Vnitropodniková komunikace ve středně velkém podniku

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Vnitropodniková komunikace ve středně velkém podniku Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Renata Hrabinová Vypracovala: Kateřina Rampulová Brno 2010

2

3 Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucí mé bakalářské práce Ing. Renatě Hrabinové za odborné konzultace, cenné rady a vstřícnou spolupráci. Dále děkuji vedení firmy Igor Láník Techservis Boskovice za umožnění průzkumu, zejména pak Ing. Luboši Veselému za jeho čas, ochotu a veškeré poskytnuté informace.

4 Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně. Veškerá literatura a další prameny, ze kterých jsem při práci čerpala, jsou uvedeny v seznamu použité literatury. V Brně dne

5 Abstract Rampulová, K. In-house communication in a medium-size company. Bachelor Thesis. Brno: Mendel University in Brno, The Bachelor Thesis is concerning about in-house communication in a medium- -size company, particularly in Igor Láník Techservis Boskovice. The literature overview depicts actual findings about communication generally and further about a corporate communication. The Thesis itself is focused on the characteristics of present level of communication in the company Igor Láník Techservis Boskovice. A part of the thesis is also a questionnaire. Its purpose is to find out what are the opinions, attitudes and satisfaction of company's employees with the internal communication. There are recommendations offered to this company for improvement of the in-house communication based on the results of the questionnaire. Keywords In-house communication, means of communication, communication skills Abstrakt Rampulová, K. Vnitropodniková komunikace ve středně velkém podniku. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, Bakalářská práce se zabývá vnitropodnikovou komunikací ve středně velkém podniku, konkrétně ve firmě Igor Láník Techservis Boskovice. Literární přehled mapuje dosavadní poznatky o komunikaci obecně a dále o podnikové komunikaci. Vlastní práce se zaměřuje na charakteristiku aktuálního stavu komunikace ve firmě Igor Láník Techservis Boskovice. Součástí práce je dotazníkové šetření, jehož cílem je zjistit názory, postoje a spokojenost zaměstnanců firmy s vnitropodnikovou komunikací. Na základě výsledků šetření jsou pro firmu Igor Láník Techservis Boskovice navrhnuta doporučení ke zlepšení vnitropodnikové komunikace. Klíčová slova vnitropodniková komunikace, prostředky komunikace, komunikační dovednosti

6 Obsah 6 Obsah 1 Úvod, cíl práce a metodika Úvod Cíl práce Metodika Literární přehled Komunikace obecně Komunikační proces, modely komunikace Druhy komunikace Verbální komunikace Komunikační dovednosti Problémy v komunikaci Komunikace ve firmě Funkce a cíle interní komunikace Rozdělení komunikace v organizaci Formy a prostředky komunikace Porady Firemní časopis Prostředky elektronické komunikace Pracovní skupina, tým Důležitost firemní komunikace Vlastní práce Představení společnosti Historie firmy Předmět činnosti...31

7 Obsah Organizační struktura firmy Používané formy a prostředky komunikace Porady Podnikový zpravodaj Vyhodnocení dotazníkového šetření Popis dotazníku Zkoumaný soubor Vyhodnocení jednotlivých otázek dotazníku Diskuze 70 5 Doporučení 71 6 Závěr 72 7 Literatura 73 8 Přílohy 75

8 Seznam obrázků 8 Seznam obrázků Obr. 1 Komunikační model 15 Obr. 2 Původní logo firmy 31 Obr. 3 Nové logo firmy 31 Obr. 4 Pěnové keramické filtry VUKOPOR 31 Obr. 5 Lisovaná keramika 32 Obr. 6 Organizační schéma firmy 33 Obr. 7 Organizační schéma ekonomického úseku 33 Obr. 8 Organizační schéma obchodního úseku 34 Obr. 9 Organizační schéma výrobního úseku 34 Obr. 10 Organizační schéma technického úseku 34 Obr. 11 Organizační schéma úseku řízení jakosti 35 Obr. 12 Formy komunikace 42 Obr. 13 Preferované nástroje komunikace 44 Obr. 14 Vztahy se spolupracovníky 45 Obr. 15 Setkávání mimo pracovní dobu 46 Obr. 16 Druhy motivace 47 Obr. 17 Důležitost pochvaly, uznání 48 Obr. 18 Pracovní prostředí z hlediska bezpečnosti zdraví 49 Obr. 19 Pracovní prostředí z hlediska technické vybavenosti 50 Obr. 20 Rozdělení práce a odměňování zaměstnanců 52

9 Seznam obrázků 9 Obr. 21 Zadání úkolu 53 Obr. 22 Včasná informovanost 54 Obr. 23 Názory k vedení 55 Obr. 24 Zpětná vazba 56 Obr. 25 Slovo nadřízených 57 Obr. 26 Komunikace s nadřízeným 58 Obr. 27 Hodnocení nadřízeným 59 Obr. 28 Komunikace s přímým nadřízeným 60 Obr. 29 Úroveň porad 61 Obr. 30 Přínosnost porad 62 Obr. 31 Práce ve skupině 63 Obr. 32 Podnikový zpravodaj 64 Obr. 33 Pracovní spokojenost 65 Obr. 34 Atmosféra ve firmě 66 Obr. 35 Doporučení firmy přátelům 67 Obr. 36 Celkové hodnocení interní komunikace 68

10 Seznam tabulek 10 Seznam tabulek Tab. 1 Rozdělení respondentů podle pohlaví 40 Tab. 2 Rozdělení respondentů podle věku 41 Tab. 3 Rozdělení respondentů podle dosaženého vzdělání 41 Tab. 4 Rozdělení respondentů podle pracovní pozice 41 Tab. 5 Formy komunikace 42 Tab. 6 Preferované nástroje komunikace 43 Tab. 7 Vztahy se spolupracovníky 45 Tab. 8 Setkávání mimo pracovní dobu 46 Tab. 9 Druhy motivace 47 Tab. 10 Důležitost pochvaly, uznání 48 Tab. 11 Pracovní prostředí z hlediska bezpečnosti zdraví 49 Tab. 12 Pracovní prostředí z hlediska technické vybavenosti 50 Tab. 13 Rozdělení práce a odměňování zaměstnanců 52 Tab. 14 Zadání úkolu 53 Tab. 15 Včasná informovanost 54 Tab. 16 Názory k vedení 55 Tab. 17 Zpětná vazba 56 Tab. 18 Slovo nadřízených 57 Tab. 19 Komunikace s nadřízeným 58 Tab. 20 Hodnocení nadřízeným 59

11 Seznam tabulek 11 Tab. 21 Komunikace s přímým nadřízeným 60 Tab. 22 Úroveň porad 61 Tab. 23 Přínosnost porad 62 Tab. 24 Práce ve skupině 63 Tab. 25 Podnikový zpravodaj 64 Tab. 26 Pracovní spokojenost 65 Tab. 27 Atmosféra ve firmě 66 Tab. 28 Doporučení firmy přátelům 67 Tab. 29 Celkové hodnocení interní komunikace 68

