Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání Dítě je tvůrcem sebe sama

Transkript

1 Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání Dítě je tvůrcem sebe sama č.j. ZŠU5/0315/2014 program Montessori realizovaný při ZŠ Liberec, ulice 5. května 64/49 Dokument vstupuje v platnost dnem Projednán ve Školské radě dne V Liberci dne razítko školy ředitel školy: Mgr. Rejnartová Iveta

2 I. Identifikační údaje 1.1. NÁZEV PROGRAMU Motivační název číslo jednací 1.2. PŘEDKLADATEL Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání Dítě je tvůrcem sebe sama ZŠU5/0315/2014 Základní škola, Liberec, ul. 5. května 64/49, Název školy příspěvková organizace Adresa, kontakty Liberec , ul. 5. května 64/49 telefon: info@zs5kveten.cz Ředitel školy a koordinátor Ředitel: Mgr. Iveta Rejnartová Koordinátor ŠVP: Ing. Pavel Kos Právní forma příspěvková organizace 1.3. ZŘIZOVATEL Statutární město Liberec nám. Dr. E. Beneše 1, Liberec 1, telefon: (vedoucí oddělení školství) Zařazení do sítě škol DALŠÍ ÚDAJE IČO IZO zařízení IZO škola IZO školní družina IZO školní jídelna PLATNOST DOKUMENTU od Projednáno ve Školské radě dne

3 II. Charakteristika školy II. 1. Úplnost a velikost školy Třídy se vzdělávacím programem Základní škola Montessori Dítě je tvůrcem sebe sama vznikají k 1. září 2014 v rámci ZŠ Liberec, ulice 5. května. Podrobný popis celé školy a jejího vybavení viz ŠVP pro ZV Delfín č.j. 10-1/2011, kapitoly 2.1. a 2.2. Větev Montessori tvoří zatím pouze 1. stupeň základního vzdělávání, pro který je určen tento vzdělávací program. V prvním roce bude otevřena jedna věkově smíšená třída, spojující žáky prvního a druhého ročníku. V dalších letech je počítáno s rozšířením minimálně na dvě věkově smíšené třídy prvního stupně a následně na třídy druhého stupně až do devátého ročníku ZŠ. Pro třídy Montessori je počítáno v průměru s žáky na jednu třídu, přičemž každá třída bude spojovat žáky dvou až tří po sobě jdoucích ročníků. Třídy s Montessori vzdělávacím programem jsou umístěny v jedné ze dvou budov ZŠ Liberec, ulice 5. května, konkrétně v budově, v níž se nacházejí třídy 1. stupně této ZŠ. Žáci tříd Montessori využívají stejné společné prostory jako žáci této ZŠ. II. 2. Vybavení školy Třída (v budoucnosti třídy) se vzdělávacím programem ZŠ Montessori je vybavena tak, aby vyhovovala základním principům Montessori pedagogiky. Tvoří tzv. připravené prostředí, v němž každý najde to, co potřebuje vzhledem ke své vývojové fázi, senzitivnímu období a aktuálnímu vzdělávacímu zájmu. Dbáno je především na to, aby žáci mohli všechny potřebné činnosti zvládnout sami, bez pomoci pedagoga plánování své samostatné práce, samostatný výběr učebního materiálu, práci s ním, kontrolu správnosti svého řešení, zakládání svých prací do portfolia, úklid třídy a další péči o sebe a prostředí třídy. Děti si svobodně vybírají místo ve třídě, kde a s kým chtějí pracovat, takže je nutné připravit různorodé možnosti: stolky k samostatné práci, stolky ke společné práci dvojic či skupin, koberečky pro vymezení prostoru při práci na podlaze, podložky nebo tácy pro vymezení prostoru při práci na stolku. Výukové materiály (Montessori aj. pomůcky, pracovní listy, knihy atd.) i ostatní pomůcky (výtvarné, hudební, úklidové ad.) jsou umístěny v otevřených skříňkách na policích označených popiskou tak, aby každá věc měla své jasně určené místo. Pomůcky jsou přehledně uspořádány podle vzdělávacích oblastí a vzájemné posloupnosti. Veškerý materiál je uložen v pohodlném dosahu dětí. Vlastnosti učební pomůcky podle principů Montessori: - láká k činnosti, obsahuje estetické kvality - podněcuje zvídavost a chuť dál zkoumat - je v prostoru pouze v jednom exempláři - izoluje jednu vlastnost, řeší jeden problém, učí jedné zákonitosti nebo dovednosti - obsahuje kontrolu správnosti Zásadní součástí připraveného prostředí je místo setkávání celého kolektivu elipsa. Je určena ke společným aktivitám s učitelem, k vzájemné komunikaci, k cvičením koncentrace a ticha apod. Ve třídě je vyhrazen prostor, kam si mohou děti ukládat své osobní věci (jmenovkami označené šuplíky). Součástí připraveného prostředí je také prostor pro relaxaci. Mimo prostory třídy mají žáci možnost využívat vybavení ZŠ 5. května tělocvičnu, jazykovou učebnu, učebnu informatiky ad. II. 3. Charakteristika pedagogického sboru Pedagogický sbor tvoří učitelé splňující požadavky na vzdělání podle zákona o pedagogických pracovnících a dále se vzdělávající v oblasti Montessori pedagogiky a respekujícího výchovného přístupu. Montessori třídy budou mít k dispozici také školní družinu. V době od konce vyučování do 15 hodin mohou žáci navštěvovat svou Montessori družinu vedenou kvalifikovanou družinářkou,

