Co znamená řecká krize pro eurozónu a pro nás

Transkript

1 červe 2010 Co zameá řecká krize pro eurozóu a pro ás Miroslav Siger: Co zameá řecká krize pro eurozóu a pro ás Václav Klaus: Kdy zkrachuje eurozóa? Staislava Jaáčková: Euro? Děkuji, raději e! Marti Feldstei: Proč Řecko ebude splácet Jiří Weigl: O euru a jeho problémech mluvme vážě Lukáš Petřík: Receze Petr Mach: Jak vystoupit z EU Opletalova Praha 1 Tel./fax: cep@cepi.cz CEP Newsletter Cetra pro ekoomiku a politiku Registrace MK ČR E Zárodky krizí vzikají v časech, které jsou všeobecě považováy za dobré. Právě v dobrých časech se zvyšuje epozorost aktérů vůči varovým sigálům a oslabuje jejich averze k rizikům. V období kojuktury mozí podléhají iluzím, že svět se změil atolik, že staré pravdy již eplatí a že od yějška už bude všecho jiak. Deší fiačí a hospodářská krize eí áhodou událostí. Je důsledkem ahromaděí řady ezdravých tedecí a špatých rozhodutí z dobrých časů, tj. před rokem Současé problémy mají kořey v adměrě uvolěé měové politice v USA i jide, v dlouhodobé kumulaci rozsáhlých globálích erovováh a v selháí dohledových orgáů vyspělých zemí, jež se často vyzačovaly tím, že byly rozptýleé a ěkdy tím, že ebyly dostatečě kvalifikovaé. Zdroje krize Vedle toho lze ajít i faktory, které jsou a trzích přítomy téměř vždy, ale jejichž výzam pro vzik krize, kterou právě pozorujeme, by eměl být přeceňová. Jde o edodržováí etiky v podobě apř. euvědomělého i úmyslého porušováí obezřetostích pricipů ze stray poskytovatelů fiačích služeb, ebo o podceěí možých rizik a kofliktů zájmů u pří- Miroslav Siger viceguverér České árodí baky jemců fiačích služeb, auditorů či ratigových agetur. V oblasti politické jsme byli svědky moha sah o stimulováí růstu blahobytu, o zajištěí práva apř. a úvěr a také růzých forem tlaků a dohledové istituce. A koečě v oblasti psychologické jde o lidskou aivitu, krátkozrakost či chamtivost. V průběhu této krize však byly zmiňováy i faktory, jejichž výzam byl eúměrě zveličová. Šlo apř. o údajý edostatek meziárodí spolupráce, o falešě obviňovaé pirátské obchodíky akrátko, o fody private equity přirovávaé ke kobylkám či o hedgeové fody, které se do ohiska pozorosti dostaly edávo Specifickou příčiou problémů v eurozóě i v EU byla ízká míra ochoty k odpovědosti a začá dávka tolerace vůči fiskálí ediscipliovaosti, jež mimo jié v poloviě desetiletí vyústila do revize Paktu stability a růstu. Přestože tato revize byla jejími iiciátory, Německem a Fracií, vydáváa za pokrok směrem k větší pružosti a realističosti paktu, šlo ve skutečosti o jeho změkčeí, které mělo eplěí již dříve dohodutých limitů ukázat v přízivějším světle. Nedostatek rozpočtové disciplíy byl sice trhy během poměrě dlouhého období kojuktury tolerová, avšak její další zhoršeí v období stagace ekoomik a přetrvávajících ejistot ve fiačím sektoru začalo být trhem ově vímáo jako riziko. S postupým hromaděím rizik ve výše uvedeých oblastech bylo jeom otázkou času, kdy se ajde ějaký impulz, červový GRAF CEPU Přímá pomoc eurozóy Řecku Pomoc eurozóy Řecku (mld. EUR), Německo Fracie Itálie Špaělsko Nizozemí Slovesko Prame: Europea Cetral Bak, 2010 s

2 NEWSLETTER červe / 2010 který odstartuje korekce předchozích erovováh a chyb v rozhodováí. Jakmile se tak stalo, do hry vstoupily iteziví spotáí přizpůsobovací procesy aktérů trhu, které šokovaly a šokují politické i byrokratické elity vyspělých ekoomik, jež a ě ebyly ai metálě ai odborě připraveé. Ve saze omezit ty efekty, které byly shledáy za ežádoucí, a v důsledku vlastí ezalosti v oblastech, které se pokoušely řídit, se však tyto elity evyhutelě dostaly pod tlak, v jehož důsledku přijímaly vyuceá rozhodutí, dělaly chyby a předurčily tak další vývoj. Promrhaý čas Jedím ze zásadích rozhodutí učiěých již v roce 2008 byl téměř eomezeý přesu rizik soukromých fiačích istitucí a rozvahy vyspělých zemí. Došlo k tomu po promeškáí okamžiku k zásahu, které ebylo v tomto případě způsobeo je systémovou a evyhutelou edokoalostí regulace. Místo aby regulátoři a dohledové orgáy (a za jejich čiost odpovědé politické elity) bráily v období růstu ekotrolovaému šířeí toxických aktiv fiačím systémem, omezily se v okamžiku vypukutí krize a to, aby zabráily pádu systémově výzamých fiačích istitucí, případě, což je pro EU a Evropu obecě typické, a opatřeí apř. v oblasti účetictví maskující špatý stav fiačího systému. Samotá jedorázová podpora klíčových fiačích istitucí sice mohla být jediou možostí, jak ve vyspělých ekoomikách zabráit domiovému efektu a tím kolapsu světového fiačího systému, icméě takto (draze) získaý čas byl promrhá. Pobídky pro akce vlastíků a maagemetů pro ozdravěí fiačího systému tím byly oslabey, takže jeho zraitelost přetrvává i v yější fázi krize. Saha utlumit strmý pád poptávky v prví poloviě roku 2009 vedla mohé evropské vlády ke zvýšeí vládích výdajů (případě sížeí daí). Jakmile se k edostatečě kosolidovaým veřejým fiacím z dřívější doby přidružila ová břemea vyplývající ze stimulace poptávky, vyvolaá saací ohrožeých fiačích istitucí ebo růstem úrokových plateb, začaly být rozpočtové politiky ěkterých zemí přetížeé. Samy se tak yí stávají ovým zdrojem rizik. A stejě, jako v roce 2008 tváří v tvář akutí fiačí krizi, i yí politické elity zasažeých rozviutých ekoomik a adárodích istitucí jedají pod tlakem. Ať už jde o obraty o 180 stupňů během jedoho týde, či o přijímáí