12 Úvod, cíl práce a metodika 12 1 Úvod, cíl práce a metodika 1.1 Úvod Komunikace dorozumívání, výměna informací mezi lidmi je nezbytnou součástí života každého z nás. Komunikace je většinou brána jako samozřejmost, ne vždy jsme ale schopni se dorozumět. Základem je osvojit si komunikační dovednosti. Mluvit vždy neznamená komunikovat, slyšet není to stejné jako naslouchat. V důsledku nesprávné komunikace vzniká řada nedorozumění a konfliktů. K docílení efektivní komunikace, a to nejen v pracovním procesu, je nutné věnovat značné úsilí. Vždy je třeba brát v úvahu fakt, že proces komunikace je založen na interakci dvou a více lidí, kteří se musí navzájem vnímat. Téma vnitropodniková komunikace jsem si zvolila zejména proto, že v tomto směru vidím v řadě menších a středně velkých firem stále nedostatky. Zaměstnanci si stěžují na své zaměstnavatele, spolupracovníky, nejsou spokojeni se svou prací, ohodnocením atd. Neefektivní komunikace v pracovním procesu může způsobit nejen konflikty mezi jednotlivci, ale také celkové snižování kvality a produktivity práce. Správnou komunikací je možné těmto problémům předejít, případně je odstranit. Efektivní komunikace prorůstá celým podnikem, funguje ve všech směrech, i zaměstnanec na nejnižší pozici je dostatečně informován. Je tedy zjevné, že bezproblémová interní komunikace hraje velkou roli a ovlivňuje úspěšnost celého podniku. K jejímu dosažení vede jistě dlouhá a náročná cesta, na kterou se musí vydat všichni zaměstnanci podniku. Směřuje k vytvoření příjemnějšího pracovního prostředí, ke spokojenosti zaměstnanců a s ní souvisejícímu úspěchu v podobě produktivity a prosperity firmy.

13 Úvod, cíl práce a metodika Cíl práce Cílem mé bakalářské je na základě dotazníkového šetření ve vybrané firmě zjistit spokojenost zaměstnanců s vnitrofiremní komunikací a na základě výsledků navrhnout změny, které by vedly ke zlepšení komunikace v podniku. Tomu předchází seznámení se s dosavadními poznatky, které se týkají komunikace obecně a podnikové komunikace tak, jak ji vnímají různí autoři. Cílem vlastní práce je na základě prostudování firemních materiálů a rozhovorů s vedením identifikovat a zhodnotit prostředky a způsoby komunikace využívané ve firmě Igor Láník Techservis Boskovice. Dále pomocí dotazníkového šetření zjistit postoje, návrhy a spokojenost zaměstnanců s komunikací v podniku. Na základě zjištěných výsledků zhodnotit aktuální stav komunikace, odhalit nedostatky a navrhnout možnosti ke zlepšení vnitropodnikové komunikace a s ní související spokojenosti zaměstnanců dané firmy. 1.3 Metodika Při zpracování literárního přehledu jsem nejprve prostudovala literární prameny, abych je mohla následně interpretovat. Využila jsem odborných publikací, zejména z oblasti interní komunikace. Shromážděné teoretické poznatky jsem následně aplikovala na danou firmu. Pro vlastní práci jsem zvolila metodu dotazování konkrétně předvýzkum v podobě polostrukturovaného rozhovoru a techniku anonymního písemného dotazování. Odpovědi respondentů jsem vyhodnotila za pomocí základních matematických a statistických postupů. Pro větší přehlednost jsem výsledky zanesla do tabulek a grafů.

14 Literární přehled 14 2 Literární přehled 2.1 Komunikace obecně Komunikujeme každý den, ale příliš se nezamýšlíme nad významem a důležitostí tohoto pojmu. Existuje mnoho definic, názorů a způsobů, jak vnímat komunikaci. Mikuláštík (2003, s. 16) vnímá potřebu komunikace jako jednu z nejdůležitějších potřeb našeho života. Vymětal (2008, s. 22) uvádí, že slovo komunikace vzniklo z latinského výrazu communicare (dorozumívat se). Termín označuje spojení, souvislost. Holá (2006, s. 3) ji charakterizuje jako proces sdílení informací, jehož cílem je snížit nebo odstranit nejistotu na obou komunikujících stranách. Jedná se o oboustranný proces, jehož cílem je dorozumět se. Z formálního hlediska definuje Adair (2004, s. 18) komunikaci jako proces, při kterém, za pomoci užívání dohodnuté soustavy symbolů, dochází k výměně významů. Tato soustava je obvykle představována jazykem. Ne vždy ale komunikujeme záměrně a jen s pomocí daných symbolů. Například emoce mohou tuto strukturu narušit, nepotřebují slova. Jedná se o přímý přenos pocitů, který by v komunikaci jistě neměl chybět. Pavlíčková (2008, s. 23) vymezuje sociální komunikaci jako sdělování zpráv v mezilidském styku. Komunikování je sdělování významů v procesu sociálního kontaktu. Dále uvádí, že veškeré chování je komunikováním a stejně jako řada dalších autorů zastává názor: člověk nemůže nekomunikovat. Tubbs, Moss (1991, s. 4 5) se zaměřují na důležitost mezilidské komunikace. Mnoho komunikace vždy nezaručuje efektivní porozumění. Autoři uvádí spojitost komunikace s psychickou pohodou. Špatná komunikace může vést k psychickým problémům, které často způsobují závažnější zdravotní problémy. 2.2 Komunikační proces, modely komunikace Mikuláštík (2003, s. 22) uvádí, že komunikace probíhá vždy mezi dvěma nebo více lidmi, kteří na sebe vzájemně působí snaží se ovlivňovat, vyjadřovat svoje návrhy, podmínky, pravidla. Jedná se tedy o proces, který je závislý na celé řadě vlivů. Podle něj má proces vnímání sdělení podobu sinusoidy na počátku (kde působí novost) a na konci (kdy se na poslední chvíli snažíme zachytit

15 Literární přehled 15 co nejvíce informací) je pozornost silnější než ve střední části informace. Lépe nám utkví sdělení nové, výjimečné než běžné, opakující se. Proces komunikace je zjednodušeně zachycen v modelech, které se postupem času vyvíjely. Dříve bylo na komunikaci pohlíženo jako na něco, co jde přímo od mluvčího k posluchači lineární pojetí (charakteristické např. pro hromadné sdělovací prostředky). Tento pohled byl brzy nahrazen interakčním pojetím, podle kterého mluvčí a posluchač střídají své pozice. Mluvení a naslouchání ovšem tatáž osoba neprovozuje současně. O krok dál stojí transakční pojetí, ve kterém je mluvčí zároveň i posluchač ve stejném okamžiku, ve kterém vysílá sdělení, také přijímá sdělení. Toto pojetí je ze tří zmíněných opravdu nejvíce podobné dnešní komunikaci. Dokonce lze transakční model aplikovat i na komunikaci za pomoci počítačové techniky například při využití chatu probíhá vysílání i příjem téměř současně (Devito, 2001, s ). V současné době se pro popis komunikačního procesu používá komunikační model, nazývaný také informační nebo kódový (obr. 1). Model zobrazuje přenos sdělení od odesílatele k příjemci. Odvysílaný signál ve formě sdělení je zakódován a dále prochází komunikačním médiem (zatíženo určitým šumem) k příjemci, který jej dekóduje a reaguje zpětnou vazbou. Komunikační proces je úspěšný, pokud příjemce dostane dekódováním totéž sdělení, které odesílatel zamýšlel při jeho zakódování (Vymětal, 2008, s. 30). Odesílatel Přenos (šum) Příjemce Vznik sdělení Zakódování sdělení Volba komunikačního média Příjem a dekódování sdělení Formování zpětné vazby Zpětná vazba Obr. 1 Komunikační model, (Vymětal, 2008, s. 30) Vymětal (2008, s ) definuje jednotlivé fáze procesu: Sdělení vzniká potřebou odesílatele sdělit příjemci nějakou informaci. Při kódování je sdělení převedeno do kódovacího jazyka, který může mít kromě slovního projevu řadu neverbálních podob, například obrazový

