo 5 let. Matce sdělil, že by ji chtěl vidět jen tak na 3 hodiny, jako to dělala ona otci. Otec po tomto dramatickém setkání přivezl dítě dne k matce před dům. Syn k matce jít nechtěl, řekl, že se jí bojí, a utekl zpět do auta, to se ještě jednou opakovalo. Otec řekl, že povinnost splnil a dítě předal. Dle pracovnic FOD dítě nebylo k předání připraveno, což též otci sdělily. Celou situaci dokumentoval neznámý kameraman. Dne OSPOD uložil otci napomenutí za nepředání syna matce. Dne byla zajištěna rodičům schůzka se sociálními pracovníky a s FOD, otec však opustil před začátkem setkání úřad. Poté, co matka dítě v říjnu r převzala ze školy do své péče a odjela s ním na neznámé místo, OSPOD spolupracoval s otcem, usiloval o kontakt s matkou a dítětem, který se zdařil dne Po jeho navázání provedl s nezletilým pohovor ve FOD, který nahrál a nahrávku otci poskytl. M. matce projevoval vřelou náklonnost. S matkou řešil OSPOD předpokládaný návrat do bydliště. Uvedla, že návrat domů plánuje OSPOD vyzval rodiče k plnění rozsudku, matku k jednání na OSPOD a opakovaně ji vyzýval k respektování práva dítěte na styk s otcem, přičemž ji upozornil na případné vydání výchovného opatření. V říjnu r vyzval rodiče k řešení situace po obdržení zprávy lékařky J. o případné nutnosti psychiatrické medikace pro dítě. V souvislosti se soudním zákazem styku otce se synem OSPOD nepřistoupil k rozhodnutí o výchovném opatření napomenutí matce. Během vývoje případu zvažoval OSPOD svolání případové konference a konzultoval tento úmysl s Mgr. Č. z poradny v O., který za vhodnější způsob sociální práce považoval mediaci rodičů. OSPOD případovou konferenci svolal v prosinci r v expertní formě. Jejím předmětem byl především zákaz styku otce se synem. Cílem bylo zjištění názoru zainteresovaných odborníků na zákaz styku, vyhotovení individuálního plánu ochrany dítěte a zjištění způsobu, jak pracovat s rodinou ve prospěch nezletilého. Otec odmítl podepsat individuální plán ochrany dítěte a zajistit si psychoterapii. Později vyhledal psychoterapeutku Mgr. P. Žádal o svolání nové případové konference, ale OSPOD mu nevyhověl. Po celou dobu výkonu sociálně-právní ochrany dítěte OSPOD vyzýval oba rodiče, když bylo zjevné, že je zamezováno kontaktu s druhým rodičem např. aby otec vrátil dítě v prosinci r. 2012, potom též v srpnu r. 2013, a aby matka respektovala právo dítěte na kontakt s otcem v říjnu r Telefonický kontakt OSPOD probíhal s oběma rodiči. Opakovaně byli zváni ke společným jednáním na půdě OSPOD. OSPOD v současné době setrvává v linii, že je nutné, aby otec intenzivně spolupracoval s odborníkem ve věci svých nevhodných výchovných postojů. B.4 Kolizní opatrovnictví V řízení o výchově nezletilého opatrovník v září r uvedl, že střídavá péče není vhodná, neboť komunikace mezi rodiči je velmi narušená, nejsou schopni 5

6 se domlouvat ani na podstatných náležitostech. Otci navrhl v souladu se znaleckým posudkem co největší rozsah styku se synem. Na žádost soudu provedl dva rozhovory s dítětem. V červnu r ve škole, v němž M. neprojevil přání měnit střídavou péči. V srpnu r provedl opětovný rozhovor s dítětem, které na úřad přivedl otec. M. se vyjádřil, že chce být v péči otce. Obsah rozhovorů shrnul OSPOD ve výchovné zprávě pro soud (včetně jejího doplnění) a žádal o nový znalecký posudek z oboru pedopsychologie. Otec tajně pořídil nahrávku rozhovoru ze srpnového rozhovoru mezi dítětem a sociálními pracovnicemi, ve věcech dítěte patrně umístil nahrávací zařízení. Dle nahrávky usuzuje, že sociální pracovnice dávaly dítěti návodné otázky, nenechaly ho mluvit a podsouvaly mu zavádějící informace o otci, a nezjistily objektivně názor dítěte. Krajský soud v Ostravě dne potvrdil 8 rozhodnutí okresního soudu, jímž bylo dítě svěřeno do péče matky. Dítě mělo být předáno matce v rámci režimu střídavé péče dne Přítomná pracovnice FOD popsala situaci, která se odehrála na ulici, když otec přivedl dítě na vzdálenost asi 5 m od matky takto: otec zůstal stát na stejném chodníku jako M., pár metrů od něj a v pravé ruce držel předmět, který připomínal diktafon. 