Česká důchodová reforma

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Česká důchodová reforma Bakalářská práce Autor: Martina Kubištová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: prof. JUDr. Petr Tröster, CSc. Praha Duben,

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Hořicích dne Martina Kubištová 2

3 Poděkování: Děkuji vedoucímu mé bakalářské práce prof. JUDr. Petru Trösterovi, CSc. za cenné rady, především díky jeho přínosným přednáškám v průběhu posledního semestru studia. Taktéž děkuji celé své rodině za projevenou podporu a důvěru během celé doby mého studia na vysoké škole. 3

4 Anotace: KUBIŠTOVÁ, Martina: Česká důchodová reforma [Bakalářská práce]. Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra práva. Vedoucí práce: prof. JUDr. Petr Tröster, CSc. Rok obhajoby: Počet stran: 52 Bakalářská práce je zaměřena na Českou důchodovou reformu, která byla přijata a její současnou podobu, která se i nadále mění a její konečná podoba, je prozatím v nedohlednu. Mým cílem bylo analyzovat důchodovou reformu v České republice a dále pak související pojmy, jako jsou sociální politika státu, na kterou navazují slovní spojení, jako sociální zabezpečení a s ním související důchodové zabezpečení, jeho financování a následné dopady na státní rozpočet. Současně jsem se zaměřila i na průběh reforem v zahraničních státech. Ke splnění zadání jsem využila poznatky z odborné literatury zaměřující se na tuto problematiku, dále jsem sledovala vyvíjející se situaci spojenou se změnami podoby důchodové reformy tak, aby má práce obsahovala přesné a aktuální informace. Klíčová slova: Důchodová reforma, sociální politika, reforma, pilířová struktura, financování, demografický vývoj KUBIŠTOVÁ, Martina: Czech pension reform. [Bachelor thesis]. Banking Institute College of Banking in Prague. Department of law. Supervisor: JUDr. Petr Tröster, CSc. Year of thesis defence: Length: 52 Bachelor thesis is focused on the Czech pension reform, which was adopted and its current form, which continues to change, and its final form is so far out of sight. My goal was to analyze the pension reform in the Czech Republic, and the related concepts, such as social policy of the state, connected to a phrase such as social security and related pension scheme, its financing and its subsequent impact on the state budget. At the same time, I focused on the progress of reforms in foreign countries. 4

5 To fulfill the task, I used the findings from the literature focusing on this issue, as I watched the evolving situation, coupled with changes in the form of pension reform so that my work include accurate and current information. Key words: The pension reform, social policy reform, the pillar structure, financing, demographics 5

6 Obsah Úvod Sociální politika, základní charakteristika Vývojové etapy sociální politiky Základní principy sociální politiky Typy sociální politiky a její funkce Cíle sociální politiky Sociální zabezpečení Důchodové zabezpečení Druhy financování systému důchodového zabezpečení Důchodový systém v České republice První pilíř (Pay-as-you-Go = PAYG) Druhý pilíř Třetí pilíř Důchodová reforma v České republice Důvody reformy Postupný vývoj důchodové reformy Malá důchodová reforma Aktuální podoba důchodové reformy v České republice a její změny Důchodové reformy ve světě Vývoj a průběh reforem v ostatních státech a jejich srovnání s Českou republikou Evropské státy Americké státy Asijské státy 45 Závěr. 47 Seznam použité literatury Právní předpisy Elektronické dokumenty Seznam zkratek