4 vzdělanou také v pedagogice Montessori. V době před vyučováním a po 15. hodině mohou žáci využívat běžnou školní družinu. V dalších letech se předpokládá rozšíření Montessori družiny do pozdějších odpoledních hodin, případně i na ranní provoz, v závislosti na růstu počtu dětí. II. 4. Dlouhodobé projekty a mezinárodní spolupráce Vzhledem k tomu, že program ZŠ Montessori na ZŠ 5. května je teprve v začátcích, partnery pro dlouhodobou spolupráci teprve hledáme. II. 5. Spolupráce s rodiči a jinými subjekty Úzká spolupráce s rodiči je velmi důležitá pro jednotné působení a práci s dětmi ve škole i doma v rámci stejných principů. Škola je rodičům otevřena a umožňuje jim přístup v době vyučování i mimo něj (v čase provozu školy). Rodiče získávají zpětnou vazbu především sledováním naladění a pohody dítěte, nahlížením do portfolia jeho školní práce a porovnáváním výsledků práce dítěte s kritérii zadání úkolů a vlastními možnostmi dítěte, tak jak je znají. Osvědčené formy spolupráce školy s rodinou jsou: - pravidelné třídní schůzky rodičů s pedagogy - schůzka ve třech (dítě, rodič, pedagog) - individuální konzultace rodičů s pedagogem - možnost zúčastnit se (po dohodě s pedagogy) některého školního dne, příp. výletů a výprav dětí v rámci vyučování, a vidět tak své dítě zapojené v práci školního kolektivu - semináře a přednášky pro rodiče k tématům výchovy a vzdělávání; knihovnička k zapůjčení zajímavých knih k těmto tématům - setkávání a společný program rodičů, dětí a pedagogů mimo vyučování (např. v rámci školních projektů) - zapojování rodičů do školních projektů podle jejich zájmu a profesních možností - dobrá informovanost rodičů o dění ve škole prostřednictvím webových stránek a ové komunikace Základním partnerem tříd Montessori je Česko-anglická Montessori MŠ Život hrou, s.r.o., na jejíž program ZŠ Montessori navazuje. MŠ a ZŠ třídy Montessori spolupracují jak na úrovni denního programu (různě koncipované vzájemné návštěvy učitelů i dětí), tak na úrovni dlouhodobých projektů (navazující projekty, např. třídění odpadu apod.). Společně jsou koordinovány některé výlety, akce pro celé rodiny, společné vzdělávací akce pro rodiče apod. Další spolupráci navážeme se specialisty v oborech speciální pedagogiky, dětské psychologie, logopedie ad. odborníky při řešení případných vzdělávacích aj. problémů jednotlivých žáků.

5 III. Charakteristika školního vzdělávacího programu III. 1. Zaměření školy Výchovné a vzdělávací strategie, připravené prostředí tříd, přístup pedagogů k dětem, hodnocení dětí i spolupráce s rodinou a dalšími subjekty jsou postaveny na třech pilířích: - výchovné postupy založené na principu partnerství v duchu metody respektovat a být respektován, - vzdělávací strategie vycházející z principů vzdělávacího sytému Montessori, - dvojjazyčné česko-anglické prostředí. Základní filozofií je orientace na osobnost dítěte využití a rozvíjení jeho vnitřní motivace a individuálních schopností. Klíčovým východiskem je předpoklad, že děti mají opravdový zájem a touhu poznávat, učit se a uplatňovat nové poznatky v praxi. Vzdělávací strategie je pak postavena na principu svobody a možnosti volby v kombinaci s přijetím zodpovědnosti za svá rozhodnutí. Dítě je vedeno k samostatnosti a aktivní práci. Nedílnou součástí tohoto konceptu je respekt a tolerance ke schopnostem, odlišnému výběru a práci ostatních. Důležitou cílovou složkou je sebepoznání poznání svých schopností a možností a v důsledku toho schopnost stanovit a realizovat svůj další životní program. Pedagogické postupy a vzdělávací metody vycházejí ze základních principů pedagogického systému Marie Montessori. Podstatnou složku tvoří samostatná vzdělávací činnost dětí vedená jejich zájmem a vývojovými senzitivními fázemi. Děti se na učení samy co nejaktivněji podílejí. Ke splnění této podmínky slouží připravené prostředí třídy, vybavené specifickým didaktickým materiálem i některými tradičními učebními pomůckami, a připravený pedagog, který na základě pozorování a diagnostiky dětí toto prostředí vytváří a stále přizpůsobuje aktuálním potřebám dětí. Proces vzdělávání každého dítěte postupuje v souladu s jeho vývojovými fázemi a individuálními možnostmi. Ve třídách pracují věkově smíšené skupiny (dva až tři ročníky po sobě jdoucí), aby byla zajištěna spolupráce a vzájemné přirozené učení a pomoc mezi dětmi. Zcela specifická je práce s chybou a oceněním a vedení dětí k sebekontrole a sebehodnocení. Nutnou podmínkou fungování tohoto systému je partnerský přístup dospělého k dítěti. Cílem programu Montessori je pomáhat dítěti v poznávání světa i sebe sama. V procesu vzdělávání si dítě v souladu se svými možnostmi osvojuje mateřský jazyk, matematiku, cizí jazyky, poznává svět přírody a svět lidí, setkává se s kulturou a uměním, věnuje se fyzickým aktivitám i pracovním činnostem, rozvíjí svá individuální nadání. Prostřednictvím obsahů jednotlivých výukových oborů se učí vyhledávat, interpretovat, posuzovat, vysvětlovat a prakticky využívat informace, kreativně realizovat své nápady, pozitivně komunikovat, kriticky uvažovat, empaticky reagovat na chování druhých a poznávat sám sebe, respektovat své pocity a své potřeby. Poznává různé možnosti a způsoby učení a učí se volit pro sebe takové strategie, které jsou pro ně účinné, spolehlivé a efektivní. Dítě získává dovednost rozhodovat se podle svých reálných zájmů a možností a zároveň brát ohled na možnosti a zájmy druhých.