16 Literární přehled 16 kód, dotykový vjem apod. Výsledkem procesu je tedy verbální nebo neverbální vjem. Odesílatel by se měl vcítit do role příjemce a předvídat, jak bude zprávu pravděpodobně dekódovat. Měl by se také řídit zásadou zřetelnosti, stručnosti a srozumitelnosti. Dalším krokem je volba komunikačního média, neboli komunikačního kanálu. Většinou probíhá komunikace s využitím dvou a více kanálů souběžně. Při komunikaci mluvíme, nasloucháme, sledujeme gestikulaci. Komunikačním médiem mohou být také konkrétní prostředky komunikace osobní rozhovor, telefonát, dopis, , televize apod. Komunikační šum je cokoliv, co narušuje sdělení a brání v jeho příjmu. Může mít podobu fyzickou (hluk při konverzaci), fyziologickou (vada zraku, sluchu), psychologickou (uzavřenost, extrémní emoce), sémantickou (odlišný jazyk). Dekódování znamená, že příjemce interpretuje sdělení na základě daných pravidel a předchozích zkušeností. Proces je značně ovlivněn množstvím šumu, které sdělení doprovází. Jelikož komunikace je oboustranný proces, nesmí chybět zpětná vazba. Příjemce komunikuje zpět k odesílateli a reaguje na přijaté sdělení. Aby měla zpětná vazba efektivní účinek, musí být aktuální a včasná, přesná, jasná atd. Tato fáze komunikace by neměla být opomíjena, s její pomocí je možné docílit efektivnější spolupráce. 2.3 Druhy komunikace Komunikaci lze třídit podle různých kritérií na mnoho druhů, přičemž v jednom projevu jich může být spojena celá řada (Mikuláštík, 2003, s. 32). Mikuláštík (2003, s. 34) definuje intropersonální komunikaci jako vnitřní monolog nebo také dialog. Může mít formu vnitřní řeči nebo nahlas artikulovaného projevu. Odesílatelem a příjemcem je tentýž člověk. Naopak interpersonální komunikace je komunikace mezi dvěma a více lidmi. Je zde větší příležitost pro využití zpětné vazby. Rozdělení komunikace na verbální a neverbální pravděpodobně nejvíce vystihuje potřeby klasifikace komunikace. Při verbální komunikaci se používá verbálních prostředků, tedy psaných nebo mluvených slovních výrazů, a dalších odvozených znakových soustav (např. jazyky vědecké nebo umělecké). Při neverbální komunikaci se používá řady mimoslovních prostředků. Mohou to být pohledy, gesta, doteky, pohyby, výrazy tváře, neverbální aspekty řeči (Výrost, Slaměník, 2008, s. 218).

17 Literární přehled 17 Podle Pavlíčkové (2008, s. 23) není komunikačním prostředkem jen jazyk ve formě psané či mluvené, ale i další neverbální výrazové prostředky jako například mimika a gestikulace. V rámci komunikace vnímáme 80 % zrakem, z 55 % sledujeme řeč těla, 38 % věnujeme intonaci hlasu a jen ze 7 % vnímáme obsah řečeného. Neverbální komunikace je vývojově starší, vnímáme ji zejména zrakem. Z výše uvedených hodnot vyplývá, že chceme-li efektivně komunikovat, neměli bychom tuto část komunikace zanedbávat. Pavlíčková (2008, s ) upozorňuje, že naučit se číst i mimořečové projevy by mělo patřit k základním dovednostem každého z nás. Do těchto projevů řadí: blízkost či vzájemné oddálení proximita, tělesný kontakt, vzájemná poloha dvou lidí kineziologie, zaujetí postoje pózování, pohyby rukou gestikulace, mimika pohyby obličejových svalů. Pavlíčková (2008, s. 24) naznačuje, že je pro nás snadnější lhát verbálně než neverbálně. Důvěryhodnější je tedy vždy projev neverbální. Obě formy komunikace by měly navzájem ladit, v opačném případě mohou působit nesrozumitelně. Vymětal (2008, s. 115) rozlišuje další dělení komunikace na komunikaci paralingvistickou. Paralingvistika je vědní obor, který se zabývá doprovodnými rysy verbální komunikace. Tyto projevy podstatně ovlivňují význam a smysl komunikování jak na straně odesílatele, tak na straně příjemce. Dokresluje verbální projev a charakterizuje osobnost mluvčího. Řadí se sem například hlasitost projevu, výška a tón hlasu, plynulost řeči apod Verbální komunikace Vymětal (2008, s. 113) uvádí obvyklé rozeznávání verbální komunikace: dvě úrovně komunikační roviny: o Racionální využívá rozumovou část komunikace, která umožňuje udržení komunikace v předem daných mezích, a tím lze rychleji dospět k závěru. o Emocionální zabývá se formou sdělení, způsobem podání, individuálním názorem.

18 Literární přehled 18 dva druhy komunikace: o Formální je plánována a má stanoveny specifické cíle. Řídí se pravidly, předpisy, normami apod. o Neformální vyskytuje se častěji, je nenáročná na přípravu. Pro účastníky je uvolněním, odreagováním. řada komunikačních stylů, například: o Konvenční má za cíl dodržování společenských zvyklostí, norem, morálky dané společnosti. Základem je pozdrav a krátké formální věty typu Jak se máte?. o Konverzační používá se k výměně informačních zajímavostí. Snahou je popovídat si, pobavit se. o Operativní slouží k řešení pracovních záležitostí. Oproti dvěma výše zmíněným stylům zde chybí emocionální zabarvení. Vyskytuje se ve vztazích rozlišujících nadřízenost a podřízenost. o Osobní styl sděluje vnitřní pocity, osobní představy a problémy. Jsou zde silně zastoupeny emoce. Je nutné zvážit, s kým budeme tímto stylem komunikovat. Veškeré výše zmíněné dělení lze aplikovat jak na mluvenou, tak na psanou formu komunikace. Velkou výhodou mluveného projevu je možnost okamžité reakce druhé strany, tedy možnost zpětné vazby (Vymětal, 2008, s. 113). 2.4 Komunikační dovednosti Mikuláštík (2003, s ) rozděluje čtyři základní komunikační dovednosti a jejich podíly využívání následovně: poslouchání 53 %, čtení 17 %, mluvení 16 %, psaní 14 %. Poslouchání značně převažuje nad ostatními dovednostmi. Při poslouchání se uplatňuje tzv. selektivní filtr, který nás chrání před nepodstatnými zvuky. Pozornost nám umožňuje vnímat jen ty informace, které jsou pro nás potřebné. Autor dále říká, že pokud se nám podaří odstranit špatné návyky, můžeme se stát dobrými posluchači, kteří dovedou aktivně poslouchat neboli naslouchat (Mikuláštík, 2003, s ).