rozhodutí, která se pro budoucí vývoj trhů a jeho struktur jeví jako zásadí, čií kroky, které stávající vývoj většiou je zhoršují, eboť zvyšují ejistotu všech aktérů trhu. Falešá solidarita Neobyčejě rychlá změa rétoriky je bezděčým projevem ukvapeosti, která rozhodováí evropských autorit provází. Zatímco ještě v dubu řecký premiér ubezpečoval, že Řecko si své rozpočtové problémy zvláde samo, za dva týdy se ukázalo, že bez pomoci zvějšku to země sama ezvláde. Stejě tak počátečí pomoc Řecku byla pod politickým tlakem rychle přejmeováa a plá fiačí stability eurozóy. Obviňováí hedge fodů, fodů soukromého ivestováí ebo spekulatů ze způsobeí krize je scesté. Přeeseí regulace fiačího trhu a dohledu ad ím a paevropskou úroveň je řešeí problému, který krizi ezpůsobil. Zásadím problémem však je to, že v posledích týdech došlo k podkopáí důvěry trhů v reputaci klíčových aktérů eurozóy a jejich schoposti dodržovat pricipy, a kterých měla být eurozóa budováa. V popředí stojí ustupováí před fiskálí edisciplíou. Po řadu let Evropská cetrálí baka proklamovala, že ikdy ebude akupovat veřejý dluh. Její edávé rozhodutí o ákupu problematických vlád- ích dluhopisů (přestože by ákupy měly být sterilizováy) však představuje krok k propojeí měové politiky s politikami fiskálími. Podobé překvapeí vyvolává zacházeí s Řeckem, které je příkrém rozporu s tím, jak byly řešey apříklad problémy Irska. Evropským daňovým poplatíkům je des vucováa potřeba evropské solidarity. Ta je však falešá, vede k zastíráí podstaty problémů a aopak usadňuje v eurozóě pobyt zemi, která a čleství a úkor jiých jedozačě vydělává. Pokud budou chtít evropští politici učiit ze společé měy projekt, který by měl být pro jié země dlouhodobě přitažlivý, či alespoň životaschopý a pro trhy důvěryhodý, budou muset evyhutelě přestat hledat falešé viíky a přizat si i vlastí spoluodpovědost a odpovědost árodích dohledů a regulací. Obviňováí hedge fodů, fodů soukromého ivestováí ebo spekulatů ze způsobeí krize je scesté. Přeeseí regulace fiačího trhu a dohledu ad ím a paevropskou úroveň je řešeí problému, který krizi ezpůsobil. Cesta z pasti Je třeba zabezpečit dostatečou míru fiskálí koordiace. Již od počátku existece eurozóy bylo zdůrazňováo, že jedotá měová politika vyžaduje odpovídající rozpočtovou koordiaci, kterou měl suplovat Pakt stability a růstu. Zavedeí společé fiskálí politiky by epochybě bylo řešeím, ale to je yí z politických důvodů v edohledu. Ai ěmecký ávrh dluhové brzdy se ezdá být schůdý. Je třeba přesě defiovat pojem solidarita v EU (eurozóě). Zřetelá čára musí oddělit odůvoditelou solidaritu apř. s dlouhodobé méě vyspělými regioy od pseudosolidarity s ediscipliovaými čley, kteří flagratě porušují pravidla. Žádoucí je razatě změit pojetí hospodářské politiky založeé zatím a strategických proklamacích utvářeých v Bruselu a a cetralizaci byrokratické moci ve stejém městě. EU potřebuje strukturálí reformy jako celek i v zaostávajících zemích, aby se celý evropský hospodářský prostor stal co ejvíce sourodým a kokureceschopým. Přestože se yí pozorost politiků soustřeďuje a krátkodobé zásahy do veřejých rozpočtů a jejich avedeí a udržitelou trajektorii, ejvětším dlouhodobým rizikem pro eurozóu je edostatek strukturálí kovergece. Zaměřeí se a fiskálí škrty by emělo ahrazovat potřebé strukturálí reformy a odvádět pozorost od skutečosti, že hospodářský růst v EU je edostatečý a že uie má a globálí úrovi dlouhodobé problémy s kokureceschopostí, přičemž tyto problémy jsou vytvářey jejím vlastím systémem rozhodováí. Regulaci fiačího systému a dohled ad ím je třeba kocipovat alespoň tak, aby zabráil opakováí stávající fiačí krize. To předpokládá v ěkterých zemích itegraci dohledů a árodí úrovi a především posíleí jejich faktické ezávislosti, ikoliv jejich podřízeí evropským strukturám. Pokud evropští politici epřistoupí k těmto otázkám zodpovědě, edávo přislíbeá pomoc zadlužeým zemím ve výši 750 mld EUR bude je prvím z kroků posilujících morálí hazard ve fiskálí oblasti v rámci eurozóy i EU. Ceou za to bude dlouhodobá hospodářská stagace všech a dříve či později kurzová krize eurozóy doprovázeá vzestupem iflace. Nejovější vývoj sigalizuje, že eurozóa eí tím, čím ještě doedáva byla ebo se zdála být. Jsme yí svědky skutečého testu jedoté měy. Dochází tedy k tomu, před čím mozí z ás často za více, či méě skrývaého posměchu zastáců priority politických proklamací před ekoomickými zákoitostmi měových zó varovali. Zatím z tohoto testu eurozóa evychází moc přízivě. Nezávisle a ašem postoji ke vstupu a jeho časováí to ai pro ás, kteří jsme vě eurozóy, ale v jejím blízkém okolí, eí dobrá zpráva. 2