7 Úvod Důchodová reforma zasahuje do života občanů skrze všechny věkové skupiny a generace obyvatel. Při jejím přijetí na začátku roku 2013 následovalo mnoho obav, rozpory a nejistota mezi občany. Její podoba se rozšířila z jednoho pilíře na tři a to následovně: státní průběžně financovaný systém, nově zavedený fondový pilíř a penzijní připojištění pro účastníky transformovaných fondů a doplňkové penzijní spoření pro zájemce od 18 let. Důchodový systém tak prošel nejvýraznějšími hospodářsko-politickými změnami za posledních pětadvacet let. První část práce se zaměřuje na sociální politiku státu, její postupný vývoj a vymezení základních principů, které jsou nezbytně nutné pro chápání této problematiky. Postupně jsem zařadila do první části oblast sociálního a důchodového zabezpečení. Dále jsem se zaměřila na charakteristiku nejen českého penzijního systému a to od vymezení základních pojmů a principů, které jsou zde zobrazeny, postupného vývoje, a i současné podoby. Mezi hlavní zdroj, ze kterého jsem čerpala nezbytné informace pro vytvoření této práce je odborná literatura a to především na téma Sociální politika, kde jsem čerpala informace týkající se vymezení pojmu jako takového, dále postupného vývoje jak globálně tak na území dnešní České republiky. Další část práce týkající se přímo reformy důchodového systému byla rozsáhlejší na čerpání potřebných odborných termínu a údajů. Použitá data jsou čerpána z výsledků dvou fází tzv. Bezděkových komisí. V první fázi byl vytvořen v roce 2005 Výkonný tým Expertní skupiny Vlády ČR. Ve fázi druhé v roce 2010 Poradní expertní sbor vlády ČR- PES. Mezi další zdroje zařazuji především čerpání z portálu ministerstva práce a sociálních věcí. Budu pracovat s digitalizovanými prameny z databáze Automatizovaného systému právních informací (ASPI), dále se zákony a podzákonnými normami, (nařízení vlády, vyhlášky ministerstev). Z časového pohledu tato má práce vychází hlavně z posledních deseti let, kdy reforma začala vznikat a kdy bylo slovo reforma skloňováno na všech stranách vstříc celým obyvatelstvem. Cílem této práce je zobrazit co nejaktuálnější podobu, vzhledem k tomu, že v současné době, 7

8 se hlasuje o druhém pilíři důchodové reformy z důvodu podmínek jeho kompletního zrušení. Snažila jsem se zobrazit co možná nejlepší přehled reforem i v ostatních státech, aby bylo možné srovnat právě rozdíly, v jednotlivých podobách a funkčnosti. V závěru práce jsem nastínila reformy důchodových systémů jednotlivých států, rozřazených podle kontinentů. Postupně jsem popsala funkčnost těchto reforem v těchto státech, ve kterých je zřejmé, že záleží na mentalitě obyvatel, kteří jednotlivá území obydlují. Tato práce mi přinesla nové poznatky, které jsem se dále snažila implementovat do jednotlivých částí bakalářské práce. 8

9 1. Sociální politika Pro tento pojem není vymezena přesná definice a lze jej chápat mnoha způsoby. Je ale naprosto jasné, že sociální politika je důležitou složkou veřejného života. Tímto slovním spojením se zabývá v odborné literatuře mnoho autorů, kteří si ho vysvětlují různě na základě odlišného chápání slova sociální. Tento pojem můžeme zařadit do třech rovin. V nejširším smyslu můžeme použít slovo společenský v menším rozsahu pak lze tento pojem chápat jako snahu, která postupně směřuje je zlepšování životních podmínek lidí. Jako ne příliš populární je pak vysvětlení slova sociální ve smyslu řešení nouze v určité životní situaci. Jako společný znak však můžeme uvést, že sociální politika tvoří vždy součást vymezeného společenského celku. Hledáme-li odpověď na otázku, co je sociální politika je vhodné vyjít od obecného vymezení politiky vůbec. 1 Pod pojmem politika se nám vybaví více pojmů jako například společenská činnost, která obsahuje soubor různých opatření a to nejenom státu, ale i různých subjektů, s nimiž je významně spojená společenská realita. Díky obecnému vymezení politiky můžeme aplikovat sociální politiku tak že s určitostí ovlivňuje sociální realitu a to v užším slova smyslu. Sociální realita jako taková vymezuje sociální sféry, zasahuje do sociálních vztahů, dále pak do podmínek procesů, což se finálně zobrazuje na chování, potřebách, v zájmech hodnotách a v neposlední řadě v cílech sociálních subjektů. Sociální realitu nelze vymezit jednoznačnou definicí, můžeme ji ale chápat různě na základě teorie i praxe. 1 1 KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 4. vyd. Praha: ASPI,

