Historie a vývoj aerobních cvičení

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Centrum univerzitního sportu Historie a vývoj aerobních cvičení Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Radka Střeštíková, Ph.D. Vypracoval: Filip Korneta 3. ročník, TVS Brno, 2012

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě uvedené literatury a zdrojů v seznamu. V Brně dne..... podpis

3 Poděkování Těmi to řádky bych rád poděkoval vedoucí této práce, Mgr. Radce Střeštíkové, Ph.D., za vedení, podmětné připomínky a cenné rady při tvorbě mé bakalářské práce.

4 Obsah Úvod 5 1. Aerobní cvičení Novodobá historie aerobního cvičení ve světě Historie aerobního cvičení v ČR Charakteristika aerobního cvičení Získávání energie Zásady správného cvičení Význam cvičení pro organismus Historický vznik a vývoj populárních aerobních aktivit Chůze Nordic walking Běh Jogging Plavání Aqua-fitness Cyklistika Spinning Veslování Indoor rowing Závěr. 32 Seznam pouţité literatury 34 Resumé..37 Summary... 37

5 Úvod Dnešní způsob ţivota se vyznačuje nedostatkem pohybové činnosti od dětství aţ po stáří. To se projevuje především na zdravotní stránce lidského organismu, který strádá. Díky pohybové pasivitě se dříve či později začnou projevovat negativní reakce organismu, které nás donutí začít jednat. Především s pohodlnosti, nedostatku času a pod neustálým nátlakem reklamy ziskuchtivých firem jsou první volbou doplňky stravy, přístroje a lékařské zákroky. Tyto jsou buď zcela neúčinné anebo jen krátkodobě a ještě s vedlejšími negativními účinky. Jedinou správnou cestou je pravidelná aerobní zátěţ. Aerobní cvičení je povaţováno za nejvýznamnější sloţku fitness. Cvičíme-li aerobně, zlepšujeme celkovou účinnost našeho kardiovaskulárního systému (srdce, plic a oběhové soustavy), který má pro zdraví velký význam. Díky příznivým zdravotním efektům, které jsou podloţeny lékařskými výzkumy, jsou někdy i jedinou moţností v boji s tzv. civilizačními chorobami. Mezi které můţeme uvést např. obezitu, aterosklerózu, hypertenzi, diabetes mellitus. Téma bakalářské práce jsem si vybral kvůli mému zájmu rozšířit si škálu aerobních aktivit a dozvědět se více z historie aerobního cvičení jako takového i jednotlivých aktivit. Jejich vhodnost a efektivnost pro rozvoj či udrţení kondice a taky proto, ţe ve svých rozmanitých formách představuje široký výběr pohybových aktivit, coţ dává moţnost sportovat všem bez rozdílu. V práci se budeme nejdříve zabývat charakteristikou aerobních cvičení z hlediska historie, následně pak jejich významem pro lidský organismus. V další části budeme popisovat jednotlivé aerobní aktivity, jejich historii a strukturu

6 1. Aerobní cvičení 1.1 Novodobá historie aerobního cvičení ve světě Pohyb je přirozenou součástí našeho ţivota a jeho základním projevem. Lidský organismus je k aktivní činnosti přizpůsoben. To, ţe pohyb má vliv nejen při práci, při obstarávání potravy, při lokomoci, ale i na tělesné a duševní funkce, na zdravotní stav, jak z krátkodobého, tak i z dlouhodobého hlediska si lidé uvědomovali uţ odedávna. V meziválečném a poválečném období vznikaly školy tělovýchovného zaměření snad ve všech významných státech. Tyto školy vychovávaly především budoucí členy armády a další odborníky na tělesnou výchovu. V té době vznikly i výzkumné ústavy a vědecké instituce při vysokých školách zabývající se rozvojem tělovýchovných věd a aplikací poznatků z lékařských oborů. Rozvoj však nebyl koncepčně řízen a tak vše záviselo na potřebách státu se zájmem o zdatnost armády a na zájmu jednotlivých vědců. Na vývoj novodobých pohybových aktivit měl velký vliv dr. Kenneth H. Cooper, který vytvořil první velmi adekvátní výklad pojmu aerobní cvičení: jsou různá cvičení, která stimulují činnost srdce a plic, a to po dobu, která je dostatečně dlouhá na to, aby cvičení mělo příznivé účinky na organismus. K typickým aerobním cvičením patří běh, chůze, plavání, cyklistika a běh pro zdraví (jogging), ale i mnohá další. Systém aerobního tréninku nabízí různé formy cvičení, včetně mnoha populárních sportů, jež mají jedno společné: vedou k tvrdé práci, vyžadující velkou spotřebu kyslíku. A to je podstata aerobních cvičení. (Cooper, 1983, str. 12) - 6 -

7 Obr. 1. Dr. Kenneth H. Cooper v 68 letech Svými knihami (Aerobics 1968, The New Aerobics 1970, Aerobics for Women a The Aerobics Way 1977) rozvířil debatu mezi odbornou veřejností i lékaři. Začalo tak období podrobného zkoumání vlivu vytrvalostního typu cvičení na lidský organismus. Byl by ale omyl se domnívat, ţe Cooper byl prvním, kdo se věnoval výzkumu masového cvičení. V první polovině 20. století byly vyvíjeny testy, kterými se zabýval dr. Thomas K. Cureton a Jack LaLanne, jeţ se zaměřovali na výzkum vlivu výkonu na srdečně cévní systém. Význam Cooperových publikací však spočíval především v tom, ţe v lidech opět vzbudil zájem o jiţ existující masové cvičení, které pouze - 7 -