3 Václav Klaus K odpovědi a otázku uvedeou v adpisu tohoto čláku me vyzvala redakce časopisu Ekoom. Tuto výzvu rád přijímám, i když bych asi preferoval poěkud méě dramatický ázev. I jako dlouhodobý kritik koceptu společé evropské měy ecítím žádý důvod radovat se z toho, že je situace taková, že otázka tohoto typu vůbec může být a avíc takto vyostřeě formulováa. Krutá realita Předě je třeba alespoň pracově vymezit, co chápu pod slovem zkrachuje. Neí to totiž tak jedoduché, jak se to může zdát a prví pohled. Mluvím-li o eurozóě, abízejí se miimálě dvě iterpretace tohoto slova. V jedé z ich bych řekl, že projekt eurozóy, resp. projekt vytvořeí společé evropské měy, už dávo zkrachoval, ebo jeměji řečeo epřiesl efekty, které od ěho byly očekáváy. Zemím, které byly ochoty vzdát se své desetiletí či staletí existující vlastí měy, byl teto projekt prezetová jako esporý ekoomický příos. Byly publikováy rozsáhlé bohužel tedečí a proto kvazivědecké studie, které slibovaly, že společá evropská měa přispěje k urychleí ekoomického růstu a ke sížeí iflace a které zdůrazňovaly zejméa to, že budou čleské země této měové zóy podstatě více, ež tomu bylo v miulosti chráěy před jakýmikoli epříjemými vějšími ekoomickými poruchami. Nic takového, jak je aprosto evidetí, eastalo. Po vziku eurozóy se ekoomický růst jejích čleských zemí ve srováí s předcházejícími dekádami ještě dále zpomalil a došlo k dalšímu zvětšeí mezery mezi tempem ekoomického růstu Kdy zkrachuje eurozóa? těchto zemí a dalších výzamých ekoomických ceter světa jakými jsou USA, Čía a další země jihovýchodí Asie, řada rozvojových zemí ve všech světadílech, ale i středo a východoevropské země, které čley eurozóy ejsou. Ekoomický růst v zemích eurozóy byl od padesátých a šedesátých let pomalejší a pomalejší a existece eura teto tred ijak ezměila. Podle dat Evropské cetrálí baky (ECB Statistics Pocket Book, březe 2010) byl v těchto zemích průměrý ročí ekoomický růst v 70. letech 3,4 %, v 80. letech 2,4 %, v 90. letech 2,2 %, ale v dekádě eura, tedy od roku 2001 do roku 2009 pouze 1,1 %. Něco takového jide ve světě eastává. Nedošlo ai k očekávaému sblížeí míry iflace zemí eurozóy. Vytvořily se v í dvě zřetelě odlišé skupiy zemí jeda s ízkou mírou iflace, druhá Řecko, Špaělsko, Portugalsko, Irsko a ěkteré další s vyšší mírou iflace. Došlo i k árůstu dlouhodobých erovováh obchodích bilací, vydělily se země s převahou exportu ad importem a země s obchodím deficitem (e áhodou jsou to země s ejvyšší iflací). K žádé 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0 3 homogeizaci eurozóy jejím vytvořeím edošlo. Hospodářská krize Světová fiačí a ekoomická krize všechy tyto problémy pouze vyhrotila a obažila, ikoli způsobila. Pro me to žádé překvapeí eí. Euro měová zóa deších šestácti evropských zemí eí v současosti optimálí měovou zóou, jak by to chtěly elemetárí poučky ekoomické teorie. To, že vzik eurozóy byl primárě politickým rozhodutím, ze kterého vůbec eplyulo, že je celá tato skupia zemí pro projekt jedoté měy vhodá, opakovaě říká (aposledy v prosici 2009 v Praze) i bývalý čle bakoví rady Evropské cetrálí baky a její hlaví ekoom Otmar Issig (apř. v kize The Birth of the Euro, Cambridge 2008). Neí-li však měová zóa optimálí měovou zóou, emůže tomu být jiak, ež že áklady a její vytvořeí a udržováí přesahují výosy, které její fugováí přiáší. Použití slov vytvořeí a udržováí eí áhodé. Většia ekoomických kometátorů (a to emluvím o kometátorech eekoomických) byla uspokojea sadostí a zdálivou eákladostí prvího kroku tedy vytvořeí měové zóy a svými postoji přispěla k vytvořeí dojmu, že už je všecho v pořádku. To byl samozřejmě omyl, a který jsme alespoň ěkteří upozorňovali od samého počátku, Graf: Hospodářský růst v eurozóě Průměrý ekoomický růst eurozóy (%) 70. léta 80. léta 90. léta NEWSLETTER červe / 2010 ale ikdo ás eposlouchal. Já jsem ikdy eměl důvod zpochybňovat, že v mometu zahájeí fugováí eurozóy měové kurzy, se kterými země do tohoto projektu vstupovaly, více méě (ale určitě e stoprocetě) odrážely tehdejší ekoomickou realitu. Deset let fugováí eurozóy však vedlo k tomu, že se a to zcela evyhutelě ekoomický vývoj v jedotlivých zemích začal rozcházet a svěrací kazajka jedé měy začala jedotlivé čleské země svírat stále drtivěji. Pokud převládalo dobré počasí (v ekoomickém slova smyslu), viditelý problém eastal. Jakmile přišla krize, eboli špaté počasí, ehomogeita eurozóy se projevila více ež zřetelě. V tomto smyslu bych se proto odvážil říci, že eurozóa jako projekt, který sliboval být emalým ekoomickým beefitem, euspěla. Cea za euro Úplě ěco jiého je to, co více zajímá laiky (a politiky) ež ekoomy, tedy to, zda zkrachuje eurozóa i jako istituce a zda bude společá evropská měa v důsledku toho opuštěa. Na toto je moje odpověď: ikoli. Do existece společé evropské měy jako tmelícího prvku k supraacioalitě směřující Evropské uie bylo aivestováo tolik politického kapitálu, že v pro me představitelé budoucosti určitě opuštěa ebude. Bude pokračovat, ale za esmírě vysokou ceu, kterou budou platit občaé zemí eurozóy (ale zprostředkovaě asi i další Evropaé, tedy i ti, kteří doma eurem eplatí a poechali si svou vlastí měu). Touto ceou bude což je a jedoho člověka špatě vyčíslitelá položka dlouhodobé zpomalováí ekoomického růstu, které bude evidetí ekoomickou ztrátou vůči ašemu poteciálu i vůči vývoji v dalších zemích světa. Ceou dále bude saději viditelé arůstáí objemu fiačích trasferů, které budou muset být posíláy zemím eurozóy s ejvětšími ekoomickými a fiačími s