19 Literární přehled 19 Sluch je jeden z pěti smyslů, ale naslouchat je umění. (Mikuláštík, 2003, s. 98). Pavlíčková (2008, s. 25) vymezuje naslouchání jako intelektuální a emocionální proces, jehož cílem je nalezení správného názoru a pochopení věcí. Efektivní naslouchání nastává tehdy, když posluchač dokáže rozpoznat názor druhého a rozumí mu. Tubbs, Moss (1991, s ) říkají, že slyšet a naslouchat zdaleka nejsou synonyma. Naslouchání dále zahrnuje pozornost, porozumění a zapamatování. Aktivní naslouchání úzce souvisí s výše zmíněnou zpětnou vazbou. Bez něj je jen těžko možné podat odpovídající zpětnou vazbu, komunikace není propojena, společný dialog se mění na dva samostatné monology a výsledný efekt může být nulový. Verbální vyjadřování je samozřejmě také velmi podstatnou komunikační dovedností. Podle Hlouškové (1998, s. 41) se lidé často domnívají, že když umí mluvit, umí tedy i komunikovat. Srozumitelnost a přesvědčivost projevu jsou velmi důležité prvky mluvené komunikace, ovšem nezaručují úspěch, pokud chybí snaha porozumět druhým. Janda (2004, s. 81) uvádí jako vrchol komunikačních dovedností umění pochválit a pokárat. Podle něj chce být každý člověk pochválen. Je třeba se držet několika zásad, například chválit okamžitě a často, chválit nejen dosažené cíle, ale i snahu a částečné úspěchy. Dokonce i správná kritika může dotyčného potěšit. Pravidelná pochvala může fungovat jako účinný motivační nástroj. 2.5 Problémy v komunikaci Podle Mikuláštíka (2003, s ) jsou komunikační krize charakteristické zejména tím, že se objevují nenadále, neočekávaně a v nejnevhodnějších chvílích. Dochází k nim v okamžiku, kdy je narušena forma porozumění a shody. Může to být způsobeno třemi faktory, a to nevhodným chováním na pracovišti (diskriminace, kouření, pití alkoholu), důsledky takového chování (stížnosti, kritika), dalšími formami nechtěného negativního působení na pracovišti (tělesný zápach, neadekvátní reakce). Takové situace zpravidla vyžadují včasný zásah managementu vyšetření situace a správná volba způsobu podchycení problému. Manažeři by měli být připraveni na různé formy problému a vědět, jak při jejich vzniku reagovat. Existují krize, které mohou mít celopodnikový charakter (problémy s výrobky, sociální, politické problémy), pro ty by měl být připraven celý tým pracovníků.

20 Literární přehled 20 V běžném i pracovním životě se můžeme setkat s celou řadou komunikačních problémů. Patří mezi ně například kritika a konflikt, které mohou narušit pracovní proces. Podle Vymětala (2008, s. 153) je kritika v komunikaci vyjádřena posuzováním, hodnocením, zpochybňováním, negací nějakého výsledku činnosti, názoru nebo díla s výčtem chyb a nedostatků. Kritika často vyvolává negativní postoj, odmítání, nepřátelství nebo agresivitu. A to zejména proto, že může narušovat sebevědomí, ne vždy je objektivní a může být vnímána jako negace celého díla. Proto je třeba ji prezentovat vhodnou korektní formou. Mikuláštík (2003, s. 202) vymezuje kritiku jako nezbytnou součást života, tedy i pracovní aktivity. Je důležité ji podat v přiměřeném množství, jinak může snižovat sebevědomí kritizovaného. Chceme-li zaručit efektivnost kritiky, musíme zvolit vhodnou, kultivovanou formu. Je vhodné se zaměřit na kritizování konkrétních aktivit. Kritizovaný by měl být za něco nejprve pochválen, bude lépe přijímat následnou kritiku. Je-li to možné, kritizujeme formou opisu, výzvy nebo dotazováním. Je vhodné o problému diskutovat, vyslechnout názor protistrany, chválit sebemenší zlepšení. Kritika by neměla narušit spolupráci, ale naopak přispět k větší efektivitě výkonů. Oba autoři se shodují v tom, že kritika je všeobecně vnímána negativně. Je důležité ji předem promyslet a podat vhodným způsobem tak, aby se dosáhlo co nejvyšší efektivnosti. Při nesprávném uplatňování kritiky může situace vyústit až v konflikt. Podle Pavlíčkové (2008, s. 32) je konflikt střetem protichůdných sil na cestě k cíli. Konflikt sám o sobě není negativním jevem, negativně v něm působí nejistota, strach a agrese. Konflikty jsou také zdrojem žádoucích změn, řeší nahromaděné problémy, zabraňují stagnaci, udržují zájem, uvolňují napětí. Konflikty se dělí na intrapersonální (vnitřní konflikt jednotlivce) a interpersonální (mezi lidmi navzájem). Pavlíčková (2008, s. 33) rozlišuje pět základních strategií řešení konfliktu: Konkurence Vyhýbání se o Strategie typu výhra prohra. o Cílem je vyhrát. o Strategie typu prohra prohra. o Cílem je vyhnout se konfliktu. o Tento způsob není efektivní, protože konflikt se stále odkládá, a tím je jeho řešení stále více obtížnější.

21 Literární přehled 21 Přizpůsobení se Kooperace Kompromis o Strategie typu prohra výhra. o Cílem je nerozzlobit si protivníka v konfliktu. o Zde je velmi pravděpodobné, že protivník využije naší laskavosti a přelstí nás. o Strategie typu výhra výhra. o Cílem je konflikt vyřešit společně. o Konflikt by měl vyústit v konsensus, dohodu, aby byli oba účastníci spokojeni. o Cílem je rychle a bez potíží dosáhnout domluvy. o Jedná se spíše o rychlé než účinné řešení, ne vždy je zcela vhodné. Často využívaný kompromis není vždy efektivní. Ideálním způsobem řešení konfliktů je společné řešení problému, tedy kooperace. Je náročnější na čas, ale řešení je dlouhodobé a efektivní (Pavlíčková, 2008, s. 33). V současné době se objevují i alternativní řešení konfliktů. Je vhodné je využít, pokud si účastníci konfliktu již dále neví rady s jeho řešením. Mediace je moderní způsob řešení konfliktů, který umožňuje jeho trvalé ukončení. Výsledkem procesu mediace je konsensus. Mediace znamená jednat, ne se hádat. Obě strany opravdu chtějí dosáhnout řešení, díky tomu bývá tento způsob úspěšný až v 80 % případů (Pavlíčková, 2008, s. 36). 2.6 Komunikace ve firmě Na firemní komunikaci můžeme pohlížet ze dvou hledisek, a to jako na komunikaci uvnitř firmy a na komunikaci firmy s okolím. Podle Holé (2006, s. 4) fungování firmy a dosahování zisku vyžaduje neustálý proces oboustranného proudění informací z okolí dovnitř podniku a naopak z podniku do okolí. Komunikace s okolím je velmi podstatnou částí firemní komunikace. Často jí je věnováno více pozornosti na úkor vnitropodnikové komunikace, která je potom opomíjena. V současnosti již existuje řada školení, která mají za cíl zefektivnit interní komunikaci. Využívají zejména zkušeností ostatních firem. Tak se ostatní mohou vyvarovat chyb a naopak využít osvědčené nápady. Další možností je požádat o pomoc agenturu, která se vnitropodnikovou komunikací přímo zabývá