10 1.1. Vývojové etapy sociální politiky Z globálního hlediska se sociální politika začala rozvíjet již ve středověku, kde bylo uspořádání sociálních věcí založeno na vzájemném úsilí rodu o přežití. Postupem času nabíralo další rozměr díky postupné vyspělosti obyvatelstva. Základní mezník byl utvořen ve středověku, kdy církve položili konceptní rámec pro sociální politiku na evropském území. To dalo za vznik novým spolkům, které měli za úkol pomáhat lidu z různých společenských vrstev. Výrazná změna nastala v Rakousku za vlády Marie Terezie a to díky reformě v oblasti státní správy. Později ve střední Evropě kde nejvýznamnější roli hrála rakouská monarchie, Prusko a v pozdější době také Německo, tou dobou sjednocené, došlo na přelomu století ke zrušení nevolnictví se kterým je spjato stěhování venkovských občanů do měst, kde docházelo k postupnému vývoji průmyslu a obchodu. Do této doby stát prakticky nezasahoval do sociálních situací. Rozvojem dělnické třidy došlo ke změnám roku 1837, podle Dekretu dvorského kancléře, ten ukládal povinnost živnostníkům platit dělnické třídě obyvatel nemocenskou a stravné po dobu několika týdnů citace: Živnostenský řád č. 227/1859 ukládal závodům, které zaměstnávali více než dvacet osob to je dělníků za povinnost založit ústav pro podporu nemocných nebo jinak trpících členů. V roce 1883 byl v Německu schválen Zákon o nemocenském pojištění, Bismarkův první zákon. Došlé platby byly rozděleny polovinou mezi zaměstnavatele a zaměstnance. V roce 1884 vznikl Zákon o úrazovém pojištění. Byl to na tu dobu velice důležitý zákon. Toto úrazové pojištění obsahovalo i výdaje společné s léčením, v době pracovní neschopnosti, pojištěnec pobíral dvě třetiny platu před tím, nežli se mu stal úraz. Rok 1889 se zapisuje dalším z nových zákonů, a je to Zákon o starobním a invalidním pojištění. Zaměstnanec měl po dosažení sedmdesáti let nárok na starobní důchod, renty a to i invalidní zejména z důvodu pracovní neschopnosti. Můžeme s jistotou tvrdit, že Bismarckova reforma byla první ucelený systém zejména zdravotního pojištění, v další míře důchodového pojištění a v neposlední řadě pojištění úrazového v Evropě. Politický cíl, byl hlavní příčinou snah tohoto člověka. Vznikaly nově dělnické strany a získávaly na síle. Těmito reformami se měly tyto strany oslabit. Liberální přístup, postarat se každý sám o sebe, zaniká a stát se stává velice významných sociálním činitelem. Tímto byly položeny základy dnešního důchodového systému a to ve smyslu přerozdělování, jistoty a univerzálnosti. 10

11 Předtím než se zaměříme na naše území, je třeba zmínit vývoj v Rakousku, kde vládla uherská monarchie a kde se vývoj sociální politiky také nabral nový směr a to díky nově přijatému zákonu z roku 1888 o úrazovém a nemocenském pojištění, který sice nebyl zcela propracovaný, jelikož například nezahrnoval do této problematiky rodinné příslušníky. Následující rok došlo ke změně ve formě zákonu o bratrských pokladnách, čím se legislativa veřejnoprávního pojištění dokončila. Československo, které vzešlo z rozpadu monarchie, již mělo tyto základy také. Bylo nově vzniklé a převzalo právní předpisy v sociální oblasti od Rakouska-Uherska. Zákon 221/1924 byl nejvýznamnějším z nových právních předpisů. Pojištění zaměstnanců v případě nemoci, na stáří, či invalidity, který se tedy vztahoval převážně na dělníky. Státní zaměstnanci ale i úředníci, byli zvýhodněni ještě lepší úpravou. Z tohoto pojištění dle zákona 221/1924 se poskytovala lékařská nemoc, léky, ošetřování v neschopnosti, peněžitá pomoc v mateřství a pohřebné. Nemocenská, byla poskytována nejdéle a to po dobu jednoho roku, a její výše se odvíjela na základě zařazení pojištěnce. Bylo deset platových tříd. Mateřská byla poskytována a to ve výši nemocenského pojištění a to ženám šest týdnů před narozením dítěte a šest týdnů po narození dítěte. Z pojištění invalidního a starobního se poskytoval důchod invalidní a starobní, důchody vdovský a také sirotčí. Pojistné platil z poloviny zaměstnavatel, a druhou polovinu uhradil zaměstnanec. I Domovské obce organizovali veřejnou chudinskou péči, budovali starobince, chudobince, sirotčince a různé útulky, obecné kuchyně, atd. útulky. V průběhu let mezi válkami nastala hospodářská krize. Toto období nebylo příliš šťastné a je spojováno s rozbroji a nepokoji ve společnosti. Po druhé světové válce nastal zásadní zlom v oblasti sociální politiky. Většina vyspělých zemí uplatňovala svůj stát jako tzv. sociální. Evropa byla značně vysílená. Na druhou stranu musel nastat obrat k lepšímu, což mělo za následek vytváření pracovních míst a s tím spojený rozvoj ekonomiky. Socialistické Československo sociální politiku jak je chápána v dnešní době mělo značně deformovanou. Byla omezena pouze na státní aktivity v sociální oblasti. Stát byl v této sféře monopolní a kontroloval celou oblast. Občané neměli tedy možnost utvářet životní podmínky za pomocí nestátních subjektů. 11