8 potřebovalo vedení a oficiální medicínské uznání a tím aerobik mohl vstoupit na scénu. Cooperova aerobního programu se brzy chytila tanečnice Jacki Sorensen, která byla v roce 1969 poţádána, aby vytvořila televizní fitness program pro ţeny. Výsledkem její práce byl dvanáctitýdenní kurz cvičení, ve kterém zkombinovala tanec s aerobním cvičením. Tímto počinem byl poloţen základní impuls vzniku cvičení pro ţeny, aerobní tance (dance aerobics) a vlastně i aerobiku jak jej známe v současné době, který se v dalších 40 let neobyčejně rozrostl a stal se tak nedílnou součástí kaţdé moderní ţeny ( Daný styl cvičení se velmi rychle rozšířil po Americe a šířil se i dále. V 80. letech se začaly přidávat gymnastické prvky a aerobiku propadly takové hvězdy jako Jane Fond nebo Sydney Rome. V tehdejší době se spíše při cvičení jednalo o kondiční trénink. Stylem provedení cvičení byly následkem zdravotní problémy, poškozené klouby, bolesti zad. Z tohoto důvodu se postupně začaly vytvářet zásady fyziologicky efektivních a zdravotně nezávadných cvičení, které byly prosazovány lékaři a tělovýchovnými odborníky. V důsledku rozvoje zdravotně nezávadných cvičení se začaly vyvíjet další formy aerobních aktivit, které se inspirovaly jiţ běţnými sporty jako například spinning, aqua-fitness, indoor rowing, inline. 1.2 Historie aerobního cvičení v ČR U nás má metodické masové cvičení bohatou tradici. Jedna z nejvýznamnějších osobností české tělovýchovy profesor dějin umění a estetik dr. Miroslav Tyrš (viz obr. 2), zakladatel a metodik masového sportu v českých zemích, který vytvořil první systém tělesných cvičení ( Tyršova soustava ). Z jeho principů vycházel i Sokol, jehoţ byl Tyrš zakladatelem a hlavním hnacím motorem této organizace

9 Obr. 2. Miroslav Tyrš ( Děčín Ötz) Jeho práci následoval Augustýn Otčenášek ( ), který vytvářel rytmické pohybové skladby pro více cvičenců spojené s hudbou scénického charakteru. Průkopnicemi aerobního cvičení u nás se staly Helena Jarkovská a Zlata Wálová, které v roce 1985 vydaly knihu Aerobní gymnastika, později také Gymnastika pro moderní ţenu, kde vyčlenily z širokého okruhu rytmické gymnastiky oblast gymnastiky aerobní a tak se - 9 -

10 s tímto termínem poprvé mohli setkat i lidé u nás. Po roce 1989 nastal velký rozvoj v oblasti fitness. Ze západu se k nám dostaly nové směry, kterými se aerobik ubíral. Pořádaly se mezinárodní kongresy, lidé měli moţnost se v zahraničí vzdělávat. Vznikla nová soukromá fitcentra, školicí střediska, postupně se prosazoval sportovní aerobik. Na jeho popularitě se velkou měrou podílela Olga Šípková mistryně světa Mezi dalšími, kdo zviditelnili naši republiku v oblasti sportovního aerobiku, jsou i manţelé Hufovi mistři světa 1999, nebo trio Strakoš Holzer Valouch mistři světa 2000 ( V současné době existuje spoustu druhů aerobního tréninku, ţe si kaţdý člověk se svými specifickými poţadavky vybere ten druh, který mu vyhovuje. Ze zahraničí se k nám dostávají stále nové a nové druhy aerobního tréninku, které mají především za úkol zpestřit hodiny, zabránit stereotypu a přilákat co nejširší okruh zájemců. Dnes si tedy můţete zacvičit ve vodě (aqua-aerobik), zajezdit na kole (indoor cycling), zaveslovat (indoor rowing), zkusit bojová umění (kickbox aerobik) atd.. V současné době mohou své lekce navštěvovat také senioři, těhotné ţeny, děti, lidé, kteří si potřebují pouze odpočinout či relaxovat. Vývoj se však stále ještě nezastavil. Vznikají nové druhy cvičení, důleţitou se stává nejen kvantita, ale především kvalita lekcí. Při tom se uplatňují postupně získávané odborné poznatky o zdravotně nezávadném cvičení, a tak se dá v dnešní době říct, ţe najdeme pohybovou aktivitu vhodnou pro všechny zájemce bez rizika poškození zdraví. 1.3 Charakteristika aerobního cvičení Aerobní cvičení jsou pohybové aktivity vyţadující velký přísun kyslíku, při kterých jsou zaměstnávány velké svalové skupiny rytmickými a cyklicky se opakující činnosti mírné nebo střední intenzity po delší dobu. Je taky důleţité, abychom cvičili přiměřeně často a dostatečně dlouho. Mezi takové cvičení patří:

11 Plavání Cyklistika Chůze Běh Veslování Běh na lyţích Inline Opakem je anaerobní cvičení, kdy je pohybová aktivita prováděna za nedostatečného přísunu kyslíku a organismus pracuje na "kyslíkový dluh". Patří zde všechny činnosti prováděné krátkou dobu, při maximální intenzitě tělesné činnosti za účelem získání síly, svalové hmoty či zvýšení svalového tonusu (napětí). Nejlepší příkladem je sprint na 100 metrů. Hlavním úkolem aerobních cvičení je zvýšit maximální mnoţství kyslíku, které můţe tělo spotřebovat za časovou jednotku. To závisí na schopnosti: 1) rychle vdechovat a vydechovat velké mnoţství vzduchu, 2) srdcem vhánět do oběhu velké mnoţství krve, 3) efektivně dodávat cévním systémem kyslík do všech části těla. Stručně řečeno, závisí na výkonnosti plic i srdce a dobré funkčnosti cévního systému, aby organismus dokázal plně vyuţívat kyslík pro výrobu energie pro svaly (Cooper, 1983) Získávání energie Aerobní cvičení probíhá za dostatečného přísunu vzduchu, zejména kyslíku, který je potřeba z fyziologického hlediska pro tvorbu adenosintrifosfát (dále jen ATP), který je bezprostřední energetický zdroj zabezpečující svalový stah. K vytvoření ATP na buněčné úrovni, dochází

12 různým způsobem podle charakteru pohybové činnosti. V závislosti na době a intenzitě pohybu probíhá uvolňování energie rozdílným způsobem. V našem případě jde o aerobní energetické krytí pohybu a to musí probíhat za dostatečného přísunu kyslíku při zatíţení. Tělo kromě kyslíku vyuţívá i tuků a uhlohydrátů. Aerobní glykolýza, oxidativní štěpení glykogenu glukóza (glykogen) + O2 CO2 + H2O + ATP Aerobní lipolýza, oxidativní štěpení tuků nenasycené mastné kyseliny + O2 CO2 + H2O + ATP Jestliţe se ve svalových buňkách vytvoří ATP, stane se pro tělo energetickým zdrojem. Jako odpadní produkt vzniká oxid uhličitý, který vydechujeme a voda, která je dále vyuţita při různých chemických reakcích organismu, případně se vyloučí prostřednictvím potu (Lehnert, 2010). Kyslík potřebný na aerobní tvorbu ATP musí být namáhaným svalům dodáván a je dodáván prostřednictvím krevního oběhu. Aerobní cvičení je povaţováno na nejvýznamnější sloţku fitness díky příznivým zdravotním efektům, které jsou s ním spojené. Cvičíme-li aerobně, zlepšujeme celkovou účinnost našeho kardiovaskulárního systému (srdce, plic a oběhové soustavy), který má pro zdraví velký význam Zásady správného cvičení Musíme si uvědomit, ţe nejde jen o to, pořádně potrápit tělo a trýznit se aţ do úmoru, ale aby aerobní cvičení mělo příznivý a správný efekt na organismus a na hlavní komponenty tělesné zdatnosti, tj. srdečně-cévní, dýchací a pohybový systém, je nezbytně nutné dodrţovat určité zásady všeobecně platné pro kaţdý aerobní trénink. Tyto zásady se skrývají pod u nás známým slovem FIT (být fit!). Publikace uvádějí tzv. F.I.T.T. principy pod nimiţ se skrývají (Stejskal, 2004):

13 F Frequenci (Frekvence) I Intensity (Intenzita) T Time (Čas; Trvání) T Type (Typ) FITT Frekvence nám stanovuje, jak často bychom cvičení měli provádět. Odborníci se vesměs shodují na pravidelném cvičení 3 5 dávek tréninku v týdnu, ale nejvýhodnější je cvičení ob den. Intenzita je z hlediska efektivity cvičení nejdůleţitější. Řeší problém, jakou úroveň zátěţe bychom měli zvolit, aby efekt činnosti byl takový, jaký předpokládáme. Ze všech 4 faktorů se volí nejobtíţněji. Chceme-li nalézt individuální optimální intenzitu zatíţení je nutné absolvovat zátěţový test (např. SPIROERGOMETRIE) na odborném pracovišti s potřebným vybavením. Jestliţe nemáme moţnost podrobit se takovému zátěţovému testu, můţeme svou maximální tepovou frekvenci (dále jen TF max ) odhadnout na základě této rovnice: TF max = věk Trvání neboli jak dlouho je nutné se cvičení věnovat. Nejniţší doba je zhruba minut, přičemţ záleţí na intenzitě a typu cvičení. Typ cvičení musí odpovídat výše uvedeným zásadám, aby splňoval jak tyto, tak aerobní podmínky cvičení. V dnešní době je široká škála aerobních aktivit, ţe je v podstatě nemoţné si nevybrat

14 Tab. 1. Příklady aktivity a za jakým účelem se chceme hýbat Význam cvičení pro organismus V dnešní společnosti se čím dál tím více začínají projevovat různé typy civilizačních onemocnění, které dříve nebývaly tak časté. Hlavní příčinou je sedavé zaměstnání nebo třeba jen tendence jednoduše nesportovat. Avšak pohyb je přirozenou součástí našeho ţivota a jeho základním projevem. Alespoň tomu bylo tak na začátku celého vývoje lidstva. Lidské tělo jako souhra všech systémů celého organismu je k aktivní činnosti přizpůsobeno, je pro ni zcela přesně navrţeno. Dynamická práce svalů je pro nás určitým motorem, motorem pro dobré trávení, vylučování a další procesy. Bez svalové práce to jednoduše nejde. Samotný pohyb má vliv nejen při manuální práci, při obstarávání potravy, při lokomoci, ale i na tělesné a duševní funkce. To si jiţ odedávna uvědomovala celá lidská společnost, jen dnes na to trošku zapomíná a pohybu se moc nevěnujeme. Pohyb má souhrnně řečeno vliv na celkový zdravotní stav člověka, jak z krátkodobého, tak i z dlouhodobého hlediska. Zdravotní přínosy spojené s aerobním cvičením vedou k: sníţení rizika onemocnění srdce