6 III. 2. Výchovné a vzdělávací strategie Motto: Lidská osobnost, ne výchovná metoda, musí být brána v úvahu. Maria Montessori Partnerský přístup jako výchovná strategie Při budování vzájemných vztahů mezi dospělými a dětmi, mezi dětmi navzájem i mezi dospělými navzájem se řídíme zásadami, o jejichž správnosti jsme bytostně přesvědčeni jsou to zásady partnerského výchovného stylu představeného jeho českými propagátory v knize Respektovat a být respektován. 1 V tomto přístupu nemají místo tresty ani odměny, ponižování ani vyzdvihování, vyhrožování ani pochvaly. To vše jsou nástroje vnější motivace, která je závislá na autoritách a vede k nesamostatnosti a nezodpovědnosti, v horším případě k sociálně patologickému chování (šikana, různé závislosti apod.). Jsme přesvědčeni, že tresty, lépe řečeno stres, který je s nimi spojen, blokují rozpoznávání chyb, které jsme udělali, a možnost se z nich poučit. Stejně tak jsme přesvědčeni, že odměny a pochvaly dítě nejen že nemotivují k dalšímu učení a snažení, ale že ho připravují o radost z poznávání a učení, která je mu od přírody dána, a tím mu vlastně kladou překážky na cestě za vzděláním a společenským uplatněním. Naším cílem je tedy podporovat vnitřní motivaci. Z vnitřní motivace dělá člověk to, co nutně potřebuje ke svému životu, to, co se mu líbí, ale také to, co považuje za správné. Úkolem pedagogů, jako průvodců dětí a jako vzorů chování, které nabízíme dětem k nápodobě, je tedy pomoci dětem vytvořit si společensky přijatelný soubor toho, co je správné, nabídnout dětem hodnoty, které se mohou stát i jejich vnitřními hodnotami. Abychom mohli podporovat vnitřní motivaci, musíme ustoupit z pozice neoblomné autority, která všechno ví nejlíp, do pozice průvodce, který pomáhá objevovat, který připravuje cestu poznání, a do pozice strážce pravidel, která vyplývají ze života a jsou dítěti srozumitelná. Pravidla jsou chápána jako soubor nutných omezení, díky nimž se všichni cítíme ve škole i jinde bezpečně a příjemně. Pravidla třídy jsou vyvozována společně s dětmi a poté jsou ve třídě umístěna na viditelném místě. V případě potřeby jsou konkrétní pravidla znovu probírána v rámci společné práce na komunikační elipse. Místo trestů za porušení pravidel necháme dopadnout přirozené důsledky toho, co se stalo když něco pokazím, tak to napravím, když to neumím sám napravit, řeknu si o pomoc, ale budu se nápravy účastnit. Tam, kde důsledky samy nedopadnou nebo by to trvalo příliš dlouho a dítě by souvislost nepochopilo, nastupuje pedagog a vyvodí logické důsledky, které také vycházejí ze situace a umožňují dítěti pochopit, co je přijatelné a co ne např. když dítě opakovaně ruší ostatní, nemůže se právě probíhající aktivity nadále účastnit. Když nastane problém, řešíme pouze to, co se děje právě teď a tady, popisujeme jen to, co právě vidíme. Necháváme děti, aby samy hledaly řešení. Pokud není náš zásah třeba, necháme dítě, aby problém vyřešilo samo. Dítě potřebuje zjistit, že je schopné své problémy řešit samostatně. Když se dětem něco podaří, někdy jim stačí jejich vlastní radost, jindy se o ni chtějí podělit. To, že vynecháme odměny a pochvaly, neznamená, že si úspěchů a pokroků dítěte nevšímáme. Lepší je však počkat, až se na nás dítě samo obrátí. Dětem, které to viditelně potřebují (zvl. na začátku), můžeme svou podporu citlivě nabídnout. Potom popíšeme konkrétně to, co vidíme, co a jak se povedlo. Tím pomůžeme dítěti uvědomit si, jak úspěchu dosáhlo a jak příště správný postup zopakovat. Pokud je dítě schopné pracovat samostatně a práce ho uspokojuje, můžeme ustoupit do pozadí. Pak jsme svědky toho, že se děti obracejí častěji na sebe navzájem, ukazují si, co se jim povedlo, a hovoří o své práci s vrstevníky. Výsledkem je tedy větší samostatnost dětí a nezávislost na vnější autoritě. 1 P. Kopřiva, J. Nováčková, D. Nevolová, T. Kopřivová, Respektovat a být respektován, Kroměříž, Spirála 2008

7 Budování vstřícného a přátelského prostředí pro nás dále znamená zcela se vyhnout soutěžím a vytváření soutěživého prostředí a vzájemného srovnávání. K tomu nám napomáhá i věkově smíšený kolektiv, kde různě staré děti umí a vědí různé věci. Denně zjišťují, že to není vždy věkem, jak dobře člověk něco ovládá, že je to jeho zájmem a z toho vyplývajícím úsilím. Vidí, že každý něco umí a každý může druhému v něčem pomoci nebo poradit, a že když se dají dohromady, dokážou to, co by každý sám nezvládnul. Všichni jsou přijímáni takoví, jací jsou, ale pro všechny platí stejné hranice a stejná jasná pravidla soužití, která jsou srozumitelná a smysluplná. Přesto je přístup ke každému individuální v tom, kolik potřebuje pevného vedení, nebo naopak kolik už může mít svobody a samostatnosti. Každé dítě také potřebuje jinou dávku fyzického kontaktu a projevovaného přátelství, každé reaguje po svém na různé formulace a tón hlasu. S takovým rozlišováním v přístupu nemají děti problém, pokud zažívají, že i jim se dostává toho, co potřebují. Přijímají pozitivně, když se s nimi hovoří o jejich potřebách a o rozdílných potřebách druhých. Partnerský výchovný styl je cesta, po níž jdeme, nikoli cíl, kterého jsme dosáhli. Stále se snažíme hledat ta správná slova, vhodné postupy, co nejlepší reakce na nové i opakující se situace, abychom naplňovali to, co jsme si předsevzali. Všichni pedagogové na sobě v tomto směru stále pracují, neboť jsou si vědomi faktu, že svým vlastním chováním ovlivňují děti mnohem víc, než slovy, která směřují vůči dětem. Vzdělávací strategie a principy pedagogiky Montessori Vzdělávací strategie jsou postaveny na principech pedagogiky Montessori a vycházejí z předpokladu, že každý člověk je bytost neopakovatelná a přichází na svět s vybavením, které není shodné s jiným jedincem. Vyučovací metody tedy musí být voleny tak, aby učitel mohl k dětem přistupovat individuálně a vycházet vstříc jejich potřebám. Frontální vyučování je nahrazeno organizační, obsahovou i metodickou diferenciací. Základní principy pedagogiky Montessori: Senzitivní fáze ve vývoji dítěte jsou období zvýšené vnímavosti k určitým činnostem a jevům. Toto zaujetí umožňuje dítěti získávat nové schopnosti, dovednosti a znalosti velmi snadno, bez vědomé námahy, bez vnějšího tlaku dospělých, s viditelným nadšením a přitom s největším užitkem. Citlivé fáze trvají jen určitou kratší či delší dobu a pak se nenávratně ukončí, ať jsou využity nebo ne, proto je třeba je maximálně využít nabídnutím odpovídajících materiálů a aktivit. Polarita pozornosti označuje maximální koncentraci dítěte na určitou práci; během ní dochází k velkým pokrokům v učení a k opravdovému osvojení a pochopení. Je to schopnost, s níž se děti již narodí, ale může se postupně vytratit při neustálých zásazích z vnějšku. Proto je třeba ji cíleně pěstovat a podporovat (pravidla práce ve třídě, cvičení ticha a koncentrace). Velkým úkolem pedagoga je zajistit dětem možnost takového soustředění. Připravené prostředí prostředí, které dítěti umožňuje pracovat na svém optimálním rozvoji, využívat svých senzitivních fází a polarity pozornosti; Připravené prostředí zahrnuje: Osobnost pedagoga: Pedagogika Marie Montessori je založena na rovnosti, nezávislosti, svobodě volby, vzájemném respektu a přijetí. Je úkolem pedagoga, aby toto vše dětem svým přístupem a způsobem jednání umožňoval a nabízel. Pedagog průvodce dětí je služebníkem ducha (jako dobrý sluha má připraveno vše, co dítě potřebuje k rozvoji svého ducha), spolupracovníkem (při sebetvorbě dítěte z jeho vlastních