4 NEWSLETTER červe / 2010 problémy. Že to bez existece politické uie ebude sadé, věděl už v roce 1991 i ěmecký kacléř Helmut Kohl, když řekl: Nedává historie, a to ejeom historie Německa, ás učí, že myšleka udržeí ekoomické a měové uie bez uie politické je mylá představa. Trochu a to, postupem času, bohužel pozapoměl. Suma, kterou v dohlédutelé budoucosti dostae Řecko, se dá dělit počtem obyvatel eurozóy a každý člověk si svůj příspěvek k pomoci Řecku bude moci sado spočítat sám. Ztráta tempa ekoomického růstu, což je pro jedotlivce méě představitelá položka, však bude daleko bolestější. Přesto epochybuji, že z politických důvodů bude tato cea placea a že se obyvatelé eurozóy ikdy edozví, kolik je to skutečě stálo. Stejě tak se ikdy edozvědí občaé ěkdejšího Západího Německa, kolik stála měová uie zvaá Německo po zovusjedoceí obou jeho částí a kolik ještě stát bude, protože celková cea ještě ai po dvaceti letech existece Německé měové uie zaplacea ebyla (tím vůbec echci azačovat, že ji Němci eměli platit). Mohu-li to shrout, zrušeí evropské měové uie ehrozí. Cea za její udržováí však bude dále arůstat. Určitě jsme proto jako Česká republika eudělali žádou chybu, že jsme do eurozóy ještě evstoupili. V tomto ázoru ejsme osamocei. De 13. duba britské Fiacial Times uveřejily čláek polského guveréra cetrálí baky Slawomira Skrzypeka (kterého jsem měl tu čest dobře zát), apsaého těsě před jeho tragickou smrtí při pádu polského letadla ve Smolesku. Říká v ěm doslova toto: Polsko jako ečle eurozóy profitovalo z flexibility kurzu zlotého. Flexibilita kurzu apomáhala ekoomickému růstu a sižovala deficit obchodí bilace, aiž bychom importovali iflaci. Dodává, že desetiletí trvající ztráta kokureceschoposti ěkterých čleů eurozóy byla velmi užitečou lekcí. K tomu eí třeba ic dodávat. Ekoom, 22. duba 2010 Když Evropská uie stvořila společou měu, pyšila se jako slepice, která sesla zlaté vejce. Ve skutečosti to bylo kukaččí vejce, z ěhož se v řadě zemí vyklubal rozmařilý žrout kokureceschoposti. Šlo o celé jiží křídlo eurozóy Špaělsko, Portugalsko, Itálii a echvalě proslulé Řecko. Tyto země se zadlužily a euhlídaly vztah mezi růstem produktivity a růstem ce a mezd. Žrout kokureceschoposti Společá měová politika zde vedla k trvale adprůměré iflaci, s íž produktivita eudržela krok. Výsledkem byly arůstající deficity obchodí bilace a běžého účtu, fiacovaé růstem dluhů vůči zahraičí. K zadlužováí přispívaly také příliš štědré sociálí systémy, přebujelé státí aparáty, ezvláduté realití bubliy a další ešvary. Také v ich euro sehrálo velkou roli propůjčovalo jihu eurozóy uměle zvýšeou kredibilitu a ižší úrokové sazby, tedy levé peíze. Zadlužováí se tak emohly postavit do cesty přirozeé trží korekce, sloužící jako částečá brzda. Za ormálích okolostí by Euro? Děkuji, raději e! Staislava Jaáčková poradkyě prezideta republiky arůstající deficity obchodu, spolu s růstem vládích dluhů, tlačily a kurz domácích mě. Země by tak dostávaly včas varový sigál a depreciace ebo devalvace by jim umožila obovit kokureceschopost, sáze se vyrovat s dluhy a obovit zdravý růst ekoomiky. Teto korekčí kurzový mechaismus však euro vyřadilo z provozu. Je velkou otázkou, zda se Řecko ze své krize dostae bez státího bakrotu, smířlivěji azvaého restrukturalizací dluhu. Všechy scéáře jsou zatím otevřeé. Další záchraý balíček 750 miliard eur má zabráit šířeí řecké krize do dalších zemí. Evropská cetrálí baka projevila ochotu v případě potřeby kupovat dluhopisy zemí eurozóy, ohrožeých řeckou ákazou. Toto rozhodutí hraičí se sad ejvětším hříchem, jakého se cetrálí baka může dopustit s atiskutím peěz k zaplaceí vládích dluhů. Nevyhutelým rizikem je budoucí iflace a zehodoceí eura. Evropští politici dále pláují zřízeí ekoomické vlády (zatím sad je pro eurozóu), založeí Evropského měového fodu, přísější zákaz vládích dluhů, a dokoce poviost předkládat státí rozpočty ke schváleí do Bruselu (pro všechy země EU). Jiými slovy, řecká krize se má stát zámikou k další cetralizaci moci a k ještě většímu oslabeí suvereity čleských zemí. Varováí pro českou ekoomiku Česká ekoomika je vzhledem ke své otevřeosti a silým obchodím svazkům s eurozóou do začé míry součástí stejého hospodářského prostoru eí ale zatím a stejé ekoomické úrovi. Také my si přísě musíme hlídat kokureceschopost. V posledím desetiletí aše relativí ceová hladia rostla, díky flexibilímu kurzu koruy se to ale dělo zhodocováím koruy, ikoli vyšší iflací jako v Řecku. Na rozdíl od Řecka jsme také eztráceli kokureceschopost. Možost oslabeí koruy při zaostáváí produktivity za ceami a mzdami fugovala jako výzamá pojistka. Des se ještě jasěji ukazuje, že byla tato cesta méě riziková, ež vstup do eurozóy. A tak to ještě po začou dobu zůstae. V eurozóě yí došlo k ěčemu, co se dá azvat změou pravidel v průběhu hry. Byla opuštěa zásada, že každá země je odpovědá za své dluhy a ostatí čleové ejsou ijak zavázái k fiskálí pomoci. Dochází k vytloukáí klíu klíem zachráci si a pomoc Řecku sami musejí vypůjčovat. Do budouca to vytváří ohromý morálí hazard. Předlužeost jedé země doutí všechy ostatí ještě více se zadlužit a výsledkem bude oslabeí důvěryhodosti eura. Důvěryhodost ztrácí také Evropská cetrálí baka, když se dala dotlačit k příslibu kupovat vládí dluhopisy ejzadlužeějších zemí. Jako fraška působí voláí Německa a Fracie po přísějším dodržováí Paktu stability a růstu. Právě tyto dvě země se zasloužily o to, aby sakce ebyly reálě použity a pravidla Paktu byla zmírěa. V této situaci se emůžeme tvářit, jako by ebyl důvod áš vztah k eurozóě přehodotit. Chceme přispívat a dluhy jiých zemí a sami si tím zvyšovat zadlužeost? Chceme, aby aši politici ještě lehkomyslěji zemi stahovali do dluhů, spoléhajíce a záchraý kruh Evropského měového fodu? Chceme, aby Brusel diktoval detaily aší rozpočtové politiky? Napříště bude eurozóa fugovat podle aprosto změěých pravidel. Bude to jiá eurozóa ež ta, do které jsme se před lety zavázali vstoupit. Do měové uie, podporující zadlužeé země z peěz těch ostatích, jsme se rozhodě vstoupit ezavázali. Vyvoďme z toho důsledky. Euro č. 21/2010, s. 20 4

