NÁBOŽENSKÉ SEKTÁŘSTVÍ

Transkript

1 NÁBOŽENSKÉ SEKTÁŘSTVÍ Mgr. Marie Sedláčková CHCI POMÁHAT BEZ ROZDÍLU ANEB JAK NA SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY, CZ.1.07/3.2.13/

2 NÁBOŽENSKÉ SEKTÁŘSTVÍ Mgr. Marie Sedláčková CHCI POMÁHAT BEZ ROZDÍLU ANEB JAK NA SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY, CZ.1.07/3.2.13/

3 OBSAH 1 Úvod do problematiky náboženského sektářství 4 2 Pojem sekta, kult, nová náboženská hnutí, církev Etymologie slova sekta Definování pojmu sekta z hlediska religionistiky Definování pojmu sekta z hlediska sociologie Definování pojmu sekta z hlediska psychologie Definování pojmu nová náboženská hnutí Typologie a taxonomie nových náboženských hnutí (NNH) 11 3 Znaky sekty 13 4 Přístupy k novým náboženským hnutím Akademický přístup Apologetický (obranný) přístup Antikultovní a kontrakultovní hnutí (přístup) Historie antikultovního a kontrakultovního hnutí Terminoligie: kult, sekta, brainwashing 20 5 Aktivity, přístupy v České republice Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů (SSSNNS) 23 6 Co dělat, když zjistíme, že je náš blízký člověk v sektě? Podobnosti, paralely členství v sektě a závislosti na omamných látkách Poradenství v oblasti náboženského sektářství typů klientů poradenství Cíle poradenství Metoda poradenství Poradce klient příbuzný Poradce klient odpadlík Co mohu udělat jako laik? 32 7 Hromadné sebevraždy u sekt ve 20. století Svatyně lidu Davidovská větev adventistů sedmého dne Řád Chrámu slunce Shrnutí 40 8 Náboženská společnost Svědkové Jehovovi 42 9 Scientologická církev Inspirační zdroje scientologie Symboly Scientologické církve 50 2

4 9.3 Sociální, charitativní, humanistické a obchodní aktivity Scientologické církve Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů (Mormonismus) Hnutí Hare Kršna Satanismus Typologie satanismu: Náboženský satanismus - antináboženství Mravní satanismus - satanismus jako antimorálka Kulturní satanismus - satanismus jako antikultura Satanismus Imanuelité Poetrie Církev sjednocení (Moonova církev) Cíl, smysl Božský Princip (Moonova kniha) Pravidla, názory, v co věří Zajímavosti Šíření Budoucnost Víra Bahá í Osho Postavení náboženských společností v České republice Přehled o datu registrace církví a náboženských společností a svazů církví a náboženských společností Církve a náboženské společností registrované podle zákona č. 308/1991 Sb Církve a náboženské společností registrované podle zákona č. 3/2002 Sb Svazy církví a náboženských společností registrované podle zákona č. 3/2002 Sb Podané návrhy na registraci církve a náboženské společnosti a svazu církví náboženských společností Církve a náboženské společností, které nebyly registrované podle zákona č. 3/2002 Sb Použité zdroje 86 3

5 1 ÚVOD DO PROBLEMATIKY NÁBOŽENSKÉHO SEKTÁŘSTVÍ Účelem tohoto kurzu je seznámit účastníky s méně známými náboženskými skupinami, s nimiž se mohou setkat na území České republiky. Kromě tradičních náboženských společností se u nás vyskytuje i množství společností, které jsou v naší kulturní oblasti vnímány jako netradiční, alternativní či nové. Rozdíl mezi kvalitní a nekvalitní náboženskou společností, hnutím či církví lze obecně definovat na základě mnoha znaků a působení náboženské společnosti na člověka. Kvalitní náboženská společnost své následovníky, stoupence vede dál k rozšíření obzorů, k přijímání podnětů z vnějšku, k promýšlení souvislostí, sebereflexi, k dospělé a odpovědné víře. Nekvalitní náboženská společnost, sekta má naopak zájem na tom, aby její členové zůstali dětmi, a to jak ve smyslu duševní, tak duchovní zralosti, neboť dětská mentalita je pro ni z hlediska ovládání nejvýhodnější. Dále je třeba vzít v úvahu, že každá náboženská společnost nese na začátku svého působení rysy, pro něž může být považována za sektu. Její skutečná kvalita se projeví až tehdy, kdy dané společenství již není tak zcela nové a kdy je již možno poznat, zda se vyvíjí zdravě, či nikoli. Veřejnost a politiky v posledních staletí znepokojuje jev náboženského sektářství. V poslední době je často vedena diskuse v souvislosti se zákonem o postavení církví a náboženských společností v České republice. Slovo sekta bylo, je a zřejmě i bude používáno poměrně často. Toto slovo zní pejorativně a většina lidí si pod ním zřejmě ihned představí něco nebezpečného, něco, čemu je třeba se bránit, nebo ještě lépe úplně vyhnout. Tragické případy vražedného a sebevražedného násilí, např. sarinový útok sekty Óm šinrikjó v tokijském metru, sebevražda členů sekty na ranči Apokalypsa v Texasu atd., jsou zneužívány proti všem atypickým, novým směrům a hnutím. Je tomu ale skutečně tak? Opravdu se lidé musí bát, jakmile je toto slovo vyřčeno? Problémem je, že málokdo z nás ví, co pojem sekta značí, jak jej používat, zkrátka tomuto slovu patřičně nerozumíme. Nelze přehlédnout, že bulvární senzacechtivé publikace, doplněné dezinformacemi z médií, mají mnohdy silnější vliv na formování postojů a názorů lidí o náboženské scéně než kvalitní odborná literatura. Tyto postoje k novým náboženským hnutím obecně pak vykazují jistou dávku intolerance a xenofobie ke všem novým náboženským hnutím, i některým velkým světovým náboženstvím. Našim cílem bude, podívat se blíže na tento pojem a to nejen z hlediska etymologického, ale především z hlediska akademického, tedy z pohledu religionistiky, sociologie a psychologie náboženství, popřípadě teologie. Budeme se zabývat znaky, charakteristický- 4

6 mi projevy sekt, jejichž pomocí je pak možno danou náboženskou společnost individuálně posuzovat, přístupy k náboženskému sektářství (např. antikultovní a kontrakultovní hnutí), typologií nových náboženských hnutí apod. Připomeneme si destruktivní sekty, kulty či skupiny, které na sebe upoutaly pozornost svým destruktivním chováním a hromadnými sebevraždami. Seznámíme se s právním postavením církví a náboženských společností v České republice. Druhá polovina kurzu je pak věnována skupinám, které nejsou příliš známé a tradiční a které, někdy právem, čelí podezření z toho, že jsou sektami. Teoretické seznámení s fenoménem náboženského sektářství a novými náboženskými hnutími bude doplněno o praktickou část (DVD, práce s věroučnými texty vybraných náboženských skupin, didaktické testy apod.) 5