12 V naší zemi a v zemích tzv. východního bloku se uplatňoval socialistický model, kde byl jediným subjektem poskytování sociální péče stát. Občané těchto zemí byli však v rámci sociální politiky v podstatě zbaveni vlastní odpovědnosti za svůj život. V současné době už není otázkou, zda sociální stát zavést či ne, ale jak dalece má státní sociální politika zasahovat do života společnosti. V posledních letech je stále častěji kritizována příliš rozsáhlá účast státu na sociální politice s argumenty, že tlumí ekonomickou aktivitu a že neúměrně rostou sociální výdaje, které jsou nehospodárně využívány. Z ideologického hlediska sociální problémy neexistovaly. Ve společnosti byly však tyto problémy skryté a nemohly být vyřešeny 1.2. Základní principy sociální politiky Principy jsou nedílnou součástí fungovaní sociální politiky tak aby tento pojem mohl být v ní uplatňován. Zde si uvedeme principy, které jsou považovány za typické, určující a nejvýznamnější. Princip sociální spravedlnosti: Jedná se o klíčový princip. Sociální spravedlnost lze vymezit pravidly, podle nichž jsou ve společnosti rozdělovány příjmy a bohatství a také životní příležitosti a předpoklady (např. vzdělávat se, uplatnit se na trhu práce atd.), mezi jednotlivé občany, případně sociální skupiny. 2 Princip sociální solidarity: Pojem solidarita vychází ze vzájemné podpory a sounáležitosti a značně souvisí s předešlým principem. Základní kámen pokládá důležitost poznání harmonie mezi lidmi a vzájemné spolupráce. Je také zobrazením porozumění a odpovědnosti. Základem je svobodná vůle lidí, dále ochota podřízení se zájmům většího společenství. 2 KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 4. vyd. Praha: ASPI,

13 Princip subsidiarity: Osobní odpovědnost a solidarita asi nejvíce vystihuje tento pojem, klade důraz na vzájemnou odpovědnost mezi lidmi a vzájemnou solidaritu a povinnost vzájemně si pomáhat. Princip participace: citace: Naplňování principu participace je postupným, dlouhodobějším procesem, který lze ve zkratce nazvat jako přechod od člověka jako objektu převážně sociální politiky k člověku jako plnoprávnému, odpovědnému a respektovanému subjektu. 3 Nástroje sociální politiky mají respektovat základní principy sociální politiky a také naplňovat její cíle. Jsou to prostředky, kterými subjekt sociální politiky působí na objekt sociální tak, aby dovršil cíle, které sociální politika studuje a pozoruje. V současné době je brán zřetel na umožnění diferencovaného a adresného řešení hlavně v konkrétních sociálních situacích, aby nemohlo dojít k opakovanému zneužívání výhod. V demokratické společnosti je základem právní řád, v jeho obsahu současně také sociálněprávní legislativa. Přímo do skupiny nástrojů sociální politiky, můžeme zařadit i sdělovací prostředky, které se mají významný vliv zejména na formování názoru a postojů široké veřejnosti k problémům, v sociální sféře. Dalším nástrojem jsou aktivity spojené se vzděláváním a dále institut poradenství. Nástrojem významného charakteru z časového hlediska je sociální doktrína. Je to směrnice dlouhodobého charakteru pro praktickou sociální politiku. Sociální doktrína vychází z teoretického poznání a dále musí odpovídat na otázky ohledně dalšího vývoje sociální politiky v budoucnu. Doktrína je postavena na základě respektování lidských a především sociálních práv, které jsou v obsahu Listiny základních práv. Dalším nástrojem je kolektivní vyjednávání (v ČR aktuální po roce 1989). Jde se o nepostradatelný nástroj krátkodobého charakteru sociální politiky. Snaží se o udržení sociálního smíru. Je to proces, ve kterém dochází mezi sociálními partnery k jednání o sociálních skutečnostech. Směřuje k udržení sociálního smíru. Výsledkem tohoto kolektivního vyjednávání jsou pak kolektivní smlouvy. 3 KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 4. vyd. Praha: ASPI,