15 sníţení krevního tlaku sníţení procentuelního zastoupení tuku v těle zlepšení tělesné zdatnosti, kloubní pohyblivosti a pevnosti kostí (kosti, podobně jako svaly, mají tendenci zesílit a zeslabit, podle toho jak je zatěţujeme) účinnějšímu vyuţívání tuků a uhlohydrátů rychlejšímu odbourávaní odpadních látek, pevnější kosti prevenci vzniku cukrovky, zlepšení srdečně cévního systému, kdy dochází k: - ochraně před ischemickou chorobou srdce (příznivá změna velmi důleţitého cholesterolu high-density lipoprotein (HDL), coţ znamená sníţení rizika vzniku aterosklerózy) - sníţení tepové frekvence (Cooper, 1986 uvádí, ţe sníţení tepové frekvence napomáhá při stresových situacích, zanechá chladnou hlavu a lepší ovládání emoci.) - zpomalení klidové srdeční činnosti, - vyuţití kyslíku v pracujících svalech je účinnější Podle Coopera, 1986 se aerobním cvičením začneme těšit z pozoruhodného mnoţství ţivotních radostí, které se nám předtím mohly zdát nedosáhnutelnými. Ve své knize uvádí několik výsledků svého výzkumu, jak se můţe náš ţivot změnit a můţeme toho lehce dosáhnout: pozitivnější přístup k ţivotu a více ţivotní energie radostnější a aktivnější vyuţití volného času méně depresí, hypochondrických těţkostí a stavů úzkosti méně tělesných potíţí lepší trávení a méně problémů se zácpou větší sebevědomí a sebedůvěra zpomalení stárnutí poklidný a osvěţující spánek

16 větší soustředění a vytrvalost v práci a kaţdodenním shonu povinností V kaţdodenním ţivotě to znamená, ţe ztrácíme tělesný tuk, zvyšuje se naše odolnost, energie a schopnost vykonávat oblíbené činnosti aţ do pozdních etap našeho ţivota. Je zřejmé, ţe aerobní cvičení je významné pro zlepšení celkového zdraví a při předcházení mnoha zdravotním problémům, které souvisejí se sedavým ţivotním stylem

17 2. Historický vznik a vývoj populárních aerobních aktivit 2.1 Chůze Historie chůze jako takové spadá zhruba o let zpátky, kdy skupina našich pradávných předků kráčela měkkým bahnem v místech dnešní Tanzánie. Tyto stopy člověka, se podařilo najít teprve koncem sedmdesátých let našeho století. Příčinou, která donutila naše pradávné předky k chůzi po dvou, třebaţe nedlouho předtím se jejich předchůdci pohybovali po čtyřech ve větvích stromů, byly pravděpodobně klimatické a vegetační poměry. Stromů začalo ubývat a stromové opice musely sestoupit na zem (Daněk, 1983). Překonáváním větších vzdáleností a natahování se pro potravu, nastala jedna z nejvýznamnějších evolučních změn, schopnost postavení na zadní. Vzpřímenou chůzí tak došlo k uvolnění rukou k zhotovování nástrojů a tímto se otevřela cesta k vývoji inteligence, důleţitého faktoru adaptace a přeţití druhu. V tom smyslu lze říci, ţe jsme se stali lidmi, protoţe jsme se naučili chodit. Určitou učenlivější či vývojově perspektivnější skupinu mezi nimi tvořil druh Ramapithecus. Jeho potomci se vydali na první vycházky Afrikou. Chůze je v poslední době velmi opomíjená. Dříve člověk ušel několik kilometrů denně, dnes je to nezřídka i jen několik desítek metrů. Přitom je jednou z lepších forem cvičení. Nevyţaduje ţádné speciální vybavení nebo dovednosti. Tuto činnost můţeme v podstatě vykonávat kdekoliv a kdykoliv, s rodinou či přáteli. Rychlá chůze je poměrně energeticky vydatná (Eisenhut, 2007)

18 2.1.1 Nordic Walking Efektivnější a energeticky vydatnější chůze za pomocí holí, to je Nordic Walking (dále jen NW). Přestoţe pouţívání holí při chůzi je staré, přesný důvod proč lidé začali hole pouţívat není jednoznačný. Faktem je, ţe poutníci pouţívali jednu nebo dvě hole k usnadnění chůze na nerovném terénu. Lepší stabilita a odlehčení kloubů byly jednou z prvotních výhod chůze s holemi. Dalším odvětvím kde se chůze s holemi začala uplatňovat, bylo běţecké lyţování. S NW tak jak jej známe dnes, přišel Tuomo Jantunen Ten den se měly konat ve Finsku závody v běhu na lyţích, přestoţe v to období většinou byl sníh, toho dne ţádný sníh nebyl, a tak závodníci vyběhli na trať bez lyţí, ale pouze za pomocí holí. Poté se NW představoval na všech sportovních setkáních a roku 2000 byla vytvořena mezinárodní asociace ( Přínos NW oproti normální chůzi: má pozitivní vliv na pohybový aparát, přispívá ke správnému drţení těla a koordinaci pohybu zvyšuje tepovou frekvenci o 5-17 tepů za minutu díky zapojení horních končetin zvyšuje spotřebu kalorií o 20 % zlepšuje pohyblivost páteře a přispívá k uvolnění krčních, zádových a mezilopatkových svalů při správné technice je vyuţíváno aţ 90 % svalů v těle díky pouţití holí sniţuje zátěţ kloubů přispívá k redukci nadváhy, spaluje aţ 400 kalorií za hodinu Obr. 3. Nordic walking