7 2 POJEM SEKTA, KULT, NOVÁ NÁBOŽENSKÁ HNUTÍ, CÍRKEV 2.1 ETYMOLOGIE SLOVA SEKTA Slovo sekta pochází z latinského secta, které bývá odvozováno od: seco, secare = odřezávat, sekat (vychází z předpokladu původní jednoty) sequor, sequi = následovat učitele, kroužky žáků kolem učitele = následovnictvo Do evropských jazyků proniklo z latinského překladu Bible (Vulgáta, 4. století), kde v Novém zákoně je několikrát uvedeno jako překlad původního řeckého hairesis, ve významu výběrová skupina, náboženská nebo filozofická škola, strana, názor 1. Vývoj významu slova sekta v evropských jazycích vedl k tomu, že se ustálily dva základní významy: a) sekta jako výsledek jakékoli náboženské diferenciace, která se nevyhnula žádnému ze světových náboženství; b) sekta jako něco nebezpečného, odchylujícího se od norem většinové společnosti (pejorativní negativní náboj slova sekta). V diskusích kolem zmíněného označování nových náboženských hnutí a kolem protisektářských aktivit se postupně ukázalo, že výraz sekta není neutrální a pouze popisný. Je to ze sociologického hlediska etiketa. Označení nějaké náboženské skupiny za sektu je výrazem jejího negativního hodnocení. Kritici nové religiozity se snaží ospravedlnit užívání tohoto výrazu poukazováním na autoritářský charakter těchto směrů. Krajní pozici ve významovém spektru pojmu sekta tvoří takzvané destruktivní kulty. Jsou to náboženské společnosti, o nichž se ukáže, že reálně ohrozily bezpečí svých členů a jiných lidí. Jde o prokazatelné omezování lidské svobody, ponižování lidské důstojnosti, rozkladné působení na rodiny a podobná základní lidská společenství, škodlivý vliv na tělesné a duševní zdraví až po individuální nebo hromadné vraždy a sebevraždy. 1) I.O.Štampach. Náboženství v dialogu. Kritická studie na pomezí religionistiky a teologie. Praha: Portál, s

8 S používáním termínu sekta musíme být velmi obezřetní. Zmatek, nepřesnost, nejednoznačnost a nedostatečnost v definování pojmu sekta znamená, že netradiční a atypické náboženské společnosti, jež by mohly být i přínosem, jsou vyřazovány a ohrožovány tím, že se jim samovolně a nespravedlivě připisuje nebezpečný charakter. Je tedy třeba užívat termínu sekta s maximální opatrností. 2.2 DEFINOVÁNÍ POJMU SEKTA Z HLEDISKA RELIGIONISTIKY Religionisté se tomuto nejednoznačnému termínu raději vyhýbají a nahrazují ho neutrálními termíny bez emočního náboje např.: Pro nedávno odštěpenou nebo nově vzniklou náboženskou skupinu můžeme použít termíny nové náboženské hnutí, nová religiozita. K označení nekřesťanské či výrazně jinak křesťanské skupiny v křesťanském prostředí můžeme použít termín alternativní náboženství/religiozita, alternativní náboženské hnutí. Pro skupinu která nese některé znaky jako uzavřenost, autoritářství, fanatismus, selekce informací atd. můžeme použít termín autoritářská/uzavřená náboženská skupina/ společnost/organizace/církev. Chceme-li nějakou skupinu označit za nebezpečnou, použijeme termínů destruktivní/nebezpečná náboženská skupina/společnost/organizace, popř. destruktivní kult. 2.3 DEFINOVÁNÍ POJMU SEKTA Z HLEDISKA SOCIOLOGIE V minulém století vytvořil významný německý sociolog Max Weber hypotézu protikladnost ideálních typů: církev sekta. Ta se posléze stala velmi aktuálním tématem, kterým se dnes zabývá sociologie náboženství. Sociologové si všímají použití slova sekta zejména v souvislosti se vztahem k většinové společnosti (sociokulturní prostředí). Církev je charakterizována kladným vztahem ke společnosti, jejím institucím a hodnotám; církev je společenství s pevnou strukturou a příslušnost je obvykle získána pouhým narozením 7

9 Sekta je charakterizována protestním postojem vůči stávajícímu duchovnímu životu většinové společnosti sekta má obvykle utajované struktury, nauku a příslušnost se získává tzv. konverzí = obrácením (změna náboženského prožívání, víry) Definování pojmu sekta podle sociologa Thomase O Dea Církev Podle tradiční terminologie je církev křesťanská náboženská společnost, a to i tehdy, když to o sobě přímo v názvu neříká (např. Jednota bratrská, Křesťanské sbory atd.). členství je dáno narozením formalizace v oblasti dogmatu a hierarchie tendence k dohodě a kompromisu s většinovou společností, jejími hodnotami a institucemi Sekta separativismus od okolní společnosti, odmítnutí nebo odpor ke světu a jeho hodnotám a institucím exkluzivita jak v postojích, tak v sociálních strukturách vědomá zkušenost konverze je považována za nezbytný předpoklad členství Sociolog náboženství William Sims Bainbridge se zabývá ve své knize Sociologie náboženských hnutí rozdílem náboženství typu církev a sekta. Hlavním kritériem je vztah ke společnosti. Církev konvenční náboženská skupina Sekta deviantní náboženská skupina s tradičními představami a praktikami Kult deviantní náboženská skupina s novými představami a praktikami Vymezení pojmu kult podle Roberta S. Ellwodda a Haryho B. Pertina 1. Skupina, která dává v oblastech náboženského života zřetelnou alternativu vůči dominantním vzorcům společnosti 8

10 2. Skupina s prvky silného charismatického vůdcovství, což v těchto případech znamená soustředěnost kolem jedné osoby, jež je a) zakladatelem, b) nositelem zvláštního zjevení nebo zasvěcení, c) kvalifikovaná vyučovat nebo předávat zvláštní duchovní techniky, d) oprávněna přijímat nové členy, e) objektem kultu, v němž se symbolicky zpřítomňuje 3. Kult míří na silné individualistické prožitky a na osobní potřeby členů, přičemž posiluje pocit odlišnosti a nastoluje novou vnitřní identitu 4. Kult udržuje zřetelnou hranici mezi sebou a svým okolím. 2.4 DEFINOVÁNÍ POJMU SEKTA Z HLEDISKA PSYCHOLOGIE Zásluhu na zkoumání vývoje lidské religiozity má mnoho významných psychologů. Za zmínku stojí především Sigmund Freud ( ) a jeho práce na téma psychosexuální vývoj jedince, Erik H. Erikson ( ) Dětství a společnost, Jean Piaget ( ) zabývající se tématem kognitivní vývoj jedince či Lawrenc Kohlberg ( ) a jeho teorie o mravním vývoji člověka. Z těchto výše zmíněných psychologů a jejich teorií a praxe vychází psycholog James W. Fowler (* 1940) a formuluje teorii tzv. 6 stupňů víry. Zdůrazňuje, že vývoj religiozity probíhá vždy v kontextu biologického, kognitivního, emocionálního a morálního vývoje člověka. 1. stupeň: intuitivně projektivní víra fantazijní fáze, v níž dítě (3 7 let) může být silně a trvale ovlivněno příklady, postoji, činy a příběhy primárního okruhu dospělých. 2. stupeň: mýticko-literární víra - typická pro školní děti, kdy dítě doslovně přebírá příběhy a přesvědčení, které však není schopno reflektovat. 3. stupeň: synteticky konvenční víra je schopnost vidět sebe očima druhého. Tento stupeň je typický pro období pubescence, které je charakterizováno hledáním vlastní identity, postavení, role ve společnosti, rozšiřování vazeb za hranice rodiny. 4. stupeň: individuálně reflexivní víra typická pro adolescenci. Vyžaduje kritickou reflexi dosavadních zkušeností, postojů. Reflexe vlastní identity je, že si člověk připustí konflikt mezi externí autoritou a nově vznikající a vyvíjející se zvnitřněnou autoritou. Vývoj vlastního já a jeho kritická reflexe. 9