14 1.3. Typy sociální politiky a její funkce Typy sociální politiky v odborné literatuře bývají označovány také jako modely. V konkrétních státech nacházíme různé typy sociální politiky a to hlavně díky historickému vývoji, kterým jednotlivé země prošly. Značnou roli v jednotlivých typech hraje role státu. Na základě jeho účasti v sociální sféře můžeme vymezit základní 3 typy a to Redistributivní, výkonný a reziduální. Z následujícího popisu typů je nadmíru jasné, že existence těchto typů není možná v čisté modelové podobě. Výsledkem tedy není specifický typ, ale kombinace prvků všech tří typů vlivem heterogenního charakteru sociální politiky. Redistributivní typ, jehož základní myšlenka je posazena na vnímání sociálních potřeb obyvatel jako sociálních práv. Často je nazýván typem občanským a opírá se o roli státu, v tomto případě je tato role dominující. Tento typ se dále vyznačuje svou náročností na ekonomické zdroje státu, jelikož nám říká, že každý jednotlivec potřebuje ve společnosti zabezpečení a to jak materiální tak individuální blahobyt. Tento typ sociální politiky můžeme pozorovat například v severských zemích jako je Finsko, Švédsko, Norsko dále pak Dánsko, Nizozemsko a další západoevropské země. Výkonný typ často pojmenováván jako korporativní si dává za cíl uspokojování sociálních potřeb a to především na základě výkonu a produktivity jednotlivce. Rozdíl mezi redistributivním a výkonným typem spočívá v roli státu. Ve výkonném typuje role státu vyšší. Nejblíže je tomuto typu Rakousko, částečně Francie a okrajově Německo. Reziduální typ se zaměřuje na rodinu, trh a jeho části a instituce. Pokud ale nastane situace, kdy tyto subjekty selžou, tak tuto roli má za úkol převzít sociální politika. Tento typ zastává skupina konzervativců, kteří se snaží najít ekonomicky nejefektivnější řešení. Sociální politika Velké Británie dále pak Japonska či USA se k tomuto typu blíží nejvíce. Funkce sociální politiky plní řadu funkcí. Tyto atributy spolu souvisejí a vzájemně na sebe působí, jak na jednotlivce, tak i na sociální skupiny kde má za následek globální vliv na společnost jako celek. Na jednotlivé objekty se však její vliv liší. 14

15 Jako hlavní funkce můžeme uvést funkci ochrannou, rozdělovací a přerozdělovací, homogenizační, stimulační a preventivní funkci. Ochranná funkce je na časové ose vedena jako nejstarší, která patří mezí stálé a stabilní prvky sociální politiky. Tato funkce má za cíl minimalizovat, nebo pokud je to možné, úplně odstranit důsledky, vzniklé v daných sociálních událostech, jako jsou například stáří a nezaměstnanost. Rozdělovací a přerozdělovací funkce je jak nejvýznamnější funkce, tak nejsložitější. Zabývá se otázkami co, jak, komu za co, podle čeho rozdělovat. Vymezuje podíl sociálních skupin na sociálním bohatství, ale také na postavení člověka v dané společnosti. Tato funkce se realizuje prostřednictvím daní a transferů. Homogenizační funkce postupně přechází do funkce rozdělovací a posléze přerozdělovací, a tím tedy zmírňuje sociální rozdíly a to hlavně v životních podmínkách jak jedinců, tak sociálních skupin. Projevuje se nejvíce v sociální pomoci a to skupinám obyvatelstva s nízkými příjmy. Stimulační funkce je opatření sociální politiky. Nepřímo se promítá v celkovém prospěchu společnosti a svým působením má vliv na pracovní výkonnost a produktivitu. Díky této funkci postupně dochází ke stabilizaci a zmírnění sociálních konfliktů a dále také k udržení sociálního smíru. Preventivní funkce, jejímž základním úkolem je předcházet škodám na životech, zdraví, chudobě, nezaměstnanosti, kriminalitě a dalších negativních jevech ve společnosti. Tato funkce usiluje o vymazání faktorů, které brání člověku se začlenit do společnosti. V současné době preventivní funkce zastává významný charakter, jelikož vyjadřuje rozsáhlou existenční prevenci zaměřenou mimo jiné na zvládání životního stylu. 15