8 vnitřních zdrojů), podněcovatelem přirozené dětské zvídavosti a organizátorem tvůrčí práce jednotlivých dětí i celé třídy. Přesto zůstává v pozadí, nechává na dítěti volbu prostředků a konkrétní práce a především zbytečně nevstupuje jako překážka mezi dítě a jeho zkušenost. Důležitou součástí práce pedagoga je pozorování. Pedagog pozoruje děti při práci, poznává jejich individuální možnosti, vede záznamy o jejich postupu v učení. Díky tomu může vhodně doplňovat prostředí třídy a připravovat materiály, projekty a aktivity pro jednotlivé děti i pro celý kolektiv, který se sešel v konkrétní třídě. Pedagog je tedy aktivní vůči prostředí a vůči sobě (pracuje na sobě, aby byl dobrým pedagogem), ale je pokud možno pasivní vůči dětem, které jsou schopné samostatně pracovat. Pedagog se stará o to, aby měly děti klid na práci a možnost se soustředit. Jeho cílem je, aby dítě co nejčastěji zažívalo úspěch a radost z práce. Věcné prostředí: Připravené prostředí je prostředí, v němž každý najde to, co potřebuje vzhledem ke své vývojové fázi a aktuálnímu vzdělávacímu zájmu. Třída je vybavena tak, aby děti mohly všechny potřebné činnosti zvládnout samy samostatný výběr učebního materiálu, práci s ním, úklid třídy a další péči o sebe a prostředí. Při práci s výukovým materiálem by dítě mělo mít také možnost samo zkontrolovat správnost svého řešení. Děti si vybírají místo ve třídě, kde a jak chtějí pracovat: jsou tu stolky k samostatné práci, stolky ke společné práci dvojic či skupin, koberečky pro vymezení prostoru při práci na podlaze, podložky nebo tácy pro vymezení prostoru při práci na stolku. Výukové materiály (Montessori aj. pomůcky, pracovní listy, knihy atd.) i ostatní pomůcky (výtvarné, hudební, úklidové ad.) jsou umístěny v otevřených skříňkách na policích označených popiskou tak, aby každá věc měla své jasně určené místo. Pomůcky jsou přehledně uspořádány podle vzdělávacích oblastí a vzájemné posloupnosti. Veškerý materiál je uložen v pohodlném dosahu dětí. Vlastnosti učební pomůcky podle principů Montessori: - láká k činnosti, obsahuje estetické kvality - podněcuje zvídavost a chuť dál zkoumat - je v prostoru pouze v jednom exempláři - izoluje jednu vlastnost, řeší jeden problém, učí jedné zákonitosti nebo dovednosti - obsahuje sama v sobě kontrolu správnosti - umožňuje dítěti zažít úspěch Zásadní součástí připraveného prostředí je místo setkávání celého kolektivu elipsa. Je určena ke společným aktivitám s učitelem, k vzájemné komunikaci, k cvičením koncentrace a ticha apod. Ve třídě je vyhrazen prostor, kam si mohou děti ukládat své osobní věci (např. označené šuplíky). Součástí připraveného prostředí je také prostor pro relaxaci. Výukové programy a projekty: Jsou iniciovány učitelem, případně vycházejí z aktuálního zájmu dětí nebo z dění v jejich okolí. Pracuje na nich podle zadaných kritérií celý kolektiv dětí (společně, samostatně nebo ve skupinách, v daném časovém rámci, s určeným výstupem), jsou však koncipovány tak, aby se mohly zapojit všechny děti bez ohledu na své aktuální možnosti. Projekty propojují v nový funkční celek vědomosti a dovednosti získávané v jednotlivých vzdělávacích oborech včetně průřezových témat. Při práci na nich je zároveň přirozeně rozvíjena většina klíčových kompetencí. Principy práce specifické postupy při práci s informacemi a s výukovými materiály, které usilují o propojování informací a pochopení souvislostí. Není kladen důraz na to, aby se děti naučily určité množství poznatků, ale aby se co nejpodrobněji a do hloubky zajímaly o zvolená témata. Principy práce s didaktickým materiálem: - zleva doprava, shora dolů - od jednoduchého ke složitému - od známého k novému - od celku k detailu (např. sluneční soustava Země světadíl stát)

9 - od konkrétního k abstraktnímu (na prvním místě je vždy zkušenost s reálnými předměty a ději, na posledním místě je symbol a text) - důkladné prozkoumání jedné části je prostředkem k poznání a pochopení celku Princip pohybu podle Marie Montessori je pohyb důležitý pro rozvoj dětské osobnosti a pro rozvoj inteligence. Pohyb je také významný pro uskutečnění polarizace pozornosti. V Montessori školách se pohyb využívá při vzdělávacím procesu. Organizace vyučování musí takové učení umožnit. Děti sedí u stolků, jen pokud mají činnost s písemným projevem, prakticky po celou dobu vyučování se volně pohybují po třídě. Věkově smíšený kolektiv dětí pedagogika Montessori využívá výhod věkově smíšeného kolektivu. Děti se raději učí od starších dětí než od dospělých, mladší děti mají motivaci k pokroku a učení a vzory sobě blízké, starší děti se učí ohleduplnosti, pomoci a trpělivosti, přirozeně a smysluplně si opakují to, co už umějí, všichni se učí spolupracovat a komunikovat. Jednoznačnou výhodou je absence vzájemného srovnávání, které je častým projevem ve věkově homogenním prostředí, a simulace normálního, tedy věkově různorodého, sociálního prostředí, které dítě v životě běžně potkává a bude potkávat. Vzdělávací strategie: Učitel svým přístupem a chováním umožňuje dětem využívat následující vzdělávací strategie. Učitel diferencuje míru zasahování do vzdělávání jednotlivých dětí podle jejich schopností seberegulace a sebekontroly a samostatného plánování práce a kontroly správnosti podle vzorů a řešení. Tam, kde je to možné, učitel ustupuje co nejvíce do pozadí. Do popředí vystupuje učitel při setkáních na elipse iniciuje cvičení ticha a koncentrace, moderuje diskuse, předkládá nová témata k práci, svým zaujetím pro věc získává zájem dětí o nové informace, zkušenosti a dovednosti. Svobodná, neboli volná práce je samostatná práce dítěte, které si samo volí: - co = jaký materiál si vybere, z jaké oblasti, na čem bude pracovat, co se chce učit, o čem chce získat další informace - kde = vybírá si místo, kde bude ve třídě pracovat - kdy a jak dlouho = každé dítě je na určitou věc naladěno v jinou dobu, motivuje ho jeho senzitivní fáze a polarita pozornosti; každé dítě potřebuje ke zvládnutí vybraného úkolu jinak dlouhý čas; dítě, které dodržuje dohodnutá pravidla třídy, je co nejméně usměrňováno vnějšími zásahy (pracující dítě je pokud možno ponecháno své práci), učební bloky trvají minimálně 1,5 hodiny a volná práce v nich má zásadní podíl - s kým = může pracovat samo, ve dvojici, ve skupině Svoboda nespočívá v tom, že dítě zůstane ponecháno samo sobě, nebo že učitel vůbec nezasahuje do jeho vzdělávání a učebních procesů. Nějakou činnost si dítě zvolit musí a musí také vybranou práci dokončit (každá činnost má svůj určený výstup). Učitel činnost dětí pozoruje, koordinuje a využívá své pedagogické dovednosti, aby pomohl najít dítěti, které to potřebuje, činnost, která ho zaujme. Míra svobody pro každé dítě je závislá na jeho individuální míře zodpovědnosti. Svoboda volby činnosti souvisí úzce se svobodou pohybu. Práce s vlastní zodpovědností dítě se učí chápat souvislost mezi volbou a zodpovědností. Učí se respektovat domluvená pravidla soužití, domluvené způsoby práce, učí se smysluplně využít čas vyučování, pracovat podle individuálního plánu i společných plánů činností. Pokud chce dítě pracovat s určitým materiálem, který ho zajímá samo se pro něj rozhodne je jeho zodpovědností dodržet daná pravidla práce. Pro dodržení zásadního pravidla pracovat na osobní maximum a dotáhnout práci do konce je vhodné dětem kritéria individuálně upravit (redukovat práci, rozfázovat činnosti, domluvit dosažitelné termíny.) tak, aby každé dítě mohlo úkol opravdu úspěšně dokončit a mělo o svém učebním rámci přehled.