9 Poté se posunul na chodníku ještě o pár metrů dále, M. mezitím couval a sděloval matce, že k ní nechce jít, protože na něj křičí. Matka se ho snažila uklidnit otočil se a začal utíkat. V tu chvíli se otočil otec a odcházel Pracovnice FOD zůstala stát u věcí na chodníku. Podle sdělení osoby, která za M. běžela, doběhl M. ke garážím, kde se v automobilu objevil též otec, naložil ho do auta a odjel. Otec tvrdí, že náhodou viděl útěk svého syna a odvezl ho, informoval o tom rovněž policii. Podle sdělení matky, syn věděl, kam má běžet, chvíli u garáží čekal, byl s otcem nejspíše domluvený, že má běžet ke garáži. OSPOD se po výše uvedené neúspěšné předávce syna obrátil jako opatrovník dne na krajský soud s žádostí o urychlené vyhotovení písemného znění rozsudku o svěření dítěte do péče matky a uvedl, že dítě je u otce pod velkým psychickým tlakem, otec s ním navštěvuje odborníky, aby získal vyjádření pro trestní řízení ve věci týrání dítěte matkou. Kromě výše popsaného útěku dítěte na ulici od matky, proběhly v září celkem tři neúspěšné pokusy o výkon rozhodnutí (10. 9., , ), a to i navzdory předchozí domluvě soudního vykonavatele s otcem (ve druhém případě), i navzdory přítomnosti babičky a lékařky (ve třetím případě), kdy dítě plakalo, chovalo se hystericky. OSPOD podal v roli kolizního opatrovníka dne soudu návrh na vydání předběžného opatření, kterým bylo otci dne uloženo, aby dítě matce předal. Návrh odůvodnil tím, že otec jedná protiprávně, snaží se prokázat, že se matka nestará o syna dobře, což staví na vyjádření syna. Podle OSPOD dítěti 8 V té době nepravomocně. Právní moci nabylo rozhodnutí až v říjnu r Z následného vyjádření otce na Policii České republiky vyplývá, že celou situaci má nahranou na audiovizuálním záznamu. 6

7 u matky nic závažného nehrozí, chová k němu vřelé city. Soud konstatoval, že otec zneužívá svoji rodičovskou zodpovědnost a vliv na syna ve svůj prospěch, syna nepřipravuje k předání matce, opakovaně upozorňuje na jeho psychický stav, ačkoliv střídavá péče do probíhala bez větších problémů. Dne proběhl výslech dítěte ve věci podezření z jeho týrání matkou. Dne vyhověl soud návrhu matky a otci uložil, aby se zdržel styku s dítětem. Rozhodnutí odůvodnil tak, že otec dítě zneužíval v boji proti matce, dítě potřebuje klidné vedení bez stresových situací, k nimž by v případě styku s otcem mohlo dojít. C - Hodnocení věci ochránkyní Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, mi ukládá povinnost působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně práv a svobod. Zájem dítěte musí být v souladu s čl. 3 Úmluvy o právech dítěte předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, uskutečňované mj. správními orgány. Předním hlediskem sociálně-právní ochrany dětí je podle ustanovení 5 zákona o sociálně-právní ochraně dětí zájem a blaho dítěte. Podle ustanovení 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, se sociálně-právní ochranou dítěte rozumí mj. ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu a působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny. Po prostudování spisové dokumentace a stanovisek odborníků jsem toho názoru, že život dítěte byl po dlouhou dobu ovlivněn napjatými vztahy rodičů. Střídavá výchova probíhala i v tak vyhroceném období, kdy rodiče na sebe vzájemně podali trestní oznámení. Podle znaleckého posudku má o něco lepší předpoklady pro výchovu dítěte matka. Později zpracovaný znalecký posudek v trestním řízení otce líčí v nepříznivém světle jako manipulátora dítěte proti matce. Obecní úřad je na základě ustanovení 10 odst. 1 výše uvedeného zákona povinen mj. působit na rodiče, aby plnili své povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti a projednat s rodiči odstranění nedostatků ve výchově dítěte. Rodičovská odpovědnost byla do definována v 31 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, jako souhrn práv a povinností mj. při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejm. péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. Podle ustanovení 858 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od , zahrnuje rodičovská odpovědnost povinnosti a práva rodičů, která spočívají mj. v udržování osobního kontaktu s dítětem. OSPOD kontinuálně po celou dobu vedení spisu Om komunikoval s oběma rodiči a usiloval o jejich setkání na půdě úřadu. Rodiče vyzýval, aby jednali v zájmu dítěte a respektovali jeho práva. 7

8 Podle ustanovení 10 odst. 3 písm. e) zákona o sociálně-právní ochraně dětí, je obecní úřad obce s rozšířenou působností povinen pořádat případové konference pro řešení konkrétních situací ohrožených dětí a jejich rodin, a to ve spolupráci s rodiči a dalšími přizvanými osobami. Případová konference se uskutečnila v prosinci r. 2013, v době, kdy otec měl soudem nařízeno, aby se zdržel styku s dítětem. Souhlasím s tím, že se uskutečnila v podobě expertní případové konference. Byla zde řešena záležitost styku otce s dítětem, a to i z hlediska budoucího vývoje, neboť je zjevné, že nezletilý má k otci dobrý vztah a otec má zájem se podílet na jeho výchově. K opětovnému svolání případové konference po dvou měsících na základě žádosti otce nevidím důvod. Opakované svolání má smysl, pokud se případ vyvíjí a ověřují se přijaté závěry z původní případové konference. Žádný z rodičů si nemůže nárokovat, že OSPOD na jeho žádost svolá případovou konferenci. Jde o nástroj sociální práce, jehož využití závisí na posouzení OSPOD, který v tomto případě konzultoval opětovné svolání s odborníkem, jenž ho nedoporučil. V ustanovení 11 zákona o sociálně-právní ochraně dětí je upravena poradenská činnost OSPOD, který pomáhá rodičům při řešení výchovných nebo jiných problémů souvisejících s péčí o dítě. Může rodičům uložit povinnost podle ustanovení 12 odst. 1 písm. b) výše uvedeného zákona využít odborné poradenské pomoci, jestliže bez této pomoci nejsou schopni řešit problémy spojené s výchovou dítěte, zejména při sporech o úpravě výchovy dítěte nebo úpravě styku s dítětem. Celým spisem se prolíná základní problém mezi rodiči, a tím je komunikace. Vyplývá to ze zpráv odborníků a opakovaně k témuž závěru došel i OSPOD, který předkládal svůj závěr soudu. OSPOD na základě zhodnocení konfliktnosti komunikace rodičů postupoval v intencích tehdy účinného znění zákona o sociálněprávní ochraně dětí. Rodičům opakovaně nabízel využití odborné pomoci, mediaci (a to dokonce i bezplatnou 10 ). Konflikty u předávání dítěte se snažil eliminovat prostřednictvím asistovaných styků pracovnic FOD. OSPOD nevyužil svého oprávnění a autoritativně nenařídil využití odborné poradenské pomoci, nicméně v tomto ohledu neshledávám pochybení. Jsem přesvědčena o tom, že v takto extrémně vyhrocené situaci, kdy oba rodiče na sebe navzájem podali trestní oznámení, a orgány činné v trestním řízení činily úkony podle trestního řádu (otec byl dokonce v r obžalován v souvislosti s napadením matky a v r byl obžalován z přečinu nebezpečného pronásledování matky), by nařízení mediace