16 1.2 Subjekty a objekty sociální politiky Sociální politika, je realizována různými subjekty, které za ni nesou zodpovědnost před objekty. Hlavním subjektem sociální politiky, který do jisté míry vymezuje pojetí, obsah, cíle a úkoly SP v určitém časovém období, je především stát. Mimo státu funguje řada dalších subjektů, které se starají o sociální politiku. Jsou všemožně strukturovány a v obecné rovině je lze vymezit na státní a nestátní, konkrétněji na státní, na tržní a na ostatní netržní subjekty. 4 Stále důležitějšího významu nabývají i nadnárodní instituce a subjekty (např. ES, UNESCO a jeho orgány, Mezinárodní úřad práce aj.), které se snaží dosáhnout o mezinárodně uznávané právní instrumenty v oblasti sociální politiky. Subjektem jsou ti, kdo mají hlavní zájem, vůli, schopnosti, předpoklady, možnosti a především prostředky k určené sociální činnosti či chování, a kdo takové činnosti a chování může iniciovat a naplňovat. K subjektům sociální politiky zařazujeme: - stát a jeho orgány, a to zejména parlament, který odpovídá za uskutečňování konkrétní sociální politiky v daném čase. Dále pak ústřední i územní orgány sociálního zabezpečení, úřady práce apod., - zaměstnavatelé a firmy, kteří jsou povinni zabezpečovat opatření stanovená státem a jeho orgány (tzv. podniková sociální politiky, podnikové sociální služby), - zaměstnavatelské, zaměstnanecké a odborové orgány - regiony, obce, jejich orgány a instituce - občanské iniciativy, dobročinné organizace, apod., - církve, které zastávají významnou roli v péči o zdraví, o handicapované obyvatelstvo, v oblasti výchovné, vzdělávací, charitativní apod., 4 ARNOLDOVÁ, Anna. Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení. 2. rozš. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, str

17 občané, rodiny 5 Podle odborného posouzení jsou objekty sociální politiky za prvé všichni obyvatelé určité země, jednak jisté skupiny lidí a jednotlivci, k nimž tato opatření směřují. Objekty sociální politiky zařazujeme dle potřebnosti a povahy jednotlivých opatření různé struktury např. z hlediska věku, pohlaví, příjmů, ekonomické aktivity atd. Základem je občan (součást celku) se svými originálními vlastnostmi, schopnostmi, zájmy, potřebami, dispozicemi apod., jeho blaho a prospěch. Občan jako jedinec, jeho nezadatelná základní práva, zejména právo na lidskou důstojnost a svobodné rozvíjení osobnosti, jsou rozhodující pro vymezení cílů sociální politiky Cíle sociální politiky Sociální politika jako taková zasahuje a ovlivňuje sociální realitu. Základním cílem sociální politiky je rozvoj člověka, zdokonalování životních podmínek a zajištění rovných podmínek všem. Prosazení rovných příležitostí znamená zejména zajistit rovný přístup ke vzdělání a zdravotní péči, k možnostem získat přiměřené bydlení, garantovat minimální příjem, reagovat na sociální rizika, respektive jejich možné negativní důsledky (stáří, nemoc, invalidita) a eliminovat sociální tvrdosti, které doprovázejí fungování tržního mechanismu (například nezaměstnanost, chudoba). Zajistit důstojné životní podmínky všem občanům i těm, kteří se na ekonomických činnostech nepodílejí (nemocní, handicapovaní, staří, nemocní aj.). Každá společnost je majetkově a důchodově založena na nerovnostech. V demokratických zemích ale nelze připustit, aby se sociální původ stal nepřekonatelnou překážkou zařazení člověka do společnosti. Všem je nutno poskytnout stejné startovací podmínky. Cílem sociální politiky je odstraňovat tvrdost tržního hospodářství (např. monopolní postavení na trhu a důsledky z toho plynoucí). 6 Pokud si tedy vezmeme moderní stát, tak bez sociální politiky nemůže fungovat ani existovat. Jeho tržní ekonomika je systémem společenským a ekonomickým a tedy nemůže jinak přežít. Můžeme tedy měřit vyspělost každého státu podle úrovně jeho sociální politiky. Toto je však také spojeno s aktuální hospodářskou situací, se kterou 5 KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 4. vyd. Praha: ASPI, str Brychta, Oldřich. Sociální politika státu. Brno, 2010, s. 17 Bakalářská práce obhájená na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Vedoucí práce Ing. Eva Tomášková PhD. 17