11 5. stupeň: spojující víra - vyskytuje se v období středního věku a jedinec je schopen vidět z různých stanovisek současně. Je otevřen dialogu. 6. stupeň: univerzální víra tento stupeň se vyskytuje jen velmi zřídka. Lidé, kteří se ocitnou na tomto stupni víry, jsou často nepochopeni většinovou společností. Bývá dosažen především lidmi, kteří překračují lidská měřítka normality. Žijí tak, jako by království Boží bylo mezi námi již skutečností. 2 Znalost zákonitostí duchovního vývoje člověka umožňuje poradcům, terapeutům v oblasti náboženského sektářství rozpoznat, že náboženské skupiny jsou ideálním prostředím pro rozvinutí víry na určitém vývojovém stupni. Pokud daná náboženská skupina užívá nástroje k vytváření a udržování závislosti, je možné ji označit za náboženskou skupinu se sektářskými znaky, jež podporuje u jedince nezdravou a nezralou víru. Psychologie definuje pojem sekta z hlediska působení náboženské skupiny na osobnost člověka, jeho vývoj. Všímá si: role vůdce v náboženské společnosti jak probíhá tzv. konverze = obrácení reformy myšlení, která je docílena psychickou manipulací a vede ke změně osobnosti (změna smýšlení, názorů, životního stylu atd.) psychické stavy po vyloučení ze sekty nebo dobrovolném odchodu (úzkosti, obsedantní chování, syndrom falešných vzpomínek atd.) 2.5 DEFINOVÁNÍ POJMU NOVÁ NÁBOŽENSKÁ HNUTÍ Dnes dává většina akademiků (religionistů, sociologů, psychologů...) přednost neutrálnímu pojmu nová náboženská hnutí. náboženské společenství, které se pokouší přenést do dané společnosti nějakou novou duchovní cestu; obvykle vyjadřuje svou naukou, náboženskou praxí a způsobem života protest proti náboženství či materialismu většinové společnosti 2) Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, s

12 2.6 TYPOLOGIE A TAXONOMIE NOVÝCH NÁBOŽENSKÝCH HNUTÍ (NNH) Typologie podle vztahu ke světu od R. Wallise (autor je sociolog náboženství) Rozdíl je v postoji ke světu a k většinové společnosti. Hnutí buď zcela přijímá a potvrzuje hodnoty většinové společnosti (peníze, zdraví atd.) a nabízej duchovní prostředky sloužící k jejich realizaci. Hnutí obývající svět přijímají svět takový jaký je. Hnutí odmítající svět tento svět brání realizování duchovních hodnot. 1. NNH odmítající svět např. Hnutí Hare Krišna, Církev sjednocení Zásadní kritika dosavadních náboženských tradic Dělení světa do dvou oblastí dobro x zlo Významné postavení vůdce, proroka, guru Tlak na přerušení kontaktu se špatným světem Častý asketismus Význam znovuzrození a získání nové identity 2. NNH potvrzující svět např. Transcendeltání meditace, Scientologická církev Vychází z předpokladu, že člověk je ve své podstatě dobrý a tudíž je třeba rozvíjet jeho kladné vlastnosti Důraz na speciální techniky, které to umožňují Zřetelně individualistická orientace Zdůraznění: zdraví, spokojenosti, rodinné harmonie, dobří přátelé atd. Většinou jde o nekřesťanská náboženství 3. NNH obývající svět např. charismatické a letniční sbory Postoj ke světu je indiferentní Kritika není vedena proti světu jako celku, ale spíše proti tradičním církevním institucím Důraz na individuální prožitek a zároveň na kolektivní bohoslužbu Typologie NNH podle P. Remeše (autor je lékař) 1. NNH vycházející z okultismu a magie (satanismus) 2. NNH vycházející z náboženství Východu (Hnutí Hare Krišna, jóga, Osho) 11

13 3. NNH vycházející z psychoterapeutických koncepcí (Scientologická církev) 4. NNH vycházející z křesťanství, které se dále dělí na: a) mající křesťanské pozadí (Mormoni, Církev sjednocení) b) jsou sice nekřesťanské, ale biblické (Svědkové Jehovovi) c) zcela křesťanské (charismatické a letniční sbory) Typologie NNH podle I.O.Štampacha (autor je religionista) 3 1. Křesťanská NNH (letniční sbory, Adventisté sedmého dne) 2. NNH na pomezí křesťanství (Mormoni, Svědkové Jehovovi) 3. NNH vycházející ze západního esoterismu (satanismus, New Age) 4. NNH orientálního původu (Hnutí Hare Krišna, Baháí, Transcendentální meditace) Typologie NNH podle D. Lužného (autor je religionista) 4 1. NNH vycházející z křesťanství (Adventisté sedmého dne, Svědkové Jehovovi) 2. NNH vycházející z judaismu (litevská komunita založená rabínem Josephem Isaacem Schneersonem, který se považoval za mesiáše) 3. NNH vycházející z islámu (Víra Baháí) 4. NNH vycházející z hinduismu (Hnutí Hare Krišna) 5. NNH vycházející z buddhismu (Teozofická společnost, Angažovaný buddhismus) 6. NNH vycházející z okultismu, esoterismu (Satanismus, New Age) 7. Nábožensko psychoterapeutická hnutí (Scientologická církev) 3) I.O.Štampach. Náboženství v dialogu. Kritická studie na pomezí religionistiky a teologie. Praha: Portál, s ) Lužný, D. Nová náboženská hnutí. Brno: Masarykova Univerzita, s