19 2.2 Běh Člověk byl zrozen k chůzi a běhu. Běhání je po běţné chůzi druhým z nejpřirozenějších pohybů člověka. Jiţ pravěcí lovci běhali za potravou, zemědělci sháněli dobytek a všichni překonávali velké vzdálenosti při kmenových stěhováních či dobyvatelských výpravách. Zlom nastal s usazením kočovníků ve městech a vsích, kdy ochabovala všeobecná potřeba běhu a pěšího překonávání velkých vzdáleností. Běţci pak byli vyhledáváni především jako rychlí poslové. V antice byli známí řečtí mladíci, kteří byli trénovaní jako vojenští kurýři či poštovní poslové. Běhali s lukem či kopím a jedním z těchto běţců byl i známý Philippides, jenţ roku 490 př. n. l. zemřel po uběhnutí vzdálenosti z Marathonu do Atén. Běţečtí poslové ztratili svůj význam v 18. století při budování kvalitních silnic. V tomto období jiţ běhali běţci na dlouhé tratě v Anglii téměř výhradně závodně o ceny. Zpočátku bylo motivací získání poslovského místa, ale pak se závody staly předmětem zábavy a sázek majitelů poslů. Aţ později byli poslové nahrazeni profesionálními závodníky. Počátkem 19. století tak byly poloţeny základy moderních extrémních běţeckých závodů. Zvýšený zájem o profesionální běh se projevil i v superdlouhých bězích. Exploze výborných výkonů na těchto dlouhých tratích přišla v letech Charlie Rowel z Anglie dosáhl tehdy fantastického výkonu v běhu na 24 hodin (uběhl přes 241 kilometrů). V tomto období byla rovněţ překonána hranice 1000 km při šestidenním běhu Jamesem Albertem z USA ( Začátkem 20. století přichází éra Olympijských her a úpadek profesionálních závodů, ale i amatérských na vzdálenosti přesahující délku maratonu 42,195 km Jogging Význam tohoto anglického slova jogging [dţogink] znamenal střídání pomalého běhu a chůze. Tento způsob střídání běhu a chůze pouţívali před stovky lety indiáni pro přesun při svých bojových či loveckých akcích. Byl to

20 způsob přesunu mezi delšími vzdálenostmi. Duchovním otcem joggingu je legendární novozélandský atletický trenér Arthur Lydiard (viz obr. 4). Díky němu se v šedesátých letech začal jogging stávat zajímavým pro stále více lidí, kterým nešlo o výkonnostní ambice a získání medailí, ale jejichţ prioritou byla snaha získat kondici a zdraví, radovat se z pohybu a psychicky se uvolnit. Důleţitým charakteristickým rysem joggingu je nízká aţ střední intenzita, plynulost, delší doba trvání pohybu a intenzivní spalování tuků (Tvrzlík, 2004). Obr. 4. Arthur Lydiard Nesčetné vědecké výzkumy jednoznačně prokazují, ţe jogging je z tohoto pohledu nejenom vynikající prevencí, ale i lékem dostupným prakticky všem. Rovněţ bylo prokázáno, ţe jogging, kromě tělesné schránky, blahodárně působí na psychiku člověka. Uvolňuje napětí, odbourává stresy, působí pozitivně proti nervovým poruchám. Jogging sniţuje podráţděnost, nespavost, poruchy potence, zaţívací obtíţe atd. (Tvrzlík, 2004)

21 2.3 Plavání Plavání je v nás geneticky zakódováno. Všichni ţivočichové včetně savců umí na určité úrovni plavat. Jedině člověk se svým biologickým a společenským vývojem odcizil přírodě natolik, ţe ztratil kromě jiných schopností také schopnost plavat bez učení. Z období pospolné společnosti nemáme ţádné doklady o vztahu člověka k plavání. Přesto na základě studia ţivota kmenů, které ještě v současné době ţijí na úrovni prvotně pospolného člověka, můţeme usuzovat, ţe v této době patřilo plavání k základním pohybovým dovednostem, jako jsou chůze, běh, lezení, házení atd.. Tyto dovednosti byly existenční nutností člověka v jeho boji s přírodou a nepřítelem. Z toho, jak dosud plavou domorodci v Africe a Jiţní Americe, usuzujeme, ţe tehdejší lidé uţívali jak střídavých, tak i současných pohybů končetin. Zřejmě napodobovali pohyby různých zvířat, jako například koně, psa, ţáby. Ze starého Egypta se dochovalo několik dokladů, které ukazují na velkou oblíbenost plavání. Jsou to malby na vázách a četné sošky, které zobrazují plavajícího člověka. Na některých z nich najdeme i obraz ţen, coţ svědčí o tom, ţe plavání v tehdejších dobách bylo přístupné i ţenám. V záznamech na papyrusech najdeme téţ zmínku o učiteli plavání, který vyučoval děti faraónů. Největšího rozkvětu dosáhlo plavání ve starém Řecku, kde bylo povaţováno za jeden z nejdůleţitějších vyučovacích předmětů v gymnáziích. Kaţdý, kdo neuměl číst a plavat byl povaţován za nevzdělance. Plavání mělo téţ značný podíl v tělesné přípravě vojska. Významnou roli v námořních bitvách měla skupina speciálně vycvičených plavců, jejichţ úkolem bylo přiblíţit se pod vodou k nepřátelským lodím a způsobit paniku ještě před zahájením boje. Feudální společnost dovršila úpadek tělesné výchovy. Zásluhu na tom měla křesťanská ideologie, která zakazovala jakoukoliv péči o tělo. Lidské tělo se stalo nástrojem ďáblovým a podle toho se s ním také zacházelo. Raný feudalismus byl proto charakterizován špínou a morovými epidemiemi. Pouze prostí lidé často přestupovali náboţenská dogmata