5 Řecko ebude splácet svůj státí dluh. Toto espláceí bude z velké části způsobeo jeho člestvím v Evropské měové uii. Pokud by epatřilo do měového systému eura, Řecko by se možá edostalo do současé svízelé situace, a i kdyby se do í dostalo, mohlo by se vyhout státímu bakrotu. Restrukturalizace dluhu Nespláceí řeckého státího dluhu emusí zameat, že Řecko výslově odmíte provést splátky jistiy a úroků, když astae jejich splatost. Pravděpodobější by byla restrukturalizace stávajícího dluhu a výměa stávajících obligací za ové obligace s ižší jistiou a ižším úrokem, to vše zorgaizováo Meziárodím měovým fodem. Nebo by se mohlo jedat o měkké espláceí, při kterém bude Řecko jedostraě splácet svůj stávající dluh ovým dluhem, amísto aby platilo hotovými peězi. Avšak ať už bude mít espláceí jakoukoli podobu, současí věřitelé řeckého dluhu dostaou méě, ež čií plá výše toho, co jim yí Řecko dluží. Jediým způsobem, jak by se mohlo Řecko vyhout esplaceí, by bylo sížeí jeho budoucích deficitů ročích rozpočtů a úroveň, kterou by zahraičí a domácí ivestoři byli ochoti fiacovat dobrovolě. To by miimálě zamealo sížit deficit a úroveň, která zastaví růst poměru dluhu k HDP. Aby bylo tohoto cíle dosažeo, současý deficit ve výši 14 % HDP by musel klesout a 5 % HDP ebo ještě íže. Avšak dosažeí poměru dluhu k HDP a úrovi 60 %, jak to předepisuje Maastrichtská smlouva, by vyžadovalo sížit deficit ročího rozpočtu a pouhá 3 % HDP což je Proč Řecko ebude splácet Marti Feldstei profesor ekoomie Harvardovy uiverzity cíl, o kterém miistři fiací eurozóy prohlásili, že jej Řecko musí dosáhout do roku Sížeí rozpočtového deficitu o 10 % HDP by obášelo obrovské sížeí státích výdajů ebo dramatický árůst daí ebo ještě pravděpodoběji obojí. Vedle politické obtížosti dosažeí tohoto cíle by toto opatřeí mělo velmi závažý epřízivý vliv a agregátí domácí poptávku a tudíž a výrobu a zaměstaost. Míra ezaměstaosti v Řecku již yí čií 10 % a očekává se, že jeho HDP bude klesat ročím tempem převyšujícím 4 %, v důsledku čehož ezaměstaost ještě vzroste. Kdyby byla ekoomická aktivita ještě více utlumea vyššími daěmi a sížeými státími výdaji, způsobilo by to odpovídající pokles v oblasti příjmů z daí a odpovídající zvýšeí trasferových plateb ezaměstaým. Tudíž každé euro, o které má být podle pláu deficit síže, přiese ve skutečosti meší sížeí deficitu ež o jedo euro. To zameá, že pláovaé zvýšeí daí a sížeí státích výdajů by muselo dokoce přesáhout úroveň 10 % HDP, aby bylo dosažeo rozpočtového deficitu ve výši 3 % HDP. Krutá aritmetika Jedoduše eexistuje žádý způsob, jak obejít aritmetiku, která je spojeá s mírou sížeí deficitu a doprovodým ekoomickým poklesem: evyhutelě musí dojít k tomu, že Řecko ebude splácet svůj dluh. Řecku se mohlo podařit vyhout se tomuto vyústěí, kdyby ebylo v eurozóě. Kdyby Řecko mělo ještě svoji měu, státí orgáy by ji mohly devalvovat a současě zpřísit fiskálí politiku. 5 Devalvovaá měa by zvýšila vývozy a vedla by k tomu, že řecké domácosti a firmy by dovážeé výrobky ahradily domácími výrobky. Zvýšeá poptávka po řeckém zboží a řeckých službách by zvýšila řecký HDP, což by vedlo ke zvýšeí příjmů z daí a sížeí trasferových plateb. Stručě řečeo, fiskálí kosolidace by byla sadější i méě bolestivá, kdyby Řecko mělo svoji vlastí měovou politiku. Čleství Řecka v eurozóě bylo také hlaví příčiou jeho současého velkého rozpočtového deficitu. Protože Řecko emá svoji měu již déle ež deset let, eexistoval zde žádý trží sigál, který by Řecko varoval, že jeho dluh roste do epřijatelé výše. Kdyby Řecko zůstalo mimo eurozóu a poechalo si drachmu, velký árůst abídky řeckých obligací by způsobil zehodoceí drachmy a árůst úroků těchto obligací. Avšak protože řecké euroobligace byly považováy za obligace, které jsou v podstatě zaměitelé s euroobligacemi jiých zemí, úrok abízíme NEWSLETTER červe / 2010 řeckých obligací evzrostl v ávazosti a to, jak Řecko zvyšovalo svůj dluh dokud se trh ezačal bát možého espláceí. Podstatý árůst úrokové sazby u řeckých obligací v porováí s ěmeckými obligacemi v posledích ěkolika týdech ukazuje, že trh yí považuje takovéto espláceí za stále pravděpodobější. Kombiace úvěrů od jiých zemí eurozóy a půjčky MMF může zajistit likviditu, která bude a chvíli stačit k tomu, aby bylo espláceí zažeháo. Výměou za tuto pomoc s likviditou bude Řecko uceo smířit se s bolestivým fiskálím zpřísěím a klesajícím HDP. Nakoec budou muset Řecko, ostatí čleové eurozóy i věřitelé Řecka akceptovat skutečost, že tato země je esolvetí a eí schopa splácet svůj stávající dluh. A to bude okamžik, kdy Řecko dluh přestae splácet. Busiess Stadard Z agličtiy přeložil Ja Křišťa CEP abízí sborík Nová regulace fiačích trhů záchraa, ebo zkáza?, do ěhož přispěli Mojmír Hampl, Jiří Król, Josef Mládek, Pavel Kysilka, Duša Tříska, Václav Klaus, Miroslav Siger, Klára Hájková, Petr Musílek, David Marek, Lukáš Kovada a Tomáš Muzi. V příloze je staovisko ČNB k Larosiérově zprávě. Editorem je Marek Loužek. Předmluvu apsal prezidet Václav Klaus. Cea: 70 Kč, 122 stra. objedávky a