bylo pouze formálním úkonem a pravděpodobně i nástrojem vedoucím k eskalaci situace, to vše při soudem schválené střídavé péči o nezletilého. Nařízení mediace by v takovém případě nebylo podle mého názoru v zájmu dítěte. OSPOD má možnost podle ustanovení 12 odst. 1 písm. a) výše uvedeného zákona uložit rodičům povinnost zajistit pro dítě odbornou poradenskou pomoc, pokud rodiče dítěti takovou pomoc nezajistili, ačkoliv ji nezbytně potřebuje, a předtím ji OSPOD dítěti doporučil. Svého oprávnění využil a byl nápomocen nezletilému, když usiloval o poskytnutí psychologické pomoci v březnu r v souvislosti 10 Např. v září r

9 s obnovením režimu střídavé péče. Psycholožka se následně vyjádřila, že chlapec terapii nepotřebuje. Ke koliznímu opatrovnictví sděluji následující. Dítě, které je schopno formulovat své vlastní názory, má podle 8 odst. 2 zákona o sociálně-právní ochraně dětí právo pro účely sociálně-právní ochrany tyto názory svobodně vyjadřovat při projednávání všech záležitostí, které se ho dotýkají. Vyjádření dítěte se věnuje náležitá pozornost odpovídající jeho věku a rozumové vyspělosti. Při své činnosti bere OSPOD v úvahu přání a pocity dítěte s přihlédnutím k jeho věku a vývoji tak, aby nedošlo k ohrožení nebo narušení jeho citového a psychického vývoje. Od stanovuje ustanovení 8 odst. 3 zákona o sociálně-právní ochraně dětí věkovou hranici 12 let, od které se má za to, že je dítě schopno informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit. Provedení pohovoru s nezletilým v červnu r bylo zorganizováno velmi ohleduplně po obědě v rámci družinových činností, aby nebyla narušena výuka dítěte a aby si toho ostatní děti nevšimly. Rozhovor byl spojený s kresbou, což je rovněž známka toho, že OSPOD se choval profesionálně, tak aby dítě nestresoval. Při tomto rozhovoru M. nevyjádřil přání měnit režim střídavé péče, vyjádřil se tak, že má rád oba rodiče. Zcela jinak vyznívá názor dítěte z rozhovoru, který se odehrál za dva měsíce, kdy dítě přivedl na OSPOD otec a umístil mu patrně ve věcech nahrávací zařízení. M. se tehdy vyjádřil tak, že k matce vůbec nechce jít a chce napořád zůstat u otce. V záznamu je uvedeno, že po celou dobu rozhovoru si M. mnul ruce, byl nejistý a nervózní. První rozhovor se odehrál ve škole a otec namítal, že to bylo záměrně v týdnu, kdy o dítě pečovala matka. Je věcí opatrovníka, kdy rozhovor uskuteční. Názor dítěte nebyl s ohledem na jeho věk v minulosti, ani v současnosti není, rozhodující pro zaujetí stanoviska opatrovníka. Přání, které dítě vysloví, nemusí být totožné s jeho zájmem. Požadavek soudu, aby rozhovor proběhl na neutrální půdě, byl naplněn. Druhý rozhovor se odehrál na půdě OSPOD, kam dítě přivedl otec. Zvukový záznam o tomto pohovoru získal otec neetickým a protiprávním způsobem. Potají nahrával informace, které jeho dítě sdělilo sociálním pracovnicím při osobním rozhovoru, jenž měl navodit důvěru mezi ním a pracovnicemi, tzn. bez přítomnosti rodiče. V době, kdy rozhovor probíhal, otec nemohl vědět, zda záznam z rozhovoru OSPOD z vážných důvodů neumístí do tzv. specifické složky, která není přístupná rodičům k nahlížení. Z přepisu výše zmíněného rozhovoru, který mi stěžovatel předložil, nevyplývá, že by OSPOD dítě manipulovat proti otci. Vypovědělo, že matka na něj jednou v minulosti křičela, když na OSPOD řekl, že se chce u rodičů po týdnu střídat, a že mu schovávala telefon. Dítě sdělilo, že teď už na něj matka nekřičí, protože si, jak říká taťka, dává pozor. Pracovnice OSPOD dítěti sdělily, že soud rozhodl a že je třeba respektovat rozhodnutí, že má jít k matce, což je zcela v pořádku. Jestliže otec namítá, že sociální pracovnice nenechaly dítě domluvit, tak k tomu uvádím, že obsah hovoru byl jasný a vyčerpávající, trval půl hodiny, což je dostatečně dlouhá doba. Navíc se rozhovor odehrával v situaci, kdy dítě nebylo v psychické pohodě. Nevidím smysl v tom, aby vedl OSPOD s dítětem sáhodlouhé rozhovory, navíc s dítětem v takto nízkém věku, o vyhrocené rodinné situaci. Tvrzení dítěte jsou značně znevěrohodněna tím, že byla nahrávána a že je možné, že to M. věděl a podle toho 9