22 a hledali osvěţení v řekách a rybnících. Výjimku téţ tvořilo rytířstvo, opora feudálního řádu, které z branných důvodů zařadilo plavání do tzv. sedmi rytířských ctností (jízda na koni, střelba, boj, šerm, lezení po ţebříku, společenská etiketa a plavání). Teprve humanismus přinesl určité uvolnění od církevní upjatosti. Roku 1538 vydal Švýcar Mikuláš Wynnmann z Ingolstadtu první učebnici plavání. Také Jan Amos Komenský ve svém spise Orbis pictus zobrazil pod heslem plavání různé způsoby překonávání vodních toků člověkem ( Plavání patří mezi pohybové aktivity cyklického charakteru s velkým aerobním potenciálem, podobně jako běh, běh na lyţích, jízda na kole, chůze či veslování. Plavání je v některých případech vhodnější pohybovou aktivitou neţ ostatní nebo v zásadě jedinou moţnou aktivitou, např. u jedinců zdravotně postiţených. Protoţe šetří pohybový aparát je vyuţíváno také osobami s výraznou nadváhou, ale také sportovci při rekondici po úrazech dolních končetin. Nikdy nebyla vyslovena ţádná teorie, která by dokázala, ţe plavání je nezdravé. Veškerá literatura o plavání uvádí, ţe plavání, zejména pravidelné, přispívá ke zdraví, tělesné a duševní zdatnosti. Plavat mohou i lidé, kteří nemohou pro svůj špatný zdravotní stav nebo poškození pohybového aparátu provozovat jiné druhy sportu. Neexistuje ţádné oslabení zdraví, při kterém by nebylo moţné uţívat pravidelné plavání k rekreaci nebo rehabilitaci. Plavání příznivě ovlivňuje činnost srdce a cévní soustavy, zlepšuje krevní obraz i oběh a dýchání, zvyšuje kloubní pohyblivost, otuţilost, zrychluje rehabilitaci poúrazovou a pooperační, odstraňuje rychle únavu po těţké tělesné a duševní práci, umoţňuje sportovní činnost od nejútlejšího věku aţ do nejvyššího stáří (Motyčka, 2001). Prostřednictvím činností ve vodě můţeme za určitých předpokladů fyzicky nebo duševně relaxovat, ovlivňovat svojí kondici. Prostě udělat něco pro své zdraví. Podmínky, které je třeba splnit, aby aktivity ve vodě plnily tyto funkce, souvisejí především s obsahem a intenzitou. Dnes se z různých

23 pohybových aktivit ve vodě nejvýrazněji prosazují právě fitness programy jako kondiční plavání, aqua-gymnastika, aqua-aerobik a nově také zdravotní plavání, kde se uplatňuje různé techniky plavání, prvky kondičního plavání a cvičení zaměřená na prevenci nebo korekci různých oslabení. V rámci zdravotního plavání se také organizují činnosti pro zdravotně postiţené jedince. Ve vodě se dají realizovat všechny aktivity prováděné na souši, a proto nalezneme ve vodním prostředí spoustu známých pohybových programů a pomůcek (Čechovská, 2001) Aqua-fitness Aqua-fitness je velmi mladou sportovní disciplínou, která tudíţ nemá příliš bohatou historii. Vznikl zhruba kolem roku 1980 v zámoří ve Spojených státech amerických, kde byl rozvinut Glennem McWatersem. Tento atletický trenér námořní pěchoty, který se vrátil z Vietnamu se zraněním nohy, začal s rehabilitačním tréninkem ve svém bazénu. Pro navrácení kondice bylo potřeba cvičení zefektivnit tak, aby byl kladen důraz na vytrvalost. Z počátku existovalo několik způsobů pojmenování této nové aktivity, objevovaly se názvy aquaerobik, aqua aerobic či aqua-aerobic a všechna tato jména byla pokládána za gramaticky správná. Původní cvičení se vyuţívalo k rehabilitaci pohybového aparátu, zejména u atletů, kteří si takto léčili svá zranění. Také jsme se mohli setkat s gymnastikou ve vodě - tzv. aqua gymnastika. Cviky byly pomalé, nudné a bez ţádného specifického efektu, a tak o vodní gymnastiku přestal být zájem. Po určité době však metodu cvičení ve vodě začali vyuţívat i jiní sportovci neţ atleti. Postupně se začala prosazovat i u široké veřejnosti, lidí různého věku i fyzické kondice, po operacích všeho druhu, trpících nadváhou i těhotné ţeny nebyly výjimkou. Tyto pohyby byl schopen provádět v podstatě kaţdý člověk. Cvičení se vyvíjelo, aţ do dnešní profesionální podoby. Cviky se zefektivnily, začalo se vyuţívat spousty různých pomůcek i náčiní. Pro lepší náladu a motivaci cvičení začalo probíhat v doprovodu rytmické hudby (Čechovská, 2003)