6 NEWSLETTER červe / 2010 O euru a jeho problémech mluvme vážě Podělí Lidové oviy ( ) přiesly čláek árodího koordiátora pro zavedeí eura Oldřicha Dědka s ázvem Euro co ho ezlomí, to ho posílí. Očekával bych, že hlaví vládí odborík pro zavedeí společé evropské měy si bude ve světle současé krize Řecka, eurozóy a de facto i dosavadího směřováí evropské itegrace klást podstaté otázky, které si každý zodpovědý člověk klást v této situaci musí. Že kriticky zhodotí příčiy, které k deší situaci vedly, že se pokusí zamyslet ad alterativami možého vývoje. Pro aši zemi je přece děí kolem Řecka a dalších zemí a eura zásadí. Měová uie Namísto toho árodí koordiátor čteářům opakuje stokrát omleté výhody, které fugováí eura epochybě abízí odstraěí kurzové ejistoty, sížeí trasakčích ákladů, pozitiví efekty pro rozhodováí o alokaci kapitálu, odstraěí možosti kompetitivích devalvací atd. To jsou otoricky zámé součásti eurooptimistické propagady, kterou léta čteme a slýcháme. Ne že by ěkteré z těchto pozitivích efektů eexistovaly. Existují a působí a bylo by ádheré, kdyby existovaly pouze oy, a ikoliv také efekty egativí, s jejichž důsledky se právě Evropa potýká. A o těch by stálo za to mluvit především a alespoň des, když vážá diskuse a toto téma byla až dosud odmítáa a kritické ázory igorováy a zesměšňováy. Des elze vystačit s uhlířskou vírou, kterou předvádí Oldřich Dědek, že do společé měy už bylo aivestováo tolik politického kapitálu, že přece teto projekt zkrachovat emůže a že by přece bylo tak pěké, kdyby euro se Jiří Weigl vedoucí Kaceláře prezideta republiky všemi výhodami fugovalo, takže přežít musí. Bohužel, reálý svět se zbožými přáími eřídí. Euro je v krizi proto, že vziklo jako politický projekt, který měl svým ekoomickým působeím stimulovat ekoomické a politické sjedoceí Evropské uie. Deší eurozóa vzikla ikoliv v souladu s ekoomickou teorií a racioalitou jako optimálí měová zóa, ale a základě politických priorit jako koglomerát ikoliv plě kompatibilích ekoomik, které pouze pro okamžik vstupu byly srováy a společou startoví čáru splěím (des se ukazuje že mohdy fiktivím) společých maastrichtských kritérií. Uplyulých deset let existece eura jasě prokázalo, že působeím eura edošlo ke kovergeci hospodářského vývoje v eurozóě, ale aopak k jeho divergeci. Deší krize také potvrdila oprávěost předpokladu, že logika společé měy bude vytvářet esmírě silý tlak a sjedoceí Evropy. Dlouhodobou eudržitelost existece společé měové politiky a plurality árodích fiskálích a hospodářských politik si mozí uvědomovali, epředpokládali však, že teto esoulad se tak rychle vyostří do zásadí krize. A v té yí jsme. Politické ižeýrství V celé debatě eí podstaté, zda Řekové fixlovali a žili si ad poměry, či to, že tu a ode vzikaly vlivem společé měy a jedotlivých trzích růzé bubliy. Zásadí otázkou je to, že stabilí vyřešeí deší krize by vyžadovalo urychleé sjedoceí fiskálí a hospodářské politiky v rámci eurozóy, což de facto zameá její politické sjedoceí. Představa, že deší problémy jsou řešitelé pouhým trváím a dohodutých pravidlech, tj. striktím dodržováím maastrichtských kritérií, jak si to představuje áš árodí koordiátor, je úsměvá. Eurozóa se buď musí urychleě ekoomicky a politicky itegrovat, ebo emůže v současé podobě přežít. Toto dilema odpovídá logice společé měy, ale ikdo eočekával, že bude astoleo tak rychle a dramaticky. Evropu tato realita zastihla zcela epřipraveou. Politické sjedoceí, které by itegrace fiskálí a hospodářské politiky vyžadovala, je iluzorí. Neexistuje společě sdíleá evropská idetita a z í plyoucí pocit solidarity mezi obyvateli růzých čleských zemí. Neexistuje evropský politický árod a demokratické mechaismy, které by umožily vytvořit fukčí politický 6 systém moho árodího superstátu. Lisaboská smlouva, zjevě zcela eadekvátí současým problémům, byla přijata pouze za zády občaů politickými triky a átlakem. Je epředstavitelé, že by des, po řecké zkušeosti, měl šaci projít řádově daleko radikálější itegračí krok. Na prvím místě by byl odmítut v těch zemích, které dosud platily za hlaví motor itegrace. Daň, kterou Evropa zaplatí za politické ižeýrství, ambiciózost a igoraci svého dosavadího itegračího směřováí, bude ohromá. To ezameá, že by společá měa se všemi výhodami, o ichž mluví Oldřich Dědek, byla sama o sobě esmyslem. V její současé podobě ji ale udržet bude esmírě obtížé. NABÍZÍME Lidové oviy, 7. květa 2010 CEP abízí kihu Michala Petříka Evropa ve slepé uličce s podtitulem Lisaboská smlouva a politická uifikace. Kiha aalyzuje základí pojmy evropské itegrace a rozebírá vývoj k politické uii. Zkoumá pilíře Lisaboské smlouvy a další změy zaváděé Lisaboskou smlouvou. Přiáší případové studie Uie mezi Laekeem a Lisaboem. Nechybí ai přílohy s kompetecemi EU podle Lisaboské smlouvy. Předmluvu ke kize apsal prezidet Václav Klaus. Cea: 70 Kč, 118 stra. objedávky a