10 vypovídal. Obsah rozhovoru shrnul OSPOD objektivně do doplnění výchovné zprávy pro soud. Pokud jde o nahrávání, jiná situace by byla, a ta též nastala, když si stěžovatel s vědomím OSPOD nahrával jednání mezi ním a sociálními pracovníky. Pokud je mi známo, tak i OSPOD přistoupil k tomu, že si cíleně nahrává po předchozím upozornění rozhovory s otcem. Hlasový projev úřední osoby při osobním jednání v rámci výkonu sociálně-právní ochrany dětí nelze považovat za projev osobní povahy, a z toho důvodu lze pořizovat zvukový záznam. To vše za podmínky, že se jedná o nahrávání zúčastněných osob, nikoliv pokud rodič skrytě nahrává rozhovor dítěte s pracovníky OSPOD, jemuž není přítomen. Jak jsem již uvedla výše, dítě má podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí právo svobodně vyjadřovat pro účely sociálně-právní ochrany svoje názory při projednávání všech záležitostí, které se ho dotýkají, a to i bez přítomnosti rodičů. Umístění nahrávacího zařízení do věcí dítěte je v příkrém rozporu s právem dítěte na svobodné vyjádření. Jsem přesvědčena o tom, že stěžovatel přeceňuje tvrzení syna, který může účelově hovořit jinak před ním a jinak před matkou, aby si neznepřátelil žádného z rodičů, což je zcela přirozené. Stěžovatel postavil syna do nepatřičné role (s ohledem na věk 7 let a pravomocné soudní rozhodnutí), aby se sám rozhodoval, zda půjde k matce, či nikoliv. Nemohu souhlasit s tvrzením stěžovatele, že syn si za cenu vlastní psychické újmy ubránil svůj názor, že chce být u otce a k matce chodit jen na návštěvy. To je myšlenkový konstrukt dospělého. Je zjevné, že dítě se v srpnu a září r ocitlo v krizové situaci, otec ji přímo spojuje s psychickou újmou. Otec jednal proti zájmu dítěte, když ho zavedl na policejní stanici, kde dítě verbalizovalo svůj odpor odejít k matce (aniž pro to mělo vážný důvod), nechal ho projevovat aktivní odpor k soudnímu vykonavateli, nechal ho v nedůvěřivém vztahu k pracovnicím FOD a podpořil ho v odmítání matky a v útěku od ní dne Otec zmiňuje, že syn měl v září r noční děsy a narušený spánek, dle lékařské zprávy padala do úvahy i psychiatrická medikace. Po převzetí matkou do péče však neurotizace ustala, a to necelých 14 dnů po převzetí dítěte matkou a současně přerušení styku s otcem. Jsem přesvědčena o tom, že období neúspěšných výkonů rozhodnutí a neúspěšných předávek syna matce bylo pro dítě krizovým obdobím v jeho životě a že OSPOD jednal správně, když apeloval na dodržování soudního rozhodnutí a podal návrh na vydání předběžného opatření, který vedl k předání dítěte matce. K jednotlivým výhradám otce 11 vůči OSPOD konstatuji následující. Podjatost z důvodu známosti s mateřskou babičkou dítěte, která pracovala na stejném odboru v minulosti dlouhou dobu jako vedoucí, se nepotvrdila. Dále pak se nepotvrdila ani podjatost z důvodu, že OSPOD spolupracuje s bývalou družkou (matkou dítěte), která vykonává práci psycholožky. Ve spise Om je v záznamech z osobních či telefonických hovorů, v ové korespondenci vždy matce vykáno a matka vyká sociálním pracovnicím. Tykání popřely sociální pracovnice při místním šetření právniček Kanceláře veřejného ochránce práv. Vedoucí uvedla, že začala pracovat na 11 Blíže viz část A této zprávy. 10