14 3 ZNAKY SEKTY Problematické jevy u některých nových náboženských hnutí ( sekt ) vznikají především ve vzájemném vztahu s většinovou společností. Základní znaky jsou: Autoritářství (zneužívání charismatické autority) Fundamentalismus jako autoritářské pojetí doktríny Uzavřenost fyzická nebo ideová Selekce informací, utajování struktur a nauk Příčinou nápadné absence svobody bývá nevídaně silná autorita. Výroky zakladatele, vůdce, mesiáše jsou považovány za závazné a nezpochybnitelné a těmto lidem jsou přisuzovány božské atributy. Vůdcové nejsou autoritami pouze v určitých otázkách nebo do určité míry tak, aby byl ještě ponechán prostor pro individuální rozhodování, ale činí si naopak nárok předepisovat recepty na všechny oblasti života a nepřipustit alternativy. Koncentrace moci v rukou vedení takové náboženské skupiny je také důvodem, proč její literatura bývá šířena z jednoho centra a proč nebývají obvyklé žádné spontánní lokální aktivity. Poslušnost autoritám nebývá ovšem přijímána jako omezení, ale spíše jako úleva. Tato poslušnost totiž odnímá břemeno rozhodování a odpovědnosti za nesprávná rozhodnutí. Odpovědnost za běžného člena nese silný vůdce. Autorita je z náboženských důvodů nezpochybnitelná a cesta poslušnosti se může stát lákavým únikem od povinností dospělosti. 5 Jednoduchými pravdami a zpravidla jediným receptem na všechny otázky autorita snadno vyplní pocit prázdnoty, který může být zvláště v konzumní společnosti a zvláště v určitých životních periodách a situacích pociťován velmi palčivě. Snadnými řešeními nasytí jeho duchovní hlad a uspokojí jeho (třeba dosud nepřiznanou) touhu po odpovědi na existenciální otázky. Umožní mu smysluplné využití času ve službě pro společenství, organizaci, dá jasný životní program, který se kryje s ideály společenství, a prosvětlí budoucnost. Základní prvky víry mohou být v sektě fixovány v extatických či hypnotických stavech. Je pochopitelné, že pravdy, které členové přijali tímto způsobem, jsou zvnějšku jen velmi těžko zpochybnitelné. Na straně člena sekty vždy stojí argument jejich vlastního prožitku či svobodného a nezávislého objevu. Není snadné v těchto případech vysvětlit, že do takových pravd může být člověk docela snadno vmanipulován. Podobně mohou sloužit i změněné stavy 5) Štampach, I.O. Náboženství v dialogu. Praha: Portál, s

15 vědomí, způsobené např. meditací, společným zpěvem, hlubokým dýcháním, rytmickou hudbou apod. Druhou stranou této mince bývá podceňování rozumu. Zkušenosti, pocity a zážitky jsou předrozumem upřednostňovány. Bývá snižována hodnota poznání a nezřídka se opovrhuje vzděláním. Vyloučeno je jakékoli kritické posouzení autoritativní pravdy. Pokud se v pravdě ukáží mezery, neosvědčí se či pokud se nesplní její předpoklady a předpovědi, vina za to neleží nikdy na straně pravdy, ale na straně jejích příjemců, kteří ji údajně nesprávně pochopili. Silná autorita na druhou stranu umožní členu sekty zažívat pocit moci a důležitosti. Bývá pro něho lákavé příslušet k organizaci, která dříve či později bude vládnout nad tímto světem a která si už nyní činí nárok na vlastnictví klíče k řešení všech jeho problémů. Jemný, nenápadný a většinou nepsaný tlak ze strany skupiny zajistí poslušnost daleko snadněji než jakékoli kázeňské prostředky. Alternativou absolutní poslušnosti je totiž pouze opuštění skupiny. Opustit takovou skupinu je ovšem většinou téměř nemožné, takže je možno mluvit o určitém typu silné závislosti. Jedním z nejdůležitějších důvodů této závislosti jsou emoce. Již při získání pro skupinu hrály city pravděpodobně rozhodující úlohu - adept byl obklopen lidmi, kteří ho oceňovali, dávali mu najevo svou lásku, přesvědčili ho o bezproblémovosti vztahů mezi sebou a vzbudili v něm touhu mezi ně patřit. Pokud toto tzv. bombardování láskou probíhalo v dostatečné intenzitě, nakonec rád přijal za své vše, co mu splnění této touhy umožnilo. Opustit po tomto procesu skupinu by pak znamenalo ztrátu této možná nejdůležitější oblasti jeho citového života. 6 Výsledky práce člena sekty bývají dávány do přímé souvislosti s jeho duchovní pokročilostí. Je za ně tedy plně odpovědný. Za jakýkoli neúspěch osobní či kolektivu se člen sekty cítí osobně vinen. Žije ve stálém vědomí drtivé nedostatečnosti. Pocit viny se stává účinným hnacím motorem a způsobuje často až neuvěřitelné výkony jednotlivých členů sekty. Největším zatížením vinou a totální životní prohrou by bylo sektu opustit. Na základě přístupu k informacím se v sektách vytváří hierarchie - dosáhnout vyššího stupně v žebříčku skupiny znamená vědět o skupině více. To vede k utajování informací před veřejností a před méně pokročilými členy a ke vzniku dvojího druhu literatury - pro vnější propagaci a pro vnitřní potřebu. Utajeny bývají ty informace, které by pro ně mohly být zatím nestravitelné (o okolnostech 6) Büchnerová, B. Co máme vědět o sektách. Praha: Amulet, s

16 založení skupiny, osobnosti vůdce apod.) nebo pro něž se zatím nemohli dostatečně osvědčit či skupině zavázat (politické cíle, hospodaření apod.). Sekty cílevědomě a trpělivě budují ve svých členech představu nebezpečného nepřítele (může jím být např. vláda, psychiatři, systém tohoto světa, rodina apod.), který sektu neustále pronásleduje a před nímž je nutno mít strach. Kreslí černobílý obraz světa, v němž se vše dobré nachází v jejich světě, vše zlé, zkažené, povrchní, podléhající zkáze ve světě mimo tuto skupinu. Podobně před příchodem do skupiny bylo vše zlé nebo alespoň nesprávné (často včetně rodinného života, přátel, zaměstnání apod.), po příchodu se vše rázem ocitlo v jásavém světle. Překročit tedy tuto hranici mezi my a oni či dobrem a zlem a opustit takovouto skupinu je totéž jako vydat se do nepřátelského světa, jehož případná skutečná nebezpečnost byla černobílou propagandou mnohonásobně zveličena. S černobílým obrazem světa souvisí i výlučnost (exkluzivita). Tyto společnosti vzbuzují ve svých členech pocit výjimečnosti a nadřazenosti, která může být dána buď zvláštním a jedinečným poznáním, jehož se jim údajně dostalo, nebo posláním, k němuž byli vyvoleni. Většinou sekta zahrnuje do svého výkladu světa i periodizaci dějin. V takovém případě se obvykle ocitáme právě v poslední nebo jinak vrcholné etapě. Není tedy třeba připomínat, že tyto pocity výlučnosti dodávají následovníkům takových skupin sebevědomí a posilují jejich postavení ve společnosti. Pocit výlučnosti musí být nasycován poukazem na odlišnosti od víry či náboženské praxe jiných náboženských společností. Tyto odlišnosti je pro pocit výlučnosti třeba zdůraznit a lpět na údajně jediném správném výkladu světa nebo literárních pramenů, z nichž skupina čerpá. Tak je na jedné straně velmi posilován fundamentalismus a přímočarý přístup ke všem problémům, na druhé straně je zcela znemožněn dialog s jakýmkoli jiným příbuzným společenstvím. S fundamentalismem je úzce spjat tzv. literarismus = doslovné chápání věroučných pramenů, textů (nekritické pojímání textů). Fundamentalismus vede nutně k tuhému legalistickému (zákonickému) způsobu života, který ovládá nejen duchovní praxi členů sekty, ale i detaily praktického života. V sektě je vše sešněrováno velkým počtem předpisů, určujících oblečení, účes, jídelní zvyky, denní režim, výběr partnera, sexuální život atd. Není podporováno svobodné sebevyjádření (např. umění), humor ani kreativita. Doba členství v sektě přinese členu zpravidla velké množství myšlenkových stereotypů, jež není snadné ani po případném odchodu z této společnosti opustit. 15