24 Pro svůj účinek, tedy zejména posilování svalů a spalování tuků, se aqua-fitness dostal do povědomí převáţně ţen. V dnešní době však začínají hodiny navštěvovat i muţi a setkáváme se i s muţi lektory. Obr. 5. Aqua-fitness s nudlemi Najdeme širokou škálu cvičení ve vodě, které jsou odvozeny od více či méně známých pohybových programů na souši. Ať uţ jde o cvičební programy (aqua gymnastika, aqua aerobic, aqua jogging, aqua jóga, aqua kickbox, aquadance, aqua zumba, power aqua aerobic, funky aqua aerobic, Aqua dynaband aerobic, atd.) bez náčiní nebo s pomůckami slouţících ke stabilizaci polohy těla (svisle, horizontálně) nebo ke zvýšení efektivity cvičení (lehká závaţí na zápěstí nebo kotníky, desky, plavecké ţíněnky, tyče vogle, plavecké rukavice, plavecké činky, plavecké pásy, nudle (viz obr. 5), atd.). Další specifické programy, uţ jsou přímo vázány na své náčiní: kolo aqua spinning, step aqua step aerobic, dynaband (expandér) aqua dynaband aerobic. Aqua-fitness se stále rozvíjí o další různé pohybové formy, novou hudbu i o zajímavé pomůcky

25 Souhrnem tedy můţeme říct, ţe pod názvem aqua-fitness rozumíme všechny pohybové aktivity ve vodě, jenţ splňují kondiční cíle: aerobní zdatnost, rozvoj silových schopností, udrţení pohyblivosti, ale i optimalizaci sloţení a tvaru těla, právě tak jako psychickou harmonizaci nebo příjemný společenský kontakt. 2.4 Cyklistika Z hlediska vývoje lidstva je historie cyklistiky poměrně mladá, i kdyţ prvé zmínky o něčem, co velmi vzdáleně kolo připomínalo, pochází jiţ z doby rozkvětu sumerské kultury asi 4500 př. n. l. (15). Novodobá historie zasahuje do 1. poloviny 19. století a tak vytvoření prvního kola je připisováno datu 12. července 1817, kdy vynálezce baron Ludwig von Drais ze Sauerbronu v Bádensku sedl na svůj velocipéd vlastního návrhu a urazil vzdálenost 15 km za jednu hodinu. Kolo však nebylo poháněno šlapáním, ale odráţením nohou od země. Šlo teda o určitý druh běhu vsedě (Soulek, 2000). Obr. 6. Draisienna [drezína] z roku

26 V Německu se vynález neujal, zato však ve Francii došlo k jeho nebývalému rozšíření v rámci rozvoje volnočasových aktivit. Název neslo po svém vynálezci Ludwigu von Draisovi draisienne [drezína] (viz obr. 6). Technický postup se v historické posloupnosti nezastavil a došlo tak k postupnému zlepšování a konstrukčním změnám. V roce 1861 v Paříţi vylepšil mechanik Pierre Michaux stroj o samostatné přední kolo s klikami a pedály, zatímco zadní menší kolo plnilo rovnováţnou funkci. Celá konstrukce však byla stále ze dřeva. Další zlepšení přišlo v roce 1868, kdy se celá konstrukce předvedla v kovové podobě, vytvořené rodinou Michauxů pod názvem vélocipède [velociped]. První silniční závod se konal roku 1869 mezi městy Paříţ a Rouen a dlouhý byl 126 km. Zúčastnilo se jej 300 závodníků (Ondráček, 2007). Postupem času se kolo neustále zdokonalovalo a jeho výroba se stávala levnější. Tím se stalo dostupné pro širší vrstvy zájemců. Začalo rovněţ fungovat jako dopravní prostředek. V českých zemích se první závod konal v roce Byl uspořádán pod názvem Praţská míle nově vzniklým Českým klubem velocipedistů. Závody na bicyklech se stávaly stále populárnějšími. Některé z nich dosahovaly délky přes 1000 km. S tímto rozvojem paralelně postupoval i vývoj konstrukční. Jednou z velkých novinek bylo zavedení snímatelné pneumatiky z firmy bratří Michelinů. Do té doby se pouţívala pneumatika Dunlop, která se nasazovala pevně a natrvalo ke kolům. Tato původní konstrukce pneumatiky však neumoţňovala opravu. V roce 1885 se objevil předchůdce dnešního nízkého kola (konstruktéry Williamem Suttonem a Johnem Starleyem byl pojmenován Rover Safery), který v brzké době vytlačil z centra pozornosti tradiční vysoké kolo. Konstrukce velocipedu se jiţ od té doby podstatně nezměnila, došlo pouze ke vzniku nebo ke změnám nových komponent. Na přelomu 19. a 20. století byl velocipéd doplněn o zásadní prvek bezpečnosti a to brzd (Ondráček, 2007)

27 Popularita cyklistiky se zvýšila i se vznikem dnes jiţ legendárního etapového závodu Tour de France. S výjimkou I. a II. světové války probíhá závod kaţdoročně. S technickým rozvojem společnosti postupně přicházely změny i do rozvoje cyklistiky. Jednalo se o pouţití nových materiálů, které stavbu jednotlivých částí kola zlepšovaly a přispěly i k většímu pohodlí rekreačních jezdců. S moţností stavby nových kol se oddělily i jednotlivé druhy cyklistiky. Na silnicích i na dráze se závodilo a jezdilo nadále. Protipólem silniční cyklistiky se však stala cyklistika v terénu horská cyklistika (mountainbiking MTB). K jejímu rozvoji došlo v USA v 70. letech minulého století, avšak počátek má jiţ v 50. letech ve Francii Spinning Spinning je skupinová jízda jednotlivců na speciálních stacionárních kolech, tzv. SPINNERY. Koná se v prostředí fitness center. Pod vedením odborně vyškoleného instruktora a za doprovodu stimulující hudby. Tedy jakési aerobní cvičení na kolech