11 OSPOD až po odchodu mateřské babičky nezletilého z úřadu. V otázce nepodjatosti zaměstnanců OSPOD se shoduji se starostkou. Ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla ovlivnit výsledek řízení, je podle ustanovení 14 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, vyloučena osoba, o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr mj. k účastníkům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti. Nestačí tedy, pokud má úřední poměr k účastníkovi řízení (zde v rámci pracovního setkání v komisi se matka setkávala s Mgr. P.), ale musel by tu existovat i pozitivní či negativní zájem úřední osoby na výsledku řízení, pro který lze o její nepodjatosti pochybovat. 12 Podle ustanovení 14 odst. 2 správního řádu může účastník namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví. K této námitce se nepřihlédne, jestliže účastník o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil. Ověřila jsem tvrzení starostky, že otec byl při prvním jednání na OSPOD dne informován o pracovních vazbách mezi pracovnicemi OSPOD a matkou, avšak rozhodl se, že nebude namítat podjatost. S námitkou podjatosti přišel až ve stížnosti o několik let později, což nelze považovat za dobu bez zbytečného odkladu. OSPOD byl podle mého názoru vůči rodičům nestranný. Provázanost profesního života s matkou a mateřskou babičkou dítěte (bývalou vedoucí OSPOD) zde neměla vliv na sociálně-právní ochranu dítěte ani na postoj kolizního opatrovníka v soudním řízení. Hodnocení otce ve spisu Om starostka uvedla, že je nadbytečné ověřovat si detaily z konfliktů rodičů a že by to ani nepřispělo k zájmu nezletilého. OSPOD se dle starostky nebude v dílčích sporech rodičů přiklánět na jednu či druhou stranu. V tomto s úřadem souhlasím. Otec tvrdil, že OSPOD neprovedl žádné sociální šetření v bydlišti matky a neptal se syna na jeho názor v souvislosti s opatrovnickým řízením a předchozí střídavou péčí. Starostka k tomu uvedla, že v r byly dítěti 3 roky, v 5 letech byl znalecky zkoumán, dle názoru OSPOD by nemělo být dítě přetěžováno problémy rodičů, natož zbytečnými a stresující úkony OSPOD. Zahájení školní docházky nepovažuje za takovou změnu poměrů, pro kterou by bylo nutné zjišťovat aktuální názor dítěte. S tímto postojem souhlasím. Zahájení školní docházky je pro dítě určitým zlomem v dosavadním způsobu života, avšak když zde nebyly signály ze školy o tom, že by dítě strádalo, nebyl ani důvod, aby OSPOD nezletilého vyhledal a hovořil s ním, zvláště pak v situaci, kdy měl k dispozici znalecký posudek. Otec uvedl, že OSPOD provedl sociální šetření toliko v bydlišti otcovské babičky, kterou otec s dítětem občas navštěvuje. To starostka odmítla, OSPOD tam nikdy sociální šetření neprovedl a ani o ně nežádal místně příslušný orgán sociálněprávní ochrany dětí. U prarodičů z matčiny strany sociální šetření nebylo také realizováno. Zmínila situaci, kdy k bydlišti otcovské babičky přijela v srpnu r Blíže viz Josef Vedral: Správní řád (komentář), Praha 2012, s

12 matka s doprovodem pracovníků diakonie, neboť otec nedodržel dohodu a dítě jí nepředal, namísto toho s ním odjel ke své matce. Toto tvrzení zcela koresponduje s obsahem spisové dokumentace. Záznam, který se týká bydliště otcovské babičky, je z doby neúspěšného výkonu rozhodnutí, kdy babička nechtěla vpustit soudního vykonavatele do svého bydliště, kde pečovala o M.. Stěžovatel vyjádřil názor, že OSPOD nejedná coby kolizní opatrovník v zájmu syna, který si přeje být vychováván ve střídavé péči. Starostka uvedla, že OSPOD má na zřeteli zájem a blaho dítěte a je běžné, že se jeho stanovisko neshoduje se stanoviskem některého z rodičů. Konstatuji, že představa otce o vhodnosti střídavé péče nemá oporu v soudně znaleckém