22 Literární přehled 22 a je schopna pomoci dané konkrétní firmě. Oba způsoby jsou ovšem nákladné vyžadují snahu, čas a finance. Holá (2006, s. 4) je toho názoru, že firemní komunikace je nástrojem, kterým manažeři mohou ovlivňovat pracovní postoje, aktivitu a chování pracovníků. Využívají k tomu své mocenské autority, vhodně uplatňovaného stylu vedení, účinné metody motivace a odměňování. Firma svou interní komunikací vytváří prostředí pro spolupráci všech pracovníků a ovlivňuje dosahování cílů a prosperity. Hloušková (1998, s. 9 10) uvádí, že komunikace uvnitř firmy může probíhat například mezi nadřízenými a podřízenými, mezi spolupracovníky, mezi jednotlivými organizačními jednotkami. Autorka zdůrazňuje vliv mimoslovní komunikace na jednání uvnitř firmy. Mimoslovní komunikaci vnímá ve smyslu všeho, co s firmou jakkoliv souvisí, například pověst firmy a managementu, firemní vize, tradice, strategie a cíle firmy, kultura pracovního prostředí, pravidla odměňování. 2.7 Funkce a cíle interní komunikace Podle Vymětala (2008, s. 263) je k dosažení bezproblémové interní komunikace nutné vytvořit jasnou komunikační strategii. Zdůrazňuje, že komunikace musí fungovat ve všech směrech a nesmí chybět zpětná vazba. Při formulaci komunikační strategie je vhodné vycházet ze základních funkcí vnitropodnikové komunikace. Vymětal (2008, s. 263) uvádí následující funkce interní komunikace: Umožňuje spolupracovníkům výměnu informací. Napomáhá rozlišení členů a nečlenů organizace. Umožňuje informovat zaměstnance a manažery o firemních cílech a způsobech jejich dosažení. Pobízí zaměstnance a manažery k hledání a nacházení nových řešení a postupů, které přispějí k plnění strategických cílů organizace. Holá (2006, s. 21) definuje čtyři cíle interní komunikace: Zajištění informačních potřeb pracovníků a informační propojenost firmy. Zajištění vzájemné spolupráce, dosažení porozumění ve společných cílech. Vedení k žádoucím postojům a pracovnímu chování, zajištění stability a loajality pracovníků.

23 Literární přehled 23 Neustálé udržování zpětné vazby, zdokonalování komunikace uvnitř firmy. Základní cíle si firma definuje sama, měla by však vždy myslet zejména na dostatečnou informovanost svých pracovníků. Ti by měli znát své kompetence, postoje a očekávání firmy, aby se předešlo případným nedorozuměním, ať už uvnitř firmy nebo ve vztahu k okolí (Holá, 2006, s ). 2.8 Rozdělení komunikace v organizaci Podle Vymětala (2008, s. 264) se v rámci organizace komunikace rozděluje podle komunikačních kanálů na horizontální, vzestupnou a sestupnou. Sestupná jedná se o přenos informací z vyšší organizační jednotky k nižší (od nadřízeného k podřízenému). Využívá příkazy v písemné i ústní formě, oběžníky, směrnicemi apod. Vzestupná směřuje z nižšího organizačního stupně k vyššímu (od podřízeného k nadřízenému). Realizována například diskuzemi na poradách. Horizontální komunikace do této kategorie se řadí zejména komunikace pracovníků na stejné organizační úrovni, pracovníků jednoho týmu, ale i některé případy komunikace pracovníků na odlišné organizační úrovni (např. technický ředitel a vedoucí provozu). Tento typ je vhodný pro plynulé zabezpečení základních činností ve firmě. Nevýhodou je zanedbávání skutečnosti, že týmem jsou všichni pracovníci organizace bez ohledu na jejich pozici. V organizacích se využívá zejména výše zmíněná formální komunikace, která se řídí různými interními pravidly. Pro chod firmy je neméně důležitá i neformální komunikace, například ve formě krátkých rozhovorů s kolegy. Zaměstnanci mají možnost se alespoň na chvíli uvolnit od předepsaných pravidel komunikace (Vymětal, 2008, s. 264). O neformální komunikaci hovoří Tubbs, Moss (1991, s ). Uvádí i druhou stranu neformální komunikace, a to tzv. šuškání v důsledku nedostatku informací. Zaměstnanci se v obavě o své zaměstnání snaží získat informace z různých zdrojů, neformálně si předávají sdělení, která většinou nejsou vůbec pravdivá. Dále mohou mluvit o věcech, které nesouvisí s jejich pracovní činností a tím ztrácet cenný čas. Vedení by takovýmto situacím mělo předcházet dostatečnou informovaností, aby se neformální komunikace zachovala na přijatelné úrovni.

24 Literární přehled Formy a prostředky komunikace Komunikace může mít formu osobní, písemnou nebo elektronickou. Nelze jednoznačně stanovit, která z nich je nejefektivnější. Je třeba zvážit situaci, okolnosti a následně zvolit takovou formu komunikace, která se zdá být pro daný případ nejvhodnější. Jako nejúčinnější se jeví osobní forma komunikace. Nespornou výhodou oproti ostatním je možnost interakce, probíhá obousměrně (tváří v tvář). Téměř okamžitě můžeme získat zpětnou vazbu, vyhnout se komunikačnímu šumu, případným nedorozuměním a konfliktům. Při osobní komunikaci je možné sledovat i neverbální projevy, které napomáhají lepší srozumitelnosti sdělení. Zároveň mu dodávají vetší důvěryhodnost, protože není snadné je oklamat. Nevýhodou v porovnání s ostatními je jistá časová náročnost. Mnohdy se ale vyplatí zajít si vzniklý problém osobně prodiskutovat (Hloušková, 1998, s ). Výhodou písemné komunikace je možnost doručení sdělení velkému množství příjemců v krátkém časovém úseku. Využívá se také pro oficiální firemní dokumenty a dále pro uchování důležitých informací, jako jsou například výsledky z porad. Vymětal (2008, s ) uvádí několik zásad pro písemnou komunikaci. Zřetelnost, kterou lze docílit jednoduchým a přímočarým vyjadřováním, používáním krátkých vět a běžných hovorových obratů. Pomocí kontroly písemnosti docílíme úplnosti. Dalším požadavkem je stručnost. Sdělení by mělo obsahovat úvod, hlavní část a závěr. Vysokou vypovídací hodnotu má správnost, ať už ve významu bezchybné gramatiky nebo spolehlivých faktů. V neposlední řadě stojí zdvořilost písemného sdělení. Elektronicky lze dnes komunikovat jak písemně, tak ústně. Nespornou výhodou je rychlost komunikace a možnost okamžité zpětné vazby. Přestože je elektronická komunikace v mnohém efektivní, neměla by zcela nahrazovat osobní komunikaci, která je stále nezastupitelná (Holá, 2006, s. 66). Existuje velké množství prostředků komunikace, které úzce souvisí s formami komunikace. Holá (2006, s ) definuje řadu komunikačních prostředků využívaných ve firmách. Nejčastěji využívanými jsou například: rozhovor, porada, telefonický rozhovor, nástěnka, firemní časopis, dopis,