17 V mnoha se určité základní pravdy opakují tak dlouho, až není dost dobře možné je ani zpochybnit. Sekty také často vedou své členy k tomu, aby si vyčistili mysl od všeho, čím byla před příchodem do skupiny zanesena, a zavrhli tak do té doby používané nesprávné způsoby myšlení. 7 Tyto všechny charakteristiky činí ze sekty uzavřenou společnost, která projevuje malý zájem o život vnější společnosti. Uzavřena je i vůči vnějšímu posuzování a kritice (kritik nemá pro její členy žádnou autoritu a patří ostatně do vnějšího - nepřátelského - světa) a vůči svobodnému toku informací vůbec. Za určité vodítko při zjišťování, zda se náš blízký dostal do sekty, či zda se jedná o nějaké společenství nebo církev, která může být jen méně známá, lze považovat registr státem schválených církví a náboženských společností umístěný na webových stránkách ministerstva kultury ČR. Ale ani to, že je náboženská společnost registrována, neznamená, že nemůže skýtat jistá nebezpečí. Uvedené znaky sekty jistě neprospívají rozvoji lidské osobnosti, nicméně nebezpečné jsou do té míry, do jaké se uplatňují. Shrnutí 1. fundamentalismus Nekritické a nekompromisní lpění na doktríně (dogmatech, věroučných doporučeních, literatuře). Přísné nekompromisní lpění na určitých principech může vést, především v náboženství k fanatismu. Odpor k náboženské snášenlivosti a liberalismu. Nárok na absolutní pravdu v duchovní oblasti. Cílem je osvojení si základních pouček a dogmat, která jednoduše odpovídají na složité otázky. 2. autoritářství Přerůstání autority v moc. Autoritativní přístup role zakladatele, vůdce (často jsou jim přisuzovány nadpřirozené, mimořádné schopnosti toto přisuzování výjimečných kvalit vůdce pomáhá stoupencům získat pocit jejich vlastní výjimečnosti a jedinečnosti poslání, patřit do společenství vyvolených). - bezvýhradná poslušnost, nekritické přijímání postojů, napodobování. 7) Štampach, I.O. Náboženství v dialogu. Praha: Portál, s

18 3. selekce informací Utajování organizační struktury, personálních informací, územní struktury; obousměrná selekce informací i proudění informací zvenku dovnitř 4. uzavřenost (fyzická, ideová) Fyzická uzavřenost společný život a práce v komunitě, přerušení původních rodinných vztahů. Ideová uzavřenost jednostranná komunikace směrem ven, např. šíření své zvěsti. Vymezené ostré hranice. Časté bývá tzv. strhávání mostů = přerušení dosavadních vztahů, pout. Schopnost vytvářet prostředí bezprostředních vztahů, silné soudržnosti a bezvýhradné vzájemné podpory. To všechno může být pro jednotlivce zvláště v určitých životních etapách nebo po určitých negativních životních zkušenostech přínosné a integrující jeho osobnost. 5. exkluzivita (výlučnost) Jako jediní máme pravdu, jsme vyvolení pro atd.. Černobílé vidění světa: my x oni. 17

19 4 PŘÍSTUPY K NOVÝM NÁBOŽENSKÝM HNUTÍM 4.1 AKADEMICKÝ PŘÍSTUP Tento přístup se prostřednictvím akademického studia snaží porozumět fungování těchto skupin a jejich učení (katedry Religionistiky na univerzitách, vědecká pracoviště atd.) 4.2 APOLOGETICKÝ (OBRANNÝ) PŘÍSTUP Tento přístup považuje nová náboženská hnutí za minority, které jsou obětí pomluv a které potřebují zastání a ochranu (většinou členové nebo organizace s vazbou na konkrétní náboženskou skupinu). 4.3 ANTIKULTOVNÍ A KONTRAKULTOVNÍ HNUTÍ (PŘÍSTUP) Jakýkoliv posun a inovace v náboženském životě v sobě nese možnost konfliktu. Po 2. světové válce se na náboženské scéně vynořuje mnoho nových náboženských hnutí, což vyvolalo napětí mezi nimi a sociálním prostředím, tedy sekulární společností a zavedenými církvemi. Společnost byla čas od času šokována případy náboženské netolerance a fanatismu, například případem hromadné sebevraždy 900 členů Peoples Temple v Guayaně (1978), smrtí stoupenců Davida Koreshe po útoku speciálních jednotek FBI na ranči Apokalypsa ve státě Texas, sebevraždou členů Řádu Chrámu slunce ve Švýcarsku (1995), rozptýlením plynu sarin v tokijském metru skupinou Óm Šinrikjó. Také u nás se vášnivě diskutovalo o nezdravém až nebezpečném působení náboženské skupiny Jana Ditricha Dvorského, známé jako Imanuelité. Je přirozené, že se s každým takovýmto případem otvírá diskuse o nebezpečnosti určitých náboženských skupin a vyvstává potřeba zabránit jejich destruktivním tendencím HISTORIE ANTIKULTOVNÍHO A KONTRAKULTOVNÍHO HNUTÍ Jako reakce na výše zmíněné události se začaly v 70. letech formovat organizace, které považují za svůj hlavní úkol přesvědčovat veřejnost o nebezpečnosti nových náboženských hnutí a svou činností 18

20 se snaží jejich působení omezit. Tento fenomén je označován jako antikultovní hnutí nebo kontrakultovní hnutí. V rámci antikultovního a kontrakultovního hnutí existují dva přístupy, tedy přístup náboženský a sekulárně-racionální. Postupně se z antikultovních a kontrakultovních aktivit jednotlivců zformovaly velké organizace, např. American Family Foundation, Citizen Freedom Foundation atd. Hnutí upozorňují společnost na možná nebezpečí nových náboženských směrů a formulují svůj léčebný program, který musí být dodržen pokud chceme odvrátit katastrofu. Dále se zaměřím především na argumentaci sekulárně- racionalistickou, protože ta využívá ke své legitimitě jazyka vědy a ideologické koncepty naší kultury. V sekulárně- racionalistické kritice se nejvíce angažují lékaři, psychiatři, psychologové a novináři. Operují především s pojmy sekta či kult, brainwashing atd. 8 Rozlišujeme dva přístupy: a) nábožensky motivované kontrakultovní hnutí Spatřuje v existenci nových náboženských hnutí projevy vlivu Satana a upozorňuje na značné odlišnosti od většinového křesťanství, které má nezpochybnitelnou tradici v euroamerickém prostředí. Jedná se tedy o aktivní vystupování náboženské skupiny proti novým, netradičním, minoritním náboženským skupinám. Předmětem kritiky jsou heretická učení těchto náboženských společností. b) sekulárně motivované antikultovní hnutí Tyto aktivity (hnutí) bez vybírání (náboženské motivace) postihují a analyzují nebezpečné prvky náboženských skupin např. psychologickou manipulaci a traumata, která v členech nových náboženských hnutí vzbuzují mentální patologii, porušování některých principů většinové společnosti, jako je individuální svoboda. 9 Antisektářské (či podle amerického úzu antikultovní ) aktivity a jejich radikální kontrakultovní podoba mají různé konkrétní formy. Jednou jejich podobou je osvěta v podobě přednášek pro veřejnost i příležitostných přednášek na školách, vystupování antikultistů v rozhlase a televizi, jakož i publikační aktivita (deníky, časopisy, specializovaná periodika). Druhou oblastí je individuální poradenství označované někdy jako preventivní nebo výstupové poradenství. Radikální podobou pomoci k opuštění sekt je tzv. deprogramování, 8) Hassan, S. Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, s ) Bromley, D. Shupe, A. Anti-cultism in the United States: Origins Ideology and Organizational Development. Social Compass 2, s