posudku. Výchovná zpráva OSPOD a její doplnění ze srpna r je objektivní, zcela odpovídá obsahu spisové dokumentace. Stěžovatelovy výhrady k ní shledávám jako neoprávněné. Obsah rozhovoru s dítětem byl shrnut, aniž by se změnil názor dítěte. OSPOD se vyslovil pro nový posudek z oboru pedopsychologie. Blíže jsem se k tématu kolizního opatrovnictví a zjišťování názoru dítěte vyjádřila na str. 8 až 10 této zprávy. Rovněž souhlasím s návrhem na vydání předběžného opatření v září r Bylo zjevné, že situace se nadmíru vyhrotila, dokonce do neúspěšného výkonu rozhodnutí a útěku syna od předávání matce. OSPOD je podle názoru stěžovatele nečinný ve věci bránění styku se synem, kterého se má dopouštět matka. Její chování má hraničit s psychickým týráním dítěte. OSPOD se údajně chová neprofesionálně, nic neřeší a podporuje matku. Starostka situaci uvedla do kontextu, když upozornila, že to byl otec, kdo nepředal matce v prosinci r syna na radu své právní zástupkyně po realizovaném styku. Ponechal si ho po dobu celých vánočních svátků a prázdnin. Se synem se pravděpodobně ukrýval. Následně po předání syna matce se ona obávala, že jí syna opět nevrátí a nepředala mu ho podle rozsudku. Otec si proto syna vyzvedl ze školy nevybíravým způsobem i přes odpor zaměstnanců školy přímo z jídelny, a to dříve, než stačil M. poobědvat. K tématu bránění ve styku se váže postup OSPOD ve správním řízení. Podle ustanovení 42 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, je správní orgán povinen přijímat podněty k zahájení řízení z moci úřední. Pokud o to ten, kdo podal podnět, požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu. Stěžovatel namítá, že jemu OSPOD napomenutí udělil, zatímco matce nikoliv. Jednou ze zásad správního řízení je zásada nestranného a objektivního přístupu a z něj plynoucího rovného přístupu k jednotlivým případům obsažená v ustanovení 2 odst. 4 správního řádu. Dále pak je správní řízení určováno zásadou procesní ekonomie, která je upravena v ustanovení 6 odst. 2 správního řádu. Správní orgány musí postupovat tak, aby nikomu, ani dotčeným osobám, ani dotčeným 12

13 orgánům, ani samotnému správnímu orgánu, který určitou věc vyřizuje, nevznikaly zbytečné náklady 13. Porovnáme-li skutkový děj, zjistíme, že v případě, kdy dítě otec nepředal, jednal proti pravomocnému rozhodnutí soudu (a to již několik týdnů od konce srpna r. 2013), a dvakrát se nezdařil výkon rozhodnutí, přestože v jednom případě byl soudní vykonavatel s otcem předem domluvený. Ve druhém případě matka o dítě pečovala nejprve na základě usnesení soudu o předběžném opatření ze dne a později na základě pravomocného rozsudku o svěření dítěte do její péče, kdy nepředala otci dítě ke styku v závěru října r na jeden víkend a dva dny v pracovním týdnu (po 3 hodinách), zdržovala se na neznámém místě na tzv. ozdravném pobytu. Dne soud předběžným opatřením uložil otci povinnost zdržet se styku s dítětem. OSPOD nezahájil správní řízení o udělení napomenutí matce, což odůvodnil tím, že soud otci nařídil, aby se zdržel styku s dítětem. Z toho důvodu bylo namístě, že OSPOD nevedl správní řízení, a to především na základě zásady procesní ekonomie. Neshledávám v této věci pochybení OSPOD. D - Závěry Na základě výše popsaných zjištění a úvah jsem ve smyslu ustanovení 17 zákona o veřejném ochránci práv dospěla k přesvědčení, že se Městský úřad T. nedopustil při výkonu sociálně-právní ochrany a kolizního opatrovnictví nezletilého syna stěžovatele pochybení. Zprávu o šetření zasílám starostce města T. Zprávu zasílám rovněž stěžovateli. Mgr. Anna Š a b a t o v á, Ph.D. veřejná ochránkyně práv 13 Blíže viz Josef Vedral: Správní řád (komentář), Praha 2012, s. 134 a násl. 13