25 Literární přehled 25 intranet, firemní rozhlas, výroční zprávy, společenské akce Porady Všechny problémy nutně nevyžadují svolání porady. Je vhodné promyslet efektivnost tohoto nástroje k danému problému, aby se místo řešení dané záležitosti nejednalo jen o ztrátu času přítomných pracovníků (Mikuláštík, 2003, s. 224). Podle Šulera (2008, s. 3) porada není monologem vedoucího k podřízeným. Zároveň ale nemůže dojít k situaci, že každý vyjádří svůj zdlouhavý osobní názor a nedospěje se k žádnému výsledku. Autor je zastáncem pečlivé přípravy. Podle něj je základem efektivní porady stanovení cíle, účelu, vhodné formy a obsahu. Následně je potřeba naplánovat, jakým způsobem bude cíle dosaženo. Podle předem stanoveného harmonogramu je možné kontrolovat průběh porady a tím i plnění cíle. Šuler (2008, s. 3 6) rozlišuje několik typů porad: Operativní cílem je hledání řešení konkrétního problému, často se překážka odstraní velmi rychle. Výrobní svolává se pro zajištění bezproblémového chodu výroby, důležité je předání potřebných informací. Probíhá většinou v pravidelných intervalech ve sjednaný den a čas. Manažerská cílem je zajištění dlouhodobé efektivnosti a chodu firmy. Je svolávána taktéž v pravidelných intervalech ve stejném zastoupení. Řešitelská koná se účelně podle potřeby. Jejím cílem je řešení závažného problému nebo produkce nových nápadů. Kontrolní cílem je kontrola plánu, odchylek od plánu, případné řešení a náprava problému. Tento typ porady vyžaduje pečlivou přípravu. Krizová má za cíl přijetí takového rozhodnutí, které zamezí vzniku krize ohrožující cíle organizace. Pro tyto situace by měl být vymezen tzv. krizový štáb. Strategická úkolem je přijetí dlouhodobých strategických cílů. Tato porada může být až celodenní, účastníci jsou manažeři, vedoucí pracovníci, specialisté.

26 Literární přehled Firemní časopis Firemní časopis (zpravodaj) je ze strany zaměstnanců oblíbeným informačním médiem. Častěji než v malých firmách je využíván ve větších výrobních podnicích. Základem je zkušený, poctivý a objektivní vydavatel. Ten by měl vždy podávat pravdivé informace. Obsahem časopisu může být například zhodnocení minulých akcí, ohlášení akcí budoucích. Bývají zahrnuty i některé personální záležitosti jubilea, úspěchy, ocenění, představení nových zaměstnanců. Ve velkých firmách, kde se všichni osobně nesetkávají, je vhodné věnovat prostor představení vedoucích pracovníků, manažerů. Firma může využít tohoto média k objasnění firemních cílů a strategií. Neměl by chybět prostor pro zodpovězení případných dotazů. Je možné zařadit příspěvky řadových pracovníků. Firemní časopis se dnes vydává i elektronicky. Všeobecně je tento prostředek komunikace považován za velice přínosný. Zaměstnanci si jej vždy rádi přečtou, protože obsahuje informace, které se jich přímo týkají. Zajímají je příspěvky svých spolupracovníků, budoucí plány firmy. Zpravodaj u zaměstnanců vzbuzuje pocit zájmu ze strany vedení. Pracovníci si jej mohou přečíst kdykoliv, ať už v papírové nebo elektronické podobě (Holá, 2006, s. 68) Prostředky elektronické komunikace Elektronická komunikace se s rozvojem počítačové techniky a internetu velice rychle zaběhla. Pravděpodobně největší předností je právě rychlost přenosu zpráv. Pomocí elektronické pošty je možné okamžitě přenést písemnou zprávu. Vytlačuje tak například nutnost využití klasické listovní pošty, která k přenosu informací vyžaduje větší úsilí a delší časový úsek. Nespornou výhodou zasílání ů oproti telefonátu je fakt, že příjemce si zprávu přečte v okamžiku, kdy není zaneprázdněný a má tedy čas si v klidu přečíst příchozí zprávu a promyslet svoji odpověď. Zpráva i odpověď zůstává uložena v ové schránce, je možné ji zpětně dohledat. Tímto prostředkem je vhodné řešit drobné záležitosti, které by například osobním setkáním zbytečně zdržovaly obě zúčastněné strany. U závažnějších problému ovšem ani elektronická komunikace nesmí vytlačit komunikaci osobní (Štěpánek, 2005, s ). Výhodou elektronické pošty je kromě rychlosti přenosu zprávy například to, že umožňuje připojení přílohy ke zprávě nebo například přeposílání sdělení, což značně šetří čas. Na druhé straně existují i nevýhody elektronické pošty. Technika může selhat a zpráva nemusí být včas doručena, často je opomíjena zdvořilost, gramatická správnost nebo úprava textu (Vymětal, 2008, s ).

27 Literární přehled 27 Holá (2006, s. 66) uvádí, že hojně využívané při poradách a školeních jsou dnes i audiovizuální prostředky (dataprojektory, televize apod.). Téměř samozřejmostí se stávají počítačové prezentace promítané za pomocí dataprojektoru. Cílem je, aby si účastníci zapamatovali co nejvíce informací, které jsou prezentovány ústně, písemně i graficky. V řadě podniků se zažilo využívání chatu a programů umožňujících přenos hlasu a obrazu pomocí internetu, i přestože se stále nejedná o oficiální prostředek komunikace ve firmách. Tyto programy šetří čas snad ještě více než klasická elektronická pošta, je zde možnost okamžité zpětné vazby, některé jsou k dispozici i zdarma. Je vhodné je využívat pro zasílání krátkých informačních zpráv, k dohodě schůzky apod. Nehodí se zde písemně projednávat důležité firemní informace. Některé programy umožňují tzv. videokonference připojení více účastníků do jednoho hovoru s možností přenosu jak hlasu, tak obrazu. Účastníci přitom mohou být na různých místech (Holá, 2006, s ). Problémem souvisejícím s používáním chatu ve firmách je obtížná kontrola tohoto způsobu komunikace. Žádoucí je, aby se chat využíval v rámci podniku k firemní komunikaci se spolupracovníky. Zaměstnanci takto ale často komunikují v rámci pracovní doby i s kamarády, rodinou. Řada firem proto zavádí pro elektronickou komunikaci své vnitřní normy, které by měly zamezit komunikování informací, které nesouvisí s pracovní činností, jsou neetické apod. Stanovují například také formální úpravu elektronické zprávy (Vymětal, 2008, s ) Pracovní skupina, tým Mikuláštík (2003, s. 177) říká, že skupinu tvoří minimálně dva lidé, kteří se navzájem ovlivňují. Nestačí však náhodná dvojice lidí. Musí mít společný úkol, cíl, normy a vzájemně o sobě vědět jako o členech skupiny. Podle Mikuláštíka (2007, s. 292, 294) je pracovní skupina sestavena institucionální cestou, je určena k plnění cílů firmy. Podobu pracovní skupiny udává organizace pracovišť a organizační struktura dané firmy. Je zajištěn tok informací ve směru horizontálním i vertikálním. Fungují tedy vztahy nadřízenosti a podřízenosti, pracovníci mají zadané úkoly. Je stanoven systém hodnocení a kontroly jednotlivých zaměstnanců i celých skupin. Pracovní skupiny obvykle nejsou homogenní, členové se odlišují věkem, vzděláním, bydlištěm apod. Vyvíjí se zde i neformální vztahy, které zajišťují dobrou atmosféru a následně kvalitní pracovní výsledek. Členové by měli být schopni spolu komunikovat, spolupracovat a vzájemně se respektovat, společně rozhodovat o skupinových