21 tedy intenzivní práce několika odborníků s izolovaným jedincem na objednávku např. jeho příbuzných. 10 Pozorováním antikultovní a kontrakultovní scény lze vytipovat dva motivy osvětového, výchovného a poradenského působení tohoto druhu. Na prvním místě je jednoznačně mezináboženská konkurence. Některým náboženským vyznáním je cizí ekumenický nebo mezináboženský dialog. Výslovně ho odmítají nebo ho relativizují. Spatřují v jiných vyznáních či náboženských směrech spíše nepřátele. Takto se chovají zejména konzervativní římští katolíci, značná část pravoslavných a evangelikálů. Označit jiné náboženské skupiny jako sektářské znamená, že jde o nebezpečné autoritářské, ba totalitní skupiny. Tím se omezí jejich veřejný vliv a je dosaženo účelu. Druhým motivem je celkový odpor proti náboženství. Pragmatickým spojencem se pro ně dnes překvapivě stává radikální scientismus. Otevřená mezináboženská polemika by totiž nebyla přesvědčivá. Proto se na nauky a praxi jiných vyznání (vlastní vyznání je pak vyjmuto) aplikují přísná vědecká kritéria. 4.4 TERMINOLIGIE: KULT, SEKTA, BRAINWASHING kult (lat. původu) = uctívání (určitá forma jednání) Slovníky a odborná literatura uvádí několik významů slova kult : postupem času přešlo do významu synonyma pro jednotlivá vyznání (jednotlivé kulty) v angličtině když se řekne cult je tím míněn destructive cult potom by to znamenalo, že je každé náboženství destruktivní (destruktivní psychická a sociální destrukce) skupina nebo hnutí, které: a) vykazuje nepřiměřenou oddanost určité osobě, ideji nebo věci, b) systematicky v členech navozuje stavy psychologické závislosti, c) vykazuje velkou míru uzavřenosti (fyzická, ideová uzavřenost), d) vykořisťuje členy k rozvinutí vůdcovských cílů Kulty mohou být nejen náboženské, ale i politické, psychoterapeutické či komerční. Politické kulty se kryjí s politickým extremismem, psychoterapeuticko-výchovné kulty mají blízko k náboženstvím, protože často nabízejí dosažení mimořádných zážitků 10) Štampach, I. O. Náboženství v dialogu. Praha: Portál, s

22 a získání mimořádných schopností, komerční kulty využívají ziskuchtivosti jedinců a nabízejí jednoduché zbohatnutí, přičemž se snaží danou osobu okrást. Všechny jsou založeny na psychické manipulaci, a proto je lze považovat za kulty. Konverze (obrácení, změna víry, náb. prožívání) jako vymytí mozku brainwashing Tato metoda se používala původně ve věznicích v Koreji a Číně. Číňané tuto metodu aplikovali na americké vojáky. Nejprve byli vojáci týráni (fyzicky, psychicky) a pak tuto fázi vystřídalo vlídné, přátelské chování vůči zajatým vojákům. Tyto fáze se střídaly a vojáci zmatení přijímali postupně nové myšlení, identitu. Tato teorie popisuje konverzi jako proces vymývání mozků. Teorie brainwashingu je populární mezi autory (zvláště psychology a psychiatry), kteří interpretují nová náboženská hnutí jako nebezpečné sekty nebo destruktivní kulty zbavující jedince svobodné vůle a psychicky, fyzicky a materiálně je vykořisťující. Základními prostředky, které slouží k vymytí mozků nově příchozích členů náboženské skupiny, jsou podle autorů, kteří tuto teorii zastávají, totální kontrola všech sfér života jedince. Především je pod kontrolou oblast jeho nejintimnějších záležitostí. Dále fyzická izolace od vnějšího světa, který je líčen jako sféra zla, má za následek vytváření pocitu jistoty a bezpečí uvnitř skupiny. Proces konverze je z této perspektivy líčen jako násilný způsob zotročení svobodných jedinců. Je to radikální útok na identitu jedince. Fáze brainwashingu: 1) nedostatek spánku, vyvolání pocitu viny, strachu a úzkosti 2) obrat v jednání sekty : mírnost, laskavé chování tzv. lovebombing (bombardování láskou) 3) prohlubování znehodnocování původního já a nahrazením novým já (identitou), přijetí nového pevného obrazu 4) reintegrace znovuzrození = nová identita Terapie deprogramování opětovný návrat pravé identity jedince Na počátku stála iniciativa zděšených rodičů, neboť mnoho mladých lidí vstupovalo do nových náboženských hnutí. Rodiče se často snažili různými prostředky dostat své dítě zpět, zpět do normálního života. A tak se na scéně objevují vychytralci s myšlenkou tzv. deprogramování. V rámci prevence proti podlehnutí destruktivním skupinám organizují přednášky, publikují a vystupují 11) Hassan, S. Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, s ) Barrett, D. V. Sekty, kulty a alternativní náboženství. Praha: Ivo Železný, s

23 v masových sdělovacích prostředcích. Součástí působení může být taky terapie. Tedy, jestliže je příslušnost jedince ke skupině založena na mentálním naprogramování, lze jedince deprogramovat. Praxe deprogramování vyvolává značnou diskusi ohledně její morální a právní vhodnosti. Člen sekty, např. mladý člověk, na je objednávku rodičů unesen a držen násilím v izolaci a ovlivňován skupinou odborníků, dokud neprohlásí, že se členství v sektě vzdává. Na celé proceduře se podílí rodina člena kultu, sekty, která požádala odborníky o pomoc. Američtí odborníci z řad lékařů v 60. a 70. letech postupně prosadili pasáž o lidech propadlých novým náboženským hnutím do běžné lékařské diagnostiky jako poruchu společenských vazeb (tento stav zahrnuje stavy podobné traumatu, stavy odosobnění). Tato diagnóza byla mnohdy důvodem pro hospitalizaci v psychiatrické léčebně, což znamenalo institucionalizaci kontrakultovních a antikultovních hnutí, jež některá pracují dosud. Postupně se zvedala vlna odporu k této metodě, která byla na hraně s platnou legislativou a začalo být vedeno mnoho procesů proti jednotlivcům i celým organizacím. Příkladem může být soudní proces s Tedem Patrickem (významný zakladatel a představitel kontrakultovního hnutí), který za své deprogramovací metody skončil ve vězení. 22