10 Vlastní plánování a organizace práce dětí volba pořadí činností podle svého zájmu a domluvených termínů dokončení, rozdělování práce pro činnost ve škole nebo doma atd. vede děti postupně k přemýšlení nad rozvržením svého času. Učitel dětem, které to potřebují, přechodně pomáhá v plánování a organizaci času týdenním plánem nebo jiným rozvržením, které dítěti vyhovuje (a není v rozporu se základními principy práce). Práce s chybou a sebekontrolou děti jsou vedeny k sebekontrole tím, že výsledky své práce s pomůckami a materiály porovnávají se vzorovým řešením nebo předem stanovenými kritérii, chybná řešení si samostatně vyhledávají a opravují. Při kontrole ze strany učitele učitel respektuje práci dítěte, omezí své zásahy do ní, v případě chybných řešení dítě upozorní a vrací ho k práci, příp. k pomůcce či materiálu, na němž dítě může najít samo správný postup, příp. mu nabídne jiný způsob podle individuálních možností dítěte a charakteru úkolu. Vedení dětí k sebehodnocení je proces, kterému se děti učí již od mateřské školy. Zahrnuje respektování pravidel třídy, práci s chybou a sebekontrolou, připravené prostředí. Děti se učí popisovat svou práci, vlastní spokojenost s ní, porovnat svoji práci s kritérii, ocenit práci nebo najít to, co by mohly udělat jinak. Hodnotí své jednání a chování k ostatním, respektování pravidel třídy. Děti se postupně učí ústní i písemnou formulaci (písemně hodnotí svou práci například na konci školního roku). Prezentace vlastní práce je velmi důležitá pro učení se dětí navzájem. Děti získávají nové informace od svých spolužáků, mají možnost učit se z jejich způsobů práce, poučit se z chyb, inspirovat se originálními nápady a společně hledat nejlepší řešení. Prezentace práce pomáhá při vedení dětí k sebehodnocení (ocenění, porovnání s kritérii ). Vedení portfolia vlastní práce děti si během učení vytvářejí vlastní materiály (tematické sešitky, soubory příkladů, informační přehledy ), spolu s dalšími výsledky své práce si je zakládají podle zadaných pravidel a učí se materiály třídit. Portfolio školní práce je také součástí sebehodnocení dítěte a podkladem pro hodnocení práce učitelem. Elipsa je pravidelným rituálem setkávání celého kolektivu dětí, je to prostor pro: - zklidnění a naladění na soustředěnou práci - vypravování zážitků, sdílení myšlenek a názorů, společnou diskusi - vytváření a hodnocení společných pravidel - organizaci a plánování práce ve třídě - doporučení a nabídku práce, informace k tématům a okruhům učiva - úvod do nového projektu či tématu ze strany učitele či dětí - prezentaci prací dětí Propojení všech témat v předmětu Kosmická výchova jde o specifické pojetí vyučování, které není rozděleno do jednotlivých předmětů, ale vychází ze společného tematického celku. V rámci tematických projektů pracují děti s informacemi z jednotlivých oborů ve vzájemných souvislostech, pracují se symboly a přesným pojmenováním, vyhledávají informace a třídí je do kategorií. Jazyk a matematika jsou nástroje k získávání a zpracování informací o světě. Současné trendy v oblasti vzdělávání koncepce vzdělávacího programu Montessori umožňuje pracovat v souladu s nejnovějšími trendy v oblasti výchovy a vzdělávání. Využití některých metod a tendencí přímo vyplývá z podstaty pedagogiky Marie Montessori, např.: - využití vnitřní motivace a individuálních předpokladů a schopností - učení v souladu s nejnovějšími poznatky o fungování lidského mozku - integrovaná tematická výuka - kritické myšlení - problémové vyučování - skupinová práce - rozvoj komunikačních dovedností