18 přímo souvisí angažovanost jednotlivých vlád právě v oblasti sociální politiky. Pokud tedy není ekonomika státu stabilní, tak si samozřejmě nemůže dovolit mít dlouhodobě nastavenou sociální politiku na vysoké úrovni. Cíle sociální politiky dále naplňují také nevládní instituce. Sem můžeme zařadit církve, nadace, občanská sdružení, odbory. 2. Sociální zabezpečení Sociálního zabezpečení je důležitou součástí sociální politiky a je jejím hlavním nástrojem. Takto je používáno především ke stabilizování sociálních nerovností. Řešení a k zabránění sociálních konfliktů a stabilizování úrovně ve společnosti. Pokud se zaměříme na sociální politiku státu, tak nalezneme i faktory působící na stát. Týkají se situace ekonomické, politické v daném státu. Ekonomická situace je patrná v oblasti financování sociálního systému. Pokud je období stagnace v ekonomice, výše sociálních výdajů se znatelně omezuje, což výrazně ovlivňuje růst nezaměstnanosti a dále to vede za vznik sociálně negativní jevů a případně dochází k prohloubení hospodářského poklesu. Sociální systém je nucen vnímat růst cen, protože to způsobuje zvyšování výdajů lidí, tak aby si udrželi stejnou životní úroveň. Inflace a nezaměstnanost, spolu souvisejí. V ekonomice je to základní determinant. Řešením, ale ne plným je valorizace sociálních dávek. Ta se provádí sledováním sociálních dávek, mezd a jejich poměru Systém sociálních dávek ovlivňuje také výše míry nezaměstnanosti. Klesání míry nezaměstnanosti vede ke snižování deficitu v důchodovém systému, snižují se tím výdaje systému. Vše je ovlivňováno aktivními obyvateli. Souhrn těchto věcí má své dopady na sociální zabezpečení a to ve všech jeho oblastech. Společensko-politické faktory mají také svůj vliv na sociální zabezpečení. V období voleb politické postoje a názory hrají velmi důležitou roli. Politici se prostřednictvím kampaní snaží v oblasti sociálního zabezpečení získat podporu voličů. Zásadní je pak působení postupného demografického vývoje společnosti. Špatný demografický vývoj má negaci na uspořádání sociálního systému. Problém současnosti demografického vývoje je stárnutím populace, což znamená, že se současný systém založený na průběžném financování nemůže dlouho udržet. 18