28 Literární přehled 28 cílech a způsobech, jak jich mohou dosáhnout. Pozice ve skupině bývá utvářena na základě míry oblíbenosti a míry osobní moci. V současnosti se k zefektivnění interní komunikace využívá týmové spolupráce. Pracovní skupina a tým mají některé společné vlastnosti, ale ne každá skupina je tým. Pro tým je charakteristické, že jeho členové mají společný cíl, činnosti jednotlivců na sebe navazují a jsou na sobě závislé. Vedle pracovních rolí jsou členové také nositeli týmových rolí. Jedná se o způsob, jakým se její nositel zapojuje do spolupráce s ostatními členy týmu. Týmové role jsou ovlivněny osobnostními vlastnostmi jedince, každý zde může uplatnit svoji tvořivost a přispět k efektivnímu řešení (Mikuláštík, 2003, s ). Pavlíčková (2008, s ) uvádí odlišnosti pracovních skupin a týmů: Pracovní skupina má svého vedoucího, kterého stanoví organizační pravidla podniku. Je zodpovědný za výsledek práce. Tým během své práce může přenášet vedoucí roli na různé členy podle znalostí a zkušeností s daným problémem. Charakteristická je vzájemná odpovědnost členů za výsledek, neformálnost, demokracie. Efektivnost týmové spolupráce spočívá v aktivní účasti všech členů. Každý může uplatnit svoje silné stránky a připadat si přínosný. Členové se snaží vzájemně dohodnout, všichni nesou odpovědnost, a to je motivuje k lepším výkonům (Pavlíčková, 2008, s ). Podle Vymětala (2008, s ) je tým malá skupina lidí se vzájemně se doplňujícími dovednostmi, členové mají společný pracovní cíl, přístup k práci a odpovědnost. Uvádí optimální velikost týmu 5 9 členů, přičemž minimální počet jsou 3 a maximální počet 20 členů. Úspěch týmu závisí kromě jiných schopností zejména na komunikačních dovednostech všech členů. Komunikace v týmu by měla být pravidelná, průběžná, bez chaotické improvizace Důležitost firemní komunikace Z dosavadních poznatků vyplývá, že nedostatky ve firemní komunikaci mohou mít za následky řadu dalších problémů v podobě konfliktů, nespokojenosti, neefektivnosti. Je třeba vytvořit vhodné podmínky pro volný pohyb informací ve všech směrech v rámci celého podniku. Nejedná se jen o přenos informací potřebných k momentálně vykonávané činnosti, ale především o celkový systém komunikace ve firmě motivující zaměstnance k vyšší produktivitě a efektivnosti výroby. Všichni musí přesně vědět, co se od nich očekává, jak jejich práce ovlivňuje chod oddělení, popřípadě celého podniku. Stejně tak důležité je poskytovat

29 Literární přehled 29 zpětnou vazbu k odvedené práci, vzbuzovat pocit zájmu o zaměstnance. Pokud cítí, že je jejich práce nepostradatelná, jsou motivováni k lepšímu výkonu (Hloušková, 1998, s ). Hagemannová (1995, s. 53) sdílí podobný názor. Podle ní zaměstnanci potřebují vědět, co přesně se od nich očekává a jak moc se dění uvnitř i vně podniku dotýká jejich vlastní práce. Hloušková (1998, s ) uvádí úskalí v komunikaci manažerů i řadových pracovníků. Často prý říkají to, co je pro ně výhodné a bezpečné. Takové informace ale vždy nejsou zcela pravdivé. Naopak pracovníka, který bez ostychu říká pravdu vnímají ostatní jako nepříjemného a nežádoucího. K docílení otevřenosti ve firmě by si měli vedoucí pracovníci vážit jakéhokoliv názoru a nápadu druhého, neútočně sdělovat svoje názory a pocity, oceňovat a povzbuzovat všechny, kteří se snaží přispět k atmosféře bezpečí. Právě vrcholové vedení je odpovědné za bezproblémovou vnitropodnikovou komunikaci. Pokud se budou zaměstnanci cítit bezpečně, dostatečně informováni a motivováni, budou se svou prací s největší pravděpodobností spokojeni.

30 Vlastní práce 30 3 Vlastní práce 3.1 Představení společnosti Historie firmy Firma Igor Láník Techservis Boskovice, fyzická osoba, funguje v Boskovicích od roku Hlavním předmětem činnosti je výroba pomocných materiálů pro slévárenský a metalurgický průmysl. Firma začínala se čtyřmi zaměstnanci, základním produktem byly slévárenské nátěry, mazací a separační prostředky, žáruvzdorné keramické tvarovky a pěnokeramické filtry značky VUKOPOR. Původní výrobní technologie byla převzata z Výzkumného ústavu keramiky v Rájci-Jestřebí a rozsah výroby činil jen několik set tisíc filtrů ročně. Hlavními odběrateli byli zejména slévárny a hliníkárny v bývalém Československu, Polsku a Německu. Postupně se rozšiřoval sortiment, začalo se více vyvážet na evropské trhy i do zámoří, rostl objem výroby zejména keramických filtrů. V roce 2003 došlo k přesídlení vedení firmy do nových prostor a byla zahájena výroba lisované keramiky pro přesné lití. Do výrobního sortimentu se postupně zaváděly nové druhy filtrů značky VUKOPOR. V oblasti prodeje mazacích a separačních prostředků byla v tomto roce navázána spolupráce s firmou Tribo-Chemie. V roce 2007 byla zprovozněna nová výrobní hala, která znásobila výrobní kapacity keramických filtrů. Obrat firmy činil téměř 15 milionů EUR. Většina zboží je určena k exportu do více než čtyřiceti zemí světa. Jedná se například o státy EU, Indii, Rusko, Izrael, USA, Turecko, Ukrajinu, Malajsii, Austrálii, Bahrajn, Egypt a další. V této souvislosti došlo ke změně vizuálního stylu firmy zjednodušení názvu, loga firmy (obr. 2, obr. 3). Od roku 2008 se firma zaměřuje především na výrobu nových druhů filtrů a lisované keramiky. Vlastní technický vývoj rozvíjí světové trendy. Realizují se nové projekty, které se snaží o uplatnění pěnové keramiky v petrochemickém, automobilovém, potravinářském nebo stavebním průmyslu. Specialita firmy dekorativní interiérová svítidla jsou příkladem neslévárenského využití pěnokeramiky (Historie firmy, 2008). S příchodem hospodářské krize poklesl odbyt, bylo nutné propustit řadu pracovníků. V současné době se odbyt znovu navyšuje a zřizují se nová pracovní místa.