11 - globální výchova - integrace dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí mimořádně nadaných Hodnocení práce dětí: Pedagogické principy, metody a způsoby nejen vyučování, ale i hodnocení pomáhají dítěti učit se v bezpečném prostředí, z něhož je zcela vyloučeno srovnávání (srovnávání dětí a jejich výkonů mezi sebou ze strany učitele, zejména veřejné), manipulace pomocí odměn a trestů, vnější hodnocení osobnosti dítěte a zbytečný časový stres. Zásady hodnocení: - učitel si váží práce dítěte a partnersky ji oceňuje - školní práce dětí není klasifikována; klasifikace a porovnávání dětí mezi sebou nebo důraz na jejich výkonové pořadí je v rozporu s principy pedagogického systému Montessori - při hodnocení dětí je popisován individuální pokrok v dosahování očekávaných výstupů oborů a dovedností v rámci klíčových kompetencí - učitel popisuje a hodnotí pouze práci dítěte, nikoli jeho osobu (vyvaruje se zvláště užívání tzv. nálepek a manipulačních pojmenování) - děti jsou vedeny ke každodennímu hodnocení své vlastní práce - chyba je chápána jako jeden z ukazatelů při vlastním sebehodnocení a jako pomocník při volbě dalších činností Spolupráce s rodinou Učitelé jsou otevření vůči rodičům, jsou jim partnery při řešení vzdělávacích problémů jejich dětí a nabízejí jim svou podporu. Vytvářejí různé příležitosti k neformálnímu setkávání celých rodin v rámci školního prostředí i mimo něj. Cílem je bezpečné prostředí mezi známými lidmi a pokud možno jednotné výchovné působení doma i ve škole. Dvojjazyčné česko-anglické prostředí Třídy s Montessori vzdělávacím programem navazují na česko-anglickou Montessori mateřskou školu a tedy pokračují i v praxi přítomnosti lektora, který mluví s dětmi pouze anglicky. Podmínky pro fungování metody: - lektor angličtinu dokonale ovládá, angličtina je pro něj přirozeným komunikačním prostředkem - pokud je angličtina rodným jazykem lektora, měl by alespoň částečně rozumět česky, pokud je rodilý Čech, pak by měl mít za sebou zkušenost života v anglicky mluvící zemi - děti na lektora kladně reagují a přijímají od něj angličtinu jako něco zajímavého - lektor je schopen reagovat pružně na aktuální situaci a samostatně se připravovat na výukové programy podle zadaných témat - děti mohou pracovat samostatně podle svého naladění s připravenými materiály (karty s texty a obrázky, CD přehrávač se sluchátky) - děti pracují s lektorem v malých skupinkách v krátkých blocích, kdy si při řízených činnostech třídí a upevňují slovní zásobu, procvičují větné vazby a osvojují gramatické jevy

12 Rozvoj klíčových kompetencí Kompetence: k. k učení KU, k. k řešení problémů KŘP, k. komunikativní KK, k. sociální a personální KSP, k. občanské KO, k. pracovní KP. Prostředky svobodná (volná) práce dětí využití senzitivních fází ve vývoji a učení dítěte využití polarity pozornosti připravené prostředí věková heterogenita metoda komunitního kruhu společná práce na elipse filosofie oboru kosmická výchova globální výchova problémové vyučování projektová výuka propojení učiva s reálným životem princip vycházení mimo školu informace, texty a návody v rámci obsahu projektů kosmické výchovy společné vytváření pravidel vzájemná respektující komunikace vedení dětí k empatii, naslouchání a vnímání, toleranci odlišností, respektu k druhým a k sobě vlastní plánování a organizace vyučování dětmi princip pracovat na osobní maximum a dokončit práci samostatné vyhledávání informací možnost vlastního kreativního způsobu zpracování tématu samostatná práce spolupráce prezentace vlastní práce práce s vlastní zodpovědností práce s chybou a sebekontrola sebehodnocení ocenění práce druhých vedení školního portfolia spolupráce s rodinou, společné akce Kompetence KU, KŘP, KK, KSP, KO, KP KU, KP KU, KP KU, KŘP, KK, KSP, KO, KP KK, KSP KŘP, KK, KSP, KO KU, KŘP, KK, KSP, KO, KP KU, KŘP, KK, KSP, KO, KP KU, KŘP, KK, KSP, KO, KP KU, KŘP, KK, KP KU, KŘP, KK, KSP, KO, KP KU, KO, KP KŘP, KK, KSP, KO, KP KU, KP KŘP, KK, KSP, KO, KP KK, KSP, KO, KP KK, KSP, KO KU, KŘP, KK, KSP, KO, KP KU, KŘP, KO, KP KU, KŘP, KK, KP KŘP, KP KU, KŘP, KP KU, KŘP, KK, KSP, KO, KP KU, KK, KSP, KO, KP KU, KŘP, KSP, KO, KP KU, KŘP, KP KU, KŘP, KK, KSP, KP KK, KSP, KO KU, KŘP, KSP, KP KU, KŘP, KK, KSP, KO

13 III. 3. Zabezpečení výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami Důsledným uplatňováním principů Montessori je vytvořeno přirozeně vhodné prostředí pro vzdělávání dětí s rozličnými vzdělávacími potřebami v jednom kolektivu, ať už jde o děti se speciálními vzdělávacími potřebami, mimořádně nadané děti, či děti jiných národností. Snížení časového stresu, vyloučení soutěží a veřejného srovnávání žáků mezi sebou ze vzdělávacího procesu, věkově smíšený kolektiv, velký podíl samostatné práce dětí a možnosti volby činnosti v celkovém časovém rozvrhu, zapojení co nejvíce smyslů do učení, učení v pohybu, cvičení ticha a koncentrace, to vše zajišťuje klidné a vstřícné prostředí pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Tito žáci mohou pracovat s konkrétními materiály a názornými pomůckami, učit se společně se spolužáky, učit se pozorováním a nápodobou, pracovat samostatně vlastním tempem na přiměřeně náročných úkolech, opakovat, dokud danou dovednost nezvládnou na své osobní maximum. Mohou si volit dobu k relaxaci podle své potřeby. Podle aktuálních personálních možností mohou pracovat s pomocí asistenta pedagoga. Učitel spolupracuje s rodiči při hledání optimální vzdělávací cesty a vhodných metod výuky, přizpůsobuje prostředí, případně konzultuje s odborníky, kteří mají žáka ve své péči. III. 4. Zabezpečení výuky žáků mimořádně nadaných Připravené prostředí, v němž je možné pracovat v různých oblastech vzdělávání na různé úrovni, samostatná práce a svobodná volba činností, respektování senzitivních fází ve vývoji dítěte a polarity pozornosti, a tedy možnost soustředěně pracovat až k dokončení zvolené práce, věkově smíšený kolektiv, podpora spolupráce a vzájemné pomoci na úkor soupeření, ale i další principy vyhovují žákům mimořádně nadaným jak v rozvoji jejich nadání, tak v budování jejich sociálního cítění a schopnosti své nadání uplatnit a najít své místo mezi ostatními. Nadaní žáci mohou postupovat svým vlastním tempem při práci s výukovým materiálem, získávat více informací tématům, která je zajímají, dále pracovat na již získaných dovednostech. Děti, které určitou oblast dobře zvládly, mohou být pomocníkem učitele pomáhají svým spolužákům, vysvětlují, učí se s nimi. Rády také vytvářejí materiály, které mohou sloužit ostatním k učení a procvičování. Specializují se na své zájmy, které dále rozvíjejí, a tím přinášejí ostatním inspiraci k práci.