7 V úterý 4. květa 2010 uspořádalo Cetrum pro ekoomiku a politiku semiář Vzik EFTA padesát let poté s podtitulem: EFTA jako alterativa k EU? Na paelu, který moderoval Ja Skopeček, vystoupili poslaec Evropského parlametu Hyek Fajmo, Pavel Hát z katedry světové ekoomiky VŠE v Praze, bývalý ředitel odboru EFTA a miisterstvu průmyslu a obchodu Petr Adriá a ekoom a předseda Stray svobodých občaů Petr Mach. Hyek Fajmo ačrtl politické pozadí vziku Evropského sdružeí volého obchodu (ESVO, aglicky EFTA). EFTA vzikla 3. květa 1960 a základě Stockholmské dohody z 4. leda Měla sedm zakládajících států: Dásko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko a Velkou Britáii. V roce 1973 odchází z EFTA do ES Britáie a Dásko. Deší EFTA fuguje a základě Vaduzské dohody z 21. červa 2001 a má čtyři čley: Islad, Lichteštejsko, Norsko a Švýcarsko. EU a EFTA spolu tvoří Evropský hospodářský prostor (EHP). EFTA je kocept, který byl a je hlavím osičem ideálu volého obchodu v Evropě. EFTA je zdálivě méě úspěšá ež EU, ale svůj ideál volého obchodu yí aplňuje v rámci celého Evropského hospodářského prostoru. Pavel Hát aalyzoval EFTA z pohledu teorie ového regioalismu. EFTA vzikla jako zóa volého obchodu s průmyslovými výrobky. Nezahruje společou země- ZPRÁVY ZE SEMINÁŘŮ Vzik EFTA padesát let poté dělskou politiku, společou rybářskou politiku, společou zahraičí a bezpečostí politiku a měovou uii. EFTA se akoec estala protiváhou ES, ale její ideál byl prosaze uvitř EU. EFTA eí mrtvý kocept, apříklad severoamerická NAFTA se ispirovala EFTOU. Evropská itegrace je jeda z asi dvou set regioálích itegrací a světě. Před Evropou stojí dvě podoby itegrace: adárodí, kterou symbolizuje hluboká itegrace EU, a mezivládí spolupráce, která je typická pro EFTU. Omezeí čiosti EFTA spočívají v ekompaktím území, esourodosti čleské základy a ekalé kokureci ze stray EHS. Petr Adriá zkoumal vzájemý obchod mezi zeměmi EFTA. EFTA představuje jiou formu itegrace v Evropě. Střet mezi Evropským hospodářským společestvím a Evropským sdružeím volého obchodu přetrvává dodes. EFTA slouží za příklad efektivity, má pouhých sto zaměstaců se sekretariátem v Žeevě. Po vstupu zemí středí a východí Evropy do EU došlo k trasformaci bilaterálích vztahů s EFTOU. Smlouvy ových čleů EU se zeměmi EFTA byly zrušey a ahrazey formátem Evropského hospodářského prostoru. EFTA prakticky aplňuje čtyři svobody zboží, služeb, lidí a kapitálu. Čleství v EFTA doporučoval jako alterativu ke vstupu už maifest českého eurorealismu. Petr Mach vyložil EFTA jako aději pro ČR a Evropu. EFTA je reálou alterativou spolku, jehož jsme des čley. Evropská uie míří k rozpadu, řecká krize je obrovská. Už bývalý předseda Evropské komise Romao Prodi předvídal, že až krize jedou v uii přijde, podítí vytvořeí ových fiskálích ástrojů. Odmítutí čleství v EU ze stray Norska bylo prorocké, podobě udělali dobře Švýcaři, když čleství v EU odmítli v referedu v roce EFTA slouží za příklad i co do fugováí: rozhoduje se a základě jedomyslosti. Rozpočet 25 milioů švýcarských fraků je úsporý. Z EFTA má možost každý stát vystoupit, s výpovědí lhůtou 12 měsíců. Petr Mach avrhuje, aby ČR podala ávrh a vystoupeí z EU, uchovala si čleství v Evropském hospodářském prostoru a připojila se k EFTA. V diskusi profesor VŠE Miroslav Tuček upozoril, že meziárodí ekoomické vztahy je třeba vždy vímat v souvislosti s politikou: Evropská uie je pokusem NABÍZÍME NEWSLETTER červe / 2010 ovládout Evropu ze stray Německa a Fracie. Vít Jedlička varoval, že evropské směrice mají emalé áklady a podceňováí rizik politické uifikace je eodpovědé. Ja Skopeček položil otázku, akolik EFTA představuje alterativu k čleství v EU. Hyek Fajmo odpověděl, že musíme být realisty a vycházet z toho, co je podepsáo. Veřejost rozhodla v referedu a tomu se musíme přizpůsobit. ČR by měla rozhodovat pragmaticky. Podle Pavla Háta EFTA alterativou je, ale emá smysl bez EU, která zůstala cetrem volého obchodu v Evropě. Nebudeme si asi moci vybírat jako Švýcaři. Podle Petra Adriaa alterativa k čleství v EU existuje. Cea za čleství v EU je vysoká. Petr Mach prohlásil, že saha reformovat EU zevitř vypadá jako saha vstoupit do KSČ s cílem reformovat strau zevitř. Takové pokusy jsou utopií a skočí eúspěchem. ML Předplaté a rok 2010 Předplaté zahruje pravidelý ewsletter, sboríky a ostatí publikace, pozváky a semiáře. Základí cea předplatého čií 660 Kč. Spozorské předplaté je od 1000 Kč. Předplaté lze hradit prostředictvím převodu z účtu, složekou, případě v hotovosti v kaceláři CEPu, ebo a semiáři. Více viz V úoru 2003 CEP vydal druhé, doplěé vydáí kihy Úskalí evrop ské itegrace, jejímž autorem je Petr Mach. Probíha jící evropská itegrace má příosy i áklady, přičemž áklady mohou převážit. Polo via kihy se zabývá důsledky zaváděí jed oté evropské měy eura a polovia dalšími aspekty politického a ekoomického sjedocováí Ev ro py. Autor se mimo jié věuje fiačím tokům mezi čleskými zeměmi a Bruselem či možosti vystoupeí z Evropské uie. Cea: 70 Kč, 96 stra objedávky a 7

8 8 NEWSLETTER červe / 2010 Receze Petr Mach: Jak vystoupit z EU Lukáš Petřík autor je politolog Nová kížka Jak vystoupit z EU (Praha, Laissez Faire 2010, 103 stra) bývalého výkoého ředitele Cetra pro ekoomiku a politiku a yějšího předsedy euroskeptické a auteticky pravicové Stray svobodých občaů Petra Macha vyvrací módí politicky korektí tezi, že čleství v EU emá pro ČR reálou alterativu. Úpadek demokracie Mach ve své publikaci ejprve popisuje úpadek demokracie spojeý s aším člestvím v EU, který je dá tím, že o drtivé většiě zákoů platých v Česku erozhoduje již českým lidem voleý parlamet, ýbrž vzdáleý byrokratický a cetralistický Brusel. Čeští zákoodárci pak evropské směrice schvalují jako hlasovací mašiky prostě je proto, že musí a Česku by jiak hrozily uijí sakce. Teto stav ozačuje Mach za hru a demokracii. Legislativí proces se edá ovlivit ai v Evropském parlametu, eboť zákoy předkládá pouze a výhradě byrokratická Evropská komise a ikdo z europoslaců a ai žádý stát emá právo legislativí iiciativy