24 5 AKTIVITY, PŘÍSTUPY V ČESKÉ REPUBLICE 5.1 SPOLEČNOST PRO STUDIUM SEKT A NOVÝCH NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ (SSSNNS) V roce 1992 vzniká skupinka Exodus, která za cíl svého působení považovala osvobození lidí ze sekt. Zdeněk Vojtíšek tuto skupinu popisuje jako křesťanskou protisektářskou buňku, které šlo o boj proti sektám. Tato skupina se roku 1993 přetransformovala a změnila svůj název a postoje jako Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů. Stala se společností na občanské bázi, které spíše než o boj jde o objektivní, seriózní informace a v rámci své objektivity argumentuje svým vzděláním a akademickými pracovišti. Předsedou SSSNNS se stal doc. ThDr. Tomáš Novotný, působící na katedře filozofie Filozofické fakulty Ostravské univerzity a na katedře religionistiky Evangelické teologické fakulty UK v Praze. Funkci místopředsedy zastává MUDr. Prokop Remeš, absolvent Katolické teologické fakulty UK, pracující jako psychiatr v Psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích v oblasti terapie pacientů s látkovými závislostmi. Již jmenovaný PhDr. Zdeněk Vojtíšek, odborný asistent na katedře psychosociálních věd Husitské teologické fakulty UK, působí ve funkci mluvčího Společnosti. Vedle této funkce zastává Zdeněk Vojtíšek také post šéfredaktora časopisu Dingir. Kromě zmíněné trojice Společnost dále zahrnuje přibližně kolem patnácti lidí, kteří jsou buďto akademickými pracovníky (jejichž pole odbornosti zasahuje například do oblasti teologie či religionistiky), včetně ale i dalších zájemců, kteří pracují mimo akademickou sféru, a kteří se profesně angažují například jako lékaři, kriminalisté, právníci, žurnalisté apod. Společnost dnes dokumentuje činnost sekt, nových náboženských hnutí a poskytuje poradenské služby včetně linky důvěry. Kontakt: Jankovcova 31, Praha 7. Centrum pro prevenci v oblasti náboženských sekt Kontakt: tř. 17. listopadu, Olomouc Poradna o náboženských sektách Kontakt: Pacovská 350, Praha4 (v budově Husitské teologické fakulty) Dalším zdrojem informací mohou být katedry religionistiky (Karlova Univerzita, Masarykova univerzita, Univerzita Pardubice). 23

25 6 CO DĚLAT, KDYŽ ZJISTÍME, ŽE JE NÁŠ BLÍZKÝ ČLOVĚK V SEKTĚ? 6.1 PODOBNOSTI, PARALELY ČLENSTVÍ V SEKTĚ A ZÁVISLOSTI NA OMAMNÝCH LÁTKÁCH Existuje málo preventivních opatření, která mohou zabránit konvertování jedince k nějaké náboženské skupině. Za nejsilnější překážku, obranný mechanismus jak se nedostat do spárů sekty jsou považovány silné sociální, rodinné a kulturní vazby. Příslušnost k sektě je srovnatelná se závislostí na omamných látkách. Jde o tzv. návykovost, jež oba tyto rizikové způsoby chování spojuje. NÁVYKOVÉ PORUCHY Opakovaná neschopnost vzdorovat pobídkám ke specifickému chování. Pocit napětí, které se zvyšuje, než se jedinec začne daným způsobem chovat. Pocit radosti či úlevy, jakmile se jedinec začne daným způsobem chovat. Pocit ztráty kontroly při realizaci chování. Časté starosti spojené s chováním či s aktivitami spojenými s jeho realizací. Větší frekvence chování nebo delší doba, než se předpokládalo. Opakované úsilí redukovat, kontrolovat či zastavit chování. Značná ztráta času, stráveného přípravou chování, jeho realizací či užíváním jeho účinků. ZÁVISLOST NA SEKTĚ Neschopnost vyhnout se aktivitě doporučované sektou. Stálá úzkost jedince, že nebude odpovídat požadavkům sekty a touha vyhovět jí. Úleva z nalezení místa v sektě, pocit naplněnosti v činnosti pro sektu. Ztráta autonomie ve vztahu k sektě, odstranění svobodné vůle. Zaplavení komportementálního a sociálního pole aktivitami pro sektu. Postupné zaplavení aktivitami pro sektu, ve kterých se jedinec angažuje na stále delší dobu. Neúspěch pokusů jedince uniknout vlivům sektářské skupiny. Sociální závislost na sektě, zničení osobního časového prostoru. 24

26 NÁVYKOVÉ PORUCHY Častější opakování chování, mají-li být naplněny povinnosti pracovní, domácí či společenské. Zastaveny či redukovány jsou značné aktivity sociálně pracovní či odpočinkové z důvodu chování. Pokračování v chování i přesto, že si jedinec uvědomuje sociální, psychologické a fyzické problémy způsobené tímto chováním. Tolerance: potřeba zvýšit intenzitu či frekvenci chování s cílem dosáhnout žádaného účinku. Neklid či popudlivost, nemůže-li být chování realizováno. 13 Neodbytnost poruchových symptomů po dobu nejméně jednoho měsíce či objevujících se opakovaně na delší dobu. ZÁVISLOST NA SEKTĚ Stále častější konflikty mezi sektářským prostorem a osobním sociálním prostorem na úkor sektářského. Postupné odstraňování sociálních aktivit, které nejsou v souladu se sektou a které pro ni nejsou rentabilní. Odolnost jedince vůči kritice zvenčí. Zvýšení fyzické, psychické a sociální závislosti na sektě. Potřeba stále silnějšího zapojení. Popudlivost a opozičnictví v případě, že sekta kritizuje, nebo vychází-li taková kritika či odpor zvenčí. Dlouhodobá psychologická závislost i po zrušení vazby k sektě Toto výše zmíněné srovnání návykovosti, závislosti na omamných látkách na jedné straně a návykovosti, závislosti na náboženské skupině, sektě ukazuje, že se psychologické účinky návyku na sektu štěpí do dvou skupin: 1) psychologické prvky ovládané vznikem úzkostného jevu 2) sociální prvky odpovídající postupnému přerušování styků se společností. 13) Abgrall, J-M. Mechanismus sekt. Praha: Nakladatelství Karolinum, s