31 Vlastní práce 31 Obr. 2 Původní logo firmy (Historie firmy, 2008) Obr. 3 Nové logo firmy (Historie firmy, 2008) Předmět činnosti Hlavním předmětem činnosti je výroba pěnových keramických filtrů (obr. 4) registrované značky VUKOPOR, které jsou určené k filtraci tekutého kovu ve slévárnách a hutích. Pěnové keramické filtry jsou charakteristické složitým labyrintem pórů. Labyrint vzniká nanesením keramické hmoty na polyuretanovou pěnu. Konkurenční výhodou jsou produkty charakteristické homogenní 3D otevřenou strukturou pórů. Kvalita produktů se projevuje především při náročnějších podmínkách lití při vyšší teplotě a tlaku. Výrobky je možné přizpůsobit požadavkům zákazníků (Keramické filtry, 2008). Žáruvzdorná keramika (obr. 5) je doplňkovým programem k výrobě pěnokeramických filtrů. Keramické tvarovky spolu s pěnovými filtry zpravidla vytváří ucelené filtrační řešení pro různé typy slévárenských technologií (Keramické tvarovky, 2008). Obr. 4 Pěnové keramické filtry VUKOPOR (Keramické filtry, 2008)

32 Vlastní práce 32 Obr. 5 Lisovaná keramika (Keramické tvarovky, 2008) Organizační struktura firmy K pracovalo ve firmě 160 zaměstnanců, spadá tedy do kategorie středně velký podnik. Převážnou většinu zaměstnanců tvoří výrobní dělníci, v současnosti pracuje 40 zaměstnanců na pozici technicko-hospodářský pracovník (dále jen THP). Organizační schéma firmy znázorňuje obr. 6. V rámci podniku existuje pět úseků ekonomický úsek (obr. 7), obchodní úsek (obr. 8), výrobní úsek (obr. 9), technický úsek (obr. 10) a úsek řízení jakosti (obr. 11). Pracovníci zde mezi sebou komunikují zejména osobně a na poradách.

33 Vlastní práce 33 Obr. 6 Organizační schéma firmy (Interní materiály firmy) Obr. 7 Organizační schéma ekonomického úseku (Interní materiály firmy)

34 Vlastní práce 34 Obr. 8 Organizační schéma obchodního úseku (Interní materiály firmy) Obr. 9 Organizační schéma výrobního úseku (Interní materiály firmy) Obr. 10 Organizační schéma technického úseku (Interní materiály firmy)

35 Vlastní práce 35 Obr. 11 Organizační schéma úseku řízení jakosti (Interní materiály firmy) 3.2 Používané formy a prostředky komunikace S firmou Igor Láník Techservis Boskovice jsem se poprvé seznámila v roce V letních měsících jsem zde pracovala jako brigádnice. Organizační struktura firmy je velmi členitá, pracuje zde mnoho výrobních dělníků. Průzkum týkající se interní komunikace se mi zdál pro podnik přínosný, proto jsem se rozhodla pro oslovení této firmy. Právě znalost pracovní činnosti, prostředí a atmosféry ve firmě mi při práci pomohla. Po úvodním rozhovoru a konzultaci tématu s vedením firmy mi výrobní i výkonný ředitel spolupráci schválili. Nadále jsem jednala především s výrobním ředitelem, který mi poskytoval podklady, odpovídal na veškeré dotazy a pomohl mi při dotazníkovém šetření. Potřebné informace jsem získala na základě rozhovorů, dále z firemních materiálů, zejména z webových stránek firmy a z podnikového zpravodaje. Zde byl ke konci roku 2009 zmíněn připravovaný průzkum vnitropodnikové komunikace (příloha B). V podniku jsou využívány všechny tři formy komunikace osobní, písemná i elektronická. Objevují se zde zejména tyto prostředky komunikace: osobní rozhovor, telefonický rozhovor, porada, směrnice, podnikový zpravodaj, nástěnky, ,

36 Vlastní práce 36 intranet, školení, kulturní, sportovní akce, firemní oblečení. Pro každodenní komunikaci uvnitř firmy využívají THP zejména osobní a telefonický rozhovor, elektronickou poštu. Přímo ve výrobě převládá osobní komunikace, dále vzkazy na nástěnkách. V podniku existuje také intranet. Zde jsou uloženy firemní materiály a dokumenty. Je určen zejména pro THP. Podle potřeby jsou vydávány a aktualizovány firemní směrnice, které se zabývají různorodými tématy, například práce přesčas, bezpečnost práce a další technické záležitosti existují směrnice pro jednotlivé výrobní stroje. Pro všechny zaměstnance se jedenkrát ročně koná školení týkající se bezpečnosti práce, požární ochrany, systému řízení jakosti ISO (kontrola a hodnocení jakosti výroby). Podnik od loňského roku využívá dotační program s názvem Vzdělávejte se. Cílem programu je pomoc firmám, které mají v souvislosti s hospodářskou krizí méně zakázek, aby místo propuštění a zkracování úvazků vysílali své zaměstnance na školení a vzdělávání. Po absolvování má zaměstnanec v případě propuštění větší šanci uplatnit se na trhu práce. Firma této možnosti využívá pro zvyšování kvalifikace v oblasti svařování, prevence rizik, jazykových znalostí, obsluhy plynových zařízení a manipulační techniky. Podnik každoročně pořádá pro své zaměstnance a jejich blízké společenské akce. V zimě je to vánoční setkání, v létě akce s dětmi v místním westernovém městečku. Ve firmě se vytvořilo také kuželkářské družstvo, občas se uskuteční i utkání v bowlingu nebo fotbalový zápas. Tyto akce přispívají k utužení pracovního kolektivu. Firemní oblečení je také jistým prvkem komunikace. Může například přispívat k lepšímu postoji zaměstnanců k firmě nebo působit lépe při komunikaci se zákazníkem, dodavatelem, veřejností apod. Ve firmě Igor Láník Techservis Boskovice dostávají zaměstnanci oblečení s logem firmy ve firemních barvách tmavě modrá s bílou nebo bledě modrou. Na oblečení mají nárok všichni výrobní dělníci, ti dostávají tričko, montérky, obuv, dále to může být mikina, bunda a čepice. THP dostávají polokošile, kalhoty, obuv, mikinu, bundu. Pracovníci obchodního úseku nosí firemní košile. Podle interního předpisu oblečení dostávají jedenkrát ročně, náhrada za opotřebené kusy je možná kdykoliv.