a emůže avrhout zrušeí jedié regulace. Evropská uie avíc bez existece evropského lidu (démos) eí optimálí politickou oblastí pro demokracii a emůže ahradit árodí stát. V druhé kapitole kihy autor popisuje jedáí týkající se vstupu Česka do EU, odmítutí euroústavy a edávé přijetí Lisaboské smlouvy. Exporadce prezideta republiky v í odhaluje zákulisí procesy, přičemž uvádí řadu překvapivých, místy až skadálích či dokoce lživých výroků ejvyšších českých i evropských představitelů. V tom se kížka podobá studiím britských euroskeptiků Joha Laughlada Zečištěý prame a Christophera Bookera a Richarda Northe Skryté dějiy evropské itegrace. Kritiku z eschoposti hájit české árodí zájmy sklízí jak bývalý předseda ODS Mirek Topoláek, tak bývalý premiér a exkomisař Vladimír Špidla či expremiér Jiří Paroubek z ČSSD. Bývalý čle ODS Mach si zvláště bere a mušku ázorový veletoč a zradu pravicových idejí ze stray občaských demokratů. Určitě je velmi příosé, že jsou tyto skadálí milíky aší ejovější historie pěkě shruty a zdokumetováy v jedé kize. Předsedovi svobodých bych tu pouze vytkul, že zde eupozoril a cyický dopis ěmecké kacléřky Agely Merkelové hlavám čleských států z doby ěmeckého předsedictví, v ěmž se Merkelová ptá, zdali by hlavám čleských států evadilo prosadit stejý obsah evropské ústavy jiou formou (ovelizací stávajícího smluvího uspořádáí) a hlavě za zády občaů bez možosti vypsáí refered. Vstup do EFTA V souvislosti s českou výjimkou z platosti Listiy práv EU požadovaou prezidetem republiky Klausův exporadce správě připomíá, že se jedá pouze o dílčí úspěch, eboť opt out dojedaý českou vládou a zasedáí Rady EU 30. říja 2009 ebude platý, dokud ebude ratifiková všemi státy. Česká republika emá jistotu, zda a kdy tato výjimka bude čleskými státy EU ratifikováa. Ve třetí a čtvrté kapitole pak Petr Mach podrobě rozvádí, jakým způsobem může Česko z uie vystoupit a jaké smluví uspořádáí by mu zajistilo meziárodí bezpečost, suvereitu a ekoomickou prosperitu. Mach podobě jako bývalá britská kozervativí premiérka Margaret Thatcherová totiž již evěří v reformovatelost EU a vystoupeí z uie je podle ěj jediou cestou, jak v ČR obovit demokratické zřízeí a restaurovat volotrží hospodářství. V tom se ostatě příliš eliší ai od Klausova vicekacléře Petra Hájka a prezidetova tajemíka Ladislava Jakla či od současého dědice odkazu Železé lady europoslace Nigela Farage ze Stray ezávislosti Spojeého království. Tato straa v britských eurovolbách obsadila druhé místo a podobě jako Machovi svobodí vzikla jako reakce a opuštěí obhajoby pravicových myšleek ze stray britských toryů. Volý obchod s Evropskou uií bude podle Macha i po vystoupeí zaručovat dohoda o Evropském hospodářském prostoru, jejíž je Česká republika sigatářem a která ai po opuštěí uie eztratí platost. Případě si Česko může ještě výhodější dvoustraé dohody s EU vyjedat podobě jako Švýcarsko. Mach dále avrhuje, aby Česko vstoupilo do EFTA, které poechává jedotlivým státům suvereitu a esešěruje je přemírou regulací. Bezpečost pro áš stát podle ěj zajistí adále čleství v NATO. Čleství mimo uii by kromě odstraěí demokratického deficitu, kdy se až o 90 % u ás platých zákoů rozhoduje v Bruselu, astartovalo i ekoomiku, protože bychom se mohli zbavit zbytečých regulací, sížit daě, jejichž miimálí výši v současosti určuje uie, a přilákat tak do aší země ivestory. ČR by se tak v přeregulovaém, protekcioistickém a eliberálím prostředí EU mohla stát oázou svobodého podikáí a případě i daňovým rájem otevřeým celosvětovému volému obchodu. V žádém případě se tedy v autorově pojetí ejedá o izolacioismus, ýbrž o vizi přátelské spolupráce s ostatími evropskými i mimoevropskými zeměmi. Změa a aděje Liberálí ekoom Mach a kokrétích číslech dokazuje výhodost suveréího českého státu mimo uii, aiž by samozřejmě zamlčoval případé potíže a áklady plyoucí z ašeho vystoupeí. Přesvědčivě však argumetuje, že výosy jsou vyšší ež áklady, protože velmi stručě řečeo výhody z obchodováí s uií by ám zůstaly, aiž bychom museli přijímat velkými státy diktovaé socialistické regulace (od poviého podílu zeleé eergie po zákaz žárovek) a podílet se a eefektivím přerozdělováí dotací. Mach hájí tedy do jisté míry podobou tezi jako Václav Klaus ve své kize Kde začíá zítřek, že míra evropského itegrováí již přiáší v moha oblastech záporé efekty. Prezidet republiky Klaus avíc po své ratifikaci Lisabou prohlásil, že vstoupeím Lisaboské smlouvy v platost ČR přestae být suveréím státem. Tato změa pro dešek i pro budoucost legitimizuje sahy té části aší veřejosti, které eí věc aší árodí a státí existece lhostejá a která se s tímto výsledkem echce smiřovat. Mach tak ve své kize zvedul Klausem hozeou rukavici: Prezidetu Klausovi tedy odpovídám: Neí mi věc aší árodí a státí existece lhostejá, echci se s tímto výsledkem smiřovat. Chci suveréí samostatou ČR. Chci, aby ČR byla opět suveréím státem, aby české zákoy opět tvořil je český parlamet, který se zodpovídá českým voličům. Sečteo a podtržeo: Macho va kiha je velmi zdařilým, byť stručým dílkem, které vyvrací katastrofické scéáře hlásající, že by s ukočeím českého čleství v uii astal koec světa. Každý Čech, kterému záleží a svobodém, prosperujícím a suveréím českém státu, za který položily své životy a cedily svou krev statisíce českých vlasteců, by si měl tuto kihu určitě přečíst. Přiáší totiž vizi změy a aděje.