27 6.2 PORADENSTVÍ V OBLASTI NÁBOŽENSKÉHO SEKTÁŘSTVÍ Poradenství v oblasti náboženského sektářství vychází z různých psychoterapeutických škol, zejména pak z rogersovské terapie (psychoterapeutický směr založený americkým psychologem Carlem Rogersem ( )) zaměřené na klienta. Cílem tohoto terapeutického směru je pomoc klientovi, aby sám nalezl řešení svého problému, porozuměl sám sobě a situaci, v níž se nachází a přijal odpovědnost za svá rozhodnutí. Poukazuje na 3 základní složky vztahu poradce ke klientovi: naslouchání respekt opravdovost, autentičnost 14 Poradenský vztah je zaměřený na potřeby klienta. Hlavním zájmem poradce je kvalita vztahu mezi klientem a poradcem PĚT TYPŮ KLIENTŮ PORADENSTVÍ 1. Zvídavý člověk žádá informace o určité náboženské skupině a její zhodnocení poradcem prostřednictvím otázky: je to sekta? důvodem může být například přítomnost člena některé neznámé, netradiční náboženské skupiny v zaměstnání, v domě apod. 2. Skutečný klient příbuzný, přítel jedince, který je členem určité náboženské skupiny, již klient považuje za sektu ptá se poradce: co mám dělat?. Snaží se zjistit informace a dovednosti pro řešení dané situace. hlavní představou těchto klientů je, jak přinutit blízkého člověka, aby opustil danou náboženskou skupinu. 3. Skutečný klient odpadlík (bývalý člen určité náboženské skupiny) odchod z náboženské skupiny tomuto klientovi způsobil duchovní, psychické či sociální problémy. má potřebu zorientování se v dané situaci, ve svém minulém, současném a budoucím životě. Ptá se: co se to stalo?, jak mám dál žít? 14) Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, s ) Oates, W. E. Pastoral Counseling. Philadelphia: The Westminster Press, s

28 4. Klient, který je členem určité náboženské skupiny tento klient nevyhledává poradenství ze své vlastní vůle, ale většinou na žádost, naléhání svého partnera, rodiče. Životní styl klienta má neblahý vliv na vzájemné soužití se svými blízkými, kteří nepatří k dané náboženské skupině jako on. poradenský proces většinou směřuje k doporučení vyhledat odborníka na rodinné či partnerské poradenství. 5. Klient, který je členem náboženské skupiny nesektářského charakteru (kněz, pastor ) tito klienti vyhledají odborné poradenství z důvodu znepokojení možným sektářstvím mezi těmi, za něž pociťují duchovní odpovědnost. ptá se: jak sektářství zabránit? CÍLE PORADENSTVÍ Cílem poradenství pro příbuzné, přátele těch, kdo jsou členy sektářské náboženské skupiny je smíření. Důležitý je dialog, empatie, porozumění. Cílem poradenství pro odpadlíky je: 1) pojmenování problému 2) překonání všech potíží, které souvisí s odchodem klienta z náboženské skupiny Důležité je nastartovat obnovu nebo tvorbu takových sociálních dovedností, které klientovi umožní zapojení do společnosti. Umět pozitivně zhodnotit život v náboženské skupině a získané zkušenosti zařadit do svého osobního, duchovního vývoje. 17 Poradenství se tedy zaměřuje na růst, rozvoj, zralost a lepší uplatnění klienta, aby se efektivně orientoval ve světě METODA PORADENSTVÍ Základní metodou poradenství je rozhovor. Vztah klient poradce vyžaduje přesné rozdělení a vymezení rolí. Klient musí být zainteresován a motivován k vlastní přímé účasti na řešení své situace. Jako doprovodná metoda vedle rozhovoru se používá metoda zúčastněného pozorování. 16) Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, s ) Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, s

29 Struktura rozhovoru vzájemné představení naslouchání klientovi poradce se dotazuje zhodnocení situace a nastínění dalšího postupu (podílí se jak poradce, tak klient) PORADCE KLIENT PŘÍBUZNÝ Průběh poradenského sezení 1. fáze: klient formuluje problém a poradce mu naslouchá a poskytuje mu podporu 2. fáze: poradce přejímá iniciativu a seznamuje klienta s možnými alternativami řešení 3. fáze: klient hledá řešení 4. fáze: závěrečná část poradenského procesu obsahuje osvojování a rozvoj dovedností, které klient pro zvolenou alternativu potřebuje. Vybavení klienta faktickými znalostmi o dané náboženské skupině a prognózou dalšího vývoje případu. Klient má zpravidla 3 základní možnosti: 1. odloučení 2. akceptace - snaha pochopit životní styl svého příbuzného, blízkého člověka a respektovat jeho samostatnost. 3. příprava na návrat - tolerance ze strany klienta, ale zároveň jeho aktivní snaha o to, aby jeho příbuzný svou příslušnost k náboženské skupině přehodnotil. 18 Exkurs č.1: Muž, 31 let, SŠ, jeho manželka konvertovala do Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi, manželé 9 let, 4 děti. Později se mi žena přiznala, že celé 4 roky chodila dům od domu s časopisy a jejich poselstvím. Dala děti k někomu na hlídání a šla do tzv. služby. Byl jsem čím dál tím víc zmaten. Poté jsem jí nabídl kompromis, že může chodit na shromáždění, ale dům od domu že přes své 18) Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, s

30 svědomí nepřenesu. Na to mi řekla, že bude chodit dále dům od domu, a tak už jsem se neudržel a dal jsem jí čtyři facky. Uvědomil jsem si, že pokud není ochotná ke kompromisu po dobrém, musím to zkusit po zlém jiná možnost už mě v té chvíli nenapadla. bylo to maximálně hnusné, děti u toho naštěstí nebyly, nedovedu se s tím sám vyrovnat, že biji vlastní ženu, kterou stále ještě miluji. 19 Exkurs č.2: Manželé ve středním věku, dcera 24 let se stala členkou Církve sjednocení. Nečekaně oznámila rodičům, že se bude brzo vdávat v cizí zemi a za muže, s nímž se doposud osobně nesetkala. V rozhovoru s rodiči vyznala svou novou náboženskou orientaci. Reakce rodičů, zvláště otce, byla velmi prudká. Rozhovor skončil hádkou a odchodem dcery do budovy církve. Další dny strávil otec státní úředník v dobrém postavení zjišťováním možností, jak dceři zabránit vycestovat a v nástupu do letadla, jak docílit uzavření české mise Církve sjednocení jaké jsou možnosti podání trestního oznámení na představitele církve, atd. Otcovo společenské postavení mu po celou dobu, která do odjezdu dcery zbývala, umožnilo být velmi aktivním bojovníkem proti náboženské skupině své dcery. První návštěva poradce tak byla pouhou součástí jeho hledání možností, jak dceři zabránit v odjezdu. Toto jeho úsilí se ovšem nakonec ukázalo jako marné. Teprve po odletu dcery byli manželé ochotni při další návštěvě skutečně naslouchat poradci a dospět k rozumné alternativě, jak s dcerou nadále rozvíjet a udržet vztah. Tato alternativa přinesla ovoce po asi dvou letech PORADCE KLIENT ODPADLÍK Poradce se nejprve zaměřuje na symptomy, které způsobil život v sektě. Paralelně je však nutné zahájit terapii. Pokud jde o nápadné patologické prvky, odborníci ve většině případů zjistili, že patologie existovala už dříve, a že sekta byla pouze jedním ze spouštěcích faktorů. Cílem je dovést klienta ke specifikaci jeho problému a pomoci mu ho překonat. 19) Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, s ) Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, s