14 III. 5. Začlenění průřezových témat Osobnostní a sociální výchova () TO 1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník 5. ročník Morální rozvoj Výchova demokratického občana (VDO) TO 1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník 5. ročník Občanská společnost a škola Občan, občanská společnost a stát Formy participace občanů v politickém životě Principy demokracie jako formy vlády a způsobu rozhodování Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech (VMEGS) TO 1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník 5. ročník Evropa a svět nás zajímá Objevujeme Evropu a svět Jsme Evropané Multikulturní výchova (MkV) TO 1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník 5. ročník Kulturní diference Mezilidské vztahy Etnický původ Multikulturalita Princip sociálního smíru a solidarity Environmentální výchova (EV) TO 1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník 5. ročník Ekosystémy Základní podmínky života Lidské aktivity a problémy životního prostředí Vztah člověka k prostředí

15 Mediální výchova (MV) TO 1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník 5. ročník Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení Interpretace vztahů mediálních sdělení a reality Stavba mediálních sdělení Vnímání autora mediálních sdělení Fungování a vliv médií ve společnosti Tvorba mediálního sdělení Práce v realizačním týmu

16 IV. Učební plán IV. 1. Tabulace učebního plánu 1. stupeň Montessori Vyučovací předmět 1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník 5. ročník r. celkem Kosmická výchova Poznámky k učebnímu plánu: Vyučovací předmět Kosmická výchova je vytvořen integrací vzdělávacího obsahu vzdělávacích oborů Český jazyk a literatura, Cizí jazyk, Matematika a její aplikace, Informační a komunikační technologie, Člověk a jeho svět, Hudební výchova, Výtvarná výchova, Tělesná výchova, Člověk a svět práce a z průřezových témat. Integrace tematických okruhů průřezových témat viz. kapitola Začlenění průřezových témat a přehled v učebních osnovách. IV. 2. Přehled využití časové dotace podle RUP 1. stupeň Montessori Vyučovací předmět Vzdělávací oblast / obor 1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník 5. ročník r. celkem Český jazyk a literatura Kosmická výchova Cizí jazyk anglický jazyk Matematika a její aplikace Informační a komunikační technologie Člověk a jeho svět Umění a kultura Tělesná výchova Člověk a svět práce Celkem Z toho disponibilní časová dotace červeně vyznačeno využití disponibilních hodin

17 V. Učební osnovy Vyučovací předmět Kosmická výchova V. 1. Charakteristika vyučovacího předmětu Kosmická výchova Obsahové vymezení Vyučovací předmět Kosmická výchova vychází ze vzdělávacího obsahu oborů Český jazyk a literatura, Cizí jazyk, Matematika a její aplikace, Informační a komunikační technologie, Člověk a jeho svět, Umění a kultura, Tělesná výchova, Člověk a svět práce a z průřezových témat. Časové vymezení 1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník 5. ročník Organizační vymezení Vyučovací předmět Kosmická výchova realizuje vzdělávání v duchu Montessori pedagogiky. Vzdělávací obsah všech oborů je integrován do jednoho celku, což umožňuje žákovi poznávat a učit se v souvislostech, ponořit se do zvoleného tématu a důkladně ho prozkoumat, využívat podle svého aktuálního zájmu a potřeby připravené prostředí třídy a veškerý stále dostupný didaktický materiál. Touto cestou lze maximálně využít senzitivních období ve vývoji dítěte k optimálním pokrokům ve vzdělávání. Princip volného pohybu v připraveném prostředí, možnost zvolit si způsob práce a zodpovědnost za svou volbu podporují rozvoj klíčových kompetencí (komp. k učení a řešení problémů, komp. sociální, komunikativní a občanské). Každý velký tematický celek (velké a malé kosmické příběhy) je učitelem uveden prostřednictvím evokační prezentace, na jejímž základě si žák vybírá oblast, které se bude věnovat hlouběji. Při své práci (ať již samostatné, skupinové či pod vedením pedagoga) má možnost využít všechny dostupné didaktické pomůcky, modely, literaturu, pracovní lity apod. Učí se, využívá a dále zdokonaluje základní dovednosti čtení a psaní, matematické dovednosti, získává nové informace a zkušenosti, učí se je přehledně zaznamenávat a zasazovat je do souvislostí, při zpracování tématu využívá také umělecké výrazové prostředky, učí se spolupracovat, organizovat svou práci, prezentovat výsledky své práce před ostatními. Podstatnou složku výuky tvoří individuální práce dětí. Vyučovací bloky trvající většinou 90 minut umožňují dětem využít svou koncentraci pozornosti na soustavnou práci na zvoleném problému či tématu. Učitel sleduje práci dětí, vede si záznamy o jejich pokrocích a o oblastech jejich zájmu, hlídá plnění stanovených termínů pro odvedení práce, podle potřeby pomáhá jednotlivým dětem plánovat práci, případně ji rozčlenit do dílčích kroků. Výuka předmětu se neomezuje na prostory třídy. V duchu principu vycházení ven jsou zařazovány poznávací exkurze, výlety, práce v terénu, práce na projektech mimo prostor třídy, besedy, návštěvy divadla, knihovny apod. Organizační formy výuky: - individuální práce dětí (volná práce) - spolupráce dětí (vzájemná pomoc, vzájemné učení, volná práce dvojic a malých skupin) - práce na elipse, komunitní kruh

18 - evokace (uvedení do nového tématu) - individuální lekce (učitel žák) - skupinové lekce (učitel skupina žáků) - samostatná práce skupin podle zadaných kritérií - společná práce celé třídy podle zadaných kritérií - domácí práce žáků - projekty - exkurze, kulturní akce, výlety, přírodovědné a vlastivědné vycházky (seznámení s cílem akce, zadání kritérií prezentace výstupu) Výchovné a vzdělávací strategie - učitel respektuje základní principy Montessori pedagogiky, - učitel připravuje prostředí pro samostatnou práci žáků a zajišťuje klid na práci - učitel diferencuje svůj přístup k dětem podle jejich schopnosti samostatné práce; kde je to možné, ustupuje do pozadí, jinde pomáhá plánovat dílčí kroky a dohlíží na plnění termínů - učitel ponechává volbu materiálu či tématu, s nímž chce žák pracovat, pokud možno na něm, na jeho individuální připravenosti se problémem zabývat; pořadí, v němž je nutné postupovat, není pevně stanoveno, jen v případě nutnosti učitel dítěti ukáže, co je třeba ještě zvládnout před tím, než může pokročit k materiálu, který si samostatně zvolilo, aby mohlo v práci uspět - učitel pracuje s dětmi prostřednictvím samostatných (dítě učitel) nebo skupinových lekcí, v nichž prezentuje postupy práce s pomůckami a materiály - učitel pozoruje jednotlivé děti i celý kolektiv a na základě pozorování zařazuje vhodné aktivity (cvičení ticha a koncentrace, oživení společně stanovených pravidel, apod.) - učitel využívá co nejvíc možností vycházení ven ; příprava akce, pozorování, práce se získanými informacemi na základě zadaných kritérií, prezentace výstupu před ostatními, reflexe - učitel uvádí nová velká témata (kosmické příběhy) prostřednictvím poutavých evokací (většinou na elipse, ale také třeba v přírodě) a nabízí náměty k rozpracování - učitel zadává (někdy ve spolupráci s žáky) kritéria pro výstupy práce (referáty apod.) - učitel zařazuje pravidelně společné prezentace a sdílení prací dětí - učitel kontroluje práci, kterou mu žák sám přinese jako dokončenou; pokud najde v práci chyby, upozorní dítě, aby si je vyhledalo, podle potřeby označí blíže místa, kde našel chyby (řádek, příklad); pokud je to třeba, navede dítě k materiálu, na němž může daný problém znovu procvičit, případně mu způsob práce s pomůckou prezentuje v individuální lekci - dítě si zakládá hotovou práci do svého portfolia, učitel pomáhá dítěti vést si přehled o zvládnutých okruzích učiva - učitel si vede záznamy o práci jednotlivých dětí