28 Obr. 7. Johnnatan Goldberg Spinning neboli také indoorcycling patří mezi velice mladé programy. Jeho historie se začala psát v polovině 80. let. Spinning program je nedílně spjat se jménem Johnnatana Goldberga (viz obr. 7). Tento, původně jihoafrický, ultraatlet a cyklista v rámci své přípravy na extrémní, 5000 kilometrů dlouhý cyklistický závod napříč Amerikou (Race Accros America), vyuţíval i trénink na stacionárním kole, coţ běţně dělají i ostatní

29 profesionální a výkonnostní cyklisté. Ale pouze Johnny G. (coţ je přezdívka, pod kterou jej všichni znají) dostal nápad sestavit aerobní program s pevnými pravidly a s vyuţitím speciálního stacionárního kola a hudby jako motivačního zdroje (Hnízdil, 2005). Nejdříve pouţil Johnny G. stacionární kolo pro vlastní trénink, teprve poté jej představil svým vlastním přátelům a klientům, a v roce 1989 otevřel první tréninkové centrum v Santa Monice v Kalifornii. Dalším zlomovým momentem byl rok 1995, kdy podepsal smlouvu s renomovaným výrobcem bicyklů, společností Schwinn, na výrobu speciálních kol (SPINNERŮ). Po šesti letech tuto firmu vystřídala společnost Star Trac, která je dodnes oficiálním dodavatelem spinnerů pro autorizovaná spinning centra a jejich spinnery (viz obr. 8) také naleznete ve všech autorizovaných spinning centrech v České republice (Hnízdil, 2005). Současně také Johnny G. připravuje své nástupce a šiřitelé myšlenky spinning programu do celého světa formou školení, kurzů a systému kontinuálního vzdělávání. Dnes působí ve 100 zemích světa ve centrech více neţ instruktorů. V České republice pracuje jiţ přes 1000 instruktorů v téměř 150 spinningových centrech. Obr. 8. Nejnovější a nejmodernější spinner

30 2.5 Veslování Počátky veslování na lodích pocházejí jiţ z dob faraónů. Svědectví o tom podává kamenný památník u velké sfingy v Gize. Zaznamenává mimořádný veslařský výkon faraóna Amenhotepa II ( Ve starém Řecku byly součástí antických Panathénských slavností závody řeckých válečných lodí (tzv. triéry), které znázorňovaly moc a sílu Athén. Ve středověku se závody rozšířily především v Benátkách, kde byly zábavou tehdejší šlechty. Počátky 18. století v Anglii jsou pokládány do moderní historie veslování, kdy se začaly pořádat veslařské závody o ceny. Roku 1775 se uskutečnila první velká regata moderního tipu, avšak nejstarší a nejznámější závod světa je souboj osmiveslic mezi univerzitami Oxford a Cambridge, jeţ vznikl roku Veslování se k nám do Čech dostalo díky mladým obchodníkům, kteří byli vysláni na obchodní cestu do Hamburku. První závody se konaly při oslavách příjezdu prvního vlaku do Prahy dne Roku 1860 v Praze na Ţofíně vznikl první veslařský klub s názvem English Rowing Club, jehoţ zakladatelé byli Angličané, Němci, ale i Češi. Velkou zásluhu na rozvoji veslování měl dr. Miroslav Tyrš, který se pokusil v roce 1865 o zaloţení plavecké a veslařské jednoty Vltava. O rok později byl při Sokole praţském zaloţen veslařský odbor. Zájem mezi zakládajícími sokoly byl takový, ţe vznikly další odbory v Hodoníně, Roudnici nad Labem, Písku či v Praze (

31 2.5.1 Indoor rowing Obr. 9. Veslařský trenaţér Concept2, model A. Historie indoor rowingu začala roku 1981, kdy bratři Pete a Dick Dreissigackerovi sestrojili první veslařský trenaţér (viz obr. 9), který se prodával aţ do roku 1986, kdy jej poté nahradil novější typ. Jejich trenaţéry nesou značku Concept2 a prodávají se dodnes ( Trénovat, tak i vyuţít zdravotní a sportovní přínos veslovaní sportovcům a širší veřejnosti i na suchu. Indoor rowing neboli veslování na trenaţérech jak se povětšinou říká, zahrnuje veškeré cvičení na veslařském trenaţéru ve všech jeho podobách - od individuálního kondičního cvičení doma či ve fitcentru, přes skupinové lekce s instruktorem, cvičení pro redukci hmotnosti a rehabilitaci aţ po trénink sportovců či závody. Veslování je charakteristické cyklickými pohyby bez otřesů a je proto skvělým cvičení pro obnovení svalové síly. Díky protaţení svalů a pohybů kloubů ve velkém rozsahu se zvyšuje jejich pruţnost a hybnost. Nenamáhá klouby, coţ je vhodné pro redukci hmotnosti lidí trpících otylostí. Protoţe při veslování dochází k dokonalému procvičení prakticky všech hlavních svalových skupin, je vynikajícím aerobním cvičením