19 Právě tento systém sociálního zabezpečení není veden fondově, ale je zařazen mimo státní rozpočet. Naopak jak jeho příjmy, tak i výdaje jsou součástí rozpočtu. Ve vyspělých zemích Evropy došlo k rozšíření pojmu sociální bezpečnost po 2. světové válce, který ze své základní podstatě ukazuje, že je nikoliv paternalistickým, ale očekává i součinnost od účastníka sociálních systémů. Podle úmluvy Mezinárodní organizace práce o sociálním zabezpečení č. 102/1952 (publikovaná pod č. 461/1991 Sb.) zahrnuje sociální bezpečnost soubor veřejnoprávních dávek, na které má občan ze zákona právo. Sociální bezpečnost je konečný stav, sociální zabezpečení je činnost postupně směřující k určitému stavu. Rozdílné označení vychází z jiného pojetí těchto pojmů v demokratických a komunistických státech a to po 2. světové válce. Demokratické státy měly snahu, aby se každý občan cítil sociálně bezpečně, aby měl absolutně zaručena lidská práva. Péči a zabezpečování občanů převzal v komunistických zemích jen stát. 7 Sociální zabezpečení využívá šest základních metod (občas jsou nazývány finančními technikami sociálního zabezpečení). Patří sem povinné spoření, soukromé pojištění, podnikové zaopatření, sociální pojištění, státní zaopatření (státní sociální podpora) a sociální pomoc. 8 V dnešní době patří mezi nejdůležitější položky sociálního pojištění a zabezpečení, taktéž státní sociální podpora a neméně významná je sociální pomoc. Což znamená, že se za poslední desetiletí vyprofilovaly dva důležité základní modely sociálního zabezpečení. Můžeme je rozdělit na anglosaský a kontinentální model. Anglosaský je zaměřen na základní zabezpečení, kontinentální je spíše stavěn na pojistném principu a jsou zde i vyšší finanční hodnoty. Sociálnímu zabezpečení v České republice, prakticky od 2. světové válce byl kladen velký důraz podmínkám. Současná doba nám přináší 3 oblasti. Sociální pojištění, které je založeno na pravidelné platbě pojistného, které si pojištěnec hradí pro pozdější předpokladatelné sociální události. Uplatňuje se princip zásluhovosti, jedná se o systém povinný, zákon definuje osobní rozsah, věcný rozsah, způsob správy a financován., Tento systém obvykle zahrnuje pojištění v 7 Peková, Jitka Pilný, Jaroslav Jetmar, Marek. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. Praha:ASPI, 2008, s. 380 ISBN Tröster, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. Praha: C. H. Beck, s. 3 ISBN

20 nezaměstnanosti, pojištění zdravotní, nemocenské, důchodové a úrazové. V ČR nezahrnuje systém sociálního pojištění všechny tyto složky, ale pouze veřejné zdravotní, nemocenské a základní povinné důchodové pojištění. Základním právním předpisem pro veřejné zdravotní pojištění je zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, 9 pro nemocenské pojištění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění 10 a pro důchodové pojištění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. 11 Právní úpravu financování veřejného zdravotního pojištění obsahuje zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, 12 financování sociálního pojištění upravuje zákon č. 589/1992 Sb., 13 o pojistné na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. V rámci systému se vedle pojistného na sociální zabezpečení vybírá i příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, organizaci, řízení ve věcech důchodového pojištění a řízení ve věcech pojistného upravuje zákon č. 582/1991 Sb., 31 o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. 14 Další je systém státní sociální podpory se zakládá na státním financování a řeší sociální události, na které se pojistit nejde a následné řešení této události, je pro občany značně obtížné. Některé dávky jsou tzv. testované na příjem, jsou to přídavky pro děti, porodné, dále pak příspěvek na bydlení, společnost a občané s vyššími příjmy tyto peněžité dávky čerpat nemůžou. Toto je oblast ve společnosti, která je výrazně postavená na principu solidarity. Základním právním předpisem je zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře 15. Jako třetí a poslední částí je sociální pomoc. Jde výhradně o aktivity, které využívají sociálně nejslabší občané, kteří se ocitli v sociální pasti, prakticky na úplném společenském dně (jako příklad si můžeme uvést stav nezaměstnanosti kde tento stav je dlouhodobý. Jedná se o systém nazývaný pomoc v hmotné nouzi. Ministerstvo práce sociálních věcí pracuje s tímto vysvětlením pojmu: Systém pomoci v hmotné nouzi je moderní formou pomoci osobám s nedostatečnými příjmy, motivující tyto osoby k aktivní snaze zajistit si prostředky k uspokojení životních potřeb. Je jedním z opatření, kterými Česká republika bojuje proti sociálnímu vyloučení. Vychází z principu, že každá osoba, která pracuje, se musí mít lépe než ta, která 9 ASPI Automatizovaný systém právních informací, zákon č. 48/1997 Sb. 10 ASPI Automatizovaný systém právních informací, zákon č. 187/2006 Sb. 11 ASPI Automatizovaný systém právních informací, zákon č. 155/1995 Sb. 12 ASPI Automatizovaný systém právních informací, zákon č. 592/1992 Sb. 13 ASPI Automatizovaný systém právních informací, zákon č. 89/1992 Sb. 14 Ambrožová, Martina. Základní koncepce důchodové reformy. Brno, 2012, s. 13 Bakalářská práce obhájená na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. 15 ASPI - Automatizovaný systém právních informací, zákon č. 117/1995 Sb. 20