19 V. 2. Vzdělávací obsah předmětu Kosmická výchova 1. období (1. 3. ročník) Výstupy (obor Český jazyk a literatura) učivo TO průřezových témat plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti porozumí písemným nebo mluveným pokynům přiměřené složitosti respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru pečlivě vyslovuje, opravuje svou nesprávnou nebo nedbalou výslovnost v krátkých mluvených projevech správně dýchá a volí vhodné tempo řeči volí vhodné verbální i nonverbální prostředky řeči v běžných školních i mimoškolních situacích na základě vlastních zážitků tvoří krátký mluvený projev zvládá základní hygienické návyky spojené se psaním píše správné tvary písmen a číslic, správně spojuje písmena i slabiky; kontroluje vlastní písemný projev píše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení seřadí ilustrace podle dějové posloupnosti a vypráví podle nich jednoduchý příběh Praktické čtení (technika čtení, čtení pozorné, plynulé) Čtení s porozuměním Praktické naslouchání (zdvořilé, vyjádření kontaktu s partnerem) věcné naslouchání (pozorné, soustředěné, aktivní zaznamenat slyšené, reagovat otázkami) Mluvený projev základy techniky mluveného projevu (dýchání, tvoření hlasu, výslovnost), vyjadřování závislé na komunikační situaci; komunikační žánry: pozdrav, oslovení, omluva, prosba, vzkaz, zpráva, oznámení, vypravování, Mimojazykové prostředky řeči Písemný projev základní hygienické návyky (správné sezení, držení psacího náčiní, hygiena zraku, zacházení s grafickým materiálem) Technika psaní (úhledný a čitelný písemný projev) Žánry písemného projevu: adresa, blahopřání, pozdrav z prázdnin, omluvenka; zpráva, oznámení, pozvánka, vzkaz, inzerát, dopis, popis; jednoduché tiskopisy (přihláška, dotazník), vypravování Pomůcky: přikládací abecedy, pohyblivé abecedy, komody s předměty (první hláska ve slově, poslední hláska ve slově, prostřední hláska ve slově), kolíčkování, kloboučkování, vějíře, kartičky se slabikami, abecední domino, kovové tvary, hmatová písmena, tác na psaní do sypkého materiálu, grafomotorická cvičení, pracovní listy pro jednotlivá psací písmena, materiál na vytváření vlastních sešitů (papíry, řezačka, sešívačka, pravítka, tužky), tematické přikládací karty určené k opisu a přepisu karty s obrázkovými příběhy, přírodními ději, životními cykly k vyprávění dějové posloupnosti Morální rozvoj MV Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení

20 rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova, člení slova na hlásky, odlišuje dlouhé a krátké samohlásky porovnává významy slov, zvláště slova opačného významu a slova významem souřadná, nadřazená a podřazená, vyhledá v textu slova příbuzná porovnává a třídí slova podle zobecněného významu děj, věc, okolnost, vlastnost rozlišuje slovní druhy v základním tvaru užívá v mluveném projevu správné gramatické tvary podstatných jmen, přídavných jmen a sloves spojuje věty do jednodušších souvětí vhodnými spojkami a jinými spojovacími výrazy rozlišuje v textu druhy vět podle postoje mluvčího a k jejich vytvoření volí vhodné jazykové i zvukové prostředky odůvodňuje a píše správně: i/y po tvrdých a měkkých souhláskách i po obojetných souhláskách ve vyjmenovaných slovech; dě, tě, ně, ú/ů, bě, pě, vě, mě - mimo morfologický šev; velká písmena na začátku věty a v typických případech vlastních jmen osob, zvířat a místních pojmenování čte a přednáší zpaměti ve vhodném frázování a tempu literární texty přiměřené věku vyjadřuje své pocity z přečteného textu rozlišuje vyjadřování v próze a ve verších, odlišuje pohádku od ostatních vyprávění pracuje tvořivě s literárním textem podle pokynů učitele a podle svých schopností Dlouhé a krátké samohlásky Hláska, písmeno, slabika, slovo, věta Dělení slov Slabikotvorné r, l Dělení hlásek (samohlásky, souhlásky, dvojhlásky) Druhy vět Pořadí slov podle druhu vět y/i po měkkých a tvrdých souhláskách Slabiky dě/tě/ně/bě/pě/vě/mě v běžných slovech ú/ů Velká písmena na začátku věty Velká písmena u vlastních jmen Párové souhlásky Abeceda Slova příbuzná Pravopis y/ý ve vyjmenovaných slovech Slovní druhy za použití symbolů slovních druhů Slovesné kategorie (osoba, číslo) Skloňování (pád, číslo, rod) Spojovací výrazy (slov, vět) Pomůcky: Přikládací karty k tématům (pojmy, třídění pojmů, krátké texty ke čtení) slabikové domino, rýmovací domino soubory předmětů a karet s textem k jednotlivým jazykovým a gramatickým jevům Poslech literárních textů Zážitkové čtení a naslouchání Tvořivé činnosti s literárním textem přednes vhodných literárních textů, volná reprodukce přečteného nebo slyšeného textu, dramatizace, vlastní výtvarný doprovod Základní literární pojmy literární druhy a žánry: rozpočitadlo, hádanka, říkanka, báseň, pohádka, bajka, povídka; spisovatel, básník, kniha, čtenář; divadelní Morální rozvoj VMEGS Evropa a svět nás zajímá